Jela jsem dneska nakoupit a spokojeně obhlížela kolem silnice, jak jaro nastupuje v plné parádě. Na polích popojížděly traktory, na políčkách bylo vidět lidi, jak plnými hrstmi sejí budoucí úrodu. Sluníčko svítilo, prostě idylka. A pak jsem je zahlédla. Co? Přece strašáky!
Moderní doba si žádá inovace. Takže ve vinohradech se nestaví strašáci a nestřílí se z brokovnice (i když podle čerstvých patron kolem vinohradů v době před vinobraním bych řekla, že ano), ale používají se zvuková děla. Ptala jsem se, jestli fungují. Prý jen chvilku, pak si ti černí špaččí mizerové zvyknou, i když se mění frekvence.
Takže mě skoro nadchlo, když jsme strašáky na poli uviděla. Pravda, i oni prošli jistou modernizací. Letošní móda pro strašáky zahrnuje vyřazené svetry pestrých barev, vkusně doplněné hadrovým pytlíkem místo hlavy s namalovaným obličejem. Na klacku místo rukou je vidět inovace největší- stará cédéčka na špagátech, která se ve větru otáčí a blýskavými prasátky mají ptáky odhánět.
Nevím, jak je to s účinností strašáků. Každopádně na poli zřejmě osetém obilím zatím žádní nebyli. Ale možná si taky zvyknou. Až budou posedávat na vodorovných klaccích navlečených v pestrém svetru, bude to jasné 🙂
Více zde: http://matyldin-svet.webnode.cz/news/strasaci/
Dede: moje dnešní otázky jsou následující: Co vystraší vás? Jaký bubák na vás platí… a jak dlouho to trvá, než si na něj zvyknete?:))
Abych uvedla příklad: vím, že bych měla v zimě nosit čepici. Když onemocním, jsem okamžitě skoro vzorňucha – nosím čelenku a kapucu. Strašák funguje! Ale jak dny jdou, jsem stále oprsklejší, až zase sedím na větvi a se zájmem koukám, jak cédéčka na provázcích vrhají prasátka. Jinými slovy… už zase chodím s hlavou nepokrytou:))
Matyldo, ten dnešní fukéř nemohou žádní strašáci ustát!! Škoda, mě se líbí. Líbí se mi ta kreativita tvořitelů.
Dede, tak s formulářem (růžovým) nevím, nemusím vyplňovat, ale jakýkoliv formulář mám-li vyplnit, tak se orosím a vytuhnu leknutím , že zase budu za blbce 😛 .
Velkého strašáka mívám, po lékařských vyšetřeních, když se čeká nějakou dobu na výsledek. Strašák typu, „co najdou“. Brrrr.
Alex, o těch velkých strašácích nerada mluvím. Máme je všichni a jen někdy se z nich dá udělat legrace. (h)
Máš naprosto pravdu, Alex. Ten růžový papír vyplňuji systémem n+1 (podívám se do příslušné kolonky v loňském roce a napíšu datum o rok vyšší). Naštěstí si už naše paní účetní zvykla.
S tím čekáním na výsledky … máš pravdu, je to brrrrr.
Milá Dede a Matyldo, děkuji za dnešní módní koutek. Jdu si sehnat pěkný pletený svetr, papírový pytlík a dvě CD na honění vody 😀 .
JJ, dnes to je to krásnej šrapnel… (inlove) Já se, s dovolením, přidám, ju? 🙂
Přidej. Ráda Tě uvidím 🙂 . Ale vážně, duben je za dveřmi a už vypsali zkušební téma. (wave)
Obrazně řečeno, strašáků se bojí Amálka. Bojí se vlků a další dravé zvěře v našem pražském bytě, a tak mě často vyzývá, abych s ní šla k plným miskám a lseovala ji při jídle. Asi ty vlky odháním fakt dobře, nebo co.
Apino, gratuluju k získání pozice úspěšného odhaněče vlků! (inlove) Když si to myslí Amálka, tak to musí být pravda (chuckle)
Dede, kdyby jen zaseté obilí (koneckonců je namořené a z hlediska zdraví ptáků nic moc), ale takový hrách, to je pochutina. Co jsme ho zaseli, máme na polích hejna holubů. A strašáci jsou jim ukradení. Další fáze nastane, až hrách začne zrát. To bude teprve bašta a my sklidíme méně.
Popravdě, mám dojem, že strašáci zvěř neošálí – minimálně ne na dlouho. Když vidím, na co se klidem dívají srny… 😛
Matyldo, díky za strašáky. Beru to jako inspiraci pro lidovou tvořivost. Taková soutěž o nejkrásnějšího, či nejstrašnějšího strašáka by nebyla špatná. Taky by byl bezva nějaký strašák provedený kreativně od šikovných tvořitelek, třeba přilepený k dlouhé špejli , jako zápich do květináče. Prostě strašáci ve mně budí inspiraci a fantazii.
Jenny s tím strašákem coby zápichem do truhlíku jsi mě nadchla! 🙂 Mým favoritem jsou sice klasické větrníky, ale malej strašáček by nebyl zlej (chuckle)
Asi s tím už budu nudná, ale Ari větrníky ráda loví… přežijí jen ty na parapetech (wasntme) Zajímalo by mě, jak by dopadl ten strašák!
Stařecká senilita:
občas se mi vybaví úryvky dávných básniček z dětské literatury. Někdy vím odkud to je, někdy ne. Když jsem ještě neuměl číst, tak mi teta koupila úplně první číslo Mateřídoušky (1945).
Příklad:
Přede mnou mají být medvědi! Já jsem lovec, copak to nevědí?
Takže na téma čepice a Velikonoce:
„A to jsi šel ven bez čepice?“
„Ale já jsem si šel pro kraslice!“
Tak to tedy opravdu nevím, z čeho je to úryvek.
A na téma strašáků písnička, na kterou si starší třeba ještě mohou vzpomenout, tu jste mohli slyšet v rádiu někdy na začátku 60. let:
Po silnici zvečera
šlapala dvě sombrera,
strašák v poli vesele jim zamával.
Hele, další strašáci,
budu tu mít legraci,
beztak jsem se tady v noci skoro bál.
Krmiči, to jsou bezvadné říkanky! Díky, že jsi je sem napsal 🙂
Jé, ta písnička opravdu existuje! To jsem si ani nemyslel.
https://www.youtube.com/watch?v=MvAkUmPEGNk
Taky mám svoje strašáky – vážnější i ty méně vážné. 🙂
Třeba jeden z těch na první pohled nevážnější, který ovšem může svými dopady zvážnět, je ochromení mozkových buněk ve chvíli, kdy přede mne někdo položí formulář – nejradši ten na růžovém papíru:)) I to je důvod, proč jsem tak vděčná za svoji přítelkyni, která je zároveň mojí účetní (blush)
Další reálný strašák je problém se „závislostí na internetu“ Protože na něm pracuju, nemohu se mu vyhýbat, jsem na něm denně. A vždy přijde den, kdy cítím, že mi to už leze na mozek, že mám nutkání pořád kontrolovat stránky, poštu… všechno. Tak se snažím si dělat „beznetové dny“ 🙂 Třeba poslední víkend včetně pátku. Přiletěl Marek na velikonoční prázdniny, slavili jsme jeho narozeniny (byť je měl už v úterý:)), chodili se psima, povídali si, dělala jsem domácí práce, četla jsem – a nebyla u počítače a na netu. Bylo to velmi osvěžující!
Milá Dede, ten růžový každoroční destabilizátor mých nervů mně BTW nutí přemýšlet o ryze české vlastnosti. Většinou jsme mistři poslední chvíle a kreativci. Jen díky tomu mohu přežít návštěvu příslušného úřadu.Chystám podklady a vytáhnout z mých soukmenovců rybářských papíry , je nadlidský úkol, někdy se mi zdá, že na nich nejen večeří celá rodina ale taky, že je měly na nějakém tajném místě, třeba jak se říká uloženy v jednom domácím zvířeti na patřičných místech :)) a ti je jen strašák březnový,o těch ostatních raději nemluvím.
A taky si předpesuji nettové hodiny aspoň se snažím, páč čeho je moc, toho je příliš.(inlove)
to mělo být pod Alenou
čepici, rukavice /i košilku/ jen v krajním případě, o deštníku ani nemluvím. Jak jsem stará tak jsem asi hloupá.
Dede, nechci být za hnidopicha, ale nedá mi to 😉 . Na POLÍČCÍCH (tedy fackách), toho moc nenaseješ, ani ten strašák není potřeba.
Ech, omlouvám se Dede, ona to nepsala (blush)
Měla jsem si toho všimnout 🙂 Opravím to, aby to nedráždilo další čtenáře (angel)
Se kaju, všimla jsem si toho ráno, když jsem na článek koukla, ale musela jsem odjet a řešit a pracovat a… prostě jsme se nedostala k tomu, abych Dede napsala žádost o opravu…
Ale jo, já jsem jen chvíli přemýšlela, co to je za tvar. Políčko, políček, polička (blush) , čert aby se v tom vyznal 😉
Strašáci podle mne patří k životu. Ti ve vinohradu, i ti ostatní.
Ale když jste tu vytáhli zrovna ty čepice …
Přestěhovali jsme se na větrnou Hůrku. V noci jsem skoro nemohla spát, jak to pořád někde bouchalo, hvízdalo a hučelo. Ale hlavně, začínám v kabelce nosit čepici. Potřebuji jí na přejití od metra domu a ráno k metru. V metru čepici sundám a pak už ji nepotřebuji (i když teď fučí všude). Nepamatuji, že by tam bylo bezvětří! Pořád fouká aspoň trošku a hlavně obvykle víc, než v centru. V Podolí byla jedna větrná ulice, ale jinak to tak nějak šlo, tohle je fakt šíleně větrné místo. Rysinka se bude muset adaptovat, bytostně nesnáší vítr.
Ano, je pravda, že když se vyleze na Hůrce z metra, tak to tam frčí. Vždy si řeknu, jo, už jsem tady… Ale nenapadlo mě varovat teda…
Karakal, to důvěrně znám, bydleli jsme na Lužinách 10 let a na Hůrce jsem pracovala – redakce IDG byla v budově, co je poliklinika Lípa 🙂
Ano na věčný vítr se dá zvyknout, ale když je zima, čepici je lepší nezapomínat (wave)
Vítej mezi nás, co bydlíme na Větrné hůrce. U nás se vítr rozběhne, a pak na té rovině neví, kdy přestat. Kapuce je zásadní část oblečení 🙂
Chm,to je všecko nic. To u nás chtěli stavět věrné elektrárny, než jsme jim to zatrhli.Na větrné mapě ČR hrajeme úspěšně, fučí, fučí… 🙂
Já abych řekla pravdu Matyldo, tak se nejvíce bojím neočekávaného. A tak se každý večer modlím za zdraví, klid a pohodu v rodině.
Strašáci jsou fajn a je fakt, že naposledy jsem je viděla v dětství. Ale to bude asi tím, že žiju v městě a jsem kavárenský povaleč.
Míša
Míšo, z toho co píšeš, koukají životní zkušenosti. Snažím se neočekávaného nebát, ale když mi třeba některý z kluků volá v „divnou“ hodinu, tak se stejně leknu (wasntme)
A všechno nej k narozeninám, přeju! (inlove) (f) (party)
Dede, s pokrývkou hlavy to mám úplně stejné. Kapucu natáhnu když prší a nemám deštník a čelenku, když docela dost studeně fičí. No taky si slibuju, že se polepším.
Taky si slibuju… ale když já v té čepici tak blbě vypadám! (wasntme)
No, to já taky, a když ji sundám, tak to není o nic lepší, takže pokud chodím do zaměstnání, čepice nehrozí.
(rofl) Aleno, ty jsi ale číslo! Já tedy doufám, že pořád vypadám bez čepice o něco líp, než s ní! 😛