Vyjíždím z vesnice a sleduju silnici stoupající do příkrého kopce. Blíží se zatáčka a najednou zahlédnu něco, co by tam nemělo být. Co to sakra… Aha! Multikára se štěpkovačkou – silničáři prořezávají stromy a keře podél silnice. Prima.
Když jsem byla malá, měla jsem dojem, že pila je pro přírodu nepřítel a kvílela, kdykoliv bylo třeba cokoliv prořezat – o kácení ani nemluvíc. Jen pomalu mi docházelo, že pila v rukou svědomitého hospodáře umí dělat se zahradou – i s krajinou divy. Když srovnávám krajinu se zahradou, tak je jasné, že mluvím o kulturní krajině, využívané a přitom pěstěné. Divočina je prostě jiné kafe:))
Jsem ráda, že žiju v kraji, kde se většinou s pilou zachází celkem rozumně. Kácí se, ale také vysazuje, prořezávají se mladé lesy, ale stromy měly šanci sílit a růst a teď dokonce začali pečovat i o stromy a keře podél zdejších silniček. Sama bych nevěřila, jak zdejší krajina po takových zásazích prokoukne! Samozřejmě i tady občas dochází k nesmyslnému kácení, ale na druhou stranu, lidé si stromů všímají a už se umějí i ozvat k jejich ochraně.
Bohužel teď zase bude v lesích pila hodně slyšet – ten ledový větrný týden, který byl koncem března, tady napáchal plno škod. Lesy jsou plné polomů a člověku je z toho trochu úzko. Lituju padlé stromy, a zároveň jsem vděčná, že jsem měla rozum a ten povětrný týden do lesa nos nevstrčila – jak tam jsem normálně denně.
A tak se vás dnes ptám: jakpak je to u vás s pěstěním krajiny? Pečuje se u vás o stromy a keře? Je u vás pila dobrodiním v ruce pečlivého hospodáře, nebo častěji nástrojem zkázy? Pojďme se bavit o stromech, krajině a jejich pěstění:))
Omluvte prosím nekvalitu fotek – je to focené mobilem za nepříliš ideálních světelných podmínek.
OT.
Mám nových susedov, priamo nad mojim bytom. Rozhodli sa robiť veľkú renováciu.Dopoludnia demontovali bytové jadro, teraz vyhadzujú parkety z obývačky a niečo režú rozbrusovačkou. Mám tu buchot a vrčanie a smrad spáleného kovu. Minuš je z toho na nervy (ja už pomaly tiež), stále chce byť na rukách. Chudáčik môj štvornohý. Dede a ostatné dievčence, aj vy ste nedávno robili stavebné úpravy. Ako to znášali vaše zvery? (cat)
Hm, psice se obvykle snažily zedníkům koukat pod ruce. Vadilo jim jenom kango, což byl opravdu rachot v domě, kde je těžké poznat, jestli zvuk jde shora nebo zdola. Jinak to bylo o účinné asistenci, kočka poťapala čerstvý beton, jenže všechny jsou částečně venkovní zvířata zvyklá na ledacos.
Milá Dede, jak já jsem nešťastná, když začne vichřicově fučet. Vím, že budou obrovské škody v lesích. A co nezničí vítr, tak to dodělají dnešní lesníci a lesní ouřednictvo. Přitom u nás v Brně je lesnická fakulta s dávnou historií. Na našem polesí příměstských lesů se nehospodaří „s pilou v ruce“, ale používá se kombajn, který byl navržen pro používání kácení lesů v Kanadě a na Sibiři. V obrovský lesních pásmech. No tak to vidím pracovat u nás. Už kácejí tenká šprdlátka.
Ona manželka polesného vlastní pilu. Lépe řečeno polesný vlastní pilu a je psána na manželku. Jaký já mám mít potom názor na kácení v příměstských lesích? O nepořádku, který v lese je, ani nemluvím. Cesty neexistují, jenom tankodromy po těžké lesní technice, hromady větví z korun odtěžených stromů, nové přibližovací svážnice atd. Moc a moc je mi to líto. Náš brněnský kraj byl před válkou vyhlášeným lesním krajem. Působilo zde mnoho významných lesníků, zvláště v okolí Bílovic. Ti se musejí obracet v hrobě.
Já bydlím kousek od lesů,které patří pod Školní lesní podnik Křtiny, pod lesnickou univerzitu. A jsou podle mého mínění opravdu hodně dobře udržované. Križujeme jimi velmi často a já to tam miluju. Lesy, studánky. Lesnický Slavín. Zřejmě mám velké štěstí na místo, kam mě osud zavál.
Bohužel právě Masarykův les utrpěl obrovské škody při té jedné z prvních vichřic myslím v roce 2009. Ta zasáhla i vranovský les. Nevěřícně jsem koukala na obrovský buk zkroucený do vrtule.
Jinak máš pravdu, bydlíš v krásném lesnatém prostředí!
Přiznávám, čím jsem starší, tím větší alergii mám na zvuk motorové pily a její vynález nepovažují za přínos lidstvu. To kdyby se pořád muselo kácet dvoumužkou, ručně odkorovávat a stahovat jen koňmi, tak se vsadím, že by nebylo ani toho dřeva tolik potřeba.
Navíc jsem přesvědčená, že podnik České lesy je jeden obrovský podvod. Když vidím jejich styl hospodaření „po nás potopa“ opravdu pláču. Je to hnus, velebnosti – káceno na holoseč, akorát v prostředku jako memento trčí dva trouchnivé pahýly (ty se totiž už nedaly prodat) – lesní cesty zničené, všude půlmetrové koleje. Co se neskácí, to se tak doláme, že stejně strom do roka a do dne uhyne. Prý odborníci!!! ;(
No a o údržbě zeleně v Břeclavi si fakt nevím, co si myslet. Například revitalizace lesíku mezi Břeclavou a Poštornou (no, on tedy potřeboval) a přeměna v „klidovou zónu“ způsobem, že se všecko vykácelo a tím úprava skončila – teď tam roste neproniknutelná buš jakýsich křovisek, které vyrůstají z pozůstalých pařezů – a letos to samé udělali z druhé strany – na to už není co říct. Jen bych chtěla vidět, kde to dřevo skončilo.
Pily nemám rád, ale uznávám, že to prostě občas je nezbytné, třeba kvůli bezpečnosti. Pak ale musí jít oheldy stranou, může jít o životy. Ve světle mého nedávného prožitku získává zcela nový rozměr jedna událost, kdy musely být pokáceny dva smrky. Mimo chránenou zónu to bylo, nešlo ani o nijak hodnotné kusy, a ani tak z toho nikdo nebyl nadšen, ale bylo to prostě menší zlo, bylo třeba vytvořit ochranný pás a závisela na tom liniová stavba, kterou opravdu hodně potřebovala spousta lidí. Připoutali se k nim řetězem s visacím zámkem místní rádoby rebelové, protože co mají co lidi ze vsi mít elektriku, že ano. Perlička je, že v jednom z nich jsem bezpečně poznal čtyřkolkáře, který když dřepí jak vosa na bonbónu na tom svém veluciperu, tak si s ochranou přírody vrásky nedělá. Tomu jsem obzvláště přál, co se pak stalo. Jeden z nepřipoutaných rebelů vytrousil klíček. Přišlápl jsem ho lehce botou a později nenápadně sebral. No a když se smrákalo a začalo být vážně chladno, rebely rebelství přešlo a že půjdou domů. Jenže ouha, řetězy drží. „Džony, ty voe, kde máš ten klíč?“ „Ty voe Frenku, já ho nemám.“ Nevím odkud ta jména vzali, asi z Vinnetoua. A bylo chladno, a byl hlad a čas ubíhal. No nachechtali jsme se s kolegy, to vám povím. Až když se jeden vrátil se štípačkami a řetězy s nemalou námahou (neb to byla nemehla) přeštípl, tak jsem jim klíč dal. 🙂
AMC, ty jsi ale kfítko! Tvé řešení se mi moc líbí.
Alasdaire, I love you! (inlove)
Dobře jim tak, vozům. Ty budeš dobrý kvitko!
(y)
Chi, chi!
Alasdaire, ty jsi ale číslo:))) Dobrý! 🙂
Priznám sa, že mám k zvukom píly v našich lesoch averziu a počúvam ho s obavami. Malé Karpaty sú totiž fakt malé, ale tunajší „hospodári“ (mám pocit, že drancovači by bol lepší výraz) si myslia, že tieto lesy sú nekonečné a tnú hlava nehlava. U nás je málo ihličnatých stromov, ktoré rýchlo dorastú a rúbu sa hlavne staré, rovné a krásne buky, duby a hraby a to ešte takým štýlom, že pár stromov pri ceste sa nechá ako kulisa a za nimi ostane holý svah. Dubom trvá 50 – 60 rokov, kým dorastú na veľkosť, kedy vytvoria skutočný les a tak na tých dohola vyrúbaných miestach ja už za môjho života uvidím len náletové kroviny, z ktorých dlho žiadny poriadny les nebude. Vadí mi to aj ako hubárke, lebo napríklad terény hríbovitých húb (dubáky, sináky, suchohríby) takto miznú do nenávratna. Holý svah vyschne na púšť vystavenú erózii. Kmene sa tu tiež zvážajú zásadne v predjarí, keď je najmäkšia pôda a kolesami veľkých mechanizmov sa svahy a cesty dajú poriadne poničiť a ešte tak pomôcť erózii. Vlastne len sledujem, ako krásne miesta, na ktoré som chodievala od mala, postupne miznú … Aj v tých dvoch mestách, v ktorých sa pohybujem (v jednom doma, v druhom v práci) mám dojem, že stromy sú čosi ako verejný nepriateľ číslo jedna, verejná zeleň mizne. Krásne zdravé stromy sa vytnú, keď sa pomaly ešte ani nevie, čo sa s tým pozemkom plánuje. Potom pribudne výstavba a zem sa pokryje zámkovou dlažbou, na ktorú sa postavia tri koflíky s buxusmi ako fungl nová verejná zeleň … Ale aby som nebola len negatívna, teraz máme doma zbrusu nového veľmi! mladého primátora – nestranníka, ktorý sľúbil, že o mestskú zeleň sa bude starať a zelené zóny zachovávať, tak uvidíme, možno sa to u nás zlepší.
Ano, „revitalizovat“ městskou zeleň tím způsobem, že se zběsile vyhladí vše živé, to co zůstane se pokryje betonem nebo dlažbou a na to se potom slavnostně kecne nevkusný květináč s nějakou palmou nebo jiným nesmyslem, to v životě nepochopím, už asi stárnu. 🙁
Ja znam „revitalizovane“ barierove ostrovy podel jihokarolinskeho pobrezi. Nejvic proflakly je Hilton Head, ostrov dost veliky se subtropickym primorskym lesem (puvodne). Kdyz na to polozili ruku developeri, tak vykaceli temer vsechno, s vyjimkou starych dekorativne vyhlizejicich virzinskych dubu – pokud nestaly v ceste. Vysusili velke plochy slanisk,aby bylo misto na nescetna golfova hriste. A pak to zas znova osadili, sporadane, dekorativne podle navrharske predstavy jak by subtropicky ostrov mel SPRAVNE vypadat. Kdyz jsem tam byla naposled (maminka se chtela podivat), tak jsem to prekrtila na Dubai by the Sea. Objektivne receno, zejmena pro nezasvecene, to nevypada spatne; zejmena proto, ze to od zacatku bylo mysleno jako misto pro velmi zamozne lidi, kteri by neinvestovali do nejakeho cirkusu. Ovsem ekologicky dopad tech neustale hnojenych golfovych hrist na akvaticke prostredi je hrozny. A to vubec nejsem proti rozvoji pribreznich lokalit. Ovsem jak se to deje misty v Jizni Karoline, a o uz vubec nemluvim o jizni Floride, je hruza, nebo, chcete-li tragedie. 🙁
Ano, to chápu. V Indii jsem zase viděl, jak z podobných míst dělají pole. Pak se diví, když levhart skočí přímo na hlavu dělnici pracující na poli a k smrti ji vyděsí. Jenže kam on se měl chudák vrtnout. Podíval jsem se do chytré knihy, jaké přesně prostředí je původní v místech o kterých píšeš. Jestli tam místo toho vyrobili golfová hřiště a pravoúhlé trávníky, tak to je vážně na ránu. 🙁
Tak jeste jednu na dobrou noc – o aligatorech. Dalsi totalne vydyzajnovany ostrov je Kiawah Island blizko Charlestonu. Na 29 ctv. km je pet golfovych hrist, a velmi rozlehle residence. Nejaky navrhar se nechal inspirovat tim, ze na nekterych uz dlouho obydlenych ostrovech jsou kanaly, kterymi se rybarske lode muzou dostat na zadni stranu ostrova a odtud potokama do oceanu. Tak jako na spravnem ostrove tam nastaveli takove melke kanalky odnikud nikam, casto I s fontankama. A na golfovych hristich jsou umele rybnicky. Kiawah je od nepameti znamy tim, ze na zadni strane ostrova byla velika koncentrace aligatoru. Jenomze jak jim porusili ta slaniska, tak aligatori se vydali na pruzkum. A oblibili si ty kanalky a rybnicky. A tak se lidi probouzeli ve svych ostrovnich domcich za mnohe miliony dollaru a zdravil je aligator na zahradce. Pikantni bylo, ze v dobe vystavby Kiawah byli aligatori naprosto chraneni, takze developer si nemohl poridit ochranku, ktera by ty potvory vystrilela. Darwinovu cenu by mel ziskat duchodce, ktery si tam zaplatil snovou dovolenou a hral golf. Micek mu zapadl do rybnicku a tak si ho sel vylovit. Pry tam toho aligatora videl, ale kdyz se nehejbal, tak si myslel, ze spi (shake) a pro micek si sahnul. Aligator mu ukousnul ruku pod loktem. Ochranari aligatora zastrelili, ruku vyndali a helikopterou poslali za nestastnikem do spitalu v Charlestonu. Jestli se ruka uchytla, to uz nevim. Stalo se asi pred rokem a pul. Kvete tam byznys specialnim firmam, ktere aligatory z te selanky odchytavaji a vozi je zpatky do slanisk. Toz tak.
V stredu som bola v KE. Cestovala som autobusom na trase Brezno, Revúca, Rožňava,Košice. Mnohé lesy, kt. si pamätám ako krásne a husté sú povyvracané aj s koreňmi, spústa kalamitného dreva. S tým sa nedá nič iného robiť, len čím najrýchlejšie vyťažiť. 🙁
Čo však mňa aj iných cestujúcich zarazilo, bol naskutočný bordel v lesoch povedľa cesty. Igelitovými sáčkami počnúc a pneumatikami končiac. A to nie na jednom – dvoch miestach, ale súvisle takmer po celej 160 km dlhej ceste :@
Čo sme my za ľudia??? Takto si ničíme vlasnú prírodu. Precestovala som autobusom už kus Európy, ale takýto neporiadok som ešte nezažila (envy)
Pridávam sa, toto aj mňa neskutočne vytáča. V hubárskej sezóne nosíme okrem košíkov so sebou aj igelitky – nie na huby, ale na odpadky, ktoré po ceste po iných „hubároch“ nachádzame a doma potom vyhodíme do kontajnera. Nepochopím, že tí ľudia plnú fľašu s malinovkou alebo vodou do lesa unesú, ale prázdnu domov do koša už nie, to už je priveľká záťaž v batohu? :@
Copak odhozené petky a pytlíky od svačiny (to mi vadí velmi, já mám problém odhodit párátko), ale co mne vytáčí do ruda, jsou odhozené PLNÉ PYTLE S ODPADEM. Nechápu, proč se s tím někdo vláčí až do lesa, když by ty pytle (když už je líný je zavézt do sběrného dvora nebo do veřejných kontejnerů) nepoloží do kontyšů, okolo kterých nejspíš projde (teď mluvím spešl o lese za našim bývalým sídlištěm). To normální člověk nepochopí … (fubar)
Taky to nechápu. Totiž KAŽDÝ občan ČR platí povinně za odpad(popelnici), takže když dám odpad třeba z chaty nebo odkudkoliv k popelnici v sáčku(když se třeba nevejde dovnitř) popeláři ho odvezou a odvezou ho i tehdy, když ho tam dá NEPLATiĆ nebo někdo od vedle, tak nepochopím co ty trotly vede k tomu odhazovat jinam než do popelnice nebo k ní. Furt někde něco sbírám (headbang)
Souhlas a věřte, že se nezastaví ani před chráněnou zónou.
Což můžu potvrdit z Velikonoc z CHKO Bílé Karpaty. S kamarády jsme si udělali předčasný Den Země (spojený s oslavou Velikonoc a opožděně i mých narozenin) a uklízeli v lese. Za jediné dopoledne jsme nasbírali tři úplně plné velké kontejnery čurbesu, včetně tří „zánovních“ televizí, většího množství střešní krytiny typu „bonský šindel“, snad 20-30 m2 lina a nepočítaně m2 plastové fólie v kuse… :-/ Přitom jsme na tom stejném místě před rokem ten les kompletně uklidili (s podobným množstvím a objemem „nálezů“) a ve všech vsích kolem jsou sběrné dvory, kam lze cokoli dovézt zdarma, nebo jen za malou úplatu – proč se s tím někdo táhne kilometry a kilometry do lesů, to vážně nechápu…
Ani já tomu nerozumím. Já málokdy za něco solím pokuty, ale za tohle ano, pokud přistihnu. Zakládání skládek v lese mě rozběsňuje.
Aby lidé v krajině neodhazovali kolem sebe co je napadne, to je věčný a šílený boj. Ale mohu vás ubezpečit, že to zde nedělají zdaleka jen Češi, dokonce ani většinově ne a domnívám se, že u vás to bude obdobné.
Alsdaire, ani netušíš, jak opřesně ses tre- fil. Žiju cca 9 km od státní hranice s Německem. celý les od hranic hluboko do našeho, nikoli německého, vnitrozemí je plný odpadu. Není to jen odpad běžný, ale našla by se v tom lese i docela slušná výbava pro sport(lyže i s vázáním , přehršle lyžařských bot,výbava domácí elektroniky, koberců,nábytku a nádobí. Víme, že v Německu se za uskladnění tohoto odpadu tvrdě platí, i když existovaly donedávna tzv hrmádky, odkud se dost věcí vozilo i k nám do Česka Taky se v Německu pořádají v příhraničí bazary, kde tyto věci lze levně jak prodat, tak i koupit. Ale proč by se nějaký občan Německa namáhal něco zpeněžit, když je jednodušší přejet státní hranici a Německý odpad se stane rázem problémem českým. Dnes se kolem našeho rádobymět stečka ten odpad též stále v lesích vyskyr tuje. je tu spopsta chatařů a chalupářů, kteří v bělé nemají trvalé bydliště, takže do městského sběrného dvora nic zadarmo dát nemohou. Museli by nějaký malý obnos zaplatit, takže aby se ušetřily kačky, šup s odpadky do lesa. A nepřejte si vidět, co vše se válí v Radbuze a kolem ní.Zkrátka jak podotkla yga, je to hnus, velebnosti. Já neodhodím nikde v přírodě ani na ulici nic a totéž jsem učila i obě dcery.Ten papírek nebo prázdný if gelit od sváči se do kapsy vejde snadno a neutrehne ji svou vahou.
no a ještě bych bělské politovala. n na našem sídlišti byl v roce 1990 krásně vzrostlý les zdravých a vysokých stromů. Rostl o tu spopusta statných a zdravých jedlí, několik druhů borovic, smrky ztepilé i stříbrné a modříny . Byly tu i listnáče od bříz před buky a duby až po javory. Z celé té opravdu zdravé lesní nádhery zbyly na našem sídlišti jen cca 4 stromy. Vše ostatní dal náš fakt „skvělý“ statrosta pokácet během dvou dní. Už nebydlíme v krásném lesoparku, ale na holině. Když jsem vznesla dotaz, proč se musely pokácet zcela zdravé stromy( je to jasné ze zbylých pařezů ), zazněla z úst nejvyššího představitele obce šokující odpověď: kácelo se, jelikož na sidlišti, mezi paneláky , nemají takovéto vysoké stromy co pohledávat Na komentář nemám další slova, zbyla mi už jen ta hodně neslušná.
Pevně doufám, že zastupitelstvo Prahy 9 se z tohoto přístupu nepoučí. Asi tak za měsíc se budu v Praze stěhovat na sídliště Prosek. Tam jsem vyrostla, přistěhovali jsme se tam v roce 1969 (bylo mi 6 let), sídliště bylo fungl nové a podle toho vypadalo – téměř žádné stromy, bláto, spousta stavebního odpadu. V roce 1987 jsem sídliště opustila a přestěhovala jsem se v Praze jinam. Rodiče tam zůstali, vloni jsem byt zdědila a teď se tam zase vracím. Sídliště je po těch více než pětačtyřiceti letech plné vzrostlých stromů – jehličnanů i listnáčů, pokud se pro špatný stav přece jen něco skácí, vysazují se hned nové stromky. Je tam spousta ptactva, veverky, pravděpodobně i jiné zvířectvo, kterého si člověk hned nevšimne. Společně s pěkně obnovenými domy a stanicí metra, kterou mám přímo pod okny, je to hezké místo, kam už se těším (i když svůj starý domeček na Spořilově určitě hořce obrečím).
Áá, milá Dede,opět moje parketa.U nás se v minulých osmi letech se vysadilo hned několik oplocenek na obecních pozemcích a rostou krásně. Je lepší dělat oplocenky než obalovat proti zvěři stromky, obaly později poletují po krajině a je to nevábné, oplocenka s vraty skýtá prostor i pro venčení psů, bez škody na uhánění zajíců . 🙂 Taky máme několik lipových alejí, ty se musí pravidelně ošetřovat, zajímavostí je, že lípě neublížíš prořezem ani ve vegetačním období. Topoly jsou fajn a krásné ale taky se musí hlídat , zvláště po desítce let, některé mohou hnít zevnitř, to zjistí dendrolog. U nás máme z topolů, které překážely – betlém. Nic nesmí přijít nazmar.V lese pak je třeba likvidovat kůrovce.Zde prosím poznámka: smrk je rychlý ale nepatří do krajiny ani do dědiny. Je jen na dřevo a záměrně takto pěstěn.
A taky si musím postěžovat. V současné době naše obec vykácela topoly, které fungovaly jako větrolam za hřištěm, myslela jsem, že mně trefí šlak. Pak to dřevo odvezli do svých domovů a vybraným prodali, fůůůj!
prořezávat se musí průběžně, když je to dobře provedené, stromy i keře se krásně omladí. Z břízy a jívy jsou alergie ale zase jsou krásné, mám ráda dřevo, ráda se ho dotýkám a stromů taky. Díky za dnešní téma, zapadá krásně do kvetoucího jara. (inlove)
Jé, oplocenka by se mi líbila. U nás jsou oplocené jen akátové lesíky- bažantnice. Ale v plotech jsou díry, takže musím být ve střehu a psici natahující krk jako žirafa směrem k díře vždycky napomenout. Zajíci se tu pohybují naprosto volně, a včera byla psicemi v tom horku objevena volně ležící mršina zajíce- no, koupali jsme.
Jinak k tématu- v poslední době se tu hodně prořezávají nálety kolem silnic. Jsem tomu ráda. Ještě radši bych byla, kdyby se kolem silnic dál sázela ovocná stromořadí, protože ta stará jsou už prostě- stará a jejich údržba je dost tristní.
Kolem naší vsi je málo vzrostlých stromů, protože všechno bylo staré a zkřehlé, proto se to vykácelo, a nové se zatím moc nevysazují. Je to škoda. O obnovu se zasazovali zelení, ale způsob, jakým to prováděli, by naštval každého.
U nás za kopcem je velká skládka. Když moc fouká, vidím pracovníky skládky s pytli, jak obcházejí kolem a uklízejí to, co ze skládky odletělo. Ten přístup se mi líbí.
S pěstěním krajiny mám 2 zážitky.
U nás na sídlišti roste spousta keřů a stromů. Léta se o ně nikdo nestaral a křoví byla přerostlá a zarostlá. A ejhle před tak cca 2 lety začalo město keře prořezávat. A musím říci, že to velice prospělo. Křoví se omladilo a vypadá to mnohem lépe. Upraveněji . A od té doby to dělají pravidelně každý rok .
Na naší chatě můj manžel Petr také pravidelně prořezává stromy a keře a musím říc, že to tam od té doby co to vzal do ruky, velice prokouklo.
Míša