Říká se, že nejvzácnější věci můžeme mít přímo před sebou a nevnímat je, za jak obyčejné je považujeme. Je-li řeč o evropské gastronomii, a to ať jde o jídlo či o různé zvláštní (zejména pak alkoholické) nápoje, ví pomalu každý, že je k nalezení mnoho dobrého a tak aktivně hledá a zkouší. Stranou zájmu pak zůstane často téma dnešního článku – pojďme si povídat o limonádách.

Česko má poměrně dlouhou limonádovou tradici a našinec ví, že chce-li si něco dát, opravdu se nemusí omezovat na všudypřítomný globální výběr typu Cola-Fanta-Sprite. Problém je, že je-li něco opravdu marketingová černá díra, pak to jsou právě nápoje tohoto typu. Starý kontinent je plný vynikajících limonád, které mimo domácí trh nikdo nezná a většina lidí ani nikdy nepozná. A je to škoda – kdyby si někdo dal tu práci s propagací a distribucí, firmy CocaCola a PepsiCo by měly v našem koutku světa velký problém udržet krok.

Pomineme-li český trh, který čtenáři jistě dobře znají, rád bych zde tedy udělal první krok a prezentoval následující limonády, které podle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co se nabízí. Výčet jistě není kompletní, protože jednak jsem zatím zdaleka nezkusil vše, ale z toho, co jsem zkusil, mohu vřele doporučit tyto:

• VitaMalz je německá tmavá chmelová limonáda, která chutná jako sladší nealkoholické pivo. Kromě toho, že je to relativně zdravá alternativa sladkých nápojů, velmi se doporučuje těhotným a kojícím ženám kvůli složení, které podporuje jak těhotenství, tak kojení.
• Spezi je limonáda pocházející z Německa, která je oblíbená i v Rakousku a která je popularitou srovnatelná s českou Kofolou v Česku. Je to v podstatě půl napůl smíchaná pomerančová limonáda s colou.
• Cassis je velmi tradiční nizozemská limonáda vyráběná z černého rybízu. Chuť je sladkokyselá, spíše tedy kyselá – a pochází původem z provincie Zeeland. Cassis dělá více výrobců, není to licencovaná značka; na nizozemském trhu tuhle příchuť má i Fanta, ale za tu „původní“ se považuje ta od zeelandské firmy Hero. Ve světě limonád Cassis má pozici v podstatě jako Pilsner Urquell mezi pivy plzeňského typu.
• Faxe Kondi je vynikající dánská limonáda, která je nejpopulárnějším nealkoholickým nápojem v zemi, a to s přehledem. Dánsko je jednou ze zemí, kterou se žádnému limonádovému gigantovi nepodařilo jen tak dobýt, a to právě kvůli této limonádě z pivovaru Faxe, která se bohužel neexportuje dál, než do některých supermarketů v německo-dánském pohraničí. Příchuť je citronově-limetková, něco mezi Spritem a tonikem (obsahuje totiž chinin). Limonáda je bezbarvá a obsahuje poměrně hodně kofeinu. Prodává se i v koncentrovanější verzi coby energetický nápoj. Vzhledem k tomu, že neobsahuje kyselinu fosforečnou, a člověk si kvůli ní tak neničí zuby, je dobrou alternativou ke CocaCole, pokud jde o obsah kofeinu.
• Julmust a Påskmust jsou sezónní, velmi těžko chuťově popsatelné tmavé švédské limonády. Julmust je vánoční verze a Påskmust je velikonoční, jejich specifická chuť pochází z chmelu, sladu, karamelu a různého koření. Stejně jako pro Faxe Kondi platí, že když je sezóna ať už na Julmust nebo Påskmust, prodeje vysoce převyšují globální giganty. Mnoho lidí (včetně mě) si toho dělá zásoby ve sklepě, aby se to dalo pít během celého roku. V Česku by teoreticky měl být Julmust k dostání v obchodních domech IKEA pod názvem Dryck Julmust.
• Nygårda je švédská limonáda, kterou vyrábí pivovar Spendrups a která má více příchutí – borůvková, malinová, bezová a hrušková jsou takové nejstálejší. Chuťově je velmi specifická – už jen proto, že příchutě, které má, nejsou u limonád ve světě zrovna běžné. Není ani nijak extrémně sladká, chuť má spíš nakyslou.
• Solo (čte se Sůlu) je vynikající norská pomerančová limonáda, která postupem času dostala i jiné příchutě (například citron), která strčí podle mého názoru Fantu i s Mirindou hravě do kapsy. Stejně jako v případě Faxe Kondi se velmi divím tomu, že ji pivovar Ringnes, který ji vyrábí, neexportuje nikam – ani do toho Švédska ne. Chuťově je mnohem „plnější“ než třeba Fanta, ty pomeranče jsou tam mnohem více cítit.
• Julebrus je norská vánoční limonáda. Každý pivovar v Norsku vyrábí svou alternativu a každoročně probíhá soutěž o nejlepší julebrus toho roku. Receptura není stálá, hodně se experimentuje. Limonáda je to hodně, hodně sladká a chuťově připomíná takové ty dětské žvýkačky. Barva je buď temně červená, nebo hnědá, záleží na regionu, odkud pochází. Hnědé variantě se v některých místech Norska říká champagnebrus. Zajímavostí je, že doba expirace, která je na lahvích uvedená, je ve skutečnosti jen orientační, podle Norů julebrus, podobně jako víno, je s každým rokem lepší, což ostatně dokládá fakt, že „archivní“ julebrus je k dostání na Finnu (největší a v podstatě jediný inzertní server v Norsku) za výrazně vyšší ceny, než čerstvý.
• IrnBru je ovšem poklad – železitě oranžově zbarvená limonáda s vysokým obsahem kofeinu, chininu a cukru je pro Skoty po whisky druhým národním nápojem (to jsem si nevymyslel, tak tomu opravdu říkají). Vřele ji doporučuji zkusit při návštěvě Skotska či kterékoliv další části Spojeného království – k dostání je tam všude. Na rozdíl od pivovaru Faxe se firma Barr, která IrnBru vyrábí, snaží o export, ale nejde to vždy snadno – IrnBru se poměrně dobře drží v zemích Commonwealthu, zejména v místech silnější skotské komunity, mimo Commonwealth bývá k dispozici, pokud vůbec, pouze ve specializovaných obchodech a pouze v naprosto předražených třetinkových plechovkách. Chuť je opět něco na způsob dětské žvýkačky, ale opravdu mohu vřele doporučit.

Je poměrně škoda vidět, že v době, kdy globalizace dává prakticky neomezené možnosti exportu, se většina výrobců takto originálních nápojů o nic podobného ani nesnaží. Totéž ostatně platí i o českých limonádách jako je Kofola, Vinea nebo malinovka. Pokaždé, když jsem v Česku autem, si první dvě jmenované – malinovka bohužel není v lahvích pořádně k dostání – přivezu navzdory téměř přetíženému autu ve velkém množství do Norska a dávám je ochutnávat kamarádům a známým – a mohu potvrdit, že reakce jsou většinou velmi dobré.

Problém vidím tak trochu v tom, že výrobci nedělají vůbec nic pro to, aby inzerovali své nápoje turistům či aby se protlačili do průvodců typu Lonely Planet místo naprosto zbytečné reklamní kampaně vůči domácí populaci – protože místní ty nejtradičnější nápoje stejně znají, reklama nereklama. Tím, že limonády jsou v gastronomii stále ještě tak trochu takovou popelkou, není ani vůle k tomu, aby s nimi experimentovaly řetězce v rámci „dnů“ věnované typickým produktům té či oné země. A přitom bychom se jimi mohli pyšnit stejně, jako pivem či vínem!