Miluju jarní sluníčko, které svými šikmými paprsky prohřívá ubolenou ledovou zem, tahá z ní trávu a kytky, lidem rozehřívá srdce, maluje úsměvy, probouzí radost a aktivitu. Zvědavé paprsky by si ale mohly nechat od cesty nechutný způsob, jakým zvesela ukazují, jak strašně se během zimy domácnost ušmudlala.
Ta okna! Ten prach! Paprsky jarního sluníčka mají přesně ten úhel, před kterým nezůstane nic skryto. Jak mě nechává vánoční úklid chladnou, tak ten jarní je pořádný útok na moje lenivá já – takhle to prostě nejde. A není to Velikonocemi, kdepak, je to sluníčkem!
No a včera jsem četla na iDnes článek, který mě velmi zaujal. Jak to tak vypadá, do dvou let by se měl objevit jakýsi sprej s nanočásticemi oxidu titaničitého a špína má smůlu – na povrchu našich věcí se neudrží!
Moje reakce na tuto zprávu byla trojí. Za prvé – to je zase jednou pitomost! I kdyby něco takového bylo, bude to strašlivě drahé, takže těžko se to bude nabízet v akci někde v drogérii. Za druhé mě okamžitě napadlo: kam tedy bude padat všechna ta špína, která se na povrchu čehokoliv nastříkaného neudrží? Nejspíš musí vsadit na to, že všechno s tím nastříkat nedokážeme. No, a za třetí jsem se zasnila. Co všechno bych doma nastříkala, kdybych takový zázrak měla, byť samozřejmě v omezeném množství, viz bod jedna?
Ach, první by byla kuchyň s jídelnou – světnice, obsahující mimo jiné veliký sporák a kamna na dřevo. Je to úžasná místnost, světlá, teplá, příjemná, veliká, vítající plno lidí i psů… ale věčně, fakt věčně zaprášená všude tam, kde nemá tendenci být umaštěná –sporák, zablácená či plná chlupů – podlaha. Úklid této místnosti je nikdy nekončící boj, dokonce, i když jsem doma sama, jen se psy. S koncem topné sezóny ubude prachu, ale přibude svinčík na podlaze, protože pořád někde otevřený Dům láká k probíhání dovnitř a ven na zahradu – a to nejen psy:))
Hm, a co takhle koupelny? Zvlášť, když je doma mužstvo, tak si občas lámu hlavu, jak může být umyvadlo pořád tak špinavé? A ta zrcadla! Jo, to by byl taky adept. Nebo ložnice. Pořád spíme v pravých péřových peřinách – miluju v noci opravdové chladno v místnosti, tak musím mít teplé peřiny. No a postel má leštěný dubový rám a za hlavami pod šikmou střechou je veliký dubový peřináč. Obojí je nejspíš pomsta za něco… já nevím, za co, asi za tu podkrovní ložnici. Prach je tam prostě pořád a navíc se z toho peřináče blbě utírá, protože tam z kraje postele nedostanu.
Úvahy pokračují osobnějším směrem. Bývám každou chvíli špinavá od psů, hlavně, když se mi Beruška večer přijde na chvíli stulit na klín, byť jen půlpsem. Že by…?:))
A tak se dnes ptám prakticky: taky vás sluníčko nutí k jarnímu úklidu? Nebo se prostě sluníčkem nenecháte vyrušit ze svého rytmu, který máte zažitý, sluníčko nesluníčko?
A pak se ptám teoreticky: kdybychom si skutečně mohli koupit trochu toho zázračného spreje – co byste tím postříkali vy?:))
Pojďme si povídat o uklízení, pořádku a o tom, jak těžko se první dělá a druhé udržuje!:))
Kdyby měl někdo chuť na drablík, tak bych měla téma:
Kdo, já? Tak abys věděla, TAKOVÝ čuně nejsem!
Tak co, dáte si?:))
Nemám čas číst komentáře, snad někdy později, až odevzdám všechnu práci.
O tom spreji vím už dávno a pořád na něj čekám. V první řadě kuchyň! Až pak cokoliv jiného. Rozhodně okna a zrcadla. A auto! Hlavně čelní sklo, protože když správně zasvítí sluníčko, tak přes špatně umytá okna nevidím, kam jedu. To vlastně v jedné řadě s tou kuchyní, možná i před.
Úklid je teď takové zvláštní téma. My uklízet nestíháme, jen likvidujeme příliš velké chuchvalce prachu. Strašně ráda bych si uklidila nový byt, ale tam teď nesmím, zpozdily se podlahy a jsou ve fázi, kdy tam nesmím šlapat. A přitom je kuchyňská linka pokrytá vrstvou jemného prachu. A trouba vypadá strašně. Starý byt uklidíme, až bude prázdný. Budu gruntovat dva byty v krátkém sledu a v nulovém čase. Chjo. Ale na to jaro v novém se moc těším!
Vsetko a stale, upratovat je celozivotnym poslanim jej i jej matky, ktora i ked ma 94 tak jednoducho musi vecne utierat prach. ja som leniva u nas doma sa robilo velke upratovanie 2x do roka a nie kazdu chvilu. Umyvacku nemame z roznych dovodov. Som jedina kto ju chce, vodu mame len zo studne, v ktorej mame v poslednych rokoch malo vody, nemame na nu miesto a take podobne veci. Aj mne pomahaju deti ako s umyvanim, tak i likvidaciou.
Musím říct, že bych ten čistič nenastříkávala na žádné vodorovné plochy. Jelikož dělá z vody a svinčíku kuličky, mohla bych dopadnout, jako když Jánošíkovi hrachu podsype (to jsme myslela, že by mohlo být téma pro mé dnešní drabble, ale nějak nemám páru). Kolega měl jednou na pracovním stole poltrgajsta – nakoupil si mikronové skleněné kuličky, pár mu jich po otevření nádoby vypadlo na desku, a pak jen pozoroval, jak se mu po zdánlivě vodorovné desce stolu samy od sebe posunují věci 🙂 .
JJ, ty nezklameš! Jako bych to drablátko viděla! (inlove)
Ve sluníčku vidím ten prach a chlupy. Občas zauvažuju, že bych měla něco uklidit a občas uklidím něco navíc k obvyklé debordelizaci prováděné pravidelně. Ale že by mě to letos nějak bralo… možná je to tím nekonečným nachlazením, ale nějak na to nemám náladu. Sice i s tím nachlazením normálně funguju a zvládla jsme s ním dva plesy, včera jsme na plese dokonce hráli scénku, ale uklízet se mi nechce 🙂
Povídej o scénce a kašli na spaciální úklid 😛 Chlupy jsou stejně věčné! (wave)
Pufosu, Puf, Pufík nebo jak se bude nakonec jmenovat. Nějak nemohu uvěřit, že je to pravda. Pejsek Pufosu z Rumunska dorazí do Stockholmu už v pátek 20/3 večer. V sobotu by měl být u mne doma. Čekala jsem, že budu mít tři neděle na to si přivyknout a nemám ani týden času. Já se doteď neradovala, to dokud nebyla provedena všechna vyšetření a zkoušky. Ale je zdravý a tak přiletí i s Asterixem. Prý se znají ti dva.
Zatím jsem v šoku. Nestačím se psychicky na tu událost připravit. Snad to je opravdu hodný kluk co mi nesežere kočenky. (inlove) (inlove) (inlove)
Velká kočko, takže teď budeš mít celý týden docela fofry, všecko pro Pufinku nachystat – misky, pelíšek, žrádlo, vodítka. Ale to budou hezké starosti – moc držím palce, ať si padnete do oka a do srdce. Kočičky budou trošku v šoku …
Jestli nebude v šoku Puf. Kočky žily se psem už jako malinká koťátka a pak 5 let u mne. No uvidíme. Nevím jestli mám jásat a nebo se cítit stresovaná. Takovou rychlost příletu jsme nečekali, ani já a ani Harriet s Gertem.
Velka Kocko, hlavne pred tim psem nebud nervozni. Psi to vyciti. Po stresu, kterym si prosel, potrebuje jistotu v autorite. Hodne stesti!
Velká Kočko, to je krásná zpráva! (inlove) Držím palce pejskovi, aby v pohodě zvládl dlouhou cestu a vám oběma, abyste si navzájem sedli!
Asi mi niečo ušlo. Kto je Puf?
VK poradím malý fígl, který by mohl usnadnit situaci se seznamováním psího a koč světa. Až Puf přiletí, vem si čistý vlhký hadřík a chvilku s ním tři Pufovi hřbet. Pak ho dej do igeliťáku a doma s ním otři kočky. Přeneseš tak pach a kočky nebudou pro Pufa neznámí tvorové.
Velká kočko, ty budeš mít pejska? A jakej bude? (inlove) Povídej…
Jinak Hanka má pravdu, tu autoritu v sobě budeš muset najít i nad radostí – aby si chlupáč rychle osahal nové doma a našel jistotu 🙂
Uklízení je životu nebezpečené. Kamarádka se zlomenou nohou bědovala, že ty dětské hračky, které se jala v záchvatu šílenství uklízet, měla nechat bejt. Kdyby si tu nohu zlomila alespoň při pořádné lyžovačce, nenasérdilo by jí to tolik, jako když uklízela hračky a po jedné přitom uklouzla.
Moje máma ležela v nemocnici na pokoji s asi devadesátiletou paní, která utírala prach na vysokých skříních a pak ze šamrličky, na které stála, skočila dolů. Přetrhla si obě achylovky. Skákat v devadesáti odkudkoli asi nebude nejlepší, přičemž utírat prach na skříních, kam stejně nikdo nevidí, je čirá zhůvěřilost.
Jak jsem teď hodně doma, sleduju, jak tu prach a chlupy povlávají prostorem a uvádí mě to do zenového stavu 😀
Kastanku, zenovy stav me dostal (inlove). A jinak – drz se devce! (h)
Zenový stav! (rofl) Můžeš si říkat, že na způsobu, jakým každý lehký průvan pohybuje chuchvalcema je něco uklidňujícícho… (rofl)
Náš přítel architekt nakreslil dva domy. V jednom žijí starší manželé, ve druhém starší manželé, pes a kocour. Kdybyste zatřepali jedním z domů, nevypadlo by ani smítko, po zatřepání druhého byste se ocitli v oblaku chlupů a písku. U architektovic se žinýrujete i dýchat, u nás většinu dne odkopáváte oslintané plyšáky a závodíte s kocourem, kdo první ukořistí křeslo. Je zajímavé, že sousedi, i když trochu starší, mají pořád nějaké neduhy. Nám ten prach naopak nějak svědčí. (Je ale fakt, že když se vracíme od nich z návštěvy, padne na mne na chvilku chmura. Co padne na ně v opačném případě, si radši ani nepředstavují).
Je to o volbě. Buď prožiju život s hadrem a leštěnkou v ruce, nebo budu mazlit a láteřit na chlupavce, že mě jednou přivedou do hrobu. Zvolila jsem to druhé.
Existujú 2 názory na čisté prostredie:
1. Všetky baktérie treba vyničiť, všetky alergény odstrániť. Tento názor podporuje najmä chemický priemysel (viď všetky reklamy na čistiace prostriedky), kt. na tom slušne zarába. Bohužiaľ aj niektorí lekári. Napr. istá p.Mudr. povedala mojej susedke, aby zo spálne tehotnej dcéry odstránila všetky kvety, lebo izbové kvety sú vraj pre tehotné ženy škodlivé (fubar) .
2. Človek potrebuje mať okolo seba určité množstvo baktérií a alergénov, aby si voči nim mohol vytvoriť imunitu. Je známe, že deti z dediny majú menej alergií ako tie z mesta.
Americkí lekári, kt. doteraz odporúčali nedávať malým deťom arašidové maslo, zrazu “ objavili ameriku „, že deti treba na arašidové maslo privykať odmala – po malých dávkach. Pretože keď ho odmala nejedli a zrazu napr. v 7-mych rokoch si namažú chlebík, tak organizmus búrlivo zaprotestuje.
A práve z Ameriky sú známe prípady, keď celé indiánske kmene vyhynuli na európske choroby pretože nemali protilátky.
Asi je jasné, ku ktorému názoru sa prikláňam 🙂
Jano, tos krásně napsala (rofl) Zvolilas dobře a mimochodem – u vás je moc a moc příjemně. (inlove)
Ale je fakt, že já jsem taky chlupovopískovej typ 😛
Milá Dede. Ani ne, neuklízím víc než jindy. Nebo by se to dalo otočit a říci, že uklízím průběžně pořád. Vyznávám pravidlo pana Horníčka o malém, přehledném nepořádku. Zametám, prach na věcech a podlahu vyssávám vodníkem, na obložení mám čistidla.
Též ráda v nutnosti oháním oblíbeným pravidlem pana Horníčka 🙂
Alasdaire, jsem ráda, žes svůj nedůstojný sestup se schodů zvládl bez návratu k modrým andělům a že máš doma „dozor a hlídání“ 🙂
Teď zrovna nemám, až odpoledne, také má své povinnosti. Ale slíbil jsem, že budu nesmírně hodný. 😀 Visí nademnou hrozba kozelce. 😀 To bylo prostě z nezvyku chodit po schodech určitým způsobem, já mám jednu nohu ještě lehce pajdavou. Alasdair myslel na něco jiného, noha se podlomila, Alasdair letěl ze schodů, rukou u zábradlí hrábl po zábradlí, ale ouha, ana v gypsu, nenatáhla se dostatečně. Pak už jsem se jen instinktivně snažil si neublížit. 😀 Nějakým zázrakem se to povedlo, i když žebra zaprotestovala tak, že dlouho jen lapal po dechu. Večer přišla Akeretta a já jí to neprozřetelně odvyprávěl. 😀
To pravidlo je úžasné, pan Horníček správně podotýká, že tento stav se dá udržet prakticky pořád a jakmile člověk někdy pojme potřebu hloubkového úklidu, tak to pak netrvá tak dlouho a nedá tolik práce.
Moja kamarátka Zorka hovorieva, že poriadok je pre blbcov, inteligentní ľudia sa vyznajú vo svojom “ organizovanom bordeli“ 🙂
Čo sa upratovania týka, tak včera aj v mojom prípade zasiahla vyššia moc : vymkla som si ľavý kotník.
Až teraz mi došlo, že som napísala hlúposť. Nevymkla som si kotník, iba podvrtla. Výsledok je rovnaký – teraz tu sedím s ofáčovanou a vyloženou nohou. Pritom som ani nespadla, stačilo zle šliapnuť pri zostupovaní zo šamerlíka. 🙁
A určitě jsi stála na šamrlíku proto, že jsi chtěla utřít prach na skříni i tam, kde není vidět (chuckle) !
Držím palce, ať se ti kotník co nejdřív spraví, neb za chvíle je tu už fakt vesna (ač to dneska moc nevypadá), tak ať si můžeš vykračovat jarním povětřím (f) .
Přeji ti aby tě kotník nebolel dlouho, ALE NEPODCEŇUJ TO. Chtělo by to rentgen, ona i jedna malá zlomená kůstka dovede pořádné pozlobit.
Ďakujem Vám dievčence, ale prach som neutierala. Bohužiaľ mám vysoký nábytok z 80-tych rokov. Keď potrebujem niečo do vrchnej skrinky vložiť/vybrať, bez šamerlika sa nezaobídem 🙁 .
A s výronmi mám bohaté skúsenosti. Doteraz som si vždy zaobstarala výron na pravú nohu, teraz výnimočne je to ľavá.
„Holt, všechno je jednou prvně „.
🙂
Yetti, ber to jako pardon z jarního úklidu! Řekni si, že letní bude ještě účinnější – jak pěkně pak všechno schne, no ne? (chuckle)
Jinak držím palce, aby ten kotník byl brzy OK (inlove)
Alasdaire, já bych řekla, že pan Horníček měl prostě tu správnou životní zkušenost! 🙂
Mě na jarním úklidu děsí hlavně ta okna – ta naše se mejou strašně špatně (nesčetně malých tabulek)
Navíc budeme někdy za týden malovat (och och), tak ta okna půjdou jaksi s sebou. Netěším se ani trošku, ale zase budu ráda, až to bude hotové! (wave)
Mimochodem, opatruj se – když začneš pomalu, budeš rychleji zase v pořádku (inlove) A pozdravuj Akerettu! 🙂
Dede, máme sice okna bez malých tabulek, leč je jich šedesát metrů + dvě zimní zahrady (cca dalších 40 metrů). Loni jsem se urvala a zakoupila toto: http://www.karcher-satter.cz/e-shop/okenni-cistic-lapac-prachu Boží (y)
Dobrý. Taky mi to s tímhle čističem jde … dokud mi nedojdou baterky.
A plochu oken počítat nebudu, nerada bych se dověděla výsledek 😀
No, to jsou rozměry, které zaujímají v ploše fasády, plocha skla je samozřejmě skoro dvakrát větší. jo, výdrž by mohla být větší, ale mě to vyhovuje, stejně musím umývat podle toho, jak se točí sluníčko, vtipně máme okna na všechny strany…
Šmarjá mně 😉
Proč je dobré mít v 10. poschodí záclony?
Aby člověk už nikdy v životě nemusel umývat okna.
Ale vážně, ta nová skla, i když myslím nebyla deklarována jako samoomývací, se skoro nešpiní. Jenom to jedno kočka vždycky poprská. A občas tam zvenčí něco hodí pták.
V jedenáctém to jde i bez záclon (chuckle)
Ostatně… prskej s kočkou a pak to tlapou nerozdílnou pěkně utřete (inlove)
Co se úklidu týče, při sluníčku mě spíše přepadá lenost. Vzpruha nastane když obcházím záhony – to mě začnou svrbět ruce, které by se už rády rýpaly v zemi.
Kdysi jsme měli v Praze sousedku, kterou nikdo jinak nenačapal, než buď s utěrkou (na nádobí či prach) přehozenou přes rameno. Tak takhle byste mě nikdy neviděli : )))
Přiznávám, že já uklízím z nutnosti, fakt mě to nebaví. Jenže zvířata po sobě chlupy nezametou, oslintané dlaždice neutřou a občas pozvracený koberec nevyčistí – tak co mi zbývá, když jich se zbavit nehodlám, té nečistoty ano (chuckle).
Ale jednou za rok umyji všechny sady „parádních sklenic“. Kdysi už hodně dávno jednou ke mě přišla kamarádka. Něco jsme spolu chtělz oslavit přípitkem. A já že na to vyndám parádní skleničky. Bohužel kamarádka stála při mě a tak viděla, že na dně jedné skleničky na vino ležela mrtvá moucha (blush). Ona to vzala sportovně (že jí se to také stane..), ale já se přeci jen zastyděla a zařekla jsem se, že všechno to méně používané sklo alespoň jednou do roka umyji a vyleštím.
Velkého úklidu (luxování) se u nás doma ujímá manžel, včetně mytí oken. Umí to a já mu tuhle „radostnou“ práci neberu, ba naopak(jenže on na mě zase třeba zavolá „jedna z koček zvracela !!!“ a já slyším nevyslovený dodatek „pojď to uklidit“ – jdu nevadí mi to). Úklid se u nás provádí ne podle ročního období, ale podle návštěv. Manžel občas prohodí, že kdyby k nám nejezdily návštěvy, tak by se asi negruntovalo. Tedy jeden z dalších důvodů, proč máme „návštěvy přes noc“ rádi 🙂
Ale my žijeme napůl v dome, napůl venku a tak jsme si už dávno zvykli, že u nás se prostě z podlahy jíst nedá a basta. Ani jeden jsme kvůli tomu ještě neonemocněl a návštěvy také noc neohrnují.
Jo a skvělý čisticí prostředek na dlaždičky, sklo a tak vůbec je ocet. Případná vůně se snadno vyvětrá. Na otírání bílých kuchyňských skříněk používám čistý čpavek (dá se tu snadno koupit, dokonce s citronovu vůní – ale to je jako ta třešnová vůně v rybím tuku). Také to pěkně zasmrdí, ale brzy vyvětrá.
Maričko, mytí parádních sklenic nemám vůbec ráda a přitom jako dítě me to bavilo. Já vím proč – chybí mi u toho maminka! (inlove)
Jinak na ocet (horkej) nedám dopustit v boji s vodním kamenem ve sprcháči – on totiž ten náš ničím jiným nepustí, a že jsem toho vyzkoušela už dost a po sprchování dlažbu ve sprcháči stahuju stěrkou, aby tam ta voda nestála. Holt je to druhej efekt vody z toho hloubkového vrtu 🙂
Už v Tatrách niektoré ženy z našej skupiny viedli po večeroch divné reči o jarnom upratovaní-je možné,že to robili tie drinky.Ja som sa nedala zviklať,pretože môj plán už bol dávno stanovený.Znel takto:okná a záclony až po skončení vykurovacieho obdobia!! ˇV skriniach mám poriadok/nie som humusák/Dlážkam,kobercom a prachu na nábytku/nemajúc ten zázračný sprej/ venujem JEDEN deň.A ke´dže dnes je vonku hnusne-tak to bolo ono.A práve som aj dokončila dekorácie bytu k V.noci,Všade/teda skoro všade/ mám halúzky,zamatové kuriatka,hačkované vajíčka,tulipány a hyacinty-boli v Tescu v akcii.Mám to pekné,gýčovité-ale moje.Ten Aidin zákusok by sa mi hodil,nemám dám si malý drink-som teraz taká roztopašná,naučená z Hohe tatra.No,veď si rýchlo odvyknem.
Verenko, líbí se mi, když jsi roztopašná! (inlove)
A že bylo hnusně, to zase bylo. Žádnej úklid se nekonal. Já utekla s holkama do Prahy a tak se chlubila, jak mám poslušné pejsky. Bodejť ne, když na sídlišti ani ve Hvězdě nebyla zvěř! 🙂
Libila se mi paní, která na vodítku krotila rozvášněného erdela a volala na něj: koukni ty troubo – panička řekla, jdeme a ony jdou! Ne jako ty!:)) (chuckle)
Já bych si přála (ale to už jsem v říši fantazie) takové zařízení, které by jednou za den vcuclo veškeré psí chlupy a zmačkalo je do kuličky! Tu kuličku bych pak s radostí šla vyhodit do popelnice. Ostatní bych si už uklidila sama, ale ty chlupy! :O
Vlastně ještě okna si nechám umývat, protože některá máme umístěná tak šikovně, že dostat se k nim vyžaduje jisté akrobatické schopnosti. Tak je raději přenechávám profesionálům a nemohu si tu službu vynachválit. (y) Mně zůstávají francouzské dveře na zahradu, neustále plné otisků Denisova čumáku a tlapek, ty mám na programu tak jednou za čtrnáct dní.
Ach ano – kuličku z chlupů – to by bylo! (inlove)
Ta moje by byla jing-jang černo-bílá! (chuckle)
Taky je u vás tak hnusně? Tady už od odpoledne prší (předtím sněžilo), je zataženo a celkově takové to počasí, kdy se nehodí než si číst, cpát se nečím dobrým, nebo péct buchtu (uklízet ani náhodou, abych se držela tématu). Zrovna jsem jednu strčila do trouby, už podle rozpisu to bude kalorická bomba, u které ke ztloustnutí o 2 kila bude stačit jen pohled na ni: http://delikatesy.etrend.sk/recepty-suroviny/vydarene-cokoladove-brownies-4121 – „hnědánky“ normálně peču, ale tenhle recept zkouším poprvé, uvidíme.
Krasne dekadentni recept. I ja jsem mela na tenhle vikend naplanovane velke uklizeni, ale je venku tak hnusne, ze nemam ten spravny svunk. Vyklepavat prachovku, nosit vyřazené predmety a obleceni do auta v desti a vetru – neee. Tak spis dohanim psaci testy.
Ano, okrem toho sneženia a pečenia podpisujem všetko
(rain)
Báječnej recept, milá Aido – plný poezie a přitom snadno udělatelný. Už jste si pochutnali?
Nepeču brownies, ale občas si ráda zobnu, když si je někdo jiný dá… 🙂
Pchá – úklid. Tak třebas na vánoční úklid jsem již zcela resignovala a okna jsem myla až s příchodem sluníčka. Ani ne proto, že bych se za ně styděla (šak sou moje, tož co), ale aby to slunko k nám vůbec mohlo. Takže okna splněna, akorát ty sluneční paprsky poslední dny nejsou vidět (chuckle) .
Jinak tak nějak uklízím průběžně – sice ledabyle, ale dneska jsem už utřela všude prach a vyleštila obrazovky (televizní i od počítačů) a zrcadlo v koupelně, nevím, jak je možné, že jsou na něm furt šmouhy od zubní pasty – Jeník snad myje zuby tomu odrazu čičo.
Jo – a denně všude vymetám (naštěstí koberců nemaje) – lopatka sajrajtu. „Proč zas zametáš, vždyť jsi včera umývala zem?“ diví se choť a vesele trousí kolem sebe drobky z pečiva (a to nemluvím o těch hromadách písku a kočičích chlupů – ovšem tyto trousí spíš naše zvěř, aby všecko nebylo na Jeníka).
Jo a ten sprej eliminující špínu – už desetiletí se prodává sanitární technika, která se nešpiní – prý. No, za ty prachy to umyvadlo dvakrát týdně přejedu Cifem (nod)
Děkuju, Ygo, za tu poznámku o zrcadle! Uvažuju o tomtéž (chuckle)
Dede, my s ním stříkáme mřížky na větrácích, talířové ventily (to kulaté bílé, neobyčejně špinavé v obchoďácích na tolaletách,co máš nad hlavou) .. než to dali do obch.sítě, používaly to servisní a úklidové firmy…je to super do auta na palubní desku… na horní plochy nábytku (knihovny, skříně, kuch.linky) sice se tam usadí prach, ale jde nádherně dolů a nelepí se…
PS: už je ti asi dobře, když myslíš na úklid 😉
Jmenuje se to jak?
Jen myslím, milá Sharko! (chuckle) Ono mě čeká malování, tak pak to budu muset zvládnout všechno naráz. Ale zatím je dobře, brod je daleko! (asi týden:))
Dede, mám to úplně stejně – když zasvítí sluníčko, jímá mě hrůza, jaký mám doma strašlivý šuwix a stydím se. Hned se vrhám na úklid. I když bydlím v bytě, přítopmnost chlupatého torpéda dělá své. Chlupy jsou i v mrazáku, kde bych je opravdu nečekala. V podstatě nový rok pro mě začíná až ted na jaře, kdy se probudí příroda ze zimního spánku, všechno se aspoň chvíli leskne a voní…
No a sprej? Nevím, nemám moc ráda velkou chemii, raději na úklid přírodní prostředky. Chemickým zázrakům moc nevěřím.
Krásný víkend všem.
Máš pravdu Myško, myslím, že teď začíná rok doopravdy pro mnohé z nás (inlove)
A chlupy jsou všude… to je axiom (angel)
No nastříkat zrcadlo čímkoli by asi nebyl nejlepší nápad 😀
Naopak, taková černá barva na tabule by mne mnohokrát po ránu ušetřila velmi nelibých pohledů.
No a na takové zrcadlo by se pak mohla namalovat i princezna ze zlatou hvězdou – to by se hnedle ráno radostněji odcházelo do pracovního procesu (clap)
Vy ste tedy čísla!
Aneb – jak pravil klasik – zlobí se na zrcadlo, kdo má křivou hubu 🙂 .
Já to beru podle hesla Lepší to nebude, horší to být nemůže. Tož tak 🙂 .
Seš strašnej pragmatik, milé Číslo! 😛
Ja uz dnes zacinam s oknami, skinami a tak. aby som to cez vikendy stihla do velkej noci. mne je to sumak, ale byvame so svokrou a ja sa nechcem priet. I tak som zla lebo nemam zaclony a koberce mam tiez len minimalne. Sprejom by som postriekala izbu, kde mame kozub. je to s ohnom krasne, ale ten bordel. a vtej izbe su vystavene skoro vsetky pohare a porcelan, co svokra nazbierala a to vsetkom musim umyt. Najradsej by som vsetko roztrieskala, co sa mi teda v malych krokoch dari.
Alenisko, a co drhne tchýně? (angel)
Ta poslední věta mě naplnila nadějí, že třeba ty metráky tchýniných serepetiček a broušeného skla projdou podobným procesem – ale když ho děti zahájily jednou keramickou miskou rozbitou v batolecím věku, stala se naše rodina málem třídním nepřítelem 🙂 tak asi budu muset zvolit jiný způsob 🙂
Mimo jiné, na mytí takových hrůz je báječná myčka.