BTW: Marmeládový věk

0811dar2_1Stojím u sporáku, pomalu míchám jemně bublající hmotu, jejíž složení jsem předtím pečlivě promyslela, zvážila a vlastnoručně připravila. V horku panujícím v kuchyni si klidně můžu připadat jako čarodějka míchající nějaký tajemný lektvar!

 

Skutečnost je samozřejmě mnohem prozaičtější – vyrábím domácí marmeládu z toho, co zahrada dala. A sama se divím, jak moc mě to baví. Nebylo tomu tak vždy.

Jako dítě zvědavě nakukovala babičce pod ruce, když o prázdninách měnila na marmelády všechno, co na zahradě vyrostlo a nepatřilo do sladkokyselého nálevu. Teorii jsem zvládla rychle, málokdy jsem měla víc práce, než očesat trochu rybízu, takže vaření marmelád mi připadalo jako vzrušující dobrodružství. Jen jsem se trochu divila vlastní mamce, že se do marmeládování nijak nehrne.

 

0811dar2

 

Pak jsem i já měla rodinu, malé děti, prázdniny pro mě začaly znamenat spíš náročný logistický problém než cokoliv jiného, a pochopila jsem. Přípravu marmelád jsem ze srdce ráda nechala babičce… a mamce. Která mi prostě jeden rok radostně oznámila, jak se na jejich vaření těší. Potom jsem poslouchala její plány a teorie, které byly plné odborných odboček, protože moje mamka byla vystudovaný biolog, chemik a farmaceut. A vděčně jsem přijímala skleničky plné sladce zavařeného léta.

Teď to vypadá, že marmeládový věk přišel i na mě. Možná je to jako se zahradničením – tomu jsem také musela přijít na chuť. Hm. Přemýšlím nad tím, zda existují další i činnosti, do jejichž radostného přijetí musí člověk teprve dorůst?

Hlavou se mi najednou mihne obrázek pohádkové ovčí babičky pletoucí nekonečnou vlněnou punčochu. Ne! Tak do pletení já určitě nedorostu, i když babičkou už jsem:)) Vymetám z hlavy nesmysly a radši se vracím k aktuálnímu tématu. Co asi vyrobím z těch višní, které mi včera přinesl přející soused?

 

0811dar1

 

PS: pokračující horko mi zmrazilo i marmeládový věk – pokud nemusím, nevařím:)) Řekla bych, že momentálně jsem ve věku melounovém! Chlazený meloun… ten můžu vždycky. A na cukr nemyslím, protože meloun by vlastně měl být zelenina, ne? 😛

 

Dnešní otázky se nevztahují primárně k marmeládám, ale spíš k zájmům či dokonce jen k druhům práce, které snášíme lépe, než jindy:))

Takže: máte nějaké práce či koníčky, které vám kdysi nic neříkaly, ale časem jste k nim dorostli? A naopak – jsou činnosti, které vás dřív vášnivě bavily, zatímco dnes už vás nějak vůbec nevzrušují?

Pojďme pátrat po tom, jak ubíhající roky mění naše preference, ať už jde o činnosti povinné, nebo ty, které si vybíráme sami:))

Aktualizováno: 10.8.2015 — 21:58

44 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Přemýšlím… Ruční práce jsem dělala vždycky, už jako velmi malá. Marmelády a šťávy jako mnohem starší, ale bavilo mě to. Zahradu mám ráda, ale nemám na ni tolik času, co by potřebovala. Ráda vařím. K čemu se nedohrabu je asi žehlení. To mě tedy fakt neba

  2. Byly doby, kdy jsem šila (na sebe), pletla (na sebe i manžela), háčkovala (věci pro parádu), dělala makramé závěsy (většinou dárky), bavilo mě pěstování pokojových květin. Jenže jsme tenkrát neměli vlastní dům, zeleninový záhon a ze zvířat jen kočku (a pár let andulku). Ruční práce mě bavily asi i proto, že jsme bydleli buď ve městech, nebo prostě více mezi lidmi, kdy se moje výrobky uplatnily (byla možnost se s nimi „pochlubit“). Teď chodím hlavně v tričku, pletený svetr na sebe vezmu sotva 5x za zimu, čepici ještě méně častěji. Mám ty svoje (a manželovy) svetry stále uložené v loďácích se zimním oblečením, je mi líto se jich zbavit jsou v nich „vpletené“ hodiny práce a sama si ráda pohledem na ně připomenu, „jak jsem byla šikovná“ :). Můj tatínek miloval zahradničení, jako děti jsme mu pomáhaly (no možná ne přímo dobrovolně, ale odpor jsme k tomu namely, zvláště, když zahrada krásně rodila). Teď by měl tatínek radost, že obě jeho děti zahradničení opravdu baví a vrhají se na to zcela dobrovolně. Takže jsem pletací jehlice a háček vyměnila za kopáček a prsty mám místo omotané vlnou či přízí , ukoptěné od hlíny.

    Dede, dokud nám na chatě rostla višeň, bratr dělal vynikající višňovku (či višňovici? – prostě višně v lihu). Po stažení bratr nevěděl, co s tou spoustou „alkoholických višní“, tak jsem si je odvážela do Německa, kde v lednici vydržely dokud jsme je nespotřebovali. Já je buď cucala jen tak, dávala jsem je do bublaniny, na zmrzlinu apod. Teď už bohužel višeň není, uschla.

      1. Mamka dělá – mňam. A ještě lepší jsou trnky (takové ty veliké modré) v pálence. Mňam – ještě je mám schované … že bych pohledala a dala si do nosu?

  3. Mala som marmeládový či skôr džemový vek, trval asi 3 slivkové sezóny a obávam sa, že ma už aj nenávratne prešiel. Čo je škoda, lebo za mojím len zľahka osladeným slivkovým džemom na raňajkovú hrianku je mi smutno, ale už sa k tomu asi nedokopem. Len jeden rok sa nám s maminou podarilo spolu uvariť džem z vlastnoručne naoberaných mirabeliek, bol krásny na pohľad, zlatistý, skoro priehľadný a mal takú až želé konzistenciu a výbornú chuť. Odvtedy po chotári pokukujem po zrejúcich mirabelkách, ale proste nie je čas ani vôľa sa tam dotrepať s kýblikom, hodiny oberať a potom ešte hodiny variť. Tak mirabelky rok čo rok prezrejú a opadnú, džemy ďalej kupujem a všetky sú mi príliš sladké …

  4. Hmm – marmelády. Letos „jenom“ višňová (odpeckovávač z Tescomy je fakt bomba, ale v obýváku bych to nedělala – já peckovala na dvoře, protože ta šťáva stejnak stříká) a malinovo-jahodová (maliny odšťavňuju na ruském ručním odšťavňovači – je to piplačka, ale vyplatí se). Červený rybíz byl jednou na buchtu + 3 kelímky do mražáku. K marmeládám jsem možná taky už dorostla – člověk má takový hřejivý pocit, když vidí ty plné sklenice krásné marmelády, které v potu tváře (no, pot při výrobě marmelád mám i na zadních tvářích) vyrobil.

    Jinak já asi konečně dorostla k těm fotkám (nod) . K čemu nedorostu nikdy, je zahradničení (shake) .

  5. Tady je zákaz kropeni trávníků povrchovou vodou. O záhonech a studnach se nemluví. V těch studnach voda je, pitná většinou není, ale my jsme vlastně na bazinach takže spodní voda je pořád vysoko. I když letos možná některé plovoucí domy už zakotvily. Jo, tady se zalívají i pole.

        1. Jela jsem k pozdně večernímu rychlíku, pro Marka, který přijížděl z Moravy – jeho vlak měl 76 minut zpoždění a poslední libereckej rychlík mu tak beznadějně ujel.. 🙂
          Ale vzpomněla jsem si, to zase jo! (wave)

          1. To byl určitě ten vlak, kterým měla naše Eva odjet do Berlína a psala SMS, že je pořád na nádraží a vlak má 75 minut zpoždění…

  6. Z těch višní udělej ovoce do jogurtu, to máš hned a odpeckovat lze i při sledování televize.
    můj tatínek byl zavařovací maniak, takže pro mne bylo jaksi samozřejmé zavařovat a zavařovat vše, co do sklenic narvat lze. Časem jsem přestala tak šílet a dneska pokud něco dostanu, rovnoměrně rozdělím mezi ústa, mrazák a sklenice. Nicméně to ovoce do jogurtu musím, kačenka ho má velkou spotřebu.

    Zrovna dneska na procházce s Majdou jsem si uvědomila, že můj odpočinek od koníčků trvá nějak moc dlouho. Nějak mne nic neoslovuje.

    1. Nakonec byla z višní marmeláda – snažila jsem se o trochu řidší, protože ji taky mám ráda do jogurtu, na lívanečky, vafle a tak 🙂

      Inko, když je žena v našem věku, nic nepřijde tak nějak samo, myslím koníček, protože pořád je co dělat a člověk před sebou obvykle hrne celou náruč „musím“ a „měla bych“. Nevím jak ty, ale já se sice snažím plánovat si nové věci, ale bývám večer tak unavená, že se mi do ničeho nechce. Mám dojem, že je potřeba prostě do něčeho skočit – třeba se přihlásit na nějaký zajímavý kurs, zaplatit ho a pak tam muset chodit 🙂 To mívá výsledky – vyzkoušela jsem si to dřív sama na sobě (nod)

      1. Taky hrnu celou náruč a to velkou! Léta se projevují a jen se nevěřícně ohlížím zpátky, kdy jsem po práci fungovala jako jojo a navíc pak byla příjemně unavená. Teď po práci natrhám misku rybízu, pohladím zvířata, zametu chlupy a už koukám, kam bych se zašila.
        Stárnutí mě nebaví!!

      2. Já si nemyslím, že je to jen tím věkem. Myslím, že jsem se přetáhla a pak skončila najednou. Navíc skončily i jiné aktivity a já byla ráda, že si odpočinu. Což se asi i stalo, ale nějak nenacházím nic, pro co bych se nadchla.

  7. Jo a aby toho fňukání nebylo málo, poštípal mě nějak hnusnej hmyz, fenistil nefunguje, ruku mám oteklou, tak chladím, fenistiluju a dávám i framykoin. Nemá to to nebezpečné kolo, ale zmizet to taky nechce. To budu na té sobotní svatbě kočka! (wasntme) Ještěže reprezenzují hlavně nevěsta se ženichem (chuckle)

    1. To se stane. Taky chodím doštípaný, že se divím že mě ta hmyzí čeládka ještě nesnědla. Stalo se ti to v lese?

      1. Jo, v lese u řeky. Chodím plavit psy do Labe, pod splav kousek od Debrnného. Labe je tam tak mělké, že se dá přejít (klikatě:)) a nenamočit se víc, než nad kolena, ale voda je pořád rychlá a osvěžující. Mám dojem, že si na mě pochutnali ovádi, auuu.

        1. Ováda bys viděla, velké otoky způsobuje kousnutí od muchniček, to jsou takové mrňavé potvory,kousnou až teče krev. Následky bývají nepříjemné – svědící otok, který je velmi horký, někdy dojde i rozkladu hemoglobinu, takže otok hraje všemi barvami jak modřina, někdy je potřeba i ATB….

          1. a pálí to kousnutí,jako by tě někdo pálil rozžhavenou špendlíkovou hlavičkou..jednou jsem z kousnutí od mikrokurvy (tak se u nás říká muchničkám)měla skoro otravu krve…

          2. Mně na kousnutí muchniček zabírá olej 31 z Justu, pokud to tímto nenatírám skončím na ATB.

            1. já si vozím nějakej Thajskej olejíček a funguje stejně jako Just,jen cenově je příjemnější..od Justu mám jen rozprašovač s eukalyptem ,abych v zimě ulevila průduškám a mohla v noci dejchat…

        2. To byla asi muchnička, jak píše Iva. Nicméně jsem si vzpomněl na historku, spíše tedy anekdotu z jedné knihy o Austrálii. Dva prospektoři spali a jednoho probudila v noci série výstřelů. Tak se ptal co se děje a kamarád mu řekl: „Slyšel jsem dva komáry, jak se radí co s námi. Prý sežereme je tady nebo si je odtáhneme k vodě? A druhý komár odpověděl, radši tady. Dole u vody by nám je ti větší komáři mohli vzít.“ Tak začal střílet. Muchničky jsou sice malé bestie, ale za jejich kousanec by se nemusel stydět ani ten australský komár.

        3. Muchničky sú pekné svinstvo a býva na ne aj dosť prudká lokálna alergická reakcia, možno z toho ten veľký opuch. Ale sú to aj prenášači boreliózy, ako dolu píše aida. Najhoršie je, že na ne ani bežné repelenty nezaberajú, majú z nich srandu.

    2. Já v pátek byla trhat mamce hrušky (nějak si hnula zády, NUTNĚ musela přenést cca 30 kilový motor – kdo to řekl, že stáří je druhé dětství (chuckle) ), aby je nesežraly vosy a sršni. Teda bylo jich tam požehnaně (a já se už sršňů nebojím, protože jsem si přečetla pár naučně populárních – nebo populárně naučných?! – článků o tom, jak je sršeň mírumilovný a navíc jeho jed je minimálně čtyřikrát míň toxický než u nerudných vos). No a bodla mne do prstu jedna jediná rozzuřená včela, co se tam přimotala. Dva dny jsem byla jak jedna z Přadlen (babičko, a proč máš tak veliký a placatý palec?), svědilo to jak čert a ještě teď není v normální velikosti. Fenistil byl víc než na prt.

      A neboj – budeš kočka i dodžoganá.

    3. Na muchničky velký pozor, vím o několika lidech, kteří po jejich štípnutí dostali boreliózu (i bez těch typických kruhů, právě proto je nenapadlo, že by se jim mohlo něco takového přihodit). Takže až bude po svatbě, doporučuju zajít si co nejdřív k lékaři, pro jistotu.

  8. Jo a lidi, prosím vás, kdo máte v tomto počasí náladu chodit na výlety, nepodceňujte braní sebou zásoby pití. Včera kolega našel naprosto vyžízněnou dvojici, pán z dehydratace už blouznil. Dal jim vypít svoji vodu a ukázal zkratku k místu kde měli auto. Jenže pak bez vody sám málem nedošel, zvažovali jsme dokonce, že mu zavoláme RZ aby ho zavodnili rychleji, kapačkou, ale vzpamatoval se.

    1. Díky Alasdaire za to varování!

      tady nejsme na poušti, ale horko a dehydratace mohou oblížit stejně.

  9. Jasně že je meloun zelenina DEDE. Mám to potvrzené od své dietky. A taky si v tom vedru ráda dám. Nakrájím ho na kostičky a mlsám.

    Co se týče marmelád, tak k těm jsem nedorostla. Babička i maminka zavařovaly a marmeládovaly. Ale já ne. Tohle není můj šálek kávy. Marmelády si kupuju na farmářských trzích od Macháčků. Jsou výborné a já podpořím české výrobce.

    A čemu jsem léty dorostla ? Řekla bych k pečení vánočního cukroví. Když byli děti malé, bylo hektické. Teď si to naplánuju a peču s radostí.

    1. Míšo, na tohle právě čekám – začne mě někdy bavit pečení vánočního cukroví??? Zatím nic (wasntme)

      Ale přeju ti to, že tě to baví. Ona taková práce umí potěšit, když ji člověk dělá s radostí 🙂

        1. Náco – plácáš pracny nebo lepíš linecké a představuješ si, jak za oknem tiše padá sníh (rofl) (rofl)

          1. Sníh ráda nemám, ale Sahara se už taky zajídá. Včera u nás sprchlo, celých pět minut pršelo, podle měřiče 1.2 mm, za půl hodiny to ani na záhonech nebylo viděl.

  10. Však nemusíš od každé marmelády dělat 50 sklínek..my na dovče dělali špendlíkovou…veliká dobrota to je….

    1. Nedělám – nejvíc mi nabobtnal rybíz, té šťávy bylo tolik, že jsem ještě hrnec dala mladé sousedce, která se přiznala, že rybízovou ještě nikdy nedělala 🙂
      Navíc letos je to jednoduch, kromě rybízu (vydatně na jaře mulčovaného) se mi neurodilo nic, co by stálo za to strčit do sklenic. Muchovník vykvetl a měl plno nasazených plodů, ale zaschly. Borůvky totéž. Mám vodu na to, abych zalila truhlíky, ale keře a stromy schnou. Nebudou hrušky, jablek bude pár na té nejstarší jabloni s vykotlaným kmenem, kterou už jsem vlastně nedovolila letos prořezat, protože se o ni nedá opřít žebřík a je tak vysoká, že ze štaflí to nejde.
      Já se bez dalšího dělání marmelád snadno obejdu, jen aby mi přežila zahrada…

      1. rybízová do lineckýho slepovanýho je nejlepší 😉 a zamraz si snítky rybízu, oper je,obal v krystalovým cukru,dej na tácek a zamraz,pak sesyp do krabičky nebo pytlíčku, jako ozdoba na jogurty,poháry, nepečené dorty z piškotů a zakysanky je to velice krásné a navíc,je to jedlá ozdoba…a efekt je fakt nečekanej…

  11. Ahoj Dede. Jak to popisuješ, vybavil se mi alchymista, an kvedlá elixír mládí. 😀 Marmelády jsou dobré, ale já ovoce raději tak jak je, přímo do úst.
    Existuje, bylo to zahradničení, k tomu mě rodiče museli honit, a obvykle nedohonili protože jsem se někde toulal. Dnes mně to celkem baví a někdy se pouštím i do prapodivných pokusů, viz moje pěstění žen-šenu, které se ti tak líbilo. 😀 Teď se ovšem bojím, že mi všechno slavnostně chcípne, protože zalévat už se zde nesmí, nachytaná sudovka včera došla a deště jsou vzdálenou, mlhavou vzpomínkou.
    Úplně stejně jako dřív mně ovšem baví hudba, to se nezměnilo.

    1. Ta se alespoň nemusí zalévat vodou.
      Není to zrovna k marmeládám.
      Včera jsem byla na zahradě /máme to pod Ještědem/ a jak jsem stará tak nepamatuji, že by byly žluté ale úplně žluté břízy podél silnice. I jiné stromy prosychají ale u těch bříz je to markantní.
      Nikde se nesmí zalévat a člověku to ani nedá aby vodou nešetřil. Na zahradě máme dvě 1000 l nádrže a 1 sud na dešťovou vodu a studánku, ze které už vodu nenabereš. 1 nádrž a sud už je prázdný a to zaléváme jen to nejnutnější. Žádná voda už skoro dva měsíce nepřibyla.
      Pitnou vodou takhle šetříme už víc roků. Paní, která zapisuje vodoměry se loni tak divně tvářila, že máme malou spotřebu vody- no nezaléváme kohoutkovou, jsem říkala.

      1. Pitné vody pro osobní spotřebu také nespotřebuji mnoho, jeden člověk jí zas tak mnoho neprotočí. Na zalévání mám vodu z vlastní studny a voda tam ještě je, ale už se to prostě nesmí, což není divu. Sudy na dešťovici mám čtyři, ale už jsou prázdné. Zvažuji zbudování betonové nádrže.

        1. Jo. Chtěla jsem napsat pokračování Prstů v hlíně, fotila jsem, ale bylo to depresivní. Navíc už prsty do hlíny nestrčím, protože je ztvrdlá na kámen 🙁
          Taky čekáme na déšť. Vodu v domě máme vesnickou, studnu máme vlastní (voda v ní není pitná), ale stejně plánujeme nechat zakopat do země velkou nádrž na dešťovou vodu, protože to, co mám teď, prostě nestačí, a navíc se ta voda strašně odpařuje.
          A Alasdaire – ten rakytník už průběžně češeme, protože celý strom věší listy a plody začínají zasychat.

          1. Mám to také tak, pitná voda je z řadu a ze studny nepitná na zalévání. Vidím, že uvažujete stejně s tou nádrží. Pokud budou taková léta častěji, a ona budou, budou větší zachytávací kapacity prostě nutné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN