NENÍ PIVO JAKO PIVO (2): Jak a co koupit?

pivo_logoMinule jsme si nastínili, jak se vnímání piva mění z nápoje pitým na kvantitu na gastronomickou pochoutku, u níž jde především o vyladění chutí. Chce-li si člověk nějaký ten speciál dopřát, není úplně jednoduché se v nabídce pro začátek zorientovat, neboť nehledáte značky, ale druhy piva.

 

Pokud jde o ně, zde je seznam těch, s nimiž se nejspíš setkáte. Existují i ještě speciálnější druhy, ale tento seznam pro účely tohoto seriálu stačí:

 

–           Ležák

–           Pšeničné pivo

–           Ale

–           Stout

–           Porter

–           Lambic

 

 

Ležák

Ležák je Čechům nejdůvěrněji známý druh piva. Jde o spodně kvašené pivo vařené zejména z ječného sladu, barvou nejčastěji světlé, jantarové nebo černé, s nímž přišel jako první mnichovský pivovar Spaten, ovšem který vylepšil, rozšířil a po světě proslavil pivovar Josefa Grolla v Plzni pivem dnes prodávaným pod značkou Pilsner Urquell, určující standard toho, co znamená pivo plzeňského typu.

Jenže jsou i jiné druhy ležáku, než jen plzeňský – například Bock či Märzen. Bock je silnější ležák, vyznačující se zejména výrazně vyšším obsahem chmelu (je to právě tento druh piva, který byl jako první označený výrazem „tekutý chléb“ právě pro jeho výživnost) a vyšším obsahem alkoholu (typicky 7-8 procent, ale může mít i více).

Märzen (doslova „březnové pivo“) je původně bavorský druh ležáku, který ovšem největší popularitu získal v Rakousku, kde je nejoblíbenějším druhem piva. Jde o výrazně hořký ležák s vyšším podílem chmele; v českých zemích se mu říkalo tradičně „březňák“ (odtud název značky Březňák) a v české stupnici se označuje zpravidla jako čtrnáctistupňové.

Ležáky různých druhů se různě zpracovávají – v základní podobě je nepasterizovaný a nefiltrovaný; nalije-se takový do sklenice, je neprůhledný a obsahuje pevné částice. Pasterizací se prodlužuje jeho trvanlivost a filtrací se dosáhne čirosti, která se u ležáků dnes považuje za standard, jakož i odstranění pevných částic.

Ležák se nejvíce rozšířil až s vynálezem lepších způsobů chlazení, protože je ve své přirozené podobě choulostivý na teplo a kazí se v něm. Tradičně se tak směl vyrábět pouze v zimě; březňák pak byl takovou „koncovkou“ ležákové sezóny.

 

 

Pšeničné pivo

Pšeničné pivo je takové, jehož přinejmenším jedna třetina obsahu pochází z pšenice, respektive pšeničného sladu. Ve většině případů je kvašené svrchně, k čemuž dochází při vyšších teplotách, proto pšeničné pivo v dobách, kdy neexistovala možnost efektivního chlazení, bylo pivem letním.

Pšeničné pivo se dělí do dvou základních kategorií: původem bavorský Weißbier a původem nizozemský Witbier. Pivo je chuťově jemnější, lahodnější a lehce sladší než ležák, takže je potřeba kompenzovat tuto jeho vlastnost tím, že se dodají přísady, které dodatečně zvyšují jeho hořkost.

Toho se dá docílit dvěma způsoby, buďto chmelem (a případně bylinkami) u Weißbieru, nebo speciální holandskou bylinnou směsí zvanou gruit (čte se chraut), jíž chuť dodává zejména zázvor, anýz a skořice a kterou se kompenzuje sladskost witbieru.

Weißbier neznamená, jak by se mohlo zdát, „bílé pivo“, ale „pšeničné pivo“, je to totiž bavorský dialekt, nikoliv standardní němčina. Za domovinu Weißbieru se považuje právě Bavorsko, s tím, že je populární i jinde v Německu (tam se ovšem jmenuje Weizenbier), Česku či Rakousku (zde je potřeba upozornit na Edelweiss, Weißbier z ledovcové vody s alpskými bylinkami).

Weißbier se rozlišuje podle jeho dalších charakteristik; nejznámnější je Hefe-Weißbier, světlé, nefiltrované pšeničné pivo, nejpopulárnější druh v Bavorsku a jeho filtrovaná verze, Kristall-Weißbier. Existuje pak i tmavá varianta zvaná Dunkel-Weißbier, ovšem ta není až tak běžná a člověk musí trochu více hledat, chce-li jej sehnat a nežije-li zrovna v Německu.

 

Ale

Ale (čte se ejl) je tradiční anglické svrchně kvašené pivo, které původně neobsahovalo chmel, v Anglii do 15. století neznámý. Slovo „ale“ je skandinávského původu (øl) a znamená zkrátka a dobře „pivo“ a je původním anglickým výrazem označující pivo. Slovo „beer“ se dostalo do angličtiny až s holandského a potažmo německého „bier“ a označovalo právě pivo s chmelem. Stejně jako v případě bezchmelového holandského pšeničného witbieru, i ale místo chmele používá zejména různé bylinky nebo koření pro doladění jeho chuti.

Existuje velké množství piv typu „ale“; anglické varianty, dále pak skotské či irské varianty, Indian Pale Ale (IPA), belgický či americký „ale“. Zejména anglických typů je takové množství, že jejich popis zcela přesahuje možnosti tohoto článku; liší se použitým kořením, barvou či regionem, odkud pochází, neboť v různých koutech Anglie se „ale“ dělal jinak. Jen tak pro dokreslení, jak extrémní varianty typu „ale“ se dělají, tak jeden z receptů na je ale obsahuje ústřice:))

Popularitu ve světě ovšem získal již zmíněný Indian Pale Ale. Navzdory tomu, že šlo o anglický „ale“ určený pro koloniální Indii (dodatečně velmi silně chmelený svrchně kvašený „ale“, typický svou intenzivní hořkostí), stal se daleko populárnějším v Evropě i Americe, nežli v samotné Indii. Za zmínku stojí i belgický „ale“, kterého samotného jsou stovky různých druhů (lišící se výrobní procedurou, tradicí, regionem, atd.). Speciální pozornost si zaslouží druh zvaný Trappist, který vaří řád cisterciáků přísné observance a který může vařit na celém světě pouze sedm klášterů; nejznámější je pak Chimay.

(Pozn. red: uvozovky u slova „ale“ v této části článku nezpochybňují nápoj, ale pomáhají srozumitelnosti textu – shoda písemné podoby slov „ale“ a ale může být matoucí:))

 

Stout

Stout je tmavé irské pivo (nejznámější je Guiness, Murphy’s a Kilkenny) vyráběné z praženého sladu o relativně slabším obsahu alkoholu (nejčastěji kolem 4,3 %), které se dělí do dvou základních druhů – na mléčný stout (například Mackeson), nazývaný tak proto, že je do něj dodávaná z mléka extrahovaná laktóza a suchý stout bez dodatečného slazení (například Guiness). Pivo je chutí velmi lahodné, až krémové, ovšem aby mělo chuť, jakou má mít, je potřeba jej podávat výrazně jinak, než například ležák, ale o tom později.

 

Porter

Porter je silně chmelené, svrchně kvašené pivo z praženého sladu, pocházející původem z Londýna z 18. století, přičemž za takový dobrý standard udávající tón tomuto stylu se považuje Fuller’s London Porter. Porter zraje v dřevěných sudech a při jeho výrobě se, podobně jako u typu ale, používá mnoho různých přísad, zejména koření a bylinek. V Česku mohu doporučit Pardubický Porter, který je podle mého názoru nejlepší z domácího trhu.

 

Lambic

Lambic je spontánně kvašené pivo, u něhož kvašení probíhá i několik měsíců, původem pochází z belgických Flander. Pro kvašení piva se nepoužívají kvasinky speciálně vyšlechtěné k tomuto účelu; místo toho je hotové pivo vystaveno kvašení za pomocí divokých kvasinek a bakterií létajících vzduchem; aby se pivo nezkazilo, používá se sušený chmel jako konzervant. Pivo není perlivé, je poměrně hodně kyselé a chutná lehce moštově. Typické stáří piva, když je podáváno, je 2-3 roky.

 

Pokračování příště: ve třetím díle si řekneme, jak takové pivo ideálně podávat a co k němu sníst dobrého.

 

A já se dnes ptám: znáte tyto druhy piva? Vyzkoušeli jste někdy některé z těch ne tak obvyklých? Máte někde poblíž vašeho místa výskytu nějaký zajímavý pivovar? Jaké pivo byste na ochutnání doporučili vy?

A ještě jedna aktuální: máte pocit, že vám pivo spolehlivě zažene žízeň?

Je horko, pojďme si povídat (nejen) o pivu:))

Aktualizováno: 14.12.2019 — 11:06

47 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. a ještě jeden pivivar ořidám, kousek od Chrudimi- Medlešický…uvažuji o něm na to mnou slibované ZÁŘENÍ…

  2. Grrr, sežralo mi to příspěvek. Tak zkusím znovu.

    Andy, moc pěkný, velmi detailní pivní článek. Já nejsem pivní fajnšmekr, ale pivo piju ráda a chutná mi spíše hořké, tedy chmelové. Americká piva jsou proti evropským slabá (a vůbec nemají „čepici“, nebo jen velmi krátce držící), ale už jsem si na ně zvykla. Dovoz, tedy i ten český, je tu drahý. Prodávají se v třetinkových lahvinkách a jeden se pak s tou mini skleničkou pomalu mazlí, aby si pivo vychutnal (a stejně nikdy nechutná jako čepované). Přesto plzeňské pivo kupujeme, ale pijeme výhradně k českému jídlu, jako vepřo-knedlo, abychom už měli tu večeři celou českou 🙂 Naopak třeba k hamburgrům mi přijde, že se am. pivo dokonce hodí lépe. A bostonský tmavý „Samuel Adams“ mi také chutná, ze světlých je pak dobrá mexická „Corona“, nebo kanadský „Labatt“. Ale když je vedro, tak fakt vychlazené pivo je mňam a v tu chvíli je mi fakt fuk, jaká je to značka :))

  3. „Ten kdo se na svět dívá
    jen skrze pěnu piva
    od mnoha lidí bývá
    veleben a ctěn…“

    Znáte tu písničku? (Ljuba Hermanová)
    🙂

    1. Ale ne, nic ve zlém, i když ta písnička je tak trošku zlá.
      To jsem si jenom tak najednou vzpomněl…

  4. Ahoj z Pienin, z Červeného kláštora 🙂
    Musím se pochlubit, Marek včera zachránil člověka před smrtí. Byl odpoledne v Praze v KFC a všiml si muže, který vrávoral. Rozeběhl se k němu, aby ho podepřel, ale muž už se zhroutil a Marek zjistil, že nedýchá. Zaklonil mu hlavu, to nefungovalo, muž měl úplně ztuhlý obličej tak mu násilím otevřel ústa a vytáhl oteklý jazyk. Mezitím zavolali záchranku. Muž přišel částečně k vědomí a stačil říct, ze ho bodla vosa do krku. Marek zajistil led, ledoval krk a nutil muže zůstat při vědomí. Udržel ho tak až do příjezdu záchranářů. Teprve když nám volal, tak byl mírně rozklepaný a říkal, že se bál, aby mu ten muž neumřel.
    Jsem na něj děsně hrdá.
    (inlove)

    1. velká gratulace k Markovi…jiný by si řekli,že je chlap nalitej a nechali by ho bejt….

    2. Dede, tak tohle je zážitek, na který určitě nikdy nezapomene ani Marek, ani ty !!!! Marek prostě byl v pravý čas na pravém místě, kdo ví, kolik jiných by takhle zareagovalo na „vrávorajícího“ člověka (a nemysleli si, že je opilý, pod drogami apod). Prostě úžasné, Marek je skvělý a ty i Martin můžete být právem na syna hrdí (clap)

    3. Marek,si bezva-to hovorím ako profesionál.Matka má byť načo hrdá!!!!
      P.S-nečakaj,že príde poďakovanie od postihnutého.Viem to a predsa tak nejak furt čakám i ja-ale nikdy to nebude.

  5. Mam takovou vizi. Nemecti pristehovalci do Ameriky, kteri vedeli, jak varit pivo a znali cechovni pravidla, se museli nekde v te Americe sejit a usilovne premyslet, jak vyrobit co mozno nejhnusnejsi pivo. A tak mame Amheuser-Bush, ktery vyrabi Budweiser, tedy patok jmenem Bud Light a jine firmy jako Pabst. Protoze jinak si to nejde vysvetlit. Jeste jakz tak jde Yuengling z Pennsylvanie, kterazto puvodne nemecka firma teprve nedavno zacala prodavat mimo svou oblast.

    Ovsem nutno rict, ze minipivovary, zaplat panbuh, se ujaly a vari pivo dobre. Ja prave kvuli tem patokum jsem skoro prestala pivo pit, a ted ho znovu objevuju.

  6. U nás v Bohnicích je minipivovar, vaří skvěle. A kromě tradiční desítky a dvanáctky už jsem tam pila i dvě různé IPY (čtrnáctku a „letní“ jedenáctku).

  7. No a my tady máme profláklé Svijany, nevím jak chutnají, pivo nepiji jen málokdy nealko, takže neposoudím

  8. Přiznávám, že já znám jenom ty první dva druhy – pivo piju na žízeň, a na koštu piv jsem zatím ještě nebyla. Zatímco ležák mi chutná, pšeničně mi naopak nechutná (když v naší hospodě mají „pšeničné dny“, tak vypiju jedno malé, aby se neřeklo a hlavně, aby se ta bečka konečně vypila a narazil se normální ležák (rofl) ).

    A z cizích piv mi opravdu chutnají chorvatská piva – tak jako mléka, tak i piva tam mají výrazně „plnotučnější“ (chuckle) – myslím, že právě Karlovačko vede, i když Ožujsko je taky dobrý. Naopak naprosto nepitelný je Pan.

    A teď jsem si vzpomněla – příští pátek jdeme do Hanušovického pivovaru na exkursi (rofl) – tak já budu bedlivě poslouchat, koštovat, fotit a hodnotit (že bych uspořádala i anketu?) a pak dám vědět, jak to tam dopadlo (chuckle)

    1. Hanušovická Holba šla teď hrozně nahoru, začala nabízet i několik zajímavých piv (y) Další v řadě je Litovel

  9. Tatínek Kubova spolužáka má parní pivovar- a piva jsou prý víc hořká, než je běžný standard. Kuba je má rád. Když Jarda přijede za Kubou a něco přiveze (vařívají různé speciály), tak se trochu napiju, ale já to pivo fakt nemusím. Barbar, no 🙂

    1. Parní pivovar, tj. Hauskrecht? Mívají je u nás v hospodě, občas si jedno dáme, ale jsou opravdu hodně hořká (ale dobrá).

        1. Mně dojalo, když jsem teď o nich onehdy četla, že sídlí „v místě, kde se řezničtí učňové učili porážet krávy a prasata“ (asi to bude nějaká jejich legenda, aby byli zajímaví, nevím). Prdlajs, ten jejich barák bylo jatecké veterinární středisko (kdysi jsem přímo tam byla tři neděle na praxi, jinak jsme na jatka chodili se školou běžně min. 1-2x týdně, vyučovaly se tam některé předměty).
          A propos, jatka – hned vedle byly mrazírny, teď je tam Industra (kavárna a takový ten komunitní prostor, nebo jak se tomu říká). Zítra se tam chystá veliká akce, kdo budete mít čas a chuť, jděte se mrknout, určitě to bude stát za to: https://www.facebook.com/events/1465109720452828/ (my tam byli vloni jako aktivní účastníci – pomáhali jsme vařit, péct a expedovat kamarádovi – bylo to bezvadné). Haustkrecht tam bude (podle jejich stránek) taky.

          1. Hm, asi někde vyčetli, že tam chodily školy- a upřímně, člověk si představí spíš řeznické učně než veterináře, že… Ale já se zeptám 🙂

            1. No, oni to asi nebudou vědět. Byly tam kancly a šatny, poráželo se jinde i dozor se dělal jinde (i když se ta „ulice“ stále jmenuje Porážka, možná to jméno je zmátlo).

              1. Tak Kuba se poptal Petra Hauskrechta, co se ví o historii místa. Varnu mají tam, kde jsou původní kachličky z konce 19. století, kdy tam byla koňská jatka. Pak se přestali tolik využívat koně a byla tam prasečí jatka. Pak se tam zpracovávala žluč pro farmaceutické účely. 1981-1990 se tam učili porážet prasata učni- ještě tam pracuje člověk, co tam pracoval tehdy. Tolik zjištěno.

  10. V ČR se teď velmi rozmáhá tzv. Kazbek IPA (nebo též Czech IPA), což je IPA chmelená pouze českým chmelem Kazbek (běžně se využívá na IPA více chmelů naráz). Ten vyšlechtili v Žatci ve chmelařském institutu. Populární byl nejdřív mezi minipivovary, ale teď se svou Kazbek IPA přišly i Krušovice. Chuťově mi Kazbek IPA chutná snad víc než běžná IPA. Je mnohem hustější a chuťově barvitější (IPA je prostě hodně hořká, i když rozdílů tam je dost). Kazbek je také více voňavý. Skoro bych řekl, že se svými vlastnostmi mírně blíží kombinaci pšeničných a citronových piv (jistá limetkovost tam cítit je). U nás kromě Krušovic s Kazbek IPA přišel třeba Pivovar Melichárek z Horek nad Moravou nebo „létající pivovar Pivečka“ z České u Brna.

    1. Tak to rád zkusím, až budu příště v Česku, to zní dobře. Ačkoliv mi hořkost nevadí, u většiny IPA mi přijde, že se sládci předhánějí v tom, jak hořká bude a to není úplně dobré.

      1. Ano některé IPA jsou vážně jen závodem v hořkosti a postrádá to nějakou chuťovou složku (hlavně u větších pivovarů). Kazbek je v tomhle trochu jiný, i když tam hořkost cítit je taky, tak není úplně hlavní složkou.

  11. Víte Andreji, ač jsem rodilý Plzeňák, tak mi pivo nikdy příliš nechutnalo.

    Až můj druhý manžel mě naučil pít pšeničné pivo . Letos jsme byli v Mnichově a tam jsme si opravdu na jejich Weißbieru pochutnali. Můj manžel ještě nedá dopustit na krušovické pšeničné pivo.

    Teď mě myslím pravověrní pivaři ukamenují, ale mě nejvíce chutnalo pivo v Itálii. Jejich birra Peroni nebo Moretti nemělo chybu.

    Teď jsem zvědavá na švýcarské pivo. Moje švatrová se švagrem byli ve švýcarsku a přivezli nám ho. No nevím, nikdy jsem o něm neslyšela a docela mě to překvapilo.

    1. Upřímně, nevím, proč by měli kamenovat. Já jsem trošku opatrný ke všemu pivu, co pochází jižně od Alp, ale to nevylučuje, že se tam nacházejí i dobrá piva, a není jich málo – jen se tam vyskytuje podobný počet těch opravdu špatných. Ale pokud jde o Peroni nebo Moretti, tak si myslím, že jsou rozhodně kvalitnější, než ta břečka Heineken. Jinak co se týče piv pocházejících ze zemí jižně od Alp, tak musím vyzvednout kvality tureckého Efesu, který je opravdu skvělý ležák (běžně k dostání v Německu), Karlovačko nebo Estrella nejsou špatné, pokud jde o masově vyráběné ležáky, a co se týče speciálních druhů, ty jsou dobré v podstatě všude. Zato se člověk může dost šeredně spálit v Portugalsku, kde jsem zkusil všechno, co na trhu mají (ne, nepil jsem toho moc, ale seznam piv, co se tam vyrábí, je opravdu hodně krátký) a jediné pitelné mi přišlo Sagres, ale zbytek byl marnost nad marnost. Maďarům bych asi také doporučil, aby spíš propagovali skvělé víno, které dělají, místo piva, protože ti mi přijde, že na tom nejsou o moc lépe, než ti Portugalci. Sice nejsou na jih od Alp, ale do téhle kategorie zemí už patří.

      1. S Portugalskem souhlasím, Sagres je ale nejlepší přímo v Sagres, kde ho jde pít i z tanku 🙂

    2. Míšo, souhlasím s tebou, co se týče italského Peroni. Pro mne jedno z mála piv, které dopiji. Je lehké, chutné, já mu říkám letní pivo. Ale jak nejsem pivař, nevím, do které skupiny patří. Tedy ne že by mi to vadilo.
      V Norsku nepiji pivo vůbec, v Čechách mě kdysi namlsal hospodský na rohu Opatovické a Ostrovní, který čepoval výborný Staropramen 12. Jednou jsem četla, že dobré pivo je to, které máš chuť okamžitě zopakovat po dopití první sklenice. Tak u něho to fungovalo. Nový, podivínský majitel, hospodu zrušil. Už jsem nikde tak dobrou dvanáctku nepila. Ještě tak dopiji malou plzeň, která byla dobrá po devadesátém roce, kdy jsem mohla opět navštívit Prahu, pak nebyla dobrá a teď se zase trochu přibližuje originálu. Tak koukám, že jsem trochu konzerva, ale jak říkám, pivař nejsem. Jo, ještě Bernard je k pití.
      Omlouvám se všem jiným značkám, jsou jistě výtečné, ale jak řečeno předtím, konzerva (beer) !

      1. Jano, v Norsku je skvělé pivo, ale není to žádné z těch „viditelných“. Doporučuji někdy zkusit Nøgne Ø (z Skien), mají spoustu zajímavých druhů, ales, IPA, stout, co hrdlo ráčí, a všechny skvělé. Trochu drahé (běžně stojí 50 kr flaška), ale opravdu velmi, velmi dobré. Jinak stojí za to se podívat po mikropivovarech, v Oslo určitě taky budou; my máme v Sandefjordu od loňska Sandar Mikrobryggeri, který je vynikající a prodává vlastní pivo různých druhů za ceny, za jaké je v jiných obchodech břečka typu Ringnes. Jsou i další zajímavá piva v Norsku, akorát je to trošku hledání, protože ty nešťastné supermarketové řetězce říkají dodavatelům „dodávejte do celého Norska, nebo nic“ s tím, že si musejí platit za pozici v obchodě docela dost a to plno malých pivovarů dopředu nezaplatí, protože nemá z čeho. Jediný obchod, kam se norské mikropivovary dostanou, je tak Vinmonopolet, ale tam stojí flaška klidně i 70 kr. Ale kvalita je úžasná, to se musí nechat. Já kupuji norská piva na lodi v Taxfree nebo v Systembolagu ve Švédsku a nemohu si je vynachválit. Ovšem platí to, co i v mnoha jiných zemích – člověk nesmí jít za tím nejznámějším, protože to jsou většinou patoky. Ringnes je stejný patok jako Heineken v Nizozemí, Oettinger v Německu nebo Żywiec v Polsku. A jak říká můj dánský kamarád – život je příliš krátký na to, aby člověk ztrácel čas špatným pivem, když je tolik dobrého 🙂

        1. No jo, Andy, jenže na Oslo, jak píšeš, ty malé značky nemají a ten Ringnes opravdu za moc nestojí.
          Ačkoliv…jednou jsem byla s kolegy na pivu, nechtěla jsem se lišit, vždycky brumlám, tak jsem jedno malé vyzunkla. Sklapla jsem, bylo výborné. Nevím, jestli to bylo horkem, nebo ho ta hospoda měla správně vychlazené, prostě bylo dobré! Ale už jsem si ho nikdy nikde nedala, abych si nezkazila dojem.

          1. Je možné, že to bylo to Nøgne Ø, protože typy piva, které dělají, jsou často ty, co nepotřebují moc chladit. Ležák obecně bych neřekl, že je dobré pivo do horka, protože aby byl ležák dobrý, musíš ho ochladit na dost specifickou teplotu a když máš léto a horko, tak aby se nezkazilo, podchlazuješ ho a když ho máš déle venku, je zase teplé. V prvním případě drásá krk, v druhém případě může být hodně nedobré. Stoutu, porteru, IPA nebo ale teplo tolik nevadí, proto ho není potřeba tak drasticky chladit a ono chutná lahodně i poté. Jinak kromě Nøgne Ø je taky skvělý Kniksen nebo Ægir.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN