Zírám na krabičku. Dávám si ji blíž – vidím houby. Dám ji dál, vidím dvakrát houby. Sundám si brýle a konečně si přečtu kýžený text. Já vám povím, to je pořád řečí o problémech s vráskami, když na vás přijde pozdnější střední věk! Podle mě jsou vrásky zcela zanedbatelné proti nepohodlí, které na člověka v tomto věku přichystají jeho vlastní oči.
Už se tomu neříká stařecká vetchozrakost, protože kolem pětačtyřicátého roku, kdy se začnou oči kazit, jsme přece všichni ještě sexy a mnozí v tomto věku neváhají zakládat rodiny. Takže jací staříci, že?
Jenže příroda kašle na naše pocity a klidně nechává čočky v našich očích ztrácet pružnost již od tohoto jarého věku, takže když se přehoupneme přes padesátku, začínáme řešit problém příliš krátkých rukou, či – jste-li většinu života krátkozrací – nefunkčních brýlí.
Já jsem bohužel ten druhý typ a majitelům krátkých rukou, schopných vyřešit své problémy koupí brýlí na blízko třeba v drogerii, upřímně závidím. Moje původně krátkozraké oči, vylepšené všelijak pootáčenou osou vidění, mi na stará (eh, skoro jará:)) kolena ukrutně pijou krev.
Kde jsou ty časy, kdy jediné koukací nepohodlí spočívalo v nejistotě, jaká že to tramvaj vlastně přijíždí? Případně ještě můžu zařadit mžourání na plovárnách nebo u moře, protože v brýlích jsem nikdy neplavala. Nikdy jsem však neměla tolik dioptrií, aby mě to doopravdy omezovalo.
No, a kdysi jsem si myslela, jak to bude prima, až se mi se stařec… eh presbyopií budou snižovat dioptrie – uvidím lépe, věřila jsem! Naivně. Nikdy jsem netušila, jak neuvěřitelná je to otrava, když člověk špatně vidí na blízko! A taky na středně a polostředně. Tedy na všechny ty vzdálenosti, ve kterých je ke čtení odsouzen jedinec, jehož práce ho drží u počítače a papíru s tužkou. Nevěřili byste, jak strašně těžko se teď věnuju svému populárnímu zlozvyku, tedy čtení při jídle. Chudák já!
Ač se snažím rozumně aktualizovat své multifokální brýle, tak mám dojem, že správně nastavené mi vydrží tak maximálně čtvrt roku a pak zase začne kolotoč nandávání a sundávání brýlí – oboje s cílem, abych ksakru něco viděla. Jak jsem se dozvěděla, operace je v mém případě tak trochu sázka do loterie a já zatím nejsem dost zoufalá, abych riskovala tu horší variantu výsledku.
Ale abych si pořád nestěžovala. Vetchozraká potíž má jednu velkou výhodu – nemusím shánět do koupele oslí mléko! Díky věčně nedobrýlenému vidění většinu případných vrásek ani nezaznamenám!:))
A tak se dnes ptám hlavně těch v pokročilém středním věku – co vy a vaše oči? Patříte spíš k majitelům krátkých rukou, nebo brýlovým výstředníkům, kteří už nevědí, přes co na blízký svět koukat? Máte nějaké vychytávky, jak na nepružné oční čočky vyzrát?
Musím se přiznat, že nedávno jsem už rezignovala a zvětšila si písmo ve wordu… (blush)
Ach jo! Brýle na blízko mám už hezkých pár let! A ty na dálku taky, ale v šuplíku. číslo tramvaje nerozeznám už léta, ale dokud vidím tu tramvaj, tak ty brýle na dálku nepotřebuju. A ptícu na střeše taky vidím. Co na tom, že nerozpoznám na tu dálku orla od sýkorky 😀
Ale nevím, jestli nemám „závidět“ ten šedý zákal. Aspoň se dá operovat. Já mám zelený zákal na tom jediném oku, na které vidím. Zatím ho očařka udržuje v provozuschopném stavu, ale….?
Jinak před chvílí jsme se vrátili z vesnické oslavy čarodějnic a bylo to strašně fajn. Byla tam spousta dětí (ty měly lampionový průvod), které běhaly kolem hromady dřeva a ztrácely se v přilehlých topolových lesících a v řepce, čepovalo se pivo, nalévalo víno a medovina, opěkaly se buřty a lidi se bavili a smáli a pak jsme se chlubili, že máme široko daleko ze všech dohledných vesnic největší oheň a nejhezčí ohňostroj (chuckle)
Bylo to milé, pospolité a já si zase uvědomila, jak moc mám tu naši vísku ráda 🙂
Jak jste oslavili čarodějnickou noc vy? (wave)
Tedáá, to muselo být fajn (clap). Tady se snad ani čarodejnice neslaví, nevím o tom nic.
A dole Dede – ano, žluté brýle se vyrábějí i v „clip-on“ verzi. Manžel takové měl v autě, něž mu „změnili pohled na svět“. Přichytí se na normální brýle a pak jen „odcvrnknou“ nahoru, když je nechceš přímo dopojit. A je v nich výběr :
http://1url.cz/NvP5
a jestli se ti to otevře správně, tak je vidět rozdíl v „žlutosti“. Třeba hned ty druhé odshora nejsou ty pravé, nejsou ostře žluté, jako pak ty pate v pořadí (od Careview). Možná na slunce to takový rozdíl není, ale na večer rozhodně a velký (my jedny ty do hněda omylem koupili tak vím). Takže Hanko, doporučuji.
A Jenny !!! Takhle „každé oko jinak“ upravili loni v listopadu oči mojí švagrové. A ona je z toho dost nešťastná, ne a ne si na to zvyknout. My skoro mysleli, že se očařka spletla 🙂 Tak se švagrové musím zeptat, jestli už je to léépšíí 🙂 a říci ji o tvém případě. Díky, žes to napsala.
A ano, manžel si take pochvaloval po sundání zákalů, jaké má jasnější vidění. Já prý zatím mám jen velice nepatrný začátek zákalu někde v rohu. Ale asi mě to take čeká, vlastně to špatné vidění třeba titulků v TV, nebo vůbec pocit že se jeden diva skrz gázu je hlavní úkaz zákalu a čas ho sundat. A ještě dodatek. Prý se občas stane, že po operaci zůstanou nějaké nepatrné zbytky tkání či co a tak do půl roku se oko zase mírně zakalí. To se ale ambulantně roztříští lejzrem a už je to nafurt, znovu se to pak nevrátí. Kamarádce tak upravili obě oči (v rozmezí týdne), zakalily se jí asi právě těch půl roku po operaci. Ale ne všem se to stane i když je to běžné. Tak abyste se případně nelekali, že se zákal vrátil
No tak já jsem se párkrát prolítla, nic moc, koště potřebuje servis. Celkem to ve vzduchu dost hučelo, baby byly po zimě v euforii. Čarodějnice jedny!
Já jsem se prolétla už v pondělí, koště selhalo. Vyletěla jsem z baráku až na dvůr, vzala jsem dva schody a lešeňovou trubku. Opět jsem se zřídila /nebo zřítila?/. Mám naražená žebra, loket, koleno. Naštěstí nic zlomeného. Budu muset nosit helmu a chrániče. (headbang)
Někde na nettu jsem viděla pěkný design. Hadí ocásky, myší očka, chlupy z jezevce a tak.
Ale jinak lity lity, ať to rychle přestane bolet!
Poslední multifokály mám dobře uložené v pouzdru.Obě oči mám odoperované po šedém zákalu ve Zlíně u p.doc. Smečky.
Lze to samozřejmě i u p. doc. Stodůlky ale i jinde. Ovšem Zlín je Zlín. Měla jsem to levnější s ohledem na ten zákal.Jedno oko mám provedené s viděním na blízko – ke čtení a druhé na dálku- auto, krajina.Ta metoda je špičkovým lékařům známa a doznala i zlepšení. Oční chirurgie je jedna z těch, která se ohromně vyvíjí dopředu. Obě oči si pak mozek sesynchronizoval sám a tak již nepotřebuji multifokály ani jiné fokály, jen proti slunci. Mám to od r. 2006 a dobrý, vše bez brýlí.
Jenny, to vážně jde? Že bych se jako měla těšit na šedý zákal? (chuckle)
Ale moc ti přeju, že ti to tak vyšlo! (inlove)
Milá Dede, jde to a to i bez šedého zákalu, jen je to dražší. Zákal je částečně “ na pokladnu“ ale tzv. kosmetická korekce zraku se platí zcela.Pokud je ovšem korekce nezbytně nutná z jiných zdravotních důvodů, náklady na léčbu posoudí sám lékař. Na tuto metodu mne upozornila má spolužačka, jejíž syn je primář plastické chirurgie v blízkém mém okolí a všechno mamince radí a já se na tyto rady informuji u ní.V tomto mám opravdu odborné poznatky, co se týká léčby různých neduhů, ovšem jen pokud to potřebuji.
Jenny, Smecka je muj a Hanci spoluzak z gymplu. Jeste furt ma tolik tech kudrnatych vlasu?
Hano, pryč jsou ty časy, kdy kudrny vlály. Dnes spíše méně je více ale má krásnou pravděpodobně mladší ženu avšak je velmi šarmantní, takže těžko soudit, zda tato žena je ta pravá. :-))Lékař však jest excelentní.
Brýle naštěstí potřebuji pouze na čtení. Kdybych je musela nosit denně, byly bych asi nešťastná, ve zdejší vlhkosti vzduchu mám obličej a hlavně nos skoro furt navlhlý a stačí mi, že mi kloužou sluneční brýle. Na dálku naštěstí vidím stále velmi dobře, i když mám oči „zaostřené“ spíše na přírodu. Poznám druh malého ptáčka na špici stromu, ale u nápisů se musím soustředit abych přesně přečetla písmenka a čísla. U manžela to bývalo obráceně, nosil brýle přes den, na čtení sundaval. Mělo to tu výhodu, že když jsem si na nákup zapomněla vzít s sebou brýle, stačilo třeba pro určení ceny strčit choti věc do ruky, ať to přečte. Když jsem ho takhle otravovala už s pátým výrobkem, většinou prohlásil „proč si nenosíš brýle“ ? No a pak mu před dvěma roky sundali z obou očí zákaly. Byl postaven před rozhodnutí (netušil, že bude mít výběr), zda chce mít oči jako dříve (tedy nosit stále brýle), nebo změnu a nosit je pouze na čtení (jako já). Vybral to druhé. Operace se skvěle zdařily, choť je spokojený. Jen já se teď potutelně chechtám, když se on v obchodě snaží něco přečíst a pokorně se mě ptá „nemáš brýle, já svoje zapomněl“ (a oba pak na výrobek různě mňouráme ve snaze číst). Přitom doma máme dohromady jistě tucet brýlí, jelikož máme oba stejnou „souměrnou slabost“ a stačí kupovat brýle jen z regálu za dolar.
Jinak už roky si nemohu vynachválit „žluté brýle“. Prodávají se tu jako „brýle na večerní řízení“, ale já je nosím i proti slunci (a že tady má sílu !). Na ježdění jsou fakt skvělé, protože ostře žlutá barva řidiči projasní zšedlou, zamračenou oblohu, takže se hned veseleji řídí, sníží se únava. A večer zase „pohltí“ ostrá světla protijedoucích aut (takže si je nasazuji i já jako spolujezdec) A překvapivě skvěle slouží i proti slunci. Jakmile si je nasadím, úplně cítím, jak se oční svaly uvolní. Když jsem je tu kdysi poprvé nabídla mamince, ona si je proti slunci nasadila, ale okamžitě zavřela oči a brýle strhla, že jí to ještě více „řeže“ do očí. Přinutila jsem ji, ať oči otevře a vteřinku počká. Udělala to a od té doby brýle skoro nesundala. Když ty odtud odvezené v Praze ztratila, byla nešťastná a já ji při příští návštěvě dovezla hned dvoje nové. Takže, pokud se u vás prodávají, mohu jen vřele doporučit. ALE musí být opravdu ostře žluté, ne ty jen nažloutlé, které jsou někdy spíše světle hnědavé.
Takovouhle musí mít barvu.
http://1url.cz/wvPw
Maricko, dekuju za odkaz na zlute brejle. Netusila jsem, k cemu jsou dobre. Nocni jizda, zejmena ve mestech, kde to neznam a oslnuji mne auta, mne v posledni dobe nedela nejlip. Takze objednam; Amazon ma celkem slusny vyber. Jinak bez slunecnich bryli ani ranu, ranni a pozdne odpoledni slunko mi dela dost zle. Miluju svoje Ray-Ban bryle typu bluesman – to neni jmeno vyrobku, jmenuje se to myslim Wayfarer. Ale oblibeny u bluesmanu. Nase mama rika, ze v nich vypadam jak mafianska schovanka. (chuckle)
Žluté brýle nosí dcera na koně – takže i tady se dají koupit.
Maričko, žluté brýle neznám, ale i kdyby byly extra fajn, tak jsou mi na nic – leda by je dělali i jako takové ty klapky, co se připnou na dioptrické brýle…
Ale je moc fajn, že ti tak dobře fungujou! (inlove)
Jo a líbí se mi tak historka o tobě a tvém muží a společnýcn brýlích (chuckle)
Žluté brýle znám, ale od určité doby je už nemám a byly hodně drahé. Odložila jsem si je k MLP do auta a už jsem je neviděla. Nezcizil je 🙂 ale někde potratil. Zatím jsem se k dalším nepropracovala. Ale až je zase seženu tak si je koupím.
Nezoufejte. Až se přidá katarakta (šedý zákal) a dáte si ji odoperovat na obou očích jako já v uplynulých dvou týdnech, nepostačíte se divit, co všechno pak uvidíte. Kdybyste chtěla kontakt na prima kliniku v Praze, nechte vzkaz.
Milá Bohdano, taková reference mě zajímá, protože člověk neví, co se v jeho očích rodí:)) Děkuju!
Ahoj Dede, operaci mi provedli v Očním centru Praha 7, Jankovcova 2c (skleněný věžák u Libeňského mostu, klinika je hned v přízemí). Samý milý personál, před operací všechna možná vyšetření očí, bezbolestné, připlatila jsem si na lepší čočky, jinak operaci hradí pojišťovna. Výkon samotný (tím myslím dobu, kdy je přímo pracováno s okem) odhaduji na max. 10 minut.
Na čtení vidím bez brýlí, na dálku jsem dřív měla 5,75 dioptrií, až se oči ustálí, budu mít slabé brýle na dálku (moje volba, nosím brýle celý život a neumím si představit, že bych bez nich vylezla ven, navíc mne vnoučata poučila, že bez brýlí vypadám jako vyoraný krtek). Lze samozřejmě mít i ještě lepší čočky, tím bys byla bez brýlí úplně.
Odedávna vidím špatně na dálku, ale dlouho mi to nijak nevadilo. Až před nějakými pěti šesti lety, když jsem už vážně na ty tramvaje neviděla, zjistila, že lidi poznávám až tváří v tvář a na silnici musím dojet skoro až ke směrovce, abych věděla, jestli mám uhnout, opatřila jsem si brýle na dálku. To, co jsem najednou všechno viděla, mě dostalo úplně do kolen – kytičky, travičky, spousta nápisů. Běžně je nosím, jen doma je nenosím, to nepotřebuju. Televizi vidím sice mírně rozostřeně, ale nějak mi to nevadí.
Ovšem před pár lety jsem si knížky a noviny začala posouvat dál a dál a bylo mi jasné, že je zle. Skončilo to pochopitelně brýlemi na čtení a tak jsem se zařadila mezi věčné „vyměňovače, sundavače a nandavače“ brýlí. Multifokály mi nevyhovují, mám pocit, že se vznáším a nedržím směr. Občas mám pocit, že pořádně nevidím ani na blízko ani na dálku ani s jedněmi brýlemi. Kupodivu, na počítač vidím dobře bez brýlí, což je moje štěstí, protože mě to živí.
Štve mě to. Musím pořád myslet na to, abych je nezapomněla, navíc mi zrovna moc nesluší, rozhodně mi přidávají na věku, o což ve svém věku zrovna moc nestojím. Navíc jsem vždycky v létě ráda nosila pěkné sluneční brýle, často jsem je střídala a měla jsem různé k různému oblečení. Jenže to se teď dost komplikuje. Občas je nosím, ale to zase blbě vidím. A investovat každou chvíli do jiných dioptrických tmavých, to bych se nedoplatila. Takže je skoro nenosím, což ale není nejlepší řešení. Nejenže oči trpí, ale ještě mžourám, takže je to paráda.
Bohužel, lepší už to nebude.
Milá Tapuz – ano! Ano k problému se slunečními brýlemi. Roky jsem žádné neměla, teď mám samozabarvující se skla a je to fajn. Kdysi jsem si je pořídila taky, ale protože tehdy nebyly technologie tam, kde jsou teď a já mám dost rozdílné dioptrie, tak mi vycházely po ztmavnutí různě barevné, což vypadalo blbě a tak jsem od nich upustila. Jsem ráda, že dnes to jde… ale holt barevné módní výstřelky se nekonají…
Brýle mám od pěti let. Jsem tupozraká a vyhrožovali asi 9 dioptriemi, klapkou se to stáhlo na pět a půl. Kolem třicítky bylo náhodně zjištěno, že vidím i se slabšími brýlemi, tak mi ubrali na tloušťce skel. Jenže po čtyřicítce jsme začala mžourat na ruční práce a v poslední době i na čtení. Očařka byla toho názoru, že se s tím mám smířit, protože dvoje brýle mi budou vadit. Na cca dva roky jsem vzdala svoje koníčky, ale když jsem večer nebyla schopna ani číst, naštvala jsem se, navštívila optometristu a pořídila si brýle na čtení z knížky a drobné ruční práce. Na počítač vidím pořád dobře s normálníma. Najednou vidím i stehy na látce a podobně 🙂
Jinak brýle jsem v dětství nenáviděla- výběr obrouček byl tristní, buď hnědé nebo šedé, což blond holce sedlo opravdu dokonale- momentálně je nosím jako módní doplněk a mám je v několika barvách.
Máš pravdu Matyldo, pokud jde o tehdejší dětské brýle a o brýle pro mladé – výběr byl děsivý, brr.
Jo a osobně jsem se přesvědčila, že ti brýle sluší a umíš je nosit! 🙂
Jsem spokojenej člověk.
Mám nový kolo a brejle.
Oboje bylo asi stejně drahý.
Ale už nemžourám na svět! Lidi, stromy mají větvičky! I ty úplně malinkaté! Mají je dokonce i stromy na kopci támhle naproti! A vůbec, na tom kopci rostou jednotlivé stromy!!!
(Těch dioptrií není ani tolik, aby se dalo říkat „ty dioptrie“, ale mám pěkně šišatou čočku. Takže mám svět sice zaostřenej, ale rovná čára teď není rovná. Ještě pořád se učím odhadovat v tom vzdálenosti. Jo, ježděním na tom kole! 😀 )
Nablízko s brejlema na dálku sice vidím, ale hrozně hrabu. Takže jsem už ty první kdysi na konci gymplu na dlouhodobější psaní prostě sundávala.
Jak ten svět s novejma brejlema prokoukne, co? Ovšem pak třeba přijdeš do kuchyně a zjistíš, co všechno jsi v blahé nevědomosti přehlížela… 😛
Při své krátkozrakosti 3 dioptrie brýle používám jen při cestování, když chci vidět krajinu. Při čtení, práci na pc, domácích pracích mi už hojně let překážejí. Při poslední kontrole na očním pídr. rozhodla, že i přes svůj věk ještě brýle na blízko nepotřebuji.
Zato jsem se tehdy v jednom ohledu stala nevyšetřitelnou. Pochopí jen ti,kdo si mě pamatují z Losinky (chuckle) .
Pídr. mi dala přečíst znaky na tabulce – to šlo. Pak si chtěla prohlédnout jakýmsi sofistikovaným zařízením vnitřek očí, k čemuž jsem měla vložit hlavu do onoho mučicího nástroje: „bradu dejte sem a přitáhněte se“ – ale ono to nešlo. Proč? Inu, když už jedu do civilizace, snažím se vyřídit více věcí a tehdy to bylo více lékařských vyšetření. A toho dne jsem si vzala novou podprsenku. Byla ještě hodně pevná a nedovolila mi patřičně se přimknout k testovacímu zařízení.
MaRi! (chuckle) (chuckle)
MaRi, ty jsi ale číslo! (rofl)
Jinak blahopřeju k životu bez brýlí na blízko (wave)
Ó brýle – do svých pětačtyřiceti jsem viděla jak rys, pak jsem začala mít krátké ruce – naštěstí zatím mi stačí na čtení a ruční práce brýle z Tesca. Do loňska jsem je potřebovala jenom ráno, přes den jsem se rozkoukala a večer jich nebylo třeba – tož to už není pravda. Navíc pozoruji, že už i písmenka na počítači začínají být rozdvojena. A k tomu se přidalo špatné vidění do dálky – třebas při focení už jenom odhaduju, co vlastně fotím a až v PC mám jistotu, že můj odhad byl dobrý nebo špatný …
No a navíc se neobejdu bez slunečních brýlí … Ach jo, je to na prt. 🙁
Ygo, nezní to moc povzbudivě, ale věř, že jsi na tom ještě pořád dobře! (chuckle)
Ač do jmenované skupiny „pokročilého středního věku“ nepatřím, zjistila jsem minulý víkend, že asi blbě vidím (chuckle) Brýle jsem nikdy nepotřebovala (a vlastně je nutně nepotřebuji ani teď). V sobotu jsem zašla s rodiči do hospody. Někteří hosté hráli šipky, na displeji vedle terče svítil počet bodů toho kterého hráče. A maminka povídá: „Hele, on už má jenom 192 bodů!“ A já povídám: „Co?!“ 😀 Myslela jsem, že je to nějaký vtip, protože z mého pohledu nebylo možné z dálky to číslo přečíst. Z legrace jsem si tedy půjčila máminy brýle a… Páni! Sklem s půlkou dioptrie jsem fakt spatřila místo svítícího fleku opravdové číslo! 😀 (Možná, že tohle bude v dnešní době problém kategorie „mladý věk, neustále čumící do počítačů a mobilů“ (chuckle) )
Ivano, ono to asi nebude tak zlé… a pak, s brýlema na dálku se žije celkem dobře. 🙂 Hlavně máš před sebou ještě spoustu let, kdy nebudeš muset řešit ty na blízko (inlove)
Já mám DEDE brýle od 3.třídy ZŠ. Jsem krátkozraká a mám diotrie 6,5 a 6. Takže bez brýlí bych byla ztracená a nic neviděla. Ovšem brýle ke mě patří a myslím, že mi i sluší.
Příští rok mě čeká 50-sátka a já začínám mít ten samý problém s čtením. Písmena si musím na PC zvětšovat a papíry, knihy či noviny dávat blíže k očím.
A mému manželovi se stalo, že se mu tak zlepšil stářím zrak, že brýle na dálku úplně odložil. A koupil si v obchoďáku jen brýle na čtení.
Míša
No jo, někdo má štěstí – jako třeba tvůj muž nebo George! (inlove)
My ostatní se s tím prostě musíme nějak sžít 🙂
Když mi bylo patnáct, dostala jsem své první brýle na dálku. Paráda – byla jsem nejen tlusťoch, ale i brejlovec. Brýle jsem docela nenáviděla a něco tam nad námi mi pomohlo – při praxi mi spadly v prasečáku do kanálku. Jak byly ty obroučky trochu poškrabané, zažrala se ta kejda v mžiku a ty brýle prostě nešly nosit. Tak jsem to zkusila bez nich a už čtyřicet let mžourám, nepoznávám lidi podle obličeje ale podle chůze, nevidím na čísla tramvají ani na cenovky ve výloze. Pochopitelně na řízení a televizi a kino a divadlo je používám, ale v běžném životě mám rozmazáno
Inko, ne, že bych ti to přála, ale konec brýlí v prasečáku mě pobavil (rofl) Já si takhle jedny svoje neoblíbené zapomněla na živém plotě před školou – už se nenašly… a já v tom fakt neměla prsty! Což ale nevadilo tomu, že jsem byla ráda, že jsou pryč (chukle)
Pridávam sa do klubu slepúchov, od 10 rokov nosím brýle na diaľku. Dlho som mala dioptrie skoro rovnaké, ale čumenda do počítača na dve smeny, ktorú prevádzam tak posledné 3 – 4 roky, si už vyberá daň a už mi súčasné brýle prestávajú stačiť (o tom, že musím očnému rozprávam už pol roka, ale už fakt budem musieť). No a do toho samozrejme nevidím už aj na blízko. Zatiaľ to nie je také hrozné, čítať zatiaľ dokážem aj s brýlami na diaľku, ale napríklad pri šití už musím vyzerať dosť komicky – párať musím „naholo“, bez brýlí na diaľku, navliekať niť do ihly v stroji tiež, šiť musím s brýlami lebo bez nich nevidím dobre, kade mi ide švík, keď sa mi roztrhne niť, brýle dole a navliecť, uf…
No jo, nandávání a sundávání až do úplného zblbnutí 😛 Jinak já to dělám stejně (wave)
od šesté třídy nosím brýle na dálku, občas je proložím čočkami…nyní, poslední půlrok, je sundavám při čtení a nebo sklopím zrak a čtu mezerou pod nimi…multifokály mít nemůžu,motá se mi z nich hlava.
To je zajímavé, kolika lidem ty multifokály vadí… Jsem ráda, že k nim nepatřím. Ale dokud si vystačíš s podhlížením nebo nadhlížením, tak to ještě jde (inlove)
Patřím do houfu krátkozrakých od základní školy. Na brejle jsem si zvykl a nyní, ve věku pokročilém se mi dioptrie trochu snížily. Dokonce poslední multifokály už mám 10 let a furt dobý!!!! Asi je čas zajít k optikovy už jako prevenci. Ovšem když se poohlédnu po vrstevnících, tak nevidím jen sbírku brejlí na různé činnosti a vzdálenosti ale i naslouchátka aby se snad nemohli vymlouvat že to či ono neslyšeli. Já osobně preferuju selektivní sluch bez pomoci sluchadla.
Chichi, milý Georgi, ty to ale umíš rozseknout! Takže se začnu těšit ještě na naslouchadla! (rofl)
Jinak gratuluju, že oči drží – to je velká výhra v pozdně střední věku (chuckle)
Před pár týdny jsem řešila úplně stejný problém. S brýlemi na dálku jsem nemohla pracovat na počítači, protože jsem nedosáhla na klávesnici 🙂 K oční lékařce jsem se odebrala smířená s tím, že vysolím několik hodně tisíc za multifokální brýle. Cestou od lékařky jsem se zastavila v hodně drahé cukrárně, protože mi těch několik hodně tisíc ušetřila. „Máte ještě ty brýle, které jsem vám předepisovala minule (rozuměj před dvanácti lety)? Tak ty budou tak akorát na práci.“
Doma jsem sáhla do šuplíku, vylovila svoje krásné staré titanové brýle, nechala je pořádně vyčistit a srovnat a od té doby s nimi funguju. Brýle na dálku si většinou beru jenom do auta, protože tam mi neostré vidění hodně vadí. A že číslo tramvaje přečtu, až když tramvaj stojí přede mnou? Hlavně, že ho přečtu 🙂
Renato, to je tedy ale klika! (inlove) taky skladuju staré brýle, ale k takovému úspěchu (tedy jejich znovuobjevení) jsem se jaksi nedopracovala…
Vidím jako rys, ale je fakt, že tohle může přijít. Sluneční brýle ale nosím, hlavně v autě, tam mě nízké zimní slunce přivádělo k zoufalství.
Jsi ještě „mladík“, ono to většinou přijde kolem padesátky 😉
Inu jsem rád, že tohle řešit zatím nemusím, registrační značku auta na sto metrů stále ještě přečtu a v noci vidím slušně navzdory tomu, do kolika obrazovek neustále koukám. Ale fakt je ten, že brýle často potřebuji, protože nakolik moje oči dobře vidí ve tmě, sluníčko jim docela vadí tak přinejmenším osm měsíců z dvanácti, takže protisluneční brýle jsou vcelku velká nutnost. Což mi samozřejmě trochu zkazilo fotky ze svatby, protože tam strašlivě svítilo slunce a já jsem si mohl vybrat mžourání bez brýlí, nebo přirozené koukání s brýlemi. No a protože protisluneční brýle by vypadaly na svatbě hloupě, holt jsem to celé promžoural 🙂
Takže nejezdit do Klokánie. Nejenže tu je zvýšený světelný tok ale i zvýšené UV záření, které bez patřičné ochrany oka dovede úspěšně zničit sítnici průměrného Evropana, jak se některým kamarádům stalo.