Vypadalo to jako obrázek od Josefa Lady. Maličká náves zapomenuté osady, na ní ohromná lípa, pod lípou dvě lavičky a na nich ve vlahém letním podvečeru hezky po sousedsku rozpráví skupinka lidí. Jak se psy přicházím blíž, najednou ucítím vůni a zaslechnu ten hukot – celý obrovský rozkvetlý strom doslova vibruje bzučením nespočetného množství včel.

Zastavím se, protože tomu se nedá odolat, a to dokonce i s mým nepříliš vřelým vztahem k hmyzu. Majestátní strom, opojná vůně a bzukot včel patří k těm nejpůsobivějším obrázkům, jaké náš venkov v tuto roční dobu nabízí.

Lípy jsou od přírody krásné stromy. Mají šarm statného listnáče, který umí velmi důstojně zestárnout. Jsme na ně zvyklí – jakožto národní stromy rostou na všech důležitých místech našeho venkova. Zdobí návsi, tvoří důstojnou kulisu kostelům, stíní památníky i dvory vesnických hospod, najdeme je na rozcestích i jako osamělé dominanty naší domácké krajiny. A když kvetou, jsou… oslňující:))

Pozdravila jsem lidi na lavičkách a dali jsme se na chvilku do řeči – to se pod lípou stává. „Však je to krása, ne?“ usmála se mladá žena. „My tu takhle relaxujeme…“ Zaposlouchala jsem se do včelího pracovního ruchu a přikývla. Vlahý podvečer, kvetoucí lípa a přátelští lidé. Taky forma venkovské idyly, ne? Zamávali jsme si, a šla jsem dál. A hned jsem věděla, že vám o tom napíšu – kdo ví, třeba vám to taky udělá dobře.

Nelze popřít, že náš současný svět je vážně v nepořádku. Média tomu rozhodně nepomáhají, každý den se jejich prostřednictvím virtuálně brodíme po kolena v katastrofách a zachovat si odhodlaný optimismus stojí stále více sil.

Potřebujeme obrázky, jako je třeba ta životem kypící kvetoucí lípa! Ne, že by sám strom a včely mohly něco zachránit, ale taková věčně přežívající krása, prostá a smysluplná, jakou nám umí příroda nabídnout, umí potěšit unavené a znepokojené srdce. Takže doufám, že vás můj lipový pozdrav potěšil:))

A zrovna se ptám: co dokáže potěšit, posílit a povzbudit vás? Jaké obrázky spolehlivě rozehřejí zrovna vaše srdce?   (inlove)