Zazvonila jsem u vrátek na zvonek a zachumlaná v nepromokavé bundě čekala, jestli se někdo ozve. V domě bylo stále ticho, ale zato hned po zazvonění se odněkud z hospodářského dvora vynořila mourovatá kočka a sedla si na práh. A najednou, před mýma očima, se proměnila.
Ten den bylo naprosto šílené počasí. Ledový vichr si občas vzal ku pomoci dešťové mraky a i moje dlouhosrsté psiny, zvyklé být celé dny venku, vděčně zalezly na pelechy v jídelně. Osada, kam jsem potřebovala zajet, je na vrcholku kopce, zcela nechráněná před vyjícím větrem. Dokonce ani koně ze stáje, kam jsem jela, nebyli ve výběhu a to je už co říct.
Ta kočka byla obyčejná kočka. Mourovatá, pěkná, dobře živená. Vyběhla směrem od stájí vlastně okamžik poté, co jsem zazvonila. Sedla se na práh, spořádaně si obtočila si ocas až kolem předních nohou a najednou… jako by se rozostřila. Na prahu neseděla spokojená, dobře živená kočka, ale roztřesený uzlíček větrem rozcuchaných chlupů, který zcela jistě co chvíli umře zimou a určitě i hladem.
Čekaly jsme – já i kočka. Marně, doma zjevně nikdo nebyl. Než jsem se otočila k odchodu, kočka se proměnila podruhé. Z rozechvělé chudinky se vyloupla normální otrávená kočka, která se zvedla z prahu a odešla zpátky ke stájím, kde bylo teplo a pohodlí zaručeno. Když už se panička nezodpovědně někde potuluje a neotevře dveře ubohé zmrzlé kočičce.
Musela jsem se té potvoře smát. Ta je ale vychytralá! A pak mě napadlo, jak jsem ráda, že moje psí holky jsou v podstatě taková jednoduchá stvoření. Pokud něco chtějí, dají mi to najevo a já souhlasím nebo nesouhlasím. Pak jsem si vzpomněla, jak ta kočka byla přesvědčivá a napadla mě znepokojivá myšlenka: kolik toho svým upřímným a jednoduchým fenkám spolknu já?:))
A tak se dnes ptám: kdypak se vás naposledy vaše zvěř pokusila přechytračit? A jak? A pro bezzvířecí čtenáře téma rozšiřuju vedle zvěře i na malé děti:))
Dámy, ještě k té trávě. To se má tak! Pes má v žaludku velmi silné kyselé prostředí, příroda ho vybavila na trávení těžko stravitelné potravy, jakousi malou chemickou továrnou vyrábějící hlavně kyseliny. Proto, když je prostředí už hodně kyselé sáhne, tedy chlamstne pes po trávě, nebo něčem zeleném, protože to je zásadité a tím tu kyselost v žaludku tlumí. Nu, a někdy si ukousne celý list trávy (také jsem si všimla, že preferují raději pýr) a na problém s kapesníčky je zaděláno 😛 . Ajvinka raději uždibuje trávu po kouscích, ale Klérka, ta se cpala jako koza a to bylo! V zimě nahrazuji trávu, tedy zásaditost, zelenou vodní řasou SPIRULINA. Poradil svého času u Klérky, náš spřátelený pan doktor veterinář.
Eh Alex, když už tu máme takové téma, neradí pan doktor nebo ty něco proti flatulenci? (blush) Když si Ari upšoukne, musím se evakuovat! (wasntme)
Je fakt, že včera holky dostaly telecí kosti s celými kloubními hlavicemi (jsem úspěšnej lovec, no!:)), ale ona mě čas od času nutí otvírat okna i když je jen na granulích…
Ahoj Dede, myslím si, že je to naopak. Dokud byli mí psi na granulích, tak se po jejich upšouknutí nedalo být s nimi v jedné místnosti. Od té doby, co BARFujeme, tak tento problém neexistuje a přestalo jim i smrdět z tlamek. Občas si venku uždíbnou trávy, ale protože teď je pevnou součástí jejich jídelníčku zelenina včetně salátů, tak se „pasou“ zřídka.
Díky… já to kombinuju, granule, konzervy a syrové maso a kosti. Na trávě se mi pasou, protože zeleninu do huby nevezmou – tedy (zkoušeno dnes ráno) vezmou! Ale brzy někde nenápadně netknuté upustí a pak se tváří, že ten kousek čehokoliv v životě neviděly (wasntme)
Naštěstí žádné problémy se spasenou trávou nemají a pasou se na čisté – tady u nás „špinavou“ ani nemáme 🙂
Náš pes obvykle měl zapáchající plyny, když dostával jak granule, tak maso a nebo něco sušeného na okusování. Pokud dostává odděleně jen granule, tak mu to plynatost nezpůsobuje. Je to dáno tím, že maso se jinak tráví a granule taky jinak a dohromady to zažívání zatěžuje. Takže já doporučuju nemíchat.
Nemíchám to… buď mají jedno nebo druhé a s delšími pauzami 🙂 Ale holt občas prdí jak brigadýři (blush)
Zkus si na netu najít výrobní postup granulí. Já byla zděšená a během dvou dnů jsem se rozhodla pro BARF. Už takto krmím rok a jsme spokojení všichni. Psi se na granule nikdy tak netěšili jako se těší na jídlo teď. Je to sice pracnější, je potřeba myslet dopředu a mít mrazák, ale výsledek mi stojí za tu námahu. A i tu zeleninu se naučili v pohodě přijímat.
Je to pravda, tráva jednak působí v žaludku psa jako antacidum a nebo jako prostředek, aby si vyčistil žaludek, pokud jim tam něco vadí, něco uvízlo. Tak se stane, že se pes po pozření trávy vyzvrací a vyčistí si žaludek a nebo tráva projde trávicím traktem a obalí to, co má odnést druhým směrem.
Dede, takova krasna miniatura. (inlove) Uplne to vidim. Jo, a jak jste dopadli po te bouri?
Díky Hanko (inlove)
No proud nešel až do noci, tak jsme se s Markem a psy vypravili do elektrifikované civilizace – tedy tedy do Dvora do hospody. Hezké to bylo:))
Jinak tu v okolí popadala spousta stromů, Labe bylo veliké a červené, ale vcelku se nic vážnějšího nestalo. Jen se zase topíme v bahně, s čímž nic nenadělám (jen meju psy:))
Áno, áno, kočky a psi mají ušiska nastavená na „jedlé zvuky“ a nikdy nezklamou. „Nejhladověji“ se chovala chudinka Lucky. Sotva jsem přišla do kuchyně, natahovala se mi na nohu, stavěla se na zadní a mňoukala tááák žalostně, že by se kámen nejen ustrnul, ale narostly by mu ruce, aby mohl hlady umírající kočce dát co nejrychleji sousto. Když chci dál masovou kašičku pouze bílé Indy v garáži, musím skleničku otevřít až tam. Jinak v domě cvaknutí víčka (i něčím tlumené) přiláká kočky a to jim pak samozřejmě musím také dát, jinak by nedožily večera. A všechny kočky, ale hlavně naše bývalá Kotě, Dixie a teď Rusty se uměly (a umí) udělat tááák šíííleně těžkými, když je čas jít ze zahrady domů, nebo prostě být jen přemístěny odněkud kde se jim líbí. Nikdy jsem nepochopila, jak je to možná, že jejich „běžná“ váha se najednou div ne zdvojnásobí.
Fenka (Jenny) manželových rodičů zase měla fígl při procházkách. Vždycky, když ji zaujala nějaká vůně a chtěla si pach patřičně nasát – přisedla a dělala že čůrá. Velice rychle přišla na to, že z této pozice ji nikdo rušit ani odtahovat nebude. Trixie sice nepřisedává, ale dokud se nenabaží nějakého pachu, „zabejčí se“, čumák dolu a jen na nás zvedá svá prosící kukadla. Ví, že to funguje a protože ona naštěstí žádná hromádky nikdy nepožírá, necháme ji, ať se tím pachem třeba opije, když ji to udělá radost. Jediné, co jí nedovolujeme je okusování trávy(ne vždy jsme úspěšní). A ne proto, že bychom ji „vitamíny“ nepřáli. Jenže ona klidně sežere i dlouhý kus traviny, který se ji v žaludku nerozloží. A stane se co? Příští den působí kus trávy jako „pojítko“ hovínek. Takže vypadne jedno, druhé je trávou spojené s třetím, druhé svoji vahou odpadne, ale (mírně obalená) tráva tam zůstane viset !!! Někdy se toho Trixie zvládne zbavit o chvilku později další várkou (musí ji to samotnou lechtat), někdy musím použít ubrousek a trávu vytáhnout. Pardon za grafický popis, ale to abyste pochopili, proč tráva je „zakázaná“. 😀
Jenže tu trávu žerou proto, aby se jim pročistilo trávicí ústrojí.
Nu, Iva má pravdu. Trávu žerou proto, aby se jim lépe trávilo. Chi, Chi, Maričko, i já tahám papírovým kapesníkem dlouhou trávu z druhého konce psa, než je psí čumák. Na tohle je lepší už natrávená tráva od koní :-), neboli kobyláky. Akorát mám strach, aby koně nebyli začervení. Potom máme koňské bobky na zahradě, jenomže v jiném tvarové designu 😛 . To je téma Maričko (chuckle) .
Ivo, Alex – to já vím, že se to tak vysvětluje a možná je to i pravda. Jenže Trixie s trávením nemá nejmenší problem (kolikrát měla třeba průjem bych spočítala na prstech jedné ruky). Syrové zeleniny také sní dost a navíc já ji do večerních granulí přidávám výživu, mimo jiné i na dobré trávení, která snad mnohokrát nahradí pár kousků trávy. Když vám do auta na sedadlo (naštěstí přikryté) vyskočí pes s kouskem „trávy“, které si všimnete až „po čuchu“, tak to není žádná slast. 😀 (chuckle)
Do granulí jí dávám tohle:
http://www.chewy.com/dog/solid-gold-seameal-dog-cat/dp/49212?utm_source=shopzilla&utm_medium=cse&utm_content=Solid%20Gold&utm_campaign=hg
Maričko, to je zajímavé – moje holky zeleninu nežerou (snad jen vařenou zamíchanou v mase), zato se pasou jak kozy – hlavně na pýru. A problém, který popisuješ, prakticky nikdy nezaznamenám.
Čím to může být? Že by to líp kousaly? (wasntme)
Strakatice žerou nejen trávu- pýr hlavně, ale klidně sežerou i bylinky, když rostou na záhonu, taková Světluch oblibuje třeba šalvěj a tymián, zatímco Borůvka nerozlišuje- ale taky zeleninu. Mrkev, brokolice a paprika (nikoli zelená, tu totiž nejím ani já) patří mezi oblíbená krmiva 🙂 A Maričkou popisované účinky důvěrně znám 🙂
taky to u našich psounů neznám. Trávu ukusují a hlavně dlouhou.
Taky jsem už tahala trávu. Ale vyslechla jsem názor, že to tahání může být nebezpečné, když je tráva ostrá, prý že pak může i rozříznout střevo. Má se prý jen těsně u zadku ustřihnout. No ale kdo chodí na procházky se psem s nůžtičkami v kapse, že?
Maričko, s větou o psích a kočičích uších nastavených na „jedlé“ zvuky souhlas na 100%. Denis se vypracoval tak, že bezchybně reaguje i na zvuky, které se ho ale vůbec netýkají, jako je třeba cinknutí mikrovlnky. To všeho nechá a hned spěchá zaujmout místo u stolu. Panečku, kdyby pokaždé takhle bystře reagoval na zavolání, to by byla krása !!!
simulovat vyhynutí hladem dokážou i hlodavci. Ty potvory mají uši jak rys a stačí zašustit pytlíkem v komoře, otevřít lednici či klepnout nožem o prkénko. Ozve se ohlušující pískot a z dvířek klece (necháváme je otevřené) se srdceryvně natahují dva čumáčky. Skáčeme jim na to.
Áno, aj náš už nebohý Ňufák (dožil sa 7 ) pišťal mocným ultrazvukom, keď mu nebolo podstrojené v obvyklú hodinu a v krajnej núdzi – tesne pred vyhynutím – dokázal tou veľkou keramickou miskou trieskať o podlahu akvárka! Proste chytil do zubov, nadvihol a pustil. Opakujeme, kým nedostaneme plnú misku. A tiež nebaštil len tak hocičo! Suché krmivo sa nerátalo, to mal vždy, ale čerstvá zeleninka musela byť priebežne.
Ano, znám! Copak moje zvířata, ta už mám prokouknutá, takže i když se Ziki tváří, že musí nutně ven (ano, stále se nenaučil používat kočičí dvířka do sklepa, ač ze sklepa je užívá přímo bravurně) nebo že nutně potřebuje do držky (teda žrádlo že), tak vím, že to není tak akutní (ale stejnak spěchám, protože on je velmi hlasitý). A ani Toya mne už nedojímá svým úpěnlivým hrkáním prázdnou miskou – chich
Ale jednou mne vypekl sestřin jezevčík. Já to sem už několikrát psala – vzala jsem ho na vycházku a on mi kilometr od jejich bytu totálně ochrnul na zadní nohy :O … si dovedete představit, že by se ve mne krve nedořezal. Za prve jsem si ho vzala de fakto bez dovolení (bylo po Silvestru a všichni ještě spali) a za druhé mám ho ani ne půl hodiny a pes je na dosmrti mrzák! Tak jsem milou Nelinku popadla do náruče (a že se pronesla, ludra jedna) a mašírovala s ní k domovu. Před vchodem jsem potkala Jendu „Proč toho psa neseš?“ „Čoveče, ona je úplně ochrnutá!“ A Jeník, naprosto nezvířecí a nepsí člověk, řekl „Dej ji na zem, si z tebe dělá pr … srandu!“ A fakt, jen jsem ji postavila, zavrtěla prutem a vrhla se do bezpečí jejich bytu. A od té doby vím, že jezevčík chytřejší člověka (rofl) (rofl)
Ach, jezevčíci, toť psychlogové!
Ygo! jak je možné, že mi tahle historka utekla? (rofl)
Taky bych byla na mrtvici, to se vsaď!
Jinak ti to věřím – patnáct let s jezevčíkem jednoho poučí. Přiznám se, že mi ta jednoduchá přímost mých vkoidů (v tom jsou si všichni podobní) vyhovuje – ne, že by se mě občas nezkusily nějak přesvědčit, ale málokdy při tom něco hrajou 🙂
naprosto běžné třeba je, když jsem na návštěvě u mamky, že přijdu domů z nákupu, falco sedí u prázdné misky a úpěnlivě kvičí hlady. tak si říkám, ubohý psíček, oni tu na mě čekají s jídlem, zatímco se poflakuju po venku, tak mu honem dám najíst. a on to není ubohý psíček.
Musím přiznat, že se Berry v psím hotelu naučila žebrat. Sice jen sedí a kouká, ale má to takovou intenzitu, že sama žasnu! 🙂
Z poslední doby důvěrně znám řev na téma: „Ty mě tam chceš snad nechat zmrznout, blázníš, mrzne mi už i ocas a tobě to ke dveřím tak trvá!“Ano, milovaná kočka, která půl života strávila bůhvíkde venku, řve na Mušketýra, že pomalu vystupuje z auta a jak to, že u toho telefonuje, když ona pospíchá domů?
Borůvka nahluchlice umí u stolu vypadat, že 14 dní nežrala a do pěti minut asi umře, a tak občas zakňučí, za což jí ji napomenu a Mušketýr se tváří, že chápe, jak je ubohá. Světluška sedí za ní naprosto mlčky, ale mlčí tak nahlas, že se to fakt nedá.
Pokud jde o přechytračení, tak u nás co je na zemi, to je psí. Borůvka to vztahuje i na věci v taškách, které leží na zemi. Dodnes si pamatuju vykulené oči malého Holanďana, kterého jsme žádala, aby nenechával jídlo v tašce na zemi, protože psi kradou 🙂
Mlčí nahlas! (rofl) To je velmi přesné!
Přesně jak píše Pája. Najty si nevšimne, když se v zápalu blbnutí v lese napíchne na větev nebo když na agility omylem napálí hlavou do nějaké překážky, místo aby ji překonala (ano, to se jí jednou skutečně povedlo a byla to taková rána, že jsem čekala, jestli bude psice ještě víc praštěná nebo jestli se jí naopak rozsvítí… (chuckle) ). Ale když píchne včelička ubohého pejska do tlapičky, nebo chudince někdo nedopatřením přišlápne ocásek, to je zlé! Momentálně Najtynce léčíme zánět zvukovodu. Teď už je to daleko lepší, ale měli jste ji vidět před týdnem, když jsem ji po bolavém oušku jen jemně pohladila! Zakňučení a k tomu pohled týraného psa. Zajímavé je na tom to, že nejsrdceryvněji se tváří obvykle přede mnou (protože ví, že jí na to skočím a začnu ji litovat… 😀 ).
A ještě jsem si vzpomněla na Bertíka. Miloval cizí lidi a na ulici se snažil vybrané jedince přivítat. Jednou jsem s ním čekala před obchodem na nakupující maminku. Pršelo. Kolem šla starší paní a Bertík začal vrtět ocáskem a kvílet a vítat se s ní. Protože ne každý člověk měl vždy pochopení, stáhla jsem si psa k noze a okřikla jsem ho. Paní mě zpražila vražedným pohledem a pak sladkým hlasem promluvila na Bertíka: „Chudáčku, ty bys chtěl jít se mnou? A musíš tady stát v dešti…“ (rofl) Asi vypadal, že ho doma týráme a on si potřebuje najít novou paničku či co… (whew)
Nu, abych se přiznala já jsem saďour. Když začne Dareček ráno o půl šesté (podle přírody o půl paté) jako dnes ráno fňákat, že se musí přece vstávat a kde jste kdo a já nemám v misce granule, tak to vydržím a nevstanu a nevstanu. Za půl hoďky toho nechá.
Ajvi je Beruška, ta si nevymrčuje a když začne tancovat u stolu, když jíme, tak dostane vynadáno. A je klid.MLP to nedokáže a dělá posluhu. Oběma.
No u nás jako přes kopírák!
Spomínam si, ako skorojazvečík Brettko raz na balkóne chytil labou včelu – a samozrejme do tej laby dostal žihadlo. No pár hodín vyzeral, že umiera. Triasol sa, chodil o troch labách, pozeral ako postrelená srnka… Menila som mu studené obklady a strašne sme ho všetci ľutovali.
Choroba pominula, keď som s ním šla večer von. Normálne chodil po všetkých štyroch, riešil si svoje psie záležitosti, poštekal sa so malým čiernym susedovic psom – proste nič mu nebolo. Skoro sme ale odpadli, keď po návrate domov zrazu zase chodil len o troch labách a tváril sa, že určite umrie 🙂
Honásek uměl předvádět ubohého hladem týraného kocourka, že by mu to kolemjdoucí člověk uvěřil.
Fousín to umí také. Navíc ty jejich neodolatelné kukuče, když mají na něco chuť. Umí se tvářit zatraceně mile a roztomile, že by jim člověk dal poslední kůrku.
Hepina je jinačí. Je to dáma a nebude se přece přetvařovat. Včera večer, když syn Petr přišel z divadla, předla jak o život. A láskou k němu se mohla rozplynout.
Vzala jsem si jí do náruče. Okamžitě mě sesyčela a praštila packou. Jaképak mimikry. Neotravuj paničko.
Míša
Kočky se o to snaží skoro pořád…dělají hladové,týrané,nedomazlené..a hlavně, když přijde někdo,kdo jim na to skáče… to pak zírá,jak nemá na talíři maso,jak kočka metelí pryč s olivou napíchnutou na drápku…
PS: Moje malinká, něžná Noriska má dneska 6. přineseniny…..
a neustále mne překvapuje u nás vzniklá kočičí rodinka: http://sharka-68.rajce.idnes.cz/kocici_rodina/
nikdy nezapomenu,jak Pitina kojila Majolenku,ač sama nikdy koťata neměla.
oliva napíchnutá na drápku, tak to jsi mě dostala Sharko!!!
naše koče si teda umějí říct o granule ale ony vyžadují plnou misečku tak se tváří „pokud mi nenasypeš vyhynu“ docela často
psi?? Terry je héréčka co se zdravotního stavu týká, píchne ho včela, umírá, za 10 minut stojí nachystaný, že jedeme na obrany je přece úterý, snažím se mu to nežrat ale moc mi to nejde
Nastik, ani nevím, ta je spíš nedomazlená, nedohlazená, nedopochovaná 🙂
kradou hlavně zelený, a žerou..snažím se je krájet a nedávat je na ozdobu celé..tuhl ejsme neodolala a koupil ajim konzervičky – kuřecí maso s kousky oliv..no kdybys viděla ten tanec sv.Víta-chceš nás zabít? otrávit? Sněz si to sama!!! FUUUJ..Bléééé, nám je zlééé… málem mě kleplo… finfa mne napadla,když jsem konzervu nesla do lednice,že ji vezmu ráno venkovním kočkám, že budou mít béne..měli jsme načaté olivy v lednici, tak jsem je vyndala,do konzervy jednu rozpižlala,kápla trochu nálevu a ta rychlost,jak to zmizelo, by mohla konkurovat rychlosti světla (chuckle)
Ono to bude tím, že olivy pro lidi jsou většinou ve slaném nálevu … já třebas miluju olivy a nivu – nakrájím si to do misky a mám místo svačiny … a jenom se otočím, už má v misce zabořenou čuňu Zikmund! Nedožera jeden, kdybych ho neodehnala, tak mi nic nenechá.