Dánsko je velmi pěkná, turisty, nepočítáme-li Kodaň nebo Legoland, bohužel trochu opomíjená země. Přitom je to jedno z nejpříjemnějších míst pro jarní či letní dovolenou, jaké znám; potěší, kromě horolezců, téměř jakýkoliv typ turisty.

Nejdříve trochu geografie – Evropské Dánsko (jinak do Dánského království patří i Faerské ostrovy a Grónsko) se skládá z ostrova Sjælland, poloostrovu Jylland, česky zvaného též Jutsko, ostrova Fyn, ostrova Bornholm, ostrovů Falster a Lolland a stovek méně podstatných ostrovů, z nichž ten nejsevernější, o rozloze asi 100 metrů čtverečných se nachází těsně vedle Sandviky, asi 16 km západně od Oslo a který se jmenuje, velmi příslovečně, Danmark. Co je zvláštní – poloostrov Jylland de facto končí u Aalborgu, protože od zbytku je oddělen úzkým průlivem, který vypadá v Aalborgu jako řeka, takže vše na sever od Aalborgu je geograficky ostrov zvaný Nørrejyske Ø (Severojutský ostrov), ale protože nikdy neměl ostrovní charakter, počítá se jako nedílná součást Jutska a ne jako ostrov typu Sjællandu nebo Fynu.

Mapa Dánska – červeně je zvýrazněný Jylland, zeleně Fyn, tyrkysově Sjælland, modře Lolland, oranžově Falster a fialově Bornholm.

Ostrovy Sjælland a Fyn už téměř ztratily svůj ostrovní charakter díky dvěma velkým mostům, Øresundskému mostu spojujícímu Kodaň a Malmö a Storebæltskému mostu, spojujícímu ostrov Sjælland a Fyn přes úžinu Store Bælt, a díky malému Lillebæltskému mostu spojujícímu ostrov Fyn s Jutskem; týž osud potkal i Lolland a Falster. Jediný „pořádný“ ostrov tak je Bornholm, ostrov vystrčený do Baltu, který po roce 1945 krátce okupovala sovětská armáda.

Øresundský most

Zeměpis, jak už to tak bývá, ovlivňoval charaktery lidí, a ty se tak poměrně hodně liší. Jiná byla bohatá a dnes velmi liberální Kodaň a její bezprostřední okolí (Roskilde, Helsingør), jiný byl Fyn, který navzdory své poloze mezi Kodaní a Jutskem a skutečnosti, že přes něj dnes vede velká dálnice a železniční koridor, byl v minulosti vždy hodně izolován, kvůli čemu se tam ostrovní mentalita drží pomalu víc, než v Anglii a tamní dialekt je obtížný k porozumění i pro většinu Dánů, a jiné bylo Jutsko, které bylo a dodnes je povětšinou zemědělské, a ruku v ruce s tím i hodně konzervativní. Bornholm osobně neznám, ale jinak jsem všechny ostatní části Dánska poměrně hodně detailně projel, a díky tomu, že jakž-takž dánsky hovořím, jsem se i dostal k zajímavým perličkám ohledně života a lidí tam.

Co je Dánům jako celku společné, navzdory tomu, odkud pocházejí, je jejich charakter, který pro většinu cizinců může být poměrně obtížný k vydržení, ale který třeba já osobně mám nesmírně rád. Dánové jsou totiž velmi přímí; jejich svoboda slova je prakticky absolutní (a jsou na to patřičně hrdí), nemají moc rádi autoritu, obzvlášť tu státní. Typický Dán, bez ohledu na to, jestli je to pravda nebo ne (a přitom většinou není), je toho názoru, že politici jako celek jsou lháři a zloději a že nikdo v Kodani neví, co je dobré pro Odense nebo Skagen [čti: skejen] navzdory tomu, že je Dánsko, pokud jde o rozlohu, celkem kapesní země.

Grenen – úplná špička Dánska (Jutska) poblíž městečka Skagen. Vlevo je Kattegat vedoucí k Baltu, vpravo je Skagerrak vedoucí k Atlantiku. Místo, kde do sebe narážejí proti sobě jdoucí vlny a kde je kvůli smrtelně nebezpečným mořským proudům zakázáno se koupat.

Představa, že bude existovat ještě jiná autorita, ještě dál než Kodaň, je pro mnoho Dánů poměrně nepříjemná, a to bez ohledu na to, co ta autorita říká, nebo dělá – což je také prakticky jediný silný zdroj dánského euroskepticismu. Jakékoliv nové omezení čehokoliv se v Dánsku zpravidla setkává s velkou nechutí, což je pravý opak mentality, která je typická v dalších severských zemích, Norsku, Švédsku a Finsku.

Vím, že to bude k nevíře, ale Dánové ve své naprosté většině umějí civilizovaně pít a i na to jsou patřičně hrdí, což je důvod, proč když dánská mládež dělá problémy v Praze, v Dánsku jde o téma číslo 1, noviny o tom píšou, lidé to komentují (povětšinou stylem „zavřete je, až zčernají, když dělají akorát ostudu“) a dánská komunita v Praze se už několikrát omlouvala za chování svých krajanů. To, co předvádí dánská mládež v Praze je i pro dánskou mládež v Dánsku výjimečně špatné chování a pro dospělé Dány je to v naprosté většině případů nemyslitelné.

Dánové, na rozdíl od Norů, Švédů či Finů mají velmi liberální vztah k alkoholu, je dostupný kdykoliv a kdekoliv, ale přesto se v Dánsku nepije tak nezřízeně, jako v ostatních severských zemích; ani zdaleka ne. Dánové si naopak – zejména ze Švédů – velmi rádi utahují pro jejich neschopnost civilizovaně pít, z čehož pochází úsloví, že někdo „drikker som en dansker, men er fuld som en svensker“, čili „pije jako Dán, ale je opilý jako Švéd“.

Dánové, kterým jsem říkal o českém přísloví, že někdo „pije jako Dán“ unisono odpovídali, že to musel do Čech přinést někdo, kdo byl v Kodani a kdo si myslel, že ti všichni opilí tam byli Dánové, i když to s velkou pravděpodobností měli být opilí Švédové, přišedší do Dánska za levným alkoholem.

Co je ale zejména pro některé cizince v Dánsku složité, je dánský humor. Čechům naopak problémy nedělá, protože dánský humor je postavený na sarkasmu; Dánové milují černý humor, drsný humor, sexistický i rasistický humor. Umějí si dělat srandu sami ze sebe, ale všeobecně platí, že jim není nic svaté – což, za sebe říkám, se mi také velmi líbí (není náhoda, že první karikatury Mohameda vznikly právě tam). Dánská přímost je ale dvojsečná, protože v Dánsku, tak jako i jinde, je nezanedbatelná část populace, která je xenofobní, rasistická a celkově vzato nepříjemná, ale v Dánsku, na rozdíl od jiných zemí, nebyli tito lidé umlčeni ani politickou korektností, ani ničím jiným.

Typický dánský humor. V bublině je napsáno: „Ahoj miláčku, moje maminka nás dnes navštíví. Už přišla?“

Obrázek znázorňující katarskou banku. Bublina: „To není žádný bankovní lupič, ale jeden z našich největších zákazníků!“

Osobně to považuji za klad, protože když potkáte někoho, kdo je na vás i s vědomím, že jste cizinec v Dánsku žijící, milý, tak nemá skryté úmysly a nemyslí si o vás potají, že tam třeba akorát parazitujete a měli byste jet domů. Ovšem pokud si to někdo myslí, tak vám to řekne, a to hezky osobně, což pro některé cizince bývá opravdu šokující. Fakt je ten, že jako turista se s tímto člověk nepotká, Dánové turisty mají rádi a jsou vůči nim velmi pohostinní.

Jazyk není pro turistu problém, všichni Dánové umějí slušně anglicky. Pokud by se člověk ale chtěl přiučit něco dánštiny, místní to uvítají. Všeobecně se cizinci, kteří se snaží učit dánsky, těší úctě, protože dánština je jazyk hodně těžký, zejména pokud jde o výslovnost a nářečí. Australská manželka korunního prince by mohla povídat – lid ji začal zbožňovat poté, co se naučila dánsky mluvit jako rodilá Dánka.

Kromě toho, že má dánština velké množství různých samohlásek a dvojhlásek, má i jednu souhlásku, která, podobně, jako české ř, je pro většinu cizinců naprosto nevyslovitelná, a sice tzv. měkké d, vyskytující se například ve slově gade (ulice), čte se [gejde], kde to d vůbec nezní jako d, ale spíš jako napůl kombinované L a D a jako samohláska, kterou člověk vytvoří tím, že položí jazyk tak, aby se dotýkal všech dolních zubů najednou a člověk se pokusil o vyslovení „prázdné“ samohlásky, která se třeba francouzsky píše „eu“, turecky „ı“, čeština nic takového nemá.

Na konci tohoto videa je příklad, jak se to čte.

Takže, jestli Němci říkají „Deutsche Sprache schwere Sprache“, pak o dánštině to platí dvojnásobně. Psaná dánština je podobná s norštinou jako čeština se slovenštinou, se švédštinou pak blíž, než je čeština s polštinou, ale dál, než čeština se slovenštinou. Komplikovaná dánská výslovnost ale způsobuje, že většina Švédů dánsky nerozumí vůbec a Norové mají velký problém se chytat, zejména ve středním a jižním Jutsku a na Fynu (švédštinou ovlivněný kodaňský dialekt je pro Nory celkem slušně srozumitelný). Dánská gramatika a pravopis jsou také hodně konzervativní, nikdy neprošly zjednodušením, jakým prošla gramatika norská v 50. letech, takže se vyskytuje plno písmenek, která se nečtou – na rozdíl od norštiny, která se čte, jak se píše.

Co se v Dánsku dá navštívit – velká města, menší města, písečné duny, malebné vesničky, krásné pláže, kde bývá v létě docela příjemně a teplo (Malaga to není, ale i tak), cyklostezky, hospody, lesy, pár kopců či hrady a zámky. Velká města jsou v Dánsku tři – Kodaň, Aarhus (někdy se píše Århus, aa = å, čte se dánsky [ou], takže [ourhüüs]) a Aalborg.

Kodaň, dánsky København [köbenhejvn; to b je něco mezi b a v], je hlavní město a jednoznačně jednou z největších perel Dánska. Centrum obsahuje krásné staré město (Indre By) s přístavním nábřežím Nyhavn (= Nový přístav), zámkem Christiansborg, kde sídlí Folketinget, dánský parlament, zámkem Rosenborg, který je uprostřed rozsáhlých královských zahrad, či městskou pevností (Kastellet).

Pohled na kodaňské staré město z výšky.

Úplným centrem Kodaně je pak náměstí Nytorv (Nový trh), které obestírají hezké úzké uličky a poblíž kterého je i Tivoli, velký lunapark mezi hlavním nádražím (København H) a starým městem. Nejvíce živo je pak na Nygade (Nová ulice), což je pěší zóna vedoucí skrze kodaňské staré město, kde je mnoho obchodů, restaurací, kaváren i cukráren. Poblíž městské pevnosti se pak nachází socha Malé mořské víly, nicméně máte-li na Kodaň omezený čas, nechoďte tam, nestojí to za to.

Palác Christianborg

V Kodani je mnohem víc zajímavých věcí, než jedna soška na břehu moře. Trochu dál od úplného centra se nachází čtvrť Christianshavn (Kristiánův přístav), kde se nachází moderní opera, architektonicky velmi zajímavý pozdně barokní kostel Nejsvětějšího Spasitele se spirálovitou věží, na kterou se dá vylézt a odkud je velmi pěkný výhled na celé město, a o dvě ulice vedle takzvaná Svobodná čtvrť Christiania, sociální experiment, kde město vyhradilo prostory bývalých kasáren anarchistům, aby zkusili svou utopii v praxi. Praxe dopadla tak, že tam museli anarchisté určité minimum pravidel zavést poté, co se jim tam rozmohl zločin, ale rozhodně to stojí za návštěvu – dnes už je tam opět bezpečno. Za vidění stojí i čtvrť Nørrebro s několika pěknými parky a spoustou hospod a restaurací, či královský pivovar Carlsberg.

Když už je člověk jednou v Kodani, neměl by vynechat, má-li na to čas, Malmö, město na švédské straně průlivu Øresund; za vidění stojí jak jeho centrum, tak i samotná cesta přes Øresundský most. Autem je to poměrně drahá záležitost, zejména pokud člověk nemá čip na mýtné (s čipem cena stojí 158 dánských korun, bez něj 345, máte-li čip a vracíte-li se stejný den, stojí jedna cesta jen 100 dánských korun), ale dá se to projet i vlakem.

Pokračování příště

V příštích dílech bude řeč o královském městě Roskilde, kde v katedrále spočívají ostatky dánských králů a dánské korunovační klenoty, Hamletově Helsingøru (anglicky Elsinore), Øresundské riviéře, Køge, Aarhusu, Aalborgu, Odense a ostrově Fyn, jižním Jutsku a „dánském“ Šlesvicku (bez něj by povídání o Dánsku nebylo kompletní, i když se nachází dnes v Německu), písečných dunách u Lønstrupu, Fredrikshavenu, Silkeborgu, Esbjergu, Aabenraa a nakonec i o Skagen, dále pak o dánském pivu, dánských hospodách, kolech a cyklostezkách, hradech i zámcích.

Kodaň – Nyhavn