BTW: Kde se bere?

BTW_dé_logoTa myšlenka, že to už jednou musím opravdu prozkoumat a konečně pochopit, na mě přišla, když jsem skládala vyprané prádlo. Držela jsem v ruce Martinovo tričko a najednou mě napadlo: kde se bere ta síla, která umí změnit cizího člověka v někoho, koho máme radši než sami sebe?

 

Stála jsem v koupelně, koukala z okna do polí a přemýšlela o zázraku, který umí vytvořit rodinu. Milovat svoje rodiče je přirozené a děti se o to automaticky snaží i v případě rodičů, kteří se k nim nechovají zrovna nejlépe – příroda pomáhá. Totéž platí o mateřské lásce. Normální máma má ke svým dětem nezničitelné pouto, takové, jaké v dospělosti snese i velké natažení a přesto se nepřetrhne.

Pokud je otci dovoleno být tátou a on toho využije, pak je láska otcovská rovna svojí hloubkou té mateřské. Tato pouta jsou přirozená, a pokud jsou zúčastnění aspoň průměrně příčetné entity, fungují natolik dobře, že přežijí všechny možné nástrahy, včetně puberty dětí a trablů spojených se stárnutím rodičů.

Sbírám rozkupičkované prádlo a začnu ho roznášet do příslušných polic ve skříních. Ruce automaticky pracují, ale mozek běží úplně jiným směrem. Jak se to ale stane, že potkáme cizího člověka a zamilujeme se tak hluboce, že nás ten cit navždy změní? Chemie přece může fungovat jen v prvních okamžicích, ale co za takových dvacet, třicet let? Přitom když máme kliku, získáme tímto rozumem nepochopitelným vzplanutím parťáka pro život. Těžko si představit něco cennějšího.

Zavírám dveře skříně a vědomě obracím svoji mysl jinam. Tisíce básníků a spisovatelů se snažilo přijít na to, jak to s tou láskou je a stejně skončili jen u dojmů, popisů či hluboké víry v tento těžko uchopitelný cit. Já to nevytrhnu, byť bych měla v pračce ještě nevím kolik dávek prádla.

Scházím po schodech do kuchyně, rozhodnuta skončit s planým filozofováním. Zůstávám jen u prostých díků za to, že mám to štěstí s láskou žít. Konec konců, je na čase vypeckovat třešně na bublaninu a trochu pohnout s přípravou oběda. Rodina se za chvíli seběhne a úvah se nenají.

Když jdu pro brambory, slyším ze zahrady veselé hlasy – co tam s tím malým zase provádějí? Usměju se. Ach ano, rodina. Není to vlastně klika, že je potřeba těch brambor škrabat pořád víc?:))

 

Ne, dnes se přímo na nic neptám – téma lásky je obvykle téma intimní. Možná se jen chvíli zamyslete a poděkujte za tu, které se vám dostalo. A pokud vám chybí, tak zkuste popřemýšlet, zda nechráníte své srdce natolik, že ani Amor tu hradbu nedokáže svým nezbedným šípem překonat. Přeju vám krásný, láskyplný den:))

Aktualizováno: 22.6.2015 — 23:06

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Úkrok stranou – já pořád, co mi ten tvůj nápis připomíná, už vím, je to kousek textu krásné písničky – není o lásce (teda, vlastně je), je o naději a o štěstí.
    https://www.youtube.com/watch?v=cX4IKC6CYKQ

    A tady ten kousek, který si už celý den omílám v hlavě
    „… slzy, které nejsou trápení, kde se berou, odkud pramení … z té lásky, bez které je člověk ztracený, z té lásky, v které má své místo …“

  2. Na chvilku jsem zvedla hlavu od čísel – a tady tak krásné téma!
    Jsi velmi šťastná žena, milá Dede! (inlove)

    1. Hm, asi se mi to nepovedlo to napsat úplně zřetelně, ale já opravdu neměla na mysli jen sebe… ale i vás! (blush)

  3. Jj, milujes ho, preneses se pres ty trable, spojene s tchyni, ktera te nesnasi, prezijes spolecne byti s tou pani v minibyte, protoze na vlastni nemate, konecne mate byt, zaridis s pomoci pujcky na sebe, vydelavas a snazis se, pak se zmatorite a stastne zijete nez si ten druhy najde milenku a krasne te opusti po asi 35 letech.
    Tak preji hodne stesti. Ja ho nemela!
    Chlapa? Ani na fotce!

    1. Ano Katko, takhle to taky končívá a člověk vlastně nikdy neví, jak zrovna on skončí.
      Přesto si myslím, že i tobě se časem srdce uzdraví. A kdo ví, co bude potom? (inlove) (hug)

  4. Milá Dede, to je tak krásně napsané, až mi při prvním čtení běhal mráz po zádech 🙂

    Taky radši jen potichoučku děkuju za to, čeho se mi dostalo, a budu doufat a snažit se, aby se nám na tom nic zásadního nepokazilo 🙂

  5. Krásne vyznanie.
    Napadla ma veta z knihy o H.
    Deluzy-Desportes,/manželke amerického kazateľa Fielda-jeho brat sa podielal na položení transatlantického káblu/.Starý pán pri pohľade na svoju šťastnú rodinu povedal:“Toto všetko a k tomu ešte nebo“.

    1. Jenny, to nebylo jen o mě… já skutečně jen uvažovala, co je ta láska vlastně zač (angel) No a pak jsem se to pokusila napsat. Nešlo to snadno (wasntme)

  6. Ano DEDE, láska je věc nevyzpytatelná.

    Ve chvíli, kdy po nevydařeném prvním manželství a posléze po nevydařeném dalším vztahu, jsem si v duchu řekla, že na chlapi kašlu . A v tu chvíli mi do života vstoupil můj druhý manžel Petr.
    A bylo to to pravé.
    Setkali jsme se už v pozdějším, dá se říci zralejším věku. Máme společné zájmy. Cestování, obrazy a dobrá káva. A náš milovaný a obdivovaný Řím.
    Společně milujeme našeho vnuka. A i když manžel není biologický děda, je pro vnoučka děda nejmilejší.

    Ano láska si s vámi dělá co chce a nikdy nevíte kdy a s kým jí potkáte. Proto to nikdy nevzdávejte.

    1. Máš pravdu Hanko, tuhle písničku taky znám. Ale včera, mkdyž jsem psala, mě nenapadla… tak díky za připomenutí! (inlove)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN