Do kuchyně proudilo otevřeným oknem jitřní slunce, když si moje babička namáhavě sedla ke stolu, přejela si dlaněmi obě kolena a řekla: „No jo, do večera bude pršet.“ Vykulila jsem na ni oči. Jak to může vědět?
V nějakých deseti letech jsem měla pocit, že už mám zmapovaný pořádný kus světa, který mě obklopoval a jednou ze zkušeností, jakou jsem si už stihla zažít, byla naprostá nespolehlivost oficiální předpovědi počasí. Že by moje vlastní babička byla lepší než rosnička v rádiu?
Na sérii mých zvědavých otázek babička odpověděla velmi jednoduše. „To nevím já, to moje kolena. Když má pršet, tak mě v nich hrozně loupe.“ Žasla jsem podruhé. Babička má věštecká kolena! A hned jsem je chtěla taky. Babička se zasmála. „Jen se neboj, nejspíš se dočkáš. Ale doufej, že to bude co nejpozději!“
„Jo, babi, mělas pravdu, a ve všem!“ povzdechla jsem si zhruba před pěti lety. To jsme zrovna žili v Anglii, jejíž revmatoidní klima s chutí probudilo v mých kostech bubáky, které tam zanechala nejrůznější zranění. Ukázalo se, že největší nadání pro meteorologii mají levé koleno a pravý kotník. Nepotěšilo mě to.
Nicméně jsem o tento jev začala přece jen zajímat. Zjistila jsem, že se toho dá na počasí svést mnohem víc, než jsem kdy čekala. Bolení kloubů, jizev či starých zlomenin je nejspíš něco, s čím meteosenzitivní elév jen začíná.
Dozvěděla jsem se, že když atmosférický tlak padá dolů, šplhá u citlivých osob ten krevní do nepříjemných výšek. Dále se lidem v závislosti na vnější teplotě mohou náhle rozšiřovat či zužovat cévy, což obtěžuje krevní oběh. No, a když je vytrvale ošklivo, je z toho nakonec chudák meteosenzitiv ještě navíc úplně deprimovaný.
„Jezte zdravě, otužujte se a můžete na vlivy počasí udělat dlouhý nos!“ praví odborníci. Inu, proč to nezkusit? Nicméně meteosenzitivita má přece jen jednu výhodu – víte, co všechno se na ni dá svést?:))
A tak se dnes ptám velmi jednoduše: Jste meteosenzitivní? Mají některé vaše části případně celé vaše já nadání pro meteorologii? Rozumíte signálům, které vaše tělo posílá do centrální jednotky aneb mozku? Pokud jste citliví na počasí, jak se s tím vypořádáváte?
Ja celkem dost dobre predpovim blizici se bourku. Jak se snizuje atmosfericky tlak, tak muj uz tak nizky tlak spadne a plouzim se jak zombie. Takhle jsem ke sve litosti prospala v noci nad ranem hurikan Hugo, kdyz se valil od Charlestonu do Columbie.
Deti, ako sa má Kaštan, Vieme?
Áno, som meteosenzitívna. Napísala by som viac, ale Minuš je vehementne proti tomu, aby som ťukala do klábosnice 🙁
Zatím máme jenom zprávu od Bedy 🙂 Třeba se ozve sama Kaštan, až se vyspí z legálního rauše (chuckle)
Tak já meteokolena nemám – bolí mne bez ohledu na počasí a tlak (anebo taky nebolí – dle toho, jestli jsem si je právě natloukla nebo ne).
Ale že počasí má vliv na zdraví lidí můžu dosvědčit, neb se mi to potvrdilo minulý pátek, jak byla ta prý nesnesitelná vedra (ovšem pro mne a bedu bylo příjemně vlaho (rofl) ).
Totiž to bylo tak:
Jenda byl objednán do Bohunic na jakési „banální“ vyšetření sérdce – to se mu do tepny narve trubka, tou se pouští různé barvičky a pan dochtor se dívá, kudy barvička teče. Navíc je tam ještě kamera (takové doktorské pípšou) – vot ťéchnika. A že „v devět ráno na lačno, pak asi hodina šťourání v krevním řečišti a následuje tříhodinový klid na lůžku, kde si zbaští DONESENOU svačinu :O a pak si pána odvezete. No počítejte v jednu, ale spíš ve dvě hodiny odpoledne.“ Takže co já včil tam – Jeníka jsem zanechala osudu a odjela jsem do IKEA (šest stovek mne to čekání stálo). Dojedu po jedné hodině a Jan se šourá po chodbě „Už to máš za sebou?“ nestačím se divit. „Ále leda ho…uby, ještě jsem nepřišel na řadu. Dneska je to jeden vrtulník za druhým, kardiaci se tady už řadí do front a čekají na akutní operace.“ No, nebudu to prodlužovat – sestra mne poslala domů, že dneska už Jeníka určitě nepustí a bude to mít i s noclehem (byl bez bačkor, ručníku, mýdla, toaletního papíru a zubní kefky, neb jsme to nečekali). Zákrok mu nakonec dělali až ve tři čtvrtě na sedm večer (lékař se přihnal rovnou ze sálu po tříhodinové operaci srdce), povečeřel tu donesenou svačinu a ráno v sedm ho vykopli ven, neboť prý hercna je to jediné, co má v těle zdravé (h) . Ale abych tu bohunickou nemocnici jen nepomlouvala, snídani dostal (chuckle)
Ygo, když ty to to umíš tak kouzelně popsat, že se tu tlemím (rofl)
mimochodem, už dlouho nebyl článek třeba o stařečkovi nebo tak něco 🙂
Když pes žere trávu, bude pršet…
Trávu žerou furt. A je to pravda, pršet bude – dnes, zítra či za měsíc, ale bude 🙂
To by mě zajímalo, jakej chytrák tohle vymyslel (chuckle)
No, v dubnu nejvíc prší, tráva nejvíc roste a psi jí nejvíc žerou …
A teď to obrať 😀
no to mě taky Dede, protože Šarik i kočky po požití trávy dělají to samé….blejou..a prším zásadně já a naschvál!
Kdyby platilo tohle, tak u žabek jsou už bažiny… psice žerou trávu pořád. Chybka je v tom, že jsme jedna z nejsušších oblastí republiky 🙂
ozvala se Kaštánek (inlove)
má to za sebou, všechny zdraví a palce prý můžete povolit, no já bych ještě držela aspoň na uzdravování (y) (y) (y)
co je důležité, zachovává si dobrou náladu a smysl pro humor, neboť mi radostně oznámila, že si může na JIP-ce užívat legální fet, jelikož jí píchli morfin (rofl)
tak ať se tam ještě hezky prospinká, nic ji nebolí a dobře se hojí (h) (h) (h) (h)
a ať je to všechno pryč minimálně v háji zeleném!! 🙂 8) :* (hug)
Díky Bedo za dobrou zprávu! (h) Kaštánku, „užívej“ si legálního rauše a ať je ti pořád líp! (inlove) (hug)
Tak přemýšlím, jak je asi Kaštan… minule napsala už z JIPky. Moc doufám, že všechno proběhlo v pořádku.
Kaštánku, vydrž! Myslíme na tebe… (inlove) (hug)
Dede, telepatie – akorát že já dlouho ťukám a ještě dýl hledám smajlíky, bez kterých to snad ani neumím 😉
Jedna moje kolegyně a kamarádka je obdařena touto schopností. Byly jsme spolu takhle večer na poli (zaměřovat křečky, jak jinak (chuckle) ) a v dálce byly tmavé bouřkové mraky. Fakt v dálce. A kamarádka s ohromnou jistotou povídá: „Bude bouřka.“ „Třeba nás to mine, vždyť ty mraky jsou ještě daleko,“ zkusila jsem namítnout a ona jen zavrtěla hlavou. „Ne. Za chvíli je to tady. Cítím to, jsem taková zesláblá.“ Pokrčila jsem rameny a pokračovaly jsme v práci. Nevěřila jsem jí. Za chvilku kamarádka zastavila a s vážnou tváří mě upozornila, že bychom se měly jít schovat z pole někam do budovy, protože už je to tady. „Už mě bolí i hlava, do deseti minut bude bouřka!“ No, mraky se mi pořád zdály daleko, ale zatímco jsme diskutovaly o schopnostech předpovídat počasí, náhle se zatáhlo, setmělo, zvedl se vítr a mně začalo být jasné, že měla pravdu 😀 Prchly jsme včas. Kdybych tam byla sama, asi bych si bouřky všimla, až by do mě uhodilo 😛
Jo, věštění bouřky je užitečná vlastnost 🙂 Co já vím, umějí to i psi – byť ne moji (chuckle)
To máš vlastně pravdu! Měli jsme psa, který se fakt šíleně bál bouřky. (A taky letadel. Kbely byly nebezpečně blízko a letecké dny proklepal. Nad námi dělali obvykle nějaké otočky či brzdili po „pádu“ no prostě ticho, ticho a pak rána jak z děla a šílený rachot jak motory z ničeho zabraly na maximum. To jsem odbočila.) Kažodpádně pes byl don Juan a útěkář. Že se blíží bouřka se poznalo podle toho, že se na vycházce držel u mne. Jednou už v dáli malinko bouřilo, že jsem to slyšela i já a nechal se odvolat od háravé feny!!! Pokud jsme byli doma, dobýval se do domu, nejlépe do předsíně. Nevím proč do předsíně, ale tam byl nejradši. Asi že neměla okno, jen prosklené dveře a za nimi ještě závětří. Ale ten hodný pes, či pokus dostat se do domu byl v okamžiku, kdy my ještě o bouřce nevěděli.
a nebyl to spíš sonický třesk?
Omlouvám se, není to k tématu, ale potkala jsem úžasné video k imigrantům: http://www.vedelisteze.sk/galerie/video-tento-muz-vam-na-zuvackach-ukaze-preco-je-prijimanie-utecencov-zbytocne
Jo, je to dobré.
Hm,počasie cítim len podľa spektra pacientov./pri prechode fronty porážky mozgové, infarkty,pri splne epi záchvaty,vzostupy krvných tlakov,psych.dekompenzácie./niektoré etniká volajú furt bez ohľadu na počasie/.
Máme v regione milú/ale otravnú/babenku,ktorá volá hne´d po „počasi“podľa bioaktivity.Víta nás takto:hlásili na zajtra 3 záťaž,ale aj to už cítim-vyšetrite ma,aby sa niečo nestalo,Má 87 rokov.A ja odpovedám:babi a čo také sa môže stať vo vašom veku.Porozmýšľajte.
Dalsi verenkovska krasne lidska story, tentokrat o babenke. Verenko, ty bys to fakt mela sepisovat.
Verenko, příhoda s babenkou je kouzelná – jak už podotkla Hanka. Jestlipak si tyhle věci zapisuješ? Bude to jednou bestseller! 🙂
Jinak když si vezmu, jak vás počasí na záchrance zaměstnává, tak těžko meteosenzitivitu popírat, co? (wave)
Som v tomto nejaká opačná, keď je v lete vysoký tlak a horúčavy, polieva ma studený pot, tečie mi z nosa, puchnú mi dlane a chodidlá, prsty na rukách mi spuchnú tak, že nedokážem zaťať päsť, a mám nábeh na trešťanie v hlave. Na častú otázku „čo máš nádchu?“ zvyknem odpovedať „nie, alergiu na teplo“. Keď príde ochladenie a dážď, všetko to razom ustúpi, odpuchnem, prestanem sa potiť a smrkať, cítim sa ľahká ako pierko, dá sa mi sústrediť a som výkonná. To ale platí len v lete, nie napríklad v novembri, jak sa začnú skracovať dni, už to ide s mojou výkonnosťou dolu vodou a najekonomickejšie by pre mňa bolo zimy prespať ako medveď 🙂 . Boľačky ma asi bolia nezávisle na počasí alebo som aspoň nespozorovala nejaký systém v tom, kedy áno a kedy nie. Takže do predpovedania mám asi ďaleko.
Niečo podobné sa deje u mojej kámošky Olinky. Tá sa najlepšie cíti, keď v PP vyhlásia záťažový stupeň č.4. (tmi)
U mě se před změnou počasí (obvykle tedy k horšímu) ozývá bolest hlavy. Někdy to jde až do migrény. Stará zranění zatím pobolívají nezávisle na počasí. Teda aspoň myslím. Ale předpokládám, že to se může s věkem změnit. Nepamatuji si, že bychom doma měli někoho jako Tvoje babička, kdo by předpovídal pravidelně a spolehlivě. Buď jsme nikoho tak senzitivního neměli, nebo si to nechával pro sebe.
Určitě to cítím.
Dokázala jsem svého času předpovědět příchod bouřky s přesností na čtvrt hodiny. Ještě svítilo sluníčko, začala jsem mít takový divný, tupý pocit v zátylku a mohla jsem v kanclu hlásit, že do dvou hodin bude lejt jako z konve. A taky jo 🙂
V téhle krajině déšť předpovědět nedokážu. Ono se taky v posledních letech dost změnilo proudění vzduchových vrstev. Ale když začne klesat tlak, klesá u ten můj, až do úplného podpalubí, takže taky pak spím v chůzi a jsem malátná jako améba. Klouby ne. V těch mě něco hryže pořád, pokud něco z toho má vazbu na počasí, nedokážu to odlišit 😀
Milá Dede. Já ti ani nevím, vyhrožovali mi, že změny počasí budu po tom úrazu cítit v levé ruce, ale nějak se to neděje, bolívala mně jen když jsem to přehnal se cvičením. A na předpovědi počasí si netroufám, neboť jsem prorokoval loni tuhou zimu a fatálně jsem se spletl.
Jsem meteosenzitivní. Prudký pokles tlaku znamená, že bych si nejradši lehla a spala. Navíc jsem fotosenzitivní- úplně strašně mi vadí nedostatek slunečního světla, takže trpím od podzimu do jara, kdy je na obloze šedá deka a ani paprsek nevykoukne, pořád je jakési podivné šero… prostě to nějak špatně snáším. Nejlíp je mi v létě, kdy sice občas spadne tlak kvůli bouřce, ale můžu být skoro pořád venku. V podstatě bydlím na terase 🙂
S tím spaním mi všichni připomínáte tu rockovou litanii Richarda Müllera Tlaková níž. 😀
Dede, kolena nefungují, teda moje kolena, funguje pravý zápěstí a prsty…což nejsem zrovna nadšená,protože tohle mám patrně po mamince a radši bych teda to počasový koleno…….ale jak jde dolů tlak, jsem jak praštěná a chce se mi spáááát.
Teda DEDE já nevím, poslední 2 měsíce mě bolí furt obě kyčle i kolena. To by muselo pršet furt.
Asi nejsem meteosenzitivní.
Ale vím, že někdo to tak má.
Míša
Míšo,že by artroza?
Artroza asi ne, ale opotřebení a sešlost věkem. Na radu rehabilitační lékařky jsem si koupila turistické hůlky a jsem objednaná na rehabilitace.
Ano, Dede, jsem meteosenzitivní.Má kolena předpovídají změnu počasí, před bouřkou jsem spavá jak šípková Růženka. Nevypořádávám se s tím nijak; v mém věku už těžko něco změním…