Stojím u sporáku, pomalu míchám jemně bublající hmotu, jejíž složení jsem předtím pečlivě promyslela, zvážila a vlastnoručně připravila. V horku panujícím v kuchyni si klidně můžu připadat jako čarodějka míchající nějaký tajemný lektvar!

Skutečnost je samozřejmě mnohem prozaičtější – vyrábím domácí marmeládu z toho, co zahrada dala. A sama se divím, jak moc mě to baví. Nebylo tomu tak vždy.

Jako dítě zvědavě nakukovala babičce pod ruce, když o prázdninách měnila na marmelády všechno, co na zahradě vyrostlo a nepatřilo do sladkokyselého nálevu. Teorii jsem zvládla rychle, málokdy jsem měla víc práce, než očesat trochu rybízu, takže vaření marmelád mi připadalo jako vzrušující dobrodružství. Jen jsem se trochu divila vlastní mamce, že se do marmeládování nijak nehrne.

Pak jsem i já měla rodinu, malé děti, prázdniny pro mě začaly znamenat spíš náročný logistický problém než cokoliv jiného, a pochopila jsem. Přípravu marmelád jsem ze srdce ráda nechala babičce… a mamce. Která mi prostě jeden rok radostně oznámila, jak se na jejich vaření těší. Potom jsem poslouchala její plány a teorie, které byly plné odborných odboček, protože moje mamka byla vystudovaný biolog, chemik a farmaceut. A vděčně jsem přijímala skleničky plné sladce zavařeného léta.

Teď to vypadá, že marmeládový věk přišel i na mě. Možná je to jako se zahradničením – tomu jsem také musela přijít na chuť. Hm. Přemýšlím nad tím, zda existují další i činnosti, do jejichž radostného přijetí musí člověk teprve dorůst?

Hlavou se mi najednou mihne obrázek pohádkové ovčí babičky pletoucí nekonečnou vlněnou punčochu. Ne! Tak do pletení já určitě nedorostu, i když babičkou už jsem:)) Vymetám z hlavy nesmysly a radši se vracím k aktuálnímu tématu. Co asi vyrobím z těch višní, které mi včera přinesl přející soused?

PS: pokračující horko mi zmrazilo i marmeládový věk – pokud nemusím, nevařím:)) Řekla bych, že momentálně jsem ve věku melounovém! Chlazený meloun… ten můžu vždycky. A na cukr nemyslím, protože meloun by vlastně měl být zelenina, ne? 😛

Dnešní otázky se nevztahují primárně k marmeládám, ale spíš k zájmům či dokonce jen k druhům práce, které snášíme lépe, než jindy:))

Takže: máte nějaké práce či koníčky, které vám kdysi nic neříkaly, ale časem jste k nim dorostli? A naopak – jsou činnosti, které vás dřív vášnivě bavily, zatímco dnes už vás nějak vůbec nevzrušují?

Pojďme pátrat po tom, jak ubíhající roky mění naše preference, ať už jde o činnosti povinné, nebo ty, které si vybíráme sami:))