Z Bánské Bystrice do Margecan jezdí jen dva přímé vlaky denně. Jedním z nich je REX 783 Kralova hola. Trasa do Margecan je opravdu jednou z nejhezčích tratí v celém bývalém Československu.
Celá stoosmdesátikilometrová trasa byla vybudována v roce 1936 jako součást Slovenské transverzály, tedy propojení Košicko-Bohumínské dráhy se Zvolenem. Železnice ve své první polovině sleduje řeku Hron a až do okresního města Brezna na ni panuje celkem hustý provoz.
Podél řeky však trať vede až do Telgártu, horehronského střediska, kde řeka pramení. Je zde též největší zajímavost trati. V Telgártu opíše vlak úhel 360 stupňů pěknou spirálou složenou z tunelu a viaduktu a tím se mu povede dostat pod sedlo Besnik, které podjede tunelem. V tomto tunelu se nachází nejvyšší bod slovenské normálně rozchodné železnice (955 m. n. m.).
Odtud trať již klesá údolím řeky Hnilec až k jejímu soutoku s Hornádem v Margecanech. Zde trať končí a navazuje na Košicko-Bohumínskou dráhu. Cesta je plná výhledů a horské přírody, protože údolí oddělují Nízké Tatry a Slovenský Ráj od Slovenského Rudohoří. Trať je opět neelektrifikovaná, takže výhledu nepřekáží sloupy vedení.
Překvapilo nás, že vlak, který jezdí tak málo a takovou vzdálenost je složený jen z jednoho kupéčkového vozu, jednoho vozu co je na půl na kola a zavazadla a jednoho vozu určeného fotbalovým fanouškům, u kterých ani nevím, kam jeli. Ve vlaku bylo dost narváno.
Měli jsme docela štěstí, že z našeho kupé lidé brzy vystoupili a seděli jsme jen se starší paní odněkud od Brezna. Paní byla milá a povídala nám o různých zajímavostech, a jak cestuje po Slovensku, když už to má zadarmo. Mluvila i o zajímavostech u trati. Třeba Brusno jsou známé lázně s výbornými účinky.
Bohužel byl celkem opar, tak nejvyšší hřebeny Nízkých Tater nebyly příliš zřetelné.
V Breznu vystoupilo nejvíce lidí, je to taky okresní město a my měli pro sebe kupé a mohli sledovat, jak jedeme vstříc pověstné Kráľově hoľe. Trať vede přímo až k jejímu úpatí do Telgártu, takže dobrou hodinu jsme mohli sledovat, jak se přibližuje a zmizí definitivně až průjezdem pod sedlem Besnik.
S ubývajícími kilometry se trochu mění příroda a údolí už nejsou tak otevřená jako na začátku.
Po nějaké půl hodině zastavujeme ve známém městečku Heľpa, o kterém se zpívá asi na všech školách v Československu.
V Červene Skale, která je pomyslným dělítkem trati (první byla postavena trať sem z Bánské Bystrice), jsme Králově hole skutečně na dosah.
Za Červenou Skalou už má krajina opravdu horský charakter.
Za Červenou Skalou už přichází známá vesnička Telgárt a její železniční dílo.
U neobsluhované zastávky Telgárt Penzion můžeme vidět, kudy za moment pojedeme.
Vlak opisuje vzornou spirálu pod horami nejdříve v tunelu, pak na návrší.
A dokola…
Až se vynoří zase nad tratí…
A stále točí…
Po výjezdu z tunelu můžeme spatřit trať, po které jsme jeli a o stupeň lepší výhled na Slovenské Rudohoří.
Kolem pasoucích se krav se nakonec zanoříme do tunelu pod sedlem Besnik a tím definitivně opustíme údolí Hronu a přejedeme do údolí řeky Hnilec.
Tímto vjíždíme do Východního Slovenska a povodí Hornádu resp. Tisy. První zastávka je u Dobšinské ledové jeskyně, která je aspoň podle fotek opravdu nádherná. Bohužel jedeme posledním vlakem, tak návštěvu nestíháme.
U obce Stratená vidíme charakter Slovenského ráje. Skalnatá hluboká údolí přímo lákají.
Velmi zajímavá část je u obce Dedinky, kde vlak jede mezi dvěma rybníky. Vpravo i vlevo voda, hory nad námi, naproti vesnice, no hotový slovenský Hallstatt.
Vpravo:
A hlavní část rybníka vlevo:
Od vesnice Švedlár už se údolí více otevírá.
Začínáme klesat k okresnímu městu Gelnica. Tady už je železniční provoz častější, přece jen jde o spádovou oblast Košic a Prešova. Z Gelnice již brzy dojedeme k mostu, nad téměř vypuštěnou vodní nádrží Ružín, který ústí do stanice Margecany.
Margecany jsou malé městečko, které mělo štěstí na to, že se stalo důležitým železničním uzlem. Ne až tak důležitým jako Kysak, ale i tak je nádraží to největší co tam mají.
Zde se Slovenská transverzála ze Zvolena zaúsťuje do Košicko-Bohumínské dráhy, tedy hlavní trati po které se jezdí i z Prahy do Košic a Prešova.
Je součástí Slovenského koridoru Bratislava – Košice, dopravní tepny Slovenska. Bohužel modernizace sem na východ ještě nedošly, takže nádraží je bez podchodů, bez širokých vyvýšených nástupišť, budova je velmi zastaralá a prostě vše tu vypadá nezměněně tak 30 let. Zastavují tu jen rychlíky a osobní vlaky. IC, EC, Pendolina, Regiojet a LEO EXPRESS tu jen projíždí, ale pěkně kolejištěm mezi nástupišti, kudy chodí lidé, takže tu i ty projíždějící vlaky musí zpomalovat.
U nás již tento stav na hlavním koridoru je jen v Brandýsu nad Orlicí, jinak ta nádraží a celá trať velmi připomínají náš bývalý koridor Kolín – Havlíčkův Brod – Brno. Prošli jsme se po Margecanech a objevili jednu velmi silně zakouřenou hospodu, takže jsme občerstvení ponechali na automatu ve stanici a na pozdějších možnostech a já zjistil, že se mi nenávratně vybil fotoaparát, tak musel stačit mobil. Ještě před odjezdem jsme pozorovali, jak se na nás řítí nějaká smršť, naštěstí ale uhnula jinam.
Margecany – Poprad
Z Margecan jsme vyrazili osobním vlakem směr Poprad.
Chtěli jsme ještě využít zbytek světla, tak jsme si udělali zastávku ve Spišských Tomašovcích. Tato neznámá vesnička má však něco velmi zajímavého vzdálené asi 2 kilometry: Tomášovský výhlad. Na něj jsme se rozhodli dojít.
Od zastávky je nutné projít celou obcí, která je velmi pěkně udržovaná. Už od zastávky stačí sledovat zelenou značku. Ta pak mezi domy odbočí na louku a po ní se do táááhlého kopce jde nad vesnici.
Otevírají se moc pěkné výhledy na Levočské vrchy a být lepší viditelnost, tak i Vysoké Tatry.
Jakmile dojdeme do lesa, stačí už pár metrů a jsme na Tomášovském Výhladu.
Je to prostě skála, rovná, ale strááášně vysoká. Někde dole pod skálou teče Hornád, pod ní je Slovenský ráj se všemi těmi průlezy, žebříky a vodopády. Při vynikající viditelnosti jsou vidět i Tatry, to se nám bohužel nepoštěstilo.
Dolů jsme šli cestou nad údolím, myslel jsem si, že to bude pohodlnější cesta, ale mapa trochu klamala. No došli jsme do Tomášovců, zastavili se v kolibě na jeden Šariš a pokračovali osobákem do Popradu. V Popradu naše první cesta z Olomouce skončila.
Za den jsme toho stihli vidět dost a přitom jsme toho moc nemuseli udělat. Měli jsme zajednané ubytování a majitelka pro nás dokonce dojela autem, i když je to relativně kousek od nádraží. Na 10eur / noc celkem slušný servis.
Za první den Olomouc – Bánská Bystrica – Margecany – Poprad jsme ujeli 527 kilometrů. Jízdenky jsme použili dvě:
ČD Včasná jízdenka Evropa: Olomouc – Banska Bystrica – Margecany – Spišské Vlachy: 474 Kč
ZSSK REGIO: Spišské Vlachy – Poprad-Tatry: 2.26eur. Celkem cca 540 Kč.
A já se dnes ptám na jakékoliv vlakové příhody – věděli jste třeba o té spirále, kterou vlak na Slovensku dělá? Znáte jiné zajímavosti týkající se železnic? Tak povídejte! Dneska máme „vláčkový den“ 🙂
Krásne rozprávanie a fotky.A viete,že som tým krajom vlakom nikdy nešla?/ani autom ,ani pešo/Som z juhu.
Ani vlakové príbehy nejak nemám,len túto jednu,ktorá ma aj po rokoch vie vytočiť.V mladosti som pár sekund pred odchodom dobehla na vlak/pripravený k odchodu/ a položila som „kalauzke“/sprievodkyni/ otázku:prosím pekne je toto vlak na Nitru?A ona odpovedala:toto je vlak na paru/!!!/
Díky za zpeostředkování zážutků ze zajímavé trasy. Pamatuji si z dřevních dob zubačku neboli ozubicu ze Smokovce na Hrebeinok, neměli jsme tnkrýt na lyžích na denní platbu a tak jsme vedle trati chodili nahoru pěšky.Ráda jsem jezdila taky do Jeseníků, byla jsem tam na praksi v Jindřichově, něco jsme tam stavěli. pamatuji, že vlak jel do Šumperka a pak se zase vracel někam směr Bludov. Zajímavé, dosud ráda jezdím vlakem a chystám různé jízdy i do budoucna. V těch slevách aby se čert vyznal.
Šmánkote, zase po sobě nečtu, omlouvám se za překlepy.
Díky za další díl putování po Slovensku a za tradičně vynikající fotodokumentaci. Mým favoritem je vlak projíždějící prostředkem rybníka! (clap)
Sama žádnou aktuální vlakovou příhodu nemám. A zdá se mi, že je někdy docela věda zakoupit si jízdenku s využitím všech slev, které se nabízejí. Mnohdy spíš nenabízejí, jak jsem nedávno zahlídla v reportáži, kde slečna za přepážkou vysvětlovala, že „já jsem jim tu slevu nedala, protože ji nepožadovali!“ :O
Ta reportáž taky byla přímo příšerná, navíc ona nemohla vědět jestli pojedou hned následujícím vlakem, jestli plánují cestou přerušit jízdu nebo přibrat kamaráda, jestli použijí vlaku vyšší kvality na které některé slevy neplatí atd… Nejjednodušší je jít na cd.cz a prozkoumat to, pokud na té stránce trošku scrolluejte dolů je tam přímo rychlý výběr všech slev (mimo těch, které ještě nabízí samy kraje).
Hurááá, tak už jsem to našla. Je to vlak Bernina a také dělá hned zpočátku takovou krásnou zákrutu. Hezké pokoukání (blush) .
https://www.youtube.com/embed/p5AyEe5xWkQ
Ten je krásný, ale cena jízdenka je mimo naše běžné chápání :O
814151, moc pěkný výlet a ta zatáčka do kopce móóóc zajímavá. Nedávno jsem dostala video odkaz (musím ho najít), také něco podobného, ale myslím že ve švýcarech? Najdu a pokusím se dát na něj odkaz.
Jo a fotky jsou opět moc hezké. Ach ty hory!
Vláčky miluju, ráda s nimi jezdím a ráda se na ně dívám. A protože je kousek od nás zkušební trať VÚŽ, stává se nám v létě, že se jedem koupat do písáku a sledujeme nové vláčky, které okolo nás krouží po zkušební trati. No a to nemluvím o úzkorozchodných tratích, to je lahůdka.
V Kolíně je zase řepařská drážka, nadšenci tomu dávají moře práce a jezdí výletní jízdy dokonce i s párou
http://zeleznicka.bloudil.cz/
Ano jeto krásná projížďka po Slovensku… A mají víc zajímavých tratí. kdysi jsem jel z Banské Bystrice do Žiliny po trati SNP. Je to taky nádhera! A tam je zase nejdelší tunel na Slovensku (byl i nejdelší v Československu)- Harmanecký tunel… Je tam nádherná příroda a stojí to za to!!!
O tom bylo v prvním díle. On tu chybí odkaz
http://www.dedenik.cz/2015/04/28/pozvanka-na-vylet-vlakem-po-slovensku-1-trat-dvaadvaceti-tunelu/
🙂
Musím říct, že ač jsem ve vlacích na trase Praha – Košice strávila víc času, než kdy spočítám, tak o té spirále, kterou jezdí vlak u Telgártu, jsem neměla ani tušení. Je to úžasné, jak chytře dokázali stavitelé poslat do kopce vlak, který vlastně do kopce jezdit nemůže 🙂
Jo a stačí mu na to stoupání normální „výbava“? Tedy jedna lokomotiva?
U Osobního ano, vesměs i u nákladního. Celá Transverzála (včetně té trati s 22 tunely) byla stavěna jako hlavní trať na 60-80kmh a tedy i s menším stoupáním než horské tratě. Proto je potřeba tolik oblouků.
Díky za informace 814151. Zajímavé povídání o cestování vlakem.
My s manželem jsme bez auta, takže rádi jezdíme autobusy a vlaky.
Za měsíc zrovna pojedeme vlakem Alexem z Plzně do Mnichova a zpátky . Už se na těšíme. Bude to pohodlná cesta. Za včasnou jízdenku tam a zpátky spolu s místenkami jsme za 2 zaplatili 1.900,–CZK. Což si myslím je slušná cena.
Míša
Není zač 🙂 Jinak z Plzně do Mnichova tam a zpět ve stejný den pro až 5 lidí stačí Bayer-Bohmen ticket, pro dva stojí 31,60 a platí po celém Bavorsku na regionálky, ale i na Alexy a další soukromníky v závazku.
http://www.bahn.de/regional/view/regionen/bayern/freizeit/bayern_boehmen_ticket.shtml
Díky za tip. Ale my tam budeme přespávat v hotelu.
Míša
Pak jsou potřeba ty jízdenky dvě, platí myslím i na MHD v Mnichově. Nebo taky jde koupit 2 úseky Plzeň – Furth im Wald Gr. + BayernTicket (ten začíná na 23eur myslím), možná i vyjde levněji Plzeň – Domažlice 2x Včasná + Domažlice – Furth im Wald Gr. + Bayern Ticket. U cestování přes hranice těch kombinací jsou mraky