Chci napsat příhodu, kterak jsme málem o strakatou slečnu Bony přišli, a to zásahem našeho venkovského veterináře. A můžeme si za to sami, chtěli jsme na obvyklé očkování a levně. A přidám jedno doporučení, které se může vždycky hodit, pokud vaše zvíře sežere něco, co by fakt nemělo.
Přišli jsme k našemu venkovskému veterináři a on – po pohledu do očkovacího průkazu – konstatoval, že „vzteklina dobrý, to má na tři roky, tak dáme šestikombinaci, to je nová živá vakcína“ a šup, už čubizna měla injekci pod kožichem. O tom, že už je jí 11, pan doktor věděl. O tom, že bere léky na epilepsii, zřejmě nevěděl a nezeptal se ani, jestli je v kondici nebo ne. A tak Bóňa dostala NOBIVAC L4 DHPII.
A že prý bude tak 3 dny trochu „špatná“.
Manžel s ní odjel na pár dnů na chalupu a po pěti dnech volal, ať objednám veterinu, že čuba je špatná čím dál tím víc. Z dosud aktivního starého psa se stala uslintaná, kývající se a šmatlající autistka. Sliny z ní tekly. Kymácela se na všech čtyřech, jak když do ní setrvale někdo strká. Nevěděla, proč přinesla hračku a vlastně ani kde je a proč. Koukala na nás, jakoby nás neznala. Jediné, co zůstalo, byla touha po mlsotkách a poznala čas k večeři. A nelepšilo se to, spíš naopak.
Na veterině v Libuši, kam jezdíme, usoudili, že ke to reakce na to očkování a tak jsme jí cpali velkými dávkami antihistaminik, po 2 týdnech to přešlo. A také nám řekli, že u takhle staré a proočkované čubičky to nebylo vhodné, to očkování že by měla dostat nanejvýš parvovirózu a leptospirózu a ne takovou silnou kombinaci.
A tak jsme čubiznu jakžtakž uzdravili a málem se oddělala zase sama svou hltavostí.
Na chalupě jsem připravila galantinu z kuřete, a když přišlo na podávání téhle dobroty, vybalila jsem ji z potravinové fólie a alobalu, v níž se to všechno vařilo, smuchlala jsem ty obaly neekologicky do jedné velké koule, protože to bylo prosáknuté vyteklou šťávou z kuřete, a vyhodila do odpadkového koše.
Seděli jsme všichni venku, baštili a za chvilku se naše Bonynka, strakatá česká slečna v letech, zvedla z místečka, zmizla v kuchyni a pak se zas objevila, náramně se oblizovala. Přes celou mordu.
Podívaly jsme se s dcerou na sebe a bylo nám to jasné: něco někde sežrala, abychom nevěděly. Vyrazila jsem do kuchyně a našla kolem odpadkového koše, zavřeného odpadkového koše, podotýkám, roztrhaný alobal. Ty dvě vrstvy potravinové fólie nikde. Dcera sice radila, ať vysypeme a prohledáme koš, ale to bylo úplně zbytečné. Prostě jsem věděla, kde momentálně ty dva kusy fólie jsou.
Co dělat? Taková umělotina v zažívacím traktu, to je smrtící. Ihned jsem volala na veterinu a tam poradili: do krku krystal sody na praní, spláchout do žaludku trochou vody. A když nic, tak zopakovat. Krystal musí mít velikost nehtu na palci, minimálně. Napotřetí to zabralo, čubince začalo „pumpovat“ a všechny díly fólie byly na trávníku.
Pak chvilku poslintávala, hodně pila, ale večeře se domáhala za pár hodin vehementně, tak dostala, podle rady z veteriny, „kuřátko s rejžičkou“ a zas je dobře.
No nezabili byste ji?
Chci poděkovat Zdeně, že mi dovolila uveřejnit obsah mailu, který mi poslala, protože obě situace, které popisuje, se mohou snadno stát i jiným zvířatům a jejich pánečci to budou to muset řešit.
A tak bych vás dnes ráda vyzvala jak k diskuzi o očkování psů a koček, tak k sepsání vašich fungujících receptů, které přimějí zvíře vyzvracet nebezpečené věci, které (obvykle radostně) sežralo.
Pište pozitivní i negativní zkušenosti, poučit se dá z obojího. A pamatujte si – starší psi jsou obvykle proočkovaní a zvracení se dá vyvolat větším krystalem sody na praní 🙂
Máme útulkového Tomíka, má skoro 15 měsíců a sní všechno, co vidí. Nedopalky cigaret jsou tím nejmenším zlem. Teď má v sobě teplou ponožku a hned týž den našel venku rukavici a polkl ji taky. Není to poprvé. Opravdu si dáváme pozor. Ale stalo se.Ponožku má v sobě už 4 dny a čekáme. Jí, spí běhá, normální zdravý pes. I pan veterinář dnes prohlásil, že počkáme. Jsem z toho nervózní. Jak to z něj dostat,poraďte.
Moje fenka Vrána jednou spolkla jehlu. Já zahlídla jen záblesk a myslela že je to stříbrné střapení na vánoční stromeček. Ale nedalo nám to a druhý den jsme byli na veterině na rengenu. Protože jehla dobře postupovala, dal tomu veterinář šanci. Pořád jsme ji sledovali. Za pár dní opravdu jehlu vykakala. 🙂 Mohli jsme si oddechnout.
Brigino, z tvé fenky dokázala úspěšně vyjít JEHLA??? A to už vůbec nechápu, jak a hlavně proč ji spolkla:))
Psi opravdu umějí být zázrační tvorové, nemyslíš? (chuckle) (inlove)
No my v rámci toho, aby to vyzvracela nacpali mimo jiné i maso a ta jehla se pěkně obalila :-). Jehla byla na niti a začala asi nití, ale proč ji proboha žvýkala fakt nechápu. U mě z hladu těžko, já zvířatům spíš dopřávám více než méně :-).
Jejda, Zdena a strakatá Bony se neztratily, to mám radost! (inlove)
Denis je na sebe opatrný a věci nepoživatelné zásadně nekonzumuje, ba odmítá i některé poživatiny. Jako mlaďoch se snažil vyhovět, a tak sežral, co se mu nabídlo, i ovoce a zeleninu. Coby dospělý má již na spoustu věcí vlastní názor, a tak třeba takovou mrkev, je-li mu nabídnuta, jemně vezme, aby neurazil a vzápětí někde nenápadně odloží. (chuckle)
To náš předchozí pes Alf byl hltač obecný, trpěl představou, že dokud nemá žrádlo v břiše, může o ně přijít a kolikrát se při polykání vekých kusů dávil. (fubar) Jednou dostal krůtí obratel a ten se mu v krku zasekl tak, že nešel tam ani ven – to jsme ale nevěděli, jen jsme se divili, proč ten pes tak divně chrčí. Nakonec mu obratel tahal z krku veterinář. Jak říká Zdena, to je na zabití!
Tak ještě zdravím Bonynku, nejstarší ze zvířetnických strakáčů, a přeji zdravíčko a dlouhé roky a veselé příhody! (inlove)
Taky mám radost, když se Zdena ozývá (wave) I když by to nemuselo být tehdy, když si slečna Bony pořídí nějaký průšvih 😛
Pokud pes zhltne něco nevhodného, například otrávenou myš, kus tenisáku, pohozenou návnadu, prostě cokoliv podezřelého atd, je dobré mu do tlamy hned nalít něco peroxidu vodíku, 3% má doma snad každý. Ono to vyvolá právě to zvedání žaludku a pes to vyzvrátí za chvíli a je klid. Vyzkoušeno, potvrzeno od veta!
Jinak náš žravý pes kdysi venku večer někde u popelnice zhltnul pecku od broskve, asi mu voněla. Nevěděli jsme nejdřív, co to bylo, jen, že něco sežral. Od té doby natahoval jako na zvracení, nekadil a chodil shrbený. Bodejť ne, když mu pecka uvízla ve střevě! Ale to jsme stále nevěděli, co se děje, naordinovali jsme mu dietu, nakonec dostal rozvařené vločky na kaši a to mu pomohlo „promastit střeva“ a do 10 minut z něj ta pecka vylítla zadem. Vet ho pak prohlídnul a zkonstatoval, že měl pes štěstí, že se mu nic nestalo.
Blážo, jak do psa ten peroxid naleješ? Injekční stříkačkou? Krystal bych asi do psa dostat uměla – umím podávat léky nebalené do dobrot, ale tekutina se podává hůř – navíc nechutná 😛
My nemáme problém, peroxid má malý otvor, takže prostě otevřít tlamu a nastříkat. Viděla jsem aplikaci také u jiného psa a šlo to dobře, využít okamžik překvapení a silně zmáčknout plastovou lahvičku a nastříkat do krku rovnou.
Aha, díky 🙂
když mi Dede Šarik sežral ty prášky pro mne..tak ten peroxid do něj lil vet, a měl na to velkou stříkačku – vypadalo to jako „pumpička“
Pokud si vzpomínám, nemám s veterináři zatím vysloveně špatnou zkušenost (ťuk ťuk). Pokud by šlo o chybu, tak jsem zažila jeden případ, kdy nás chyba veterináře donutila hledat v Calais tamější veterinu, aby nám vystavili nový pas pro Kazana, protože u nás se veterinář v datu přepsal tak, že v čerstvém záznamu uvedl loňský rok. To úředníkům povolujícím vstup do Velké Británie prostě nevysvětlíte (blush) Stálo nás to nervy a 80 euro… ale psovi se nic nestalo, takže ještě dobrý 🙂
Jinak u nás ve Dvoře je několik dobrých veterinářů, já mám svého dvorního a jsem s ním velmi spokojená. Ke zvířatům je jemný, klidný, ona ho pak dobře přijímají – Ari dokázal udělat bez uspání (Ari těžko snáší narkózu) i celkem komplikované rentgeny lokte, a když se minule chudákovi Berry takovou dobu hrabal v slzných kanálcích (pomohlo to:)), tak taky neměla snahu ho sežrat. Umí naslouchat, píše si karty pacientů (už dlouho na PC) a neuráží se, když něco řeším na klinice v Hradci Králové – naopak, je ochoten si převzít psa do péče třeba po operaci a ušetří nám tak dlouhé ježdění na kontroly.
Jinak pokud bych byla z nějakého důvodu s veterinářem nespokojená, vyměním ho – nemohu spolupracovat s lékařem, ke kterému nemám důveru. Ono to platí i o těch „lidských“ doktorech 🙂
Ano, ano, už jsem vyměnila od začátku roku dva lidské specialisty a jsem ráda, že jsem to udělala! (y)
My máme dva skvělé vety v Bystřici p/Hostýnem. Vyléčili sousedovi u staršího drsnosrst.josefčíka – tetanus. Chodíme tam rádi se všemi psy i kočkami. Miuška měla jednou v moči krev a hned mi doporučili změnu krmiva,kóču zaléčili a od té doby- několik let klídek. Operativně odstranily Áji bulku na hrudi, poslali na histologii za 500 Kč, víme tedy na čem jsme a musíme sledovat.Postupy při léčení, které se mnou konzultovaly u všech našich zvížat, byli účinné. v mém rodném městě byl vet poněkud dražší. U nás na dědině se očkuje na ulici před obecňákem, všechny kdo přijdou se psy, je to ale vet z Hranic,sbalí prachy a odjede. Tak tohle tedy ne, alespoň u nás ne.Pořád ta osvěta nepostačuje.
Veterinářů se musím trochu zastat,mají to dost těžké.Pacient jim o potížích neřekne nic,musí se spolehnout na majitele zvířátka a to je někdy dost problém.Já sama mám s veterináři zkušenosti dobré,dlouhodobě.Zvířátka mám prakticky stále a nemocí bylo taky dost.Klinika u nás je na velmi dobré úrovni,jak personálně tak i vybavením.Rita tam chodí ráda,na recepci i v ordinaci dostane piškot či jiný pamlsek , tak má všechny ráda.A to tam chodí i stříhat a koupat.
Ale chce to mít svého veterináře který zvířátko zná a má k dispozici i dokumentaci minulé léčby.
Já proti veterinářům nic nemám, psala jsem o jedné asistentce a tak když měla službu tak jsem tam s koliáky nešla. Oni naši psiska si od nikoho mlsek nevezmou. Tenkrát to bylo akutní, na očkování si vyberu jiný čas.
Maruško, pokud máš poblíž jiného veterináře, mohla bys o té změně aspoň uvažovat. Nebo svému vetovi na rovinu říct, že nemáš nic proti němu, ale kvůli té asistence tam chodit nechceš – v zájmu svého psa.
Inka má pravdu – to léčení není úsluha, to je placená služba (a často ne málo placená). Měla bys tedy mít svůj hlas… (inlove)
Já si na veterináře zatím vyloženě stěžovat nemůžu. Venkovský mámě dával celé roky očkování pro naše kočky, nechával ji, aby jim to píchla v klidu doma a spokojení byli všichni. Navíc Micánkovi jednoznačně zachránil život, když se mu podebrala noha, pod kůží se vytvořila kapsa a následně upadl kus kůže. Jenže při této operaci Micánek málem zašel na anestezii a i nadále měl s anestezií problémy. Ale Micánkovi nakonec pomohl za Duhu, přijel k němu a alespoň jsme ho v té poslední chvíli nemusely tahat do jemu neznámého a nepřátelského prostředí.
Když Micánka bolely zuby, byly jsme s mámou zrovna v Praze a tak jsme zašli tam, kam chodím i s Amálkou. Evidentně jsou minimálně ve vědění okolo anestezie dál, Micánkovi pomohli, aniž by měl jakékoli problémy s anestezií. Tak tam chodím s Amálkou, i když musím přece jen být opatrná. Sice dobře zaléčili její zánět močáku, ale při navrhované dietě mi pan otec radil postup spíše pro psa než pro kočku a ten pytel pomalu ve směsi s ostatními granulemi zkrmuji dodnes. Amálka tu dietu odmítla a nakonec jsem jí musela vyhovět jinak, když jsem ji nechtěla zabít na dietu, kterou totálně odmítla. S panem synem si rozumím lépe, i když i on je spíše psí než kočičí. Ale má pochopení
Nepříjemné situace jsme zažili s kastrací Micinky, byla špatná celý týden, plakala a paní doktorka pak jen řekla, že po ketaminu můžou mít halucinace, tak ať se nedivíme. Tak už jsme tam nešli. A s Micinkou jsme naposledy byly u jednoho veterináře, který udělal rozbor a poměrně neosobně řekl, že už jí nemůže pomoci, že jí selhaly ledviny. Vím, že se nedalo nic dělat, že měl pravdu, rozbor krve byl strašný a také jsme to ukončily, ale už jsme nikdy neměly sílu tam jít.
Jsou to všechno běžné věci, takže nějakou mimořádnou příhodu jsme asi nikdy neměly. Ale i v tom se jednání jednotlivých vetů projevuje různě. Nakonec ale přece jen vždy pomohli, i když nakonec šlo i o tu poslední službu.
Já si na veterináře v podstatě stěžovat nemůžu (když pominu onoho veta, který se zvířat v podstatě štítil, zato jako jeden z prvních měl zavedenu agendu na PC (rofl) , ale tam jsem „jenom“ očkovala), takže z tohoto soudku nemám nic.
Ovšem následky ze sežrání nevhodných „potravin“ (no…potraviny se tomu ani nedá říct) znám. Teda, když Brooke v dětství (které se jí protáhlo do tří let) sešrotovala celou kočičí konzervu (včetně části plechu), sedací část mých riflí, Terčin mobil, několikery boty, papírové kapesníčky, vatové odličovací tampony (použité), mysleli jsme si, že má plechový žaludek. Omyl – jednou snědla kousek syrového kuřecího krku, který ji způsobil těžký zápal tlustého střeva (a věřte, když z psa teče téměř nepřetržitě sražená černá krev, tak myslíte na nejhorší). Naštěstí vetka nasadila okamžitě antibiotika a dietku a vše se rychle urovnalo – ovšem Terce kladla na srdce, aby takové pochutiny jí už nedávala. No a co čert nechtěl, za nějaký čas se večer nekontrolovatelně nafutrovala vrostlým ječmenem (který se nasadila pro Zikyho a které mu bylo šumafuk), že se jí z něj v žaludku vytvořily tři uzle tvrdosti a tloušťky lodního lana – v neděli v deset večer jsme navštívily našeho veta, protože pesina nemohla ani stát, ani sedět ani ležet a plakala bolestí – a za nemalý peníz ji zrentgenoval, napíchal injekcemi a do druhého dne ty zelené provazce z ní vylezly – většinou předem, něco i zadem. Zaplaťpambuzatydary.
Brooke je labužnice 🙂 Borůvce vždycky vyhrožuju, že jí bude špatně, když něco ukradne- neb co je na zemi, to je psí. Bohužel tašku ležící na zemi Borůvka taky považuje za psí majetek. Ovšem z dvaceti deka ukradeně anglické slaniny se ani nepos…, jak jsem jí vyhrožovala, zbytek bagety si už umí vybalit i ze strečové fólie a podobně. Použité látkové kapesníky považovala za jedlé jen nějakou dobu, Světluščino textilní období bylo delší, ale i tu vykousanou díru v povlečení jsem zašila (jiné rozkousali osmáci, tak to se mnou ani moc neotřáslo, už jsme měla praxi).
tak proto piškvorkuješ 😀
Ygo, Brooke umí stále překvapovat! 🙂 To jsem netušila, že má tak vybrané chutě (chuckle)
Ale měla kliku, děvenka… 😡
Po šílených zkušenostech za socialismu s Rikčou (chodilo se na veterinu a tam jste nikdy nevěděli, na koho narazíte; pes z toho měl takové šoky, že i s šedým zákalem dokázal skočit ze stolu a zdrhnout z ordinace, budovy, veteriny (plot nestál za nic a i zadní branka zela dokořán) a přeběhnout silnici, jen aby nemusel dostat injekci) jsem natrvalo zakotvila u veta, který mi na tohoto psa, Rikču, položil ruce a broukl a ona se přestala klepat a důvěřivě se k němu přitulila.
Byl jeden z prvních, kdo tu měl soukromou praxi. Má rodinnou firmu (on, žena a všechny děti). Přednáší na té veterině, takže když se něco stane a on je zrovna úplně mimo dosah, nařídí mi jmenovitě, za kým tam mám jít, zvedne telefon, zavolá mu a upozorní, že za chvilku přijdu s tím a tím a v pondělí se pak s tímtéž zvířetem otočím na kontrolu u něj a že jestli v to pondělí uvidí něco špatně, tak bude zle. 😀
Na druhou stranu, ta veterinářka, co mi přijela jako první pomoc k Penny, dokonce i do zápisu při výslechu v podstatě uvedla věci tak, že z nich bylo jasné, že mi Penušku vědomě utýrala. Přestože jsem měla domluvený sál v Brně, přestože jsem měla na telefonu toho svého zázračného (který na to odešel od štědrovečerní večeře a chystal se jít na ten sál, hned jak potvrdím, že jsme kousek odtud), přestože tam dojela autem, ta baba raději kecala přes plot půl hodiny s vrahem, než aby se věnovala zraněným zvířatům. Nebyla ochotná mě a Penny naložit do auta a převézt. A nedala Penny ani nic proti bolesti, ani bandáž, prostě vůbec nic, nechala ji tam vykrvácet.
(Já byla tou dobou v rukách těch lidských záchranářů, sázeli na mě taková ta pípátka a tak a já se je snažila přesvědčit, že nemůžu s nima do nemocnice, dokud se nepostarám o Penny. Dokonce jsem jim i revers chtěla podepsat a už ho měli i vyplněnej, i když mě dlouho přesvědčovali, ať to nedělám. Tehdy to Penny vyřešila za nás za všechny a umřela.)
Tak na tuhle krávu jsem si pak stěžovala na veterinární komoře. Jenže u toho jednání nejste a nemůžete tam přivést svědky… 🙁
Když už jsem u toho ty svědky a asdvokáta měla, viděla jsem, jakou pohádku si tam na té komoře asi vymyslela. Ten zápis je pak moc pěkný, například tam je výslovně, že obžalovaná napovídá svědkyni, že má říct ještě xy.
Io, je to hrozné, když doktor zklame v krizi, kde na něm tak moc záleží. A nejen zklame… ale i klame. Ono se jí to jednou vrátí (devil)
No, myslím, že s ní ta komise a pak ten výslech docela otřásl. Bylo jí jasný, že kvůli kamarádšoftům málem přišla o licenci, a co pak s tím, v nějakých 40 začínat nový studium?
Ale jednu pozitivní perličku. Když jsme u našeho veta, jenom tak jemně přidržuju psa pod břichem. A on byl jednou unavenej, myslím vet, a chystal se zavrčet něco jako „Přidržte si toho psa líp.“ Pak se podíval na psa, na mě a konstatoval: „Jo, to jste vy. Tak to je OK.“ 😀
Páč se mnou jede v takové super fligně. Každýho psa přivedu, když je ve smečce novej a nic mu není, a nechám ho prošťourat, čistě jenom proto, aby si zvykl, že tady se dělá tohle. A vono to funguje, pak se mi zvěř nebojí.
No a doma nacvičujem šahání do uší a očí a roztahování prstíků a škrabání po drápech…
A pak právě nemusím nic, než jenom držet na psovi ruku. 🙂 A vet to ví a velmi schvaluje, páč pak pes spolupracuje, i když něco bolí.
Jít se psem k vetovi jen tak trénovat mě nenapadlo 🙂 Ale chápu, že to vychází.
Já psy přidržuju, opravdu málokdy násilím (stejně na vlkoidy silou nemám), a většinou jim něco špitám do ušisek – musím sice vypadat jako blázen, ale prostě to funguje. Psi mě poslouchají a nechají se sebou manipulovat. Viz naposledy ty Berryiny oči… 🙂
Na téma veterináři už jsem asi někdy něco psala. Dokud jsme bydleli ve městě na sídlišti, chodili jsme na veterinární kliniku, která byla nejblíž (takže když bylo potřeba naočkovat psy, dalo se dojít pěšky) a navíc měla nepřetržitý provoz s pohotovostí. Ale přístup většiny lékařů i veterinárního technika byl příšerný. K majitelům zvířat se chovali povýšeně, nebyli ochotní naslouchat „obyčejným“ lidem, a prodávali předražené přípravky (třeba na to, abyste jedinkrát ošetřili psovi drobnou oděrku, jste si museli koupit celé půllitrové balení apod.). S malou Najtynkou jsem začala chodit také tam. Ale když mi ji odmítli naočkovat kvůli třem pupínkům na břichu, řekla jsem: „A proč? Myslím, že se tam mohla jen o něco škrábnout…“ Dostalo se mi strohé odpovědi: „Tak to myslíte špatně.“ Ptala jsem se: „Tak co to teda je, ty pupínky?“ A veterinář řekl nesmrtelnou větu: „To může být různé, vysvětloval bych to dlouho a nemusí vás to zajímat.“ :@ Tak jsem vyletěla, parádně jsme se pohádali a od té doby jsem tam nevkročila. Odehrálo se to už před dvěma lety, ale zvedá se mi tlak, jen si na to vzpomenu.
Zato veterina, kam chodíme teď, má skvělý sympatický personál, úžasný přístup k lidem i zvířatům a neměnila bych 🙂
„To může být různé, vysvětloval bych to dlouho a nemusí vás to zajímat.“
Úžasná věta přesně identifikující arogantního pitomce… Nedivím se, že ses pohádala. Je prima, že jste našli jinou dobrou veterinu 🙂
Na své současné veterináře si nestěžuju. Mají veškeré vybavení a v případě potřeby jim laborku dělá místní nemocnice.
Průšvihový případ byla Maceška, která u jiného veta měla dostat očkování a lehce kašlala. Podle veta to nevadilo, jenže kočka se pak drsně zhoršila, zvracela, na kašel nic moc nezabíralo a pak asi spadla z plotu (je polovenkovní a tu zimu si vzala do hlavy, že kočičí ajnclík fakt ne). Takže kulhala a byla to viditelně jedna zadní. No a pak začala kulhat ještě na jednu přední. Byla zrovna sněhová kalamita a ona přestávala chodit, když jsme ji viděla, jak se ve sněhu vleče, aby se venku vyčurala, protože kočka chromá na dvě packy je fakt děsnej pohled… tak jsme ji naložila do auta a prodírala se sněhem k vetovi s tím, že tohle té kočce udělat nemůžu a skončíme to. Vet nemohl přijít na to, co jí je a fakt jí tu nohu prohmatával po milimetrech. Nakonec jí dal poslední šanci, kdy jí píchnul několik injekcí, že je to buď a nebo. Sebrala se do druhého dne, a pak se mně povedlo najít ten problém čistě náhodou- zařvala, když jsme jí jela po páteři. Občas ještě zakulhala, ale stačilo namasírovat to místo.
Občas kašle dodnes. Asi následek dřívějšího života. Přejde to samo. Ale očkování od té doby nemá. Nemám odvahu jí ho dát a rozhodit beztak vachrlatou rovnováhu toho, kdy kašle a nekašle. Loni dostala jen vzteklinu. Letos zatím ještě nedostala nic a zvažuju, jestli vůbec něco.
Matyldo, nedivím se tvé očkovací zdrženlivosti. Mají vlastně kočky taky možnost dostat víceletou vakcínu proti vzteklině jako psi?
A abysme veterináře jen nepomlouvali – naši úžasní „kluci“ v mém rodném městě dělali vždycky co mohli, občas něco vyléčili ze svého,… Výborný přístup ke zvířatům i majitelům.
Jednou jsem volala asi o půl desáté večer – bratr srazil na vesnici kotě. Jel pomalu, brzdil, ale ťuknul do něj a kotě nevypadalo dobře. Doktor utekl z nějaké rodinné sešlosti, kotě vyšetřil (než jsme všichni dorazili, už se zmátořilo, zřejmě lehký otřes mozku a jinak dobrý), probrali jsme komplexně co s ním (svrab a podvýživa, takže Stronghold nee, radši kapky,…) a odmítl si vzít peníze s tím, že jej to nic nestálo a hlavně že je kotě v pořádku. V Praze totéž odhaduju nejmíň na pětistovku.
(inlove)
Naše paní veterinářka je výborná. Vyptá se a probere to s námi. Honáska v posledních letech už ani neočkovala, protože říkala, že když je doma a je už hodně starý, spíše by mu to ublížilo.
Fousína a Hepču očkujeme.
Ale je pravda, že je dobré mít “ svého veterináře „.
Zažili jsme s Honáskem, když měl záchvat před tím než umřel, pohotovost s veterinářem. Honáskovi řekl : “ Ahoj dědku „. A nám : “ Co by jste chtěli u 18-ti letého kocoura, stejně vám dřív nebo později umře. “ No za 2 dny umřel, ale dalo se to říci empatičtěji. Ale všechny možné příplatky za pohotovost si pan veterinář vzal, to jo.
Míša
Tohle je ten případ, který jasně ukazuje, že když už nemůže člověk, tak u zvířete je dobré vybrat veterináře, ke kterému mám důvěru, který zvládá běžnou praxi a nemá problém s tím poslat zvíře ke specialistovi. Má o něm veškeré informace v počítači a i když k němu člověk jde jednou ročně na očkování, vyptá se , jak se vám po ten rok vedlo. Popřípadě dokonce ví, že vám kastroval dva kocoury a když pro ně chcete odčervovadla, orientuje se i ve velikosti našich chlapečků. Na druhou stranu já když budu mít problém a navštívím jiného veterináře, měla bych alespoň v kostce našemu ošetřujícímu lékaři dát informace o zákrocích jiných veterinářů. Snad se mi podařilo si najít veterináře, který toto splňuje. Problém je v tom, že ani on není stroj a tak má asistenta, který mi nevyhovuje.
To mám Inko také tak. Možná, že jsem si už tady postěžovala. Doktor i doktora dobří ale mají tam sestřičku nebo asistentku která mi zkazila u odběru krve Legýska když se trochu cukl. Pravděpodobně ho škubla. Ale ten cirkus co tam s ním udělala! Řvala na něj, košík mu cpala na tlamku a lehala na něj. Ze psa crčela krev a tomu bylo sedm měsíců. Od té doby se nám velmi pomalu dařilo zvládat i česání. A to je u kolie dost důležité. Vůbec se mi tam nelíbí a nechci ale být veterinární turista. Mám obavu z očkování protože kolie nesnáší určitá léčiva – mohou být pro ni smrtelná.
A tos ji nechala? Okamžitě stopnout s tím, že tenhle člověk už na mého psa nesáhne. A pokud se to nelíbí veterináři, jdu jinam – nenechám si zprasit psa. Reference na ostatní veterináře, zjistit si které léky pes nesmí a raději doktora kontrolovat, ale nenechat zničit psychiku a důvěru psa. I kdyby s tím pak nebyl jiný problém než ten, že se pes nedá řádně vyšetřit, protože se klepe a brání a strachy nedýchá, je to průšvih, který se může těžce vymstít.
Velmi to vidím při všech možných vyšetřeních Bardy, když si na jeho místě vždycky představím Vaška – nevyšetřitelný. Ten pes prostě nesmí být nemocný, nebo musím vystudovat veterinu, případně si vzít veterináře 😀 , protože od cizího se vyšetřit nedá.
Vzhledem k tomu, že toto je služba, kterou si platím, klidně řeknu co se mi nelíbí eventuálně odejdu. Buď požádám veterináře, aby byl tak laskav a ošetřil ho s mou pomocí, nebo si fakt najdu jiného.
Já jsem začala hledat po tom, co jsem den po operaci Mimiho zjistila, že pan doktor nebyl schopen informovat obsluhu kotců že pes je slepý. Ano, byli tam odborníci, ale ten přístup byl děsivej. To už nemluvím o cenách, ale vemtonešť. Pevně doufám, že jim zdravíčko vydrží
U všech našich pejsků očkování probíhalo vždy v pohodě. Ne tak, když něco ošklivého, co samozřejmě neměli, sežrali.
Na pojídání čehokoliv je expert Bobeš. Spolehlivě likvidoval spodní prádlo zapomenuté v koupelně. Večer požil a ráno si, při venčení, přidřepl a už z něj jela černá krajka, třeba…. Nebo kus ponožky. Ale nakonec přišla bída na kozáka… Bobeš ve své hltavosti spolkl pecku z broskve. Paní doktorka nás ujišťovala, že pecka normálně vyjde, ať hlídáme . Hlídali jsme, pecka nevyšla. Bobík byl bez problému, tak jsem si myslela, že pecka neviděna odešla ale ne. Bobešovi se jednoho večera udělalo nevolno, celou noc zvracel, bylo na něm vidět, že je mu ouvej . Takže šup na veterinu, rychlý rentgen a pecka byla ve střevě / po měsíci pobytu v žaludku/. Následovala rychlá operace, po dvou dnech jsem si vyzvedávala pejska ve slušivém operačním oblečku a nejdražší pecku ve střední Evropě. A co myslíte, poučil se? Nikoliv. Pátý den po operaci, na protest proti dietní stravě, sežral balíček papírových kapesníků. Naštěstí bez následků.
My máme takhle nejdražšího „hopíka“. A to jsem veterináře ujistila, že nechat si Vaška u nich fakt nemůžou, jedině že by ho ošetřovali ve skafandru, takže pes byl na kapačkách doma.
Jinak veterináři jsou na dlouhé povídání – velká část z nich se „odfiltruje“ když na ně Vašek poprvé zavrčí, u některých vidím že pes je vlastně vůbec nezajímá. Teď máme relativně slušnou kliniku, ale vybírám si doktora podle toho s kterým psem tam jdu – doktorka nezvládá Vaška, ale má komplexní přístup k Bardovi a fakt se snažila na něco přijít.
Epulko, nedávno tu vykládala JanaBa o nejdražším špízu s mořskejma potvorama… takže člověka utěší, že v tom není sám. Ale dovedu si představit ten neklik, když jsi věděla, že někde v Kubíkovi je cosi jako časovaná bomba. Člověk by v takových případech moc rád věřil, že je to v pořádku, že si „odchodu“ pecky jen nevšiml, ale stejně si myslím, žes v hloubi duše věděla, že je to blbý, že ta pecka tam někde je. No, hlavně, že to Kubík přežil! (inlove)