Vyskytuje se to v knížkách i ve filmech a mělo by to představovat maximální rozmazlení – snídaně do postele. Děje se to tak, že hrdinka, obvykle v negližé, otevře oči, slastně se protáhne a pak jí někdo, služebná nebo milenec, přinese snídani do postele. A v mé trapně praktické duši okamžitě vykvetou následující otázky.
Za prvé: a to začne snídat, aniž by šla předtím na záchod? A druhá je podobná: A to začne snídat, či pít kávu, aniž by se umyla a vyčistila si zuby? Obě představy jsou pro mě krajně nepříjemné – nejspíš to bude tím, že nejsem ten správný materiál na snídaňo-postelovou hrdinku.
Když já se ráno vzbudím, upřesním si po posledním zmateném snu kdo, kde a kdy jsem a udělám si rychlou inventuru plánů na den, který jsem si chvilku předtím v duchu zadala jako aktuální. Pak popřemýšlím, jaká je naděje ještě v posteli zůstat. Poté následuje vyhrabání se z lože a moje kroky neomylně vedou do koupelny, plně vybavené na to, abych mohla začít nový den.
Z koupelny vylezu umytá, s vyčištěnými zuby, učesaná, dokonale vzbuzená a obvykle i převlečená. Pokud nejsem nemocná, nemám už v té chvíli žádnou chuť vlézt zpátky do postele. Co bych si tedy počala se snídaní v posteli, když u stolu to mám mnohem pohodlnější – a lépe se tam při jídle čte?:))
Což mě přivádí ke spojité otázce – dá se jíst snídaně, ať se podává kdekoliv, bez vyčištěných zubů? Tady už asi odpověď není jednoznačná. Já bych nemohla. Už jako malé dítě mě ráno honili do koupelny a kontrolovali, zda si řádně čistím zuby, takže těžko začínat s novými zvyky. Ale vím, že jsou lidé, kteří si zuby čistí až po snídani. Jen jsem se nikdy neodvážila zeptat – čistí si ty zuby dvakrát (po vstávání a pak po snídani) nebo až po té snídani?
Zkrátka, jak vidíte, fenomén „snídaně do postele“ se se mnou tak nějak míjí. Což nevylučuje historický fakt, že jsem v posteli kdysi hojně jídávala a měla tak prostěradlo plné drobků. Nebyla to ale klasická romantická snídaně do postele, ale ukořistěné potraviny, které jsem pojídala během dlouhých radostných hodin tajného nočního čtení:))
V tomto případě jsem ale musela dodržet jiný příkaz, tedy pokud šlo o zuby. Vyčistit si je před spaním! No, někdy jsem se ve tři ráno do té koupelny doplížila a ta zubiska vydrhla, ale častokrát na to nějak nedošlo. Jenže letitá rutina dělá své a dnes bych měla velký problém zubací rituál pominout – prostě by mi to vadilo.
A tak se dneska ptám: Máte rádi snídani v posteli? Či obecně – jíte někdy v posteli?
Následuje otázka zubně-analytická: Jak to máte s ranním čištěním zubů? Čistíte si je před nebo po snídaní? Nebo před i po?
A pak na závěr jedna intimní: Stali jste se také otroky zažitých hygienických rituálů?:))
Já mám snídani do postele moc ráda, na chalupě ji dělá Víla pro mě i pro Hřívnatce. U postelí máme stolečky, takže si čaj nerozléváme. A když nadrobíme, tak peřiny vytřepeme 🙂 Úplně nejlepší je, když dostaneme volská oka na slanině s rozpečeným rohlíkem.
Zuby kartáčuju ve všední den před snídaní, protože snídám až v práci. Můj rychlý všednodenní start zahrnuje WC, sprcha-vlasy-zuby, oblečení, make-up, odchod – celkem cca 20 minut.
Nuž ja mám raňajky v posteli veľmi rada, ale nie je to také jednoduché: približne o 6:00 mi pristane na hrudi jeden “ na smrť vyhladovaný Mraukoslav“ a začne sa vehementne dožadovať raňajok 🙂
Tak ja sa teda vyplazím z postele, zakotvím na WC (Mraukoslav tiež). Potom naplním mačaciu mištičku jedlom, umyjem si žuby a uvarím si kávu. S kávou sa posadím na koniec postele, pustím si telku a opatrne chlipkám. Medzitím napapaný a vicikaný Mraukoslav sa mi uvelebí v náruči.
Potom nasledujú také prozaické činnosti ako vlasné raňajky a užívanie predpísaných liekov.
Pozor, POINTA!!! Pohov. Priamo po jedle si nemôžem umývať žuby. Trpím na Pavlovov reflex – ale obrátene- Ak si na dolnú Peťku vľavo siahnem zubnou kefkou, nastane šabľový tanec a moje raňajky skončia v umývadle. Takže aspoň hodinová pauza a potom znovuumývanie žubov 🙁
Díky za skvělé komentáře – je vidět, že málem co člověk, to jiná ranní rutina 🙂 Hlavně, že na to čištění zubů přece jen vždycky dojde (chuckle)
Nikdy mi nikto nepriniesol raňajky do postele.Určite by som strašne drobila,rozliala všetko čo by rozliať šlo,ale hm….
Zuby si čistím pred raňajkami/doma neraňajkujem/, na lačný žalúdok pojem svoje drogy/na tlak a podobne/rýchlo naskáčem do uniformy, utekám do garaže pre auto a asi hodinu cestujem do práce.Až tam jem.
Malé OT:Stará Nováková ráno vstane,rozospatá ide do kúpeľne,vyzlečie si nočnú košelu,pretrie oči vodou a zadíva sa na svoj obraz v zrkadle.Chvíľu sa mlčky díva a potom povie:tak teda ,to ti Nováku prajem.
(rofl) Verenko, ty jsi ale číslo (inlove)
(y)
Snídani v posteli jsem zažila naposled jako těhotná, kdy mi můj drahý nosil do postele vychlazený bílý jogurt, který jsem vleže snědla a pak mi žaludek už nedělal kotrmelce. Takže po zopakování tohoto zážitku netoužím.
Ráno zálží na tom, kdy vstanu. Pokud mám pár minut zpoždění, tak vyletím, dám psům a kočce (přesně v tomto pořadí, jinak Borůvka štěkáním vzbudí půl vsi), začnu chystat svačiny a snídani. V mezičase se někdy stihnu umýt, pokud je volná koupelna a necpou se tam oba pánové, kde jeden musí chytit vlak (v mezičase jsem ho třikrát budila) a druhý má hygienické rituály na aspoň půl hodiny. Naštve mě, když se potřebuju osprchovat a nezbude na mě teplá voda. Takže někdy čistím zuby před snídaní a někdy až po ní. Musím stihnout ranní hodinu, v lepším případě ji mám doma. Takže sebou v koupelně musím hodit, ale ke snídani si nutně musím sednout a v klidu ji sníst. Ráno mám hlad a naházet do sebe snídani je hodně blbej začátek dne, když už mám ten fofr 🙂
Snidane v posteli jako radostna zalezitost – neee. Uzila jsem si toho bohate nechtene. Ale sampanske v posteli s vyhledem na vychod slunce nad Atlantikem – joo. To hned jednoho dobre naladi.
🙂
Po návratu z pozáručního servisu a po výměně součástek jsem krátce na lůžku nejen snídala, ale snídani taky pro oba připravovala. Totiž ranní cesta za základní hygienou byla v prvních týdnech vyčerpávající, stát na berlích a chystat – to nešlo a vsedě když jedna nemůže ohnout koleno je taky nepohodlné. Takže MLP donesl velký ručník,všechny součásti a už se mazalo. Příprava bílé kávy byla na něm. Ovšem drobkům v lůžku se nedalo zabránit.
A jak to tak vypadá, asi si to (včetně výměny) letos na podzim ještě zopakuju…
Mila MaRi, moc drzim palce na pripadnou podzimni operaci. Ach jo. (h)
Hm, takže narozdiel od filmov a seriálov sa v realite človek dočká raňajok v posteli hlavne vtedy, ked je v špitáli alebo doma nepohyblivý … no poteš (whew)
MaRi, přeju ti, ať to všechno proběhne dobře a ať se ti nakonec s novýma součástkama dobře běhá.
MaRi, na tu pozáruční oparvu ti budeme ržet palce – ať zase bez bolesti běháš (inlove)
Hlavná úprava trosky do zhruba ľudskej podoby prebieha u mňa ráno. Chce to celkovú hyenu (dík Sharka, budem používať), aj so zubami a vlasmi s umytím a vyfénovaním (inak tesne po vylezení z postele vyzerám ako Stan Laurel, keď si zložil klobúk). Zver už žiadnu nemajúc, nekŕmim, posledný škrečok ma opustil roku pána 2008 a odvtedy už som sa na nového podnájomníka neodhodlala. Vlastne kŕmim seba, lebo do práce musím odšoférovať 50 km seba, kolegu, spolužiaka a niekedy spolužiakovho juniora a to nedokážem bez kávy a kávu si nemôžem dať úplne nalačno, tak do seba hodím aspoň nejaké ovocie a hrianku s lekvárom. Teraz sú jahody, tie sú na raňajky luxusné. Niekedy, keď je veľké sucho, ešte vybehnem s 1 – 2 konvami vody na záhon pod barák a napojím kvety, kým nie je páľava. A čím som staršia, tým som šuchtavejšia, stačí že sa mi pridá jedna činnosť, čo obvykle ráno nerobievam a už nestíham. Cez víkendy to vlastne robím tak isto, aj v tú istú hodinu, je mi ľúto tráviť čas v posteli, keď už som aj tak hore (hlavne keď je od piatej ráno svetlo a teplo a ja môžem ísť von s Jackie! ktorá je pripravená vyraziť v každú dennú aj nočnú hodinu, len nech sa ide). Takže záverom – celú koncepciu raňajok do postele ani ja nechápem.
Mám to s čištěním zubů takhle „Večer pro zdraví a ráno pro krásu“ – no ráno spíše i na probuzení. Zjistila jsem, že si musím vyblejskat zuby, abych se úplně probrala. Víc než umýt obličej (blush) .
Na večer pro zdraví a ráno pro krásu…byť bych byl nezdravý, byť třeba zdráv su.
A zpívá se to na nápěv „Krásná je Neapol“. 😀
Jo, tak to je genialni. 🙂
Snídani do postele bych nechtěla, já totiž strašně drobím.
Mám ráda snídani v přírodě venku u stolu nebo vevnitř u otevřeného okna.
Ta romantická klišé z knih a filmů mně udivují stále.
Např.“půvabná spící žena“,nevím , jak kdo,když se třeba při zájezdu otočím v autobusu dozadu, vidím většinu chrupkajících lidiček s pootevřenými ústy s kapkou slin na bradě. Romantika mne míjí, v noci spím a bohužel chrápu.
Zuby jsem si čistila pečlivě celý život i na čundrech,po večerech kytarových produkcí a jiné zábavy to byla ranní úleva i u studeného potoka ale nijak zvlášť mně to zuby neoplatily. 🙂
Jenny (clap) – to je dokonalý popis!
Jestli před nebo po snídani já neřeším – vždy si čistím místo snídaně (chuckle) … a kdybych byla opravdu hodně na hygienu a čistila si i místo svačin a večeře, tak bych byla krásná a ščíhlá a měla i běloskvoucí úsměv. Navíc ráno si na tom čištění dávám opravdu záležet … zato večer to jenom tak ošmrdlám, tu ranní poctivost už do toho nedávám (shake) … A taky to pravé sprchování dávám ráno (často s umytím hlavy i vlasů (chuckle) a s oholením nežádoucího ochlupení), večer je to taky jenom aby se neřeklo.
Snídani do postele (nebo vůbec nějaké jídlo) – tak to bylo snad v dětství, když jsem byla chorá. Jinak teda většinou nesnídám (nestíhám), ale když nejdu do práce, tak si vařím kafe – a to se musí pít v kuchyni u stolu (jsem v rodině jediná, která tento stůl používá) s knížkou a s psovou a kocourem na sousedních židlích … to je ta pravá pohoda.
Zuby se čistí po jídle, ne před ním! To ztrácí smysl.
Zuby si pečlivě vyčistím něž jdu spát, používám i kartáčky ma zubní mezery a ráno žádnou pachuť v puse nemám. Nemá být z čeho.
Ráno jdu na záchod, cestou vypláchnu pusu vodou aby se neřeklo, natáhnu kalhoty, pohladím kocoura, okšíruju netrpělivého psa a vyrážím.
Na zpáteční cestě se ke mně přidají 2 vrány (sviští mi těsně nad hlavou, mrchy), přivážu psa před domem, nasypu vránám a spol, zeptám se kocoura jestli chce snídani do postele nebo vypadne ven, poprosím psa, aby laskavě sežral granule a pak už je čas i na mou snídani. Od té několikrát vstávám abych vyčítavě hledícího psa doprovodila zpátky ke granulím a zařvala, sežer to sakra!
Posléze znovu do koupelny a pak si správně :), po jídle!, vyčistím ty zuby. S osvěženým dechem potom vesele hopkám do práce (dance) .
🙂
Tie tvoje svištiace vrany by som chcela vidieť, to musí byť pohľad pre bohov (chuckle)
No, když jsem tu čest dostala poprvé, málem jsem přeskočila sousedův plot. Pes se přilepil na asfalt a až když seděly bezpečně na střeše garáže, statečně se rozštěkal.
Jo, to se mi libi, vcetne tveho popisu.
Potvrzuju Janina slova – její vrány (šedivky) mě fascinujou – a Jana s nimi (chuckle) (inlove)
Vychovali mě, abych si čistila zuby před snídaní. Některá jídla mi po pastě teda moc nechutnala, ale po pár soustech to zmizelo. Bývalo mi nepříjemné jíst bez vyčištění zubů. Manžel byl vychován, aby si čistil po snídani. Tak nějak jsem na to přešla a dělají to tak i děti. Ale je pravda, že si ráno většinou pusu nejdřív vypláchnu (cestou ze záchoda) a nemívám v puse nijak zvlášť ohavně. Vyjímkou jsou doby, kdy mám rýmu a v noci dýchám pusou, to je fakt vyčištění nutné. Ve všední dny ale obvykle snídám až v práci, takže vlastně čistím před snídaní.
Co je taková zvláštní úchylka, musím si vyčistit zuby, když mám migrénu. Já prostě nesmím cítit vůbec žádnou nepohodu, takže čištění zubů patří k rituálům odchodu „zdechnout do houští“.
Ad snídaně v posteli. Kdysi jsme to provozovali pravidelně. Za studentských let jsem bydlela v bytě, kde nás bylo 7 studentů obého pohlaví. Jeden čas jsem měla takové složité období a představa, že po probuzení nakráčím do „davu“, byla příšerná. Můj tehdejší partner tedy na tác naskládal potřebné a donesl to do našeho pokoje. Teprve pak mne budil. Ale popravdě to, kromě toho soukromí, bylo krajně nepohodlné. Od té doby jsem to už nikdy nezkoušela. Pokud dokážu vstát, tak i nemocná si dojdu na jídlo ke stolu. Pokud nedokážu vstát, tak obvykle ani nemám náladu jíst.
Je to částečné OT, protože ve všední den se ráno v posteli moc vyvalovat nemůžu. Ale začaly nám teplé dny a tak máma nechala otevřený balkón přes noc. Toho využila Amálka a strávila noc na balkóně. Prostě mi byla tuto noc nevěrná. Ráno mi zazvonil budík, chvilku nic a najednou dupy dup…. Přiběhla Amálka a byla celá ustaraná. Jak je ukecaná, tak mi velmi nahlas povídá: „Apino vstávej, je čas, já tu nebyla abych Tě včas vzbudila, ale nezapomněla jsem. Venku je tak krásně. Vidíš ale, že jsem přišla. Sice o minutku později, ale přece. Je čas na snídani, tak sebou hoď a rychle vstávej! Jsem malá nebohá hladová kočička a za to ranní buzení si zasloužím dobrou snídani.“
Takže ne, že by mě někdo přinesl snídani do postele, ale kočka si dá velmi záležet, aby snídani dostala ona.
Snídaně v posteli by se mi asi líbila (mimo nemoc a úraz jsem ji nezažila), ale musel by pak někdo tu postel uklidit. Protože si nedovedu představit, že sedíc v posteli při jídle vůbec nenadrobím a drobky v posteli je něco, co fakt nemám ráda 🙂
Zuby čistím po snídani. Před snídaní tu potřebu nemám. Když vstanu a umývám se, tak pusu vypláchnu a před snídaní se napiju vody. Zuby mám před spaním důkladně vyčištěné, přes noc se mi v puse nevytvoří nic, co by vyžadovalo čištění před jídlem. V případě problémů bych asi čistila před snídaní i po snídani.
Jako otrok hygienických rituálů si nepřipadám 🙂
Dede, všimla sis, že v málokterém filmu se vůbec řeší taková základní věc, jako chození na záchod? Dokonce i když jsou hrdinové někde zavření, třeba x dní, nosí jim tam jídlo, ale neřeší se výsledné produkty trávení 😉
a to v Ulici,v některých dílech,děti ve škole na WC chodí a dokonce nejen ,že o tom mluví, že půjdou…mají je i v záběrech – sice ne při konání potřeby, ale regulerně se tam splachuje,holky se tam češou,malujou…
naposledy si vybavuju záběr ze seriálu:Přítelkyně z Domu smutku, kde se I.Chýlková cítila tak blbě,použít tu díru a před spoluvězeňkyní…
(mimochodem, taky úžasné téma na článek) a nedá mi než nevzpomenout i na otázku z prvního dílu Básníků: A strejdo,kam choděj komedianti na záchod? 😀
Milá Dede. Do postele si jídlo nenosím, to mi připadá jakési divné. 😀 A jinak záleží kdy se vstává a co se ráno dělá. Pokud nikam neodcházím nebo odcházím v rozumnou dobu, tak z postele samozřejmě na WC, pak do koupelny (tam opláchnutí tlamky a vyčištění zubů), pak cvičit, podle počasí, buď jen doma pomocí ocelového prutu ve stěnách předsíně a když je hezky tak i skáču na zahradě přes švihadlo až do padnutí. Pak znovu koupelna a v ní sprcha. Snídaně nakonec. U stolu doma, je-li ošklivo a za obhlídky zahrady je-li pěkně. Pokud musím brzy pryč, tak se úměrně tomu odstraňuji prvky, které nejsou nezbytné, obvykle cvičení, někdy i samotnou snídani.
Ta scéna z příběhů, jak jsi ji vylíčila, je zajímavá, doplnil bych, že ještě by se mohl ráno hrdina s hrdinkou příběhu líbat bez předchozího vyčištění chrupu. V reálném světě by to bylo, obávám se, na pozvracení se obou hrdinů.
Já to mám DEDE takto. Přes týden ráno vstanu, použiju toaletu a umyji si ruce. Nakrmím divou zvěř a jdu si dát do koupelny ranní sprchu. I když se večer samozřejmě také sprchuji, tak ráno prostě tu sprchu mít musím. Pro ten pocit svěžesti.
A přiznám se, ano jsem otrok zažitých hygienických rituálů, a to je, že si každé ráno umyji vlasy. Ty si vyfénuji a pak si vyčistím zuby, použiji krém na obličej a nakreslím si pod oči linky. Nakonec se pročísnu vlasy, zalakuji je a jako tečku použiji toaletní vodu. Pak se obleču a směr práce.
Snídám až v práci. Ale i v sobotu a v neděli si dám sprchu a zuby před snídaní.
A víte, že jsem v posteli nesnídala nikdy. Mě si rozmazluje manžel tím, že mi občas udělá v neděli k snídani topinku se smaženým vajíčkem a navrch posypanou sýrem. To je dobrota.
Míša
Jejda, Míšo, já to mám némlich tak každý den, jen tu topinku s vajíčkem jen o víkendu. Ale jinak do puntíku.
A když jsme u těch zvyků, právě jsem si automaticky oblékl ponožky, přestože do těch tropů chci jít v sandalech… uaaaa
Přiznám se, že jsem dosud nepochopila, proč jsou ponožky v sandálech fuj.
Zebysem byla takový kulturní barbar (chuckle) ?
Zavilým odpůrcům ponožek v sandálech bych přála (ne nepřála, ale možná by pak pochopili) nohy s jakýmkoliv problémy, který se zhorší prachem.
Pochopili by, proč někteří nosí lehké ponožky i v sandálech. 🙂
Nechť si každý do bot nosí, co mu vyhovuje. Pokud to zápachem neobtěžuje okolí 😉
… nohy s jakýmkoliv problémem, který …
Ale vy si to přeložíte 🙂
Už se na mně někteří dívali divně, že si čistim zuby zbytečně před snídaní a ne po snídani a odcházím tak z dobu s opět špinavou pusou. Sto lidí, sto chutí
Po snídani už to řeším větrovou žvýkačkou bez cukru.
Pokud jsem doma, tak si ráno po návštěvě toalety umyji ruce, spáchám hyénu (hygienu), vypláchnu si ústa vodou a převlečená do domácího, jdu krmit a kydat..potom si znova umyji ruce, dám si sklenici citronové vody a jdu zalít kytky na lodžii, cestou zpět znovu vykydám, opět si umyji ruce..a zapnu konvici a uvařím si čaj nebo kafe..pokud nechci horký nápoj, vyndám z lednice ledový mlíko, namažu si kousek chleba máslem, kápnu med,trošku posolím a snídám…dosnídám bez asistence zvěře, neb ta se láduje masem nebo paštikou..potom posbírám misky a sklidím nádobí…dojdu ustlat a teprvá potom si vyčistím zuby…
nedokážu na chuť pasty vypít džus nebo mlíko..ani se najíst..neb setkání se poživatin a nápojů s příchutí pasty,co zůstala v puse, je pro mne něco nepřekonatelně hnusného..a je jedno jestli je mentolová,citronová,jahodová..je to prostě pasta.
PS: Dede, mě zase deptá,jak ta dotyčná,co se tak hezky probouzí, nemá ani zmuchlaný pyžamo a rozcuchaný vlasy a hlavně nemá rozpatlanej ten noční mejkap 😀
Děláš to správně, zuby se čistí PO JÍDLE!!! Jinak to nějak postrádá smysl.
No chápej, někteří za úplňku procházejí v somnambulním stavu bytem a bílí ledničku.
😀
(taky nemusím kávu s mentolovou příchutí )
Dělá to špatně. Čištěním zubů po jídle se ničí sklovina. Čistí se ne kvůli odstranění zbytků jídla, ale aby se odstranil plak s bakteriemi.
dede, zapomněla jsi zmínit, že hrdinka v negligee se probudí s plným, dokonalým make-upem na ksichtíku, a to zase neustále udivuje mě
jinak, já normálně nesnídám, skoro nikdy. jednou do roka mi chris donese čaj do postele ráno.
takže čištění zubů provádím večer před spaním, a ráno, předtím než cokoli sním, ale pokud jdu do práce tak je mi často špatně od žaludku kvůli stresu a časné hodině, a to si pak zvládnu jenom vypláchnout ústní vodou, cpát si kartáček do pusy by mělo špatné následky.
a zase jak pořád trpím insomnií, když mám volno tak občas vstanu brzo ráno, dám si čaj a sandwich, a pak zkusím znova spát, a to si čistím zuby až když pořádně vstanu.
no a občas si vyčistím přes den, když mám divný pocit v puse nebo se mi zdá, že by to neuškodilo po jídle.
mám v práci ústní vodu..teprvá nedávno jsem zjistila,že jsem se v regálu přehmátla a místo bezalkoholové,jsem vzala tu s alkoholem…
🙂
Dokonce většinou i s neporušeným účesem :-).
Hmm, tak já si zuby čistím pouze jednou, před spaním. To je ale poctivé čištění, včetně zubní nitě a vykloktání Listerinem. Už jsem jednou psala, že pomalu 40 let používám místo zubní pasty jedlou sodu (asi můj hygienický rituál). Do umyvadla odsypu trochu sody ze skleničky a do té „hromádky“ máčím kartáček namočení v kyslíčníku (líná verze sodo-kyslíčníkové pasty, která mi před těmi lety byl doporučena jedním bostonským zubařem). Dosud mám všechny svoje zuby, v puse pouze jedinou korunku (asi 15 let starou), většina plomb (a těch je dost) je ještě z doby života v Praze, podle dr. mám dásně krásně zdravé. Při pravidelných kontrolách mi vždy jen „vyčistí a vyleští zuby“, občas udělají rtg. Jediné, co se mi v puse děje (a nelíbí se mi to) je „sesouvání“ chrupu či co, prostě přední zuby se mi začínají více těsnat, asi jak se sesouvá i celá tvář. Takže už zdaleka nemám tak „rovný úsměv“, jako jsem mívala (to si uvědomuji, když se dívám na staré fotky). Během noci nevstávám abych něco jedla, takže nevidím pádný důvod, proč bych si měla zuby ráno znovu poctivě pucovat. Takže si jen znovu vypláchnu pusu Liserinem, abych si osvěžila dech a smyla „noční zubní povlak“, případně před tím ještě zuby přesmrdlám jen mokrým kartáčkem. Většinou jsme už vzhůru nejméně hodinu, než jdeme snídat, takže tahle zubní hygiéna se děje „před snídaní“(navíc, teď co mi stale skvěle rodí okurky, když jdu ráno ven s kočkami, jednu okurku na záhoně utrhnu, otřu a schroupu – takže další čerstvé pročištění zubů po ránu).
Takovým mým opakem (a pro mne varováním) je moje bostonská švagrová. Ta byla a stále je čistotou zubů přímo posedlá. Pucuje si je (a to dokonale) po každém jídle, v kabelce stále nosí kartáček. Pravda měla krásné zuby, ale asi před deseti lety ji najednou začaly ustupovat dásně, dva postranní zuby se tak uvolnily, že vypadly a má tam můstek. Prý to není přímo paradentóza, ale právě to neustálé pucování dásní způsobilo jejich úbytek až ke kořenům zubů. Pokles dásní zubař vyřešil tak, že jí je nějak „povytáhl či nastavil a našil“ (nevím přesně jak to udělali, vyprávěla nám to jen v tf. neviděla jsem výsledek). Byla varovaná, aby v tom vehementním čištění polevila, jinak, že přijde o další zuby, ale u ní je to až nemoc, prý by se v práci styděla na někoho otevřít svoji
„zatuchlou“ pusu.
Snídani do postele jsme kdysi zažili v pařížském hotelu. V recepci se nás zeptali, jestli si to přejeme, tak jsme si řekli, proč to nezkusit a souhlasili jsme. No za zkušenost to stálo i když už samotný začátek byl dost paradoxní. Manžel musel po ranním zaklepání vstát, otevřít dveře. Pak si zase vlezl do postele, kde já už byla uvelebená s polštářem za zády a služka nám z chodby (asi z vozíčku) donesla a postavila podnosy (s nožičkami) na přikrývku. No sedět na měkké fr. matraci a snažit se při sebemenším zavrtění nerozlít kávu (z hrnečku či konvičky) a nedrobit croissant mimo podnost, vyžadovalo tolik soustředění, že jsme si snídani ani dostatečně nevychutnali. Možná to chce pravidelný cvik, který my ovšem postrádali. Takže snídáme u stolu a pokaždé, když ve filmu vidím služebnou servírovat „breakfast in bed“ vzpomenu si na ten náš první a také poslední zážitek.
už Maričko vím, že ty nepromokavý chrániče matrací,nejsou jen kvůli inkontinenci..že se při snídani v posteli dá vylít také cokoliv … a proč jen snídaně v posteli, proč ne večeře????
Sharko, pravdu máš 😀
Dodatečně jsem si uvědomila, že se můj „zubní rituál“ týká rána („ran“ ??? množné číslo – to vypadá napsané divně !!)kdy nejdu z domu. Když ale odjíždím mezi lidi (kdykoliv během dne), tak si zuby při celkové úpravě před odchodem pro jisotu také vyčistím. Takže kdybych chodila do práce, asi bych měla ritual jiný a jako většina vás bych si zuby čistila i ráno „po snídani“.
Švagrová si vodorovným čištěním zubů zničila zubní krčky.
Přiznám se, že, ač je to jistě zavrženíhodné, smrdí to a je to krajně zdraví škodlivé, kouřím jak daremný kamna. A proč to zmiňuji pod tímhle článkem? Mně bez vyčištěných zubů ani to ranní cigárko na zápraží (doma se nekouří) prostě nechutná a to nemluvím o snídani. Problém nastává na vandrech, když máme vody ještě tak akorát na čaj. To se pak prvně hledá nejbližší vodní zdroj, aby člověk dostal to odpornou pachuť nevyčištěných zubů z úst a nebo, v mém případě, z huby.
PS tuhle jsem se dočetl, že „Kuřáci umírají předčasně.“ A co nekuřáci? Ti umírají včas a nebo snad dokonce pozdě?
Hmmm, to by nebylo špatné. Už jsem víckrát psala, že nemám problém ráno postel opustit, zvlášť s vizí, že se do ní můžu vrátit. Zalézt si ještě na chvíli pod peřinu, ohřát si nohy … a tu snídani k tomu… Jo, myslím, že by se mi to líbilo.
Snídani do postele jsem dostala naposled od babičky, když jsem jako malá marodila. Pak už ne. Mohla bych si donést k posteli kafe a talířky a šunku, ale v červnu je mnohem lepší, odnést si snídani ven na sluníčko, koukat na trávu a poslouchat kosy. To je teprve pořádná romantika 😀
Podobně jako tobě, taky by mi nechutnala snídaně s nevyčištěnými zuby.
A oblibuju velký hrnek něčeho sladkého a teplého k večernímu postelovému čtení!
Asi nejsem správní romantická hrdinka. 😀
Jo a přesvědčovat mě, že fakt musím vstávat, protože už jsem se pohnula a vlastně jsem dávno vzhůru a den je mladý a je potřeba jít lítat a povykovat u brány a nosit balonek a rozhrabávat písek, tuto ctnou povinnost na sebe dobrovolně vzala kólie. Zato lejdynka chápe fakt, že jsem se pohnula, jako skvělou záminku, aby mi vlezla pod deku a tam se mazlila. Kólie se ji odtud snaží vystrnadit skákáním z výšky i z dálky a vůbec mlácením tlapama, přičemž mi zdatně tancuje po močáku. Kdepak, snídaně by v tom cirkusu neměla šanci. (bat)
Už vstávej, člověko!
Musíme daleko!
Běhat, skákat a ty spíš,
nebudem to trpět! Víš?
(A. MC. – O neměnnosti ranních hodin)
(inlove)
Ania si čistí ty zuby dvakrát třeba – před snídaní a po ní. Co se týče toho jíst snídani s nevyčištěnými zuby, občas se to udělat musí (na cestách), ale je to krajně nepříjemné…