Sedím u domácích účtů, mám otevřené internetové bankovnictví a čelím obvyklé výzvě – jak rychle a dobře přepíšu všelijaká čísla?
Čísla účtů, variabilní symboly, různé kódy, telefonní čísla – každou chvíli je potřeba někde zapsat nebo spíš přesně opsat nějakou nelogickou změť čísel, případně čísel s písmeny, a očekává se, že se nespleteme. Doby, kdy jsem měla fotografickou paměť a i delší číselné kombinace jsem si pamatovala v celku, už jsou dávno pryč, takže si zapisovaná čísla dělím na části.
A zjistila jsem, že minimálně pro můj mozek je důležité, jak velké ty skupinky čísel k zapamatování jsou. Moje krátkodobá paměť, a možná i nějaký ten kousek podvědomí, prostě upřednostňuje sudý počet. Kratší čísla se mi dobře přepisují po dvou, delší beru po čtyřech. Asi nejhůř si pamatuju čísla po třech. Proč je tomu tak, to netuším, ale je to psina si s tím hrát. Tedy pokud se zrovna nesnažím zapamatovat si nějaké telefonní číslo, která jsou u nás devítimístná.
Ostatně…zkuste si to také! Tak schválně, jak byste co nejpohodlněji pro váš mozek přepsali číslo 65748392? Vyberte si – 65 74 83 92 nebo 6574 8392. Přidáme ještě jedničku, abyste se mohli podívat na to, jak vám to ladí v této podobě: 657 483 921. Tak co? Sudá nebo lichá? Jinak to číslo má v sobě systém – pamatujete si ho celé? Já ano, ale jen proto, že jsem ho stvořila:))
Jinak jak jsem si kdysi dokázala bez problémů pamatovat všechna potřebná telefonní čísla (domů, do práce k našim, k babičce, tetám apod.), dnes tápu. Rozmazlily mě telefonní seznamy v mobilu. Zjevně pro můj mozek platí, že když nemusí, tak nepracuje:)) Pravda, doteď si pamatuju telefonní číslo na pevnou linku v našem bytě na pražských Vinohradech, stejně jako číslo k babičce… Ani jedno z nich už po dlouhé roky neexistuje.
A tak zase dnes tahám do diskuze paměť. Jak si pamatujete čísla? Umíte ještě teď – v době mobilů – zpaměti běžně potřebná telefonní čísla? Jak se vám přepisovalo moje zadané číslo? Po dvou, po třech nebo čtyřech? Pojďme si povídat o paměti, číslech a příhodách s nimi spojených:))
Můj pracovní život se vždy odehrával mezi čísly a tam mi paměť zatím celkem slouží. Ale na čísla v mimopracovním životě už mi jaksi nezbývá kapacita, a tak si nepamatuju skoro nic – z telefonních čísel jen svoje a mužovo (díky tomu, že rafinovaně máme stejné až na předčísli) a pak ještě PIN telefonu. Když vybírám z banky, mám s sebou pro jistotu číslo napsané na papírku. Když jsem si zakládala internetové bankovnictví, vybafnul na mě syn, který to dozoroval „a zapomeň na to, mami, že si jako heslo dáš své datum narození“, čímž mě naprosto zmátl a zvolila jsem tak nicneříkající kombinaci čísel a písmen, že si ji nejsem štont zapamatovat a při placení musím koukat do taháku. Ach jo, a bude hůř! (tmi) Na čísla právě při tom placení mám fígl – nejdřív je zapíšu tak jak je vidím a jsem schopná si je zapamatovat (takže u zadaného čísla po čtyřech číslicích) a když si je pak kontroluji, násilně je rozdělím a čtu po dvojicích.
Jo, cisla a ja…. 8-| U mne je to jeste umocneny tim, ze to neumim vytacet, teda dnes uz spis vytukavat. Moje dys-cosi mysl si nepamatuje jak ta cisla jsou rozmistena na telefonu. Kolik chyb ja udelam, kdyz nekam volam. A prepisovat je, to je taky zahul. Ja dokonce zila nekolik let na spatnem social security number – neco jako ceske rodne cislo, ale mnohem vyznamnejsi v tom smyslu, ze vydelky, bankovni ucty, danova priznani, vsechno je zalozene na tom. Holt jsem jednou prohodila dve cisla, takto prohozene cislo jsem si zapsala do notysku a leta ho pouzivala. To pak bylo na mrtvici, kdyz jsem si chybu uvedomila. (whew)
Čísla si prostě nepamatuju. Nevím proč. Slova jo 🙂 Pracně jsem se naučila svoje a Mušketýrovo číslo na mobil, děti už neumím. Znám svoje rodné číslo. A staré telefonní číslo k mým rodičům, když existovaly jen pevné linky a číslic bylo šest- ale neptejte se proč 🙂 Natloukla jsme si do hlavy dva PINY a nedej bože, aby je někdo změnil. To pak nastávají katastrofy, kdy si v PINu číslice přehazuju a snažím se najít nějakou pomůcku, jak se to pořadí naučit.
Takhle 657 48 392 😉 a neptejte se mě, proč.
Jo, přesně takhle, odpovídá to mému způsobu si vnitřně vyslovené číslo rytmizovat, zapamatuju si rytmus a čísla mi na něm zůstanou nalepená. Mtatata mtatata m-ta-ta-ta, šestpětsedum čtyřiosum-tři-de-vět-dva
Tuhle jsem četla, jak vznikly čtyřmístné PINy. To bylo v době, kdy první banky (a netuším, které) začaly zavádět platební karty. Tudíž bylo nutné je nějak zabezpečit. Jeden bankéř před svou manželkou rozváděl složité teorie o číselných kombinacích a nutnosti si je pamatovat. Načež manželka opáčila: „Ale prosím tě, vždyť ty si nezapamatuješ více jak čtyři čísla!“ A bylo to, od té doby mají PINy 4 čísla. (chuckle)
Přiznám se, že krátké PINy mi vyhovují po dvojicích a delší čísla po trojicích. Proto se mi také víc líbila ta Tvoje poslední úprava čísla – s jedničkou 🙂 . Jinak adresář na čísla v mobilu, opravdu zlenivěla mozek moc, moc (fubar) .
Trošinku z jiného soudku.
V dobách divoké privatizace jsem se nějaký čas živila jako skladová účetní. Přepisování kódových čísel z papírových příjemek a výdejek na papírové karty. Čísla jsem si rozdělovala po trojicích a moje práce vypadala takto: oko vidí třeba 652, mysl diktuje dvěsta padesát šest a ruka píše 652.Tehdy značně zesílily moje pochybnosti o vlastních schopnostech.
Jeden Angličan žijící v ČR se hrozně divil, že mu manželka diktuje nějaké takové číslo stylem 6 7 45 5 200 atd.. prostě po jednom, pak najednou řekne dvě apod. dělám to občas taky a asi to je české specifikum. Se zapamatováním to bude podobné, vyberu dvojice,trojice,čtveřice, které se mi prostě dobře pamatují
Jak nám před časem postupně přidávali k telefonnímu číslu stále další, tak dodnes diktuji: x x x xx xx xx a pak je žádám, aby to sečetli, jestli je těch čísel 9.
Kdysi jsme měli telefonní číslo: dvojka a všechny liché číslice. Opravdu, 213579.
Dnes si žádná čísla nepamatuji a ani se o to nesnažím. A naštěstí to nepotřebuji, snad nikdy.
Tak já si to zapamatovala jako 657 483 92 a to poslední číslo do trojice mi tam ani nějak nechybělo (chuckle) Asi to svědčí o mojí lehce chaotické povaze. Ale spíš si mám tendenci ta čísla přeříkávat (ať už nahlas nebo v duchu) a pamatovat si je podle melodie – když přepisuju čísla, tak si je recituju jako básničku 😀
Duše spřízněná!
nad tím jsem nikdy nepřemýšlela..dlouhá čísla si už pamatovat nesnažím, jako mnoho jiných jsem s nástupem mobilů zlenivěla. Musím si pamatovat piny a hesla – piny jsou krátké, ty si asi zapamatovávám jako celek, u hesel se snažím aby bylo netriviální, takže používám různé odvozovací metody. U tvého čísla Dede, by mi stačilo zapamatovat si tu šestku (zvláště když jsi tak pěkně napověděla :D)
Já čísla DEDE, to je skorem katastrofa.
Za vše hovoří věta mé třídní, při mém zkoušení z matematického příkladu, na ZŠ : “ no jo Míša, když to nejde okecat, tak je to problém. “
Ano dějepis, zeměpis a literatura to mi šlo na jedničku. Ale matematika tu jsem měla vydřenou.
Čísla si nepamatuji, musím si je zapisovat a rozklíčovat po 3.
Ale co kdo řekl, měl na sobě to vím.
Míša
Hm, Tvé vymyšlené číslo jsem zkusila rozdělit po třech a dost mě rozhodilo, že mi tam ta poslední číslice cbyběla. Rodné číslo mám v hlavě po dvou (ale po dvou má svojí logiku, tak je to pochopitelné), své a manželovo telefonní číslo si pamatuji po třech. Staré tetino číslo bylo sedmimístné a to si pamatuji jako řadu jednotlivých číslic. To ovšem bylo první tak dlouhé číslo mého života. Vlastně ne, mám ho v hlavě ve shlucích 7 33 77 63, ale neříkám šedesát tři, říkám šest tři. Určitě je to dáno věkem, tohle číslo jsem uměla nejpozději v první třídě. Pak jí číslo změnili a to už si nepamatuji.
4místné piny si rozkládám na 2+2. Ale já si obecně čísla pamatuji špatně. Takže pokud jde o číslo, které mačkám na nějaké ustálené klávesnici (třeba heslo do počítače obsahuje číselnou řadu, nebo kód pro vstup do nějaké budovy a do určité míry i pětimístný pin pro společnou kopírku v práci), tak vůbec netuším co je to za čísla. Mačkám prostě body bez další úvahy, co znamenají. Pokud se nad tím zamyslím, tak se ztratím. U té kopírky to tak není, protože jsem se to původně snažila zapamatovat jako číslo a až dodatečně to převedla na prostorové rozložení bodů. Takže tam si to pamatuji kombinovaně.
Jenže to bohužel nejde zobecnit, protože různé numerické klávesnice mají různé rozložení. Ta na počítači má jedničku vlevo dole a telefony ji mají vlevo nahoře.
Pamatuju si rodné číslo, číslo první pevné linky k nám i k sousedům, prvního mobilu, číslo první mojí občanky, číslo účtu.
Ráda bych si pamatovala číslo současné občanky, ale proč, už to nemá cenu, za rok mi dají jinou…číslo na před dvěma měsíci zrušenou pevnou linku k mamce si taky pamatuju,ale číslo na její mobil?? (think)
jo a některá po dvojicích,některá po trojicích,některá rozloženě 2+2+3 NEBO 3+2+3…
Telefonní čísla jsem si kdysi pamatovávala po dvou, dnes po třech. Jinak kraví čísla byla po pěti, to jsem měla rozdělené na 2+3.