V kopcovité krajině Jindřichohradecka se mezi poli a lesy vinou staré kolejnice, které jsou u sebe blíž, než je našemu oku zvykem. Po nich se vláčky drkotají závratnou čtyřicetikilometrovou rychlostí, a přesto je tam mají všichni rádi.

Tyto úzkokolejky vznikly ještě za monarchie jako levný způsob jak svážet dřevo a obilí k „hlavním“ tratím do Jindřichova Hradce a Obrataně. Samozřejmě také posloužily a slouží místním k dopravě a dnes už především k turistickému ruchu. Díky rozchodu 760 mm (tzv. Bosenský rozchod) byla stavba a údržba nenáročná, tratě mohou mít ostřejší oblouky a stoupat do prudších kopců než běžné železniční tratě. Na tratě bylo napojeno mnoho vleček různých podniků, ale zbylo z nich jen pár a nejpoužívanější je vlečka podniku Jitka a.s.

Pííískej odjezd!

Jindřichohradecké tratě jsou celkem dvě. První vede z Obrataně do Jindřichova Hradce je dlouhá 46 kilometrů a propojuje několik větších sídel jako Kamenici nad Lipou a Černovice s Jindřichovým Hradcem a blízkým okolím. Kromě starých mašinek tu brázdí koleje i velmi netradiční pokus jak uchovat provoz s co nejnižšími náklady a zajistit dopravu lidí v kraji na přijatelné úrovni. Tím pokusem je starý rumunský motorák zakoupený v Polsku a rekonstruovaný „po domácku“ zvaný Nautilus. Motorák však dostal méně lichotivou lidovou přezdívku hašišbedna.

„Hašišbedna“ v Jindřichově Hradci

Tenhle motorák je opravdu taková šílenost, až je to zajímavé. Chybí mi v něm akorát sklápěcí okna, což na výletní dráze je značný handicap (na druhou stranu klimatizace funguje dobře, takže pro dojíždění použitelný je).

Interiér „Hašišbedny“. Je obtížné sedět tak, aby člověk viděl něco z okna, jinak jsou sedačky celkem pohodlné.

To o čem chci hlavně napsat je však druhá část trati. Tou je 33 kilometrová trať Českou Kanadou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Tady můžeme spolu s krásnou krajinou nasát atmosféru úzkokolejky plnými doušky. Sice vlak těch 33 kilometrů zastávku po zastávce jede skoro hodinu a půl, ale to nevadí, tady nejde o čas, samotná jízda je zážitkem. Nadšenci co se o chod dráhy starají, pečují jak o vláčky, tak o trať a prostředí kolem, se snaží návštěvníkům zprostředkovat nezapomenutelné zážitky.

Personál pomáhá s kočárkem při křižování ve stanici Kunžák-Lomy

Co všechno se dá na staré úzkokolejce, kterou v roce 1995 převzali od ČD vymyslet? Tak třeba každý vlak táhne i nákladní vagonek, ale ne jen tak pro nic za nic. Ve vagónku jsou zásoby pro pojízdný bufet a dávají se do něj kola nebo těžká zavazadla. Bufet je jeden představek vagonu s výdejním okýnkem, kde si za jízdy může cestující koupit pivo, limonádu nebo nějakou menší pochutinu. Když je moc velký zájem, vlakvedoucí vyskočí na zastávce z vlaku, vezmu přepravku třeba piv a přeloží ji do vozu s bufetem.

Pivní pohoda na lokálce. Díky bufetu ve voze.

Co se starými nádražími, kde se nevyplatí držet pokladny a jejich největší sláva je pryč? Využijeme turistického potenciálu a uděláme z nich ubytování! Každé větší nádraží nabízí ubytování pro turisty. Bydlíte a vlak (i parní) vám staví přímo u domu, ale ne v brzké ranní a pozdní noční hodiny, aby to vadilo. K tomu máte kolem krásnou přírodu plnou lesů, rybníků, hradů, luk a polí. No co víc si přát? 🙂 A očividně se jim daří, protože když se podíváte na jejich rezervační systém, tak srpen byl zcela vyprodaný a září skoro vyprodané.

Stanice Střížovice. Chtěli byste trávit dovolenou na takovém nádražíčku? 🙂

Na těch největších nádražích jsou „návštěvní centra JHMD“, kde je možné nakoupit pohledy a další suvenýry spojené s úzkokolejkou a ještě si dát dobré jídlo v restauraci, ať už hlavní chody nebo různé rychlé pochutiny jako hermelíny, bramboráky a párky v rohlíku, když vám už jede brzy vlak.

Nejzajímavější jsou však lidé. Místní mají svou dráhu skutečně rádi, protože když se díváte z okna, tak neustále vidíte někoho mávat nebo utíkat děti za vlakem. V Albeři vede trať přímo za pláží místního rybníka a tolik lidí, co chtělo tomu vláčku zamávat, jsem jen tak neviděl.

Děti mávají u rybníka v Albeři

Pak samozřejmě samotní cestující. Jezdí všichni, malí, staří, cyklisté nebo plavci jen v plavkách s ručníkem. Na každé zastávce někdo nastoupí a někdo vystoupí (a zamáváním se rozloučí). Všichni veselí a milí, s každým si povídají, mnoho si jich i s posádkou si už kde kdo tyká. Nechce se mi psát přímo průvodčími, je to prostě posádka co se stará o chod vlaku a kontroluje lístky a jeden vlak i vypravuje ze stanice. Posádka si samozřejmě povídá s každým, většinou se s lidmi potká na cestě tam i zpět, tak mají co rozebírat (a přitom si dají Bernarda z nákladního vozu). Co naplat, že vláček místy předjede i namakaný cyklista, tady nikdo nespěchá.

Mávající cestující parního vlaku při křižování ve stanici Albeř

Nakládka kol do nákladního vozu v zastávce Kaproun

Tahle dráha dává lidem naději, že svět ještě není tak zkažený, že se můžete někde cítit opravdu dobře i když tam jste poprvé. Za to co kluci a holky z JHMD vybudovali, jim patří velká poklona a já jen doufám, že jim to vydrží ještě dlouhé roky. Nejednou visel Damoklův meč nad některou z drah, a proto vám navrhuji: Zajeďte si někdy užít tento nádherný kus naší země, podpořte nadšence v jejich úsilí, které společnosti něco zanechá, vychutnejte svět zpomalený tak, že vás má čas okouzlit 🙂

Konečná, vystupovat! A připravit zásoby pro další cestu.

Co zajímavého v okolí navštívit?

I cesta může být cíl, ale pár cílů v zásobě není špatné mít. Kolem „jižní“ úzkokolejky mohu doporučit například:

Jindřichův Hradec

Okresní město (21tis. obyvatel) na břehu velkého rybníka Vajgar. Historické jádro je městskou památkovou rezervací. Panorama města nad rybníkem je opravdu pěkné. Stejně tak několik skrytých uliček u Malého Vajgaru poblíž hradu a zámku, které jsou také v centru. Na náměstí je podobný sloup jako v Olomouci a podél Nežárky jsou pěkné parky. Od nádraží to je celkem daleko a MHD jezdí dost sporadicky, ale většinou se nějaký spoj najde.

Kaproun

Zastávka spíše blíž Nové Bystřici je zajímavá tím, že tam byl Jára Cimmrman vyhozen z vlaku, když mu došly peníze. Jeho busta v přesné poloze jak z vlaku dopadl je k vidění přímo na zastávce. Má zde také mohylu a pamětní desku. Jinak je to vstup do lesů České Kanady. Vystupuje tu i nastupuje dost cyklistů.

Albeř

Mácháč České Kanady. Velký rybník Osika přímo u trati, s plážemi a kempem.

Nová Bystřice

Městečko úplně na jihu u rakouských hranic. Původně odtud měla vést úzkorozchodka až do Rakouského Litschau, kde začíná její rakouský protějšek, který končí v Gmündu u hranic s Českou Velenicí. Poblíž je nejsevernější bod Rakouska. V městečku je zámek s parkem, pěkné náměstí, muzeum úzkokolejky a dobrá zmrzlina.

Landštejn

Trochu dál od úzkokolejky leží pýcha České Kanady, hrad Landštejn. Rozsáhlý hrad měl za úkol střežit obchodní stezku z Rakouska do Českých zemí. Byl několikrát rozšiřován, až roku 1771 vyhořel. V minulém století proběhlo několik rekonstrukcí. Z hradu je pěkný výhled na stejnojmennou přehradu.

Dede: Dnes se ptám jednoduše – byli jste někdy na těch to úzkokolejkách? (Já ano:)) Jak se vám to líbilo?

A druhá, taky zajímavá: znáte nějakou jinou partu nadšenců, kteří pro veřejnost také něco dělají, opravují či provozují? Povězte nám o tom!:)) 

[slickr-flickr search=“sets“ set=“72157657334800418″ items=“50″ type=„gallery“ flickr_link=“on“]