Na jižní Moravě se dodržuje mnoho tradic, některé jsou podobné, některé se liší. V naší vsi každoročně probíhá májová. Jak podotkla Yga, u nich je májová jen tancovačka s dechovkou. U nás je májová jednodenní krojovaná akce, kterou pořádá mládež, co toho roku dosáhla nebo dosáhne 18 let.

Přípravy obnášejí: naučit se zpívat a tancovat – s obojím pomáhají kamarádi starší, co přijdou na nácviky, zvané stárkovské, vypomoct. Dva starší taky dělají sklepníky – tedy ty, kdo v krojovaném průvodu táhnou vozík naložený demižóny s vínem. Nacvičí se slavnostní pochod, který vymyslí hlavní stárek.

Pro všechny se vypůjčí kroje – děcka se domluví, změří se a objednají v půjčovně vzdálené 30 km kroje, které si tamtéž vyzvednou 2 dny před akcí. Na to se musí domluvit minimálně dvě auta nebo lépe velká dodávka, protože ženské kroje se dodávají v krabicích – nažehlené naškrobené sklady atd. – a do jednoho osobního auta to nikdo nedostane.

Během nácviků se vyrábí z krepáku růže a fáborky – je potřeba nazdobit vozík sklepníků a máju. Pokácení máji se domluví v blízkém či vzdálenějším lese, je potřeba sehnat traktor s vlečkou, starší kluky s motorovou pilou a auto, které tam doveze stárky – ten strom musí někdo v lese odnést na vlečku, každá ruka je potřeba, a tak vypomáhají i starší kluci. Kácení se dělá o víkendu před májovou. Máju je potřeba uskladnit, odvětvit, ohoblovat a flexou ohladit. Chodí se pravidelně obracet, protože je uložená na „kozách“, tak aby se neprohnula. V horku se musí taky polévat koruna.

V noci před májovou chodí stárci po vsi s kýblem barvy a štětkou a malují po silnicích. Na příjezdových cestách do vsi bývá nápis Májová a letopočet, před domem každého stárka nebo stárky je nápis osobní. My máme Viking (synek má na jinak holé hlavě pouze hřeben vlasů nahoře). Obvykle se malují vápnem, do kterého se přidá něco lepšího – primalex nebo zbytek fasádní barvy, aby byly nápisy trvanlivější.

Mája se staví za kapličkou, kde je mezi domy stísněný prostor a jáma bez „nájezdu“ neboli šikminy, a proto se musí stavět jeřábem, nejde stavět ručně jako ta hodová za sokolovnou. Objednaný jeřáb letos nepřijel, a tak dav rodičů stál u kapličky a žhavil mobily – netušíte, jak je těžké na prvního máje po čarodějnicích sehnat střízlivého jeřábníka.

Na místo máju odnášejí stárci s pomoci starších. Taky se mája celou noc hlídá, aby ji někdo neponičil nebo nepokácel, to by byla ostuda (vtipálci občas v noci obchází kolem s nastartovanou motorovou pilou). Nepopírám, že spousta těchto aktivit se děje v doprovodu vína ze sklepů stárků nebo i odjinud, podílejí se všichni.

Večerní zábava probíhá v Lidovém domě, který je potřeba nachystat a nazdobit, jedna malá mája se dává i doprostřed tanečního parketu. Další dostala před dům hlavní stárka.

Ráno v sobotu vyběhne mládež v krojích pozvat lidi ze vsi na zábavu a dopředu prodat lístky (jsou o něco levnější). Nabízí k ochutnání koláče (nese stárka v ošatce) a dá napít vína (to má stárek v juchačce). Stárek je pozván na oběd ke své stárce.

Kuba byl letos hlavním stárkem, proto odpolední průvod vycházel od našeho domu. Přišel Kuba s muzikanty, kteří začali hrát, dali si s námi meruňkovici (jako stárkova matka jsem musela mít nachystané pohoštění před domem), a počkali na všechny stárky. Pak s nimi odešli k hlavní stárce vyzvednout všechna děvčata.

Během průvodu obcí muzikanti hrají, mládež na některých místech tancuje a zpívá. Sklepníci klukům dolévají víno do juchaček, ze kterých se dává připít davu, který průvod doprovází, a samozřejmě z nich pijí všichni stárci. Když znovu došli k nám – k nám musí, starosta bydlí o dva domy vedle a hlavní stárka si s ním musí zatancovat sólo – opět jsem nachystala občerstvení a davu nabízela koláčky, Mušketýr si připíjel s lidmi. Nabízení koláčků se dělá u domů mnohých stárek.

Děcka se sotva stihnou navečeřet a utíkají na taneční zábavu. Tam předvedou nacvičený slavnostní pochod a vyhlásí sóla, během kterých ostatní tanečníci přispívají finančně za to, že si smí zatancovat se stárkem/ stárkou. Kromě prodeje vstupenek je to jeden z mála způsobů, jak náklady na májovou zaplatit. Letos jsme měli ještě tombolu, která taky významně přispěla.

Rodiče osmnáctiletých zajistí koláče, přinesou na večerní zábavu jednohubky, které jdou rovněž na prodej, pomohou s dopravou krojů, zajištěním pití do baru, s tombolou atd., ale většinu práce dělá ta mládež. Je to vynikající způsob, jak je naučit plánovat, jednat s úřady, zařizovat a taky manuálně pracovat.

Letos zábava končila ve čtyři ráno. Já jsem odpadla ve tři, kdy už mě nohy na podpatcích nenesly. Druhý den ve dvě odpoledne jsme šli s mládeží uklízet Lidový dům – musí se komplet uklidit včetně toalet.

Pak je možné říct, že hlavní část májové je ukončená. Zbývá vrátit kroje, vyúčtovat s hospodským pití, skácet máju…

A uvidíme, jak to zvládne příští ročník!

(Foto: Dan Rác)