Dalo by se to nazvat posledním rituálním úkonem předtím, než vyšlu syna z domu. Netěšila jsem na to ani maličko. Vždyť to bude o život! Nedivte se, komu by se chtělo ve 34 stupních ve stínu žehlit košile?:))
Abych vyžehlení svatebních košil vůbec zvládla, namočila jsem na sobě tričko a byla vděčná, že jsem doma sama. Tak chlapeček se nám žení! Čekala jsem, jestli se při této příležitosti dostaví nějaké dojetí, ale ukázalo se, že hledat ho v předsvatební honičce umocněné vrcholící vlnou veder bylo asi příliš.
Nakonec, co se vlastně změní? Marek a Nikola jsou spolu skoro pět let, Nikola je už dávno u nás jako doma. Je s ní legrace, mohu jí bez obav svěřit Dům i psy. Pro Ari se mnou dokonce jela k chovatelce, když jsme si odvážely štěně domů. Prostě už dávno zapadla.
Foto: KarelBa A je to – už jsou svoji:))
Přesto… svatbu nelze jen tak odmávnout. Nejde jen o šaty, květiny, hostinu, houfy příbuzných a přátel (a trablí, zmatků a nervozity:)), byť to všechno ke svatbě patří. Spíš o ten veřejně vyslovený závazek, který sváže dva rodinné stromy a oficiálně se tak rozšíří rodinná smečka. A rodinnou smečku zrovna já považuju za nesmírně důležitou.
Jinak svatba se konala v Lapidáriu hospitalu Kuks. Bylo to krásné prostředí, leč… je plná turistická sezóna, Kuks je letos nově otevřený po tříleté rekonstrukci, takže jsou tam davy lidí. Kvůli chybě průvodkyně se do lapidária dostala čtvrt hodiny před začátkem svatby turistická výprava, přičemž lidem vůbec nevadilo, že chodí kolem stolu oddávajícího, kde už byly i prstýnky a další svatební příslušnosti – včetně oddávající a matrikářky.
Foto: KarelBa
Házení rýže
Na slušnou žádost, aby místnost opustili (10 minut do obřadu) začali být velmi agresivní, několik z nich křičelo, že oni mají právo za své peníze lapidárium vidět a nebýt nás tam víc, tak Marka fyzicky napadli.
Průvodkyně ani přivolaný kastelán neudělali nic. Nepřiznali svoji chybu, neuklidnili lidi, neslíbili jim, že se tam budou moci podívat po obřadu… Situace byla strašně nepříjemná, museli jsme ji řešit sami a kastelán se nám ani neomluvil. Ano, turisté si zaplatili, ale my také. A věřte, že málo to nebylo.
Foto: KarelBa
Moje je to žena!:))
Jeden by čekal, že se turisté zdvořile vytratí, třeba i popřejí hodně štěstí – vím, že bylo vedro, ale i tak byla míra jejich agresivity překvapující. Ono by nejspíš bylo stačilo, kdyby to průvodkyně nebo kastelán aspoň nějak řešili, kdyby na sebe vzali za nepříjemnou chybu odpovědnost. To by ale člověk asi chtěl moc.
Nicméně od chvíle, kdy jsme měli místnost pro sebe, to však už bylo jen krásné. Ano, poplakala jsem si:)) Dojetím, radostí, hrdostí. Malý Patrik i Ariberry se postarali o to, aby obřad nebyl jen důstojně dokonalý, ale žádný z nich nerušil tak, aby to doopravdy vadilo.
Foto: KarelBa
Patrik čeká na oblígátní olíznutí – nebylo však tentokrát Ari dovoleno:))
Po závěrečném házení rýže na novomanžele měla nevěsta originálně doplněný účes a já zvědavě čekala, jestli pro štěstí vypouštění holubi skutečně odletí, nebo se sesednou nevěstě na hlavu a budou zobat:)) Musím uznat, že moje myšlenky byly mimo – bílí holoubci se vzorně rozletěli k modrému žhnoucímu nebi a bylo to málem jako ve filmu:))
Hostina se vyvedla, zvyky řádně proběhly, jen to strašné horko nás týralo. Ano, bylo „jen“ 32 stupňů, po deštíčku 29, ale rozpálené budovy a strašné dusno způsobily, že to byla svatba, kde se relativně málo tancovalo. Rozhodně jsem na parketu nechyběla, ale upřímně řečeno, stálo hodně úsilí se přesvědčit, že to stojí za to. V areálu restaurace totiž byl bazén a později večer spousta původně tancechtivých mládežníků skončila společným cachtáním:))
Foto: KarelBa
Černá a bílá
Přesto se stihla spousta her, včetně tradičních zábav jako je házení kytice a kravaty. Já jsem byla nejvíc zvědavá na tvorbu originálního obrazu – s tím nápadem přišla Nikola. Mimochodem, je to mladá žena nejen velmi šikovná, ale taky zatvrzele cílevědomá, která se nenechá jen tak něčím odradit:))
S Markem koupili veliké malířské plátno, zezadu ho hustě propíchali desítkami připínáčků a pak ho Nikola nastříkala základní dvojbarvou – styl italská omítka:)) Potom naplnili různými barvami speciální balónky, které posléze svatebčané házeli z dálky na to plátno, balónky se propíchly o připínáčky, a barva vytvořila originální cákanec.
Foto: Petr Elis
Pod dohledem ctností – nebo neřestí?:))
Věřte, že každá fáze procesu prošla experimentálním ověřením a posléze četnými vylepšeními. Nebyla zanedbána ani bezpečnost a ochrana životního prostředí:)) Nakonec to byla opravdu legrace! Obraz sice není kandidátem na umístění v londýnské galerii moderního umění Tate Modern, ale je to unikátní kus vzpomínky na moc povedený den.
A tak jim oběma přeju, ať jim to vyjde. Ať se spolu umějí radovat i zvládat nesnáze, ať se mají pořád rádi. Na zdraví! 🙂
Foto: Petr Elis
Cákáme štěstí:))
PS: Oficiální fotky zatím nemáme, mám jen to, co mi z dobroty srdce poslal fotograf předem a pár fotek od kamaráda Karla.
Dnes nemám žádnou konkrétní otázku, ale vítám vzpomínky na vaše svatební zážitky:))
Foto: Petr Elis
On a ona
(Les království)
Foto: Petr Elis
Ari a Berry nemohly ve slavný den chybět:))
Zpětně dočítám.
Přeji novomanželům dlouhý společný život a ať jim ta láska vzájemná a štěstí vydrží.
Ať se jim nestane, že spolu sice zestárnou, ale stále více jen jako cizinci a nakonec půjdou stejně svojí vlastní cestou.
Přeji jim, aby si ve stáří byli vzájemně oporou a kamarádem a parťákem v pohodě i nepohodě.
Hezká svatba, novomanželům přeju, ať jim to pěkné pouto a společná radost vydrží 🙂
O své časně ranní svatbě s očekávaným miminkem v břiše a šišlajícím oddávajícím jsem tady nebo jinde párkrát psala. Byli jsme tak rozchechtaní, že jsme nemohli vyslovit svá „ano“. Můj syn rodinu nezaložil a už nezaloží. Svatby které jsem v životě zažila byla svatba mého bratrance a později dcery mé sestřenice. Takže zažívám popis takové svatby jako byla svatba Nikoly a Marka naplno a děsně si medím. Zažívám ji jako bych byla sama přítomna. Čert vem průvodkyni a kastelána i maškrtné turisty. Na štěstí nic neovlivnili. Ať jsou Nikola a Marek spolu šťastní, mráčky v jejich životě vždycky odplují a sluníčko se stále navrací. (Ale tak bych to asi neměla formulovat po těch vedrech u vás v Českých zemích, že?) Oni si to ti mladí dobře zařídí a sami si poradí. Tak mnoho štěstí přeji a gratuluji vám! (h) (h)
Jsem ráda, že tě to potěšilo, Velká kočko! (inlove)
Především velká gratulace Markovi a Nikole, hlavně ať si spolu rozumějí a jsou vzájemně tolerantní po celý život. Přeji jim oběma šťastný společný život.
Já vlastní svatbou sloužit nemohu ani zvláštními zážitky, ale můj bratr se svým kamarádům o pár postaral.
Když bylo lešení na příslušné radnici, bratr s kamarády neváhal a z polystyrénu vyrobili „cihly“ a „kamení“. Vylezli na lešení, dali si to na kolečko a když se novomanželé odebírali z radnice pryč, tak to podaření hoši jako „náhodou“ svrhli na svatebčany. Rodiče nevěsty to nějak nemohli rozdýchat.
Podařený byl také u jiné svatby únos ženicha ještě před obřadem. Vybrali si stejné auto, v jakém jel ženich, netušící ženich měl spřáhnutého řidiče s delikventy (tedy spřáhnutý řidič byl ještě za autem ženicha). Před předem vybranou zatáčkou s křižovatkou auto za autem ženicha přibrzdilo, ženichovo auto odbočilo a stejné auto se plynule zařadilo. Když auta před radnicí zastavila, ženich nebyl nikde, protože se tam na ně usmíval můj bratr, o kterého nevěsta opravdu nestála. Rodiče nevěsty opět omývali, dokonce kamarádi znejistěli i ženicha, který jinak podobné vtpky s nimi rád prováděl :-). Vše dobře dopadlo, na poslední chvíli dopravili i ženicha a nevěsta se vdala – ani nevím, jestli ke svému štěstí nebo zlobě.
Apinko, tak o únosu ženicha ještě před svatbou jsem ještě neslyšela – ale pod dojmem čerstvých vzpomínek musím říct, že by mě asi kleplo! (chuckle)
Dede, o únosu ženicha před svatbou jsi slyšet nemohla, protože podobné nápady pocházejí zásadně z hlavy mého bratra.
Ale na druhou stranu. nezdá se Ti únos nevěsty bůhvíkdy po obřadu už tak trochu nudný a omšelý? Když už ji má novomanžel jistou a možná v některých případech i začíná uvažovat, zda ta svatba nebyl omyl? To přece chtělo trochu jiné grády a účelem samozřejmě bylo pěkně zabrnkat na nervy zúčastněných. Jinak by to přece nebyla ta správná legrace. Přesně toto splňuje únos před obřadem, kdy je daná hodina H, kdy se mají všichni dostavit, nejlépe i kompletní pár snoubenců. A najednou jeden není… Podle toho, co jsem slyšela, to nebylo jen takové lehké zabrnkání na nervy, ale rovnou celá symfonie. (rofl)
Jj hodina H.
My jsme doma čekali až dorazí svatebčané se ženichem. 6.patro, ten den nejel výtah.
Z terasy jsme pozorovali (rodiče, já a svědkyně), jak zoufale objíždí kolona vozidel naší jednosměrku a nejsou schopní se trefit. Pak nemohli zaparkovat a než se zformovali do šiku u domu už bylo fakt načase odjet. Jenže museli dostat ty myrty a občerstvení. Tak svorně vyfunëli těch 6 pater, byli ozeleněni, bafli chlebíček a pádili zpátky. Jen tak tak jsme ten termín stihli.
No a pak následovala další hromada legračních zážitků. Celý svatební den byla jedna velká komedie. Kdyby bylo po mém, tak jsme se vzali v civilu někde na horách jen se svědky a pár kamarády a byl by klid.
Teď jsem si vzpomněla na jednu podařenou svatbu – to se jednou tak stalo že se dva manželské páry tak moc kamarádily, až se na konec prohodily (pak se po nich opičili Roden a Kraus). Jeden ten pár po nějaké době chtěl svoje spolubytí potvrdit papírem (tady šlo hlavně o drážní režijku (rofl) ). Protože chtěli svatbu celkem komorní, rozhodli, že tam budou jenom oni dva, dva svědci a jeden kameraman.
V den Dé jsem já (kameraman), kamarádka nevěsty (a její svědek), Jeník (svědek ženicha), nevěsta a ženich s angínou nasedli do ženichova auta (v kterém ještě včera vozili cibuli, jejímž prodejem si přilepšovali) a jeli přes nevěstinu vesnici (Jéžiš, co řekneme, když nás uvidí tata – kam jedeme tak nastrojení a že nejsme v cibuli?! Radši se schovejme.) do dalšího městečka k obřadu. Paní matrikářka byla trochu na nervy, protože z nás ne a ne vytvořit špalír pro nevěstu a ženicha. Pan oddávající byl již trošku posilněn a furt nabádal novomanžele k rozmnožování a dobré výchově dětí (evidentně si nevšiml, že jsou již lehce za zenitem). Do toho ženich plakal (rýma se mu spouštěla nejen z nosu, ale už i z očí) a byl mírně mimo (nadopován prášky) – ani nevím, jestli za tohoto stavu byl ten obřad vůbec platný?! Po lehce slavnostním obědu na Hraničním zámečku jsme se každý odebrali za svými povinnostmi.
Za týden se čerství novomanželé svolali domů své rodiče i své děti a že „My vám něco pustíme“. Všichni se usadili a nechápavě hleděli na obrazovku – jejich děti a nějací jiní lidi jsou nastrojení a někam jdou … až nevěstin otec pronesl památeční větu: „To jste snad šli někomu na svatbu?“. BUM. Všichni zůstali s pusou dokořán, až mladší syn nevěsty dodal „A vypadá to, že to byla svatba našich …“
Ygo, to je zase jedna úžasná historka (rofl) četla jsem si to ráno na mobilu (měla jsem běhání po městě:)) a smála se nahlas! (rofl)
Hodně štěstí Markovi a Nikole!
Moje svatba by se mohla nazývat Rallye Střední Čechy. Kvůli mému svědkovi, který byl trvale zdravotně hendikepován, jsme se chtěli brát v místě jeho bydliště, v malé vesnici. To nešlo, nebyl tam úřad. Brali jsme se tedy ve vesničce střediskové o pár kilometrů dál. V této střediskové ovšem nebyl podnik, který by byl schopen zajistit slušný oběd pro rodinu. Oběd byl tedy o dalších pár kilometrů dál. Hotýlek, ve kterém byl oběd pro rodinu, byl příliš nóbl na večerní oslavu s kamarády – popojeli jsme do třetí vesnice.
Týden před svatbou mezi první a druhou vesnicí spadl most, takže se původní přejezd 5 km protáhl na 30 km. V den obřadu jsme zjistili, že v oddávací vesnici právě začali rekonstruovat vodovod a cesta do obřadní síně MNV vedla po železné stavební lávce přes dvoumetrový výkop. Na návsi, kde vznikly všechny skupinové fotky, byl dekorativně zaparkovaný bagr – který samozřejmě na všech fotkách figuruje.
Můj svědek se sice dostavil slušně oděn (nic jiného jsem ani nečekala), v ruce však třímal igelitku plnou dýchacích pomůcek, čímž způsobil menší šok konzervativnějším příbuzným 🙂 V průběhu obřadu, který vedl zjevně předseda místního JZD, tchán spadl ze židle a matrikářce dopsala propiska. Druhý svědek zapůjčil své pero.
Při oslavě s kamarády došlo k únosu nevěsty. Když se novomanžela asi po hodině nenápadně ptali, kde má ženu, tak odvětil:“Někde tady bude.“ „Hele, a neunesli ti jí?“ „Na takový blbosti ona není!“
Bolo to naozaj vydarené podujatie. Sice nám manželství nevydrželo, ale máme dvě krásné děti a vycházíme spolu i nadále velmi dobře.
Eh, reakce na únos nevěsty byla vskutku nezapomenutelná! (rofl)
Prihodím ešte nejaké tie svadobné perličky z našej famílie. Svojou svadbou poslúžiť nemôžem ale bola som dvakrát za svedka, prvý krát mojej sesternici, vydávala sa mladá v r. 1990, moje prvé krstňa už na svadbe bolo na ceste. Šaty sme si so sesternicou dávali dokopy sami, nikde ničoho nebolo, istoty socíku už zmizli a nové ešte neboli 😀 Kecy na úrade boli čistý trapas, ledva-ledva vybrali zatáčku okolo výchovy malých občiankov v duchu rozvinutej socialistickej spoločnosti (asi len ledabolo prepísali príhovor, platný ešte rok predtým). A aby sa mohli brať v kostole, tak nastávajúcich aj nás svedkov predtým podrobovali na farskom úrade pomaly krížovému výsluchu (dnes sa to už našťastie tak neberie, dušpastieri sú vďační za každú novú ovečku). Brat mal pätnásť a môj nezodpovedný strýko ho na tej svatbe pamätným spôsobom ožral. Došlo aj na nejaké tie rozdupané bábovičky, ako to Matylda dolu krásne poeticky označila. Manželstvo nevydržalo, manžel mal veľa rečí aj plánov, ale rodinu zabezpečiť nevedel. Dnes má moje prvé krstňa 25 rokov, sesternica žije na psiu knižku na dedine s priateľom v dome so záhradou a dvoma psami (čo jej závidím a pri každej príležitosti vyhadzujem na oči). Druhý krát som bola svedčiť na prvej svadbe môjho brata. Bola to zase chudobná svadba, lebo tak sme na tom ako rodina vtedy boli, hostina zvíci väčšieho nedeľného obeda bola v obývačke požičaného bytu, okolo dohromady poskladaných stolov. Zopár ľudí, čo tam boli s mojou ex-švagrovou, som odvtedy ani nevidela. Keď sa mal brat ženiť druhý krát, tak mi konečne došlo, že ako svedok zrejme nosím smolu a tak som to už odmietla a uvrtala do toho moju sesternicu (chuckle) . Na úrade boli len mladomanželia rodičia a svedkovia, oslava opäť v malom byte, lebo mladí nemali kde bývať a začalo sa šetriť na dom… No, párkrát už mali namále, ale zatiaľ sú spolu. Snáď ostanú pri rozume a nejako to zvládnu. A krstná mama (kmotra) a tetka som hádam úspešnejšia, ako svedkyňa 🙂
Milá Dede, ta svatba bude nezapomenutelná a určitě se pobavíte i při vzpomínkách a to je dobře, je fajn si říct, „Uf, Oh, to byl den!!“ Kromě krásných mladých lidí a krásných psů a jiných krás tam přítomných, byl nádherný tvůj fascinátor, vysoká móda. (inlove)
Tak to nakonec dobře dopadlo, všem to slušelo a děti i psi byli hodní.
Všechno nejlepší novomanželům!
Už to čítam a prezerám po X-krát a dojímam sa stále viac a viac.Mladí vyzerajú veľmi šťastne a starí/pardon-skúsení/zase veľmi dojatí a hrdí!!A ariberry nemajú chybu-Paťka ste mohli nechať olízať-svadba je svadba.
No a teraz sa pochválim tiež-aj my budeme mať svadbu-koncom mesiaca v Brne.Ja som nachystaná-šaty slavnostné,doplnky dobré-a asi si dám tiež ten fasninator,pretože Dede veľmi slušal a mne by mohol tiež.
Jé Verenko, tak to přeju krásné počasí, žádné velké zádrhele a hodně štěstí zatím snoubencům 🙂 A fascinátor si vezmi – je to lepší než klobouk, rozhodně míň překáží! (chuckle)
Mimochodem, termín fascinátor znám tak rok… a nebýt Bubu s Matyldou, tak ho neznám dodnes 😛
Milá Dede, konečně se mi podařilo zprovoznit nefunkční připojení k Internetu!!!
Ty fotky jsou nádherné nemohu se rozhodnout, která se mi líbí víc. Když už si řeknu TATO, tak se mi hned líbí jiná. No, prostě Markovi a Nicole to moc slušelo, jsou mladí a já jim moc a moc přeji, aby jim vyšlo všechno to, o co se snaží.
A vy si konečně s Martinem odpočiňte. Svoje už jste splnili víc než na 100%, teď záleží na mladých, jak naloží sami se svými životy.
Děkuju, milá Alex! A to oficiální fotky teprve budou, ale prý to potrvá dva týdny – tak dlouho jsem čekat nechtěla 🙂
Milá Dede. Jak jsem slíbila, tak dodávám fotky – upozorňuji, že jsou tady jenom dnes (chuckle) – já aby ti nebylo líto, že vám bylo horko.
http://yga.rajce.net/Fotky_na_jeden_vecer
YGO, ještě, že jsem sem zaskočila, nerada bych o tyhle fotky přišla, díky, žes dodala !!!!
Ygo! Tak nějak jsme vypadali taky, jen já byla kudrnatější (rofl) Máš můj obdiv, na ÚJM muselo být hůř než bylo u nás v podhůří (wave)
Jsem ráda, že přes počáteční nepříjemnosti se svatba v krásném prostředí vydaříla a moc chválím nejen hezkou reportáž, ale i fotky. Nikola je velmi sympatické děvče a její rodiče též. Nevěsta měla překrásné šaty, Markovi kravata skvěle ladila s pugétem nevěsty, malý blonďáček Patrik s motýlkem je rozkošný, z Dedeina fascinátoru je sice vidět jen kousek, ale i tak naznačuje eleganci a ženichovým rodičům to sluší „jako Ariberry uši“. A novomanželé, sedící každý s jedním velkým psem u nohou (barevně „prohozenými“ aby nesplývali s oděvem) – no kdo to má :). Tak ať jsou jejich další společné dny co nejvíce tak radostné, jako tenhle první. Docela ráda bych viděla ten obraz „z házených balónků“ , doufám, že si ho novomanželé pověsí na zeď, když už je na poctivém plátně
Naše svatba (1971), co do počtu hostů, nebyla nijak velká a proběhla bez zádrhelů (jen bratr na poslední chvíli stihnul odběhnout koupit kytici pro maminku, na což se zapomnělo). Brali jsme se nejprve na Staroměstském a pak se přesunuli na Jiřák na církevní obřad. Na radnici se oddávající ptal soudruha, zda si dobrovolně bere soudružku a zda se zavazujeme vychovávat společné děti v duchu komunistických ideí (nebo tak nějak) a my oba museli říci „ano“. Manžel to pak v legraci uváděl jako důvod, proč, děti nemáme – nechtěl z nich mít komunisty :).
Zato svatba mého synovce (před třemi lety) byla nádherná velesvatba, s účastí přes sto hostů . A take se dělal obraz 🙂 V sále, když už bylo dávno po obědě, dostal každý host maličký čtvereček papíru (tak 5×5, s číslem na zadní straně) a k tomu krabičku 4 voskovek. Na papírku byl jen malý náznak (černo-bíle tištěný) nějakého „obrazu“, fakt se nedalo poznat odkud by to mohlo být. A bez zdůvodnění proč, jsme měli tu mini omalovánku vybarvit podle vlastního výběru pastelek. Pak papírky sebrali a odnesli. Za několik hodin se ukázalo, o co šlo. Přinesli velikou barvenou fotku (nejméně metr na výšku) novomanželů stojících v kostele s oltářem vzadu. Stejnou fotku vytiskli v černo-bílé verzi, rozstříhali a to byly rozdané čtverečky. A tak tam na stojenech teď visela originální fotka a vedle toho „obraz“ poskládaný a nalepený podle čísel z těch čtverečků. Abstrakce jak hrom, ale obličeje novomanželů se přesto daly rozpoznat. Jen nevěsta neměla úplně bílé šaty, protože chudáci, kteří tím pádem dostali čtvereček celý bílý museli zapojit fantazii. Já žasla, jak to všechno „organizační kamarádi“ za těch pár hodin stihli připravit – fotku jen pár hodin starou vyvolat a ve velkém vytisknout (2x), tu druhou rozstříhat a pak podle té spousty čtverečků zase sestavit. Ale nápad to byl moc hezký (vlastně se musím zeptat, synovce, kde ty „obraz“ mají )
Maričko, nenapsala byste někdy o tom, jak jste v dobách nejtužšího komunismu poznala svého manžela? Čtu od Vás moc ráda všechno, a věřím, že by to bylo zajímavé počtení.
No ve zkratce takto. Maminka v ’69 pracovala měsíc v jedné londýnské rodině (pro zdokonalení angličtiny, kterou pak učila). Tahle rodina znala mého muže a tak se seznámil i s maminkou a moc si rozuměli. Manžel tenkrát v Londýně pracoval a žil už delší dobu. Miloval historii východních států Evropy (má ji vystudovanou) a další rok při cestě přes Jug. do Turecka se zastavil navštívit maminku. No a do oka jsem mu padla já 🙂 Zastavil se u nás pak znovu cestou zpět (původně neplánoval)a další rok jsme se brali (takže maminka mi vlastně ženicha „dohodila“, znala ho dříve, než já a naše „námluvy“ překládala 🙂 ). No na úřadech jsem měla dost popotahovačky „proč že chci utéci za kopečky“. Ale protože jsem se chtěla vystěhovat oficiálně, abych se mohla vracet (utéci jsem nikdy neuvažovala), tak jsem si to všechno vyběhala (a že toho bylo!!!). A chtěla jsem se i v Praze vdávat.
Maričko děkuji. Opravdu jste to vzala ve zkratce, a já si myslím, že byste o tom mohla napsat mnohem víc, musela to být spousta zajímavých a humorných siuací.
No detailnější už je příliš osobní:) Ale ještě napíšu, že než jsme se vzali, tak manžel do Prahy ještě párkrát přijel, až prý ho kolegové začínali podezírat z nějaké špionážní činnosti. A před každou cestou si nechal zkontrolovat auto od mechanika. Jednou, před zimní cestou si nechal asadit zimní pneu (v té době v Anglii téměř neexistující). Mechanikova zdvědavost dosáhla vrcholu a primo se chotě zeptal, proč pneu potřebuje. A dostalo se mu odpovědi „to víte, když tam splním svůj úkol a potřebuji rychle zmizet, nemohu riskovat, že se mi na zmrzlé silnici začnou protáčet kola“ :)) Dodnes nevím, jestli v tom chudáka mechanika nechal, nebo to vysvětlil, manžel se na můj opakovaný dotaz vždy jen potměšile usmíval 🙂
Maričko, oni ti mladí dnes mají všelijaké nápady a jsou hraví 🙂
Jinak díky za vysvětlení, kterak jsi k manželovi přišla, taky mě to zajímalo (inlove)
Matyldo, můžu pogratulovat Kačce tady? Na NP jsem jen čtoucí, nepřispívající. Tak ať se té tvé holčině šikovné u nás na severu daří. A takový nočník tady už nejsme, jak nás podezřívá Yga, už má, prší někdy míň než v Praze
Kačka děkuje 🙂
Taky Kačce gratuluju! Jsem zvědavá, jaké to bude, až se jihomoravská květinka přesadí do Jizerek! (inlove)
Připojím se sem s gratulací pro Kačku. Je fajn, že bude studovat to, co ji doopravdy baví. (f)
Matyldo, připojím se tady, registraci nemám, gratuluju Kačce ke splněnému snu, je moc šikovná 🙂
Už od včera mi moc nejde internet tak si to musím vynahradit.
Pospíchám, než to zase klekne.
Máte nádhernou rodinu, vzorné pejsky. Svatba musela být krásná i přes nějakou tu mrzutost. Moc vám všem přeji ať se vám život vydaří a těším se na další fotky.
Milá Dede (i ostatní). Svatba bez zádrhelu by ani nebyla pořádná svatba.Naštěstí ta nepříjemnost s tůristy (blbečky najdeš všude, nic by se jim nestalo, kdyby byli ohleduplnější. Však na každého vepře se vaří voda. On jim to někdo oplatí) proběhla hned zpočátku a rychle.
Chceš vzpomínku na tu mou?…No, to ani nechtěj…
Nejhorší den mého života,rovno trhání zubu v gangréně. V 1969 nic nebylo. Šatičky spíchnuté z kousku bílého podpultového tesilenu, blbý závojíček (vnicený matkou, když já vždy toužila po širokém bílém klobouku).
Pozdní příjezd manželovy rodiny v moment, když už se mělo jet na radnici (ráno si švagr propíchl rezavým hřebíkem nohu a musel k doktorovi. A naštěstí se, na poslední chvíli, ženicha zeptal, kde má kytici. Neměl, nevěděl a tak honem jeli do Lednice Mendelea pro kytku) Ze čtyř objednaných aut se dvě nedostavila. Takže v nevěstině autě se se mnou vezla ještě 1. švagrová se třemi dětmi (lidi, které jsem viděla poprve v životě). Byla jsem ošklivá nevěsta, uhoněná, vyčerpaná s kruhy pod očima. Po obědě, když jsem se šla převléct, jsem na pokoji usnula. Máti mě, před hosty, vyčetla, že jsem si dovolila moc. A další drobné malérky.
Byla to svatba ošklivá a nešťastná. Snad právě proto nám manželství vydrželo už 46 let. Kdo by si ten děs chtěl zopakovat?
Ještě jednou přeji mladým všechno nejnejnej.
Pitrýsku, tak jak tě znám… já si tě budu jako nevěstu představovat rozesmátou, bez kruhů pod očima a v širokém bílém klobouku, ju? (inlove)
Ale máš pravdu – to podstatné se vám povedlo, tedy společný život. (f)
Pitrýsku, nám se to ve 64taky moc nevedlo. První jarní den a byl takový špinavý, zbytky sněhu a poprchávalo. Koláče nám zkazila příbuzná, která dělala v pekárně, další ,,teta“ se navezla do pečení dortu. Nádobí jsme měli snad až v posteli a musela jsem to dodělat sama. Nějaké cukroví také, také jsem nebyla zrovna odpočatá nevěsta. Tenkrát se rozlučka na vesnici dělala u nevěsty den předem. A než se to do rána uklidilo… už se za chvíli vstávalo. Ženich a jeho příbuzní přijeli dost pozdě protože se jim rozbilo auto když vyjeli z garáže. Potom už nenastartovali. Muselo pro ně jet od našich známých. Nebudu už ve výčtu zmatků pokračovat. Vlastě jo, oddávající “ soudruh“ byl oblečený v myslivecké uniformě /nic proti myslivcům/ Smíchy jsem se nemohla u oddavků udržet.
A zaplať Pánbůh-jsme už spolu 51 let
Zrovna včera děti někde vyhrabaly videokazetu z naší svatby. Mušketýr vypadal, jako když ho vedou na popravu, jeho matka se tvářila dost naštvaně a já jsem při tom pitomém pindání oddávající úřednice (měla takovou falešnou intonaci se sladkým mateřským podtónem „já vám to vysvětlím“) viditelně zvažovala, že bych radši byla někde jinde. Obřadní síň městské části jak vystřižená ze socialistických filmů (rok 1990). Vybrat se nedalo, o pár let později jsem kamarádům záviděla svatbu na louce… jo, za měsíc to bude 25 let…
já jsem typ, který z nervozity směje. tak si toho ze svatebního obřadu moc nepamatuju – oči jsem zarputile upírala na státní znak nad hlavou oddávajícího, a v duchu si dokola drmolila „nesmíš se smát, nesmíš se smát..“
Mí rodiče, když viděli, jak se mi třesou kvítka v kytici, se děsili ostudy – neb jim bylo jasné, o co jde, zatímco netušící tchyně začala dojetím slzet, protože se chudera domnívala, že pláču 😀
Tedy, ne, že bych Vám nepřála svatby bez zádrhelů. Ale potěšilo mě, že jste mě v tom nenechaly samotnou. Sestry Zvířetnické v dobrém i zlém.
Dotaz mimo mísu. Neměly bychom se ze Zvířetnic přejmenovat na Dedenice?
Netřeba, Zvířetník je jen jeden – jste Zvířetnice které náhodou čtou i Dedeník (chuckle)
Moc, moc pekne, a cisi z tech fotek pohoda. A MMCH, tvuj tatinek vypada furt stejne, tedy velmi dobre. Prostredi na Kuksu kouzelne. A fascinator! Dodava ti perfektni bohemsky smrnc. Skvela volba. (inlove) No a novomanzele vypadaji jak sympaticka dvojice, takze se zda, ze vse je, jak ma byt. 🙂
No a s těma výpravama tůristů – nestalo se jen jednou, že když se Bimbo před svatbou převlékal, napochodovala na něj výprava. Čas jsou peníze
Krásná a vydařená svatba. Tak přeju Markovi a Nikole stejně krásný a vydařený společný život 🙂
Z vlastní svatby, naštěstí, žádné vtipné historky nemám. Bylo to pěkné, klidné, oběd s rodinou, večer s kamarády, tak snad jen to, že celý den lilo a lilo – jestli platí pověra, že prší štěstí, budeme určitě šťastní až do konce života 🙂
Budete na to všechno rádi vzpomínat! 🙂 Přeju novomanželům hodně lásky, porozumění a celý život spolu! <3
Svatba byla krásná, vedro ubíjející, turisti zlobiví, matinka šťastně uplakaná, otec pyšen, holoubci odlétli kam měli, krása! Ale hlavně, nějak jsem měla pocit, že tam poletuje štěstí a na každého z nás si na chvilku sedlo.
Já jsem měla tu čest vést odrůžičkovanou Ari, tak jsme se zdržovaly trochu v pozadí. Hlavní atrakcí přese všechno, byla nevěsta 🙂 . I když… mnoho hodných turistů si AriBerry s úsměvem fotilo. Tak když ti zlobiví kolem nás posléze přesupěli, viděla jsem, jak jedna kredenciozní turistka ještě doutnala a někomu odsekávala „No co, neměli tam zavázet!!“
Co k tomu dodat. Tak jsem si říkala, děvenko nešťasná, tebe to štěstí obloukem oblétlo.
Dede, povedlo se náramně!!!
Eh, musím zdůraznit roli JanyBa a Karla coby oficiálních psovodů. (dog) Holky sice měly na krku růžové růže, ale jemnosti jim to nedodalo, takže kdykoliv nás události rozdělily, museli Jana s Karlem vzdorovat jejich síle v tahu – a ta není malá, zvlášť, když má jedna (Jana:)) na nohou lodičky (chuckle)
Tímto jim děkuju za vzornou spolupráci (inlove)
Ano, Martin mi na fotce připadá velmi hrd a pyšen, na rozdíl od mírně ustarané Dede 🙂
Byla jsem převelice zvědavá na fascinátor – musím přiznat, že jsem to slovo vůbec neznala (blush). Sice jsem se domyslela podle náznaků, že to bude nejspíš jakás pokrývka hlavy, ale název jsem tipovala na vtipný novotvar, který jste vytvořily spolu s Matyldou! 😀 Sluší Ti, milá Dede, a má nádhernou barvu, vybrala sis dobře! Nicméně bych uvítala detailnější portrétní foto – Ty z profilu a fascinátor z ánfasu, abych si jej mohla prostudovat.
Dík za zpravodajství a já už zase prchám!
Hančo, já ti ho vyfotím! 🙂
Hančo, s tím fascinátorem jsem na tom byla úplně stejně.
Tak jsem o jedno slovo bohatší. A konečně vím, co měla tenkrát na hlavě moje prudce elegantní spolusvědkyně – moc jí to slušelo, na sobě si to představit nedovedu.
Svědčila jsem tenkrát kamarádovi a vzpomínám na paní matrikářku: přišli jsme k ní do kanceláře, budoucí manželé a my dvě svědkyně s občankami, maminka ženicha a též maminka nevěsty (protože tatínek u nich už bohužel není), kvůli organizaci svatebního průvodu. Paní matrikářka si naši skupinku chvíli prohlížela a pak povídá ženichovi:“Samé ženské, to se jen tak nevidí. A to se tu nebojíte?“ 😀
Milá DEDE měli jste to krásné. Fotky jsou povedené. Novomanželům přeji do života lásku a toleranci. Jen mě zarazilo to nezodpovědné chování turistů a průvodkyně s kastelánem. Ale lidé jsou různé.
Já ještě svatbu svých synů nezažila. I když ten mladší už má skoro 5-ti letého syna. Ale bohužel vztah jim nevyšel. Ale vnoučka mám krásného. Snad se nějaké veselky ještě dočkám.
A perlička na konec. Já na své vlastní druhé svatbě musela před radnicí sletovat pozlacenou páječkou dva konce obvodů, aby nám prý manželství pevně drželo. Bylo to nečekané překvapení od Hifi klubu, jehož členem můj manžel je.
Pozlacená páječka! Míšo, to je moc hezký zvyk (inlove) A jako tak tak vypadá, pájeli jste statečně a obvod drží (f)
Srdečne gratulujem mladomanželom a prajem im do života čo najviac slnečných dní. A ak prídu nejaké búrky, nech chytro prehrmia 🙂
Fotky sú nádherné, Patrik čakajúci na obliznutie ma ale dostal najviac 🙂
Někde v mobilu mám fotku, jak se Patrik před obřadem vesele popelí v bílém písku na nádvoří a snaží se ze sedě házet kamínky do kanálu. (chuckle) Musím říct, že ho Ania dobře oblékla – všechen prach a svinčík z těch jeho slavnostních kalhotek snadno opadal (rofl)
Já jednou o svatbě psala a pak dostala od nevěsty vynadáno. Tak pssst: http://neviditelnypes.lidovky.cz/psi-svatba-ocima-ronyho-0s1-/p_zviretnik.aspx?c=A071128_170501_p_zviretnik_dru
Dalmi, na tenhle článek si moc dobře pamatuju! (rofl)
Kvůli ztracené kytce jsme zastavili dopravu na Evropské. Pro svoji se nevěsta vracela domů, ta z auta spadla na vozovku. A fakt ji nikdo nepřejel, mezi těmi zastavenými auty ji můj muž doběhl a našel 🙂
Dalmi – přečetla jsem si znovu a znovu jsem se pobavila. A taky jsem se rochnila v komentářích …
Taky jsem koukla do komentářů a až mě zamrazilo, kolik lidí i zvířat nás už za ty roky opustilo (u)
Dalmi krásné povídání. Teď jsem to dočetla. Hlavně, že vše dobře dopadlo.
Milá Dede, tak myslím, že kastelán i průvodci na KUKSU mají reklamu, že by si od nich ani kůrku nikdo nevzal….
Jinak z nedávna by svatební příhoda byla. Rodina si taky neodpustila ty holoubky..no a protože je měli v takové klícce a potřebovali zabavit děti, tak jim je dali hlídat..ne, nebyli vypuštěni..jen je děti přežraly oříškama a kouskama cukroví (chudáci holubi) a tak při vzletu se přežraní opeřenci nejen nevznesli a spadli k zemi jako hrušky, ale jeden z nich poblil nevěstu, která ho stiskla,aby ho vyhodila co nejvýše a ten, co asi ochutnával i krém z dortu,posral ženichovi ksicht…fotky mají jen oni, fotografovi obratem zabavili SD kartu..ostatní se svíjeli smíchy a náhodní chodci-čumilové , taktéž…
Eh, milá Sharko, měla jsem podobné obavy… a Marek taky 😀 Ale Nikola to měla pevně v rukách, holoubci byli bílí, poštovní, střežení a v kondici. Díkybohu se zachovali slavnostně a ne tradičně (chuckle)
Já si hned říkala, že holoubci jsou dost velké riziko … (hýkám jako osel, ještě že jsem tady sama).
Sharko já se tu směju jako blázen. Blijící holub to si ani neumím představit. A po……… ženich no to je tedy něco. Nezapomenutelný zážitek.
bylo to míšo,jako když stiskneš hračku s vodou uvnitř..
nikdo jí nevysvětlil,že holuba hlavou od sebe a vyhodit před sebe, tak ho držela hlavou k sobě, stisjklkla ho a vymrštila ruce nahoru
no a jak ho pustila,tak holub vrhnul a spadnul za ni na svatební palouček..
ženichův letěl správně, tedy po vyhození 3x máchnul křídly a mezi 2-3 máchgnutím se posral…jelikož byl vyhozen před sebe a setrvačnost fungovala společně s hroudou co nohy víže… vypuštěný exkrement dopadl kam dopadl..no radši bejt poblitá,než to druhý….
Já si zas říkám, radši svatbu bez doprovodných atributů (rofl) (rofl) (rofl)
Normálka, deti a zvieratká vždy ukradnú celú šou (rofl)
Ahoj Dede. Já jsem byl jen na svatbě svého bratra (na pohřbu bohužel už taky). Jediné humorné na tom bylo, že na svatbách se obvykle dodržují určité oblékací konvence. Ejhle a nastojte, Alasdair nemá společenský oblek, jako sako a kravatu či dokonce frak ani nic podobného. Nenosí to prostě, protože nemá důvod. Ony existují půjčovny, ale když on si to Alasdair uvědomil až před odjezdem… 😀 Krátce, já nějak nemám smysl pro tyhle oficiality. Řešením byl rychlý odjezd pro slavnostní uniformu strážce, těch je několik, nikdo je nenosí 😀 a jedna mi naštěstí docela padla.
Alasdaire, já bych chtěla vidět slavnostní uniformu strážce! (wave) není někde na netu?
Mimochodem, myslím, žes to vyřešil skvěle. Mám plné pochopení pro, to že takový oděv nemáš. Já jsem z hodně moc procent lesní typ, ale už mnoho let (i pracovně) potřebuju mít své extra společenské já, tak si pro tuto příležitost něco málo držím. Popravdě, pár sousedů z vesnice mě nemohlo poznat a jedna kamarádka si mě fotila s poznámkou, že víc synů už nemám a kdo ví, kdy mě vesnice zase zahlédne ve slavnostním 😛
Není Dede protože tam se upozorňuje spíš na to, co strážíme. 🙂 Navíc my se obvykle poznáme jen podle nášivky a odznaku (ty tam jsou). Uniformy moc nefrčí.
No vidíš, tak to budeš někde na nástěnce zastupitelstva! 🙂
Milá Dede – nádherné fotky nádherných lidí. Všem vám to moc slušelo, ovšem nevěsta a ženich jsou překrásní – nejenom vzhledem, ale tím, že vypadají velice spokojeně a šťastně. Nechť jim to vydrží po většinu jejich společného života (h) (h)
Poslední svatbu jsem zažila docela nedávno – na začátku července se vdávala má neteř. Bylo to zrovna v čas první vlny veder, takže vím, jak vám bylo (večer dodám fotku, jak jsem vypadala po večerních tanečcích – byla jsem zpocená i šlapkách (chuckle) ). Ovšem co jsme velmi ocenili bylo to, že samotný obřad byl v nádherné poutní bazilice v Šaštíně, oddával je kamarád farář (a měl moc hezkou řeč) a hlavně, hlavně tam bylo o patnáct stupňů míň než venku 😛
Ještě k těm tanečkům – je pravda, že nejvíc to tam roztáčely právě tety nevěsty – já a Marie (svatební matka hanebně odpadla) – a to tak, že osmdesátiletý dědeček ženicha krutě žehral na to, že ho už bolí nohy, že se k nám nemůže přidat (rofl) (rofl) (rofl) . Ovšem mladé jsme krutě zahambili – málokdo nám stačil (a to mluvím i o bývalých tanečnicích ze skupiny Balanc, která byla svého času vicemistry světa v jazzovém tanci). Pche – staré páky pořád umí.
Ygo, já vás „staré páky“ (chuckle) úplně vidím!
Mě to šílené vedro mrzelo – později večer to už venku šlo, ale v sále ne. Sedět se tam dalo v pohodě, to jo, ale každý pohyb znamenal litry potu. Tak jsme měli mezi tanečky rekordní počet ploužáků – ploužení většině lidí šlo (angel)
Téměř žádný ploužák (oni totiž chlapi odpadli), za to většina skladeb v temperamentních latinoamerických rytmech (na přání nevěsty). A vedro jak v pekle – kvůli rušení nočního klidu musela být tančírna téměř hermeticky uzavřena a garantuji ti, že tu naši latinu klimatizace absolutně nezvládala (sweat) (sweat) . Jenže jak to tak vidím, další svatba nás hned tak nečeká, takže jsme si to užívaly na plný pecky – horko-nehorko
latina? Oh, tam bych chtěla být tou muškou na zdi! (rofl) Ygo, to musel být nářez… jak dlouho jsi pak chlácholila své nohy? (inlove)
Svatební fotky vypadají báječně, kastelán s průvodkyní měli dostat vynadáno až do bezvědomí, jenže kdo by se v takovou chvíli tak rozčiloval. No a pokud se na svatbě nikdo neporval, nepozurážel půlku nových příbuzných a s těmi stávajícími si nevyčetl, kdo komu na písku rozšlapal bábovičky, tak to bylo fajn. Mně například na svatbě tchýně drsně oznámila, že mi nikdy nebude hlídat děti, a tak můj život hned dostal jasný směr 100% matky…
Matyldo, i na ty bábovičky došlo (chuckle) – jen jsem u sporu nebyla, ale věděla jsem o něm. A dozvěděla jsem se později, že byl i vyřešen (inlove)
Hm, řekla bych, že tvá tchýně o tom musela hodně přemýšlet, když to řešila už na svatbě…
Dede, tá fotka na nádvorí s mladými na lavičke a s AriBerry dekoratívne loženými po bokoch je prekrásna! Ale všetky sú veľmi pekné.
Verím, že výstup s turistami zamrzel, alibistický postoj tých dvoch (ne)zodpovedných nechápem. Snáď to takto nerobia pravidelne? No ale už je ruka v rukáve, tak nech už všetko ostatné mladým klapne tak ako má! (party)
Milá Km, jak jsme se dozvěděla, bylo to prostě složení děr v ementálu (viz Martinův článek o rizicích). Ta holka snad za někoho zaskakovala, snad tam existjí dvě frakce, které se nemají rády a nepředaly si tedy informace, navíc to byla skupina hodně, jak to říct, sebevědomých turistů, takže na malér bylo zaděláno. jen se to vůbec nemuselo stát, kdyby se ta průvodkyně lidem omluvila, vyvedla je ven a slíbila, že tam půjdou později. My měli zaplacenou jen půl hodinu a ostatní svatby ten den (byly dohromady 4) byly v zahradách, takže fakt by o nic nešlo. Jen by ta průvodkyně – i kastelán, nesměli dělat mrtvé brouky.
Ale to je velmi typické chování, obávám se – zapírat i zjevnou chybu, místo prosté omluvy a řešení – vždyť chyba se může stát každému, jen se to nesmí nechat vyhnít.
No ako to tak opisuješ, možno z toho boli rovnako vyoraní ako vy. Ale trochu duchaprítomnosti a dobrej vôle teda pozbierať mohli. A o zapieraní zjavných chýb mi niečo hovor, mám to na tanieri skoro denne, v oboch prácach. Človeka to naučí byť viac „nasertívny“, len škoda tej pachuti po úplne zbytočných zmätkoch.
No, já jsem takový malý nepřítel velkých svateb, takže ani bychom velkou neměli. Ale vzhledem k tomu, že:
Bimbo byl na vojně, tak jsem mohla být ráda, že mu povolili civil
pár dní před svatbou mi zemřel dědeček, takže vedle sebe visely šaty na svatbu a na pohřeb
měli jsme sice svatbu na vyšehradském probošství, ale zrovna něco opravovali, takže jsme se tam prodírali přes půlmetrové haldy vykutané zeminy
a děsně lilo.
Ale jednu svatbu jsem si užila – byla to svatba plná omylů a přesně podle přísloví co se může pokazit se pokazí. Nevěsta i ženich měli oba reprízu, ale ani jeden z nich neměl takovou tu POŘÁDNOU svatbu, tak se nevěsta rozhodla, že si to zorganizuje podle svého. Konalo se v Českém Krumlově a převážná část svatebčanů jela od Kolína. Začalo to tím, že sestře ženich někde za Budějkami kleklo auto a to jeli dost na krev. Bráchové ženicha naskákali do auta a zbytek rodiny dovezli. To, že jsme nevěstě ozdobili auto jinak, než chtěla, to byla maličkost. Po příjezdu na radnici snoubenci s hrůzou zjistili, že dnes svatbu nemají, protože sice si termín zabukovali, ale papíry nějak nedodali a tak si matrikářka myslela, že si to rozmysleli. Nakonec slíbila, že nás zařadí na konec svatebního maratonu. Takže jsme odjeli do zámeckého parku a tam vyfotili snoubence jakože už manžele… Poslední svatba byla svatba policajtská a jak jsem tak viděla, alkoholem se nešetřilo, takže byla dost veselo. Vzhledem k tomu, že Krumlov se dva týdny potýkal se záplavami, nevím, zda byl oddávající tak unaven či upraven, ale každopádně nebyl zcela OK. Paní matrikářka spletla nevěstino jméno při představování, oddávající ženichovo při té nutné oficiální povídačce, takže se to muselo jet znova. Bimbo ocenil výkon oddávajícího a matrikářky slovy: „tohle my předvést doma tak nás starosta odstřelí hned ve dveřích“
Když se brali naši mladí, měli byt v osmém patře paneláku. Půjčili ho kamarádům šermířům a jeli se vyspat k matce nevěsty. Šermíři zapíjeli svobodu a nadránem se přišli trochu prospat. Všichni chlapi jako hory, čtyři se nacpali do výtahu pro tři lidi a ten v polovině cesty zkolaboval……
😀 ten Krumlov si pamatuju z vyprávění..ty šermíře jsi mě zamlčela 😀
Tedy Inko, tohle by stačilo na scénář bláznivé komedie (rofl) jen bych opravdu nechtěla být aktivním účastíkem (angel)
dede to jste měli krásný den. jenom je škoda, že se stala ta nepříjemnost s turistama, snad by stálo za to napsat stížnost. já a chris jsme měli svatbu na skalním hradu ve sloupu a kastelán nám všechno krásně zorganizoval a vyzdobil, sluníčko svítilo tak akorát, příbuzní i pejsci se chovali vzorně. bylo to úžasný.
Wendulko, na kterém skalním hradu? Asi někde u vás na severu, ne? 🙂
Na tvoje fotky coby nevěsty si pamatuju – zářilas jako maják! (inlove)
Dede, měli to ve Sloupu v Čechách https://www.google.com/search?q=%22sloup+v+%C4%8Dech%C3%A1ch%22&lr=&hl=cs&as_qdr=all&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0CDQQsARqFQoTCOnc1_uZsscCFYtWFAodDYQEVQ&biw=1657&bih=906
Díky Ivo, uvědomila jsem si, že jsem z toho viděla fotky, jen nevím kde – tady? Na FB? Je to moc krásné místo… 🙂
Asi tady, protože jsem je viděla i já, FB jsem v té době nepoužívala.