Je to tak pěknej pocit, občas se samou radostí rozesmát! Radost není tak složitý pojem, jako štěstí a většina soudných lidí tak ani neočekává, že ji bude mít pořád. Ale chybět by neměla – každý den bychom si měli aspoň maličkou dopřát.
Jenže ona ani ta obyčejná radost nepřijde úplně jen tak! Člověk na ni musí být nachystaný, musí být ochotný ji přijmout – a občas i jí vyjít vstříc. Je to vlastně strašně snadné, když si jeden pokusí zakázat škarohledění:))
Radost můžete mít z tisíců různých věcí, vjemů i třeba vzpomínek. Někdy stačí hezký den, kdy nás sluníčko polechtá na tváři, jindy upřímný úsměv, příště hezká písnička a něco dobrého na zub. Na rozdíl od štěstí je radost kytička dostatečně obyčejná, aby byla dobře dostupná.
Pokud na ni delší dobu nejsme schopni dosáhnout, je nejvyšší čas se nad sebou zamyslet. Co na mě leží, co mě dusí, co ke mě nechce pustit radost? A pátrat upřímně – aspoň sám před sebou. A hledat pomoc, pokud se člověk nedokáže vyhrabat směrem ke světlu sám.
A tak se dnes ptám – co dělá radost vám? Umíte si ji najít? A kde ji nejčastěji nacházíte?
Já se přiznám, že momentálně mi stačí vzpomínka na mého taptaje:)) Snažila jsem se to nezneužívat, ale když Patrik, který se už naučil napodobovat nejen šeptání, ale i „strašlivě hluboký hlas“, svým miminím hláskem řekne na výzvu svého otce strašlivě „taptaj!“ (tramvaj), tak se směju a směju. Sice si chvílemi připadám jako idiot, ale vůbec mi to nevadí:))
Takže – čemu se rádi zasmějete vy?
Děkuju vám za všechny vaše radosti – jak hned svět vypadá líp, co? (inlove)
Já mám dojem, že by mi bylo radostněji bez kašle a rýmy, ale co už. (wasntme) Ono to přejde. Ty jo, víte někdo jak se účinně podrbat, když vám svědí uvnitř ucha? Být pes, tak mi už panička prohlíží slechy, jestli v nich nemám svrab 😛
No, kulatým koncem sponky do vlasů… 😉
Když já mám pocit, že to svědí až uvnitř v hlavě. Tam sponku nenarvu! 😛
Jinak je to psina – jak jsi napsala ten článek o rýmě, tak se mi prostě s každým kýchnutím vybaví princezna Bosana!:)))
To bude asi v Eustachově trubici…
Čisté radosti mého života. 🙂 Jsem ráda a mám sama radost, když čtu, že máte z něčeho radost. To je moc dobře.
Osobně mám velkou radost, když se ráno probudím a žiju.Další radostí je to, že ještě pořád slezu ze schodů.
Pak je mi radostí rodina mého syna, jakož i naši psy.
Když přijdeme z odpolední velké prochajdy a všichni dostanou gáblík,potom zavelím „A teď chci mít klid, absolutní klid“. Všechno to naskáče na sedačku, udělají mně malé místečko, šupnu mezi ně,Ája mi funí do ucha, Daník mi leží na nohách, Babu v kolenním důlku, kočky se usadí nad námi na opěradle a rozhostí se úžasné ticho, užíváme si krásné pozdní odpoledne a podvečer. To je to pravé a bezpečné. 🙂 Dede, díky za téma a drabblata, to jsem si krásně početla. (inlove)
Moje drobné denní radosti přicházejí neplánovaně. Třeba dnes mi udělala radost mini orchidejka, která se rozhodla, že pokvete. Taky krásný slunečný den. Radovala jsem se z toho, že vycházka naplánovaná podle mapy vyšla i v reálu tak, jak jsem si představovala. A potěšily mě dvě děti, kterým se (nezávisle na sobě) líbil Denis.
A čemu se směju? Někdy úplným pitomostem, Dede! 😀 Taptaj se mi taky moc líbí.
Jako vlastně vám všem, i mně dělají radost denní maličkosti. Jsou lepší, než se třeba od rána těšit na jednu velkou radost. Když ta pak nevyjde, člověk je zklamaný celý den. Oproti tomu spousta malých radostí nakonec při večerní rekapitulaci udělá víc, než jen ta jedna veliká. Je to rozhodně jistější sázka na „hezký den“. Před hodinou jsem k nám přivedla z vedlejší zahrady Trixie. Ta její (dovolím si parafrázovat) „čistá radost jejího života“ , jak dává najevo nadšení, že mě vidí a ví že půjde k nám je táák nakažlivá.
Manžel má úžasné nadání „trefit hřebíček na hlavičku“. Dokáže v jakékoliv situaci najednou nečekaně, „z patra“ pronést tak trefnou větu (aniž si je toho kolikrát sám vědom), že já nejen vyprsknu smíchy, ale chechtám se tomu ještě později. Tyhle jeho vtipné komentáře a věty dokáží odlehčit i tu nejtěžší situaci a u lehčích posunout veselou náladu o stupeň výš. Daří se mu mě svými výroky rozesmát po celou dobu manželství a právě tyhle nárazové výbuchy smíchu já mám moc ráda. Právě proto, že jsou nárazové, zcela nečekané, o to více jsou úžasně uvolňující, tělu i duši prospěšné.
Kaštánku (dole), moc držím palce při dalším rozhodování „co dát pryč“ a jsem ráda, že chemo už máš úspěšně za sebou. Máš skvělého manžela, což jistě víš a je to samo o sobě je velká dávka pozitivního léku u celé téhle ošklivé nemoci.
Já jsem si s radostí přečetla článek s diskusí o vosách (nějak se mi ho podařilo minout) a smíchy se tu rozplakalo, což mi přineslo radost velikou.
Já jsem člověkem malých, každodenních radostí. Ráno dělá snídani pro mě i děti Nielsík, což je mojí velikou a každodenní radostí. Ráno, když přijdu a děti už snídají, sesypou se na mě a bouřlivě mě vítají, k čemuž se dneska přidružil i Níelsík a tak jsem se hned po ránu ocitli na jedné veliké a řehtající hromadě 😀 No a takhle nějak to pak pokračuje celý den. Dnes jsem měla jednu extra radost, že chemoška je definitivně za mnou a já se přesouvám do další fáze „boje s tou mrchou hnusnou“.
Slovo taptaj je krásné! Sebík říkal „bašimo“, což bylo pyžamo a Timmík do teď říká místo letadlo-„jetadlo“. Krásně umí L, ale jetadlo je prostě jetadlo 😀
Mám radost, že moje nejstarší kamarádka zatím úspěšně bojuje s rakovinou. Mám radost, že naše skorodvouletá vnučka už neupadá při spatření nočníku do hysterického záchvatu a včera ten náš konečně došel uplatnění. Mám radost, že mne stále baví moje práce, i když je dosti vyčerpávající. Mám radost, že nám je i po těch letech s Bimboušem spolu hezky. No a vůbec mám radost, že jsem na světě
Zdravím Inku a Bimbouše, jsem ráda, že vám spolu dobře a teď vím, že jste dobře dojeli z Dubení. (wave)
Například jsem měla radost v sobotu, když jsem mohla vrátit nalezenou peněženku vyděšené paní. Mám radost, když ráno slyším zpívat kosa, což znamená, že opět obelstil našeho kocoura. Nemám radost, když pes přiletí s ukradenou, oslintanou hračkou, ale mám radost, že on má radost. Mám radost, že zase přibyly modřence pod stromem, že se mi povede dát psovi pilulku aniž by ji pětkrát vyplivl, že ten umírající strom ještě jednou obrazil a tak bych mohla pokračovat. Nic světoborného, jsou to drobné radosti, ale já jsem ráda, že přicházejí a vítám je s otevřenou náručí.
Mám radost, že jsme se jako rodina dožili dalšího jara, ba že jsme se zase rozrostli.
Mám radost, když vidím Toyu a sousedovic Jednoočka, jak se snaží jeden druhého napálit (a mám trošku smutek, že Zikmund je z Jednoočkových návštěv nešťasný, a neumí se mu postavit).
A mám radost, že včera dobře doběhli koně ze stáje, kde teď Terka vegetuje.
A mám radost, že mamka byla nadšená z týdenního výletu po Itálii.
A mám radost, že my čtyři holky (mamka + tři dcery) si jednou za čas uděláme hoch výlet do divadla.
A mám radost, že páteční brnění bylo tak báječné.
A mám radost, že jsem včera vyfotila prvního obrčmeláka.
Když ty radosti sečtu, tak to dohromady dá štěstí, ne?!
Moje posledné tri roky boli krušné. Mamin beznádejný a stále sa zhoršujúci stav sa miešal s fakt tvrdými problémami v práci a už som to so sebou všetko ledva vliekla. Už to bude rok, čo nás mamina opustila a hoci je to miestami rovnako pálčivé a boľavé, ako vtedy, predsa už občas dokážem zdvihnúť hlavu, nadýchnuť sa a tešiť sa – z oblohy, rozkvitnutých stromov a vystrkujúcich sa „paprčiek“ mladých svetlozelených lístočkov na stromoch. Včera sme sa so švagrovou nasmiali na mojej neterke – strašne chcela pomáhať v záhrade a tak dostala za úlohu upratať si svoj plastový záhradný domček. To bol pohľad, ako sa dieťa oháňa zmetákom, handrou a kýblikom pri plastovom domčeku (handra nevyžmýkaná, takže jej statočne tieklo do rukávov, ale nedbala, činila sa). No a Jackie má stále udivuje a rozosmieva. Učíme sa neťahať na vodítku, keď sa zaprie, zastanem a nejde sa. Už sa jej začína trochu rozjasňovať, chvíľu ide pekne ale potom sa zabudne, rozbehne sa k nejakému lákadlu a zas ťahá jak dráha. Včera som na chvíľu zastala, lebo som hľadala kapesník a psica teda poslušne zastala tiež, kúsok sa ku mne vrátila – a ja furt nič. Bolo priam vidno jak jej to v tej malej makovičke šrotuje – čo by som tak ešte mala urobiť, keď je tá veľká stále nespokojná a furt sa nejde? Tak zacúvala až ku mne a sadla si mi zadkom tesne k nohám, sama, bez povelu. Musela som sa chechtať, či som chcela či nie. Pochválila som ju, pohladkala a šli sme 🙂
km, jsem ráda, že zase začínáš nacházet radost ze života. Doufám, že neteřička Ti přinese další humorné zážitky a příležitost se zasmát.
Kombinaci práce x těžce nemocný člen rodiny jsem si také užila. Nebyly to sice třiroky, ale bylo to zkombinované ještě s totální rekonstrukcí bytu. Když pak umíral táta, zrovna byl prosinec a zprávy za projekty (z toho jedna závěrečná) přede mnou. A šéf toho končícího projektu mi hezky vysvětlil, že sice chápe, že mi zrovna umírá a pak umřel táta, ale že tady je ta zpráva a že chce výsledky a zpracovanou zprávu. A že jemu před časem také zemřel otec, takže ať si nepředstavuji nějaké úlevy. Nejel přes to vlak, takže zpráva byla, ale mé pocity byly opravdu nezapomenutelné. Z toho všeho jsem se pak sbírala několik let, ale snad už slunce svítí i mně.
Ďakujem Api … u mňa to v práci bolo tak nejak cez kopírák. A nerobím si ilúzie, ešte to potrvá, ale sa už občas aspoň trošku rozjasní (sun)
Devcata, jak to ctu, tak si uvedomuju jake jsem mela v zivote neuveritelne stesti na kazde zamestnani, ktere jsem kdy mela. Jako kdyz nas tata onemocnel, tak to v praci bylo co tady jeste delas? A zustan, jak dlouho potrebujes, my za tebe tvoje pripady obstarame. Jo, tu a tam se objevil mrak na obloze, ale v podstate vzdy slo o prkotinu. V jistou dobu jsem dostala nabidku (kterou jsem nehledala) na lukrativnejsi a prestiznejsi pozici. Bylo to lakave, ale popremyslela jsem, a dosla jsem k zaveru, ze pracovat pro politiky s mou proriznutou pusou a ponekud liberalnimi nazory by asi nebylo to orechove. Ale hlavne by mi chybelo pratelske a empaticke prostredi naseho uradu. A krom toho prace, kterou jsme delali, byla jak intelektualne, tak spolecensky velmi uspokujujici. Takovi Davidove proti Goliasovi. Tak z toho jsem mela radost.
Hm, milá děvčata, já jsem zjistila, že smrt mamky prostě nepřebolí, jen se ten žal odsune a nechá to člověka žít. I radovat se… Jen ta chapadla se musejí každý den aspoń na chvilku ukázat.
Těší mě rozkvetlé kytky venku, zářivě modrá obloha proti kvetoucím stromům, radostně pobíhající psi, zpívající ptáci a jasně zelená tráva i obilí, příslib příští úrody.
Momentálně jinak asi nic.
Mne úplne vždy dokáže úsmev na tvári vyvolať chvíľa, keď Brix spí na JEHO gauči a keď idem práve okolo. On totiž ďalej spí, ale párkrát rýchlo poplieska chvostom o gauč. Niekedy ani neotvorí oči. Ako keby chcel povedať „Spím, ale stále ťa mám rád.“ 🙂
V poslední době mě dost sráží práce. A nejen mne, topí se v tom celé oddělení. Má to jeden pozitivní efekt. Asi se z nás konečně stane tým, možná dokonce parta. Uvidíme.
Před časem se k tomu ještě přidával stres ze stěhování a to dohromady už bylo na jednu příliš, takže sem se nějak nedokázala radovat.
Teď už to jde. Bydlíme v krabicích, zařizování jde zoufale pomalu, jenže jsme to nějak hodili za hlavu.
A radujeme se s dětmi. A chodíme s nimi ven. A na pouť, co máme pod okny. A koukáme na koníky. A honíme se. Včera Rysinka málem sletěla do potoka (asi 5x za sebou), ale měla tak upřímnou radost, že ho přeskočí, že jsme jí to nedokázali zatrhnout. Míváme teď často s manželem takové ty okamžiky, kdy zvedneme oči od rozesmátých dětí, kouknem na sebe a to už není jen radost, to je opravdové štěstí.
Jinak jsem spíš morous. Vtipům se směju vyjímečně, obvykle za nimi vidím ten smutek. Ale některé historky, co se dají najít tady a na Hadopasech či Zvířetníku mě v poslední době rozesmály. A některá drabblata. Chodím tam číst pravidelně. A musím říct, že jsem díky tomu objevila třeba Šílené šuple a čtu a čtu. Celé noci tím zaháním zlé sny (z práce) a je mi tam fajn. Od Io mám totiž některé věci přečtené už třikrát a knihovnu mám v krabicích, takže nový zdroj se hodil.
Karakal, lity lity, to je na prd, když sráží práce. Člověk tam tráví až příliš mnoho času na to, aby se to dalo účinně ignorovat. Naděje na změnu asi není, co?
Radost z dětí je úžasně nabíjející – právě tak, aby člověk vydržel tlak toho ostatního, co s nimi souvisí (chuckle)
A těší mě, že tě těší drabblata. Tím to psaní hned získává jiný smysl…
„Od Io mám totiž některé věci přečtené už třikrát“
— to potěší nesmírně. Každý autor rád slyší, že se jeho věci čtou a třeba i líbí.
A Šuple můžu jenom doporučit! Zanech tam někdy i „byl jsem zde, Fantomas“, uděláš holkám radost.
Jsem ráda, když udělám radost. Dneska jsem v šupleti chtěla nechat vzkaz, ale pak jsem to zavrla. Tak já se tam ještě vrátím a napíšu :).
Souhlas, to drabbliště je úžasná kratochvíle. Teď se zrovna dusím smíchy nad drabbletem popisujícím jak Porthos vyškrtil ze svého sluhy pařížský krém. 🙂
Drabble s Porthosem jsem minula. Přece jen jsem opravdu docela v kalupu (mám zrovna polední pauzu) a tak čtu hlavně drabblata od „našich“ autorek. A dneska jsem tam vůbec nebyla, jestli je to dnešní/včerejší novinka, tak to třeba ještě najdu. Mám čtení za odměnu, nebo večer před spaním či na noční vymívání mozku, když nemůžu spát.
Mívám více radostí, ale poslední dobou jsem si uvědomila, že pokud se dívám, na hrající se koně v ohradě, nebo pěkné stádo pasoucího se dobytka, nebo rej psů na louce, nebo našeho pacholka (rozuměj kocoura Darečka) jak se snaží obelstít Ajvinku a ukrást jí hračku, nebo krásnou vlnící se louku, hučení větru ve větvích, bílá, nadýchaná oblaka na modré obloze ….. No prostě celou tu krásu, která je kolem mne v přírodě, tak se přistihnu, že se až trochu přiblble usmívám.
Máš pravdu Alex, krása a klid v přírodě dokážou vracet životu příjemnější dimenze, když jinak jdou věci tak nějak šejdrem (inlove)
Milá DEDE spolehlivě mě udělá radost, když mi vnouček zavolá a řekne : “ Babičko já přijedu. “
Ale o tom dnes psát nechci. O víkendu mi udělalo velikou radost návštěva divadelního představení hry “ Víš, že vím, že víš „. V hlavní roli Simona Stašová a Michal Dlouhý. Lístky už jsme měli dlouho dopředu a těšili jsme se manželem moc. Přestavení bylo nádherné. Oba protagonisté skvělí. A jako bonus máme na programu autogram od paní Simony Stašové i pana Michala Dlouhého. Byli oba moc milí a báječní.
Míša
Radost z vnoučka nekomentuju, tu chápu:))
A to představění – víš, jakou museli mít herci radost, že se to líbilo? Tys tu svoji radost tisíckrát vrátila – jim (inlove)
moje největší radost je když Oliver usne a já si uvařím kafe a v klidu si ho vypiju – odpoledne a večer když si namažu chleba v klidu si ho sním 🙂
Ano, do určitých let malých dětí je jejich spánek (nejlépe tvrdý a hezky nerušený) jedinou klidnou chvilkou pro jejich matku 😛 Ale neměnila bys, co? (inlove)
no víš že ne 🙂 je to krásný čas, moc si to užívám ale taky si umím užít den jen s pejskama a nechat Oliverka tatínkovi, však je jeho stejně jako můj ne ? 🙂
Kluci teď strašně rádi poslouchají tuhle písničku:
https://www.youtube.com/watch?v=_sIWtcNiexs .
Myslím, že je to dobrý návod, jak na to :).
Mávám všem a utíkám pracovat.
Ano, prosím!!! (inlove) S těmito pány se radost dostavuje snadno 🙂
Dneska jsem se smála na Melly.
Protože na cvičáku měla relativně málo panikářských momentů a asi tak 20 minut (z hodiny) byla dokonce i schopná si pamatovat, co má dělat. Takže se jí dařilo, takže dělala veselá ouška. A tak jsme se smály jedna na druhou.
(Obvykle totiž doběhne někam – nebo se tam dá dovést – a řeší strachy tak usilovně, že pak stojí před překážkou, třeba tunelem, a hrůza: Teď tu máme další věc, a co já s tím? Za plotem startuje strašlivé autíčko, pomóc! Tunel? Ty si myslíš, že polezu do tunelu, když támhle někdo hlasitě promluvil??? No a dneska jsme ji s cvičitelkou několikrát úspěšně obelstily natolik, že se dopracovala i k nějakému úspěchu. Ještě pár let a možná se toho útulku na dně duše zbaví. Snad.)
úplně si dovedu představit jakou jsi měla radost 🙂
pohlazení Melly 🙂
Blahopřeju tobě i Melly! A přeju hodně veselých uší (inlove)
Doufám, že se nám už povedlo zvládnout ten regres, který u ní nastal po vraždě Penny. Ale s ní nikdy nevím. Proto mám právě radost pokaždé, když se dokáže ze svých strachů uvolnit a hrát si.
=^.. ^=
Jj,hodně veselé !
Ahoj Dede. Radost mám když vidím, že se daří tomu kousku země o který se starám. Když vidím, že se daří lidem, které mám rád. Když mi něco příjemně promluví do duše, hudba nebo knížka. Když mají v obchodě moji oblíbenou zmrzlinu. 😀 A čemu se rád směji? Já nějak nevím, směji se prostě tehdy, když je čemu. 😀
Alasdaire, krásně jsi to napsal – a nelze než souhlasit (inlove)