Borůvčina vytrvalost ve vláčení kachny nezná mezí. Ubohá kachna je už značně potrhaná, desetkrát zašívaná, ale pořád ve své majitelce vzbuzuje spoustu nadšení. V nás občas o trochu méně.
Kachna je neustále strašně špinavá, protože s tím oslintaným žmolkem plyše Borůvka vytírá podlahy, terasu, chodník i trávník. Občas ji zapomene na trávníku, kde ji noční závlaha pokropí, kachna navlhne a následným vražděním v záhonku získává zajímavé odstíny hnědé.
O víkendu Mušketýr s Kubou začali stavět zahradní domeček na sekačku, nářadí a spol. Stavba probíhala docela splavně, dokud psice nedostaly večeři, což je u Borůvky důvod k obrovskému nadšení, lítání, vnucování hraček a žadonění o aport. Chlapci nejásali, že jim psice vláčí kachnu do míst, kde natírali jakýmsi chemickým sajrajtem trámky proti hnilobě, a zavolali mě, abych přišla házet kachnou.
Už nějakou dobu žiju v družné symbióze se svým tenisovým loktem. Pravým. Dost mě omezuje v různých činnostech a jediným kladným efektem je to, že leccos už dělám levou rukou. Tak jsem začala házet kachnou, co nejdál, aby se Borůvka radovala a Světluška taky, protože si sice kachnu nevezme, ale lítá v kruzích kolem Borůvky a kachny jako vlídně naladěný satelit.
Potřetí jsem vyměnila ruku a metla kachnu levou. No, docela to šlo. Počtvrté jsem si už víc věřila a popáté už jsem byla frajerka. Chyba. Strefila jsem se přímo doprostřed zahradního jezírka, kde se koupeme. Kachna se pohupovala na hladině, psice seděly na schodku k jezírku a znechuceně na ni štěkaly, že nechce připlavat za nimi.
Vylovila jsem koště a šla vytahovat kachnu ven, na záchrannou akci z vody byla přece jen dost zima a voda v jezírku byla studená. Nejsem drobek, ale i když jsem se natáhla co nejvíc, taktak jsem na ni dosáhla, byť jsem balancovala na hraně schodku nad hladinou. Chlapci se samozřejmě nesmírně bavili a dohadovali se, jak dlouho mi bude trvat, než tam spadnu.
Nespadla jsem. Kachna byla vylovena, vyždímala jsem z ní litr vody a zkusila jsem s ní hodit. Při průletu prostorem pršela a se silně navlhlým plesknutím dopadla na chodníček. Borůvce to nevadilo. Kachna se vrátila! I když z plyšáka pořád kapalo, vraždila ho na terase a zdálo se, že se z něj snaží vysát trochu vody. Kachna byla opravdu už hodně hnusná. Odvedla jsem Borůvčinu pozornost jiným oblíbencem – ovečkou panem Vlnkou – popadla kachnu a profičela jsem domem do koupelny takovým tempem, že by pašerák Krakonoš od lyžníků záviděl.
Viděla mě jen Světluška. A zřejmě to na mě požalovala, protože zmizela venku a za chvíli se v koupelně objevila Borůvka se značně vyčítavým výrazem. Naštěstí jsem stihla kachnu hodit do pračky, zaházet ji tričky a zabouchnout dvířka. Do druhého dna se kachna objevila čistá a vysušená, stačilo ji jen zašít a věnovat zpátky psici, která se radovala, jako by dostala novou. Ještě že mi to vyšlo!
Dede: a já se dnes ptám na způsoby, jakým se občas musíte snažit přelstit svoji zvěř (nezvířecí čtenáři mohou uvažovat o dětech:)), když potřebujete něco skrýt – ať věc (dárek?:)) nebo informaci. Jde mi tedy o například o nápadité schovávání věcí a květnatý jazyk opisující výrazy, které by mohly zvěř – děti přivést do předčasné extráze či k nesprávným závěrům:)))
U nás se „nemluví“ o vycházkách (jdeme ven, pojedeme autem a tak:)) a piškotech (chuckle)
ta piškoty přišly až teď – to nevinné děcko je objevilo a propadlo iim snad ještě víc než Berry (Ari je normálně nežere:))
Takže piškotkujeme – odměřuju množství a pak je to vždycky: Patrik, Berry, Ari… 🙂 Za těchto okolností si ho ani Ari nenechá z huby vypadnout (což bez Patrika za zády dělá:))
Matyldo, to je tak pekne napsany, ze furt mam na tvari usmev.
Tak tos mě potěšila, Hani.
Máš pravdu Hanko, Matyldiny články se moc hezky čtou – proto ji taky pořád zvu (chuckle)
No, a taky mám slabost pro strakatice (wave)
Absolutně zakázané slovo, které se nesmí vyslovit, je slovo „ven“ … a samosebou, že Jeník na to zapomíná a pak se diví, že má doma šílenou psovou, která lítá jak urvaný vlak …
Další zakázané slovo je čiči – náš Zikmund na to stejně neslyší, za to psice jo a okamžitě začnou prohledávat barák, jestli se tam nějaká neskrývá – než se jim vysvětlí, že je tam jen náš kocour, vypadá byt jak po zásahu jednotky rychlého nasazení.
U nás je to „půjdeme ven“ a „pojedeme na výlet“.Následuje totální šílenství.
Nam dneska dorazil balik od Zoohitu. Granulky Taste o the wild a hracky. Vybirala to „teta Sharka“, protoze jsem ji poprosila. Nemam pocitac a neumim to s tabletem a propadly by nam body. Tak to zaridila. Krom granulek jsem ji poprosila o nejakou chrastici mysku, kterou by mohla Cecilka aportovat, protoze ta jeji uz je v takovem stavu, ze je na vyhozeni.
Jo, myska je uzasna, Cecil si ji uziva, ale budu ji ji muset na noc odebirat, protoze je tak hlucna, ze bych se z toho asi zblaznila. Uz jsem to zkusila, ale Cecil se dobyvala do suplicku s odebranou myskou tak vehementne, ze by asi rozhlodala psaci stul jak bobr!
To bude jeste s mysi veselo!
To my jsme koupili v neděli na Intercanisu dvě nové kachny- ta stará má fakt už hodně potrhaný plyš na krku, už v tom nitě nechtějí držet 🙂 Granule Taste of the Wild jsem koupila psicím taky, celkem spokojeně je žerou, ale Světluch si zas nějak rozbouřila ty svoje potravní alergie a dneska jsme byli za poslední týden na veterině potřetí- a prý to všechno je z alergií. Doporučili nám syrové hovězí- prý mám zkusit pomlet syrové hovězí, nabídnout jí ho a když to nebude žrát, tak si mám udělat hamburgery 🙂
to je k vzteku viď, přitom jsou tak dobrý….chudák Světluška.. no ale zas emít denně tatarák, to taky není špatný 😀
Ja jsem uz kutalejici se kocici hracky vyloucila od te doby, kdy jsem na jednu ve tme stoupla v kuchyni na dlazdickach a zlomila si koleno na zdrave noze. Rovnez jsem jim vyloucila hlasite hracky. Ono staci, kdyz Kuliferda hraje na piano – oblibena hodina hudebni produkce je kolem treti rano.
Hani,nejsem vrah, myška se nekoulí, naštěstí 😀 ale s pískací si líp vyhrajou…taky ji máme doma a věčně ji někdo vraždí…
Už jsem to tu jednou psala, ale jak pomyslím na psí kartáč, hluboce spící pes najednou není. Když jdu do té samé skřínky pro mlsek, než ji otevřu, do té doby hluboce spící pes mi slintá za zády.
Mají nás přečtené a to několikrát.
Tak to je nas Jakey pres kopirak. Boze jak ten pes nesnasi, kdyz se mu jakkoliv naklada s telesem. Ne, neni utocny, ale kdyz prijde na kartacovani, tak se mu rozklepou nohy az je mi ho lito.
Rodiče mojí nejlepší kamarádky mají pudlíka – no, pudlíka… černou šmouhu jsem tam vždycky viděla 😀 A když páník vyráží krmit králíky, šmouha ještě zrychluje a navíc je strašně uřvaná, jasně, zábava se blíží. Takže o králících se u nich nesmí mluvit, pokud se k nim zrovna nejde. V nutných případech se opisuje slovy „ty ušatý“. 😀 A podobných zakázaných slov mají mnohem víc, člověk pomalu aby se u nich bál před psem mluvit 😀
Co se týče mláďat lidských, teprve nedávno nám s MLP došlo, že před tou starší už si musíme dávat pozor na jazyk. MLP ji nazval „nahrávací zařízení s náhodným spouštěním“. Ta angličtina není vůbec špatný nápad 🙂
Chichichi, přelstít zvěř? To jde?
Musím přiznat, že čuby mají daleko lepší čich i sluch než já a ještě navíc čtou myšlenky. Teda když chtějí.
Když si myslím „nelez tam, ty prase, kdo tě zase bude mejt“, tak si to asi myslím svahilsky. Ale když jen vzdáleně pomyslím „to maso bych už měla jít naporcovat…“ Tak jsou všichni nasádlení v kuchyni, zatímco já se ještě ani nestačila zvednout z gauče.
Hm, „nelez tam, ty prase, kdo tě zas bude mejt,“ nejen myslím, ale i říkám nahlas svahilsky, protože to dotyčná psice nechápe a dál leze do hnusu nebo se v něm začne válet.
Když chci mluvit o něčem, co nemají slyšet děti a nemám možnost odejít, tak mluvím na MLP anglicky. Jenže mi to asi dlouho nevydrží, Rysík chodil na angličtinu už rok a od září ji bude mít 3x týdně. Navíc děti vědí, že se řeší něco, co nemají slyšet a stejně jsou napjaté jak struny.
Ve starém domě byl hned vedle našich vchodových dveří takový kamrlík. Nebyl náš, klíč byl stejný jako od vchodu, ale používala jsem ho na propašování věcí, které děti neměly vidět. Šoupla jsem to tam a domu šla s prázdnou. Pak stačilo počkat na vhodnou příležitost a kontraband přesunout do ložnice. V současném bytě je vstup dost daleko od obytné části. Někdy se mi povede dojít až do obýváku, aniž by si všimli, že jsem doma. Ale nefunguje to vždy. Zatím jsem toho domu moc nepašovala, ale blíží se Rysinčí narozky, tak to vyzkouším, jestli stihnu dárky odhodit do blízké skříně dřív, než se ke mně přiřítí.
Chtěla jsem napsat, že ten cit pro otvírání ledničky jako zvěř nemají, ale je pravda, že mi třeba docela často překazí, když se pokouším něco tajně mlsat. No nemá se to no. A pak ten pohled: teda mami …
Tak to pašování si pamatuju- dotyčná věc se nechala v autě a domů se pašovala v noci 🙂 případně v nějaké velké zavřené tašce… dneska je to jednodušší, když chceme děti překvapit, necháváme tu věc u Mušketýra v dílně vedle garáže- tam tutově ani nepáchnou. Protože i když jsou děti velké, překvapení milují.
Angličtina by už dávno nefungovala- Kuba mluví velice dobře a Kačka jakž takž- v podstatě tatínek je na tom jako dcera, tak mu pak zkuste něco anglicky vysvětlovat! 🙂
Musím dát za pravdu Sharce.
Kočky čtou myšlenky, a to i když v tu dobu právě spí. Vždy v neděli vařím hovězí vývar na polévku. Většina masa patří Fousovi, před tím Honáskovi.
Slévám vývar a Fousáče mám za patami. Má na to neomylný čuch. Pořvává a přešlapuje.
Míša
Slévání vývaru, pokud je navíc v typickou dobu, je přece jasné 🙂 U nás je to broušení nože ocílkou. To je přece jasnačka, že se bude porcovat maso a při porcování masa padají z linky odřezky- takže tříhlavá smečka nastoupí do obvyklé sestavy (každý má své přesné místo) a čeká…
Leta soužití se zvířaty mne přiměla k tomu, že prostě jedu po svém a ať se děje co se děje. Prostě Bohoušek přesně věděl, kdy Bimbo manipuluje se svým jídlem a kdy hrozí nebezpečí, že by mohl ujídat z jeho. Neomylně sledoval krájení svého masa, i když vedle bylo naprosto stejné hovězí určené pro nás. O Majdě ani nemluvím, ta přesně ví, co právě chci dělat.
Před dětmi jsme schovávali nejen věci, ale hlavně řeči, protože zejména Kačenka vykecala všechno, co slyšela….
Psice přesně poznají konzervy, které jsou s psím masem a které jsou pro lidi… u těch psích kvílí nahlas, protože bude masoooo… 🙂
přelstít kočku? No jednu to by šlo..ale 8 ??? a tak mi občas někdo profičí na balkon a já to nevim, protože mi projde za mnou a stane se neviditelným nebo je zavřen v ložnici,kam se dostal podobným způsobem…neomylně rozpoznají,kdy z lednice tahám něco pro ně jedlého a ne syrový vejce nebo ze špajzu něco poživatelnýho a není to marmeláda ani cibule…a to i ve spaní!! Takže stejně jako u tebe,rozhoduje rychlost a hlavně, nemyslet, rpotože když si jen pomyslím, že si pro něco dojdu, tak kočky, čtou myšlenky..jsou tam dřív než já a ví,pro co si jdu 😉
a ví,pro co si jdu … to náhodou není špatné, já kolikrát pro něco jdu, a než tam dojdu, tak zapomenu, co jsem to chtěla – a tobě stačí v tomto momentu se podívat na kočstvo a je ti to jasné (chuckle)
No, a ještě si představ, že když to zapomenu já,tak ty mrchy mi to neřeknou 😀
Ano, hlavně nemyslet. Ještě nestačím domyslet, že je čas dát prášek, kapky nebo něco podobného a koča, které se to týká a která byla na tom nejviditelnějším místě, zmizela z povrchu zemského.