Když 1. listopadu 1755 postihlo Lisabon ničivé zemětřesení, s následnou tsunami a stovkami požárů, zdál se to být konec centra koloniální říše. Díky Markýzovi de Pombal to však byl začátek růstu málo známého evropského skvostu.

Markýz zorganizoval kompletní přestavbu města, trestal rabování, spojil práci lidí a armády a vytvořil plán rozvoje na desítky až stovku let dopředu. Byl velkým vizionářem, protože navrhl i širší ulice, protože očekával v budoucnosti silnější provoz v ulicích. Za jeho práci mu je Lisabon vděčný dodnes.

Hlavní výhodou Lisabonu je poloha na sedmi pahorcích nad ústím řeky Tajo ve střední části Portugalska. Ať chodíte kdekoli chcete, několikrát určitě narazíte na výhled na celé město a záliv. Oproti jiným světovým metropolím je tu všechno takové menší. Město má pouze 545 tisíc obyvatel a rozkládá se na 85 kilometrech čtverečních, což je méně než kompletní katastr Hradce Králové (ten se ale nerozkládá na celé ploše, pro srovnání Praha má 496km čtverečních).

Poznáte to už při prvním kontaktu s městem. Buď při příletu, nebo při příjezdu vlakem. V obou případech se dostanete kousíček k centru. Na nádraží Santa Apolonia to je obzvlášť zajímavé, protože to je napůl přístav. Můžete vystoupit z vlaku, přejít silnici a skočit do zaoceánské lodi.

Většinou se v průvodcích píší k městům nějaké tipy na místa, kam jít první a v jakém pořadí procházet nejdůležitější památky. U Lisabonu to je zbytečné, protože to město je památkou samo o sobě. Platí tu jediné pravidlo, čím víc toho uvidíte, tím líp, ale stejně nemáte šanci jej poznat celý. Charakteristikou Lisabonu jsou neskutečně strmé uličky, utajená dlouhatánská schodiště mezi domy a kavárničky na místech s výhledem na město.

Nahoru, dolu, doprava, doleva bloudit tu ulicemi a uličkami můžete celý den, že by bledly závistí i Rychlé šípy se svými tajnými zkratkami. Jen architektura je od Prahy lehce odlišná. Domky jsou většinou skromné, ne moc prostorné, ale často s krásným obložením. Nesmí chybět nějaký obrazec z azulitu, což je modrý kámen těžený v Portugalsku, takže na něj narážíte na každém rohu.

Při tom bloumání narazíte na spoustu kostelů a paláců, třeba národní palác je hned nad nádražím a je to první budova viditelná od nádraží při pohledu od moře.  Na Lisabon pak dává pozor stará vojenská pevnost a hrad Svatého Jiří, který byl opuštěn po ničivém zemětřesní v roce 1755. Nyní zde jsou možné prohlídky s průvodcem a je odtud výhled na město.

Po sestoupení z kopců do užšího centra už vypadá Lisabon více jako metropole. Najdeme tu ty široké bulváry, které Markýz de Pombal nechal vybudovat a několik velkých náměstí. První “branou” do centra je náměstí Martin Moniz, které je i dopravním uzlem města.  Okolo sochy Martina Monize (který ubránil ve 12. století město před Maurskými útoky) se občas konají trhy.

Směrem do centra přijdeme na “hlavní vnitrozemské” náměstí krále Pedra IV. Dlažba na náměstí připomíná mořeplaveckou minulost Portugalska, na náměstí vidíme několik soch, národní divadlo a elevador Santa Justa. Elevador Santa Justa je výtah z roku 1902, který pomáhá překonat rozdíl mezi čtvrtěmi Baixa (dolní) a Chaido. Na tenhle unikát s výhledem na konci jsou však vždy strašlivé fronty a vstupné stojí 5 euro. Pokud z náměstí pohlédnete k jihu, uvidíte obří vítězný oblouk a za ním moře.

Vydáte-li se tímto směrem po pěším bulváru mezi spousty obchůdků, kaváren a hotelů dorazíte na hlavní přímořské náměstí, kde se konaly i rybí trhy – Praca do Comercio. Zajímavostí je, že na tomto náměstí v historických budovách sídlí několik portugalských ministerstev. Pokud popojdeme kousek na západ, přijdeme na Cais do Sodré, což je nejdůležitější uzel veřejné dopravy města. Je tu přestup na metro, tramvaj, autobus, vlak a loď.

Městská doprava v Lisabonu je velmi zajímavá. Páteří jsou 4 linky metra, pak příměstské vlaky, pak rychlé kapacitní tramvaje (od Bombardieru jako metro v Porto), MHD loďky, které vozí cestující přes záliv, kde je též mnoho sídlišť, pozemní lanovky, a to nejzajímavější, maličké tramvajky jaké u nás jezdily za první republiky.

Tyhle maličké tramvajky tu jezdí v běžném provozu a vozí lidi do práce a za zaměstnáním všude po vrcholcích a úzkých uličkách, kde by jakýkoli jiný veřejný prostředek neměl šanci. Jízda takovou tramvajkou je skutečně zážitkem a mohu jen doporučit, poznáte tak opravdová zákoutí města.

Tramvajka se klikatí nahoru a dolů, občas musí zacinkat, aby mu někdo uhnul se zaparkovaným autem, někde projede tak těsně mezi domy, že nevěříte, že se vejde, tohle už v běžném provozu snad nikde v Evropě nezažijete. Malinké tramvajky vás mohou vyvést třeba k hradu nebo k Lisabonské katedrále. Ta je samozřejmě zevnitř obložená azulitem.

Video tramvaje: https://www.youtube.com/watch?v=_tiTp581IqU

Velké tramvaje jezdí především k Belémské věži, symbolu mořeplavecké tradice Portugalska. Odtud vyplouvali objevitelé do neznáma a vraceli se s cennými surovinami. Poblíž Beléma je i obrovský Jeronýmův klášter a mnoho parků a zahrad.

Kousek nad Belémem vidíme obrovský most 25. dubna, který překonává záliv řeky Tajo. Tento most je kombinovaný, ve spodní části jezdí vlaky, horní je pro silniční dopravu. Nad ním se tyčí obrovská socha Ježíše Krista podobná té v Riu, akorát na betonovém podstavci.

Druhý z mostů je na druhém konci města. Je to most Vasco de Gama, který je nejdelším mostem Evropy s celkovou délkou 17,5 kilometrů. K mostu Vasco de Gama patří i věž Vasco de Gama. Budova s vyhlídkou ve tvaru plachetnice. U věže je pěkná pobřežní promenáda a vyhlídková lanovka.

Odtud lze dojít k nedalekému nádraží Oriente, velkému a velmi modernímu hlavnímu nádraží, většina vlaků tu končí, některé zajíždí až do centrálního nádraží Santa Apolonia. Je tu i stanice metra, kterým se můžeme přesunout třeba k parku Markýze Pombal, který mu byl za zásluhy po zemětřesení vystavěn, včetně jeho velké sochy.

Lisabon není jen město, má přímo neskutečně zajímavé okolí. Nejjednodušší způsob pro výlet do okolí je použít MHD loďku z Cais Sodré a přeplout na druhou stranu zálivu, např. do Cacilhas, kde se mísí punc staré rybářské vesnice a moderní čtvrti. Dalším zajímavým místem v okolí je Sintra s pohádkovým hradem a několikakilometrovou lesní tramvají k moři, Cabo da Roca, což je nejzápadnější mys Evropy a k němu patří národní park plný hor, skalnatých pobřeží a zajímavé přírody, dále Setúbal, kde je možné pozorovat delfíny volně v moři a tak dále. Je toho tolik, že byste na to potřebovali tak rok, abyste všechno důkladně prozkoumali. Sem se má smysl vracet.

Jak se do Lisabonu dostat?

Nejjednodušší jsou přímé linky TAP z Prahy, zpáteční letenka vyjde většinou okolo 5-6000. Levnější varianta je Ryanair z Memmingenu (Mnichov západ) do Porta (letenky začínají na 20 eur) a pak vlakem nebo opět letadlem do Lisabonu (letenky lze pořídit i za 15 eur, jízdenka na vlak obvykle stojí okolo 20eur, osobní vlak ještě levněji). Též lze letět z Bratislavy do Madridu Ryanairem a pak buď Ryanairem nebo EasyJetem do Lisabonu, případně nočním vlakem z Madridu do Lisabonu (ceny začínají na 20,20 eur). Po silnici to je z Prahy mezi 2700 a 2900 kilometry podle zvolené trasy.

Jak po Lisabonu?

Lisabonská MHD používá tzv. Viva Viagem Card, což je kartička z tvrdého papíru s magnetickým páskem, kterou automat vydá za 0,50 eur. Na kartu lze nahrávat jednotlivé jízdenky, které pak vyjdou levněji (místo 1,40 stojí 1,25eur) a celodenní jízdenky (6€). Kartu pak lze vrátit a dostat zpět peníze nebo si ji nechat jako suvenýr.

1. série fotek

[slickr-flickr search=“sets“ set=“72157653426724886″ items=“50″ type=„gallery“ flickr_link=“on“] 2. série fotek [slickr-flickr search=“sets“ set=“72157651166474724″ items=“50″ type=„gallery“ flickr_link=“on“]

2. série fotek

[slickr-flickr search=“sets“ set=“72157651166474724″ items=“50″ type=„gallery“ flickr_link=“on“]