Měli jste jako děti rádi omalovánky? Takové ty klasické, kde na jedné straně máte Makovou panenku v barvách a na druhé jen v obrysech? Já jsem je milovala. Byla to poklidná činnost, kde mě dokázalo naštvat jen to, že mi zmizela oranžová pastelka.
Obvykle jsem první ztratila oranžovou a Kubovi z celé sady skoro vždy zbyla po týdnu jen oranžová, ale to jsou pro mne záhady vesmíru.
Strávila jsem spoustu spokojených chvil při vymalovávání postaviček z Večerníčků – ty jsem měla nejradši – za deštivých dnů na chalupě u starého kuchyňského stolu, co stojí dodnes uprostřed kuchyně a má na ty poklady šuplík!
Pak jsem vymalovávala omalovánky s dětmi – chvílemi jsem pomoc s malými detaily maskovala za bohapustou radost z pastelek – a nakonec omalovánky z mého života zmizely. Tedy donedávna.
Od Baty jsem se dozvěděla, že existují antistresové omalovánky pro dospělé. To je báječný nápad! Konečně zas můžu vytáhnout pastelky z prosté radosti z barev. No a to odbourání stresu je příjemný bonus navíc 🙂
Neměla jsem čas vyrazit do knihkupectví (žádné papírnictví, už tím dostaly omalovánky jiný rozměr – a taky cenu), ale kamarádka tam šla, a tak slíbila, že mi omalovánky koupí. Nabídka moc pestrá nebyla, když mi z obchodu volala, ale vybrala jsem si květinové vzory, protože jinak měli hlavně mandaly a ty já z jakéhosi záhadného důvodu moc ráda nemám.
Omalovánky jsem si vzala na dovolenou. Kačka mi půjčila pastelky – pořádné pastelky má u nás jen ona, protože je potřebovala na střední škole – a večer po složených přijímačkách na vysokou školu si se mnou začala spokojeně vybarvovat.
Myslím, že stresu jsme se zbavily obě. Nakonec i Mušketýr, který se na nás díval, jak si hezky kreslíme, a spokojeně konstatoval, že i on je úplně klidný 🙂
A tak se dnes ptám: máte nějakou činnost, která vás uklidňuje? Nějaký svůj „antistresor“? Jak jste na takovou činnost vlastně přišli? A mění se vám v této oblasti vkus a potřeby – jak život jde?
Pojďme si povídat o prostředcích proti stresu, o cestách, jak si navzdory životu zachovat duševní rovnováhu:))
Milá Dede (i ostatní). Svatba bez zádrhelu by ani nebyla pořádná svatba.Naštěstí ta nepříjemnost s tůristy (blbečky najdeš všude, nic by se jim nestalo, kdyby byli ohleduplnější. Však na každého vepře se vaří voda. On jim to někdo oplatí) proběhla hned zpočátku a rychle.
Chceš vzpomínku na tu mou?…No, to ani nechtěj…
Nejhorší den mého života,rovno trhání zubu v gangréně. V 1969 nic nebylo. Šatičky spíchnuté z kousku bílého podpultového tesilenu, blbý závojíček (vnicený matkou, když já vždy toužila po širokém bílém klobouku).
Pozdní příjezd manželovy rodiny v moment, když už se mělo jet na radnici (ráno si švagr propíchl rezavým hřebíkem nohu a musel k doktorovi. A naštěstí se, na poslední chvíli, ženicha zeptal, kde má kytici. Neměl, nevěděl a tak honem jeli do Lednice Mendelea pro kytku) Ze čtyř objednaných aut se dvě nedostavila. Takže v nevěstině autě se se mnou vezla ještě 1. švagrová se třemi dětmi (lidi, které jsem viděla poprve v životě). Byla jsem ošklivá nevěsta, uhoněná, vyčerpaná s kruhy pod očima. Po obědě, když jsem se šla převléct, jsem na pokoji usnula. Máti mě, před hosty, vyčetla, že jsem si dovolila moc. A další drobné malérky.
Byla to svatba ošklivá a nešťastná. Snad právě proto nám manželství vydrželo už 46 let. Kdo by si ten děs chtěl zopakovat?
Jejdanánku!!! Kam to ten svúj příspěvek připíchla?
No vidíte, ještě po 46ti letech ty průšvihy fungují…
Zjistila jsem poměrně nedávno, s překvapením, že existují omalovánky pro dospělé. Zaujaly mě zvlášť ty, které vyšly spolu s fejetony Lenky Tréglové, její úvodníky v Ona Dnes jsem milovala. Jen jsem se zatím nedostala k tomu si je pořídit.
Pro děti existuje obrovská nabídka omalovánek na webu a tak každou chvíli něco tiskneme. Výsledné dílo je pak umístěno na lednici, mrazák a kotel (chuckle) . Poslední dobou jsou výstavy poněkud monotematické – samé princezny! Ovšem přiznávám, že když vidím holky, jak s povystrčenou špičkou jazyka pečlivě vymalovávají, nedá mi to, připojím se a taky si občas nějkou tu princenznu vybarvím! 😀
Omalovánky se mi líbí, možná něco zkusím,jsem nešika a tak potřebuji občas ukáznit a zocelit trpělivost a omalovánky by byly dobré, zvlášť, když mám z ručních prací z milosti „dobrou“ :-)).
Pro mně je největší relax příroda, popadnu psy a jedu a pak jdu, v autě mám pořád spacák a hamaku, jsem připravena čelit nepřízni stresu , až se uchodím jsem spokojená. Vždycky tak po 1/2 hod. ze mně začne všechno padat a vnímám každý krok a společný dech,mám ráda vítr i vodu, nevadí mi déšť. Jen to uplynulé vedro by mělo nebýt.
Ach Jenny, ty mi mluvíš z duše – vlastně se vším 🙂
(h)
Jenny, tak miluju chodit se psima, dneska jsme je brali ven a mrholilo, vůbec mi to nevadilo. V tom vedru krátkočumákové kavalírky venku jen funěly a nelíbilo se to moc ani mně…
(dog) (dog) (inlove)
Díky matlydo za bezvadnej článek!
Omalovánky jsem jako dítě ráda dostávala, ale málokdy jsem vybarvila víc, než jeden obrázek – nebavilo mě to. Zato jsem je ráda dokreslovala – všelijak. Pečlivé vybarvování mi ostatně ani nešlo, prakticky nikdy jsem nedokázala pořádně vybravit okraje. Pořád si myslím, že jsem velmi solidní dysgrafik (ani úpravně či čitelně psát mi nejde, ať se snažím jakkoliv, netrefuju se na řádek a tak), jen za mého dětství se to neřešilo – co já si vytrpěla za své psaní! No a omalovánky byly vlastně postavené na tom, co mi nešlo – což vlastní kreslení dokázalo obejít:))
Co se mi moc líbilo, byly omalovánky určené pro akvarel – dostala jsem to od někoho v Anglii. Byly to vlastně perokresby krajinek a vymalovávaly se barvami. To se mi líbilo moc a krásně jsem si u toho uměla odpočinout.
Nevíte někdo jestli je něco takového k dostání i tady? 🙂
Myslíš něco takového? http://www.malovani-podle-cisel.cz/Krajinky-c4_5_2.htm
Ne… tohle vážně existuje? O tom jsem zatím neslyšela… 🙂
Ne, to byl prostě skicák a v něm kresby, něco jako nevybarvené obrázky od Vojtěcha Sedláčka a bylo na tobě, co s nimi uděláš. Na obalu toho skicáku byly malé vzory toho, jak ten který obrázek může vypadat, ale to bylo všechno. Taky to bylo o hodně levnější! (chuckle)
Něco jako kdybys měla vybarvit třeba tohle 🙂 http://www.galerie-narodni.cz/predmety/1717/1.jpg
Ty jsou! Ale ty omalovánky, co mám já, nejsou na tenkém papíru, ale na výkresu a dají se vytrhávat ven 🙂
Ale moc se mi líbí tyhlety zahrádkové: http://www.amazon.co.uk/Secret-Garden-Inky-Treasure-Colouring/dp/1780671067
To je krása, ale na mě je to moc „mandalovité“ – a složité, moho malých kousků:))
Líbí se mi ten obrázek, cos poslala k článku!
Matyldo, co ty na tohle? 🙂 A Kačka!
http://www.amazon.co.uk/books/dp/1409582116/ref=sr_1_4?s=books&ie=UTF8&qid=1439841262&sr=1-4&keywords=colouring+for+adults+vintage
To je ach 🙂
A mandalovitá ta zahrada není, nikdo tam necpe ty blbý kruhy, co mají uklidňovat a mně v tom kreslení lezou na nervy 🙂 Drobný kousky nevadí, když si vezmu dobrý brejle 🙂
Hm,hm, že bych ty omalovánky zkusila? Na stará bolavá kolena…
Jako dítě jsem jim nijak neholdovala. Hyperaktivní dítko a sedět s pastelkami? To nejde dohromady. A teď? Prochajda s mistříčkem a pejsky. Ale v těch vědrech, která udeřila,se ven pořádně nedalo (jen brzy ráno), tak jsem se učím korálkování. Zajímavé, uklidňující. A podporuje to jemnou motoriku prstů. A trefovat se do jemného ouška jehličky, taky procvičí mozkové závity. Vyšívání a šití jsem odložila. Kdo by se honil kolem stolu se šicím strojem a ještě se pod tou „hadrou“ hřál. Ale, stejně Vás, děvčata, obdivuji. Ty kytičkové vzory jsou úžasné.
Omalovánky jako dítě ani moc ne, raději jsem si kreslila (vlastní pohádky 🙂 ). Později jsem trochu podobně ujížděla na op artu – nakreslit obrázek, udělat síť a pěkně pečlivě vybarvovat. A stačí na to obyčejná tužka 🙂
Puzzle ani ruční práce na mne nezabírají, trochu fotky jako Alex, ale to vůbec nejlepší je chůze. Za nějakou chvíli se hlava odpojí a běží čisticí program 🙂
Ahoj zano, pod tebe se podepíšu pokud jde o ty ruční práce (blush) A chůze mi taky pomáhá – jen k tomu musím kít ty psy! 🙂
Popravdě začínám hledat nějakou ruční práci, která by mě bavila… prostě nějak cítím tu potřebu. Jenže co je vhodné pro jedince, který dostal od osudu na tyhle práce obě ruce levé? 😛
Pro mne jsou to procházky se psem. Garyk mi to kazil svým strachem ze zvuků a Pufík teď svými výpady proti psům. Ale když nikoho nepotkáme je to perfektní. Dnes se to ukáže, jedeme se s Gertem a Harrietou dívat na autíčka veterány.
Jinak doma mi pomáhá počítač. Buď je to Jigidi Puzzle nebo Mahjong Solitaire. Někdy stačí i Bubble Shooter. Při tom si tak klidně vzpomínám co bylo a objevují se mi vzpomínky dávno zapadlé a zapomenuté. 😉
Jo a my tu teď máme teplo, dnes máme 25°. A bude to tak do konce měsíce. Tedy doufám. I ty zakoupené nové letní šaty jsem mohla vytáhnout ze skříně, kde už beznadějně celý červenec visely. (sun)
No vidis, to by bylo, abys neprovetrala nove saty. (sun) tak si to uzivej.
Jigidi je dobrý. A veteráni taky 🙂
Tak holkkýýý (promiň Alisdaire). Ten déšť trval 5 minut, naštěstí je pořád pod mrakem. Ochlazení je na 22°C, doma konstatních 25°i když větráme jak se dá. Budu mít hexenšus!
Centrální Praha hlásí – celý den průběžně kape, prší, případně i trošku leje. Konečně. To bude tím, že deštník zůstal doma.
Jen aby zas nepřišly velké průtrže (a vyhrožují tím), to tu půdu jen dorazí.
U nás jen poprchává, pořádný déšť se zatím nekonal. Díkybohu, že se ochladilo (je krásných 19 stupňů:)), ale pod většími stromy je pořád sucho. Za celý den to nedokázalo propršet.
Omálovánky jsem jako dítě mívala, ale nikdy jsem je nedodělala. Asi mne to moc nebavilo. Mimochodem, mandaly mi také nic neříkají. Nejraději jsem si hrála se zvířaty, jakýmikoliv a když nebyla po ruce živá, tak alespoň plyšová (hug) .
V dospělosti jsem ráda šila, pletla, vyšívala a háčkovala. Nyní mám antistres fotky, knihy (chodíme do knihovny). Hudbu, Alisdare – tak jako Matylda moc nemusím, protože to zajišťuje páneček. Jakmile zasedne, tak hned pouští muziku. Také mám nejraději ticho a zvlášť když začne šumět déšť, PRÁVĚ JAKO NYNÍ!!! ROZPRŠELO SE!!!!!! HURÁÁÁÁÁ! (dance) miluji (rain) ! Uvidíme jak dlouho to vydrží. :O .
Alex, tady pršelo v noci, teď jen občas spadne pár kapek- ale i tak je to ochlazení velmi úlevné.
tady teda asi hodinu jemně mrholí,ale je chladno..jak mě se krásně dejchá..jak já se dneska konečně vyspím….
Sharko, já spím i ve vedrech. jenže ráno jsem stejně unavená, jako jsem si večer lehla…
MATYLDO,já v těch vedrech prostě na půl hodiny omdlela a pak jen ležela a vnímala všechny ty zvuky..spánek to nebyl,ráno jsem se donutila vstát a fungovat..málem jsem to nedala,jeden den jsem usnula v práci nad hrnkem s kafem,který jsem si chtěla dojít zalejt… kolega mne po hodině jemně vzbudil…jenže v tom horku prostě organismusna noc nevypnul.. (kaši máš na hadech)
Jojo, taky bych si vymalovávala…. Zatím si stres léčím šitím. Ne šitím šatů, ale šitím patchworku. Člověk na to musí myslet a většinou i přemýšlet a vymýšlet, takže nemá kdy myslet na blbostě (na práci, na starosti). Teď jsem se vrhla na šití v ruce. Vozím to s sebou i na dovolenou a… je to malé, nehlučí to, dá se u toho povídat.
A když přijdu z práce vytočená, jdu si odházet pár kol šipek. Taky vcelku dobrá terapie. 🙂
Šití v ruce jsem měla s sebou loni v Itálii- babiččinu zahrádku- bylo to prima.
Ono se dá systémem babiččina zahrádka tvořit kde co. Teď mám o tom novou knížku a je to moooc zajímavé.
Ségra si teď šije kytičky z benzénů (to víš, profesionální deformace) a bude z toho deka k televizi. Prej na Václava.
Můžete mi děvčata někam popostrčit, abych se dozvěděla, co je to babiččina zahrádka nebo kytky z benzénů??
Babiččina zahrádka je toto: http://hobby.idnes.cz/patchworkova-deka-s-tradicnim-rucne-sitym-vzorem-f7o-/hobby-domov.aspx?c=A110401_115340_hobby-domov_mce
Každý šestiúhelník obšiješ hadříkem na šablonku, posešíváš šestiúhelníky k sobě do kytičky a kytičky k sobě do vzoru… 🙂
tohle jsme dělali na akcích,povinně , každá baba 20 kytek..pak to 6 lidí sešívalo a celou deku používají rakušáci-jižani jako piknikovou…
Koukala jsem na omalovánky a nemohla si vybrat. Jsou krásné. Bavilo by mě to. Mě totiž baví spousta věcí. Čtení, zahrada, vaření, zdobení atd., atd.
Ale já si relaxuji u šití. Nimravá práce třeba se šitím přes papír, to je ono. Nicméně tímto si vyrobím polotovar – kostlivce a pak co s ním, že?
Ach, Dalmi, taky mě baví spousta věcí… ale u nás jsou děsně krátký dny 🙂 Ovšem ty tvoje nimračky s šitím přes papír, tak to mě teda neba, ani nevím proč.
Co je siti pres papir?
Je to tohle: http://kunhutky.k2.cz/patchwork/index.php?m=8&m1=siti_papir
Na papír si namaluješ obrázek a našíváš kousíčky látek přes ten papír, který se pak vyškube.
Tyy jo, tak to mne uz hlava nebere. 😡
Jeeej, omaľovánky! A pamätáte na tie ruské, čo sa vyfarbovali štetcom namočeným len vo vode? Na obrázku boli také pidibodky so suchou vodovou farbou a tá sa pod mokrým štetcom krásne rozpíjala. Kupovali sa v predajniach sovietskej knihy, no ja viem, dnes je toto obdobie out, ale tieto omaľovánky som milovala. Radosť mi kazilo len to, že papier nebol moc kvalitný a celý zošit sa postupne rozmočil a po uschnutí škaredo zvlnil… Kedysi som vôbec viac kreslila, mala som aj dosť dobre vykreslenú ruku. Keď si pamätáte detské pamätníčky, do ktorých si dievčatá kreslili rôzne blbinky, tak svojho času som bola vychytený prispievateľ do nich (chuckle) kreslila som aj babám, čo som ich ani poriadne nepoznala. Môj dnešný veľký antistresor sú prechádzky, najradšej s Jackie, v najhoršom aj bez nej (cez týždeň sa k nim nedostanem, len na víkend a to je mi málo). A pečenie. Ako si to tak človek pekne postupne pripravuje, krája, melie, strúha, váži, mieša a potom dáva dokopy, tak to ma svojím spôsobom ukľudňuje. A výsledok je väčšinou tiež uspokojivý 🙂
Pamatuju. Měla jsem jen jedny a ty jsem si šetřila, takže jsem vymalovala snad jeden nebo dva obrázky 🙂
Jo! A kupovala jsem je i dětem- daly se koupit, Kačka určitě měly jedny s disneyovskou Popelkou 🙂
Jasné, potom boli aj Disneyovky! Jak som na ne mohla zabudnúť, veď Kike som ich kupovávala (teda ale stáli nekresťanských peňazí, ale bavilo ju to).
Omalovánky jsem jako dítě měla moc ráda. I mým klukům jsem je kupovala. A tuhle jsem sehnala pro mého vnoučka Samíka omalovánky traktory. To byl kauf a radost vnoučka byla veliká.
Jak já se uklidňuju. Buď si čtu knížku nebo časopis. Nebo si prohlížím svoji sbírku pohledů z Postcrossingu. Mám na ně speciální albumy. Ráda jimi listuji, mám tam pohledy z celého světa. Na stará kolena je to moje radost a záliba.
Zklidnění a radost mi také přináší pochování našich kočičáků v náručí a jejich předení do mého ouška.
Teda Míšo, co ty máš co mluvit o starokolenictví (chuckle) (chuckle) (h) ?
Samík traktoromil si může vybarvovat své nejmilejší objekty, ten se má (hlavně že má takovou obětavou „bábrlinku“ – a teď už opravdu dostanu za uši (;) )
MaRi nedostaneš. Příští rok oslavím abrahámoviny. Mládí v háji a do důchodu předaleko. Ale nesu to statečně.
Taky si čtu… ale poslední dobou mám pocit, že nejvíc jsem načetla cestou v MHD a co řídím, tak mi tenhle čas chybí…
doma – knížka, puzzle, papírové modely, …
venku – stačí že jsem venku!
Úžasný čistič hlavy je dogtrekking, i když v závodním podání je to také velký nápor na psychiku, ale úplně jiný. V nezávodním podání… často taky – něco bolí, celý den proprší nebo do vás na asfaltu pere slunce… ale stejně je to pro duši ráj (h)
Dogtrekking – věřím.
Bylo by hezké, kdybych stačila svým psům 😀
Já takhle jezdím na kole. Dál, dál, dál dokud nepadneme, já nebo slunce. Pak samozřejmě nastane problém s návratem 😀
Stejně mě uklidňuje hrabání v záhonku. ( A nesnáším sekačku.)
Když si sednu k nějakému ručnímu činění k šití, pletení, nebo když si vezmu knížku, postupně ve mně narůstá neklid, že ztrácím čas, že mi něco uteče. Takže to odkládám nebo se snažím kombinovat s nějakou jinou činností. Ať žijou audioknihy 😀
U ručních prací taky ráda něco poslouchám- nejhorší pocit zmařeného času mám u televize, u té neumím relaxovat vůbec, to rovnou prostě usnu 🙂
Televize je skvělá na žehlení. Nebo na vaření. Nejlíp s nějakým hororem.
Ale to jsme jaksi od relaxace zabloudily spíš k multitaskingu, řekla bych.
😀
Multitasking je vaření dohromady s praním prádla, věšením a úklidem. Ovšem tam zase nabývá pravdivosti rčení o jedné p… na deseti hodech 🙂
Puzzle- jo, ty miluju! Nejradši 500 až 1000 kousků- ty obvykle stihnu poskládat tak rychle, aby mi je nikdo odnikud neshodil 🙂
😀 nejvíc mám tisícovek – jsou nejběžnější, takže největší výběr. Dají se skládat skoro kdekoliv. A je to rychle.
Devítitisícovku jsme, díky mému odstěhování, skládali u našich na chatě asi dva roky.
http://puzzle.unas.cz (a nejsou všechny)
Petro, a nechceš nějaké další 1000 dílkové? Dílky v nich určitě nechybí. Naše hromady se tvým vyrovnají :-)…
Výměnný obchod? 🙂
To snad radši ani ne. Jak se mi děti odstěhovaly, není tolik chuti skládat… Jsem na to sama, MLP tomu moc neholduje. Přesněji, bolí ho při skládání záda…
Já bych i brala, akorát mi chybí to skladiště kam bych je dávala (většina zůstala u našich na chatě a budu tam muset navézt další).
Já si taky odpočinu s puclíky. Preferuji 500 dílků, ten složím za večer. 1000 je také dobrý, ale za večer ho nestihnu. V kočičí domácnosti máme vychytávku – skládáme na deskách sololitu a nedostavěný puclík druhou stejně velkou deskou přikryjeme, přetáhneme obrgumičkami a šoupneme pod gauč :-). Ovšem dostali jsme 3000 dílkovou mapu… Sice jsme už začali, ale konec je v nedohlednu. Nějak nenacházíme dost času v kuse, aby nám to stálo zato ho vytahovat…
Na Vánoce? :*
Ano, předminulé :-))))))))
Můj protistressový prostředek je hudba, jak pasivně vstřebávat, tak aktivně provozovat, pískám si na zobcovou flétnu, kterou jsem dostal jako kluk, nebo mačkám klapky starého Oberheima stojícího v rohu. Občas míváme hudební schůze – já, Akeretta, soused, donedávna občas i bratr, oni mají kytary a provádíme duševní hygienu.
Tak to mě minulo. A jako matka dvou velkých tvorů, kterým pořád někde něco hraje, si nejradši pouštím ticho 🙂
modelínu..no takovej ten měkkej silikon, ten můžu hníst,mačkat a házet na zeď..protože v sandálech se blbě kope do futer…
A pomáhá to? 😉
pomáhá..budeš se divit,ale pomáhá… 😉
Antistresové omalovánky jsem objevila nedávno a nejsou to jen omalovánky, vybízejí i ke kreativitě, byť s návodem – „dokreslete další hejno rybiček/kytiček/…“. Shodou okolností jsem o víkendu nad Dalmatinovem poslouchala v rádiu rozhovor s někým z Luxoru, kdo tyhle omalovánky označil jako absolutní trhák posledních měsíců. Věřím, měli jich tam spoustu, jedny hezčí než druhé. Pro děti, pro dospělé, tématické…
Na jaře jsem Víle koupila knížku o technice Zentangle – to je asi předchůdce těchto omalovánek – a můžu ji jen doporučit. Je o trochu víc tvůrčí, ale princip je podobný. Jsou to vlastně rozvinuté takové ty kresbičky a vzorečky, které si kreslíte při nudné poradě. Napřed pár čtverečků, pak z nich uděláte kytičky, kytičky jsou málo, tak ještě ksichtíky… Asi to znáte 🙂
Můj antistresor je libovolná rukodělná činnost, kterou nemusím dělat. V poslední době mě velmi baví vařit nad Dalmatinovem. Ráno rozdám úkoly typu postavit nový plot, pokácet a rozporcovat strom atd., a k obědu podávám jelena na víně s domácími knedlíky a ostružinový koláč. Mohla bych sice udělat buřtguláš, ale to by se mi brigádníci asi nevraceli – nebo bych jim musela platit:)
Dneska mi říkala paní, která mi ty omalovánky dovezla, že u Dobrovského jsou omalovánky na čele žebříčku top knih- asi to něco vypovídá o duševním stavu národa 🙂