„Kam si vyjedeme na Velikonoční výlet? Nechci moc daleko, ale někam, kde jsme ještě nebyli.“ I googlilo se a ejhle: co takhle navštívit zámek Doudleby? Tímhle směrem od nás moc nejezdíme.
Na Rychnovsku jsem zatím byla jen jedinkrát a to v hloubi místních lesů, kde se konaly stopařské zkoušky. Takže Doudleby? Proč ne. A tam pojedeme severní vyhlídkovou trasou přes Nové Město nad Metují a Dobrušku.
Byla zima jak v psírně, kraj občas ometaly divoké přepršky, ale Orlickým horám to moc slušelo a zámek v Doudlebech (Doudlebách?) jsme našli bez problémů. Prvním příjemným překvapením byl fakt, že se neplatilo za parkování, a hned druhým byl pohled na zámek. Jaké krásné stavení!
Okouzlující renesanční stavba evokuje svojí pevnou kompaktností sebevědomý hrádek, oblečený v elegantním sgrafitovém fraku. Čisté linie a příjemná účelnost celého stavení mě nepřekvapily tak, jako pocit bezprostřední pohostinnosti. Po zkušenosti z jiných, větších památek, to byl úžasně osvěžující pocit.
Koupili jsme si lístky na prohlídku, a protože jsme měli skoro čtyřicet minut čas, objednali jsme si v místní kavárně čaj. No, kavárně… Ta místnost byla půvabná, žár u velkého krbu ji zútulňoval… ale ještě jsem nepila svůj čaj v přítomnosti takového množství zvířat! Do šálku vám mimo spousty srnců vznešeně kouká bílý jelen, přísně hlava daňkova, dva dravci střehnou, zda skutečně dojíte kousek medovníku a nad tím vším má žuby nahoru obrovská kančí hlava.
A když se tak rozhlížíte, posloucháte Vivaldiho čtyři roční období jemně dokreslující atmosféru v místnosti, a přemýšlíte, jestli ta obrovská polena do krbu skutečně dokáže přiložit jeden člověk, objeví se najednou šarmantní pán a nabízí vám k ochutnání sekanou. Domácí! Velikonočně přejedena automaticky odmítám, ale pak slevuju, a uznávám, že momentálně nepřítomný Martin si určitě rád dá, ano, i s kouskem kyselé okurky.
A v duchu zase žasnu, tohle se mi zatím nestalo. A žasnu dvojnásobně, když se dozvím, že oním štědrým milovníkem domácí sekané je zdejší zámecký pán – syn majitelky, paní Eleonory Dujkové, pocházející z rodiny Bubnů z Litic, jejíž předek, Mikuláš starší z Bubna, dal tento zámek v roce 1588 postavit. A tak když ho spatřím podruhé, konečně pořádně poděkuju, sekanou po právu pochválím a chvíli si povídáme. Nejen o sekané, koření a zámku, ale třeba i o domácích paštikách:)) Příjemný pocit pohostinnosti roste do nezvyklých výšin.
Potom se vydáme na prohlídku. Na to, že byl zámek v „péči“ socialistických hospodářů takřka zničen, je pořád na co se dívat a nad čím žasnout. Například nad zachovalou kaplí, která jednak nebyla vykradena, protože ji nikdo za bedněním nenašel, a druhak nebyla zničena deštěm, jako ostatní části zámku, protože věrný šindelář, který, ač sám pochopitelně nedokázal zabránit postupnému chátrání hektarů střech, opravoval shnilé šindele aspoň nad ukrytou kaplí, čímž zachránil vše, co s v ní nacházelo.
Paní, která nás provádí, je milá, vědoucí a má smysl pro humor. Dětinsky mě potěšily rozdávané pantofle, stejně jako oficiální povolení se sklouznout – vydané po upozornění na šikmé přechody mezi některými místnostmi. Přemýšlela jsem, proč je atmosféra v tomto zámku tak odlišná od jiných míst, která jsem v poslední době navštívila. Došla jsem k názoru, že je to prostě v lidech – lidech, kteří se s láskou o zámek starají, kteří dokáží nehledět na návštěvníky jako na otravnou povinnost, které se musejí podrobit. A že si dovedu docela přesně představit starosti, jakým při správě a údržbě takového místa nelze uniknout.
A aby celá ta poněkud snová výprava skončila stylově, čekal na nás na odchodu ze zámku na recepci balíček. Pečlivě zabalené kousky domácí sekané i paštiky od zámeckého pána – i s chlebem! A tak ještě dodávám: děkujeme mockrát, bylo to vynikající. Sekaná, paštika, zámek i zámecký pán:))
A tak se dnes ptám: Máte nějaké podobné zkušenosti s veřejnými místy, která vám vlídnost domácích přiblížila tak, že na ně nezapomenete?
Omlouvám se, ale fakt nestíhám všem odpovědět – ale čtu! 🙂 naštěstí i trochu píšu, ale jen po nocích (blush)
Óóó, ty jsi se měla moc krásně milá Dede ! Mně vždycky strašně potěší, když to někomu takhle vyjde a je tam spokojen. Díky majitelům zámku!! Další lidé, kteří to myslí vážně, o takovýto majetek pečují a ještě jsou ochotni dělat věci nad rámec svých povinností. Tady je jasně vidět, že být slušný a poctivý se vyplácí.Opět se mi potvrdilo,že lidé,kteří dokáží hodně, jsou zároveň skromní a nestaví svůj původ na odiv, hlavně pak pracují na roli dědičné.
Obraz p. Dujkové s pejsek je moc milý,líbí se mi.
Jenny, to tvoje „pracují na roli dědičné“ přesně vyjadřuje jeden tok mých myšlenek. Život by pro ně byl asi snazší, kdyby si neuvázali na krk zámek s hektary zranitelných střech! 🙂 Je za tím vize přesahující každodennost. A to je strašně fajn 🙂
Já mám moc milou vzpomínku z loňské dovolené, kdy jsem si nechtěla nechat ujít prohlídku historické lékárny u Nemocnice Milosrdných bratří v Letovicích. Měli jsme s sebou vnučky a taky psa a páníček byl připraven, že bude-li třeba, počká s Denisem venku. Hodná slečna průvodkyně nás ale všechny vzala dovnitř. To jsme ale netušili, že na prohlídku lékárny navazuje dále prohlídka kostela a krypty. Když nás vyzvedával bratr Severin, poslední milosrdný bratr žijící v tamním klášteře, omlouvala jsem se, že jsme netušili a máme s sebou psa. Usmál se laskavě a řekl, že nevadí, že svatý František měl zvířata rád, a nechal nás jít komplet všechny. Denis byl moc rád, protože bylo zrovna hrozné parno a v kostele příjemný chládeček a príma studené dlaždice. 🙂 Na rozloučenou jsme ještě dostali pochvalu, jak vzorně se chovaly holky i pes! 🙂 Návštěvu míst, kde se k turistům chovají tak vlídně, si člověk pamatuje hodně dlouho! (y)
Páni, tak i se psem? To bych nikdy nepovažovala za možné 🙂 Paráda – a chválu dostaly i holčičky – jste šikovní výletníci! 🙂
Za mne Český Šternberk.Má tu nevýhodu, že je obrovskej, takže z něj kouká nikdy nekončící dřina, ale každý rok je vidět, jak se zase kousek opravuje. A pan hrabě je tam vidět průběžně furt – jestli se nemýlím (jestli to nebyl jeho otec), tak tam za totáče dělal průvodce.
Doudleby neznám, koukám, že bych s tím měla něco dělat 🙂
Byl to jeho otec Jiří, ten na svém vlastním zámku prováděl. Zdeněk Sternberg emigroval do Rakouska, tam se vypracoval do vedení (myslím, že docela významné) firmy a na začátku 90. let, místo, aby si užíval klidu a důchodu, zrestituoval spolu se svými sourozenci hrad.
Nedávno jsem četla životopis Zdeňka Sternberga Aristokrat (tak se tady můžu vytahovat), je to moc zajímavé a příjemné čtení!
Díky Hančo, to zní moc zajímavě!
Dík 🙂
OT – U nás dnes konečne nastala jar – Slnko svieti a nefúka protivný vietor, kt. až dovčera ohýbal smrek pod mojim oknom. Teplota sa šplhá k 18-ke.Ale nie o tom som chcela. Aj keď to s mojim pozorovaním súvisí.
Prechádzala som okolo domu, v kt. býva môj známy NO. Obyčajne poctivo stráži pri bráne, ale teraz ho nebolo vidno. Napokon som ho objavila pod stromom. To ma prekvapilo, veď v taký krásny deň by sa mal vyhrievať na slniečku ? Keď som prišla bližšie, zistila som príčinu – chudák pes monumentálne pľzne (líná) a vypadá ako ošklbaná sliepka (sweat) .
Napriek tomu mu je horúco, preto zaliezol pod ihličnan.
A tak sa dnes pýtam : DEDE a majitelia všetkých havkáčov. Aj vaši pesani takto masovo línají ? 🙂
Vzhledem k chumáčům chlupů, které vylézají z koutů, zpod skříní a i po důkladném úklidu se objevují neznámo odkud, tak línají určitě. Navíc když ty dvě malé feny učešu a chlupy splácám do koule, získám tuhý chuchvalec velikosti morčete.
Udivuje mě, že z těch psů ještě něco zbylo.
Konečně jsem doma u noťásku. Když píšu na tabletu je to jako masabob.Nu, někdy i na noťasu to není to pravé …. 😛 .
Moc se mi líbily Častolovice. Byli jsme tam s Ajvinkou ještě co by se štěnětem. Jí i nám se líbil ZOO park, mopsové paní hraběnky, se kterými se zamotala do vodítek 🙂 . Zámek je krásně udržovaný, na nádvoří hraje tichá (možná Vivaldiho hudba). Ze slov zaměstnanců, se kterými jsme také mluvili bylo patrné, jak si paní domu váží.
Nové Dvory, to je jako bájný Fénix z popela. Naprostý sbor koupili manželé Kučerovi, to není restituce, dali a dávají jej dohromady. Paní z pokladny se zdravila s nějakým pánem v pracovních, ušmudlaných riflích, který na kolečku vezl nějaký zahradní stroj. Dověděli jsme se, že je to zámecký pán. Rád dělá některé, hlavně zahradnické práce, sám. Takové lidi mám ráda! Jezdíme na Nové Hrady pravidleně, vždy tak asi po dvou letech a je vidět, jak práce pomalu postupují, ale postupují!!! Držím všem takovým lidem palce, aby vydrželi, byli zdraví a aby jim nějaká závistivá duše nepřihrnula do cesty katastrofy (clap) .
OT: taky dnes budu „delat“ pamatky. Beru Cheta do Charlestonu na lekarskou fakultu a planuju navstivit dva hrbitovy, ktere obcas maji nahrobky temer psychedelicke. Zitra, pokud nebude (rain) , chci do zahrad jedne z plantazi. Azalky jsou zrovna ve vrcholu kvetu a mohlo by to byt moc pekne. Charleston je krasny, ale preturistovany – skoro jak na Karlove moste. Neni mi nejlip, ale moje toulave boticky uz nekam potrebujou. (sun)
To se moc pekne cetlo. Obdivuju lidi, kteri dostali v restituci ruiny a meli odvahu to zvelebit. Mozna v tom je definice noblesy.
Zámek v poslední době opravdu prokoukl. Nový majitel se stará, aby byl pro lidi zajímavý. Velmi se mi líbí i přírodovědné muzeum. Jsem ale alergická na řeči o předchozí devastaci. Vůbec se nechci komoušů zastávat, ale na zámku jsem koncem 80. let pracovala a vím, že se udržoval a to včetně volně přístupného a lavičkami vybaveného parku. Při rekonstrukci, která proběhla v 70. letech, byly obnoveny nástropní malby, sgrafitová fasáda, kaple byla zrestaurována (jaké bednění? To bylo možná za války) a expozice byla velmi zajímavá, všechny exponáty byly ale zapůjčené z UPM v Praze. V se zámku NIKDY nechovala prasata, jak jedna průvodkyně kdysi tvrdila. To jen pro upřesnění. Jinak doudlebský zámek všem vřele doporučuji, zvlášť za letního horkého odpoledne nabízí nádvoří s fontánkou moc příjemné osvěžení.
Krásný zážitek! Já byla s dcerou v neděli na zámku Žleby a bylo to úplně super. Zaměřeno na Velikonoce, prohlídku oživilo několik scének lidí v dobových kostýmech a na závěr zprovozněná zámecká kuchyně, kde se topilo ve starých kamnech a pekly se velikonoční dobroty, které jsme dostali ochutn
Děkujeme! A sdílíme se zbytkem světa:
https://www.facebook.com/zamekdoudleby/posts/898725933504602
No, tady v Zásmukách pomalu začíná zámecký pán alespoň hospodařit a opravuje – začali dělat grotu v zámeckém parku, zámek sám děsivě vyhořel. To byla taky době poplatná veselice, zámek okupovali vojáci a tak hasiči dobrovolní za bránou sledovali, jak oheň zámek stravuje a čekalo se na vojáky. Čtyři hodiny, praví pamětníci.
No, o Radimi jsem tu už psala, hradní pán ji osobně vyhrabává ze země a už je na co koukat.
Mě zklamaly Dětenice. Je to tam na mne moc přezlacené. I když snaha o obnovení zámku se musí ocenit.
Byla jsem na zámek zvědavá protože můj asi prastrýc tam byl správcem statku nebo jak se tomu dřív říkalo. Jeho manželka tam byla zaměstnaná v zámecké kuchyni.
Mne vloni nadchl náchodský zámek – hlavně paní průvodkyně, která opravdu věděla … na rozdíl od zámku v Ratibořicích, který sice sám o sobě je půvabný, ale naše skupina vyfasovala otřesnou průvodkyni. Snad ji trošku omlouvá, že byl začátek sezóny a ona byla očividně nová síla, ale byl vůbec zázrak, že věděla, že jsme v Ratibořicích. A její hlášky typu „a myslím se tu kdysi setkali tři králové …“ byly úplně běžné. Vyloženě ji celé průvodcování bylo fuk. Ale samotný zámek je velice příjemný a okolní parčík se mi taky líbil (i když Lednice to není, že jo (rofl) ) a vůbec Ratibořické údolí stojí za procházku – je krásné – kór na jaře, kdy jsme tam byli.
Nádhera. Tá zámka na dvere je úžasná. Prekvapil ma detský kočík. Vždy som si myslela, že 3-kolesový kočík je až vynález konca 20.st. 🙂
Krásné povídání DEDE.
Já bohužel takový zážitek nemám, ale tvoje povídání ve mě probudilo touhu zajít na nějaký zámek na prohlídku. Pokusím se něco naplánovat v našem okolí.
Míša
Jojo, na Častolovice ráda vzpomíná moje maminka. Dokonce dostávala nějaké pozvánky na akce. Já tam nebyla, budeme muset napravit.
Není to tak uplně dokonalé, ale celkem příjemně je na zámku Jemniště. My tam měli svatbu. Kavárna je tam taky moc pěkná a v zahradě mají minizoo. A tam jsme potkali zámeckého pána v holinách a montérkách, jak roznášel krmení pro zvěř. To nebylo v den svatby, my tam byli před tím i potom. Ale přišlo mi, že zámecká paní je na nás až moc dáma v tom přehnaném smyslu. Ale taky se snažili. A bohužel už nevím, kde měl svatbu můj bratranec. Taky zámek, ale takový ten případ, jak někdo koupí ruinu a vlastnoručně ji zachrání. Tenkrát nebyla rekonstrukce ještě hotová, použitelná byla jen malá část. Ale přesto tam kromě sálu pro svatební hostinu bylo i novomanželské apartmá :). My ostatní jsme spali v penzionu o kousek dál. Ukazovali nám tam fotoalbum z rekonstrukce a fakt to byla ruina zavalená spoustou nepořádku. Na takové ty hlavní turistické taháky momentálně nechodíme. Dětem to ještě moc neřekne, škoda peněz.
Loni v létě jsme byli na zámku Žleby a to bylo tak akorát. Mají tam totiž oboru, opět minizoo (nojo, na to děti slyší) a hřiště, takže se dala kombinovat kultura, příroda a volné řádění. Byla to „obyčejná“ prohlídka, bez nějakých speciálních zážitků se zámeckým panstvem, ale přesto tam bylo tak nějak fajn. Lidí akorát a průvodkyně ochotně odpovídající na otázky a bez alergie na děti. Nejvíc se nám líbila zámecká kuchyně, měli ji fakt vymakanou.
Neměl jsem to štěstí, ale slyšel jsem samou chválu na Potštejn, ten je kousek od Doudleb. Podobně i na nedalekou Litici. Často se na těchto dvou místech konají různé zajímavé akce, tak je dobré to sledovat 🙂
V Potštejně se provádí?
Byla to roky zřícenina (jako Kuňka), kde jsme lezli po šutrech a do děr (jako na Kuňce).
Už jsem tam dlouho nebyla. A přitom je pod hradem taková pěkná promenáda kolem Orlice (ne, pod Kuňkou není, k Labi je docela daleko)
😀 (rofl)
Potštejn a Litici jsme si dali vloni – http://2cvoci.rajce.idnes.cz/14.07.26.-27._z_Seraku_na_hrad-y/ Prohlídka je na obou.
Jakom obvykle, krasne fotky.
Já Častolovice a Nové Hrady. Nápíšu odpoledne až příjedu, z počítače.
Na mne stejně jako na ostatní takhle zapůsobily Častolovice, měla jsme dojem, že i průvodci si paní Diany váží a mají ji rádi.
Asi nepřekvapí, že nejstudeněji působí zámky na turisticky vyhledávaných trasách. S Mušketýrem jsme třeba byli na zámku ve Vizovicích a chtěli jsme vidět méně vyhledávanou trasu, tedy pokoje pánů i služebnictva. Vůbec nebyl problém tudy provést jen nás dva, zato když jsme byli na Frýdlantu, bylo sedm lidí do zbrojnice málo a odmítli ji ukázat.
A paštiku bych ochutnala 🙂
v častolovicích jsem byla, taky krásný
fotky jsou krásné dede, tam bych si zašla. myslíš, že je to daleko od směru česká lípa, nový bor, kamenický šenov?
já bych mohla takhle doporučit hrad houska kde jsme byli v létě po asi dvaceti letech. úplně zničený z před revoluce, žádné okna, podlahy chyběly, všechno počmárané grafiti. měl před demolicí. nový majitel, ing. šimonek odvedl skvělou práci, hrad vypadá úžasně, taky rozhled po krajině a okolních kopcích jako bezděz je úžasný.
mám odtamtud mini historku. stáli jsme všichni na balkoně kolem vnitřního nádvoří, a průvodce nám vyprávěl o vchodu do pekel co se tam nachází. vyprávění zakončil slovy, myslete si o tom co chcete ale něco tam je, a na to dva z přítomých psíků procítěně zavyli.
je to na druhou stranu….
a pěkná je i Pecka, ale po dlouhé době,bych se ráda podívala na Lemberk…. a Inka by mohla něco povědět o Radimi…..
Kolem Housky občas jezdíme. Vždycky si říkám, že příště, příště už … 🙂
O Radimi básnila kolegyňka. Byla tam s dětičkama a prohlídka je nadchla 🙂
Ano, takhle mě okouzlily Častolovice. Je to už dost let, paní průvodkyně pořád povídala, jak to paní Diana Šternberková dává do pořádku 😀
No starali se tam o to „jak o svý“ 😀
O čtrnáct dní později jsme byli na Hluboké. Velký kontrast :/
jo,paní Diana …potkala jsem se s ní na zámku v Častolovicích 2x , nádherné setkání a skvělá ženská to je.. a máš pravdu, Hluboká, to je hnusná komerce a Hluboké to opravdu nepřidává, je krásná,ale studená…tak,jako Diana, se starala o Mělník paní Betyna…a příjemně je i v Chlumci nad Cidlinou…
Komerci bych jim odpustila. Pocit že jsem ve skladišti už míň :/