České Dráhy nabízejí nově Včasné jízdenky do zahraničí bez omezení na větší města, jedinou podmínkou je vyhledané spojení. Tahle nabídka platí pro Slovensko, Rakousko, Polsko a do jisté míry i Německo.

Díky tomu jde vymyslet opravdu zajímavé cesty, kdy z vlaku poznáme obrovský kraj neznámý a stojí to jen pár peněz. Vyzkoušeli jsme s kamarádem takto procestovat kus Slovenska. Pojďme si ukázat, co můžeme při takovém cestování vidět.

Olomouc – Žilina

Náš první úsek začal v Olomouci na hlavním nádraží. Vlakem EC 121 vyjíždíme v 7:46 směr Žilina. Až do Hranic na Moravě je trať klasický koridor Praha – Ostrava, pak odbočíme na trať vedoucí přes Valašské Meziříčí a Horní Lideč do Púchova. Vlak nejprve obkrouží město Hranice a pak po znatelně horších kolejích, než jsou na koridoru, následuje hlavní silnici až do Valmezu.

Cestou ještě mineme Teplice nad Bečvou, z vlaku je pěkný výhled na lázeňský areál, Je tu však i Hranická propast, nejhlubší v ČR. Za Valašským Meziříčím vlak vjíždí do sychravého rozmezí Beskyd a Hostýnských vrchů a údolím Vsetínské Bečvy vede zaříznutá mezi svah a silnici. Někdy je silnici tak blízko, že dokonce silniční radary ukazují rychlost vlaku a blikají „ZPOMAL!“.

Za Vsetínem ubývá lidí, vlak stoupá dále do hor a začínají se otevírat Valašská panoramata hor posetých lesy a loukami a domečky co vypadají jako hračky. V Horní Lidči vystoupí všichni, kdo nechtějí cestovat do zahraničí, z reproduktoru se s námi ČD rozloučí a pomalu vjíždíme na Slovensko. Kousek před hranicí ještě projedeme jediným tunelem na trati. Ten se nachází u obce Střelná na České straně a je kompletně obnovený. Je to asi nejmodernější kus trati mezi Hranicemi a Púchovem.

Když míjíme zastávku Strelenka, tak už definitivně víme, že jsme na Slovensku. Vlak celou dobu vede nad obcemi, což zaručuje další malebné výhledy na život v horském průsmyku. Údolí není dlouhé a než se nadějeme, brzdíme v první Slovenské stanici Púchov. Za Púchovem projíždíme po Slovenském koridoru Bratislava – Žilina, který je stále ve stavbě, takže značně omezený pomalými jízdami. Můžeme však pozorovat obrovský tok Váhu a vodní nádrže, podél kterých trať vede. Třeba vodní nádrž Nosice.

Podle vysokých mostů, které Váh překonávají, poznáme, že se blíží Považská Bystrica.

Za ní už to je jen chvilka v údolí, několik mimořádných zastavení kvůli stavbám a přijíždíme do konečné v Žilině zpožděni asi 10 minut. Je to také konečná stanice EC 121 Hradčany.

Žilina – Banská Bystrica

Žilina má obrovské nádraží, nejen osobní, ale má několik nákladních nádraží na všech stranách města. Jen cestou od Považské Bystrice projíždíte několik minut podél obrovského kontejnerového překladiště. Na nádraží máme asi 20 minut. Trochu jsme překvapeni, když nás podchod místo do haly vyhodí rovnou na pěší zóně vedoucí do centra a ještě jsme od nádražní budovy odděleni frekventovanou silnicí.

Druhý pokus už je úspěšnější, ale vidíme, že našemu dalšímu vlaku stále nepřiřadili nástupiště. Má v Žilině začínat, tak by tam už mohl být, jdeme se podívat na 1. nástupiště a skutečně tam stojí na třetí koleji červená souprava s bílou cedulí ve dveřích: Vrútky, Bánská Bystrica, Zvolen.

Náš spoj je pojmenovaný Zr 1847 Šturec je pětivozová souprava tažená i u nás známou lokomotivou „brejlovec“. Souprava je složená ze starších vagónů a díky tomu můžeme koukat pohodlně z oken, což hned vyzkoušíme a pohlédneme na masiv Velkého Kriváně, který byl ještě (18. 4. 2015) zasněžený.

A osobáček do Rajce reprezentovaný slovenskou obdobou naší regionovy: Bagetou.

Když se vlak vyplete z Žilinského kolejiště, projede ještě kolem nákladního Terminálu Žilina, kde se ve velkém překládá mezi loděmi, vlaky a nákladními automobily.

Za chvíli jsme z města venku a blížíme se údolím Váhu přímo pod známou zříceninu hradu Strečno.

Železnice se kolem Strečna různě proplétá a tak si můžeme hrad prohlédnout celkem z blízka.

Hned za hradem vlak mizí v tunelu a objevuje se v hrozně hlubokém údolí Váhu, které rozděluje pohoří Malá Fatra vejpůl.

Do hory se ještě zařezává jako nůž stavba nové dálnice s několika tunely a obrovskými betonovými pilíři. Výškový rozdíl mezi dnem údolí a okolními horami přesahuje 900 metrů, takže vršky působí opravdu impozantně.

Průjezd údolím zakončíme ve stanici Vrútky.

Za Vrútkami odbočujeme do Martina, opustíme tak železniční koridor v údolí Váhu a vjíždíme do mělkého a rovného údolí řeky Turiec.

Kterému vévodí především hora Velká Lúka (1475 m), kde je vysílač a jde tam i vyjet autem z Martina.

Po zastavení v Martinu to vlak může rozjet. Do Turčianských Teplic je to skoro 30 kilometrů jen rovně, nekonečnou rovinou mezi Malou Fatrou, a Velkou Fatrou.

Vlak to sviští jen rovně mezi poli, krajinou placatou jak někde v Polabí. Je neskutečné, že se mezi tak vysokými horami vytvořilo tak ploché a široké údolí navíc podél tak malé říčky jako je Turiec.

Za Turčianskými Teplicemi údolí pomalu končí a po zastavení v Horné Štubni a odbočení od trati do Žiaru nad Hronom začíná ta pravá zábava. Vlak najíždí na jednokolejnou krkolomnou a klikatou trať do Banské Bystrice.

Trať postavená roku 1940 je 41 kilometrů dlouhá a pomocí 22 tunelů, 112 mostů a 4 viaduktů vede z 567 metrů nad mořem do 692 metrů a pak klesá o 349 metrů do Bánské Bystrice, kde se napojuje na trať ze Zvolena. Hned první tunel Čremošianský je nejdelším tunelem na Slovensku a měří 4698 metrů. Celková délka všech tunelů na trati je 12 211 metrů.

Na stavbě trati pracovalo 12 339 dělníků a došlo tu ke 2266 úrazům, z toho 492 těžkým a 35 smrtelným, stavba trvala 4 roky. Jízda po trati je skutečně zážitkem, i když v současném jízdním řádu na trati vlaky nikde nezastavují, maximálně v Harmanci čekají na křižování. Možná v létě budou jezdit nějaké sezónní motoráčky, protože by byla škoda nevyužít turistický potenciál. Trať vede krásnou divokou přírodou a v Harmanci dokonce kolem jeskyní.

Nejdříve musíme vystoupat do staníce Čremošné, za ní vjedeme do zmíněného nejdelšího tunelu Slovenska.

Po opravdu dlouhé jízdě ve tmě se vynoříme mezi horskými masívy a vlak se kroutí po horském úbočí, jednou v zářezu, jednou na mostě, často v tunelu. Před staviteli v té době nelze než smeknout. Zvláště to neustálé střídání tunelů ve zhasnutém kupé je celkem sranda. Myslím, že hodně dětí by se na této trati buď bálo, nebo náramně bavilo. Rozhodně bych tu nechtěl jít během jízdy na záchod. Na zastávce Harmanec Jaskyňa se vykřižujeme s protijedoucím vlakem a frčíme si to většinou někde mezi 60 a 80 kilometry za hodinu dál do hor.

Výhledy jsou trochu kryté stromy, ale na jaře je toho vidět celkem dost. Foťák to pochopitelně neumí v té rychlosti moc zachytit.

Podél trati není moc vesniček, ale někdy je na ně moc pěkný pohled.

Vlak místy mění směr i o 180 stupňů, takže pozorný cestující uvidí trať, kudy pojede, nebo kudy už jel.

Křižujeme i s nákladním vlakem. Pro něj to musí být teprve jízda.

Také potřebuje postrk do kopců.

Časem se trať začne napřimovat a údolí více otevírat.

To znamená, že už se blíží Bánská Bystrica a horská jízda se blíží ke konci.

V Bánské Bystrici máme kolem hodiny času na prohlídku.

Jsme trochu překvapeni prostředím před nádražím. Většinou paneláky a široké silnice. Ani náznak nějakého historického centra. Po prostudování mapy zjistíme, že do centra to je asi 1,5 km. Zvolili jsme řešení, že tam dojdeme pěšky a zpátky využijeme MHD. Centrum však příjemně překvapilo. Opravdu si zachovalo původní ráz a i kostely jsou v dobrém stavu.

Náměstí je čisté a prostorné a hlavně bez aut. Uprostřed se nachází několik květináčů, kašen a jeden velký památník padlým při národním povstání.

Nejen náměstí je pěkné, i pěší zóny na něj navázané jsou v dobrém stavu. Bohužel v sobotu tam snad není jediný obchůdek otevřený. Jen bary a fast foody.

Když nám už čas ubýval, sešli jsme dolů na Štádlerovo nábřeží, kde teče řeka Hron a je asi pomyslným dopravním uzlem Bánské Bystrice.

Autobusem jsme se dopravili zpět na nádraží, kde nás očekávala další souprava tažená brejlovcem a starými vagóny. Tentokrát půjde o znatelně delší štaci. Skoro tříhodinovou cestu přes hory do 180 km vzdálených Margecan.

A já přidám otázky:

Jezdíte rádi na Slovensko? A kam? Máte tam místa, kam se rádi vracíte?

A ještě: jezdíte taky rádi vlakem?:)) D.