Letošní horké léto je za námi. Dokonce jsme zažili chladnější týden, skoro podzimní. To jsem byla ráda a skoro jásala, že konečně přišel chládek. Já, z horké JJM, která jsem s horkem nikdy neměla potíže, jsem letos byla… otrávená. Jinak se to nedá nazvat. Takže jsem ochlazení uvítala s nadšením.
Zjistila jsem, že jako jedna z mála. Spousta lidí kolem mne jásá, že se oteplí a podzim ještě nebude. Já ne. Vytáhla jsem z regálu podzimní věnec na dveře v ohnivých barvách a těšilo mě, že můžu přidat pár barviček do mého okolí.
Asi je to přístupem. Pro spoustu lidí je podzim doba smutná, doba usínání a umírání. Já to tak nevidím – pro mě je podzim doba zralosti, barev a sklízení plodů tvrdé práce. Těším se, že si vysadím nový podzimní vítací truhlík ke dveřím a na záhoně mi rozkvetou chryzantémy.
Ještě ani lístek nezezlátl, všude je zeleno. Ale já mám podzim v duši. Barevný jásavý podzim s modrou oblohou a svítícím sluníčkem, které zezubatí až navečer. Podzim modrých švestek, pukajících ořechů a lesklých kaštanů. Podzim švestkových knedlíků, dýňové polévky a sušených jablek. A taky burčáku 🙂
Podzim přiběhne rychle, jakmile listí omete první mrazík. Až časem nastanou ty nepříjemné plískanice a šedivé dny. Ale ještě ne. Ještě mám před sebou dny ohňostrojů barev a pavučinek. Taky se těšíte?
Já odpovím rovnou – ano, těším se! Mám ráda tuhle část podzimu, opravdu ano, asi ze stejných důvodů, jako Matylda. Nemám ráda bahno – to je ta tmavá, mokrá a studeně lezavá část podzimu, která je tak hezká u kamen, v kavárně, kdekoliv v teple a útulnu. Jenže já jsem člověk hodně venkovní…:))
Tak co – jak jste na tom s těšením se na podzim vy?
Podzim miluju a těším se z něj, ať je jaký chce. Včera foukal vítr jako blázen, Ája plula ve víru větru a já se kochala s rozepnutými křídly, paráda! Nevadí mi i když prší a přijdeme domů jak hastrmani, tohle pak jistí něco teplého, dobrého a psi v pelíšku ležící bez hnutí.
Věnec podzimní chystám, ve váze mám jeřabiny,švestkujeme fest.Pro mně je to nejkrásnější čas. v sobotu máme rybářské závody, čím bude chladněji, tím více budou chlapi konzumovat a my vyděláme na další rybky a opravu hrází.
Příjemný slunný podzim, kdy příroda i zahrady hýří barvami, mám hodně ráda. Ale pozor, pořád ještě máme podle kalendáře léto! A ač bylo letošní léto poněkud náročné, zdá se mi, že příliš náhle nastaly chladné dny (už jsme si doma přitápěli!) A tak jsem si užívala tento víkend, kdy se vrátilo příjemné teplo a slunečno, dalo se sedět venku a po trávě chodit bosky. 🙂 Mimochodem, to žluté jako troud suché seno, co jsme měli ještě nedávno na zahradě, je už zase docela svěží zelenou travičkou! (clap)
Děkuju za palce a vlídné myšlení:)) Taťka je v pořádku, ano Maričko, byl to stent. Byla jsem u něj teď večer a už měl hlad jak vlk:)) Ještě ho zítra čeká jedno vyšetření, a pokud dopadne dobře, mohli by ho dokonce pustit domů. 🙂
Jinak pobyt na pražském sídlišti se třemi psy je občas… náročný (chuckle)
Tak to je výborná zpráva, že je tatínek v pořádku!
A víš že mě včera napadlo, zda se Ti podařilo narychlo před cestou do Prahy udat někomu AriBerry? 🙂
Kam jdu já, jdou holky 😛 Naštěstí se holky s Bertíkem dobře snášejí, takže není problém je třeba nechat všechny v bytě samotné. Jenže Bertík chvílemi truchlí, chvílemi má vztek – chce páníčka a basta! Vzhledem k tomu, že mu bude patnáct, tak nemá náladu na nějaké změny v životním rytmu. Popravdě – ani se mu nedivím (inlove)
Milá Dede, pozdravuj tatínka, přeji brzké uzdravení ať se i Bertíkovi spraví nálada. Oni jsou s tatínkem hrozně srostlí, tak se nedivím, že si oba navzájem chybí. (h)
Ej ale som rada, že je to v cajku (inlove) (copyright Petra K. samozrejme 🙂 )
Jsem rada, že se tatínkovi daří dobře.
Tak ještě chvilku asi bude muset vydržet v klidu v nemocnici a pak už si bude zase užívat procházkování s Bertíkem.
Tak především Dede držím palce tatínkovi !!! Nevím, jaký „menší zákrok“ musí podstoupit, ale jestlí to je „stent“ (síťka/balónek) na roztažení srdeční tepny, tak znám hodně lidí, kteří to mají, velmi to pomohlo a žijí spokojeně dál.
Jinak Matyldo, také miluji podzim. Není divu, jsem narozená v říjnu a tak jsem byla vložena do podzimní kolébky. Tady si barevný podzim moc neužiji, ale znám ho z let, kdy jsme bydleli v New Hampshire, státu, který je svým barevným podzimem vyhlášený. Postup podzimního zbarvování listů je sledován v TV a radiu, aby ti, kteří se na tu krásu jezdí podívat (i z jiných států) si vybrali optimální dobu.
U nás je podzimní hlavně vzduch – příjemně chladný, čerstvý, „suchý“ bez lepkavé vlhkosti – prostě podzimní. Bláto a plískanice tu neznáme. Teď jsme mohli poslední tři dny vypnout klimatizaci a na noc otevřít okna a spalo se bááječněě. Jenže včerejší noc už zase byla na hraně únosnosti, „chladná vlna“ pominula, má se znovu oteplit, takže dnes zase musíme okna zavřít. Ale v ranním vzduchu je už podzim cítit. A hlavně se mění noční obloha. Teď už večer chodím pro Trixie za tmy a pokud se nechystá pršet, večerní obloha je jasná, plná hvězd. A všímám si, jak hvězdy začínají „klesat“, jsou jasnější a větší. V zimních měsících je hvězdami nebe doslova poseté a jsou krásné a tak nízko, že mám vždy pocit, že kdybych povyskočila, nebo vyběhla na nějaký kopeček, tak na hvězdy dosáhnu.
Bubu zmínila hrušky. Dostali jsme od kamaráda asi 20 hrušek- velkých hniliček. Ty jsou nejprve dost tvrdé s „koženou“ slupkou. Ale jak začnou zevnitř dozrávat, musí se sníst rychle. Manžel na syrové ovoce moc není, tak je pojídám sama. Jenže nestíhám a tak mi pomáhá Trixie. Hrušky jsou velké, Trixie je sotva vezme do tlamky. Ty ještě tvrdá schroupala raz dva. Teď už jsou zralejší a já se chechtám při pohledu, kdy Trixie hrušku zkousne, šťáva jí vytéká z pusy po obou stranách, ale ona nechce hrušku vyplivnout, abych jí tu dobrotu náhodou neuzmula. Tak si ji různě pohazuje v puse a já jí pak musím co nejrychleji uleptanou papulu umýt.
Moje jesenné tešítko je už asi jasné – huby 🙂 . Tento rok sme už dvakrát mali šťastie, v neuveriteľnom suchu sme našli aj dosť hríbovitých, dubáky, kozáky (more hrabových) ale aj vzácnejšie druhy, hríby bronzové, ktoré sú tak úžasne tvrdé a pevné, až je človeku ľúto ich krájať, hríby príveskaté, s krásnou lieskovo-orieškovou vôňou, suchohríby plstnaté, so zamatovo hnedými klobúčikmi a citrónovo žltými rúrkami aj celou dužinou (a zostanú také žltučké aj keď sa usušia). Pri každom krásnom náleze som musela myslieť na to, ako by si to mama užila, keby mohla byť s nami a tak to bola taká horko sladká radosť. Snáď ešte niečo porastie, trochu aj napršalo a teploty sú zatiaľ na nanajvýš príjemné, aj keď mne zmrzline už býva po večeroch zima. Tento rok sme si teda užili echtovné leto, aj vyše práva, tak sa týmto príchodom jesene necítim byť až tak ukrivdená, ako obvykle.
Já se na podzim těším, mám ho ráda. Samozřejmě ten teplý, slunečný, zlatohnědý podzim, komu by se nelíbil! Ale mám ráda i ten podzim listopadový a prosincový, ten temný a mokrý, studený a větrný. Ten, kdy jsou ulice plné deštníků, kdy z mokrého listí na zemi vykukují lesklé kaštany, kdy už bývá po ránu na trávníku nefalšovaný šedivák a kdy už zbývá jen málo, aby jednoho rána všechno zakryl sníh.
Mám ráda všechna období. Snívám o sladkém životě na nějakém tichomořském ostrově se stálou příjemnou teplotou, ale myslím, že by mi tahle rozmanitost období hodně chyběla. Jen to letošní léto se mi nelíbilo. Žár africké pouště patří do Afriky, ne do místní zahrádky.
Každé roční období má něco krásného a něco nehezkého. Na podzim jsou to plýskanice s blátem a celodenním vytrvalým mrholením. Ale na druhou stranu nenínic tak hezkého jako babí léto
Jo, teplou a barevnou část podzimu mám ráda. Mokrou a tmavou moc ne, ale chápu, že to být musí.
Momentálně je čas jablek, hrušek, švestek. Čas povidel, sušených jablek, štrůdlu,… A to já ráda 🙂
Já podzim miluju a vůbec mi nevadí déšť a chladná rána. Barvy podzimu jsou úžasné. Krásně jsi to vystihla. Věnec z barevného listí jsem na chalupě také vždy věšela na dveře a pak ho vystřídal stříbrný vánoční.
Tady na dveře nic věšet nemůžu, ale v zadním okně kam chlupatí obyvatelé nemůžou jsem o tom už uvažovala.
A letošní léto snad ani nebudu komentovat.
Mám rád tu barevnou teplou část podzimu. Jenže teď potřebuje příroda vodu, hodně dlouhých mokrých dní, jinak ani z těch barev moc nebude a jestli přijde teplá zima, tak potěš koště