Nezoufejte, i duben má svůj konec a drabblení skončí:)) Ač je možné diskutovat o čemkoliv, zase přináším další dobrodružství Alžběty, jejího muže Jakub a dračice Brandy…
Všechna drabblata najdete tady:
http://www.sosaci.net/dmd/dmd-2015, seznam témat zde http://www.sosaci.net/dmd/2015-temata, a autorů tady http://www.sosaci.net/dmd/autori
Z „našich“ píšou Tora, Ioannina, JJ (jako mila_jj) a KattyV.
Drabble č. 17
Téma: Totální anarchie
S whisky nebo bez?
„Alžběto! Ty a whisky? Neříkalas, že nepiješ?“
„Potřebovala jsem se… otupit?“
„Že tys zase koukala na zprávy!“
„Brandy, mě z toho všeho jímá beznaděj. Svět se zbláznil, jakoby nic normálního neplatilo. Vraždu klidně nazvou popravou a z vrahů jsou extrémisti. Když ty svoje extrémní hrátky natočej na video, tak jim to jiný debilové ještě vysílají po celým světě. Jak můžeme s tímhle žít?“
„Hele, nelituj se. U nás se taky občas někteří draci utrhnou do anarchie. Ovšem uznávám, že pak je kolem nich takové divné ticho…“
„Brandy, co takhle ještě jednoho panáka?“
„Ne, šupinko. Pojď, radši půjdeme vyděsit sprejerskej gang!“
Drabble č. 18
Téma: Zítřek jsem prožil včera
Úvodní poznámka: V reálném světě se zjeví Draken, neformální šéf dračího společenství, aby popohnal Brandy k zodpovědnosti…
Kdo je nezodpovědný?
„Brandy, jak můžeš být takhle nezodpovědná? Zmizíš si do reálného světa a na nás se vykašleš!“
„Uklidni se, Drakene, a laskavě se zmenši, nebo zničíš Alžbětě obývák. Chovej se slušně, když už jsi sem bez pozvání vtrhnul.“
„JÁ..!!!“
„Bacha na televizi. Ok, poslouchám.“
„Máš povinnosti v našem světě!“
„Tak předně – sloužila jsem v našem světě věrně několik století. Při řešení posledního průšvihu zahynul můj partner Tarkan, a Alžběta, která jeho vazbu na mě získala, málem umřela taky. Já svoji budoucnost naplnila. Teď jsem tady.“
„Já…“
„Mám novou zodpovědnost. A taky se skvěle bavím.“
„Já…“
„Prima. Chápeš. Co takhle hamburger?“
„???“
Drabble č. 19
Téma: Nesnaž se, ukaž se
Úvodní poznámka: Brandy a Jakub ošetřují zraněného
Vzpomeň si na své kořeny
„Sláva Jakube, zaškrcení funguje, už to nekrvácí. Můžeš pokračovat.“
„Brandy! Nezkoumám, jak jsem se ocitnul v tvém světě, ale uvědom si, že mám jen holé ruce!“
„Improvizuj! Copak jsi nebyl v Africe?“
„Vždycky jsem měl minimálně svoji brašnu, takže desinfekci a šití. Tady nemám vůbec nic!!“
„Jakube! Tady nejsou záchranáři, nemocnice… co neuděláš, nebude. Přemýšlej!“
„Přemýšlím!“
„Tvůj děda byl krejčí – copak jsi nic nepochytil??“
„Cože?“
„Jo!“
„Bude to příšerná jizva a bolest taky…“
„Ale přežije.“
„Bože… Dobrá. Brandy zapal oheň, já najdu šití a zkusím všechno potřebné sterilizovat…“
„Uáááuuáá, budeš vyšívat?“
„Jasně, vyšiju mu tam kytičky. Neškleb se a sterilizuj!!!“
Drabble č. 20
Téma: Sladká očekávání
Čí je to potěšení?
„Brandy, opravdu musíš každou chvíli loudit v pekařství koláče? Už zase máš šupiny od povidel!“
„Nevím, proč ti to vadí. Beztak by sis ten koláč dala taky!“
„Dala, nedala, to laskavě neřeš. Ostatně, jako co tě mladá Alice vidí?“
„Jako mouratou kočku. Jenže nejde o mě, ale o Alici.“
„Prosím?“
„Když ona tu práci nemá ráda, nudí se tam. Takže možnost potají něco podstrčit chudákovi číče jí na chvíli rozsvítí den. Vždyť ona na mě čeká!“
„Hm, jenže z tebe bude za chvíli kulatej drak. Povidlovej. Co takhle jí darovat kočku?“
„Proč? Mám lepší nápad. Pojď zítra žebrat se mnou!“
Drabble č. 21
Téma: Tepláky a legíny
Poslední argument
„Alžběto, co to vidím??? Ty v šatech? A lodičky na vysokém podpatku? Hodláš Jakuba svést definitivně na scestí?“
„Ne. Mám jednání na městském úřadě.“
„Koho chceš svádět tam?!“
„Nikoho. Tohle oblečení je něco… jako zbroj, chápeš? Předveď v teplákách nebo legínách špičkové znalosti a něco žádej, a nikdo tě nevezme vážně. A já chci, aby mě vážně vzali. Co myslíš, vypadám nebezpečně inteligentně a sexy?“
„Tím sexy si nejsem jistá, ale stejně si myslím, že trocha plamenů by to zvládla líp!“
„Brandy! Nejdřív musím jednat, chápeš? Slušně. S úsměvem. S argumenty.
A plamen? Hm… kdo ví, co bude posledním argumentem?“
Drabble č. 22
Téma: Ten kouzelný zpěv
Dračí zpěv
Alžběta si v zoufalství přetáhla peřinu přes hlavu, byť věděla, že to nepomůže. Ten zvuk jí pronikal až do kostí a měnil jí mozek na misku čokoládového pudinku.
Znělo to jako divoký hvizd radostné vichřice, jako zvony s živým srdcem, jako dunění rozechvělých bubnů. Brandy zpívá.
Přemýšlela, jak to asi vnímají normální lidé.
Určitě ne tak, jako ona, protože to by jim házeli kameny do oken a žádali, aby si vypnula draka… jako by to šlo!
Krev jí v žilách zrovna začínala bublat, když se Jakub vedle ní zavrtěl a rozespale podotkl:
„To je milý, když si Brandy brouká, viď?“
(Poznámka pro porozumění: Jakub slyší jako člověk, Alžběta jako drak:))
Drabble č. 23
Téma: Na stopě
Lochneska pro 21. století
„Tedy Brandy, tys tomu zase dala!!“
„Čemu?“
„Cos prosím tě vyváděla na louce za fotbalovým hřištěm?“
„Ééé… nic?“
„Já jen že tam pobíhají děti i s paní učitelkou, všichni jsou oblemcaní sádrou a srší nadšením nad tím, že našli dinosauří stopy…“
„Jakej dinosaurus? To jsem byla já!!“
„Hm, to víme my dvě. Ovšem děti jsou na stopě pořádné záhady. Ostatně, paní učitelka taky. To může být pěknej malér!“
„Páni, bude senzace! Otisk mého elegantního spáru zaplní YouTube a světovej tisk! Budu slavná!“
„A nemáš náhodou zůstat inkognito?“
„A sakra…“
„No vidíš.“
„Chjo… Ale budeš mi aspoň chvíli říkat Nessie, viď?“
Drabble č. 24
Téma: U snědeného krámu
Úvodní poznámka: Je pozdní večer a hladový Jakub vchází do dveří svého domu…
Jak jste jen mohly???
„Ahoj holky, tak už jsem doma!
Eh, mám dojem, že na zaskakování na dětské pohotovosti už nějak nemám ten správnej švunk. Ještě jednou uslyším „Já nežeknu ááááá!!“ tak budu… no, možná i netrpělivej.
Alžběto? Brandy?
Co to???
Oh… tady asi byla bitva.
Alžběto? Tys učila draka hrát karty?
Poker??
Tak to jsem opravdu rád, že jsme nevyhořeli.
A ty talíře všude… kelímky… Holky, to od vás není ani trochu hezký. Vyjedly jste lednici a já umírám hlady! To jste mi vážně nemohly něco nechat?
Jogurt??? Já nechci bejt zdravej, já mám hlad!
Alžběto, můžeš mi k tomu něco říct?!“
„Áááá?“
Závěrečná poznámka: Alžběta nám nějak podračila:))
Drabble – bonus č. 6
Téma: Nezáleží na tom, jestli věříte v reinkarnaci. Důležité je, jestli reinkarnace věří ve vás.
(fejeton)
S drakem v duši
Draci jsou složití tvorové. Na světě není nic tak dobrého ani zlého, aby toho nebyli schopni. Jednou vám nezištně darují poklad, aby vám příště podrazili nohy, protože se chtějí zasmát. Ale nikdy vám neukousnou hlavu, pokud vás považují za svého přítele. V podstatě jsou velmi lidští.
Škodolibý osud však rád reinkarnuje sebevědomé a nezávislé draky do podoby psů. Věrných, milujících.
Až se vám pes podívá do očí a udělá si z vás legraci, věřte, že se ozvalo dědictví draka, které mu, přestože vás miluje, nedovolí být pouhým otrokem.
Draci proto radši v reinkarnaci nevěří. Je jim to však houby platné:))
A já se dnes ptám: Má váš pes v sobě kousek draka? Máte vy v duši kousek draka? Na kočky se neptám, ty do sebe kousek draka nepotřebují:))
Dede děkuji, většinu drabblíků jsem přečetla už v týdnu (i když v poslední době už nestíhám ani tohle), ale ráda jsem si je zase připomněla. Jen nevím, kdy dočtu drabblíky ostatních. Akorát Alasdaira si přečtu hned, jsem zvědavá, o čem bude psát.
Musím to prásknout – drabble začal psát i Alasdair – a píše skvěle!
Tady: http://www.sosaci.net/dmd/user/4849/moje-clanky
Děkuji. 🙂 Mimochodem, do Asie asi až příští rok, uzdravoval jsem se moc dlouho a poslali za mne někoho jiného. Jenomže to byla v té smůle docela klika, četli jste o zemětřesení v Nepálu? Tak ten člověk, co jel namísto mně, je v zasažené oblasti Zázemí má v Bhútánu, ale v době zemětřasu tam byl. Je naštěstí v pořádku, což jsem se dozvídal poněkud složitě (není to Čech). Tak a prchám ven.
Samozřejmě, že slyšela… Chudáci lidi, bylo to tam moc zlé a patrně ještě i bude. Tvůj kolega měl kliku (h)
Jinak mizím, na příjmu budu až v pondělí večer (wave)
Kdyby někdo viděl na Lužinách v Central parku černobílé psí duo, tak to můžeme být my 😛
No a já to čtu až teď. Tenhle park zasahuje jedním koncem i k nám. Ale tenhle víkend jsme tam nebyli, protože se pořád dělo něco jiného. Tak jindy, no … Ale kdybych věděla kdy a kde, tak bych se tam asi pokusila vypravit (pokud to nebyla sobota odpoledne, to to fakt nešlo).
Ještě ke včerejšku a léčení zmrzlinou – tak jsem neodolala a zastavila se cestou z psí vycházky v obchodě v Třebihošti. A měli tam borůvkovýho Míšu! Nanuka:)) Nevěděla jsem, že něco takového vyrábějí, tak jsem si ho koupila – a byl naprosto skvělej! 🙂
Jednoznačně mě nadchl sprejerský gang. A představa, jak v šatech a lodičkách mám na otázku protivného otce „Paní učitelko, jak to, že náš Martínek dostal z testu dvojku?“ poněkud plamennější odpověď 🙂
Naši psi v sobě jednoznačně mají kousek draka. To, jak Borůvka čeká, až se na ni pořádně podívám, aby mi mohla významně plivnout k nohám plyšovou kachnu, je tak výmluvné, že to skoro není psí 🙂 Dneska se pokusila mé mamce zabránit v odchodu tak šíleným kvílením, že jsem se málem vyděsila (babička je oblíbená osoba).
A neříkejte mi, že je normální, že pes pozná městečko, kam jezdíme k vetovi už po cestě. Vjedu do Hustopečí a psice začnou ječet jako Viktorky, protože určitě jim bude ubližováno, včera kvílely po vystoupení z auta tak, že se sbíhali lidi a litovali je, i ten kostel na náměstí málem ohnul věž a politoval je… Hele, buď to není normální, nebo já začínám rozumět hodně svým psům… no ale žádnýho hada jsem nejedla?
Matyldo, hada na talíři nepotřebuješ – už jsme pomalu jedné krve – ty i strakatice (rofl)
Matyldo, to tedy poznají. Dneska jsme jeli na prochajdu do Českého ráje. A Lux mě také překvapil. Je to místo kam jsme jezdili dost často s Doníkem a s Luxem. Teď jsme tam nebyli skoro dva roky. Když jsme přijížděli k místu kde obvykle vystupujeme tak Lux začal kníkat abychom tedy nezapomněli zastavit, vystoupit a jít pěšky. A mám to vyzkoušené, že jezdíme nakoupit a na místech kde je obyčejně venčíme tak se posadí a začnou připomínat, že se má zastavit.
Ano, k tomu se taky přidám. Navíc holky rády cestou koukají z okna – obvykle nekibicují, ani na psy nedělají žádné poznámky. Ale na známých místech se připomínají – jak přesně podotkla Marska 🙂
Ale poznají, proč by ne. Jezdíme se psisky jednou!!! ročně na akci s chodskými psy na Plumlově a vždycky poznají, že už jsme skoro tam – probudí se a začnou poskakovat, výt a jinak dávat najevo, že už chtějí ven za kámošema.
Děkuju Kaštánku, děkuju Maričko – ani nevíte, jak to člověka potěší, když se líbí psaní, které je čistá „literatura“, o ničem neinformuje, nic nerozebírá, prostě je jen nakouknutím do jiného světa (inlove)
„Ne, šupinko. Pojď, radši půjdeme vyděsit sprejerskej gang!“
„Chjo… Ale budeš mi aspoň chvíli říkat Nessie, viď?“ ¨
😀 😀 😀 (inlove) (clap)
Dede, to je zase úžasné psaní !!!!nevyberu, které drabble je nejlespší, jsou skvělá všechna.
Ale u toho „Čí je to potěšení“? jsi to napsala přesně…“Takže možnost potají něco podstrčit chudákovi číče jí na chvíli rozsvítí den“…
Dva měsíce denně jsme jezdili do lesa krmit kotě Woody. Kolikrát právě přestalo pršet, takže jak jsem prolézala pod větvemi, padala mi voda za krk. Jindy zase byla tak šílená vlhkost (v lese ještě zvýšená), že sotva jsem do lesa vlezla, kapalo ze mne … ale mě by vůbec nenapadlo krmení ten den vzdát – Woody na mě čekala !!! Pobobně jsem jednou v Německu jezdila každý den na kole asi týden krmit maličké kotě u nějakého zahradního domku. Objevila jsem ho tam náhodou při jedné procházce (byla jsem sama). Kotě bylo jasně hladové, ale drželo se u toho zahradního minidomečku, tak tam asi patřilo. Možná mu tam někdo dal jídlo na týden a „doplňoval“ o výkendu, nevím. Ale ono vypadalo hladové, tak jsem mu tam ten týden vždy něco odvezla. Další týden už tam nebylo, buď si ho někdo vzal, nebo samo zmizelo. Ale zase – normálně bych takhle daleko „bez důvodně“ jezdit každý den odmítla – ale čekalo tam na mě hladové kotě, tak jsem musela!!! Tady jsem zase jeden čas přibalovala choti do batůžku kočičí granule, když bral Sadie na procházku. V parku jednou objevili(tedy Sadie vyčmuchala) v keřích u lesa malé kotě-kocourka. Řekl mi o tom, tak druhý den dostal granule a misku, aby to tam kotěti nechal. Tak on kvůli „povinnosti“ krmit kotě zatáčel procházku se Sadie vždy tím směrem. Pak jsem s ním šla i já se na kotě podívat. Kocourek se otíral o Sadie, ale lidí se bál. Manžel ho krmil asi další týden, kocourek začínal byt klidnější a pak už tam jednou nebyl – možná se odvážil vylézt z lesa a někomu se ho zželelo a vzal si ho. Píšu tyhle případy proto, že ses drabbletem tak přesně trefila do lidské duše.
Ahojte dievčence a chlapci.
Odchádzam do práce do BRD, volá sa to Rimbach a je to len pár km od Nýrska. Zdá sa mi to bližšie ako do krajského mesta Cham. Takže ku niektorým z Vás budem bližšie ako na SK. 🙂 .
Minuša som dala do podnájmu k našej známej tete, už stihol vytrepať všetky jej kočky.
Držte nám pršteky a tlapky a myslite na nás, ako my budeme na Vás (inlove) .
Zuzana (bow) a Minko (cat) .
Hodne stesti, Yetti. (h)
Yetti, budu na tebe myslet, a na kočičáky taky. Levica jde s tebou? (inlove)
Miluju Tvojí dračí rodinku, Dede, s tolika kouzly a humoru! Přináší mi neskonalou radost, uvolnění a chvíli zapomění.
Nevím, nevím, jestli doktory nepoprosím, aby mi taky vyšili nějakou tu kytičku 😀
Kaštánku, pořád ti držím palce a nějakou hezkou kytičku bych ti přála 😉
A jsem moc a moc ráda, že ti moje psaní dokáže aspoň maličko pomoct! (inlove)