„Ahoj, tak tady máš ty moje ponožky, každá je dobře zabalená a mělo by to být ok, protože jsem je měla včera celý den na sobě. Jo a vracím ten kapesník! A to použité tričko, jako cílovou pachovku, máš?“
Sjedou se na kraji lesa dvě auta, z něj vystoupí lidé a vyměňují si použité kusy oblečení. Řeknete si – probůh, co je to za… blázny? Inu, žádní úchylové, jen lidé snažící se trénovat psy na pachové práce, stopování. Každý, kdo učí psa hledat cizí osoby, na to narazí, na práci s pachem. Se vším se musí počítat!
Na pachový předmět, podle kterého mě bude hledat pes (např. právě použitou ponožku:)), nesmí sáhnout jiný člověk, než já. Uložit ji musím do pevného igeliťáku. Vyvařená zavařovačka je lepší, ale kdo má kapsy tak velké, aby se mu tam vešla? Ano, policejní taktická vesta, ale tu nikdo nemáme:)) Proto kupuju větší sáčky určené do mrazáku, protože třeba mikroten je nevhodný.
Chystám se s Berry na stopu
Když děláme starší stopy, obvykle z logistických důvodů na konci není člověk, ale nějaký jeho předmět. Musí to být něco většího a dobře držet pach. My většinou používáme trička. Mám tři taková, která už mají v podstatě odslouženo, takže mi nevadí nechávat je různě po lesích.
Takže třeba dnes od rána jsem na sobě střídala dvě. Měla jsem je natažená obě, jen občas jsem je přehodila, spodní za horní. Teprve před cestou na místo kladení stop jsem je sundala a zase uložila do pevného igeliťáku a na sebe si vzala tričko normální.
Našla Aryška! Našla!:)) Odměna po úspěšném nalezení hledané osoby…
A proč dvě? Protože jsem kladla dvě stopy pro dva bloodhoundy – pro Daninu Cecilku a Vítkovu Gerdu. Proto jsem dávala i ty dvě zvlášť zabalené ponožky. Ty byly původním pachovým předmětem, podle kterého pes vlastně určuje, koho hledá. Takže tam je vyvarování se cizího pachu zásadní. No a Dana dělala totéž pro Ari a Berry.
Další kapitolou je potom plánování, kudy stopa povede a kudy se kladeč zase vrátí, aby nezničil buď původní kladenou stopu (nesmí se k ní přiblížit, takže se obvykle dělá dost velké kolečko) nebo stopu určenou pro jiného psa. Řeknu vám, abychom položili správně stopy pro čtyři psy, potřebujeme pořádně velký prostor!
Takže dnes si obyvatelé domů kolem královédvorské nemocnice museli myslet, že jsme se úplně zbláznili, když jsme soustředěně vcházeli do lesa, jinde se vynořovali, ve výšce našich oči dělali značky pro psovody tak, aby je psi pokud možno neviděli (fáborky), zapisovali časy začátků jednotlivých stop a zkoušeli si obecně uvědomit většinu možných zádrhelů. O pobíhání za psem s desetimetrovou stopovačkou a kamerou na hlavě už ani nemluvím. Přitom pro nás jsou všechny tyto úkony logické a potřebné:))
A tak se dnes zvědavě ptám: děláte někdy v rámci své práce nebo svých koníčků taky na první pohled podivné věci? Je tolik zajímavých a specializovaných činností, o kterých obvykle „široká veřejnost“ nemá ani tušení. Šijete, skládáte origami, děláte bojové sporty? Modelaříte? Chodíte na ryby, fotíte zvířata nebo zkoušíte pěstovat něco, co u nás není obvyklé? Zkusme si dnes povídat o různých zajímavých činnostech, které umějí nezasvěcené překvapit:))
Musela jsem vypadat podivně, vracejíc se s Denisem ze cvičáku, po kolena mokrá a lehce zabahněná. Můj klient se na druhém chodníku snažil věrohodně předstírat, že mě vůbec nevidí. Při příštím setkání mi to vysvětlil – prý se domníval, že by mi to mohlo být nepříjemné. (tmi)
Na cvičák už nedocházíme, zato se psem pilně chodíme. Miluju nové trasy, mám radost z každé nově objevené pěšinky, ale stejně tak ráda chodím i ty osvědčené. Nedávno jsem si pořídila turistický deník a lepím si turistické vizitky (máme vizitku i našich Strakatých procházek). A nejnověji jsem se pustila do sestavování rodokmenu – to je úžasně zajímavá činnost. Zvláště když člověk objeví o svých předcích něco víc, než jen zápisy v matrikách. Ale i z nich se dá vydedukovat nejeden zajímavý příběh.
Klient je zvláštní, leč aspoň ohleduplný (chuckle)
Turistický deník je dobrej nápad a ty rodokmeny ještě lepší. Teď už ti zbývá než začít zapisovat paměti! (inlove)
Tak si mi pripomenula dve zabahnené príhody. Pri prvej som na výšľape u nás za rybníkmi stretla jedného treskuto priateľského labradora, ktorý sa chcel kamarátiť až tak, ze mi vyložil na plecia predné pacičky aj s kilom blata na každej. Keď ho panička odvolala, tak jak išiel dolu, potiahol mi packami široké blatové pruhy cez celé tričko (bledomodré). Nedokázala som sa na neho hnevať, ale po návrate do mesta na mňa ľudia teda dosť čudne zazerali – kde sa táto preboha váľaľa … Pri druhej ma zase za tými rybníkmi, čo je mmch najvzdialenejší bod mojej trasy od domu, chytil okraj prudkej letnej búrky. Zmoknutá do nitky, zablatená a mierne sa odparujúca v tom teple som nakráčala do ulíc mesta, kde nespadla ani kvapka. Niektorí zdúpnelí okoloidúci tam asi stoja dodnes… 😀
A nezkusíš dogtrekking?
Jejda, Petro, dogtrekking je jistě fajn způsob jak trávit společný čas se psem, ale na extrémní trasy já už nemám. Možná kdyby ses zeptala tak před dvaceti lety. (chuckle)
Jé jsem ráda, že se Postcrossing ujal. Já už mám doma taky spoustu pohlednic z celého světa. Je pravda, že teď jsem tuhle aktivitu trochu utlumila, ale na podzim určitě zas začnu. Teď je spousta jiné práce.
Moje aktivity – duben jsem věnovala drabblatům, jako spousta tady :-). Teď doháním zahradu, ale mimoto ještě občas vyrábím ty vitráže a občas se snažím napsat si něco do šuplíku. A dělám si fotoblogy a tak, ale s tím nemusím chodit mezi lidi. Mezi lidi chodím s hůlkami na NW, protože mně se zase naopak chodí špatně bez nich. A chození mě baví, chodila jsem celou zimu, a byly to úžasné víkendy venku, kde v podstatě o človíčka jeden nezavadil. Teď už je všude lidí plno… No, to by asi zatím stačilo, že.
Zálibu v chození a psaní sdílíme, milá Toro, takže jsem náležitě zvědavá na ty vitráže! Máš někde třeba album s fotkami svých výtvorů? (inlove)
Dede – tora své vitrážky dává i do aukce – předloni to byla kočka a vloni motýl. A kdysi na hady dávala postup výroby vitrážového koně – to byl teprve kousek krásný!
Milá Dede, jste vzorné stopařky a ty dobře načichlé stopy je jistě radost hledat. :-)) Pohlaď za mne zdatné psí stopařky a říční lodivodky.
Mým koníček je tuláctví,ztrácím se a bloudím ve všech možných destinacích a překvapuje mne, že se vůbec najdu.
Ruční práce za 5 ale dovedu krásný křížkový steh a taky ručně sešívat a vyšívat ale nebaví mně to, jen nutnost mne dožene k těmto činům.Ničím zvláštním nevynikám ale jsem ráda, že tady máme ty, které umí mně záhadné věci a činnosti. Tak třeba zábavný fyzikální běh s poučením nebo umění bojová v součinnosti se psem, či zdatné tvořitelky krásných podivuhodností z látek,spisovatelky, pisatelky, ctící i psané útvary o jistém počtu slov,prostě umělkyně,vše moc ráda sleduji a baví mně to moc, takže díky!
Jenny, nějak ti nevěřím! (blush) Taková jsi činorodá, zvědavá a šikovná, že prostě nevěřím, že by se ti zajímavé činnosti úplně vyhnuly. Pokud se pamatuju, jen s Ájou II. už sis zažila nejedno dobrodružství! (inlove)
Ostatně, jak bylo v Provence? Kde jste vlastně s vnučkou byly? 🙂
A v neposlední řadě děkuju za pochvalu (inlove)
Dede, já to naprosto chápu 🙂
jako propriety musí být, my zas řešíme na jaké pamlsky leze míň mravenců…včil už je to peklo a moji miláčci nechtějí mlsek od mravenců papat 🙂
Jo, mravenci a jiní lesní a luční hladovci komlikují ukládání pamlsků, zvlášť, když to na zemi leží pár hodin. Já balím do trička za studena lisované granule 🙂
Já si myslela, že pes aportuje štěkaje, ne meče? 🙂
Ale už, to patřilo dolů pod Io.
Donda je totiž koza. 😀
(rofl) JJ, tys ale zvíře! (rofl)
Jo – tak štěkaje je přechodník, já prve myslela, že podstatné jméno (fubar) – ten češtin je tak kreativní (clap)
Jak taky nevím, jak takový štěkaj vypadá a jak se s ním bojuje, ale určitě je to nebezpečná zbraň – koukni, jen se o ní mluví a Dede se už kutálí 😀 .
jasně, na štěkaje je třeba si dát obzvlášť pozor, protože strašně kradou! 😛
Jste kůňové všichni. Štěkajem počínaje a mečem konče 🙂 Pobavili jste mě.
imho pes nutně musí aportovat hubu drže, jinak by mu aport z tlamy vypadl 😀
a to platí i pro aportující kozy
já jsem za uprchého blázna/marťana pořád..jednak IT práce je svébytným jazykem proslulá, druhak pokud se někde sejdem s kamarádama, lidé, ke kterým dolehne naše konverzace, také nevěří svým uším 😀
„..ten alickej palát nahodil bublinu a portnul do Stormwindu… měl ten modrej pet půlku HP a mě to kritlo a zabila jsem si ho…lama hunter nedismissnul peta a ten naagroval půlku instance“
Ano, to je typická ajťácká věta. Normální člověk v ní rozumí akorát zájmenům a spojkám 😀 .
Šiš, kdysi jsem něco z této hantýrky ovládala, ale tady musím souhlasit s JJ (angel)
kdepak..ukázka výše není ajťácká věta. Může ji sice pronášet ajťák, ale i skladník, policista, učitel, matka na mateřské dovolené..kdokoli.
Je to hantýrka hráčů WOW 😀
A nebo když ti někdo farmí lajnu, mastery na adc už moc nepomůžou 😀
LOL 😀
E? jsem vedle jak ta jedle, tohle mi děti ještě nevysvětlily 🙂 .
Já se držela v obraze jen v době, kdy děti ještě hrály… 😛 Jsem fázově posunutá (chuckle)
Tak starší.
Most spravíš tak, že pilu z domku dáš Hermanovi. Za jeskyní půjdeš dolů, sebereš ořech, žalud a ten druhý ořech a dáš do ďoury. Vyroste Pseudobushia Hughiflora. Ta tě rafne do nosu a získáš imunitu proti hadovi … 😀
To jsme řešili v hospodě a nahlas. Najednou kolem bylo ticho … 😀
Ležím (rofl) … Pseudobushia ma načisto odrovnala.
Jo! jo! oba díly Kyrandie byly skvělé
adventury byly můj kůň..gobliins!
Já jsem svému okolí za blbce tak často, že už mi to ani nepřijde. No posuďte sami:
*kantorka prchá kolem školy za mohutného povzbuzování žactva, v rukou tác s dvěma demonstračními voltmetry, v zubech vodiče (už je nebylo kam dát), aby oběhla budovu, protože nějaký inteligent zalomil klíč ve spojovacích dveřích a ona přece nebude mít hodinu bez experimentů
*jeden dospělý sedí nahoře na bříze a kolegyně se k němu pokouší vyhodit konektor, aby natáhl napájení k optickým závorám vzduchem (meřili jsme rychlost a zrychlení při běhu a nechtěli jsme, aby běžci museli přeskakovat nějaké kabely).
* skupinka lidí stojí v parku, čučí do dalekohledu a nechává nahlížet i kolemjdoucí, protože je zrovna zatmění (přechod Venuše přes sluneční disk, povedl se halový jev apod.).
*k velké radosti malých návštěvníků botanické zahrady polévají dva normálně vypadající dospělí kaluž kapalným dusíkem, tato zamrzne a mrňata se mohou klouzat i v červnu (po opravě zkapalňovače bylo potřeba nějak naložit s první, příliš kontaminovanou várkou).
Jak říkám, mne vytočí máloco 🙂 .
Jj! Tý terorííst !! :-))
JJ, tys úžasná kantorka! Proč jsem někoho takového nepotkala ve škole já? Třeba bych chápala fyziku! (inlove)
Jste krásně cáklí, moc vám fandím:))
Súc tiež priestorovo výraznejšia a drevená na všetky športy, dlho mi tvalo nájsť si vôbec nejaký pohyb, ktorý by ma bavil. Skončila som pri obyčajnej chôdzi. Ľuďom to v dnešnej dobe príde čudné, že len tak chodiť, bez nejakých „in“ vychytávok, typu aplikácie na mobile, paličky na nordic walking (strašne by ma otravovali), diaľkové pochody, organizovaná turistika, a pod. A to len tak chodíš? No, len tak. Mám svoje obľúbené trasy a baví ma pozorovať, ako sa tie miesta menia v rôznych ročných obdobiach (ale miznú mi tie pekné miesta, miznú). Posledné roky je teda veľkým plus naša malá jack-russlica-opica, ktorej nevadí chodiť so mnou aj 2 – 3 hoďky kade tade po poliach. Pravdupovediac, keď sa vrátime, ona je hotová sa otočiť a isť zas. Nie vždy mi to ale vyjde ísť s ňou a tak chodím naďalej aj sama. Moja predstava neba je mať voľný deň a môcť ísť so psom, v najhoršom aj bez psa, na poriadne dlhý výšľap, kam ma nohy zavedú.
Km, taky jsem chodec 🙂 i když bez NW holí jsem dost omezená, co do vzdálenosti (ten zatracenej kotník:))
naprosto chápu tuhle zálibu, včetně chození po stejných místech a sledování, jak se mení.
Přeju ti mnoho příjemně ušlých kilometrů – nejlépe s russlicou opicou! (inlove)
Já občas rozřežu hadr, sešiju, rozřežu a sešiju 🙂 Teprve pak z toho možná je základ něčeho 🙂 deky, polštáře, tašky… to mě momentálně baví asi nejvíc. Teda taky mě moc baví nakupovat látky, ale tam jsme limitována i jinými záležitostmi, než nadšením.
Taky ráda fotím, teda neumím pořád ty fotky v počítači upravovat, prostě to buď vyjde nebo nevyjde 🙂
Pobíhání v historickém kostýmu provozuju už málokdy, po těch 27 letech to už nemá ten půvab co zamlada 🙂
Matyldo, na vás piškvorkářky a obecně tvůrkyně z látek jsem při psaní článku taky myslela! Třeba způsob, jakým vy vidíte a vybíráte látky, mě nepřestává překvapovat – coby osoba nešicí vlastně vaším prostřednictvím teprve kouzlo látek objevuju 🙂
A po výskytu v historickém kostýmu jsem kdysi toužila velice velmi, ale když jako brejlovec jsem měla pocit, že bych vypadala akorát trapně. Mea culpa, že jsem se přes to nedostala. Tak jsem aspoň jezdila na těch koních a v duchu byla leckdo – od Vinnetoua až po D´Artangnana (rofl) Jako vznešená dáma jsem se jaksi nikdy necítila (angel)
Že se kvůlivá hledání krabiček na stará kolena naučím i horolézt a vyzkouším i potápění by mně nenapadlo ani v bláznivém snu. A teď mně k tomu chytla i výroba korálkové bižuterie
Krabičky (kešky) sme jeden čas tiež pestovali kvôliva môjmu synovčekovi malinkému (19), dostali sme sa pritom na miesta, ktoré by nás bez toho v živote nenapadli, ale teda nehoroliezli sme, motali sme sa len tu po okolí. Synovček z toho už ale vyrástol a bez neho to nejak nie je ono. Ale boli to fajn výlety.
Páni Sylvo, tak to koukám, že jste to keškování fakt vzali vážně (inlove) Jsi skvělá!
A korálková bižuterie? Nemáš někde fotky svých výtvorů? (wave)
Pochlub se, Sylvo. Určitě jsou to skvosty.
Uvědomila jsem si, že momentálně žádným koníčkem nežiju, asi mne dvacet let koně vyčerpalo na pár let dopředu. To jsem si naprosto přestala dělat hlavu z toho, co si kdo myslí. Když jsem vyjela s mláďatama na Hron a na jednom tábořišti se jich chlapi ptali proč s sebou vláčí tu tlustou bábu, byla jsem moc ráda, že jsem se naučila nedělat si tu hlavu. Taky jsem se kdysi styděla chodit v hisckých šatech, protože v čemkoli prostě nevypadám.
historických šatech
Inko, ty chlapi by zasloužili nakopnout do úsměvu – nechci si představit míru arogance nebo hlouposti (pravděpodobně kombinace obojího), která má takový výrok na svědomí. (devil)
A historické šaty by neměly při výraznější postavě vadit – tehdy tak chodili oblečení všichni a výraznější postava byla znakem toho, že se dotyčné (a jejímu muži)
daří dobře žít, nebylo se za co stydět. 🙂
Inko, tvůj kůň byla práce s dětmi, skauti, nebo tak nějak, viď? (inlove)
máš mail Dede…
Viděla jsem – smekám klobouk před Inčiným koněm (inlove)
Jen jsem vracela, co jsem dostala, pravda, já dostala jen dva roky a dala jsem dvacet, ale stálo to zato. A já se ani těm chlapům nedivím – vždyť v posledních letech jsem měla tu kánoi pomalu na míru. Tehdy to ještě tak hrozné nebylo, ale v jejich očích ano.
Bohužel historické aktivity nám odešly s prodejem fary, já momentálně fakt tak jenom ležím ladem. Ale snad se mi něco zdaří
Inko, věřím, že když jsi dávala, tak jsi zároveň musela dostávat – děti to musely milovat. Popravdě mě mrzí, že mě nikdy nic podobného v životě nepotkalo. Na jízdárně to bylo silně konkurenční prostředí, dobrých koní bylo málo a nikdo nechtěl, aby mu někdo další „lezl do zelí“.
Jinak věřím, že na tebe něco hezkého čeká… ono se to musí správně vyvrbit, aby se dal dohromady zájem a čas (inlove)
O jízdárně mi povídej – na učňáku jsme měli vlastní stáj se sedmi (později více ) koňmi. Jezdila jsem v pondělí, sama holka s klukama, vždycky jsem chytla neoblíbenou klisnu nebo pošahanýho valáška. Ten byl obzvlášť dobrej, starej angličan rovinář, po dni klidu se mnou obtryskal jízdárnu, já slítla hned v prvním kole, on se vylítal, kluci mi nadávali…..Ale bylo to nádherný a stále na to vzpomínám. Dneska bych potřebovala mamuta
Hm, takhle já chytla vysloužilého drezůráka – taky angličan. Shodil mě kdykoliv se mu zachtělo (a mnoha různými způsoby – byl to špičkový drezurní kůň, mnohokrát mistr republiky:)), ale zase uměl strašně moc naučit. A nikdy se neplašil – pokud se mu ovšem nehodilo to předstírat 😛
No já nevím DEDE, jestli je divná věc, ale mě tento koníček hrozně baví. Úplně mě to chytlo. Ať si kdo chce, co chce říká.
Před časem tady Tora psala o Postcrossingu. Je to posílání si pohledů. Vygeneruješ si náhodné adresy a na ty posíláš pohledy. A tobě chodí pohledy zase z celého světa. Opravdu to funguje. Pořídila jsem si speciální alba na pohlednice a tam si je zařazuju. Už mi jich přišlo 126 a podobný počet jsem jich poslala. Kdo se chce podívat, viz odkaz dole.
https://www.postcrossing.com/user/Hepca/gallery
Míša z Plzně
Nakukla som, pekné. Rozosmiala ma pohľadnica s papierovou skladačkou koaly – píše sa tam, že toto je najpohodlnejší spôsob, ako poslať svojim blízkym koalu (a malým písmom pod tým) pretože je čoraz ťažšie prejsť cez ostrahu na letisku so štandardnou koalou 🙂
Míšo, máš tam nádherné obrázky! (inlove) Takže okolní knihkupci a trafikatni tě teď znají jako „Tu, která hledá stále nové pohlednice“ (chuckle)
To je pravda DEDE, naštěstí pohlednice Plzně máme hezké a já šířím její slávu ve světě.
A tuhle mě paní pošťačka moc děkovala, že si krásně zapošťákovala. Myslela tím, že mohla lepit známky a razítkovat pohlednice.
Míša
Taky mě vždycky potěší, jak rády pošťačky berou pohlednice a lepí na ně známky. I mi kolikrát pomáhají vybírat nejhezčí známku.
(Jo, Tora mě taky uvrtala, je to super koníček. Věším si ty došlý na zeď, už mám 4 plný polystyreny 1×0,5. Občas si dělám švandu, že si tak vlastně nenápadně zatepluju ložnici. (chuckle) )
Jo. Velmi zajímavé je chodit na trénink už oblečená v hakamě. Když to mám dost blízko, volím radši tuto variantu, než se převlíkat na místě (tj. obvykle na louce a bez šaten).
Když je nás víc (třeba máme miniseminář), je to ještě lepší. Koukni: https://lh4.googleusercontent.com/-aVbD4A93gUI/TejJgFM912I/AAAAAAAAACQ/WenVUwkkuwM/w444-h592-no/babice%2B3.JPG
Ioannino při pohledu na fotografii jsem nabyla dojmu, že jsem v Japonsku.
Míša
Io, to se mi líbí – taky bych na vás jen koukala! Ta barva šatů určuje hodnost (míru znalosti…) nebo je to odlišení muž – žena?
Promiň blbou otázku, ale o tomhle nevím opravdu vůbec nic 🙂
Barva šatů: tady v tomhle ne. Sandrielka na sobě má bílé džudistické kimono, protože tehdy ještě neměla hakamu; až si ji konečně koupila, nosila do ní pořád ten bílej vršek. (Já jsem tolerantní mistr, na hadrech mi až tak nesejde.) Zbytek je jenom více či méně vyrudlý.
Io je tam ten nejmenší prcek (občas se divím, že jsem v tom chumlu vidět) a ten pes vepředu je Penny. Uměla skvěle hlídat odložené věci, takže jsme mohli nerušeně cvičit – moc mi tak šetřila práci, já měla zodpovědnost za lidi, Penny za věci. Melina to tak dobře neumí a Donda ještě nepochopila, v čem je ten vtip, a zatím se snaží si hrát s náma. Třeba aportovat meče. 😀
Io, a nechtěla bys vysvětlit, co to vlastně cvičíte? (inlove) Jako, jak se to doopravdy jmenuje a nějaké podrobnosti? Já se ráda dovzdělám (wave)