BTW: Převzetí moci aneb kolik váží ochrana?

0410dar3Naše psí smečka je momentálně v dost pozoruhodné situaci, kterou já sama, coby pozorovatel, zažívám teprve podruhé. Jde o stav, kdy se pes, původně žijící na podřízené pozici, úspěšně uchází o místo alfy – tedy „malé“ alfy, tou nejvyšší by měl být vždy člověk.

 

Když přebíral moc Kazan nad stařičkým Maxem, bylo to jednoduché. Jezevčík v pokročilém věku ztrácel síly, a ač se domníval, že se pořád může na tu mládež chodskou pořádně rozkřiknout, tak to byl postupně Kazan, který převzal dohled a smečku chránil. Proběhlo to ovšem tak polehoučku, že si toho nejspíš vzteklý jezevčičí stařeček ani moc nestačil všimnout:))

 

Když se teď dere na pozici alfy už dva a čtvrt roku stará (mladá:)) Ari, je to jiné. Berry totiž nemá povahu alfy. Jistou dávku dominance nepostrádá, ale popravdě mě udivilo, že vůbec kdy, a navíc jak elegantně, dokázala toho malého drzého bílého spratka držet na uzdě. Tím se ale dostáváme k té pořád trochu záhadné otázce – co dělá alfu alfou?

 

Berry

Berry

Je to kombinace inteligence, síly a vůle. A to nikoliv vůle zašlapat ostatní do země, ale táhnout je životem dál, pokud možno syté a v bezpečí. Alfa není a priori agresivní, protože sama agresivita smečku ničí, prospívá jen jedinci a jedinec sám přežije jen těžko. Podřízení členové smečky se vzdávají části své suverenity za pocit bezpečí, který má (hlavně ve volné přírodě) velkou cenu. Být alfa je navíc velká fuška a i na úspěšné jedince silně doléhá stres.

 

Berry je pohodový pes, schopný vyjít v podstatě s každým, Ani nadvládu nad Ari nikdy nevyjadřovala drsnějšími prostředky, než dlouhým pohledem a případně sebranou hračkou. Stačilo to a Ari srazila paty a pravila „Yes, ma´am“. Proč se vlastně tato dlouho trvající rovnováha porušila?

 

Ari

Ari

 

Ari je beze sporu rychlejší a hbitější, ale rozhodně není silnější než Berry. Berry je navíc mnohem vyrovnanější a zkušenější, Je nebojácná, nemá problém snad s ničím, kromě česání. Jenže nemá ten „drajv“, jak se říká hezky nečesky. Tedy drive. Jí se prostě alfou být nechce. Nemá ambice. Stejně jako nemá ambice hlasitě hlídat – však panička stejně skoro každého pustí za vrátka!

 

Kdežto Ari se stará. Pořád a o všechno a všechny. Teď má vrásku na čele ještě výraznější, protože máme doma štěně. Běhá to a přitom se to kymácí, vesele to drmolí a pak se to někde rozplácne a brečí. A pořád ji volá. A ona tam musí být. Všude musí být! Chránit jak Dům a zahradu, tak své lidi, řvát na podezřelé kolemjdoucí a kontrolovat ty, které panička pozve dovnitř.

 

Ari starostlivá

Ari starostlivá

 

Mám dojem, že právě toto nakonec převážilo. Ari je silná, inteligentní a má vůli se starat. Chránit. Dominantní je odmalička. Jenže si ještě není úplně jistá v kramflecích. A tak je u nás zatím trochu podivný stav, kdy Ari ovládla zjevná alfí privilegia, ale její velení je ještě nejisté. Přece jen Berry umí, Berry ví…:)) Já je pozorně sleduju, připravená zasáhnout, pokud by si to snad dámy chtěly vyříkávat drsnějším způsobem.

 

Ale zatím se nezdá, že by to hrozilo. Pokud jde o mě, tak jsem jim jasně dala najevo, že jejich hierarchické přesuny mohu a nemusím respektovat, protože já jsem superpes a já rozhoduju. Ony s tím jsou zcela srozuměny, na moji pozici se žádná nedere:))

 

A proč o tom vlastně píšu, ač nejsem žádný odborník? Protože mě zaujalo, jak velkou váhu má při ambicích na pozici alfy snaha chránit svoji smečku. A přemýšlím o lidech a o tom, jak málokdy se vedení či vláda pojí s přirozenou snahou vedené ochraňovat. Jinými slovy, jak málokdy se pojí vláda s pocitem zodpovědnosti a hluboké sounáležitosti.

 

Ariberry:))

Ariberry:)) (Foceno 4. 4. na Zvičině)

 

PS: Myslím, že není náhoda, že pro malého Patrika jsou oba naši psi Ari (Ají), byť umí vyslovit i Berry (Beuy). Je to právě Ari, kterou má nejčastěji za zády, kdo ho hlídá, a jejíž jazyk je vždy připraven chlapčátko povzbudit, potěšit či prostě po svém očistit:))

 

A tak se vás dnes ptám na vše zkušenosti a alfami – zvířecími i lidskými. Jaké máte zkušenosti s „předáváním moci“ ve svých smečkách?
A pak ještě jedna zákeřná otázka: Znáte ve svém okolí někoho, kdo by jako šéf obstál i podle standardů alfa vlka či vlčice?:))

Aktualizováno: 9.4.2015 — 23:39

39 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nevím, čím to je, ale dostávám se k netu poslední dobou moc pozdě. Ona zahrada volá a když páneček je svolný na ní pracovat, musím kout železo dokud je žhavé a dozorovat!
    Tak, přirozenou autoritu šéfa, jsem zažila vícekrát, ale jenom jednou takovou, že jsem si říkala, že s takovými scopnostmi se musí člověk narodit. Dokázal velmi dobře komunikovat s lidmi, vždy po dobrém a podřízení se mohli přetrhnout, aby mu vyhověli. Škoda, že byl naším vedoucím krátce, protože když nastoupili ouředníci ze zkrachovalé IPB, kteří o vodě věděli pouze to, že teče z kopce dolů, tak popropouštěli většinu vodařů (mezi nimi i tohoto), aby nebylo tak strašně vidět, že jsou naprosto mimo.
    Doma jsem alfa pes já, Ajvi se ráda podřizuje. Mezi Darečkem a Ajvinou vládne vztah 50:50-ti 😀 .

    1. Milá Alex, já se taky dostanu k netu až poté, co Patrik jde spát – a na zahradě jsem dělala taky. Mám dojem, že mi záda pošlou mastný účet za nadvyužívání! (chuckle)

      Jinak dobrej šéf je výhra. Já měla v životě jen jednoho, který jím skutečně byl a to ve svém první zaměstnání.
      Jinak by mě zajímalo, jak doopravdy vnímají svoje pozice pes a kočka žijící ve společné domácnosti – když jeden je smečkovej a druhý ne:))

      1. U nás to berou tak, že se navzájem tolerují, ale poslední slovo mám já- jako ostatně u všeho, neb jsem superalfa. Kočka klidně zabere psovi pelech, psice si povzdechne a jde si lehnout na podlahu. Ale pokud by psům zabírala místo v mé posteli, tak odtud ji nevyhodí s řevem (to trestám), ale nenápadně ji vyžduchají způsobem „tak tady už není místo ani na půl kočky, natož na celou“.

        1. A drsnější je Borůvka, Světluška své kočce dovolí víc. Borůvce prostě nikdo po hlavě šlapat nebude, zásahy tohoto druhu jsou umožněny pouze lidem.

  2. Nuž šéfov som zažila rôznych. Najhorší boli tí, „ktorým sláva postúpala po hlave“. (Citát z hry Radošínskeho Naivného divadla).
    Sama na ambície netrpím, radšej som podriadená ako nadriadená a žijem si potichu po svojom.
    Najambicionejším zverom u nás bola Levica – ako už svedčí jej meno.
    Budete sa mi asi smiať, ale Minuš akoby ma považoval za svoju „manželku“. Všade chodí za mnou, oblbuje ma a ak sa mu nevenujem, žiarli. Jedno na čo. PC- počnúc a návštevou končiac. (rofl)

    1. Yetti, taky sis všimla, že těm, kterým „sláva postúpa po hlave“ obvykle jako šéfové a někdy i jako lidi za moc nestojí? 🙂

  3. Už jsem to tu kdysi psala. Micinka byla jednoznačnou alfou pro Micánka. Když nám zahynula, Micánek si bez ní už nějak nedokázal pořádně poradit se životem. Přitom ještě za pravého kocourstva dokázal vpudit z okolí všechny kocoury. Jenže Micinka byla Micinka – císařovna a velitelka vesmíru. Toho o třetinu většího kocoura dokázala profackovat, kdykoli se jí zlíbilo a on držel, ani necekl.
    Ale Micinka byla tátova kočka. Sice ji domů přinesla máma, ale jednoznačnou autoritou a láskou byl můj táta. Jen jediné jí trochu vyčítám, když vycítila nemoc, šla stranou, a to i v případě konečné nemoci táty.
    Amálka to má složitější. Doma další kočku nemá a o jejích snahách mi velet jsem už kdysi psala. To samozřejmě neprošlo, ale je vidět, že na mě spoléhá téměř ve všem. U jídla odháním vlky, když jsme na chalupě a já se jí vzdálím z dohledu, volá mě tenkým koťátkovským hláskem. Přitom, když jsem nablízku, klidně prolézá kde co, až se někdy o ni i bojím a ženu ji zpět. Myslím, že by nebyla alfou ani, kdyby se u nás zabydlela další kočička. Ale možná, že se pletu.

    POkud jde o mě, já nejsem typ alfy. Nejsem velitelka, ani ředitelka čehokoli. To by mi nesedělo. Já jsem trochu záhadná bytost, která nejraději pracuje samostatně, hlavně, aby mi do toho nikdo moc nekecal a celkem demokraticky se s kolegy domlouvám, co je zapotřebí – i u projektů, které mám na starosti já a musím dělit pracovní povinnosti. Z čehož plyne, že alfy mi lezou krkem a moc s nimi nevycházím, protože se často nejsem schopna přizpůsobit.

    1. A Amálka byla v době máminy nemoci dojemná. Často si k ní vlezla na postel a byla tam s ní – ve vzdálenosti, aby se na ni moc nesahalo, ale dělala společnost. Tak za to jsem byla ráda. To by Micinka neudělala.

    2. Apino, Amálka musí být zajímavá a složitá kočičí povaha. (inlove) Moc se mi líbí tvoje odhánění vlků! (chuckle)

      K tém alfům… dobrý se poslouchá snadno, zoufalé je to s pitomcem, který dostal funkci. Ve zvířecím světě je dobré, že pitomec se v čele neudrží, v lidském to jde, pokud má jiné „předpoklady“:))

  4. Z mých psů byla přirozenou autoritou Penny. Když byla ve smečce Penny, všichni byli šťastní a v bezpečí.
    Nessy s Penuškou za zády štvala velké psy, aby pak mohla písknout a schovat se za mě, když Penuška přiběhla: „Kdo mi to tu pískl na štěně?!“ Melly s Penuškou za zády nemusela tolik bojovat se strachy z útulkového a předútulkového života. A za to sloužila Penušce až do konce Penuščina života.
    A stejně to byla Penny, kdo vyhodnotil situaci a přitáhl útok na sebe a obětoval se, protože ona se svými omezeními už utéct nemohla, a my jsme potřebovali čas.
    Melinka vůdce není. Snaží se ze všech sil a musím jí uznat, že Dondalínu vychovávala a ochraňovala a učila na výbornou, ale prostě to v ní není. Nepředchází věcem, startuje pozdě (a pak je zbytečně odhodlaná). Snaží se svou roli hrát, ale nejde jí to. A ví to. Takže se poslední dobou pokouší tu roli předat Dondě.
    Dondalínka na to bude mít, až dospěje. Ale zatím je nezkušená, a tak tam, kde by malá alfa řešila s nadhledem (a kde se Melly tváří, že ještě o nic přece nejde), udělá Donda šaška. Dokáže zvrhnout počínající dusno na veliký lítací kolotoč, a protože zatím vždycky byla ze všech nejrychlejší, prostě nespokojence utahá. Dělá to i na cvičáku, když se jeden pes pustí do druhýho víc, než kolik by Dondoni považovala za slušné: prostě cíleně připoutá jejich pozornost a pak s nima lítá dokola, dokud nepadnou. Jinak to prozatím neumí.
    Ale má to v sobě, takže věřím, že se holkám časem povede si zodpovědnost předat a že Dondislava nastoupí na (dosud volné) Penuščino místo.
    Je dojemné pozorovat Melinu, jak našla štěně s náležitými předpoklady a teď ho pro tu roli vychovává. (Akorát by mohla s tím předáním ještě chvilku počkat, Donda je fakt ještě malá. Na druhou stranu, možná že právě to, že Melly přehazuje na Donču maximum povinností, které Dondy unese, způsobilo, že Donny měla tak mírnou pubertu.)

    1. Milá Io, vypadá to, že Melly je ještě míň ráda alfa než Beruška:)) Ari na to už skoro opravdu má…

      1. Dondoni to má těžký, protože se na každej další level snaží prozlobit.
        Například. Když se učila mě budit, šlapala mi po vlasech. (Nevzdala to a doopravdy se naučila hlasitě zírat a šťouchat mi do tváře. Tehdy, když jsem už trochu vzhůru, nebo když ona nebo Melly vážně potřebují. Už ne jenom proto, aby si zkusila, jestli to funguje.) Melly mě „budí“ tak, že se nenápadně vsune pod peřinu a tam hřeje.
        Momentálně je Dondoni seřvávaná za svou snahu pást Melinu. Co dělá doopravdy, je, že Melinu tahá z úkrytů, ale dělá to tak razantně, že ji do těch úkrytů občas spíš zahání. (Melina na Dondino „No tak pojď, no tak POJĎ!“ reaguje stylem „Lezu pod gauč a na čůrání se můžu vybodnout!“) 😀 Věřím tomu, že se Melinu podporovat naučí, že tu rozumnou hranici najde. Akorát jí to dá děsnou práci.
        Holt Dondoni je náš malej kóliovej uragán. 🙂
        Ale když se Melině povede nějakej kus pravomocí předat, udělá strašně šťastný uši.
        Ne, Melly o místo malý alfy fakt vůbec nestojí. Ona a dobrovolně podstupovanej stres? Zbláznili jsme se snad? 😀

  5. U nás j ejednoznačně mezi kočkami alfou Pitina..jinak si v tom žebříčku přelejzají jak považují za nutné nebo vhodné..rozhodne však vždy ona. Jedinej,kdo nepřelejzá ani o nějakej post neusiluje,je Miňák..ví,že je jedinej chlap a usíná s Majolenkou,aby se nebála, pak se zvedne, vleze mi do postele k Pitině a spí s alfou 😀

    1. Sharko, já si vždycky myslela, že když je koček víc, tak žijí tak nějak ve volném společenství individualit (inlove)
      Ale je fakt, že já jsem nikdy neměla víc koček než dvě, takže s tím prostě nemám vlastní zkušenosti.

      1. Dede, je zajímavý pozorovat, že želviny chráněj jedna druhou, kačenka chrání Pidikočku a ta ji,když je té ochrany moc, práskne packou a je klid…Miňák si jistí Majolenku,ale je na něm vidět,že je oddanej Pitině, no a Pitina si brání Norisku a když když jsme doma já,jde si lehnout a starej se… (chuckle)

  6. Přirozená alfa byla naše Princezna a ne jen proto, že byla Brášulkova sestra. Díky ní jsme přišli o dvě kočičky a celý svůj život bránila teritorium před cizáky.
    Kamarádka má smečku sedmi psů – šest fenek a poprvé po letech má pejska. Smečce vládně nejstarší fena o které Monča tvrdí, že toho v hlavičce moc nemá. Jinak zápřahu velí fena jiná, alfa už nejezdí a ani když jezdila nebyla ta první.
    Myslím, že pokud bychom měli momentálně více pejsků, velela by jednoznačně Mařena.

    1. Inko, to je zvláštní, když fena byla alfa a přitom tak nefungovala v zápřahu. Já si myslela, že to je princip vůdčího psa. A vida, člověk se pořád učí:))

  7. Hm, alfa je jednoznačně Borůvka. I když je nahluchlá a občas pro ni Světluška musí doběhnout, aby ji upozornila, že je volána (což Světluchu nikdo neučil, dělá to z vlastní vůle). Problémové situace řeší Borůvka, ale dům víc hlídá Světluška.
    Onehdy proběhly kudlibabkama a blátem a Světluše pořád nervózně kníkala. Když jsem je nahnala do sprchy, zmlkla, a já jsem zjistila, že jí Borůvka vytahuje zuby tu otravnou kudlibabku z chlupů na uchu.
    Takže spolu silně spolupracují, ale i přes lehkou nahluchlost je šéfkou Borůvka 🙂

    1. Víš Matyldo, neumím si představit štěňátko Světluch, jak šéfuje – ta spíš pošťuchuje (inlove)

  8. tak já se snažím býti superpsem 🙂 snad se mi to i daří, nevím kudrny neříkají nic a chovají se slušně a většinou i dle mého přání 🙂

    a jak to mají mezi sebou kudrny? Tak Nastěnka mohla a může vše, napřed byla štěně a pak je to baba, tak se má a hezky si to užívá, kluci spolu byli v pohodě než přišla baba, proto říkám: baba do baráku – neštěstí hotové 🙂

    když hárala tak by se zabili a přitom se tolik milovali 🙂

    1. Pájo, kdybys ty nebyla superpsem, kdo by už byl? 🙂
      A pokud jde o rvačky o fenu – náš Max a našich Benda se navzájem měli moc rádi, Benda pomáhala Maxe vychovávat. Vždycky byli v pohodě… dokud jsme je jednou omylem nezavřeli s bráchovo fenkou… (tmi)

      1. ó děkuji, jako teď jsem měla možnost trénink poslušnost, stopa s kamarádem, zkušeným, znalým, výsledek?? nic neumíme, všechno špatně tak nevím nevím 🙂

        když jsem jela z druhého tréninku jsem si připadala jak pitomec a přitom byl na mě hodný, žádné blbé kecy a tak, vše mi vysvětlil někdy i 2x, pro blbečky, trpělivě ukazoval….

        1. Pájo, já bych snad řekla, že je to normální stav – pocit, že nic neumíte a zpátky na stromy. Naštěstí to tak není, vždycky se pes otřepe, ty taky a jdete dál. Jen potřebuješ mít někoho, kdo tě v tu první chvíli aspoň o ten kousek popošoupne, pak už zase běžíš!:))

  9. Myslím, že jednoho takového člověka znám. Moji šéfovou, která v našem výzkumáku velí naší skupině. Tedy velí. Ona je především kolega a až potom šéf. Tenhle nenásilný způsob vedení funguje optimálně a když nastane potřeba být šéf, dá nezbytnou autoritu najevo. Myslím, že praktikuje tu samou metodu, kterou nám naordinoval psícholog na dotaz, jak docílit toho, aby se náš tehdejší pes nepral. Stručně řečeno, nedohadovat se, mluvit tělem, napřímit ramena, udělat se velkým.
    Ona tu inteligenci, o které píše Dede má, my budeme spíš rozumu mdlého. Naší smečce velí kocour, na kterého žádná ramena neplatí. My tři další, MLP, já a pes se v roli Alfy střídáme. Záleží na tom, kdy a co pes dovolí. Naštěstí se nepere.

    1. Jano, potěšilo mě, jak se vy, podřízení kocoura, dokážete krásně domluvit (rofl) (inlove)

    1. Jo, to je přesně ono. Už delší dobu nevím, co si myslet o svém šéfovi. Není uplně přesně boss, ale rozhodně není leader. Máme v kolektivu jendoho leadera. Je tu nejnovější, ale má tu přirozenou autoritu a schopnost rozhodování a rozhodně nás TÁHNE. Ale je to tu příliš otevřené na další rozebírání, nerada bych přišla o flek ;).
      U psů jsem to neviděla, protože takhle z blízka jsem znala jen jednopsí domácnosti. Ale pokud Berry nic nenamítá, tak se to patrně samo pomalu usadí na novém žebříčku. A to je ideální. Ona v tom asi velkou roli hraje ta Beruščina schopnost domluvit se s každým.

      1. Máš pravdu Karakal, Berry to prostě zvládá s noblesou. A mám dojem, že začíná hledat a využívat privilegia podřízeného… fakt! 🙂 Ari to nebude mít lehké:))

  10. Ahuj, jak se máte? Ve svým okolí někoho znám, hi hi hi. Ten člověk se v tom ale podobá Berry. Vlastnosti ochránce a tahouna by byly, leč nemá vůdčí ambice a považuje to za děsnou otravu. Vono to ale neznamená, že by si liboval v podřízený pozici. Kdo si na něm zkoušel léčit ego, ten neuspěl. Pamatuju se, jak bejvalej šéf vzteky dělal kotrmelce. Jak tak čtu o Ari, tak si myslím, že by měla kandidovat v příštích volbách, já bych ji teda volila. Nebo jinýho psa. Kterýkoliv by zvládl tuhle zemi řídit lépěji, než současná vláda. Beze srandy. Byl by věrnej, loajální, chránil by zemi a lidi v ní do roztrhání těla. Tak čus. 🙂

    1. Já bych navrhovala naši Fleurču – už to není žádný štěně, bravurně zvládá dvě podřízené, které se mezi sebou hádají o druhé a třetí místo ve smečce. Jejich potyčky jí nechávají chladnou, případný náznak revolty vůči ní řeší téměř neslyšitelným hlubokým hrdelním zavrčením. To pak dotyčná (Aira) srazí kufry, zasalutuje a tváří se, že vlastně jde jen tak kolem.

    2. Ahoj Akeretto, prima, žes zaskočila! (inlove) Co Alasdair, je zase bez proudu nebo bez signálu? (chuckle)

      Jinak si myslím, že by lidem bylo líp, kdyby dokázali žít podle pravidel vlčí smečky (wave)

  11. U nás řve víc Luxík. Ale jinak je to takový truhlík, pořád se dá od Legýse válcovat a škubat. Legy se také pokouší o dominanci ale zatím to mají tak napůl. Legy je ale větší mazel, Luxina hlazení a mazlení trochu obtěžuje, přijde si jen když chce sám. No, zatím jsem alfa pes já. Myslím, že to tak zůstane 😀

    1. Jasně Maruško – ty zůstaneš superpsem a kluci si to porovnají (inlove)
      Já se trochu bála, aby se mi holky nervaly… snad zůstanou u slušného chvání 🙂

  12. Ten boj o alfa samce teď pozoruju u našich kočičáků.

    Jak už jsem psala, když k nám přišel Honásek, byly Hepince 2 roky. Byla plná síly. Honáska proháněla a šikanovala. Až jí dal Honásek najevo, že takhle tedy ne.
    Pak spolu vycházeli dobře. Sice nespali v klubíčku, ale vedle sebe ano. Jídlo si navzájem nebrali.

    Po smrti Honáska a s příchodem bezdomovečka Fouse, který je protřelý životem na ulici, se situace radikálně změnila. Hepince je už 12 let, Fouskovi 3. Je oproti ní mladý a leze jí do misek. Hepina ho stále i po půl roce vysyčuje a fackuje. Ale moc dobře ona i Fous ví, že když bude Fousek chtít, vypráší jí kožich.
    Už jsou mezi nimi i chvilky klidu a skoro příměří. Ale není to pořád ono. Snad se to podá.

    Míša

    1. Řekla bych, milá Míšo, že to chvíli potrvá – Hepinka byla zvyklá velet, to potom jde přivykání ztuha (inlove)

  13. Krásně napsaný článek, velmi zajímavé téma, Dede, dotaz na konec mne nutí popřemýšlet. Až otevřu noťásek, ozvu se. Jinak přeji všem krásný den. Já snad už budu dnes pratetou.

Napsat komentář: Dede Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN