Vybrat jméno, které opravdu sedí, není lehké. U lidí je to sázka do loterie, protože jméno je voleno většinou dost dlouho předtím, než se nový človíček narodí. A než z housky v povijanu vyroste opravdová individualita, tak si na jméno každý zvykne. Zato pojmenovat zvíře a trefit se, to už chce instinkt, trochu jazykového citu a špetku toho štěstí:))
Já jsem měla se zvířecími jmény celkem kliku, byť ne vždy byly výsledkem okamžitého nápadu. Vezměme pro stručnost jen jména mých psů:))
Max ke mě přišel jako zoufale zanedbané šestitýdenní jezevčíče, pro které Martinovo měkké srdce znamenalo šanci k přežití. Nic na drobném tělíčku, matném kožíšku s úhořím pruhem na zádech nenaznačovalo, co z toho drobka vyroste. Ale když jsem se mu podívala do očí, tak se ta osobnost za nimi nedala přehlédnout. I pojmenovala jsem ho Max, byť ze začátku na něm to jméno vypadalo akorát směšně. Minimaxi na něj lidi volali… Ještě ani nedorostl do velikosti standardního jezevčíka a už se mu nikdo nesmál. Max měl totiž srdce ochránce a hrdiny:))
Daník a Kazan
Kazan, v průkazu původu zapsaný jako Erko, dostal jméno, které jsem pro něj měla naplánované – kdo z vás četl knížku o vlčáku Kazanovi, ten pochopí. Bylo úžasné sledovat, jak se veliké a silné chodské štěně rychle pokazanilo – opravdu nevím, jestli tady platilo nomen omen, ale z Kazana vyrostl báječný ovčák, silný, nebojácný pes se smyslem pro humor. Z mého pohledu – pan pes:)) Z pohledu chovatelky byl sice nádherně vybarvený, leč „obřík obludka“ – maximální výšku standardu chodského psa přerostl o devět centimetrů. Prostě vlčák Kazan, ne?:))
Daník měl v průkazu původu jméno Dandy a svým způsobem se k němu hodilo. Daník vznikl zdrobněním Dana, jak se mu většinou zpočátku říkalo. A jak Daník rostl a jeho povaha vykvétala, tak jsme pochopili, že on prostě JE Daník. Napůl plachý vlk utíkající do lesů, napůl neskutečný mazel s obrovskou sociální inteligencí. Z legrace jsme mu říkali, že se jednou skamarádí i s houpacím koněm – Daník netrpěl žádnými předsudky:))
Takže když jsem ho jednou našla, jak se s hlavou koketně nahnutou na stranu a ocasem ometajícím se v gestu „Dobré ranko, pane Köhn“ pokouší zdvořile pozdravit panenku v dětském kočárku, tak jsem se vlastně ani nedivila. Přemýšlela jsem, jestli by byl z Daníka jiný pes, kdyby se jmenoval třeba Trhač, ale mám dojem, že by to jméno prostě zerodovalo v něco úplně jiného. Realitu nelze beztrestně křivit příliš dlouho:))
S Berry to bylo zase jiné. Tam jsem prostě neměla žádný nápad. Žili jste tehdy v Anglii, chovatelka mluvila jen anglicky, takže jméno muselo být anglické, ale s možností si ho počeštit. A tehdy mi pomohla Matylda, která navrhla Blackberry (Ostružina:)). Beruška! To je ono! Navíc štěně bylo černé a anglický venkov je černých ostružin plný. To byla první myšlenka. (Jedovatá poznámka pod čarou – já se rozplývala nad ostružinami a pak se mě lidé na procházkách anglickým venkovem kolem živých plotů protkaných zrajícími ostružinami ptali: „Blackberry? To jako ten telefon?“ Tolik k poezii:))
No, a když jsem pak uviděla vážně koukající štěně s obrovskými tlapami, tak jsem cítila, že to opravdu sedí. A tak to i zůstalo – z Berry je urostlá silná fena (cítíte tam to B?:)), vyrovnaná, sebevědomá a strašně hodná (Beruška:)). Popravdě kouzlo neplech objevila až s Ari a musím dodat, že s ní dohnala všechno, co pod Kazanovou výchovou nestihla. (Beryšák!:))
Berry a Ari
Největším oříškem, a to nejen v oblasti hledání vhodného jména, se ukázala být Ari. Copak najít pěkné jméno na N do průkazu původu nebylo až tak těžké – Gandalfův prsten ohně Narya posloužil výtečně. Jenže ten malej bílej prevít prostě žádná Narya nebo Nary nebyl! Nebyl ani Sněženka (jak jsem chvilku toužila), ani Bella. Ari, jméno špičaté a sršící neposednou energií, prostě k bílé fence sklouzlo ani nevím, jak a bylo to přesně to pravé, i když jsem se mu ze začátku bránila. Teprve později jsem si uvědomila, že jí nikdy neříkám Arinka. Možná proto, že znám jinou Arinku a té to jméno sluší víc.
Naše Ari je nejčastěji Ari, jindy Arišák, Arulín či Tabestiebilázatracená, jelikož jí osud přidělil povahu, kterou si možná nezamilujete, ale rozhodně ji dobře zaregistrujete. Jméno je ztělesněním jejích špičatých uší, špičatého čenichu, lehké vlčí stavby těla a jiskřivé inteligence, která jí umožňuje snadno provést jakoukoliv pitomost, kterou si zrovna umane, i kdyby to měla být demontáž okapového svodu nebo krádež kachliček. Doma v rodině však bývá i Ariškou, tím nejmilejším a nejmazlivějším pejskem na světě širém. Možná i proto jsem ji zatím ve vypjatých momentech nezahlušila:))
A tak se vás dneska ptám: Jak jste vymýšleli jména pro své zvířecí přátele? Trefili jste se? Když náhodou ne – jak se původní jméno měnilo? Pojďme si povídat o jménech:))
Jak se asi může jmenovat pejsek dvou jogínů se sklonem k budhismu? Jmenuje se Dharma a je moc milá. Její sourozenci mají jména různá, nejveselejší mi přijde Tequila, to je sestřička, občas se vídají.
Nejprirozeneji na mne vybaflo jmeno Kuliferda. To nas novy kocourek bavil metanim kozelcu a levitoval. Moc jsem se smala a rikam nahlas: ty kuliferdo jeden. A hned bylo jmeno pro kocourka. Jmeno pro Grizzly jsme si vymysleli s Chetem. Ona byla vskutku jak medvide a v utulku nam rekli, ze matka byla husky – tudiz Aljaska – Grizzly. Ale krasne ji prejmenoval nas tata. Chvalili jsme Grizzly zde typickym good dog. A nas tata, kteremu jmeno Grizzly prislo prilis tvrde na tu nasi milou velikou pejsku, vytvoril jmeno Gudočka. (h)
Tak Gudočka, Hanko? (inlove) To se mi líbí – ale Grizzly se mi líbí víc:)) Původ jména Kuliferda se dal odhadnout – pokud bys to tedy nevzala jako hec a nenazvala tak kocourka zasmušilého 😛
Naše kočka Kotě, dostala jméno už cestou domů. Mně by se bývalo líbilo jméno Missy. Bydleli jsme (a kotě i našli) kousek od řeky Mississippi. Ale když se choť ptal, jak se řekne „kitten“ česky, slovo se mu zalíbilo i jako jméno pro to právě nalezenou chudinku. No a já byla tak ráda, že si kočičku z děsného mrazu (bylo -35C) odnášíme domů, že jsem byla ochotná pojmenovat ji jakkoliv, jen když choť souhlasil (tenkrát ještě nebylo kočkomil). Mohutná kočka, která z „kotěte“ vyrostla, svému jménu neodpovídala, ale to vadilo pouze v české mluvě.
Trixie k nám přišla už se jménem, líbilo se nám a tak jsme ho nechali. Když jsme pak jen tak zkušebně přemýšleli, jaké jiné jméno by se k ní hodilo – nic lepšího nás nenapadalo, je to Trixie! Když jsem neměla Missy, pojmenovala jsem si „podle místa“ Dixie – od alabamánského motta „heart of Dixie“ (mám tričko s tímhle mottem a nikdo z kolemjdoucích netuší, proč ten název tak ráda nosím „na srdci“). Jméno jsem dala i Smoky, to zase podle její kouřové barvy. Manžel zase podle barvy pojmenoval Rusty (Zrzka) a já v tu chvíli věděla, že to nalezené kotě u nás zůstane. Jméno dal i Woody (no, já mu schválně navrhla „vymysli jí jméno“, abychom furt nechodili krmit jen „to kotě“, když už doma pro další kočku „nebylo místo“. Zafungovalo to). Našli jsme ji v lese, takže jméno zase vybral hezké. No a naší poslední kočičce Lucky jsem dala jméno já – štěstíčko se na ni usmálo, tak ať ho má i ve jméně. Indy jsme získali také už se jménem, odvozené ode dne, kdy ji bývalá sousedka našla pod autem – na am. svátek „Independance Day“ (den nezávislosti). Všechna jména našich čtyřnožců jsou krátká, ani by to „zdrobnělé“ do češtiny nešlo moc dobře přes jazyk – Trixinko, Rustinko, Woodinko… tak na ně voláme jen tak, jak se jmenují.
Maričko, těší mě, že vlastně znám příběhy všech jmen tvých zvířat… (inlove) Kolik let tě vlastně čtu? A čtu tě pořád ráda… (wave)
Maričko,
v některém z Tvých komentářů jsem postřehla, že Smoky už není. Je mi to líto. Pamatuji si, jak jsi ji zachránila podobně jako Tvé ostatní kočičky. Také je vidět, jak douho už Tě čtu. To ten čas tak strašně běží a zvířátka holt postupně odcházejí. Alespoň máš pokračující kočičí smečku se stejně půvobnými jmény… (h)
Máš pravdu, tvá zvířátka mají tak krásná jména, že zdrobňování třeba není. Jenom Lucky říkám Lucko či Luci a ne Laky (rofl)
Zemřel Pratchett.
To je mi strašně líto. 🙁 Jeho knihy miluju, mám skoro všechny, řekla bych. (h) Milý Terry, doufám, že Smrť ti byl příjemným společníkem na poslední cestě a tam, na druhé straně, na tebe čeká právě to, co sis přál (rose1)
Na Vánoce jsem asi 6 knížek od Terryho naježila vnučce. Slíbili jsme si, že budeme číst spolu.
Tož, tak je to.
To je smutné, vím, jak byl i zde mezi Zvířetníky oblíbený. Já jsem asi vyjímka. Když jsem se kdysi o něm doslechla (od Čechů), zkusila jsem Pratchetta rovnou v angličtině (už nevím, jakou knihu), ale nenadchnul mě, ani jsem knihu nedočetla. Mám dojem, že v českém překladu se čte lépe, ale ten jsem nikdy neměla možnost číst.
Tenhle „problém“ jsem zažila už 2x dříve. Ještě, než jsem se vdala, četla jsem knížku „Růženka je z příbuzenstva“ (Gerald Durrell) a chechtala jsem se až k slzám. Pak, když už jsem poznala anglický venkov, přečetla jsem si ji podruhé a znovu mě nadchla. Dokonce ještě víc právě pro pochopení krajiny, lidí atd. Tak jsem se knihu rozhodla přečíst potřetí, v originále(„Rosy is my relative“) – a zklamala mě. No a stejné to bylo z knížečkou „Literární poklesky“ od Stephena Leacooka. Četla jsem ještě v mládí v češtině (ale knížečku tá stale mám)a bavila jsem se skvěle. Tu samou v angličtině jsem po asi dvou povídkách odložila. Asi jsem nastavená na české čtení či co !!!
Maričko, něco na tom bude – já čtu Terryho Pratchetta jak v češtině (s tím jsem začala) tak i v angličtině. A musím říct, že v té češtině je fakt lepší! Čest panu Kantůrkovi (inlove)
A Růženka je z příbuzenstva je moje milovaná kniha, stejně jako Ostrov v nebezpečí 🙂 Ale knihy Geralda Durrela jsem zatím četla jen česky…
Dede, jsem ráda, že se ti „Růženka“ také líbí, vžak se teď také můžeš s anglickým venkovem ztotožnit.
Našla jsem si že „Ostrov v nebezpečí“ je v orig. „The Mockery Bird“, tak se podívám, jestli knížku mají v naší knihovně a zkusím ji. Miluji Dicka Francise. Koupila jsem si kdysi tři jeho knihy v češtině(od jeho „dvorní“ překladatelky) a přečetla jen jednu, original mám radši (teď pokračuje jeho syn Felix a je to „jak otec, tak syn“, k nerozeznání). Takže u mě jde asi hlavně o humor – český je mému srdci bližší (když se překladatel umí trefit a najít cit na přesná slova).
Maričko – v podstatě jsem na tom stejně, jako ty (s tím rozdílem, že v originálu já číst nemůžu neb neumím) – Durell i Leacook jsou mými oblíbenci a nikdy mne nezjklamou, za to Pratchetta čtu v podstatě z donucení – přece jenom na něm něco musí být, když to všichni milují – a jediná knížka, která mne opravdu nadchla, je Opravdová kočka (jenže ta se Zeměpolochou nemá nic společného). Číst ještě můžu ty knihy, kde vystupují čarodějnice a Smrť, … bohužel nejsem tak intelektuálně inteligentní, jak jsem si myslela ;(
Ygo, nutit se číst knihy spisovatele, který ti nesedí, je zbytečné – a nesouvisí to s inteligencí. Máš jiné oblíbence 🙂
Ale když ho čtou všichni … :O … a pak se na něj odkazují a já bych nevěděla, o co se jedná
Martin taky přežívá – byť ho nečte a my všichni ostatní ho známe zpaměti 🙂
Ygo, vitej do party. Zkousela jsem Pratchetta cesky i anglicky, ale nikdy jsem se nechytla. I kdyz, zejmena v cestine, mne okouzlily nektere vety. Jen ten dej mi jaksi uchazel. No, asi jsem divna, ale ja nemam rada ani Pana prstenu.
A já bych se do party taky připojila, já Pratchetta nikdá ani neotevřela. (blush) A kolikrát cestou do knihovny jsem si říkala, že teda dobře, aspoň ze studijních důvodů a abych věděla, o čem je řeč…… A pak si stejně zase nesu domů životopis nebo nějakou českou současnost. Je to se mnou těžký!
Tiež milujem čarodejnice. Stařenka Oggová a Bábi Zlopočasná nemajú chybu 🙂
Sorry, to som ja.
Ach jo. Je mi to moc líto. Na druhou stranu mu ze srdce přeju, že si ho Smrť odvedl dřív, než se Alzheimer dostal do nějakého hodně zlého stavu.
R.I.P:
Víš, zano, pořád uvažuju, jestli odešel přirozeně nabo si Smrtě sám zavolal. Vím, že o tom uvažoval, když se dozvěděl svoji diagnózu. A chápala bych ho. (h)
Jejda, „Literární poklesky“ onehdymo jsem je měla v ruce, vytahala jsem půl knihovny, k čemu se chci ještě vrátit.
Uz ziadna dalsia kniha zo Zemeplochy. Je mi tak smutno. RIP.
Taktiež. (rose1)
Přišla jsem domů až před chvílí a takováhle zpráva :-(. Velká škoda, úžasný člověk a skvělé knihy. Ano,už žádná Zeměplocha… a takových možností ještě bylo.
Děkuji za krásné chvíle, které jsem s tvými knihami prožila, Terry… RIP.
Tybláho! (u) To je mi strašně líto.
Jak píše nahoře Marička – neznám Pratchetta v originále (a Kantůrkův překlad miluju). Asi si z piety některou jeho věc v originále pořídím. (A srovnám, kterej humor mi bude bližší.)
Tsss,vymyslet si jedno jméno 😉 Horší je, když se musí vymyslet jména pro celý vrh, zvláště, když se to musí do dvou týdnů od narození a nejsou zrovna zájemci. To je koumání, aby to nebyla profláklá jména typu Bela, Alík … a aby to pasovalo k názvu CHS. Každý chovatel by mohl vyprávět 😀
Ivo, jsem moc ráda, že jsem to nikdy nemusela dělat! 🙂
Borůvka má původní jméno Borrasca (bouře), což mi nesedělo, a tak jsme ji přejmenovali na Borůvku kvůli černé skvrnce na čumáku i podobě s tou Borinkou, jak jí říkali chovatelé. Prostě jsem chtěla české jméno 🙂 No a Světluška je Beatrice, chovatelkou nazývaná Beuška. V kombinaci s Borůvkou nic moc, navíc to taky není česky… takže když jsem koukala na fotku výrazně světlejšího štěněte, než byla Borůvka, napadla mě Světluška. A když na ně volám, tak se na ně culí i cizí lidi a říkají, že to jsou zvláštní jména. (Borůvko, Borůno, Brůno, Borajzku, Brůničko, Borůvinko, Světluško, Světlice, Světluch, Světlic, vopice strakatý, ke mně!)
Maceška byla v útulku Krysta (má to i v očkováku). Nejdřív jsem si říkala, že snad Kristýna… ale pak mi ta černobílá hlava připomněla kytku macešku, i když ta má černou barvu uprostřed, a je to Maceška, Máca, Mácule, Macešice, Macina.
Matyldo, jména tvé zvěře mě odjakživa fascinovala – proto jsem se snažila dát Ari jméno Sněženka… haha 😛 Ale ono to nefunguje – u mě. Jen u tebe. A ze jmen tvých psic se mi líbí zkrácenina Světluch – ta totiž naprosto sedí (chuckle)
Ještě že není Luciferka. 😀
Tak příště, na nějakém tom srazu až zavoláš, tak přiklušu taky. :))
Moji psi přišli k nám většinou už se jménem. První jezevčice Betynka byla vlastně v poslední chvíli odřeknuté štěně. K nám se dostala ve věku pěti měsíců a už slyšela na jméno. Nebyl důvod to měnit. Druhý pes byl greyhound, zachráněný z velkochovu a jmenoval se Krek Grey. Takže Krejda. Kamarádky malý syn všude tvrdil, že máme dva psy – Kejdu a Bedýnku 😀 Třetí v pořadí byl slovenský čuvač jménem Bodrik. Nějak mi to k tomu malému, vyděšenému štěňátku nesedělo, takže z něj byl Bodie, Bodýsek, Boďáček. Když odešel Krek za Duhu, dostala jsem jako dárek k narozeninám (nečekaný, ale strašně chtěný!) opět jezevčičku. Ta se ani nemohla jmenovat jinak, než opět Betka. A než jsem si pořídila tibeťanku, nakoupila jsem literaturu o tomhle plemeni. Vzadu v knížce byl i tibetsko-český slovníček. Takže dřív, než tuhle fenku jsem měla pro ni jméno. Miu – panenka.
Pamatuju si, jak jsi prvně povídala o Miu a moc se mi to líbilo. 🙂 Popravdě právě ty jsi přitáhla moji pozornost k tibetským dogám (angel)
Pořád totiž přemýšlím, co budu dělat, až mi věk nedovolí stíhat po lesích a polích vlkoidy… 😛
POZOR POZOR POZOR :@
S dnešnou témou to nesúvisí, ale nedá mi to, nenapísať.
Minušovi kupujem Haskas – je to mrazené mleté maso pre psov. Neviem, či a pod akým názvom sa predáva
v Česku. Jedno balenie váži cca 1,5 kg.
Keďže Minkovi trvá dlhšie všetko zjesť, rozmrazím Haskas, podelím do malých kelímkov a šupnem do mrazničky. V chladničke je len aktuálny kelímok.
Pri dnešnom porcovaní som v mletej zmesi objavila
KOVOVÚ SPINKU (puke)
Ak by som to nezbadala a môj nenažranec by ju zhltol “ máme na prúser zaděláno „.
Preto chcem varovať všetkých, kt. svoje zvieratá niečím podobným kŕmia : rozoberte ten mletý magľajz ( najlepšie starou vidličkou ) a dôkladne skontrolujte !!!!
Micinku chtěla máma. Prostě, když byla malá, měli doma Micinku, tak holt si své přinesené koťátko tak pojmenovala. Micinka neplakala po své staré kůlně plné blech a okamžitě ocenila Domeček jako výrazné vylepšení životní úrovně.
Micánek byl synek Micinky, kterého si pořídila s jedním černým krasavcem s nacucaným klíštetem u oka. Ale jí přišel krásný. Zkoušeli jsme Micánka pojmenovat jakkoli jinak, ale prostě se to nepodařilo. Zůstal Micánkem, nic jiného nám nešlo přes ústa a snažili jsme se docela dost.
Amálka je šlechtična s rodokmenem, vlastním jménem Amélie Herriot. Jenže čistě nešlechticky slyší na Čiči nebo na Kočko. Kdepak jsem asi, ač nejsem soudružka z NDR, udělala chybu? (chuckle)
Mívali jsme kdysi za mého dětství fenku Trůdinku neboli Trůdlu, ale ta se jmenovala po své jmenovkyni z Galvestonu, kde žila se smečkou jiných psů a můj bratr tu americkou Trůdinku měl moc rád. Ti psi se jmenovali Perry, Shodreck, Rayley a ještě jeden, na kterého si nevzpomenu.
Chichi Apino, jméno Micánek mě od začátku fascinovalo – na něm je prostě vidět, jak se jméno prostě STANE a nejde odestát! 🙂
Jo a o psech z tvé rodiny kupodivu po těch letech, co tě čtu, nevím vůbec nic. Řekla bych, že se tu skrývá nejedno další zajímavé téma k povídání (inlove)
Přesně, Micánek bylo jméno, které se prostě STALO. To je nejlepší vyjádření jaké může být. Zkoušeli jsme třeba Flíčka, Chaplina… prostě NE, nešlo to.
Trůdinka – to už je opravdu hodně dávno a její konec byl i dost smutný, tak už to asi nenapíšu, ale v principu si se psy rozumím, jenže nyní absolutně nemohu žádného mít. Prostě nemohu zvíře nechat 10-12-14-16 hodin denně v bytě. Jaký by měl život? A máma se na pejska a jeho venčení necítí. V jejích 85 a skoro 86 letech to respektuji. Teď s Amálkou, která se psů bojí, t stejně ani nejde.
Jó jména. Tak naše psy s jménem přišly – vždycky jsem si říkala, že je pro ně už tak velké trauma, že přišly do naší rodiny, a ještě jméno měnit … (chuckle) – takže Toya je správně Caya-Toya Pitrýsek a Brůča je zase Brooke bel Faaro – my ta jména jenom trošku zkrátili (rofl) .
Zato u kocoura jsem se vyřádila – chtěla jsem jméno, při jehož vyslovení bude jasné, jak vypadá. Zamítla jsem Garfielda – to opravdu našeho kočulu nevystihuje, to je jméno pro kočičáka britského vzhledu a ne pro středomořský typ. Zamítla jsem i Rézu (to tak, aby si ho pletli s Páhlavím neblahé paměti) a vyšel mi český král – pravda, ne moc oblíbený, ale přesto aristokrat – Zikmund, šelma ryšavá (nod) …
U ostatního drobného zvířectva jsme byli zoufale nevtipní – želva byl Želva, křeček Křečíí, morčata Ti hajzlíci zas vyházeli hoblovačky po celém bytě!
Ygo, ty vrahůůůů,zařvala jsem tu jak lev, když jsem dočetla tvůj jménový příspěvek. ale řehtám se i te´d , což je moc prima. VÍM DOBŘE, ŽE TVOJE KOMENTÁŘE JSOU ŽIVOTU A PC NEBEZPEČNÉ, TAKŽE VŠE UKLIZENO, SPOLKNUÁTO A SNEZENO, PAK TEPRVE ČTU.
(rofl) (rofl) Tak ti hajzlíci… atd. mě taky dostali!
na rybářské chatě máme dva rezavý kocourky a volám na ně Zigi,Zigi,po Tvým kocourovi.
Prvý osudovým psom mňa a mojej sesternice, s ktorou sme vyrastali u babičky ako sestry a trávili spoločné prázdniny u strýka na dedine, bola strýkova trojfarebná kólia. Papierové meno mala Orissa Black, ale my sme ju volali Sally (asi podľa tej poradne v mládežníckom časopise). Milovala nás aj my ju a podnikala s nami všetky výlety a darebáctva, asistovala pri stavaní bunkrov, loptových hrách, no zažili sme s ňou krásne detstvo. Ničoho sa nebála a nanešťastie bola veľmi samostatná a mala sklon zdrhať a naháňať bicykle a vtedy na dedine ešte pomerne zriedkavé autá. Keď ju jedno z tých áut zrazilo na ulici, strašne sme ju so sesternicou oplakali. Dodnes na ňu máme živé spomienky.
Druhou výraznou psou osobnosťou v mojom detstve bola Bajla, čistokrvný afgánsky chrt, jeden z prvých dovezených do Československa v 60. rokoch. Pochádzala zo Švédska a ujo s tetou si ju boli vyzdvihnúť na letisku v Prahe. Meno dostala od chovateľa a je zo španielskeho „tancovať“. Bajla bola dôstojná dáma s ladnými (fakt skoro tanečnými) pohybmi a mala som voči nej riadny rešpekt. Bola oddaná len ujovi s tetou, cudzích ani deti veľmi nemusela a väčšinu času, čo sme spolu strávili, bola vyššia ako ja : ).
Dnes na tej istej dedine, ako kedysi býval strýko so Sally, žije môj brat, lebo s manželkou tam vyženil aj starý polozborený dom z nepálenej tehly, ktorý si postupne sám celý premuroval a opravil na nepoznanie (som na neho náležitý hrdobec). No a s ich presťahovaním sa do nového domu som sa dočkala malej Jack Russlice teriérice – zvedavej opice, ktorej prischlo „nápadité“ meno Jackie. Zvaná najčastejšie Džekyna, Džekuša, Onassisová, neskáčtydorotabláznivá (je schopná skákať na všetkých 4 do výšky pása ako na pružinkách). Je to nezničiteľná, neunaviteľná, neukľudniteľná a nerozbitná optimistka. Už sa tak naučila, že keď prídem k bráchovi ide sa na poriadnu dlhú prechádzku, že keď s ňou nejdem HNEĎ ale si dovolím zarozprávať sa so švagrovou alebo si nedajbože dať kávu, tak sedí pred dverami kuchyne a VYJE ako totálne týraná psíčka. A keď jej už teda konečne dám postroj a držím v ruke vodítko, tak kým ja prídem ku bránke, ona od samej nedočkavosti prekmitá tam a späť odo mňa k bráne aj 5-krát, akože čo zdržujem, kde to viazne … Už 4. rok čakáme, kedy sa teda s vekom začne trochu ukľudňovať 😀
Už čtvrtý rok čekáte? (rofl) No… je to teriér, je to jack russel teriér… tak bych řekla, že se ještě nějaký čas opravdu načekáte! (chuckle)
Mimochodem nemám potíž si představit nedočkavostí vyjící psici – copak nevíš, že kafe se pije až po vycházce? (angel)
Nemysli si, ja nás okolo baráku vídam už aj takých tých rezignovaných bytových Jack Russelov, čo si dajú svoje kolečko okolo sídliska krokom! s paničkou a šup domov na gauč (asi). Ale to som vlastne aj rada že Jackie takáto byť nemusí, že má možnosť vylietať a vyblázniť sa ako chce. No a má ma dobre vycvičenú, ako vidíš (chuckle) . Neprestáva ma fascinovať, aké veľké ego a osobnosť sa skrýva v tých 5 a pol kilách živej váhy!
Brr, představa pomalého uloudaného JRT se mi nelíbí – až moc to vypadá na zlomeného JRT (pokud nejde o psy 14 let a výše:))
Jo, devítikilovej Max byl taky asi největší osobnost z mých psů – tedy nejhůř se přesvědčoval 🙂
Můj první pes,opravdu můj, byl Žeryk.Původ jména vyl v Hurvínkovi.Potom už byl Ron,velký knírač,pan pes.V papírech měl Arony astra,takže Ron.Ale měl mnoho variant,to podle nálady,slyšel na vše.A potom přišla velká pudlice Aneta,říkala jsem jí Andula.Po ní střední kníračka Dina,to jsem skutečně používala,ale je fakt,že pan chovatel mě nechal vybrat jméno od D.A po ní opět knírajda Aneta zvaná Nána. Nyní mám Ritu,v papírech pojmenovanou Darina.Kočičákům sice jména dávám také,ale běžně je oslovuji Čiči nebo Čído a dá se říct že bez ohledu na pohlaví.
Tak Žeryk! Hezky se nám tu scházejí literární vzory:))
Mimochodem sousedi mají Šeryka, což mě pořád ještě dráždí, páč je to podivná kombinace Šarika a Žeryka! (chuckle)
Jinak Rita je moc hezké jméno – taky jsem ho chvíli chtěla pro Ari, ale co dělat, když jí nesedlo! 😛
Když jsme u těch literárních vzorů – tak jak ty jsi si vybrala Kazana, tak strýc Tonda (taťkův brácha) asi v dětství četl knihu Bary, syn Kazanův (chuckle) , protože každý jeho pes se jmenoval Baryk (nebo že by už tenkrát holdoval barykovému vínu (rofl) ?), i když ten první Baryk byl synem nezapomenutelné Jiskry, takto sestry navždy s láskou vzpomínaného Bleska, taťkova jedinečného psa.
Kdy zhruba pojmenoval toho prvního? Tedy ten první pes, jestli tou inspirací nebyla kniha Já Baryk od pana Nepila (první vydání asi 1977). Ale to je asi příliš mladé dílo, hodnotím tedy podle věku svého strýce.
To určitě ne, první strýcův Baryk byl na světě už v roce 1972 – to jsem ho jako štěňátko vozila v kočárku pro panenky.
U nás máme Luxe, který měl v papírech B´Nailing – jak takovému štěňátku říkat? Kdyby to byla fenečka, tak Najlo ale psovi? Když jsme ho vezli domů tak strašně blinkal – tak Poblión – to taky ne. Když ale uviděl misku s jídlem tak jsme se nestačili ani podívat a byla v něm, vyluxována, dostal jméno Lux. A je to náš Luxíček, Stodůlka, Zlatíčko…
Legy, má v papírech Elegán Zlatý Džefík. Elegánku mu říkat, když první týden se tak zprasil v blátíčku, které si vyrobil tak, že zvrátil umyvadlo s vodou a pak to rozhrabal. Rád má blátíčko pořád. Tak to není Elegán ale prasiště. Je to prostě Legy, náš Legoušek, Princátko, Prasítko a pod.
Jsou to Kluci, kluci, Pacholci jedni, Syčáci – ale z lásky. Luxík se naučil lumpárničky a hraní teprve s Legýskem, Doník byl už hodně starý a už si nehrál.
Doník neboli Don byl čistokrevný ale bez papírů,pocházel mmch ze Sovenic jako první Fanfán 🙂 /a ri a Jakel/ (f) byl z opravdu prověřené ch.s. Jméno jsme si vybrali společně s chovatelem.
První koliák se jmenoval Fanfán a Fanfánem zůstal celý život.
Hodně jsem se rozepsala o našich zlatých koliácích.
Maruško, o Fanfánovi toho moc nevíme, mohla bys občas vzpomínku utrousit… (inlove)
Lord, Rex, Ross, Scott. Moji milovaní zlaťáci. Batul, Sigi, Sorry, moji přidělení kožíšci.
Lord byl hoden svého jména. Vznešený golden, krásný, laskavý. Po pozdějších zkušenostech asi trochu nudný. No, lord.
Rex, aj, netypický golden. Byl to PanPes. Silný, dominantní, prací. Psícholog, kterého jsme kvůli tomu navštívili, řekl, hm, špatné jméno, kdyby byl třeba Softy, mohlo to být jinak. Ovšem přepsychologoval ho tak, že se sice pral dál, ale rvačky nevyvolával. Pan psícholog mu dal návod, jak má nenápadně provokovat jiné psy, aby si mohl i nadále rvaček užívat.
Ross, Rosinka, lump a velká mazlivka. Jméno je takové kulaté, bez hran, jako byl povahově on. Kapy kap, kapy kap. No, není to tak dlouho, takže ještě občas kápne.
Scott, jméno jako výstřel z pušky. Asi předurčilo jeho chování. Samostatný až hrůza, mizející v dáli, takže zařvání Scott!! je skutečně výstřel. Zkuste si to, vztekle a z plných plic! Všichni zající okamžitě prchají. Jinak je Skotík bazilišek, věčně v opozici, ale i závislák, okamžitě truchlícé a hledající toho, který chybí
Mi to ňák předčasně uteklo, ale stejně už jsem asi řekla všechno. Na kocoury se nedostalo, tak snad příště
Jako, tomu říkám klasifikace! (chuckle)
Teď mě tak napadá – nemáš pocit, že je někdy lepší se psem kapku nudit? Zvlášť, když Scott uhání kamsi za obzor a nese cosi v hubě (wasntme)
Já vím, člověk by je nedal, jen se z nich občas zblázní! 😛
Jo,jo, nudit! Jaká slast! Občas zvednu oči nahoru a parafrázuji, Lorde, vidíš to!
U mojich kočičákov to bolo jednoduché: Levuška = malá levica, vyfarbenie síce nezodpovedalo, ale povaha na 200% . Minko I. – nafasoval klasické kocúrie meno. Povahou hrozne milý a vzhľadom na to, čo si zažil veľmi vďačný. Minko II. – načo vymýšľať niečo nové ?
Povaha – vypočítavý a na pozornosť náročný mazel. Keď niečo chce, vie byť až vlezlý 🙂 Akonáhle to dostane, vysublimuje. A neznáša, ak sa venujem PC viac ako 5 min. Mmch. sa čudujem, že sa mi ešte nevyšplhal na kolená, alebo nezvalil rovno na klábosnicu (thing) .
Nazáver jedna veselá príhoda s menami: Keď ešte žila mama a bola som mladá, chodievali sme na jeseň na rýdziky ( neviem ako sa povie rýdzik česky). Jedného dňa sme stretli pastiera so stádom oviec a dvoma psami. Jeden pes bol kríženec NO, druhý bol kríženec kolie. Mama sa s pastierom zarozprávala a ovečky sa utešene rozpásli po lúke. Keď už boli veľmi roztratené, pastier zavelil:
– ZUZKA, nože zavráť !!!
Nato kolia vyštartovala a umravnila ovečky. My s mamou sme na seba pozreli, ústami nám mykalo, ale že sa volám Zuzana som sa nepriznala 😀
Yetti, žes neběžela s tou fenkou a s těmi ovcemi nepomohla? (wasntme)
A Levica je jméno pro kočku jako dělané (inlove)
Rýdzik je ryzec, teta Wiki funguje jako slušný slovník 😉
U nás to ve většině případů vypadá tak, že postupně zkomolíme jméno, které má zvíře napsané v PP – klasickým případem je vznešený mainský kocour jménem Calibos, kterého jsme překřtili na Kalíška (nebo Bosíka). Nebo Kalíškův synovec jménem Pepito Star je u nás doma prostě Pepa. A když zlobí, tak Josef 😀 U zvířectva bez PP jsem byla nápaditá jen v dětství (vždycky se mi strašně líbilo jméno Bertík, takže náš první pes byl Bertík). Dnes už nápadů moc není, takže kocour je Felísek a kočka Felínka. A je to.
Ale myslím, že i tím oficiálním PP jménem, které vymýšlí chovatel, se dá trochu předurčit osud (chuckle) . Platí to aspoň u sourozenců naší Najty – jedna její sestra dostala jméno Naděje. Jako štěně skočila dolů z vysoké zídky a polámala si obě přední nohy. Absolvovala operace, museli ji doslova sešroubovat dohromady, všechno to bylo velmi náročné jak pro ni, tak pro majitele. Ale snad právě proto, že je to Naděje, z ní vyrostla správná akční fena a nikdo by při pohledu na ni neřekl, že má za sebou takové zranění. Jiný pejsek z tohoto vrhu se jmenuje Neposeda a je to vážně neposeda. No a moje Najty se papírově jmenuje Nightwish… (bat) (chuckle)
No jo, třeba se Najtynka dá spíš cestou hudby (a metalu:)) než (bat) (chuckle)
A moc se mi líbí jméno Klíšek – je tak nepravděpodobné na kocoura, že naprosto sedí! (angel)
když vymyslela moje sestra jméno Uther Pendragon, hned jsem věděla, že mu budu říkat Terry, Nastěnka bylo původně krycí jméno protože když holčička z Ruska tak Nastěnka ne?? milé od paní chovatelky, že jí dala jméno do PP, tak je Ulrika-Nastenka, a už jí to zůstalo.
kočky?? Linda je prostě Linda, Lindička, a Mourek?? došel v době kdy hrála Chelsea a Murinho je trenér a jméno je na světě 🙂
a zde odkaz na Oliho oslavu roční
http://pavlame.rajce.idnes.cz/Oliho_prvni_narozeniny/
Pájo, Olíkovi už je rok? (inlove) To to ale letí! No, nezapřela bys ho:))) Tak přeju všechno nejlepší, zdraví a radost ze života – bezvadnou mámu už má (h) (party) (f) (sun)
děkuji 🙂 tak snažím se seč můžu, tudle v neděli hlídal tatínek (maminka byla na cvičáku) a jak jsem se vrátila položil mi záludnou otázku: co tak děláš s Oliverem dopoledne???
no hrajeme si a co jste dělali vy?? no hráli si
tak nevím proč se mě ptal když ví, že šachy hrát neumím protože jinak bysme hráli asi šachy ne??? (rolf)
Pájo (rofl) – oni ti tatínci jsou někteří všichni stejní (chuckle)
Pájo, moc hezké album, měla by sis fotky vytisknout, aby je byly „na furt“, po letech se na ně Oli určitě rád podívá 🙂 Vyrostl z něho za rok kluk jako buk a jak píše Dede, je ti velice podobný. A je skvělé, jak už správně bere kočku i psa jako „součást rodiny“.
Jo a tvůj tatínek má krásná vousiska !!!
Odkaz mi poslala i Lika – děkuji.
jasan, všechny fotky vytisknu, rodičové taky chtějí, zdobí ledničku 🙂
ano Liku jsem požádala, aby rozeslala 🙂
jsem si říkala, že to bude nejlepší cesta, odkaz v komentáří se může minout….
Já vlastně žádné zvíře nepojmenovala. Naše první kočka (teda první, na kterou si pamatuji) přišla jako kocourek Tygřík. Nepsala jsem už o tom? Donesl ji táta a máma je málem vyhodila oba. Byl to takový malý kouřový chomáček s průjmem. No a Tygřík na své jméno neslyšel. Ba co víc, zjistilo se, že to není kocour, ale kočka. Přišlo se na to v mé nepřítomnosti, pojmenoval ji bratr. V televizi zrovna běžel Maxipes Fík, tak na ni zavolal Ájo a kupodivu na to slyšela od prvního okamžiku. Ája měla 4 koťata (jen jednou, podruhé potratila, při té příležitosti ji pan doktor vykastroval a od té doby moje maminka v okolí propagovala kastrace). Tři koťata odešla bez jmen, ale to nejmenší, černá kočička, dostalo jméno Kiki. Určitě víte po kom :). No a pak se k nám v době, kdy žádná jiná kočka v domácnosti nebyla, přitoulala peršanka. Teda nedorostlý výrostek s dredy, který si své jídlo od lidí vymáhal dost agresivně. Někteří sousedé se jí tehdy i báli. Tu asi pojmenovala teta, začala jí říkat Líza. My s bráchou jí říkali spíš Alžběta, protože to nebyla žádná Líza, to byla její výsost perská princezna. A kdo o tom pochyboval, toho profackovala či rafla.
To by mohlo stačit. Záměrně jsem vynechala druhou polovinu domu, protože musím taky něco dělat (další asi 3 kočky a 2 psi).
Karakal – Kiki je z Modroočka? (wave)
Líbí se mi, jak Ája trpělivě čekala, než zjistíte, kdo doopravdy je (chuckle)
Jo jo, Modroočko a jeho Kiki.
Na to, že Tygřík je kočka, jsme kupodivu přišli dřív, než bylo znát, že čeká koťata. Klasicky přišel první vrh dřív, než nám došlo, že máme doma dospělou kočku (nevypadala tak). Vlastně všechny kočky v naší domácnosti (včetně Kiki, která se po mnoha měsících vrátila od nových majitelů domu) stihly mít jeden vrh, než došlo ke kastraci. Sice jsme byli v okolí domácnost pokroková, ale zase ne uplně předvídavá. Ale vždy jsme pečlivě našli nové pány. Od Ludvíka IV. (původně Zrzek) a jeho sestry Anetky (původně Mourinka) dokonce nějakou dobu chodily zprávy a fotky.
Můj jediný pes byla v dětství fenka německého ovčáka Nostromo. Pojmenovali ji tak rodiče, táta čítával Josepha Conrada. Já jsem jí říkal Mumy, protože se při hře jednou dokázala tak zaobalit do prostěradla, strženého z mé postele, že vypadala jako mumie. 🙂
Milý Alasdaire, mumie nemumie, ono Mumy se dítěti prostě volá líp než Nostromo! (chuckle)
Patrik říká Ari Ají a září u toho jak sluníčko 😛
Slyšela na obojí, ale zajímavé na tom bylo, že na „Mumy“, slyšela JEN mně. (h)
Pominu moje jméno a jména dětí.
Co se týče jmén našich kočičáků.
Hepinka vznikla zkomolením aglického happiness. Což znamená štěstí. A ona je a byla štěstí pro mého autistického syna Petu. Říkáme jí Hepi, Hepinesko, Hepíšku a zlá kočičko. To když syčí a fackuje tlapičkou.
Honásek přišel se svým jménem Honzík už z útulku. A měnit jméno 9-ti letému kocourkovi mi připadalo hloupé. A navíc na ně slyšel a hodilo se k němu. Byl to prostě náš Honzíček.
Fousín je prostě Fousín. Pravda jeho fousky jsou malé a nikterak husté. Ale asi právě proto byl pojmenován Fousek v útulku. Docela na to slyší, i když na otvírání kapsičky nebo na sypání granulí podstatně lépe. Říkáme mu Fousáč, Fousič, nebo Fjúsín.
Míša
Míšo, jméno Hepinka je moc krásné – i s tím štěstím.
Jinak nevím, jestli se nepletu, ale nebyla kočka Hepinka máma kocourka Modroočka? (nechce se mi hledat knihu:))
Nevím jak Hepinka, ale kočka Jepinka byla maminka kotěte Žužlíka z jednoho večerníčku (Příhody kocourka Damiána se to tuším jmenovalo).
No jo, Jepinka! A z jiné knížky:)) Je nevvyšší čas, abych začala číst Patrikovi, zapomínám! (blush)
Díky Aido 🙂
DEDE nevím to jistě, ale nejmenovala se Zelenoočka ?
M.
No, o pojmenování dětí tu již zaznělo a u zvířat to balo trochu různé. Moje první zvířátko se jmenovalo podle ústavu, kam jsem tehdy docházela -JUPSI neboli Jankův ústav pro snižování inteligence a byla to křečíčková naprosto fantastická. Náš první pes se jmenoval Gaston ( vidíte paní Girardotovou s Gastonem ?) i když to nebyl baset. Druhý špringr byl zákonitě zase Gaston, neb toho prvního jsme si příliš neužili. Bohouškovi dali jméno v útulku a Mimi se prostě muselo jmenovat Bob, protože bychom mu stejně říkali Bobánek. A on massa Bob opravdu byl, sto kilo živé váhy velkého černého mimouše. No a Majdě jsme jméno nechali, i když já bych jí dala nejraději Hetty. Ale těch změn pro ni bylo tolik, že jméno jsme jí museli nechat.
U koček to bylo jasné – děti pojmenovali Princeznu a pro bratra brostě nějak jméno nebylo a tak mu zůstalo Bráška, nejčastěji Brašule. Byl to takový trubka, který vlastně bez své sestry byl zcela vykolejený. No a klučíčkové – Garfield je Garfield, takový Macho, pán parku, který sprostě nadává kolemjdoucím psům. Felínek je takové Nejhorší smrt je z vyděšení, prostě Felínek
Dobrej výčet, milá Inko 🙂 Jen mě vždycky zajímalo, jetsli mělo Mimi i jiné jméno a on to byl Bob! Já měla za to, že se ten velikánskej pes opravdu jmenoval Mimi (chuckle)
MNĚ VŽDYCKY DOSTANE JUPSIČKA
a kočičí holky a kluk? Mají spoustu jmen a všechna se k nim hodí…. a věřím, že moc dobře vědí, komu které patří….
Je fakt, že máš bohatej jmennej slovník! Mě nejvíc zaujaly Nenelka a Bezule (chuckle)
a Bezulka nyní vyžaduj,aby se jí něžně říkalo Bůůůbááááčku, Bůůůbíííí…to slintá blahem – bohužel na mě.
Milá Dede, jako ty jsi si splnila Kazana, já jsem až do třetího vrhu mnou nalezené Barunky a exmanželova Frena, čekala na správné štěně..ano na Šarika. Narodil se jako největší chlupatá koule a nejradši už prakticky od druhého dne po narození, spal u mě na klíně nebo na hrudi a poslouchal moje srdíčko… a já tu do ticha kanclu šeptám – Šariku,vrať se mi…a přitom vím, že to nejde..a z očí se hrne slaná voda….
Ani nevíš Sharko, jak Ti rozumím, už jsem taky slaná,zrovna včera jsem na procházce po dlouhé době navštívila Áju I. ,má tam velký lomový kámen a břidlicovou cedulku se jménem, povzpomínala jsem.Byla to dobrá kamarádka.
Jména našich psů se vyvíjela po celý psí život, základ byl stejný a různé varianty pak podle nálady lidí a pesů,někdy i Mrcha jedna 🙂 .
No jo, děvčata, nevrátí se nám… ale člověk musí být vděčný za ty roky, kdy s námi byli (inlove)
děti nemám a psíčka taky ne 🙁
koho můžu pojmenovat?
Než si pořídíš jedno nebo druhé, můžeš si vymyslet hezkou přezdívku pro Chrise! (chuckle) (inlove)
(rofl)
Vcelku jednoduše. Rikinka dostala jméno podle mé tehdejší nejoblíbenější postavy a zkomolilo se správně. Penuška přišla jako Penelopka a zůstalo jí to, ze rčení „ty jsi ale ušatá Penuška“ se vyvinulo něžné Penušatá Penuška, nejpenušatější na celém světě. Nessy – chtěla jsem řecké jméno, aby byly s Penuškou dvojka, měla jsem tehdy vybranou černou a bílou fenku. Černá by se jmenovala Melainá, bílá Nésaiá, což je bohyně mořské pěny. Penuška si z těch dvou vybrala tu bílou, takže Nésaiá neboli Nessy, příšera z hlubin. K jejímu delfínímu čenichu a ušatým radarům to sedělo výtečně. Melinka dostala tedy jméno Melainá neboli „černá“, ale už druhý den bylo jasné, že je to Melánie. Později vysvitlo, že plný titul je lady Melánie Hamiltonová. Kdo naši něžnou lejdynku zná, chápe. 🙂 Největší potíž jsem měla s Dondou, protože byla malé štěně. Chtěla jsem něco řeckého a něco, co by připomínalo zvuk jména Penny. Dlouho jsem uvažovala o Kassie / Kassandře, ale i když se mi líbilo říkat psovi „skořice“, nelíbily se mi konotace toho plného jména. Když jsem si pro ni jela, myslela jsem, že bude Dorothea / Dotty (kvůli té tečce na hlavě a na čenichu, pro které jsem si ji vybrala), ale už v autě mě přesvědčila, že ta dvě t jí nesedí, takže jsem jí asi hodinu říkala Dorničko. Ona na to, že ani žádné R nechce, takže Donynko. Z toho vzešlo Donny, které pak dalo „dlouhou“ Donaldinu (a dlouho jsem pochybovala, že do toho jména doroste – dorůstá). Pak se na ni chvilku volalo DonDon, z čehož vznikla Donda, v dlouhé verzi Dondalína, překrásná Plavovláska. (Nebo Příšerná Plavovláska, podle okolností.) 🙂
Pokud jde o kočky, Minda se jmenovala prostě Minda. Kaštan neboli don Carlito byl nalezen pod kaštanem. Manďák čili Amadeus, jsa zavřen v přepravce, pěl úpěnlivým sopránem dlouhé árie, takže byl taky rychle jasný. 😀
S kočkama je to u mě prostě jednodušší. 🙂
Jo,potvrzuji, že Donaldina ji sedí. Hotovej kačer Donald v psím provedení, šašek, potvora, občas na zabití a občas není hezčí pejsek. Teda až na Melipese, ale tam je to o doufám vzájemné náklonnosti od první chvíle.
O pojmenování našich koček snad až večer, při počtu který máme a navíc ty,co přes nás prošly do jiných destinací, se to z mobilu psát nedá :-).
Jo Donaldina…vidíš, já jsem celou dobu žil v omylu, že je Donatella. 😀
Výtvar-ničení se naštěstí nevěnuje. 😀
Já vím, že ty bereš jména prakticky vědecky (inlove) a já měla slabost pro penušatou Penušku 🙂
Ale nějak mi unikl vývoj jména Donda, tak díky za vysvětlení (wave)