Myslím, že mnozí z vás znají Kanárské Ostrovy, Madeiru, Baleáry nebo různé ostrovy u pobřeží Chorvatska. Tyto ostrovy jsou většinou přetížené turistickým ruchem a svůj půvab skrývají za hotelovými komplexy, restauracemi a všelijakými obchody se suvenýry. Jaké je to však na nějakém z malých ostrůvcích, které přejdete za několik minut a kde „skoro nic není“?

Takové, ač v širém Atlantiku, tak snadno dostupný lodí, můžeme navštívit poblíž Španělské Galície. Představuji vám souostroví Cies.

Ostrovy Cies se nacházejí v Atlantickém oceánu 15 kilometrů západně od španělského města Vigo. Jsou to tři ostrůvky pojmenované v Galicijském jazyce Monteagudo (Ostrá hora), Do Faro (s majákem), San Martiño (Svatý Martin).

Na první dva snadno doplujete lodí z Viga, na Svatého Martina žádná turistická lodní linka nevede, ale kotví tam občas plachetnice, takže úplný zákaz vstupu tam není. Ostrovy Monteagudo a do Faro jsou propojené pláží Rodas a umělým kameným chodníčkem, takže mezi nimi lze libovolně přecházet.

Ostrovy jsou od roku 1980 přírodní rezervací a od roku 2002 součástí národního parku, který má velmi tvrdá pravidla. Tak např. na ostrovech je jen jeden odpadkový kontejner a to v přístavišti. Je zde jeden kemp s kantýnou a obchůdkem a přístaviště s menší restaurací a tím výčet turistických staveb končí.

Stanování je povoleno jen v kempu, rozdělávání ohně jen když není sucho na vyhrazených místech a ostrov má určitý povolený počet návštěvníků, tedy i lodní společnosti prodávají omezený počet jízdenek a kemp nabízí omezený počet míst k přespání. Chodit se smí jen po značených stezkách, ale těch je na ostrovech celkem dost. Monteagudo má na délku asi 3,5 km, Do Faro asi 1,6 km.

První kontakt s ostrovem získáte na ostrově Monteagudo, kam vaše loďka dopluje z Viga po asi třičtvrtěhodinové plavbě. Asi první co vás hned praští do očí je obrovská pláž. Pláž Rodas mezi dvěma ostrovy má na délku 1,5 kilometrů a jako by zrovna vypadla z prospektu lákajících na dovolenou v Karibiku. Spolu s křišťálově čistým mořem, obrovskému prostoru, turistickému ruchu nižšímu než v letoviscích jako je Málaga a dokonalé čistotě si v roce 2007 vysloužila od The Guardian titul „nejlepší pláž na světě“.

Od jednoduchého přístaviště se vydáme směrem „do ostrova“ na křižovatku značených cest, kde je provizorní budka, ve které trpělivá Španělka vysvětluje zmateným turistům, kde co je. Frontu se vyplatí vystát, protože ona je také jediná, kdo rozdává mapy zadarmo (další možností je zaplatit si kemp a dostat mapu od správce kempu). V mapě je prakticky všechno zakreslené, rozdávají se v mnoha jazycích, takže moc nechápu, co tam ti turisté furt řeší. Na ostrovech je několik značených cest různých barev jako to známe my v ČR a SR. Ve Španělsku to rozhodně není samozřejmostí, taková Mallorca má značení turistických cest přímo tristní.

Vydejme se nejdříve prozkoumat Monteagudo na kterém právě stojíme. Ostrov je na svou velikost celkem hornatý, nejvyšší bod Alto de Cies je vysoký 197 metrů.  Na ten však turistická cesta nevede, protože je tam dost skal a příkrých srázů do moře. Jakmile však zajdete do lesa, zjistíte, že tam je úžasně čistý vzduch. Atlantický oceán a vítr, který přes něj letí od Ameriky a zpět jej neustále čistí a napouští solí, výsledkem je blaho pro dýchací soustavu.

Les je tu smíšený, relativně řídký a s minimem přízemního porostu, takže vidíte téměř vždy na oceán.  První zajímavá odbočka vede k Praia das Figueras, která je krásně opuštěná a vypadá jak z příběhů o Robinsonovi Crusoe. Svou izolovaností a okolní přírodou láká pobýt, ale pozor: Je nudistická. Nad Praia das Figueras vede cesta lesem vzhůru, odkud se otevírají výhledy na protější pevninskou Galícii.

Když odbočíme západním směrem, vyjdeme na Alto del Principe, 111 metrů vysoký útes nad Atlantikem. Z té výšky nad rozbouřeným oceánem jde respekt, západní pobřeží ostrovů, které čelí tisíce let nárazům silného větru a vln je celé strmější, kamenitější a plné malých jeskyň. Hnízdí tu však spousta ptáků. Další, co na ostrově stojí za návštěvu, je Praia das Margaritas, kam skoro nikdo nechodí. Je tam pozůstatek jakéhosi chatového tábora a velmi příjemné prostředí pro pauzu. Pláž je kamenitá.

Z ostrova Monteagudo na ostrov Do Faro musíme projít zpět kolem přístaviště, kde, pokud nemáte sebou jídlo, doporučuji stavit se na něco na zub. V kempu je mnohem horší nabídka a vyšší ceny. Mezi ostrovy vede buď známá pláž Rodas nebo kamenný chodník.

Kamenný umělý chodník postavený přes malý oceánský záliv vede v délce asi 70 metrů mezi oběma ostrovy. Po těch 70 metrů se tedy nacházíte v širém oceánu se všemi důsledky, které to má: Opravdu spousta racků, vlny a opravdu obrovský vítr. Atlantský vítr, který ze západního břehu vytvořil skoro kolmou stěnu, se vmáčkne mezi oba ostrovy a jako turbína fučí dál přes zmíněný chodníček.

Přechod je skutečně zážitek, vítr fouká prakticky nonstop a člověk si nacvičí hodně křivý krok. Samozřejmě s větrem přijde občas nějaká vlna, která vás může ošplouchnout. Na východní straně chodníčku vznikla laguna mezi pláží a oceánem a je v ní přírodní akvárium s různými druhy ryb. Pokud nespadnete, můžete se na chodníčku zastavit a mezi řasami je hledat.

Po příchodu na ostrov Do Faro první potkáte kemp. Kemp je to velmi pěkný v borovém hájku, ale chce to mít vlastní stan, protože pronájem stanu stojí mimo sezonu 45 euro a v sezóně dokonce 49 euro za den a v hlavní sezóně je dokonce minimální pobyt 2 noci. Stan je pro dva, pro 4 je to 70 resp. 75 eur za noc. Na druhou stranu ve stanech jsou i postele s povlečením. Pokud máte svůj stan, tak je to jen 8,25eur/os/noc.

Noc na ostrovech asi musí být krásná, neměl jsem však čas to vyzkoušet, tak snad příště. Na Do Faro je nejzajímavější maják. Jsou tam dokonce dva, ale u toho druhého toho moc není a vidíte ho při cestě na ten nejvyšší. Maják se nachází na Monte Faro 175 metrů nad oceánem. Cesta nevede skoro vůbec lesem, takže se můžete kochat fascinujícími výhledy. Za zákrutou je dokonce vidět i ostrov Svatého Martina, na který komerční lodě neplují. O to lákavější je se tam jednou nějak podívat.

Zlatým hřebem je tedy Maják na hoře. Na něj vylezeme po velmi mírných serpentinách, takže se ani moc nezapotíme. Cesta vede většinou po východním úbočí, což je dobré kvůli větru. S přibývajícími metry už nás však skála moc neochrání, takže s větrem budeme trochu zápasit, ale není to tak hrozné jako dole u průchodu. Od majáku je naprosto perfektní výhled jak na Galicii, tak na samotné souostroví a pár malých ostrůvků čouhajících z oceánu, které obývají jen mořští ptáci.

Souostroví je svým způsobem jedinečné a je dobrým námětem na menší dovolenou spojenou třeba s pobytem v Portugalsku nebo na severu Španělska. Do Santiaga de Compostela vzdáleného asi 70 km lítá Ryanair z London Stansted, kam se dá dostat všemi možnými aerolinkami od nás, za velmi příjemné ceny začínající na 30 librách. Další možností je letět do Porta, odtud jede 2 hodiny vlak do Viga za příjemných 11 euro a jde to spojit s návštěvou Portugalska. Zpáteční loď z Viga stojí kolem 12 eur.

[slickr-flickr search=“sets“ set=“72157651974567681″ items=“40″ type=„gallery“ flickr_link=“on“]