Když už se nám tu konečně pořádně usalašil březen, rozhodla jsem se zatáhnout si do domu pár jarních kytek, když ty na zahradě se kvůli mrazivým nocím ne a ne zmátořit. Cestou ze špitálu jsem si koupila narcisky a tulipány, dnes to byly macešky.

Narcisky a tulipány jsem dala mezi okna, macešky do truhlíků pod Matterhorn. Hezky jsem si s nimi pohrála, dostaly čerstvý substrát, jemně jsem je zalila. Kvítkům to na pískovci slušelo a já se zasnila při představě, jaká to bude krása, až se z kamenné pustiny nového zahradního projektu stane příslušně obrostlá skalka.

Jaro v kuchyni:))

A pak odjela na obecní úřad, kde jsem měla práci. Vrátila jsem se asi za hodinu, zatočila s autem do vrat a stačil mi jediný pohled, abych zařvala: „Ta bestie zatracená! Přetrhnu ji jak hada!“ Pečlivě zasazené macešky z truhlíku č. 2 byly vyhrabané, na původním místě se udržela jediná. A co bylo příznačné, vítala mě jen Berry. „Kde je ten bílej poděs?“ zavrčela jsem.

Květiny pod Matterhornem

„Nevím,“ pravila Berry důstojně a opřela si svatozář o moje koleno. Než jsem se stihla ujistit, že kytky jsou více méně celé, přiřítil se bílej delikvent, v hubě stylový růžový míček, hop a skok a to máme ale dneska hezkej den, co? „Kdo vyhrabal ty kytky, nevíš náhodou?“ tážu se důrazně.

A jaký byly…

„Kytky? Jaký kytky? Já jsem neviděla žádný kytky! Ale mohla bys mi hodit míček, co myslíš?“ Nohy jí pomalu přestávaly tancovat, protože jí došlo, že se zlobím, byť poctivě nechápala proč. Povzdechla jsem si. Kdybych ji chytla přímo při nepleše a zahřměla zákaz, fungovalo by to bezvadně.  Teď už nemělo cenu vyvádět.

Kytky! Ty s nima ale naděláš:P (Ari se zrovna olizovala, když jsem ji fotila – a získala tak skutečně ďábelský výraz:))

A tak jsem za starostlivé asistence zvědavého bílého čenichu kytky zase zasadila a pro jistotu vzala holky domů. Konec konců, sezóna teprve začíná a Ari už po svých druhých narozeninách mívá záblesky jakéhosi rozumu. Třeba si už svoje letos odhrabala… A pak mě napadlo, že těch pokušení na Ari číhá víc. Vždyť jsem s maceškami koupila i novou plastovou zahraní konev!

Tak jsem nelenila a šla konev uložit do garáže. Ale v duchu jsem jásala – pokud nadávám kvůli vyhrabaným kytkám a schovávám konev, tak je to jasné: jaro je už definitivně tady:))

A tak se dnes ptám: Jak vítáte jary vy? S kytičkami? Jarními botkami a oblečením? Výletem do přírody? Co potěší vaši duši po šedivé zimě?:))