„Patriku, chceš vlak?“ Dvacetiměsíčnímu chlapečkovi se rozzáří oči. „Joo!“ „Tak koukej…“ odpoví mu táta a za chvíli z jídelny slyším výstražné zvonění železničního přejezdu a vzápětí dunění signalizující, že projíždí vlak. A pomyslím si – no jo, takhle nejspíš vypadá leporelo jednadvacátého století:))
Ano, na YouTube je dnes prakticky všechno. Mládež sahá do jeho útrob častěji než pro kapesník a přijde jim to přirozené. Andy, i coby otec, není výjimkou. Doma samozřejmě používají všechny běžné výdobytky moderních informačních technologií (ne televizi). Možná i proto se jako rodiče dohodli na tom, že Patrika budou k virtuálnímu světu pouštět tak pomalu a kontrolovaně, jak to bude možné.
Poté, co zjistili, že si Patrik na veselé a barevné pořady pro nejmenší děti rychle zvykl a hlasitě si je vynucuje, usoudili, že v necelých dvou letech je na jakékoliv závislosti příliš brzy a změnili repertoár. Takže když přijde čas, kdy je třeba, aby chlapeček aspoň chvíli někde seděl, tak mu Andy ukazuje na YouTube skutečný svět.
Samozřejmě začali s vlaky a autobusy – obojí Patrik miluje. Nevěřili byste (no dobrá, vy třeba ano, ale já jsem třeba žasla:)), kolik zajímavých videí tohoto druhu existuje! No a od vlaků a autobusů byl jen skok k tramvajím a tady u nás teď Patrik objevil kouzlo traktorů.
Díky tomu, že právě v těchto dnech na protějším poli zemědělci orali, vláčeli a seli, projíždělo před naším domem celé defilé zemědělské techniky. A protože pracovali do noci, měli jsme možnost fascinovaně koukat i na traktorová světýlka. Takže když Andy později Patrikovi naservíroval video s prodejní přehlídkou traktorů, byla to už známá vesta:))
Což mi připomněla další zajímavost – protože se Patrik učí česky vlastně jen od Andyho, nepoužívá vůbec dětská slůvka, jako papat, hačat a podobně. Když má hlad, řekne „jíst“ (což vyslovuje dokonale, Patrik mívá hlad často:)), když má žízeň, řekne „pít“ a podobně. Díky soustavnému tréninku stylu „co to je? Tohle! Řekni tohle“ má poměrně širokou aktivní slovní zásobu a ví, co povídá. (Miluju slůvko taptaj pro tramvaj, jsem ujetá babička:))
A proč o tom píšu? Prostě se mi líbí, jak se s trochou rozumu a snahy dají moderní technologie účinně používat pro nenásilnou výuku i těch nejmenších dětí. Samozřejmě to není metoda úniku (jako bývá třeba televize), protože u takových videí je třeba s dítětem sedět a povídat, ukazovat a vysvětlovat. Ano, i nejmenší děti mají rády rozumná vysvětlení – tedy naše určitě:))
Píšu to i proto, že právě v oblasti používání IT malými dětmi mají běžné názory v populaci tendenci unikat do extrémů. Od „nikdy nic“ po vlastní tablet ke druhým narozeninám. Jako obvykle to chce práci – přemýšlet, něco dát, něco ne, vždy limitovat dobu strávenou s technologiemi a vědět, co s nimi dítě provádí. Je fakt, že mě fascinuje přirozená lehkost, s jakou dnes děti umějí „rozchodit“ cokoliv elektronického. A škody umějí nadělat víc než kočka:))
A tak se dnes ptám – jaké máte zkušenosti s malými dětmi a informačními technologiemi vy? Taky vám mrňous v několika desítkách vteřin dokázal vymazat z mobilu nějakou tu aplikaci, zatímco vy jste si bláhově mysleli, že ho ani neodemkne? Jak vy byste kombinovali u dítěte klasické hračky a hry s moderními elektronickými vymoženostmi?
Trošku OT- protože jsem stará větev a nedaří se mi dát odkaz – na rajčeti mám aprílové Podještědí – 123majka-
Roztomilý vnouček, milá Dede! (inlove)
Našemu Viktorovi je rok a čtvrt a fascinují ho přístroje s tlačítky. A protože se už také rozešel (i když zatím kráčí poněkud nejistě a když pospíchá, vrací se k lezení), zkouší tlačítka na TV, myčce, miluje mobily, televizní ovladač. Tento nám byl schopen zašantročit tak důkladně (totiž nevíme jistě, že to byl právě Viktor, nepřiznal se, ale je hlavní podezřelý), že jsme ho za 14 dní ještě neobjevili! A všechny děti milují moji stolní kalkulačku Meronu s páskou!
Jinak jsme holkám tak od dvou let pouštěli Hravé učení – to jsou stránky pro nejmenší děti, a ony to měly rády, samozřejmě je musel vést někdo dospělý. A na you tube jsme nejvíc vyhledávali písničky a zpívali jsme s hudebním doprovodem. To si občas zopákneme i teď.
Díky, milá Hančo! Tak Viktor je už takhle velikej! Vždyť se narodil úplně nedávno, ne? Je to děsné, jak ty děti stárnou (inlove)
Jinak máš pravdu – tlačítka a píp!:))) Tuhle tak zmátl chudáka myčku, že když jsem zapnula program, tak na mě jen tázavě blikala a ptala se – až za dvě hodiny? Byl problém ji přimět, aby myla rovnou:)) Ovladače jsou totéž v bledě modrém, ale pořád legace proti tomu, že snaží zapínat i sporák… (wasntme)
Patrik vypada jak vesela kopa. A multilingvalni deti mne fascinuji. To, co jsem se musela horko tezko ucit (a to mam, jak rikalo pribuzenstvo, hlavu na jazyky), tak ti mrnousi to maji v malicku ve dvou letech. Vcetne prizvuku. To jim zavidim.
Teda spis přávidím. 🙂
Hanko, já mu to taky závidím:)) Doufala jsem, že zdění nadání na jazyky po Andm a snad se to i povedlo… Jinak ten vývoj mě nepřekvapuje, už naše děti mluvily česky a slovensky (a ne československy:))
Tak u nás je TV čumil přednosta,musím to přiznat. Ovšem vybraný čumil. Sleduje výhradně sport. U mně je to tak, že si jako kulisu pouštím Panoráma, což je můj nejoblíbenější pořad, taky se dívám ráda na dokumety, které mne zajímají,zakroužkuju a pak sleduji,pokud stihnu, což většinou není pravda. Vnučka má povoleno jen něco, po dohodě s rodiči ale sleduje taky Yotube,zejména přírodní věci, zvířata, hvězdy, archeologii.Když jsme spolu, pouštíme si Cimrmany a tlučem se smíchy. Snacha a syn nesledují nic neb nemají čas.Mně osobně tak strašně rychle utíká den, že jsem ráda když se mi podaří dostat se sem včas a projít Zvířetník, většinou už na hady nestihám. (wave)
Jenny – a Ygo, on to má s telkou každý po svém. Já jsem třeba byla vždycky „rádiová“, filmy mě nikdy netáhly – čest výjimkám. Na telku jsem koukala zřídka odjakživa (čtení je lepší:)), ale co jsme se odstěhovali do Noska, kde jsem nerozumněla, přestala jsem se dívat úplně. V Anglii jsem koukala jen někdy – hlavně na dokumenty BBC, doma už zase málo. Kolikrát se dozvím o krásných pořadech (hlavně přírodovědných, ty mám ráda), ale co s tím, když mě prostě nenapadne tu telku pustit?
Ale máme ji a Martin občas kouká na filmy – ale zase málokdy v telce, většinou má videa. Já ji nikomu neberu ani s ní nemám problém, jen já s ní nesouzním 🙂
Patrik je rozkošný diblík s čertovskými jiskrami v očích. Vlásky má trochu zvlněné, ale jestlipak se časem ukáže, že zdědil kudrnatou hlavinku po tatínkovi či babičce ? MMCH Andy a Dede – narodili jste se už takhle krásně kudrnatí? Myslím, že Marek kudrny nemá, že? Moje švagrová měla jako holčička hlavičku přesně jako Shirley Temple (i tak blonďatou). Takové hlavičky měli i moje neteř a synovec. Ale tak do škloního věku se jim vlasy zcela narovnaly a ztmavly. Možná, že u Patrika to bude naopak.
Znám několik dětí, kde se v rodině mluví dvěma i více jayzky. Např tatínek na děti mluví česky, maminka francouzsky, žijí v Německu. Prý – hlavně u starší holčičky učitelka odmítla věřit, že dítě umí řeči takhle svižně, přesto správně, střídat. Sama učila francouzštinu a když jí malá odpověděla lepší fráninou, než byla její – uvěřila. Já sama jsem slyšela malou na videu a žasla jsem. A pokud jde o technologii a děti – tak to znám jen z vyprávění třeba mého bratra. Jeho 1.5 roční vnouček miluje mobily a musí je před ním ukrývat. Jeho vnučka, když jí byly asi tři roky také hravě zvládla zaponout a vypnout mobil. Bratr jednou volal své dceří, „mobil zvedla“ vnučka. Tak si s ní dědeček chvilku povídat, pak ale řekl, že chce mluvit s maminkou a jestli mu jí dá. Malá rázně řekla „nedám“ a mobil vypla.
Andy, až bude Patrik větší, můžete si udělat výlet „na jih“ do Hamburku do muzea vlaků. Není to tak dávno, co mi někdo poslal odkaz a je to velká atrakce – možná o tom už dávno víš, ale kdyby ne…
https://www.youtube.com/watch?v=ACkmg3Y64_s
Maričko, on ty vlasy kudrnaté má, akorát na fotce byl učesaný 🙂 Jinak v Hamburku jsme několikrát za rok, tak určitě se tam podíváme, díky za tip. Co se jinak Německa a vlaků týče, tak plánuji, akorát nevím, kdy to zrealizujeme, s Patrikem výlet do Kolína nad Rýnem na Hohenzollernský most, což je most u Köln Hbf, po němž vždy jede alespoň jeden vlak; není přes den chvíle, kdy by tam nic nejelo. Most má zároveň z obou stran pěší lávky, takže je tam dobře vidět. Mysím, že to si s Patrikem teprve pořádně užijeme 🙂
Kudrny jsou dědičné, Maričko, takže je to už třetí člen rodu, komu bude maminka imrvére říkat – tak se konečně učeš!:)) Jenže tohle je záběr hned po jejich příjezdu, kdy Patrik zase objevoval Dům a předtím měl na hlavě čepici (to ještě byla ta zima), takže má kudrny spláclé 😛
OTéčko – takhle to vypadalo včera u nás (wave)
http://yga.rajce.net/2015_Nedele_dvanacteho_dubna
Je u vás krásně YGo !!!
A psala jsem už na Zvířetník – všimněte si oznámení nad albem, že ve středu 15. nebude rajče celý den fungovat !!!!
Milá Ygo, nedostanu se opoznámkovat rajče, takže tady – ta první modrofialová kytička v albu je popenec. Dá se použít i jako kořenící bylinka do jarní polévky.
Děkuju, za potvrzení popence – přiznávám, že ji buď letos vidím poprve, nebo jsem si ji doposud nevšimla (fubar) .
Ygo, prolétla jsem tvoje fotky, díky za ně! 🙂 A stejně jako u Matyldy musím jen říct – vy JSTE ale napřed s tím jarem! 🙂 U nás kvete jen zlatý déšť a to teprve dva dny…
Patrik je nádherné dítě, máš co dělat, přávidím, jak se tady říká.
Děkuju (inlove)
Jak Patrik „přepíná“ mezi jazyky kolem sebe? Jestli dobře počítám, setkává se s takovými pěti… ON to sotva nějak řeší, ale zajímalo by mě, jak takový mladý muž(íček) (inlove) bere, že u jedné babičky se mluví jinak než u druhé…
Naprosto v pohodě. Tady mluví česky a v Polsku polsky. Dokud platí pravidlo jeden člověk, jeden jazyk, tak to rozlišuje dobře.
Viděla jsem jednoho báječného trilinvního kluka. S mámou mluvil německy, s tátou italsky. Oba rodiče se mnou mluvili anglicky (a kluk celkem rozuměl). Kolem se mluvilo česky (a kluk strašně rychle pochytal věci jako Dobrý den a Děkuji).
Kupovaly se nějaké sladkosti a já se kluka zeptala, kolik je tuším 5+3. Táta mu to pro jistotu přeložil do italštiny. Děcko se zamyslelo, odpovědělo italsky, že to dá, a uprostřed věty se – jenom s tou číslovkou – otočilo tázavě německy na mámu, jestli je to dobře. Když si to takhle ověřil, ještě si u táty italsky ověřil překlad do angliny a pak mi hrdě anglicky odpověděl.
Miluju multilingvní děcka, je s nima švanda. A je báječný, jak přecházejí z jazyka do jazyka uprostřed věty – a tak, že ta věta jako celek je syntakticky správně.
Já mám k bilinguální rodině hezkou příhodu (matka češka, otec Francouz, dvě dcery). Kdy dcerky jako malé naprosto nerozlišovaly kdo mluví jakým jazykem a mamince večer dali knížku s Francouzskou pohádkou, aby jim četla před spaním 😀
Šu šu, ňu ňu. Patrik na sobě má ty samé tepláčky, které nosil Sebík a po něm Timmík, dostali jsme je tehdy od babičky.
Já na děti „dětskou řečí“ mluvila. Čeština je v tomhle totiž jedinečná. Slova jako hajat, hačat, papat – třeba němčina vůbec nemá. Předpokládám, že norština je na tom stejně a jak je na tom angličtina, netuším. Ono jak kluci rostou, používám tyhle výrazy čím dál tím míň, jediné, co mi myslím zbylo v repertoáru je: „Kluci papat!“ A nejspíš i to časem samo přejde 😀
Jinak televizi používám jako záchranu při nemocech. Udržet nemocného chlapečka na jednom místě je poměrně náročná činnost a tak pouštím na dvd pohádky. Já se ke sledování televize s klidem přiznám, ale program si vybírám. Máme německé kanály a taky spoustu přírodovědných, nebo kanál History. Na zprávy se dívám – pokud jsou už náhodou kluci v postýlkách – na „němcích“, protože pokud chci vědět, co se děje ve světě, přijdou mi ty naše české nedostačující.
Norština tzv. dětský jazyk má, ale to není důvod, proč na něj mluvíme jako na dospělého. Důvod je ten, že nežije v česky či polsky mluvící zemi a jestli se má naučit ty jazyky pořádně, nesmí se na něj šišlat a mluvit dětským jazykem. Znám plno případů lidí, co vyrůstali v zahraničí a rodiče tu chybu udělali – a oni pak jako třicetiletí v hospodě řeknou, že budou papat..
„oni pak jako třicetiletí v hospodě řeknou, že budou papat.“ (rofl) Poznala jsem kdysi neco podobneho.
Tak nejprve jsem chtěla napsat, že Páťa je jak andílek – než jsem se podívala do jeho čertovských oček (chuckle) …
A za druhé – tady mi to nedá, ale stále mne fascinují slova „televizi ne“. Tedy ani ne to, že se děti k televizi nepouští nebo že dokonce není ani v domácnosti, ale ta nutnost zdůraznit, že na tu fuj televizi se zásadně nekoukáme, neb je to mozkožrout. Ale to je takové odbočení … (rofl) … JO, A JÁ SE TAKY NA NI NEMUSÍM KOUKAT A JSEM-LI SAMA DOMA, ANI NEKOUKÁM (chuckle) (chuckle) (chuckle) (abych nebyla za méně inteligentní, musím to taky říct).
Přiznávám, dítě versus moderní technologie zatím neřeším. Když to bylo u nás aktuální, tak ta nejmodernější technologie byl domovní telefon (nod) .
Dodám: televizi doma máme, ale nezapojenou do žádné antény ani žádného nepřetržitého vysílání. Televize slouží jako hodně přerostlý monitor pro PC. To, co například já na televizi nemám rád, není to, že se člověk na něco kouká, ale to, že někdo jiný určuje, co v televizi půjde. Někdo ukládá program s nějakým záměrěm, buďto prosadit si nějakou agendu (časté pro veřejnoprávní média) nebo prodat reklamu (celý zbytek). Světlou výjimkou je HBO, ale na to nepotřebuji kabelovku od doby, co existuje třeba Netflix. Ze stejného důvodu jsem všema deseti pro PC, ale nemám rád tablety a smartphony. Jejich výrobci a výrobci jejich softwaru až příliš zasahují do toho, co s těmito přístroji může uživatel dělat + celý operační systém těchto zařízení je často nastavený ne na to, aby poskytoval sám o sobě funkčnost podobnou počítači (tedy ‚uživateli, udělej si, co zvládneš‘), ale naopak jde o to skrze něj prodávat další a další služby. To mi prostě z principu vadí, a obzvlášť u dětí…
My TV nemáme, protože se nám rozbila pár měsíců před stěhováním. Přece si něco takového nekoupím s vidinou stěhování a nejistotou, jaká se vlastně do nového bude hodit. No a teď ji nemáme, protože je to komplexní záležitost: Pod TV nějakou skříňku, k TV nějaké kabely … Nějak nikdo nemá čas to řešit. A tak nějak jsme si zvykli. Strašně se těšíme, až konečně bude. Například večerníček, jako jasná časová značka, že už je fakt večer. A já u TV ráda žehlím, tak nějak si tím zdůvodňuju, proč čučím i na blbosti (většinou detektivky a krimi a pod, anebo naopak na kultůru). A i u nás bude TV propojená s počítačem (patrně Raspberry Pi), na kterém budou děti pod kontrolou (uvidím tam od sporáku). Teď jenom to všechno zařídit …
Ale takhle zase děti po večerech obvykle kreslí, vybarvují, nebo něco luští a moc hezky jim to jde. Jen ta hora prádla se furt nechce zmenšit, ale aspoň už se nezvětšuje. (rofl)
U nás je to s technikou tak nějak nárazové. Občas ji k dipozici mají, občas ne. Jsou nějaká obecná pravidla, která ale občas nedodržíme. Jako třeba, že někdy má synek tablet i půl hodiny a déle, ale nestává se to často. Oba dva umí do určité míry ovládat tablet i počítač. Malé je 3,5 a občas potřebuje bráchu (6), aby jí s něčím poradil. A když si neví rady on, tak hulákají na mne. Mají v počítači soubor her, které jsou myšlené jako vzdělávací. Je jich tam strašně moc a jsou na velmi různé úrovni. Některé jsou přímo za měřené na ovládnutí myši a klávesnice, ale jde to až do her, které těžko zvládám já. Jak rostou, postupují k složitějším hrám. Ale oni by radši koukali na pohádky na Youtube, nebo hráli šílenosti typu Baby Hazel. Tak to nějak dávkujeme, ale obvykle mají prostě smůlu, počítač je jeden, tablet taky a TV stále ještě nikdo nekoupil. Myslím, že v tomto směru techniku neužíváme příliš. Ale používat ji umějí.
Jo a víte, co si Rysnka pouští na tabletu snad nejraději? Kalkulačku! Ani netuším, jak na ní poprvé přišla, protože je na jiné obrazovce, než jejich hry.
Ale nedávno mě opravdu naštvalo, že ve školce pouštěli dětem Ninja želvy! A to ani ten den nepršelo. Fakt mi začíná naše školka trochu vadit. Děti se mi tam nudí.
A Patrik je velikej fešák.
Míša
Děkuju (inlove)
U nás je to s vnoučkem Samíkem jako přes kopírák. Jak už jsem tu psala, tak od přibližně od 1 roku miluje traktory. A nyní ve 4,5 letech pozná bezpečně všechny značky.
A můj muž mu také YouTube stahuje různá videa s traktory. Nejvíce je oblíbené je to jak se přetahuje John Deer s parním traktorem.
Většinou to vypadá tak, že děda sedí na židli u PC, Samík je u něho na klíně a jeho táta, můj syn Pavel, sedí vedle na bobíku. A všichni oči přilepené na obrazovce a nesmírně to všichni 3 prožívají. Děda je za to vnoučkem milován.
A já jsem holt babička na čtení. To má Samík také rád.
Míša
Míšo, však jsem si na tebe a na Samíka vzpomněla, když jsme s Patrikem na ty traktory koukali! (inlove)
A propos, včera jsme našli jedno video, které se mu obzvlášť líbí, protože je fakt dobře sestříhané 🙂
Patrik je veľký fešák! A tie krásne botky mu úprimne závidím, priam ho vidím, ako v nich lieta sťa neriadená strela 🙂 Moje krsňatá a synovci si samozrejme všetci prešli všetkými vymoženosťami, ktoré boli práve nové, keď boli malí. Z niečoho už vyrástli a na niečom frčia furt (smartfóny, tablety, plejstejšny). Náš benajmínek Kika, najmenšia panička od Jackie, si ale začína už všímať aj reálny svet a prírodu okolo seba. Už sa pýta s nami na prechádzky (čo zíram a s radosťou plním) a začína si uvedomovať, že keď bola menšia, nechovala sa k Jackie zrovna najlepšie a psica si jej nenechavé ručičky pamätá a bočí od nej. Kiku to teraz mrzí (čo zíram ešte viac) a začína sa vypytovať, ako to urobiť, aby psica k nej chcela ísť a poslúchla ju. Už vidím, že toto bude prácička presne ako šitá pre tetku! (chuckle)
Páni tetko, to si užiješ! A můžete si na tom s Kikou vytvořit moc krásný vztah (inlove)
Já si pamatuju, když jsem takhle chodila s maminou… ale kluky příroda nikdy až tak nebrala – tedy s výjimkou našich psů 🙂
Ahoj Dede. Já ti ani nevím, dětí nemaje. Ale můj synovec se teď zamiloval do vrtulníků a chce je pilotovat a jeho otec ho s úlevou posílá „otravovat“ mně, protože ví, že to umím. Za trest jsem mu potměšile prozradil, kolik licence zhruba stojí. 😀 Neteřinku stále drží zvířátka, což mně těší. 🙂
No a já jsem bez sádry, na ruce nosím 4 hodiny denně zátěžový rukáv typu Ioannina 1, modifikace A.MC. 😀 Drabblata čtu, ale sám je nepíšu, nemám moc času, víkend byl perný. 🙂
Hurá, vítej zpátky mezi čtyřnohými!
Ty umíš lítat s vrtulníkem?
Ahoj Ioan, děkuji za uvítání. Ano, mám PPL(H) ale bližší info když tak mailem. 🙂
Zařazuju do paměti a když budu pro svoje šílené projekty potřebovat nějaký info, tak se ozvu, jo?
Jestli máš čas a chuť, udělej nám radost a ještě ty drabblíky i komentuj… (blush)
Dobře. Já se zaregistruju. 🙂
Alasdaire, to je moc dobra zprava. Jen tak dal a za chvili budes ciperka.
Páni Alasdaire, ty jsi muž mnoha nevídaných schopností! (inlove)
A blahopřeju k odsádření, i když ono tím to pravé teprve začíná – totiž vrátit končetinu pokud možno k původní funkčnosti (inlove)
Držím palce, ať je to co nejdřív úplně v pořádku (wave)
Patrik je rozkošný chlapček (inlove) .
Vnúčik mojej kamarátky Oľgy sa „vyznamenal“, keď zo satelitného prijímača vytiahol kartu a potom ju akoby nič vložil naspäť. Samozrejme, karta sa zablokovala a bolo ju treba poslať do Bratislavy odblokovať 🙁 .
Děkuju Yetti! (inlove)
No jo, dětičky slutečně umějí potěšit! 😛
Dobré ránko, tak Olik miluje hudbu takže pouštím kde co, ať žije YouTube 🙂
ale třeba ukolébka určená pro malé děti ho rozplakala ale takhle Bryan Adams…to se to chrupalo 🙂
Myslím, že jen málokterá matka by zkoumala teoretickou hodnotu hudby, která jí uspí děcko – v podstatě platí: díkybohu za ni! (chuckle)