Květen se překulil do června a nastal skutečný čas pěstění. Zahrady oplývají bujícím životem – tráva roste před očima, plevel se nenechává zahanbit, dokonce i zelenina na záhonech jeví snahu nás potěšit. Kvete, na co se člověk podívá – květiny i keře.
Pro mě teď nastává překrásné období, protože začaly rozkvétat i moje milované růže. Letos jsou keře bujné, vysoké, všechny oplývají mnoha poupaty. Jen jednomu keříku (tmavě červená) se vůbec nedaří, ale zatím přežívá. Dostává vodu navíc, a také vlídné slovo a povzbuzení. Vypadá to, že to funguje – na jedné z nemocně vyhlížejících větví s rachitickými lístečky už narostla nová boční větvička s pěknými zdravými listy. Tak doufám, že to ten keřík vybojuje!
Pokud bych své pěstitelské úsilí měla posuzovat třeba z životaschopnosti a rychlosti růstu žabince, patřila bych nepochybně mezi špičkové pěstitele. Kolik já ho jen vykopu mezi jahodama a kolik ho tam pořád roste! Mohla bych klidně zásobovat luxusní hotely pro papoušky a jiné klecové ptactvo, které se podle mé osobní zkušenosti může po čerstvém a křehkém žabinci utlouct. Já bych, momentálně, nejradši utloukla ten žabinec. Ať se klidně šíří světem, ale vypadne z mých jahod!:))
Rajčata mám konečně zasazená a vypadají celkem k světu. Sazenice jsem pořídila u maminky mého zahradníka, takže mám pět různých odrůd – vždy po dvou rostlinách. (Víc než 10 rostlin prostě neubytuju:)). Jsem zvědavá, co mi z toho všechno vyroste – znám vlastně jen odrůdu Tornádo. Jinak se zatím musejí držet vzpříma bez opory, protože mi zedníci v kůlně svými proprietami zaházeli tyčky a já se k nim nedostanu. Doufám, že zedníci tyčky v sobotu vysvobodí a já budu moct začít s rituálním vyvazováním rostlinek:))
Taky musím konstatovat, že mi pomaličku nastal i čas zahradního mlsání. Zatímco třešně se jen nesměle začínají rdít, zimolez kamčatský už nabízí svoje „falešné“ borůvky. Mimochodem by mě zajímalo, kdo zrovna tohle přirovnává k borůvkám – kromě barvy nevidím jediný společný rys. Ale že si mlsnu, to zase jo. Také mám první červené jahody, ale stejně jako třešně, i ony mají svůj pravý čas teprve před sebou.
Tráva… no, tráva roste a roste a já ji sekám a sekám. Vím, že existuje hnutí za svobodu trávy vyrůst v kvetoucí louku, ale v tomto případě jsem na naší zahradě hnusným tyranem. V mé trávě se tak vyskytují po pampeliškách už jen sedmikrásky a malé bílé, fialové a modré kytičky, jejichž názvy neznám, ale uznávám jejich vytrvalost a právo na květ – do příštího sekání.
Kvetoucích luk a trávy vysoké po (má:)) ramena máme v bezprostředním sousedství Domu celé hektary, takže nemám pocit, že bych sekáním ubližovala včelkám – však mi kromě květin kvete také spousta keřů. Navíc vysoká tráva na zahradě není nic pro krásu, protože by to nebyla romantická kvetoucí nádhera, ale uválená a pošlapaná masa zeleně plná klíšťat, která by nakonec ani nešla pořádně posekat (ta tráva – klíšťata přežijou všechno:)).
Neúprosná realita navíc praví: jen tu trávu nech přerůst, pak ji neposekáš sekačkou, budeš muset celej ten lán sekat strunovkou (nebo kosou – brr, umím to, ale moje záda o to rozhodně nestojí), pak to sušit, protože takové množství vysoké trávy na kompost nenarveš, a seno nakonec nejspíš spálit (což je zakázané), protože dokonce ani na vesnici o něj nikdo nestojí – leda bych ho někomu dovezla až na dvůr, k čemuž nemám ani náladu ani vybavení.
A tak seču pravidelně… a ráda. Libuju si, když vidím bezprostřední výsledek své práce, když se zahrada z nepravidelně ježaté mění v úhledně učesanou a já vím, že to dokonce i pár dní vydrží. Trávník, který vlastně není trávníkem, ale směsí mnoha různých rostlin, proti sekání nic nemá – vesele houstne a prospívá, ač je nehnojen a nezaléván. Popravdě si nechci představit, co bych si s tou trávou počala, kdybych hnojila a zalévala…
Další fotky najdete tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Zahrada_zacatkem_cervna/
A tak se vás dnes ptám: jak si vy užíváte svého pěstění, ať už na zahradách nebo balkónech a parapetech?
Chodíte se dívat na květiny do veřejných sadů a zahrad? Botanických či jen ozdobných? Kde a co se vám líbilo?
Pojďme si povídat o kytkách a zahradách. S heslem „Krásy není nikdo moc“ vítám i odkazy na vaše fotografie.))
Tak už jsem si všechno vygooglovala a pročetla na wikipedii. Vím co je samizdat, vím kdo je Ludvík Vaculík.
Dneska jsem šťastná, právě jsem skončila týden nočních, mám volno zbytek dne a zítřek, tak si na pár hodin zdřímnu, pak půjdu do tělocvičny a pak si budu na sluníčku číst jednu z mých nových fantasy knížek. A celou tu dobu vůbec nemusím myslet na to, že bych se měla donutit k učení i když jsem napůl mrtvá ze spánkové deprivace, protože celých šest měsíců nemusím na učení ani sáhnout.
Aido, ještě pár skov k Vendulce – po prvním přečtení jejího příspěvku mě napadlo totéž, co tebe – opravdu tohle jméno nezná? Ale pak jsem popřemýšlela o tom, co o Vendulce vím. Vypravila se do světa a sama si tam budovala budoucnost – jako zdravotní sestra, v cizí zemi. To není vůbec lehká cesta a jí se podařilo uspět!
Sama jsem zažila oproti jiným velmi luxusní variantu přesídlení do cizí země a vím, jaký je to nápor na psychiku – třeba jen proto, protože vpadneš do hry, kde se hraje o tvůj život, a ty máš dlouho dojem, že význam poloviny rozdaných karet vůbec neznáš. Učíš se za pochodu. Je to zatracenej záběr a já naprosto chápu, že se jí tam Vaculík prostě nevešel.
A já oceňuju upřímnost, s jakou napsala – i když teď si možná říká, že měla držet ústa. Udělala to, protože se tu cítí bezpečně, čehož si cením.
A kdo ví, třeba teď, když jí skončila šílená doba studia při zaměstnání obnášejícím dvanáctihodinové šichty, koukne aspoň na wiki, kdo ten Ludvík Vaculík byl a co napsal. A třeba si i něco přečte 🙂 Ale nemusí – ona svoji hodnotu prokazuje jinde, než na poli literárním. (wave)
Dede, naprosto souhlasim. Chtela jsem neco dodat, ale jdu skypovat mamu na nasi nedelni seanci.
Dede, lépe bych to nenapsala (y) Snad jen ještě jednou, buďme tolerantní, nikdo nevíme, co má kdo z nás za sebou. Vysvětlujme a nebuďme jedovatí a uštěpační.
Milá Dede. Ten tvůj popis začátků cizince v cizí zemi je mrazivě přesný. Člověk prostě nemá kapacitu na to, aby si udržel podrobné povědomí o tom, co se děje doma v kultuře, vědě, atp. Sarkasmus vůči Fallen Dragonkin není na místě, obzvlášť ten hrdina anonym by měl jít před zrcadlo a tam si dát pohlavek.
dede, ty o mě tak hezky mluvíš. a já jsem osočovala aidu neprávem, protože ten anonym byl někdo jiný.
Docela se mnou hnuly docela drsné poznámky některých, které sepsuly Fallen Dragonkin za to, že se slušně zeptala, kdo to byl Ludvík Vaculík. Takže zamysleme se nad sebou a nedělejme se chytřejší než jiní. Pokud někdo dlouhodobě žije v zahraničí a v jiné kultuře, může se opravdu stát, že některé naše osobnosti nezná. Já sama jsem v roce 1989 a tuším i o pár let později netušila, kdo to byl Ludvík Vaculík, v roce 1989 jsem teprve začínala tušit, kdo to je Václav Havel. Respektive o tom podařeném inzerátu v Rudém Právu, kde gratulovali Ferdinandu Vaňkovi, jsem slyšela i já. O disentu jsem nevěděla nic. Kolik bylo těch, kteří se aktivně s těmi lidmi stýkali? Skoro to vypadá, jako kdybychom tu skoro všichni byli bojovníci za lidská práva. Ale upřímně, v naprosté většině se lidé nějak snažili v režimu přežít a snažit se s ním zadat co nejméně. Někomu se to dařilo lépe, někomu více, záleželo také na rodině, odkud dotyčný pocházel a zda mu vlastní rodina poskytla také jiné informace než byly ty oficiální. Bez toho se v tom totiž mladý člověk opravdu strašně plácal. Čest těm, kteří doopravdy dělali něco pro to, aby ten režim padl. Ano, více odvahy bylo v posledních dvou letech před tím, než to ruplo – díky slabosti SSSR a relativní shovívavosti Gorbačova, jinak bychom si neškrtli. A samozřejmě díky USA v čele s Reaganem, které do té slabosti SSSR dohnaly. Jinak, kde bychom byli dnes?
Jsem možná o trochu starší než Fallen Dragonkin, tak mohu poměrně přesně posoudit tu vzdělávací díru mezi rokem 1968 a 1989, v té době jsem totiž absolvovala kompletní školní docházku. O Vaculíkovi, Kunderovi, Škvoreckém a dalších jsem ve škole ani doma neslyšela ani slovo. Zato různé komunistické „bestsellery“ byly mezi povinnou literaturou. Neposlouchala jsem ani Svobodnou Evropu ani Hlas Ameriky, prostě to u nás doma nebylo zvykem. Později jsem se občas dostala k samizdatům, které měly nádech něčeho zakázaného, a někdy jsem docela zírala. První fotky a filmy z roku 1968 jsem na vlastní oči viděla v listopadu 1989, do té doby jsem tak nějak věděla, že nám všichni lžou a hustí do nás blbosti typu Poučení z krizového vývoje, ale spousta věcí mi unikala. Jen jsem už někdy od 8 let (viz Pionýrka) věděla, že si s NIMI nechci zadat. Ano, časem jsem se snažila si doplnit své znalosti a myslím, že zvláště v historii jsem si udělala celkem jasno. Samozřejmě, i díky tomu, že nakonec přece jen žiju tady, jsem si snad doplnila i podstatné osobnosti našeho společenského života. Ale obecně mě humanitní obory nějak nikdy nebraly. Navíc, když se pohybujete v cizině, jako jsem já byla cca 3 roky mimo ČR, máte opravdu jiné zájmy než sledovat české prostředí. Chcete se chytit v práci, v novém prostředí, je třeba dobře zvládnout jazyk a holt také tamější kulturu a způsob života. Jestli si někdo myslí, že v cizině se o ČR zajímají, tak je vedle, jak ta jedle. O ČR se v zahraničí informuje tak 1x – 2 x do roka nejspíše v souvislosti s nějakým skandálem.
Takže, prosím, chce to trochu tolerance a méně jedovatostí a případně slušně vysvětlit, o koho šlo.
R.I.P. Ludvíku Vaculíku
Tak já například neznám spisovatele Kratochvíla, a to žiju v ČR/ČSFR/ČSSR/ČSR a dokonce mám VŠ vzdělání humanitního směru. Jsem odsouzeníhodný ignorant? Jméno Ludvíka Vaculíka jsem znala od dětství (70. léta), měli jsme doma Sekyru, ale dodnes jsem od něj kromě 2000 slov nic nečetla (budu muset napravit). Kunderu samozřejmě dávno znám, nejvíce jsem o něm slýchala v době, kdy jsem nějakou dobu pobývala ve Francii. Má můj obdiv za to, že se tak důrazně uměl prosadit v cizím prostředí, což pro spisovatele nebývalo vůbec jednoduché, zvlášť ve Francii. Jeho knihy nemám ráda, jeho pohled na svět je tak diametrálně rozdílný od mého, že se s ním nedokážu ztotožnit. Škvoreckého jsem dost načetla, když jsem byla na gymplu (80. léta), měli jsme dost jeho knih doma. Něco se mi líbilo, něco méně. No nic, jdu hledat toho Kratochvíla, abych nebyla za blbce.
Nevím, jak je ve světě známý Klíma, ale řekla bych, že nejznámějším českým spisovatelem ve světě je suverénně a dlouhodobě Hašek (i když si nedělám iluze, že ho moc lidí skutečně četlo) a snad i Havel, i když nikoli díky své literární činnosti.
O informovanosti o ČR v zahraničí máš, Apino, naprostou pravdu. Dnes díky informačním technologiím je to snad o něco málo lepší. Ale když jsem byla ve Francii, tak většina běžných Francouzů neměla ani páru o tom, odkud že to vlastně jsem, přestože naše země od sebe odděluje jen Německo. Pokud vůbec něco tušili, obvykle směšovali Česko a Československo (o rozdělení neměli ani potuchy) s bývalou Jugoslávií a vyptávali se mě na Tita :-). O moc lepší to dnes asi nebude.
apino a tapuz, to máte vlastně pravdu, taky jsem si teď uvědomila, že vlastně nemůžu naplno žít dva životy. na pár týdnů za rok navštívím mamku o dovolené, a jinak za posledních dvacet let zvířetník je můj jediný kontakt s českem. i když v dnešní době by si člověk mohl najít informace na internetu, já mám problém držet krok s oblíbenými spisovateli tady, a s televizí, a politikou.
já jsem původně myslela že ludvík vaculík je herec, co kdysi hrál ve filmu dealera s dolarama, to bylo tenkrát nelegální, tak to myslím mělo špatný konec. hrál tam i sagvan tofi, to býval herec a zpěvák co jsme do něj byly blázni v patnácti letech. proto mě udivilo že se o něm mluví jako o spisovateli, natolik že jsem se zeptala. ale pak jsem si vzpoměla, že ten mladý herec se jmenuje marek vaculík.
v každém případě bych ráda četla více českých knížek, kdyby amazon konečně začal provoz i v česku, abych si mohla stahovat knížky na kindle.
Nejen kytky, ale létají taky hmyzejšové. Třeba tenhle byl dnes u nás.
http://jakkel.rajce.net/Rohac_obecny
Jakkeli, krásný fotky, ale ne pro mě (tmi) Tuhle návštěvu bych dokázala ocenit jen teoreticky, prakticky bych tiše a rozhodně odešla co nejdál (chuckle)
To se snadno řekne, ale může být potvora ráda, že jsem si jí všimla, jezdila jsem totiž se sekačkou. Sebrala jsem odvahu, dvě dřevíčka a přemístila potvoru ke studni. A šla pro fotografa 😀
Potvora zdvořile počkala na vyfocení 😀
Je tam teď přidaná ještě jedna fotka. Tu jsem udělala honem mobilem a položila jsem k broukovi pásek náramku (ruku teda ne), kvůli velikosti 🙂
Potvora měla kliku, to uznávám! Taky bych ho sekačkou nepřejela… jen nevím, jestli by to místem s broukem bylo posekáno… 😛 Taková hrdinka, jako ty, nejsem – prostě bych počkala, až se odporoučí sám! (chuckle)
😀
By se to posekalo příště, no 😀
Je to krasavec!
toho jsem u nás před pár lety zachraňovala před utopením. teda asi ne toho stejného jedince ale určitě to byl roháč. šla jsem mamce k prameni pro vodu a on se tam plácal ve studánce, tak jsem mu podala klacík a chudák se ho držel jako o život.
Děvčátka krásná, omlouvám se za rušení idylky, ale právě jsem zjistila, že zemřel (odpoledne ve 14:20) Ludvík Vaculík. Mně je to tak líto, měla jsem ho jako spisovatele i člověka (teda až na ty věci, co dlal celý život své ženě, ta musí být svatá) moc ráda, byl to jeden z nejlepších českých spisovatelů. Teď ještě Kundera a Kratochvil a mám se svými oblíbenými žijícími autory vymalováno. No nic, jak jsem už psala jinde, jdu si pro Český snář…
R.I.P.
…dělal…, jak se rozhřočím, jsem samý překlep, omlouvám se.
no, to už ani nekomentuju 🙂
Nevěděla jsem, vůbec nejsem u počítače (měli jsme dětstký den na vsi a předváděli jsme psy a stopování:))
R.I.P.
A nejen Vaculík ale i Perre Brice. Můj Vinnetou… Jo dětství a jeho postavy jsou definitivně v pr..yč.
kdo je ludvík vaculík?
To myslíte vážně???
Vendulko, je to takový jeden bezvýznamný český (vlastně moravský) pisálek, asi nic pro vás.
Jestli vám něco říká 2000 slov, třeba to má (s akademikem Wichterlem) na svědomí. A pak spoustu moc hezkých knih, namátkou Morčata, Sekyru, Milé spolužáky, Cestu na Praděd a tak.
Já jeho úmrtí včera opravdu obrečela, a to mě hned tak něco nedojme, ale chápu, že to někdo může vidět/cítit jinak (a nebo vůbec nevědět).
to nevím jak je možné, že žádné ze zmíněných spisovatelů neznám. když jsem žila v česku tak jsem četla skoro každou volnou chvíli. teda ne že bych za těch dvacet let v anglii přestala číst, jenom české knížky neseženu a ani bych nevěděla kdo je teď populární.
No, jestli sledujete jen „kdo je teď populární“, tak to lecos vysvětluje. Těžiště psaní LV spočívá mezi léty 1965 a řekněme 1995, možná 2002. Tak to tou Anglií asi nebude.
Zrovna tak nemyslím, že neznalost Milana Kundery lze svádět na pobyt v zahraničí.
Mňo, taky bych uvítala (soudím, že i Vendulka) doporučení, kde se seznámit s tvorbou skutečných literárních osobností současné doby – tedy z generace mladší než důchodcovské a zároveň ne „celebrit“, jimiž se média jen hemží. Zmíněné autory znám, ale mám-li být upřímná, v této chvíli mi nikdo další nenapadá (žeby to bylo tím vedrem 😉 ? )
no jo, jenomže když jsem odjela z česka, tak mi bylo jenom 20 let, a jako dítě a teenager jsem žádnou těžkou literaturu nevyhledávala, spíš co si pamatuju z českých spisovatelů mí oblíbení byli ludvík souček, zdeněk šmíd, zdena frýbová
Vite, ono kdyz Vendulka chodila do skoly, tak Vaculika nevyucovali. A v knihkupectvich taky nebyl. Takze pokud nemeli doma neco, co se stihlo vydat kolem r. 1968 nebo ji nekdo nestrcil do ruky samizdat, tak proste v jejim veku tuhle literaturu znat nemohla. V tom byla hruza (jedna z nich) komunismu, ze chteli znicit pamet naroda.
Hanko, my taky doma Vaculíka neměli, prostě jsem si ho pak nějak našla, včetně těch ostatních (namátkou Gruša, toho mám ráda moc, Škvorecký, taky, atd. atp.). Vendulce je odhadem tak asi 40 a pokud si doteď těchhle lidí nevšimla, tak fakt nevím, no.
P.S. Ale neberte mě prosím nikdo vážně, knížky asi pro mě znamenají o moc víc, než tady pro vás ostatní, jsem holt divná, no. Jestli jsem se někoho dotkla, moc se omlouvám, neměla jsem to v úmyslu.
Mňo, my jsme doma Vaculíka měli z šedesátých let a takhle v sedmé třídě (cca 1983) si zavolala manžela do školy dceřina češtinářka a naznačila mu mezin čtyřma očima, ať trochu přerovnáme knihovnu a ještě znovu proškolíme dítko. Když se totiž mluvilo o moderní české próze a co tak by si doma mohli přečíst, navrhla naše mladá, že udělá referát ze Sekery „naši říkali, že je to dobrý“.
I takoví kantoři byli a i proto nemám ráda, když se paušálně ohrnuje nos nad nedisidentskou „šedou zónou“.
AIDO, NENÍ TŘEBA TAK DRSNÉ PŘÍKROSTI. JSEM O DOST STARŠÍ NEŽ WENDULKA A JINÍ, VACULÍKA, KUNDERU A JINÉ VŠAK JSEM POPZNALA AŽ PO ROCE 89, KDY JE KONEČNĚ ZAČALI LEGÁLNĚ VYDÁVAT. SAMIZDATOVÁ LITERATURA SE KE MNĚ, JAKO K MLADÉ HOLCE, VŮBEC NEMĚLA ŠANCI DOSTAT. BYLI JSME JAKO RODINA SLEDOVÁNI A ŠPICLOVÁNI, TAKŽ BY MI SAMIZDAT STEJNĚ NIKDO NEZAPŮJČIL.A VĚŘ, ŽE JSEM SI OPRAVDU POČETLA AŽ PO ROCE 89. A TO UŽ BYLA VENDULKA V ZAHRANIČÍ , KAM TYHLE KNÍŽKY PŘÍLIŠ NEPRONIKALY.JINAK PŘEJU VŠEM KRÁSNÝ ZBYTEK NEDĚLE.
No, tak já nevím, co na tohle říct/napsat. Stydím se, stydím a zalézám tiše do houští, že jsem si dovolila napsat něco o české literatuře.
P.S. Ještě Ivan Klíma by mě mrzel moc, mmch. je to náš nejpřekládanější a ve světě nejznámější spisovatel, pak už jen snad Jáchym Topol.
ale aido, vždyť to je prakticky to stejné jako kdybych vyjmenovala nějaké úžasné britské spisovatele co jsem za posledních dvacet let objevila v anglii, a pak si to vzala jako osobní urážku, že jste si k nim nenašla cestu, když já je mám tak ráda. já chápu jak je to člověku líto, když zemře oblíbený spisovatel, a nejenom odejde osobnost, ale už nikdy, nikdy nebude žádná další knížka. ale
kdybych věděla, že vás takhle rozčílím, zeptala bych se google.
Omluvila jsem se vám předem i zadem, ta uštěpačná anonymní osoba jsem opravdu nebyla já.
P.S. Někdy se s námi o nějaké ty britské spisovatele podělte, knížky mám opravdu moc ráda, tohle téma mě zajímá (a nemyslím to ironicky).
Aido, je to ok (wave)
aido, to je mi opravdu líto, tak to jsem na vině já, já jsem reagovala na ten anonymní příspěvek a z nějakého důvodu si myslela, že jste to vy. tak to bylo jen bylo jenom nedorozumění, to je mi fakt líto, že jsem takhle osočovala.
aido, já se podělím, jenom není dobrý, že asi většina toho co čtu není přeložené do češtiny. ale teď musím běžet na noční do práce.
Za Vaculíkem a Bricem je mi smutno.
BTW – stát se může cokoli, ale jináč nás ještě neodepisuj,Kratochvil je o půl roku mladší než já.
Podle mě je Kratochvil vůbec nejlepší žijící český (no, já vím, moravský) spisovatel. Jeho knížky mám moc a moc ráda. Postupem času se mi pro něj podařilo nakazit i zbytek rodiny, i naši „haranti“ ho čtou a líbí se jim. Jen ať ještě hodně dlouho vydrží.
Tak ty moje růže jsem vyfotila dnes ráno a odpoledne (červené mění barvu).
http://yga.rajce.net/2015_Me_ruze
A tady jsou fotky ze Slatiňan – z parku.
http://yga.rajce.net/2015_Slatinany
Ygo, máš překrásné fotky! Jen komentáře mi to utnolo… prý chybný požadavek! Tak nevím, co to blbne (vypnulo mě to u Slatiňan:))
Sem nedostala odpověď na dotaz, kdo opižlal Ariinu hruď a dodávám proč?
Hlásím, že Ari nemá hruď opižlanou ale špinavou – špiní ta ID cedulka… (wasntme)
Máte tam u Domu krásnou zahrádku, radost pohledět. I hezké zahradnice…
Opravdu krásná zahrada, Dede, těch barev! A všechna koryta již o(b)sazena a zdobí! 🙂
Dnes tady bylo takové vedro, že mi macešky v truhlíkách úplně sklonily hlavy. (rose2) A to je mám na oknech, kam svítí dopolední slunce. Jenže i to má takovou sílu, že truhlíky dokáže rozpálit.
Velkou radost jsem měla z vajgélií, úplně obsypaných květy :
http://hanca1.rajce.idnes.cz/Kytky-_zahrada#Kytky_012-vajgelie.jpg
Ale už začínají odkvétat, přestože kropíme denně.
Krásná vajgélie! 🙂 Moc, milá Hančo (wave)
U nás až tak děsné horko nebylo, nejvíc asi 26 stupňů. večer už byla fakt zima…
No, odpoledne bych nevěřila, že nás večer ze zahrady nevyženou sršně, ale zima! Fakt, už se nedalo sedět, i když jsme měli dlouhé gatě a mikiny.
Ale moravský muškát byl lahodný, bílý, suchý a voňavý. K tomu holandská gouda s barevným pepřem. Mňam 🙂
Jak slavíte páteční večer vy? (wave)
No – my slavíme páteční večer (ale i jiné večery) taky vínem – momentálně cabernet sauvignon – jak lahodný.
Jo, to je taky dobrý – na zdraví, milá Ygo! A na páteční večer (inlove)
Dede náš opravdu překrásnou zahradu, plnou úžasné květeny a nadějně vypadá i zelenina (přeji bohatou úrodu). No a psí holky mají obrovský prostor na běhání (a že jim to na trávníku sluší) !!!!
Ale hortenzie v kamenném truhlíku? To tam opravdu vyrostou a dale porostou? Tady se se jim říka Hydrangea a jsou to vždy keře (tako ta tvoje bílá hor.) Uschlé květy (velké koule) si tu lidé dávají do váz.
YGO (níže), krásné fotky !!!
Maričko, já mám hortenzii poprvé a naprosto neplánovaně – jenže ta barva byla tak úžasná (jahodově červená), že jsem neodolala a pak jsem v rozpacích přemýšlela, co s ní. Zatím je v truhlíku a já vymýšlím, kde by se jí u mě mohlo dařit (nemám zkušenosti) a taky to musí být mimo psí běhací trasy…
U hortenzií pozor na přímé sluníčko, umí je sežehnout (mamka v letní horka má nad nimi nataženou síťovinu). Na druhou stranu ten truhlík není špatný, myslím, že mají rády spíš kyselejší půdu, takže tu jim můžeš naordinovat přímo na kořínky …
Hm, pak by jí bylo dobře někde před Domem, tam je to se sluníčkem tak nějak nic moc 🙂 Za Domem je sluníčko celé odpoledne…
Hortenzie, ktere znam, narostou do dost velkych rozmeru. Viz Maricka. Takze dalsi sezonu by se ti ty tri v tom kamennem truhliku ponekud tloukly. Jak Yga zminila, ze maji rady kyselou pudu. Ano, jenze ta kysela je bude menit do modra. U nas vsude kolem je puda velmi kysela, a hortenzie, kterych vsude roste moc, jsou velmi modre. Ale v zasadite pude zase cervenaji, takze to jde upravit hnojivem.
Hortenzie myslím potřebují taky hodně vody. Snažila jsem se ji kdysi mít v truhlíku na balkoně. Chcípla. Nevím, jestli proto, že jsem zachraňovala chcípáčka (dostala jsem ji s komentářem „já bych ji už vyhodila, ale zkus to, kdyžtak ti jenom zdechne“ – fungovala skoro měsíc jako výzdoba kostela), nebo proto, že na tom balkoně byly opravdu extrémní podmínky (říkalo se mu gril a i když tam byla zastíněná místa, bývalo tam dost vedro, zvlášť když se rozpálil ten čelní panel), nebo proto, že byla v květináči…
Ale v tom kamennám korytě jí to rozhodně moc sluší.
A zahradu máš Dede nádhernou, obdivovala jsem ji, hned jak jsi ji dala na rajče.
Já jsem umořila už tři hortenzie, nesnesou to místní horko. Můj současný pokus je hortenzie latnatá, ta by měla vydržet víc.
Obdivovala jsem už Tvou opečovávanou zahradu včera na Rajčeti. Víš, dovedu takový kus práce ocenit, výsledek je skvělý (y) . Ty červené hortenzie mne také dostaly. Myslíš, že se je podaří udržet na další roky? A v téhle barvě?
Se slimáky zatím bojuji ručně (punch) . Jak nějakého uvidím, šup s ním do sklenice se solným roztokem. Stejně mě už ožrali vrcholové kvítky jahod, jednu rostlinu bílé rudbekie, ta jim chutnala náramně a žluté zahradní kopretiny – listy (envy) . Růže jsem už musela stříkat proti mšicím a jakýmsi zeleným housenkám, které ožvýkaly poupata.
Nechci to zakřiknout… ale já růže vůbec nestříkám a nějak to funguje (blush) Jen se bojím, že jsem právě podráždila hada bosou nohou!
Dede, mas krasnou zahradu. Fakt.
Děkuju tobě i všem, kdo chválí 🙂 Já tu zahradu miluju a letos mi i slouží ruce, takže ji zvládám udržovat – loni, když jsem měla úpornej zánět šlach na rukách, vypadala podstatně neupraveněji…
Jo a ještě jsem chtěla říct, že jak teda ty zemědělské práce moc nemusím, tak se zase ráda dívám tam, kde je dělají s láskou a s fortelem – líbí se mi jak květinové zahrádky, tak i hezky obdělané pole třebas s brambory (a ty navíc nádherně kvetou, akorát že to hodně lidí přehlíží). A mám obrovské štěstí, že zámecký park mám před nosem. A vůbec nejkrásnější jsou naše letní louky …
A tady je pár fotek – tedy nejsou s kytičkama (ale dnes vyfotím ty moje překrásné růže a večer je ukážu), ale jsou z Veselého kopce, kde jsme se zastavily s Hankou cestou na Setkání.
http://yga.rajce.net/2015_Vesely_Kopec
Zapomněla jsem odemknout – tak už se do skanzenu můžete podívat.
Už jsem se kochala. To mi připomělo moji, Jiřího a Klérčinu návštěvu na Veselém kopci. Moc se mi tam líbilo. Měli jsme paní průvodkyni sami pro sebe, ta tomu velmi rozuměla. Líbila se mi polygonální stodola, mlýn a malinké chaloupky bezzemků. Také jsme navštívili (tehdy ještě ve výstavbě) skanzen v Hlinsku Betlém. Dnes už bude jistě dokončený.
Jak to tady čtu, tak jsem asi vyjímka (jak už se o mně ví (rofl) ) … hrabání v hlíně NENÍ moje hobby (natož koníček). Fujtajbl – ale když to mosí byt, tož se nedá nic dělat. Takže mám ředkvičky (které mi žerou slimáci, ale kvůli kočkám je netrávím, ale semtam sesbírám (puke) ), mrkev a jarní cibulku (ale ta zatím vypadá jak zelené nitě). Rajčata a paprika je jasná, bez těch se neobejdeme. Jo a ještě pár jahod a nějaké to bejlí (libeček, ruskou cibuli a ještě cosi na maso a meduňku a mátu – mátu do mochita (d) ).
Ale v předzahrádce mám nádherné růže – letos opravdu kvetou jak urvané, a velice se u nás daří slézovým růžím (venkovní ibišek – halo Alex, jak ti rostou?) – kdyby někdo z moravských sester chtěl, dovezu na nejbližší brnění v květináčích – jinak je budu muset vykynožit).
Poznámka – letos mi vůbec nevyrostl ozdobný svlačec – myslíte, že je na něj ještě brzo?
Ygo, myslíš ibišek keřovitý nebo ten, co se na podzim zatáhne do země?
Asi keřovitý, ale já je pěstuju na stromky … jsou to zkrátka dřeviny. Kvetou světle fialově. Mám ještě jeden bílý s rudým středem (je moc hezký) – jenže ten vyrostl nějakým nedopatřením za kompostovou hromadou a nedostanu se k němu (kompost stále narůstá a narůstá, neb se furt seče a seče) … ten je nejkrásnější.
Jo, tak ty mám. Ten bílý s tmavě červeným okem se mi množí jako šílenej, vždycky pod ním vyškubu semenáče a za rok tam jsou zas. Mám taky fialkovorůžový (od Marsky) a modrý. Ty jsou zatím pidi a nemají ty tendence se množit. Můžu poskytnout ten bílý.
Tož ten bych brala, akorát kam ho zasadím (think) ?!
Co je keřovitý ibišek? Viděla jsem v zahradnictví venkovní ibišek – v květináči malou rostlinku, ale nedovedu si představit, co z toho vyroste… 🙂
Ygo, na fotky kouknu zítra – teď jsem jen odskočila ze zahrady – vůbec se nám s Martinem nechce domů. Asi vytáhneme lahvinku červeného, kousek sýra a zůstaneme venku slavit páteční večer (blush)
Ibišek syrský, časem to vypadá asi takhle: http://www.biolib.cz/cz/image/id93908/
případně tak, jak ho ostříháš- může z toho být keř i stromek.
Páni! Tak ten by se mi sem jen tak nevešel, mám nepříjemně plno:)) A musím se přiznat, že kdybych měla místo, asi by tam byly růže. Jsem nemožná 😛
Dede – no dyť, růže … říká se mu taky slézová růže. A kvete o sto šest. Navíc já je stříhám na štíhlé stromky, ty moc místa nezaberou – taky ho totiž nemám nazbyt.
Ygo, nechci být za vševěda ale slezová růže je něco úplně jiného.
Pro mne bylo docela nedávno překvapením, že topolovka z dedektývek Lady Agathy je vlastně totéž, co znám jako slézovou růži http://botanika.wendys.cz/kytky/K380.php
Jo, tohle je to, co znám jako slézovou růži já (a moc bych ji chtěla, babička je pěstovala na chatě). Že se to jmenuje topolovka jsem nevěděla! Dík.
Hm, u nás se tak říká topolovce.
u nás také
YGO, vyfotím a pošlu! Dostali postýlku s pravou hnojovou matračkou, tak doufám, že to ocení (f) .
Ohledne tech msici. Leta se mi na ruze osvedcil nasledujici prostredek misto chemie. Do rozprasovaci flasky dam +/- polevkovou lzici Jaru a stejne tolik ustni vody Listerine. Doleju vodou tak na 3/4 litru a strikam. Nevim, jestli to ty msice uplne zabije, ale urcite se jim udela tak soufl, ze nekam zalezou. Bonus: zahradka voni jak vydezinfikovana. (chuckle) Z ruzi odesly a na nic jineho se mi taky nedaly.
Nepouzivam samozrejme Jar, ale jiny prostredek na myti nadobi – v mem pripade Palmolive, ale podle mne to vyjde nastejno.
Jé – to zkusím. U nás se mšicím taky daří – nejenom na růžích, ale i na okrasné lísce a na slézové růži. Jo a taky na nektarinkách 🙁 a na třešních (ale třešně už stříkat nebudeme, neb jsou těsně před dozráním).
Hi, hi, tak bych řekla, že je jim šoufl po tom Listerinu. Jar (nebo Palmoliv) funguje jako smáčedlo. No a vidíte a my s tím mácháme hu.., tedy ústa!
Listerine si zapisujem! (ja sa tu furt voľačomu podučím)
Ještě k tvým fotkám DEDE. Máš krásnou zahradu. Moc se mi líbí kamenné květináče.
Růže máš nádherné, zvláště ty žluté. Na ty mám slabost.
Myslíš, že by se dali pěstovat růže v květináči na balkoně. Myslím ty malé odrůdy.
M.
My máme naši balkónovou zahrádku.
Balkón máme docela veliký. Letos jsme ho nově vymalovali. Máme tam rozebírací dřevěnou podlahu, stůl a židličky. Ze stropu je zavěšen solární lampión.
Na parapetech a v závěsech máme muškáty, voskovku a afrikány. Nesmí chybět levandule.
Na protější straně máme poličky a nich rajčata a papriky. Rajčatům se u nás daří. Jsou výborná sladká ze sluníčka, které na ně svítí.
Rádi si tam dáváme poobědovou kávičku a přes týden za pěkného počasí tam i večeříme.
Je to takový náš malý ráj.
Míša
Dede, máš hezkou zahradu. Zaujala mě ta červená? hortenzie. Tady se prodávají bílé, jemně růžové, více růžové, nejrůžové, světle cyklámové a samozřejmě modré. Je to sytý cyklám, nebo opravdu červená? Ta by se mi líbila.
Jinak. Kdo pižlal Ari na hrudi?
Máš krásné růže 🙂
Růže nejsou můj obor, takže se omezuju na válku proti mšicím a občasné ostříhání, když se mi už nezdají. Nejlíp kvetou šípky. Vychovala jsem z džungle před barákem šípkový strom. Letos vypadá, že pokvete mocně. Obranný šípek ve slepičím výběhu už kvete. Má víc slunce. Ostatní růže dělají co umí, rozestrkané sem tam, kam se mi vešly. Mám ráda žluté, čajové … no, z nějakého důvodu, až na jednu, kvetou všecky bíle 🙂
Nuž takýchto stavbárov a elektrikárov ako v prípade km11 by som nakopala do píšťaly (tam to bolí viac ako do zadnice) (devil) .
Takéto práce sa neplánujú zo dňa na deň, preto mohli ľudí upozorniť, aby si tam nesadili kvetiny.
Počas môjho pobytu v BRD bol celý máj ako apríl 🙁 . Chvíľu pálilo Slnko, chvíľu pršal dážď. Výsledok – enormne sa rozmnožili FŠECI slimáci a plži. Upozorňujem, že naša dedinka Rimbach je len niekoľko km od Nýrska. „Intímna“ otázka, priateľia, kt. bývate neďaleko od nemeckých hraníc, máte aj vy na záhradkách toľko plžov ???
Nejsme u německých hranic a přesto máme. Mraky slimáků. Pod každým salátem aspoň pět. Nemůžu pustit kachny do záhonů, musím slimáky přenášet do kačení ohrádky. Fuj 🙁
Yetti, oni aj upozorňovali, vycapili letáky na brány, ale len že sa bude robiť rekonštrukcia, nedalo sa z toho ešte vytušiť, kade pôjdu a čo rozrýpu. No čo sa dá robiť, nie je to moje, je to verejné priestrantsvo. Aj tak už len čakám, kedy si niekto zo susedov zmyslí, že ideme zatepľovať (už sme jeden z posledných neolepených barákov v okolí) a keď to nastane, tak to tam zadupú do posledného stebielka.
Asi 20 rokov dozadu ešte žil môj ocko, a ako zaslúžilý dôchodca sedával na lavičke pred vchodom. Jedného jarného dňa sa objavil bagrista aj so strojom, že musí odkryť staré teplovodné potrubie. Ibaže v ceste tomuto potrubiu stáli 2 smreky a 2 lipy. Nechajme teraz stranou „expertov“ typu „jé, aký krásny stromček“, ktorým nedochádza, že po 20-tich rokoch ten stromček bude siahať po 3. poschodie 🙁
Bagrista spoznal môjho otca : „Jé, ujo Molnár, veď ja som u vás učňoval v Mostárni. Lenže Mostáreň zatvorili a ja teraz bagrujem u Technických služieb 🙁 „.
„Jožo, ak vykopeš tie štyri stromy, tak si ma nepraj!!!“
“ Nebojte sa, ujo Molnár, ja ich opatrne obídem.“
A tak sa aj stalo. Stromy žijú dodnes a lipy siahajú už po piate poschodie. A vyťať sa ich neopováži nikto, pretože podliehajú Pamiatkovému úradu (f) .
Super, dobrý človek má všade známych a dvaja dobrí ľudia sa nakoniec vždy nejako dohodnú (y)
Na JJM třeba pivoňky měly začátkem týdne poupata a teď skoro odkvétají- vedra dělají svoje, denně máme přes třicet, včera večer teda foukal ledový vítr, což situaci s rzpálenou krajinou nijak výrazně nezlepšilo, protože zas foukal tak silně, že vysušil všechno. V týdnu jsme si koupila bambusové tyčky, takže taky budu vyvazovat rajčata. Ovšem co se letos daří v míře nebývalé jsou mšice a mravenci. Rajčata jsou v zemi ani ne dva týdny a včera jsme je stříkala nějakým dryjákem proti mšicím, protože by jinak byly brzy plné mšic. Takže bio nebude nic.
Rajčata jsou v zemi už nějakou dobu. Včera jsem jim přidávala opory (používáme kovové spirály) a zjistila, že většině z nich nějaký padouch odkousal terminály (slimáky jsem na nich nikdy neviděla, tipuju mravence nebo nějaké fógly). Jsem docela dopálená, protože než převychovám některého vlka na pořádný kmen … njn. Každý rok se něčemu nedaří 🙂
Mým rodičům v neoplocené velké zahradě letos okousaly srnky květy na hrachu a vršky rajčat. Není ta zvěř nějaká zvlčilá, když jsou všude mraky zelenýho a ti mizerové lezou skoro do vsi?
Loni jsem opakovaně v jedné menší vsi viděla srnky v zahradě, která je vede až k návsi, ale navštěvovaná je jen výjimečně. S tím, že jsou úplně úplně ve vsi, okolní zahrady s lidmi atd., evidentně neměly nejmenší problém…
Srna nám chodila na neoplocené zahrady okusovat zelí a řepy. Pan soused byl těžce nepříčeten, vyhrabal klacky a starý kabát a vyhotovil ďábelského strašáka. Vždycky jsem se lekla, když jsem tu postavu zahlédla koutkem oka v místech, kde lidi nemají co dělat 😀 Srnka ho měla na háku a ožírala zelí dál. Pan soused vytunil strašáka několika cédéčky. Jako další level měl připravenou brokovnici a sliboval srnce pár broků do kožichu na osvěžení paměti.
Cédéčka stačily. Buď, a nebo si srnka našla nějaké jiné pole pšenice, ve kterém se přes den povaluje a odkud úderem sedmé hodiny podniká nájezdy na nějaké jiné zahrádky.
😀
Hi, hi. Kdysi v diluviu, když jsem se vrhla na zahradničení dřív, než byl plot, tak mě z toho zahradního šílenství vyléčilo srnčí razdva. Uhryzaly vršky- srdíčka už narostlých mrkví, ožraly broskve Red Haven tak, že se z toho vzpamatovávaly dlouhá léta a přitom okolo měly tolik krásné pastvy a klídek na pasekách lesích. Ne, ony potřebovaly bufet s adrenalinem (envy) .
Dede, máš to tam krásne, hortenzia v kamennom korýtku je skvostná. Hlavne sa mi páči tá bujná zeleň u vás (a vlčky na jej pozadí), tu to po týždni horúčav už začína byť vyprahlina. A ja som práve včera zistila, že môj záhon pod barákom, ktorý sa po 3 rokoch konečne pekne rozrástol, padne. Elektrárne robia rekonštrukciu hlavných elektrických vedení v zemi a kopú tam, kde je im najľahšie, čiže cez tie meter široké pruhy hliny pod oknami. Po prvý vchod (máme na baraku tri) už je rozkopané, blížia sa k nášmu. Takže tento rok čerstvo susede zasadené ľaliovky, hosty a ozdobné trávy skončia v jame a u mňa pod oknami už kvitnúce ľaliovky, čistce a šalvie tak isto, a asi aj moje trpaslíčie georgíny v betónovom korýtku, lebo to im bude prekážať, čiže asi padne za vlasť. Tak to vyzerá, že na rok začínam nanovo… 🙁
Ah, to přijde líto …
Snažím sa to brať stoicky, ale mrzí to …. No čo už, to sú radosti „guerilla gardeningu“, na pôde, čo človeku nepatrí 🙂
Snaž se to, co jsou trvalky, umístit buď do květináčů, nebo udělat někde jinde záhonek jako „školku“ a tam to uchováš než se stavba přežene.
Dík Alex, ale to tu fakt nemám kde. Ale u sesternice v záhrade je dobrá záloha, ona má všetkého veľké, už rozrastené trsy, tak proste na jar budem sadiť nové odkopky od nej. A vedeli ste, že tuná ľudia kvety aj vyhadzujú s burinou bárskde po chotári? Jak chodím s Jackie, už som objavila vyhodené (a vonku v jarku medzi poliami zakorenené) kosatce, narcisy, čistec vlnatý, šalviu … Už ich má švagrová v záhrade 🙂
Dede, děsně ti závidím tvoje růže. Moje narozeninová růžička sice přežila letošní zimu, ale pak ji něco začalo žrát a ona má teď jen pár posledních lístečků. Potřebovala dávno do hlíny – přežívá ve (velikém) květináči -, ale co naplat, když se se mnou musí stěhovat? Kdybych ji dala do hlíny hned, teď bych ji už neměla… 🙁
Doufám, že se zbráborá, protože ji mám moc ráda.
Jestli ne, tak si asi budu muset přát k narozeninám další růžičku (a nasadím ji do ještě většího květináče a bude se se mnou ještě trošku stěhovat, na začátku léta a pak na konci).
Io, květináč nemusí být ani tak veliký, jako spíše hluboký. Růže by se měly zasazovat nejlépe do 50 cm hloubky.
Já vím, přežila mi v něm dvě zimy. Umím i klematis v květináči, žije už sedmým rokem. Ale letos ji něco sežralo. Po zimě se vzpamatovala, já ji ostříhala, ona měla krásné pupeny – a pak nic.
Objevila jsem na ní jedinou zelenou píďalku nebo housenku té velikosti, ale to už bylo po všem. Jinak na ní nebylo nic, mšice, nic, jenom jí prostě ty lístečky z těch nalitých pupenů pořád ne a ne vylézt.
A to jsem se už radovala, že jsem zvládla minirůži, která mi zatím vždycky zdechala do měsíce… (Což bylo v bytě zjevně zálivkou; proto tahle stávala na dešti, aby měla správnou vodu.)
Co nadělám.
V Dubovém domku si udělám oblouk nad bránou a hodím tam vistárky. A klematisy statečné vyndám z kýblů a dám je do země, budou rády.
v Portlandu všechno bují a roste pekelně rychlým tempem.Na farmách frčí sběr jahod a v Portland Rose Garden růže kvetou a hýří barvami.
Zahradnicky se tady moc nerealizuji, ale už se těším do Brna. Až přijedu, tak pokvete levandule, růže, hortensie. Budou meruňky a ryngle. Těším se moc
Epulko, a my se těšíme na tebe – tak až bude čas meruněk, určitě zabrníme (clap)