„Pojďte nahoru a dejte si s námi skleničku vína…“ zaznělo včera v podvečer milé pozvání od ředitelky místní ZUŠ, které navazovalo na vernisáž výstavy malujícího hudebníka Petra Hejného. Jak jsem si užila výstavu, rozhovor s Petrem Hejným i historikem umění Jaromírem Zeminou, tak tady jsem musela odmítnout. „Promiňte, řídím – to víte, žiju na vesnici“.
A zase jsem si uvědomila, jak celé pohodlí života na malé vesnici závisí na mé možnosti – a schopnosti – jezdit autem. Naše víska je malebná, ve třech osadách nikdy nedosáhla ani 400 stálých obyvatel, nemá obchod, zato má (stále ještě) poštu a hospodu. Což jednoduše znamená, že pro absolutní většinu jakýchkoliv potřebných věcí a služeb si musíme někam dojet.
Což není problém, pokud má rodina auto. Odskočit si do města autobusem je hezké, pokud to člověk pojme jako příjemný výlet – pokud se však snažíte jakkoliv šetřit čas a efektivně zvládat své denní povinnosti, hraničí to s nesmyslem. Zkuste si jít třeba k lékaři s neupřesnitelnou čekací dobou a doufat, že stihnete potřebný spoj zpátky domů. A že takových zoufalců občas v čekárnách na různých místech vídám!
Ano, určitě existují denní doby, kdy vám vhodně jede autobus do města a řekněme za hodinku další zpátky, ale je opravdu ta denní doba tou, kdy ji vy můžete využít? Co třeba fakt, že poslední autobus z Města jede o půl šesté odpoledne a o víkendu nejezdí vůbec. A to nemluvím o snaze dostat se dál, než do toho nejbližšího města:))
Například od nás jezdí autobus i k vlaku – tak ke třem spojům denně. Já se do nich takřka nikdy netrefím, takže si holt ty čtyři kilometry přes pořádný kopec přeběhnu. Ovšem běda, mám-li třeba kufr nebo na nohou lodičky – to už si musím shánět někoho, kdo mě na to nádraží hodí. Ostatně, pokud chcete jet třeba dálkovým autobusem do Prahy, máte stejný problém, jen je to k němu pěšky mnohem dál než na nádraží.
Proto je auto na vsi základní potřebou. V podstatě je jedno jaké, jen by mělo startovat a jezdit:)) Pokud je rodina aspoň trochu nad vodou, obvykle po čase dojde k názoru, že potřebuje auta dvě – zvlášť, když dospělí nepracují na jednom místě a s trochou smůly děti chodí do škol zase někde jinde.
Občas čítávám povzdechy městských intelektuálů nad zvlčilostí lidstva zpohodlnělého přebujelým automobilismem. No, v Praze taky autem nejezdím! Jenže Praha má výtečnou hromadnou dopravu… a i tak se vyskytne dost situací, zvlášť na předměstích, kdy je auto potřeba i tam. Vím, že je aut mezi lidmi hodně a jsou i jedinci, kteří už i zapomněli, že mívali nohy, ale popravdě nevím, kdo by zbyl na venkově a v malých městech, kdyby lidé museli žít pod knutou prořídlých autobusových jízdních řádů.
A tak jedním z mých tichých, leč vroucích přání je, abych co nejdéle v životě neztratila schopnost a možnost řídit auto. Miluju svoji vesnici, nechci žít ve městě. Jenže na vesnici je to bez auta moc těžké. A tak jsem trpělivá, když na silnicích potkávám postarší řidiče, kteří jsou rádi, že dojedou, kam potřebují a spěchu dnešního světa už prostě nestačí. A říkám si – snad jednou budou jiní mít tu trpělivost i se mnou:))
A tak se dnes ptám: Potřebujete auto ke svému dennímu životu nebo se můžete spolehnout na veřejnou dopravu? Řídíte rádi? Pojďme se dnes bavit o dopravě – o způsobu, jak dopravujete tam, kam potřebujete, sebe, své děti a své nákupy:))
Z trochu jineho soudku – doslova. I kdyz se to lisi stat od statu, tak v podstate vsude v USA je mensi mnozstvi alkoholu na jizdu autem povoleno. Asi tak dvojka vina nebo jedno pivo je v limitu. Oni by jinak lidi temer nemeli spolecensky zivot, protoze mimo velkomesta s fungujici verejnou dopravou se bez auta clovek neobejde. Nedomnivam se, ze clovek po takovem minimalnim poziti, nota bene jeste s jidlem, predstavuje hazard na silnici. To mne prijde jak buzerace. Jo,kdyby u vas sli vic po agresivnich ridicich, kteri si na silnicich honi testosteron, tak by to nepochybne byl prispevek k bezpecnosti silnicniho provozu. Toz tak.
Na vesnici bez auta nelze. Autobus je fajn,pokud mám čas, jak je níže psáno. Rozhodně se nechci tahat s nákupy v rukou. Ono 15kg krmiva, konzervy pro psy a kočky,prášek na praní a podobně malé dárčeky do domácnosti autobusem neodvleču. Pokud mám několik povinností třeba k rodičům či dětem, nemohu zvládnout v jeden den oba konce okresu.Jeden zadek v autě není moc fajn ale ne každý se mnou chce sdílet moje povinnosti, to není jen o cestě do zaměstnání. Pokud jsem jezdila do práce autem mimo vísku, vozívala jsem společníky, většinou ale jen tam, měla jsem pružnou pracovní dobu a čekat na spolujezdce,když jedu vždy jinak taky není to pravé.Každý kraj v ČR si dělá svoji integrovanou dopravu a má na to lidi.Rada ani zastupitelé neschvalují samotné linky ale mohou připomínkovat,pokud jim občané nebo obec zašle konkretní připomínku.Odbor dopravy, úředníci ,se jí budou určitě zabývat. Kraj dotuje autobusovou dopravu ve svém regionu a přispívá i na vlaky . Problém je v tom, že prachy dává ale do hospodaření těchto akciovek se nedostane.Musí se řídit svými znalostmi a odhadovanou nákladovostí. Akciovky tam zahrnou kde co a pak neplní třeba koupi nových autobusů, vymahatelnost je nulová, jedině zrušit smlouvy s dopravcem a vysoutěžit jiného pod kuratelou podáváním žalob předešlého. Myslím , že u nás obecně, integrované systémy fungují velmi dobře a dají se i vylepšit ale někdo musí zpracovateli taky říct, že to a to nevyhovuje.Např.do Olomouce jezdím velmi často a vidím ji jako dopravně velmi dobře pokrytou. Onehdymo jsem cestovala s vnučkou z pod Kunětické hory na Moravu a jásala jsem na bezvadným autobusovým a vlakovým spojením, vyjeli jsme autobusem o půl 12 dopoledne a už kolem 16:00 jsme byly na Moravě i s hodinovou zastávkou v pardubickém mekáči.
co je mekáč?
Mekáč je krasny cesky vyraz pro McDonalda. (inlove)
Jj, Hana odpověděla za mne.Už je to vžité, prostě Mekáč nebo mekáč. (wave)
Po severomoravsku je to Mekoš (bez Mekoša )
😀
no toto. tak díky za vysvětlení. my máme mcdonalds na rohu ulice, byli jsme tam jednou za těch pět let co tu bydlím, na snídani po noční směně. nebylo to tak špatný jak jsem čekala.
Na tyhle dotazy úředníci moc nereagují (nebo reagují stylem, že je to v řešení apod.) a problém koordinace je (ne)komunikace mezi koordintáory a MD a dopravci a správci infrastruktury, pak se stává, že leccos nenavazuje nebo si vysloveně ujíždí. Pokud objednává dopravu, má jasně sepsat smlouvy a vymáhat jejich plnění, jinak si bude každý dělat co chce. Každý IDS u nás funguje jinak. Máme tu PID jakožto zakladatele IDS, který má tarifní bordel s pražskými dvojpásmy a pořádně není jasné které vlaky integruje a které ne, IREDO pro HK+PA, které za celou svou existenci nebylo schopno integrovat MHD krajských měst a proto tam musí být ještě pseudo IDS VYDIS, navíc ceny za přejezd mezi dvěma sousedními zónami tam jsou místy přímo nekřesťanské a svou jedinou výhodu v podobě přestupní jízdenky zabil čipovými kartičkami. Pak IDOL v LK, který nedokáže integrovat rychlíky, Liberecká a Jablonecká MHD fungují pseudoautonomně, že občas nejde koupit jízdenku z města ven, hrají na čipové kartičky, které fungují slušně, ale jejich dostupnost je nevalná a u některých železničních tratí nevědí co chtějí, tak se tam pro jistotu neděje nic. Olomoucký kraj IDSOK má sice velké zóny a slušné jízdné, ale železnici má velmi špatně integrovanou, chybí tu síťová jízdenka a často je dost nejasné které spoje integrované jsou a které ne. Navíc jeho objednávku vlaků na Prostějovsku totálně nechápu, protože nenavazuje skoro na nic. Nejlepší se jeví jihomoravský IDSJMK, kde jsou také slušné zóny, přestupní tarif pro všechny a návaznosti bus-vlak. Na druhou stranu přetrasováním některých linek k nádražím místo do do Brna mnoha lidem zkomplikovali cestu, vzali to trochu moc vehementně. Pak je tu Plzeňský POVED, který má nejfunkčnější čipovou kartu a povedlo se mu uznávat ČD tarif v některých autobusech, ale zas nesahá moc daleko za Plzeň. Jihočeský kraj a Vysočina jsou tragédie, bez IDS, bez koncepce, vlaky a autobusy tam jezdí jak náhodné výstřely často bez návazností, Jihočeský kraj ještě k tomu rád ruší železniční spoje a ty co nezrušil přihlásil zpřátelenému dopravci. V Ústeckém kraji teprve nějaká slušná koncepce vzniká, ale co jsem viděl mají to slušně rozjeté, i autobusy nasmlouvali moderní. U Karlovarského kraje nevím, neslyšel jsem, že by tam něco někdy fungovalo pod koordinátorem, ve Zlínském se něco taky teprv rodí. A poslední Moravskoslezský se vyznamenává rušením vlakových spojů, aby mohl vozit Elephanty na prázdné letiště a i když spravuje některé velmi hustě využívané tratě povedlo se mu vytvořit místy dokonalé nepřípoje. Tarifně je také velmi záhadný, pro turistu jako by neexistoval. Je to velmi rozmanité, každý kraj něco má a něco mu chybí, navíc se v každém kraji preferuje trochu jiný přístup, proto to asi nejde globalizovat. Problém koordinace dopravy je dohoda strašně moc subjektů a jak to u jednoho uvázne, tak je celý proces na začátku. Celá objednávka dopravy prochází politickou objednávkou, pokaždé si nějaký politik chce někde přihřát polívčičku a kde to není moc vidět hodně utnout.
V podstatě máte pravdu. Mám přehled pouze o Ol.kraji, do něhož patří Prostějov a tady je místě říct, že je zde vyloženě politická objednávka neb Prostějov je v Ol.kraji naprosto ve všem upřednostňován oproti jiným okresům toho kraje a taky se z něho rekrutuje nejvíc řídících pracovníků.Nemám ráda kraje,je to aglomerace po okraje jejich města a ev.spřízněného města.
Jsem z Prahy a ve všední dny jezdím po Praze pokud možno MHD, protože cesta autem, není-li to někde po okraji, mi obvykle trvá mnohem déle, než autobusem a metrem. A pak taky to parkování! S MHD v Praze jsem spokojená, obecně vzato jí nemám co vytknout.
Jinak ale auto mám a řídím ráda. Začátky byly poněkud svízelné. Autoškolu jsem absolvovala ještě jako studentka VŠ. Vlastní auto jsem pochopitelně neměla, takže jsem občas byla připuštěna za volant rodinné škodověnky s tátou po boku. A jelikož se můj jinak celkem klidný otec v autě měnil na divokého cholerika, naše jízdy často končily vzájemným řevem, někdy i mým vystoupením z auta. Časem jsem si opatřila ojetého Favorita a s velkým strachem a vzpomínkami na tátovy cholerické výstupy začala jezdit sama. Záhy jsem zjistila, že není čeho se bát, a od té doby sedám za volant ráda. Pořád někam něco převážím a dovážím a kdeco zařizuji, bez auta by mi to šlo těžko. Jako naprosto nezbytné se auto ukázalo v době, kdy maminka byla už špatně pohyblivá a já ji vozila prakticky všude. S Favoritem se mi jezdilo dobře, ale před pár lety už přestal být spolehlivý. Vyměnila jsem ho za nový Fiat Panda a musím říct, že je to ideální autíčko do města. Všude projede, lehce se ovládá a hlavně zaparkuje i tam, odkud řidiči v obřích obludách zklamaně odjíždějí, že se tam do mezírky nevejdou. A odvezu v něm všechno, co potřebuju. Měřítkem jsou mi čtyři velké kočičí přepravky – vejdou se tam a ještě spousta věcí do kufru. Mám tu svou Pandičku ráda.
Chi, chi tapuz 😀 , stejně jako u nás. Když jsem hrdě přinesla domů čerstvý řidičák, na kterém ještě ani neoschly podpisy, tak mi tatínek poradil, ať jej řádně uložím a že MY DVA se budeme nyní spolu učit jezdit. Tatínek byl kdysi šofér z povolání. Nu a potom začalo pro mne trápení s tatínkem po boku, kdy mne i vyhazoval z auta a já musela domů mazat pěšky, když jeho cholerismus (se mnou za volantem) vyvrcholil. Ale potom jsem mu byla vděčná a jsem vděčná doposud, protože mne opravdu naučil jezdit.
Jo, jo, i já si dodnes pamatuju a používám některé tátovy dobré rady. Táta sice nebyl šofér z povolání, ale autem jezdil nade všechno rád. A mně je dnes líto, že už nemůže vidět, že i já sedám za volant ráda. Měl by z toho radost.
mě by se taky hodilo aby mě někdo naučil a poradil. i po těch pěti měsících řídím pořád blbě
Nic si z toho nedělej, všechno přijde.Já jsem si dělala řidičák až po padesátce a jezdím slušně.Aspoň si myslím. Dala jsem na dobrou radu učitele autoškoly,že nejvíc nehod udělají řidiči při najetých 30 tis. km, kdy si myslí, že už to mají v paži a přestanou být ostražití. Myslím, že se mi to vyplatilo a tato rada je velmi užitečná. (wave)
Šoférovať ma vlastne donútila moja dlhoročná najlepšia kamoška, keď jeden z mojich šéfov vymenil svoje auto za novší model a jeho starší Ford zostal na firmenom parkovisku ocot. Vodičský som si síce robila 4 roky predtým, ale mala som paniku a bála som sa šovérovať (a to začiatkom 90-tych rokov teda ešte nebola taká hustota dopravy, jak dnes). Kamoška vyhlásila, že „v Amerike šoférujú aj 16 ročné deti a cvičené opice, sadaj a ideme“ a chodila so mnou, kým som sa trochu neotrkala. Som jej za to fakt doosť vďačná. Na aute dochádzam do práce, chodím k bráchovi na dedinu a chorej mame auto predsa len zabezpečilo aspoň aké také pohodlie pri našich cestách po doktoroch a hlavne nás rýchlo dostalo domov, kde sa cítila najlepšie. Neviem si predstaviť, ako by sme to absolvovali s čakaním na sanitky. Do práce som spočiatku dochádzala sama ale dlho mi to nevydržalo, pridal sa spolužiak, ktorý robí v tom istom meste, potom kolega a teraz už s nami chodí aj „next generation“, spolužiakov synátor – študent. Takže sme aspoň celkom vyťažení a ešte to má aj tú výhodu, že ani v zápchach sa nikdy nenudíme 😀
kdybych neřídíla nemohla bych bydlet tam kde bydlím, bez auto by to bylo kruté. Vlastně taky řídím díky mému bývalému exmuži, byl se mnou trpělivý a naučil mě řídit¨….takže na něco to mé nepovedené manželství bylo dobré, mám Terrynka úžasného, výborného zubaře a řídím a i to auto mi zůstalo 🙂
Jejda, Dede, to jsi se trefila přesně. Jsem člověk autový. Nese to sebou i profese mého muže. Zastupoval jako technik jistou auto.firmu. Řídím od svých 18-ti let, řidičák mne donutil udělat můj tatínek. To bylo v dřevních dobách, kdy ženy ještě běžně řidičák nevlastnily. Já musela jezdit takřka každý den a to mi zůstalo dodnes, kdy už jezdim 46 let! Souhlasím s Tebou se vším, zvláště po dnešním celodopoledním vyřizování doktorských a úředních záležitostí, jak ve městě Brně, tak i v městečku nedaleko Brna, kam patříme s ouřady. Bez auta bych všechno nestihla. Jo a ještě nakoupit!
ALE POZOR, PTÁM SE! MÁTE VŠICHNI PLATNÝ ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ? Já jsem naštěstí včas zjistila, že mi platí do poloviny května, tak jsem si jela forem dnes zařídit výměnu! :-))
Jinak auto má ještě jedno kouzlo – a to nikdy žádná hromadná doprava ani kolo nenahradí. Když chci, můžu před domem sednout do auta a vydat se nějakým směrem, dejme tomu na jih, a být za pár hodin v místech, které neznám, kde se jinak mluví, kde je jiná kultura a můžu objevovat, co neznám. Rozdíl mezi autem a VHD je tak v tomhle případě jako mezi papírovou mapou a GPS. GPS, jako VHD (nejčastěji vlak, letadlo) je fajn, pokud vím, kam chci jet. Je-li ovšem cesta sama cílem a chci-li prostě „jen“ nahlédnout za obzor a objevit, co tam je, kolo je dobré tak maximálně do vzdálenosti 200-500 km. Autem můžu poznat bez problémů kontinent. Jistě, jde to i letadlem, ale jednak to není úplně ono, protože pak se dejme tomu Evropa rozdělí na místa v okolí letišť, která poznám, a obrovskou terru incognita; no a aby člověk podnikl podobnou cestu vlakem, tak to sice jde, ale nevím, kterou banku by musel vykrást, abych se mohl s rodinou vydat na takový výlet… Zatímco autem to prostě jde.
Tohle je asi ta nejlepší vlastnost auta, ten neomezený prostor a téměř konstantní náklady za cestu po celém světě. Smutné je, že mnoho lidí tuhle možnost nevyužije, i když může. Jen cesta do Vídně by pro některé byla expedicí na kterou se musí měsíc připravovat. Pak je škoda, že to auto nevyužije k obohacení sebe sama a vydání se za obzor. Proto když už, tak bych si chtěl pořídit auto, které mi vydrží třeba 20 let (jako to bylo běžné před 40 lety), do kterého vrazím opravdu nejnutnější výdaje a které mě provozně nebude moc stát (tedy co nejmenší motor vzhledem k tomu, že se od toho počítají pojistky). Škoda, že tu nefunguje to co v Norsku s elektromobily.
No právě – to je také jeden důvod, proč jsem vždy ochoten obhajovat nejen automobilismus, ale i třeba levné aerolinky. Michael O’Leary je sice hulvát, že mu není rovno, ale má pravdu, když říká, že díky Ryanairu může chudá rodina poznávat cizí země a že tak pro zrovnoprávnění bohatých s chudými udělal více, než různí aktivističtí cvoci, co protestují proti „nepotřebnému létání“, čímž obhajují stav věcí, kdy pouze ti nejbohatší, mezi něž patří často oni sami, mohou cestovat, zatímco chudí lidé budou sedět doma. Ti samí lidé, shodou okolností, bývají těmi, kdo se snaží obhajovat automobilismus. Vzhledem k tomu, kolik stojí veřejná doprava ve většině západní Evropy s Německem, coby světlou výjimkou, kdy po pádu monopolu na dálkovou dopravu, co měla Deutsche Bahn, se vyrojila spousta autobusových firem, co jezdí za hubičku, je auto hrozně důležitým prostředkem pro poznávání Evropy i pro lidi, co nemají moc peněz. Jenomže protože tohle je „péče“ o chudé, která jim nebere sebeúctu, protože se jim nic nedaruje, zač by pak měli být vděční, ale dává se jim možnost si něco zcela „nevděčně“ koupit, tak se to snaží různí aktivističtí šílenci omezovat, kde se dá.
Pokud chudou rodinu stát oškube za vlastnictví auta, tak bude ještě chudší a nebude mít ani na jízdu do ciziny ani na let Ryanairem. Aktivističtí blázni nepřichází s žádným řešením, jen křičí jak je všechno špatně. Oni by se totiž na žádném řešení ani nedohodli. Všelijaké omezování je k ničemu, pokud neexistuje a není nabídnuta alternativa a protislužba. Třeba proč v Praze není síť P+R? A to nejen u metra, ale i u vlakových stanic? Já třeba jsem za zavření Václaváku autům, obecně v centrech mají být jen auta těch co tam bydlí, ale taky vím, že se auta nevypaří a musí se jim nabídnout možnost jet jinudy nebo někde zaparkovat.
Mně se spíš líbí to, co udělali v Londýně – zavést opravdu hodně brutální mýto za vjezd do centra pro nerezidenty. Zákaz je nesmysl, protože občas se stane, že tam něco potřebuješ vyzvednout nebo dovézt, ale zpoplatnit klidně. Na druhou stranu, jak píšeš – musejí být objízdné trasy. Jedna slepice na radnici v Oslo (Guri Melby, abych byl přesný) volá po tom, aby se zvedlo mýtné za vjezd do Oslo pro dieselová auta na 100 NOK. No, dejme tomu, i když je to donebevolající krávovina, ale problém je, že to nemáš šanci objet, nedostaneš alternativu, prostě chceš-li jet z jihozápadního směru severovýchodním, tak přes tu placenou zónu musíš projet, ať chceš, nebo ne, a objet se to nedá naprosto nijak jinak, protože objízdné trasy jsou dvě, obě jsou pořádné zajížďky a obě jsou zpoplatněné už dnes, takže to máš z deště pod okap.
Třeba v případě Prahy by se podle mě měl dostavět co nejrychleji Městský okruh a pak třeba zavést za vjezd dovnitř (tedy sjezd z okruhu ve směru do centra) jednorázový poplatek 150 Kč za auta se zelenou známkou a 250 Kč za auta bez ní…
Ano u Prahy chybí vnější okruh, pak Blanka jako vnitřní okruh a vnitřek klidně zpoplatnit a omezit. Problém je ten, že vlády vytváří v lidech závislost na automobilech (vyprázďují se centra měst, zhoršuje se VHD, staví se u dálnic, zhoršování podmínek pro ty bez aut) a zároveň automobil prodražují, vznikají nové zbytečné poplatky, zákony, vyhlášky i když za to nic nového člověk nedostane.
Jinak jestli chceš takové auto, počkej si tak 2-3 roky a kup si v Německu Mondeo z roku 2007 s nafťákem co má 1998 ccm (to je důležité kvůli pojistce, jak přešvihneš 2 litry, bude o dost dražší). To je spolehlivé auto, dáš za něj tou dobou trošku peněz a bude ti přesně na takové cesty sloužit. Starší bych tou dobou nekupoval, protože i když je taky spolehlivé, tak nemá filtr pevných částic, což je sice, jak známo, kurvítko, ovšem nepustí tě bez toho do spousty měst a s každým rokem je jejich seznam delší a delší. A na Mondeo je ten filtr relativně levný (kolem 10 tisíc Kč, jinak kolikrát stojí i 8x tolik u jiných aut). S tím pak klidně najezdíš půl milionu, když se o to budeš slušně starat, budeš pravidelně měnit olej a tak. Uveze to fakt hodně, můj rekord na Mondeu je 580 kg, spotřebu to má hodně slušnou a vyspíš se v tom natažený i ty se svojí výškou.
Zatím mi 1998 zní jako šíleně moc, na druhou stranu na eurotripy slušné. 2-3 roky určitě počkám, to se nebojím 😀
Do menšího bych být tebou nechodil, protože to pak nemá ten výkon na dálnici, moc to neuveze a hlavně když máš sníh, tak potřebuješ mít těžký motor, protože to na něm lépe drží. Nemluvě o tom, že menší diesely jsou k ničemu, ty dva litry je tak nejmenší rozumný diesel, a benzinový motor bys při takovém ježdění docela rychle odrovnal 🙂
Moje prvé služobné auto bol Ford, nie síce Mondeo ale Escort Combi dízel a môžem potvrdiť, že to utiahlo jak kôň, s malou spotrebou, dobre sa to šoférovalo, dobre sedelo na ceste (bolo mi jedno či fúka, či nie), vo firme najazdil cez 300 tis. km a chlapík v servise, čo si ho odkúpil, na ňom ešte pár ďalších rokov v pohode jazdil. Mám na to auto len dobré spomienky!
Tak já tu moji plechovku 20 let mám. Zatím není, až na malilinké 2 nebo 3 flíčky rezivá. Bez auta by to bylo na vesnici opravdu těžké. Poslední autobus jede v pátek navečer a potom až v pondělí ráno. Až nebudu moci jezdit autem tak to bude hodně zlé. Zatím máme s manželem každý svoje. Jsou to starší spolehlivá auta, značku tady neuvedu. Snažím se nezaclánět ostatním ,, rychlým “ řidičům ač jsem dřív jezdívala hodně. Ale běžně při jízdě nadávám.
Dede, naprosto chápu. Ač jsme s mámou Pražanky, auto máme, i když upřímně řečeno máme možná nejdražší kilometr ve Střední Evropě. Když započítám cenu auta, pojištění, poruchy, servis, STK, dálniční známku, výměnu pneumatik, doplňování různých tekutin, benzín při našem celkem minimálním ježdění (46 tis. km za 12 let), tak je to opravdu drahá legrace. Jenže máme domeček v JČ skoro 170 km od našeho bydliště a tam potřebujeme soumara, který do domečku odveze, co potřebujeme – osobní propriety, věci pro zahradu všeho druhu, kočka a její propriety, věci pro dům a spoustu dalších věcí, prostě se to nahledá. To se vlakem nedá. Stačí Amálka a několik málo osobních věcí a mám dost. Nehledě na ušetřený čas a relativní svobodu při čase příjezdu a odjezdu. Samozřejmě se auto hodí na velké nákupy.
Pak je tu důležitá věc. Nejen pro Tebe, která jsi mladší, ale tím spíš pro mou mámu v jejích téměř 86 letech auto představuje svobodu. Bez auta nebude moci být přes léto v domečku sama. Auto potřebuje, aby mohla svobodně bez problémů existovat. Kola jí jednoduše nahradí nohy a auto obrovskou nákupní tašku.
Přeji Ti, aby Ti elán vydržel alespoň tak jako mámě. Řidičák není otázka věku, ale fazických a mentálních schopností se za volant posadit a řídit. Máma se nebojí ani na D1 u Prahy.
Dodám – nejdražší, myslím, nebude. V Polsku totiž z auta platí roční daň (podobně v Německu) a navíc dálnice nemají zpoplatněné známkou, ale mýtnými branami, což vychází pěkně draho. Tuhle jsem jel po A2 a za úsek Słubice – Łódź jsem zaplatil asi 100 zlotých (je to necelých 400 km). Na druhou stranu jim tam rostou dálnice a modernizují se silnice velmi úctyhodným tempem, až jsem zíral, kolik malých silnic tam je teď v perfektním stavu, o tempu výstavby dálnic radši ani nemluvím…
Nevím, jetli jsme se pochopili, myslela jsem osobní kilometr, ne obecně v ČR. Ale věřím, že někdo při podobných nebo i vyšších fixních nákladech jezdí ještě méně.
V Polsku jsem byla napoled někdy v roce 2006 (před tím 1990) a jezdili jsme po dost hrozných silnicích včetně hlavních mezi větsími městy, takže je určitě dobře, že tu infrastrukturu rychle vylepšují.
To jsem myslel také – právě proto, že silniční daň v Česku platí jen firmy, pokud se nepletu, ne fyzické osoby. V Polsku ji platí i fyzické osoby, a navíc je vyšší, než v Česku. Proto je poslední dobou trend v Polsku si zřídit v Česku OSVČ a na něj si pak koupit v Česku zaregistrované auto 🙂
Silniční daň je pěkná prasárna a doufám, že to k nám nedojde. Stejně jako Italské Bollo. Obecně se mi zdá, že automobil je slušná možnost mocností jak ovládat obyvatele a jejich peněženky…
Je to prasárna, protože se to nijak nepromítá do údržby silnic tak jako tak. Je to prostě způsob, jak podojit uživatele aut.
Je to takový trest za to, že si dovoluješ se svobodně pohybovat po velké ploše v libovolném čase.
Obávám se, že tomu bude brzy konec, až se prosadí automatická auta. To je největší noční můra, protože momentálně je člověk s trochou vynalézavosti schopen utéct jakékoliv úřednické či politické zvůli. Až se budou auta sama řídit, bude to té vynalézavosti chtít o HODNĚ víc.
Jak „až“?
😀
„Teď když“, ne?
😀
Myslím, že za našich životů se pouze autonomních aut nedočkáme.
Italové za provoz auta platí opravdu horentní sumy, to je pravda, ale… V Itálii, ač Italové jsou velcí chaotici a improvizátoři a veřejné peníze „odkloní“ mnohem efektivněji než u nás, jsou silnice na velmi slušné úrovni. Asi před třemi lety jsem byla na skok u mých známých. Jeli jsme autem a zrovna začínal prosinec. A přes noc najednou chumelenice a vůbec nepříjemná jízda domů. Dokud jsme jeli po italské dálnici, bylo všechno OK. Dálnice byla opravdu vzorně sklizená, údržba musela vyjet snad ještě před první vločkou. Jen co jsme přejeli hranice do vzorného Rakouska, nastal problém. Dálnice u hranic nebyla vůbec protažená a stav se rychle zhoršoval. Dalo se jet jen v jednom pruhu a to velmi opatrně, protože byly vyjeté jen koleje, zbytek bylo bílo. Až někde u Villachu jsme v protisměru zahlédli silničáře, jeli směrem k hranici. To v době, kdy Italové měli dávno dálnici zprovozněnou. Dokud jsme neopustili Alpy, byla v Rakousku dálnice zasněžená a nebo později jsme jeli dlouho za pluhy, protože to jinak stejně nešlo. Takže jinak vzorné Rakousko kalamitu prostě zaspalo, ale Italové vždy na všechno mající čas měli dálnici v pořádku.
Já ačkoliv mám řidičák už od svých 18-ti let, tak nejezdím. Bohužel jsem hned neřídila a tak řidič nejsem.
My auto nemáme. Můj druhý manžel také není řidič. Vzhledem k tomu, že bydlíme v Plzni, není problém se všude dostat MHD. Když jedeme mimo město používáme vlaky a autobusy. Řečeno slovy Švejka, poměry se rozhodně zlepšily k lepšímu.
Do Prahy jezdíme se Studentem. Než si přečtu denní tisk a vypiju si čaj, jsme na Zličíně. A po Praze s celodenní jízdenkou je to snadné. Jako včera. Metrem na Národní, pak tramvají 22 na Újezd a odtud lanovkou na Petřín. Rozkvetlé panorama Prahy až bere dech.
Vlakem jezdíme na chatu, ke švagrové do Teplic. A letos pojedeme prvně vlakem i mezinárodně. Do Německa do Mnichova.
Jediný problém nastane, když se někam vlakem ani autobusem nedostanete. A nebo potřebujeme odvézt na chatu něco těžkého.
Míša
Mám to v Olomouci stejně, jen používám výhradně vlaky a busy akorát regionálně. Nastává u mě právě ten problém: Všude kde chci se levně dostanu vlakem, busem, MHD, ale stojí za to pořizovat si auto, kterým bych se dostal i tam, kam bus/vlak/MHD nejedou a mohl převést něco těžšího? Kolik takových případů nastane? 10 za rok? No váhám, hledám auto s naprosto minimálními náklady co může stát většinu času bez hnutí.
Zde musim pochvalit olomouckou MHD. Nejen ze vyborne integruje autobusy a tramvaje a patrne I vlaky, ale autobusova doprava slouzi i okolnim vesnicim ve velmi castych intervalech. Takze kdyz potrebuju neco v centru, tak je pro mne lepsi jet od nas z vesnice MHD, nez slozite hledat parkovani na meste, a stejne bych to mela k autu asi dal, nez dojit na tramvaj a u nadrazi prestoupit par kroku na autobus.
Já zde musím Olomouckou MHD zkritizovat.
1. Velmi špatná návaznost na vlaky ve večerních hodinách
2. Takřka žádná návaznost na noční vlaky od Prahy
3. Velmi špatné označování toho co je a není integrované v Kordisu a neintegrace některých zastávkových linek. Třeba u Fakultní nemocnice staví všemožné linky a nejde poznat co je a není integrované.
4. NEINTEGRACE železničních tratí v Olomouci, dokonce ani té vedoucí skrz město
5. Velmi špatná integrace železničních tratí v rámci celého kraje.
6. O víkendu dost vysoké intervaly i u linek do exponovaných oblastí jako jsou linky 16 a 19. A docela vysoké intervaly v místech, kam jede jen jedna linka.
7. Absence roční jízdenky a docela vysoká cena měsíční jízdenky v poměru k obsluhované oblasti.
Co chválím je:
1. Levné jednotlivé a celodenní jízdné na MHD
2. Levný tarif IDS s velkými zónami, i zóna 71 Olomouc je dost velká a obsahuje i několik okolních vesnic. Proti tomu je třeba Hradecké IREDO značným kontrastem a není problém tam za 3km dát 17kč.
3. Když jedu v IDS busem nemusím platit za zónu Olomouc, to bohužel není pravidlem třeba v IREDO nebo IDOL
4. Integrace MHD do IDS, zas lepší než v HK.
5. Terminál u Hlavního nádraží je velmi slušně řešený na přestupy všeho druhu, škoda, že autobusové nádraží je tak stranou.
6.Tramvajová trať navržená s hlavním okruhem umožňuje časté spojení po centru a do centra.
Míšo, také jsem dlouho neřídila a dodnes se nepokládám za dobrého řidiče. TakžTě chápu. Auto u nás vždy byl luxus a jeho provoz drahý. Takže u nás bylo vždy jedno auto a to měli k dispozici naši. Ale po smrti táty jsem holt musela začít alespoň trochu. Může nastat situace, kdy budu muset mámu nějam odvézt a nebo už ona nebude moci někam dojít. Nejsem nadšená a opravdu dobrý řidič ze mě asi nikdy nebude, ale snad to, proč se snažím jezdit, k něčemu bude. Koneckonců slouží to i k dalším věcem. Když jednou zjistíš, že jezdit potřebuješ, v autoškolách jsou kurzy právě pro dlouhodobé neřidiče s řidičákem, takže to bys mohla případně využít. Ale bez auta je život v mnohém zajímavější a určitě to nestojí tolik peněz.
Velmi zajímavý o tom je tenhle blog.
http://carfreerodina.blogspot.cz/
Je to zajímavé. Ale znamená to omezení pro širší rodinu. My třeba jedeme za babičkou do Ostravy s tím, že máme plné auto nářadí a jedeme jí dělat opravy a údržbu bytu. Nechce to platit cizím. Bere to tak, že je to naše starost, když ona auto nemá a je v důchodu. Nedokážu si představit, že tři kufry nářadí vezu vlakem tam a zpátky. A v Ostravě zaplatím tři řemeslníky, aby jí udělali nutné opravy, které budou podle ní předražené a stejně to udělají špatně. K tomu vezmu s sebou obě dospělé děti (sami to neodneseme) a oba psy- a to už je levnější jet autem. Car-free postoj se podle mne dá praktikovat tehdy, když člověk má jen děti, nestará se o své rodiče bydlící ve větší vzdálenosti a jezdí jen na výlety, nemá zahradu nebo chalupu. Protože dvě bedny sazenic rajčat tam na kole nedoveze nikdo 🙂
Jistě, jde to jen za určitých podmínek, resp. když nevykonáváte činnosti při kterých auto bezvýhradně potřebujete. Jenže města jsou plná aut, která vezou jen jednoho člověka v rámci města a to už úplně dobré není.
Jak víte, že ten jeden člověk v autě nejede z vesnice?
To už je jak s motorkama.
Já znám jen hodně málo lidí, keří nasedají do auta s plánem jen tak si trochu pojezdit sem tam. Nebo si jen tak pro trochu adrenalinu postát ráno na štěrboholský v koloně :/
Lidí co jezdí jen po městě znám dost, nejde o to si jen tak postát v koloně, ale třeba použít jiný dopravní prostředek, samozřejmě pokud to v odpovídající kvalitě jde, což se samozřejmě stát snaží aby to spíš nešlo než šlo.
Moje řeč. A dodám – dá se to praktikovat jen tehdy, když člověk žije v klimaticky příznivé oblasti. Tady je třeba schopno napadnout za noc 80 cm nového sněhu, skrz co se dá jakž takž prodrat autem s dobrými zimními pneumatikami, ale na kole ne, a už vůbec ne s dítětem. A do práce se chodit musí i když sněží…
Tohle má pro mě několik nevýhod. 1) Pokud budu muset mámu odvézt do nemocnice, těžko ji posadím do vozíku za kolo. 2) Nemusí být vždy po ruce řidič, který mámu odveze za mě. 3) Ve chvíli, kdy má jeden nějakou chalupu, potřebuje často přestěhovat tolik věcí, že to vlakem nebo autobusem prostě nepřeveze. 4) Nemám dítě, které bych na vozíku za kolem vozila.
Jinak nepochybuji, že tento způsob života zlepšuje kondičku i náladu. Tedy, dokud mě nesejme nějaký nezodpovědný řidič.
Auto nepotřebuju, ale bral bych ho jako nástroj, kdy ho použiju jen, když se mi chce a to třeba 2x do měsíce. Rozhodně bych autem nechtěl jezdit do práce. Představa rozespalých řidičů co z postele rovnou vlezou rovnou za volant mě spíš děsí. Další problém je, že to není jako sekačka ve stodole, ale auto stojí dost peněz, i když se nepoužívá. Máme tu známky, pojistky, přezutí, různé tekutiny, občas nějaká ta porucha a částky jsou obvykle čtyřmístné a to je jen auto, které většinu času stojí. Na vesnicích opravdu není zbytí, protože o veřejné dopravě rozhodují krajští radní, kteří VHD nikdy necestovali. Bohužel díky množství lidí vlastnících auto, jsou ti, kteří auto nemají nebo mít nemohou (děti, starší lidé, chudí, ale i s nějakou zrakovou, sluchovou či jinou fyzickou vadou) velmi značně znevýhodněni a závislí na těch, co auto mají. Méně veřejné dopravy, méně obchodů a dalších služeb, problematické účastnění se společenských akcí, navštěvování přátel atd. Navíc dítě na vesnici má jako dopravní prostředek kolo a jízda na kole mezi vesnicemi už není tak bezpečná jako dřív (štěstí pro ty, které nemusí jet po silnici).
Tak záleží na tom… Já třeba vstanu, provedu ranní toaletu, dám si red bull nebo ekvivalent, vzbudím miminko, než ho obleču, vyčistím mu zuby a tak, tak red bull začne fungovat, takže hurá za volant 🙂
A co se týče těch různých známek, pojistek, apod., tak proto se snažím auto hodně používat, když už ho mám, tak ať se to zaplatí. Bez auta bych například těžko mohl vozit z Evropy tolik věcí, kolik vozím. Kdysi jsme, co pravda, nosili s Aniou nákupy ze Švédska a z Dánska v rukou nebo na kole, ale jednak toho neodvezeš moc a jednak si neumím představit, jak bychom k tomu všemu vlekli i Patrika 🙂
Tak u vás je to takřka nutnost už kvůli těm nákupům.
„A co se týče těch různých známek, pojistek, apod., tak proto se snažím auto hodně používat, když už ho mám, tak ať se to zaplatí. “ – A tohle slyším i v Česku a je to důvod č. 1 proč auto nechci. Já nechci auto používat, protože ho mám (protože na nákupy do zahraničí nemusím), já ho chci používat když chci, když to jinak nejde. Lidí co používají auto, protože ho mají, ale všude by se VHD dopravili je tu půlka Olomouce zasekaná každé ráno a odpoledne, nemluvě o Praze. Máme v práci mimořádný režim, protože se opravuje podjezd pod koridorem, kde ale VHD má věst povolen! Už jsem slyšel několikrát důvod „nepřijedu, mám rozbité auto“ a to od lidí z města.
„vjezd“ – proboha jak jsem to vyplodil?
Pro Tebe by se hodil share systém, neboli sdílení aut. Už se to tu rozmáhá a do budoucna o tom uvažuji. Člověk má i nemá auto. Prý se to vyplatí do 10 tis. km ročně, apk už je lepší vlastní auto. Tudíž při mých kilometrech by se to jednoznačně vyplatilo, ale máme jiné priority.
Já si zas nerad půjčuju a už vůbec tak drahé věci (svoje je prostě svojeú. Navíc když už, tak bych to auto chtěl mít hned podle nálady a ne, že si řeknu, že budu potřebovat auto a za tři dny ho použiju…
Ahoj Dede. Jak se to vezme. Na nákup do vsi si dojdu, je to pěkná procházka a já jsem zatím dosti chodivý typ. Auto na to beru jen pokud hrozí nebezpečí z prodlení, typicky třeba v létě roztátí zmrzliny, nebo se blíží hladová návštěva. 🙂 (Někteří tvrdí, že v takovém případě jsou lepší barikády, v jistých případech mohou mít ovšem pravdu. 😀 ) Proti autobusům či vlakům nic nemám, ale je to zde bohužel totéž v bledě modrém, u mne ještě s tím rozdílem, že zastávky nemám zrovna za rohem. Takže můj malý teréňáček vše jistí, trochu mne ovšem znepokojuje, že jeho vyhlášená spolehlivost se už začíná umenšovat, on na to má už koneckonců nárok. Já doufám, že tento stav vydrží co nejdéle, já nechci do města, nechci, proboha, umřel bych tam. Navštívit město, prohlédnout co je k vidění, moc rád. Vyřídit, co je potřeba, klidně. Ale ne tam žít.
Chachá, taky jsem byla městským intelektuálem a každému na potkání tvrdila, že k životu stačí kolo :)V Hradci se na něm jezdí i v zimě, totiž.
Než jsem k doktorce potřebovala dopravit dvě děti najednou 😀
Tady na vesnici je hromadná doprava spolehlivá. Ráno autobus posbírá děti a dopraví je do školy, kolem třetí je zase přiveze. Vlak čtyři kilometry, obchod, pošta a hospoda taky 😀
Bez auta by byl člověk jako v kleci. Vídám takové, kteří v té kleci jsou. Trochu se toho bojím.
V Německu nebo Holandsku jsem viděla taková malá auta, jezdila kolem 45km/hod konstrukčně. Tehdy mi říkali, že to jsou auta pro důchodce, kteří už nemají normální řidičák, aby si mohli dojet na nákup a k doktorovi a nebyli uvěznění doma. U nás se prý dají taky koupit, ale musí na ně být stejné „béčko“, jako na normální auta. Doufám, že se to změní.
Zatím se místní aktivní důchodci elektrifikují. Takový kmet na elektrokole, nebo dokonce elektrotříkolce, dokáže ubohému trénujícímu cyklistovi způsobit svou nepolapitelností docela šok 😀
Ta malá auta „pro důchodce“ jsou i tady. Jinak co se týče dopravy na kole – v NL je skutečně možné žít bez auta, ale to jen proto, že je všechno strašně blízko, takže člověk na kole je schopen zařídit opravdu všechno možné + odvézt i docela dost materiálu. Ledničku si člověk na kole nepřiveze, ale zase služby tam nejsou tak drahé. Proto mi přijde logické, že je v NL tak strašně vysoká silniční daň – lehce přes 1200 euro za rok. Dokonce i lidé, co dojíždějí daleko mají své možnosti – dojedou na kole na nádraží, odjedou jinam vlakem, tam mají jiné kolo a tím dojedou třeba do práce. Jenže vlaky v NL mají po celé zemi max. interval 30 minut, často 15 a někde dokonce i o něco méně, celá země má železnice optimalizované na 140 km/h a u každého nádraží jsou OBROVSKÁ parkoviště pro kola. Navíc nizozemské cyklostezky jsou úplně všude a platí na nich pro cyklisty absolutní přednost. Jenže to nejde vybudovat ani na většině míst Česka, tím spíš ne v Norsku, pomineme-li opět centra velkých měst, kde ovšem k tomu zatím chybí politická vůle.
K Norsku se nevyjádřím, v Čechách by to šlo, kdyby se chtělo.
Aaaale ono se nechce. A když tak jen z eurodotací, odnikud nikam, nebo jako luxusní příjezdovou cestu k chalupě :/
Nad holandskou cyklodopravou jsem byla u vytržení. Všechny naše ministry dopravy bych tam na šňůrce vodila tak dlouho, dokud jim nedocvakne jak to funguje.
A s kopci na mě nechoďte. Kopec skončí, vítr od moře ne.
A na holandské cyklostezky můžou i malé motorky. To je překvapivé, ale logické 🙂
Tak tak. A navíc v NL, ale stejně tak i v DK je možné si dát skleničku a odvézt se na kole s tím, že způsobí-li takový cyklista nehodu, je to automaticky jeho vina. Ale může, žádná šikana.
Tohle považuju za šikanu od státu. Na jednu stranu svou politikou cpe lidi do aut (ničí dopravní obslužnost, což má asi tisíc vedlejších následků), na druhou stranu zajet si na skleničku na kole se nesmí. Jak se asi ti lidé z vesnic mají navštěvovat, když nejsou sousedé?
Politická vůle k budování cyklostezek díky mnoha ekoteroristům je, jenže pak ta cyklostezka stojí víc než dvouproudovka první třídy 🙁
Ono totiž jako cyklostezka bohatě stačí, když se načerveno natře kus silnice nebo chodníku. Červená cyklostezka = absolutní přednost pro cyklisty a automatická vina při kolizi ležící na řidiči už i v Česku. V HK jsem tyhle červené cyklostezky už viděl. Není jich moc, ale jsou. A červená barva na asfalt zase tolik nestojí…
Tyhle červené stezky jsem viděl na některých místech i jinde, kdy natřeli kus okraje silnice 1. třídy a prohlásili za cyklostezku, jen nebezpečí na ni bylo stejné jako jet na kole v odstavném pruhu.
Ha, červená cyklostezka v HK = levné parkování 🙁
Na cyklostezkách je úplně nejdůležitější, aby jejich tvůrci pochopili, že se jedná o DOPRAVU nikoli sportoviště. Kdysi jeden osvícený primátor udělal v HK anketu, odkud kam se lidi na kole dopravují a která místa jim v těch trasách připadají nebezpečná. A nejen to. Oni ta místa podle toho i upravili. A nadělali další.
Porovnávám to s jiným městem, které má taky cyklostezku. Vede podél Labe, do Kolína a možná až do Hamburku. Pěkné. Ale od nádraží k městu a do zalabských sídlišť je to o zabití mezi náklaďáky. Přitom bych řekla, že do Hamburku se jezdí méně často než do práce nebo na nákup. Asi 8)
To je hrozně těžké, změnit tenhle postoj. A nemá to moc co dělat s kopci či nekopci. V Norsku je stejný problém změnit myšlení lidí tímto směrem jako v Česku, a člověk by mohl říct, jako v Česku, že jsou tu kopce. Jenže ono to nejde moc dobře ani vedle ve Švédsku, které kopcovitá města nemá, a totéž se týká i třeba placatého Polska. Překlenout stereotyp „kolo = sport“ na „kolo = dopravní prostředek“ je hrozně těžké.
Ještě horší je to v Norsku, kde ta hromadná doprava ve městech a na předměstích je horší, než ta v Česku, takže auto je opravdovou nutností, pokud tedy člověk nebydlí v centru/poblíž centra Oslo, Bergenu, Stavangeru nebo Trondheimu. Naše město má i s přilehlými vesnicemi 40 tisíc obyvatel a přestože bydlíme 20 minut pěšky od města, autobusem bych se do práce nedostal – a ani na vlakové či autobusové nádraží. Musíme tak mít v rodině dvě auta. Dokud byla Ania na mateřské dovolené, respektive dokud jezdila do práce vlakem, který jel +- v dobu, kdy já jsem jezdil do práce, tak to šlo jezdit jedním, ale teď pracuje v Oslo a musí jezdit dřívějším vlakem a na nádraží se musí odvézt sama, takže sháníme druhé auto. Tohle je realita naprosté většiny Norů, avšak přesto je zde relativně drobná skupina městských blbců, totiž promiňte, oni si říkají intelektuálové, kteří neustále všude možně prosazují omezení automobilové dopravy, nové a nové poplatky, zákazy a podobně, hlavně ať to mají řidiči co nejtěžší – a bohužel jim to prochází, protože jejich politická strana je často jazýčkem na vahách, o nějž se opírá vláda, co je aktuálně u moci. Říkají – jezděte MHD! Jenže zapomínají, že MHD pro tak čtyři miliony obyvatel Norska z pěti je naprosto neaktuální téma, a že to stejně nejde zlepšit, protože Norsko je roztahané a lidé dojíždějí do práce často na větší vzdálenosti – a ne každý je takový nadšenec, aby třeba svých 40 km do práce tam a zpět denně dojížděl přes čtyři hodiny, kvůli intervalům a přestupům. Neustále se mluví o tom, jak auta škodí, jak je to „zbytečný luxus“ a neustále se pohlíží na auto ve zdejší politice v kontextu „je to zbytečný luxus co akorát vozí vzduch, když by lidi mohli jezdit MHD“. Jenže nikoho nenapadlo postavit třeba velké zdarma či za symbolický poplatek parkoviště u vlaku. Nikoho! To radši nadávají na to, že je každé ráno ucpaná dálnice do Oslo, protože jim jaksi nedošlo, že lidi by samozřejmě rádi jezdili vlakem, ale to by se na něj také museli dostat, což jim autobusy a roztříštěný charakter předměstí neumožňují – a auto není kde zaparkovat. Další věc je ta, že pro většinu Norů jsou jakékoliv přepravní služby, pokud jde o náklad, strašně drahé, takže tady má skoro každý řidičský průkaz skupiny E (já blbec, že jsem si ho neudělal, když jsem si kdysi dělal řidičák), doma pořádný vozík a všechno možné se vozí vlastním autem a na vozíku. A do toho přišla posedlost těchto pseudointelektuálů tím, že je potřeba zakázat dieselová auta, že prý způsobují astma, či co (což se mi zdá jako nesmysl, navíc benzinová jsou zase karcinogenní, což ta dieselová nejsou). Jenže ouha – dieselové auto vydrží půl milionu kilometrů, takže člověk nemusí kupovat auta a platit z nákupu aut daně tak často, dieselové motory jsou potřebné, tahá-li člověk za autem těžký vozík, nebo jezdí-li na delší vzdálenosti do práce. Kdo má peníze na amortizaci benzinového auta, když denně udělá třeba 60 km? To tady dělá spousta lidí a to je 20,000 km ročně – a spousta lidí dělá i víc. Je hodně lidí, co autem dojíždějí třeba po dálnici tam a zpět 150 km, a pro takové je benzinové auto vyloženě jako špatný vtip. A to ani nemluvím o tom, že dieselové auto je lepší na sněhu (větší točivý moment na nižších otáčkách) – a o ten v Norsku na spoustě míst rozhodně není nouze. Tihle lidé, co k venkovu nepřičuchli ani z oken svého superekologického nanicovatého autíčka, ale hlavně poučují, čím bychom tu měli jezdit, to je opravdu na pěst, tak akorát.
😀 a čtyřicet kilometrů za Prahou je to úplně stejné. Včetně těch ekoteroristů 😀
Kterým směrem? Většinou to u Prahy bývá docela v pohodě, i když návaznosti na páteřní linky váznou. Rozhodně Praze chybí P+R, to nikoho netrklo.
na východ…
…aha tak 50km…
Ekoteroristé by jen zakazovali, ale řešení nedají žádné. Takoví jsou nejhorší a jsou i tady. Doprava se má doplňovat ne navzájem omezovat. K čemu je veřejná doprava v časech, kdy je úplně k ničemu, bez terminálů, návazností, ale i doprovodných služeb jako parkoviště, občerstvení a u větších taxi služba a půjčovna aut/kol. On by totiž někdo musel přijít s nějakou kompletní dopravní koncepcí, rozebrat přepravní proudy a zjistit jak vytvořit pro lidi vhodnou kombinaci prostředků. Stavět jedno mýto za druhým a zákazy to je úplně k ničemu.
Předně jsem dosti mizerný řidič, jak už i tady nejednou zaznělo. Leč vybrala jsem si bydlení na vesnici i s tím, že budu muset dojíždět.
Řidičák jsem dělala ve škole, normální zemědělka dělala na traktor a my na auto, protože se předpokládalo, že budeme objíždět rajón. Takže jsme měli na škole svého pana učitele a ten s námi celý třeťák nacvičoval vše potřebné pro ovládnutí oře. Byl mladý, takže mé účinkování přežil celkem ve zdraví. No a protože jsem neměla možnost jezdit, řidičák zaujal místo v šuplíku a pomalu po dvaceti letech jsem byla donucena začít řídit. Po dalších dvaceti letech jsem schopna dojet známou trasu bez nehody, dopravím se kam potřebuji a do PRAHY jezdím vlakem, i když jsem byla nucena několikrát i tuto trasu odjet. Dokonce jsem se dostala do situace kdy začínám přemýšlet, že budeme muset mít dvě auta i v důchodu, což jsem ještě před pár lety viděla jako termín pro ukončení řízení.
Jo a když jezdil autobus do Prahy každou půlhodinu od půl šesté do půl deváté, zabydlelo se u nás hafo pražáků. Dnes zbyly autobusy dva….. Jezdí u nás čugála na hlavní trať do Prahy, takže ano, vlakem lze a možná je to časově fifty fifty s dojezdem na pracoviště. Takže do Prahy bych jezdila vlakem, ale Plaňany Zásmuky 12 km se nedá jinak než autem za 15 min nebo autobusy (3) buď přes Kolín nebo přes Kouřim cca 60 min
Máte smůlu, že jste v té části Středočeského kraje, kam PID zasahuje leda na papíře, takže vliv mají jen krajští radní. Takový úředník se totiž podívá na čísla obsazenosti autobusů vytvořená v náhodnou dobu a začne škrtat spoje. Nezajímají ho návaznosti, nezajímají ho důsledky, ani ho nezajímá fakt, že někdo třeba jede do města a náhodou chytí předposlední spoj místo posledního a kdyby poslední nejel, tak by bez rezervy do města nejel. Ne prostě to hezky vyškrtá a lidi musí přeskákat do aut.
U nás to bylo jednoduché – máte vlak. To že ta čugála jezdí omezeně, trvá to dost dlouho, to už nikoho nezajímá
Přes nás také jezdil autobus na Prahu ale se zlepšením podmínek pro život se tento spoj zrušil. Z liberce tam jezdí autobusů hafo ale aby jeden dva spoje jezdily přes Ještěd tak to už tedy ani náhodou. Když nechceš jet autem k autobusové zastávce 14 nebo 30 km tak si dojeď do Prahy autem a zaparkuj si kde chceš – spíš kde se ti podaří. A já do Prahy autem nechci jezdit neb jsem už stará na ten provoz tak tam prostě nejezdím.
Když jsme se stěhovali na vesnici, bylo jasné, že bez vlastního auta být nemůžu- jezdím do práce jinam než Mušketýr a naše pracovní doby se překrývají, navíc má auto služební a já ho řídit nesmím. Už v brně bylo jediné auto problém poté, co nám vylepšili systém MHD a velké obchody v okolí byly dosažitelné jedině s dvěma přestupy. S taškami plnými nákupu pro rodinu s dvěma puberťáky… takže spousta našeho společného času byla strávena na nákupech a drahý můj neplesal.
Na vsi je auto opravdu potřeba obchod sice máme, ale ty opravdu velké nákupy pojme jen auto. Navíc ty obchody nemají otevřeno do 21 hod, aby počkaly, až se doma laskavě sejdeme a budeme moct na nákup vyrazit (vylepšeno tím, že v dobách brněnských byla jiná situace na pracovním trhu a víc jsme překládala, teď trávím mládí do večera výukou). Na výuku do Brna bych klidně jezdila vlakem a MHD, pokud mi někdo přidělí statného nosiče na notebook a hromadu učebnic. Lektoři neučí na jednom místě jako učitelé a nemají kabinet, kam si průběžně chodí pro jednu knihu, ale poctivě je vláčí celý den s sebou. Takže jelikož jsme záda v loterii nevyhrála, jezdím autem (pomlčím o tom, že autem se z některých čtvrtí dá dojet do jiné za 10 minut, ale MHD jezdíte obloukem tak, že 45 minut není žádná míra).
Takže mám už druhé auto, první byla bývalá firemní plečka fábinka, která mě naučila jezdit. Te´d jsme koupila auto od mého tatínka.
Dostupnost vlakem je relativní. V pracovní dny jezdí dvakrát za hodinu, večer a o víkendech jednou. V sobotu jsme potřebovala chytit v Brně rychlík do Prahy. Pokud jsme nechtěla sedět 50 minut na nádraží ve společnosti bezdomovců a policie, musel mě Mušketýr odvézt. Mimochodem kamarádku z okraje Brna vezl její muž taky, před sedmou ráno v sobotu jezdí jen noční autobusy, takže stejně často jako vlak ze vsi.
Jednou mě nesmírně pobavil v anglině jeden aktivista, který mi tvrdil, že mám jezdit na kole. Namítla jsem, že mám hromadu knížek, na sobě sukni, lodičky a na místo 35 km. Jak bych asi navíc po dojezdu vypadala? Jemu to nepřipadalo důležité, já jsem naznačovala, že jedině bych měla za kolem připřaženou sprchu i se závěsem.
Takže za mě auto jo!
Každý den vstávám v půlpáté, abych mohla pracovat od šesti a ještě před tím nakrmit doma zvěř, v létě zalít květiny a u fabriky taky nakrmit zvěř, jezdím autem..pomalu se ze mne stává abstinent..jak já byla na Dubení ráda, že řídil Dan a mohla jsem si dát pivo. Ne nealkoholické..prostě poctivé pivo…
Můj vozový park se nově rozrostl o dvoukolého oře.
Je to kolo silniční, fakt silné až těžkotonážní. Na zadním nosiči má dvě obrbrašny a nahoře ještě obrkoš, dost velký, aby v něm bylo pohodlně i kólii. A zaobírám se myšlenkou na pořízení nosiče a koše předního.
MHD jsem v centru za hodinu. Na kole za půl hodinky. Takovou úsporu času jsem fakt nečekala. Je to tím, že jezdím zhruba stejně pomalu jako MHD (plně naložená i pomaleji), ale zato, aspoň z tohoto současného směru, mnohem přímější cestou.
Mám ráda tuhle kombinaci – šalinkarta jenom na zimu, od jara do podzimu pěškobus nebo kolo.
Jediné, kam zatím na kole nejezdím, je cvičák, a to proto, že se mi nevejdou do košíku obě feny naráz. 🙂
A vydrží Donny v obrkoši za jízdy se nemlít, případně ti z bujnosti neskočit z koše na hlavu? 🙂
ahoj dede. řídím půl roku, mám svoje automatické autíčko z druhé ruky, a můj život je najednou plný možností. jak víš, pracuju od šesti ráno do devíti večer, do práce mě vždycky vozil chris, pak se musel vrátit domů, a jít na vlak do jeho práce. večer to samý.
teď se do práce vozím sama, a nejenom to, začala jsem chodit do tělocvičny, na tanec, na nákupy. veřejmá doprava tu není špatná, ale přece jenom, deset minut na zastávku, čvrt hodiny čekat, půl hodiny jízdy, další čtvrt hodiny chůze, takže přes hodinu cesty jenom abych se dostala k tělocvičně,nebo bazénu a tak dále. autem to je deset minut.
vzhledem k tomu, že pracuju a studuju na plný úvazek je každá hodina vzácná a auto je skoro nezbytné.