První cele březnový víkend jsem se rozhodla opustit myšlenku literárních víkendů. Sluníčko a hezčí počasí už nejspíš vábí literáty za dobrodružstvím a na tvorbu se nedostává času. Takže si budeme hlavně povídat – a kdyby někdo chtěl na povídavé téma napsat drabblátko, budu moc ráda:))
A téma se mi přímo nasunulo do ruky včera po poledni, kdy jsem byla v Hradci nahrávat. Zašla jsem se podívat do obchodu se zahraniční literaturou, zapovídala se, a výsledkem bylo pár nápadů na povídavá posezení. A nakonec jsem dostala dárek – notýsek. Ale není to jen obyčejný notýsek. Je to krásný, ručně dělaný, s pozoruhodnými deskami a kvalitním papírem. Byla jsem okouzlena. Jaký nádherný kus řemesla se za tím skrývá!
Jenže… jenže co já do něj budu psát? Dokážu do něj vůbec psát – já, která drápu jako kocour a někdy mám pocit, že ten můj škrabopis hyzdí i zápisník koupený v Tescu? Co by vlastně měl člověk psát do takto uměleckého notýsku? Deník? Hm. Nikdy jsem u něj nevydržela. Záchvěvy myšlenek, mající potenciál se proměnit v nosná témata článků? Tak to píšu na jakýkoliv cár papíru, který mám zrovna u ruky, nebo – častěji – v kryptických zkratkách do poznámek v mobilu.
Dívám se na tu čistou krásu a jsem si vědoma toho, že mám už několik let schovaný jiný zápisník, o něco větší, taky velmi hezký – dárek od kamarádky. Doteď jsem do něj nic nenapsala. Nenacházím slova a kaligrafii hodnou krásného notýsku neovládám. Vypadá to, že jsem na dobré cestě stát se sběratelem krásných prázdných zápisníků:))
A tak se dnes ptám: Píšete si nějaké zápisky, které nepatří do klasického pracovního diáře? Máte rádi notýsky a zápisníky? Eh… náhodou, nepřechováváte taky nějaké nepopsané? (blush) No a nakonec se směle zeptám: co bych podle vás mohla do takhle krásného notýsku psát?:))
A téma pro psavce, kteří neodolají:
„Co je psáno, to je dáno… proboha, nepiš to!“
Přeju krásnej předjarní víkend!
hryjztxjtzrzjc trcjztrxjzteyhtrejxjr truřžčužřčayhřehtryhwwgewgGEWWRTWwhewthetrxj ztrjtzrczurřtextrertehrxerthxrehtr
(flex):*:D(y)
Anonymní
Už mě napadlo co tam napsat. (nevím ještě jistě, že to tam dám, ale je to docela pravděpodobné a můžeš to využít i ty jestli už tam nemáš jeden z ostatních nápadů).:D8-|Že si tam napíšeš nějaké věci o sobě a přihlašovací jména do různých platforem(a třeba i hesla) a nějaké důležité věci které potřebuješ. Doufám že se ti moje nápady líbily a, že je do nějakého deníku, notýsku nebo zápisníku budou hodit a že je využiješ. A JEŠTĚ JEDNOU, PROSÍM DEJTE MI TAM JEŠTĚ NĚJAKÉ NÁPADY DO MALÉHO DENÍKU, PROTOŽE TY VAŠE NÁPADY SE DO MALÉHO DENÍKU NEVEJDOU!!!!!!!!!!!! Předem mooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooc děkuji.
S pozdravem
Pampa
PS: Odepište mi proooooooooooooooosssííííím coo nejrychleji.(h) :*(u) jo a jak dáváte ty smajlíky dole do té zprávy? Trochu to zkouším, nějaké jdou, ale nějaké ne. Taky předem dík.
Ahoj Dede, taky jsem hledala nějaké nápady a mám pro tebe nápad: Mohla by sis udělat nějakou knížku pro tvoje vnoučata nebo děti a měly by tam třeba tvoje příhody nebo tvoje přátelé z mládí. Snad se ti můj nápad líbí a využiješ ho. Prosím napiš mi jestli ho využiješ. Předem díky za odpověď. Měj se hezky.
S pozdravem
Pumpka
Jo to je dobrý nápad. MOHLO BY SE TO HODIT PRO TVOJE VNOUČATA A DĚTI A POTOM BY SE TO DĚDILO A TŘEBA BY TO MĚLI JEŠTĚ TVOJI PRA PRA PRA DĚTI. (Jestli by to uchovaly) Já si myslím, že to je dobrý nápad a možná to i využiju, ale spíš si myslím že ne, protože můj deník je moc malý. Tobě by se to hodilo.(inlove) (h)
S pozdravem
Pampa
JO a ODEPIŠTE MI PROSÍM CO NEJRYCHLEJI!! (myslím na tu předchozí zprávu) PŘEDEM MOC FAKT MOC DĚKUJI!
S pozdravem
Pampa
Já taky nevím co tam psát. Ale mám nápad pro tebe. Můžeš si tam psát bullet journal. Je to takový kalendář. Když si vyhledáš bullet journal tak ti tam vyjedou obrázky a toho se můžeš inspirovat. Já nemůžu si dělat bullet journal protože mám moc malý deníček nebo zápisníček. MOHLI BYSTE MI DÁT NÁPAD CO DO TOHO DENÍKU PSÁT?Mě už došly nápady. PPPPRRRROOOOOSSSSÍÍÍÍMMMM!!!!!! Předem moc DĚKUJI!
Já měla stejný problém a nakonec jsem zjistila že mě baví literatura a sloh no a tak jsem tam začala psát příběhy pak třeba jsi tam píši : Aliterace a k tomu co to znamená a pak nějaký příběh☺
Co to je za patvar „jsi tam píši“??
Překlep? 🙂
WWWWOOOOOOOOWWWWWWW!!!!!!
rejhqk,jrg,jhwgmfhjWGMEHFGDSMJHFVMDHAGMJAHDJHjhrgdg,jhadfhmmaghfgmadhfgma
Třeba nějaké oblíbené zpěváky a nebo písničky 🙂
Já taky nevím a zkouším tady najít nějaké nápady. Ještě se chci zeptat jestli tu máte nápad co můžu psát do malého fakt docela malého deníku? Předem děkuji za nápad.
Že jo já taky nevím. Mám taky malý deník.
Já si do deníku píšu různé příběhy, poznámky ze dne atd. Nazvaly bych to takový ,,kecák ,,
tajé jsem měla stejný problém a psala jsem si tam vtipy a vtipné příběhy a udělala jsem si z toho „knížku vtipů“
Milá Dede, já se hlásím do klubu sběratelů nepopsaných notýsků! To je totiž tak. Zde se veřejně doznávám ke své ulítnosti na papírnické potřeby. Zbožňuju tužky, propisky, pera, notýsky, gumy, pastelky, štětce, barvy, balící papíry, fixy, sešity, lepenky… prostě vše, co jen zavání papírnictvím. Už jen když okolo takového obchodu jdu, je už samotná vůně pro mě drogou. A když do takového obchodu vlezu, jsem ztracená. Naprosto. Vždycky si něco malého koupím a často to bývá právě ten notýsek. Plánů, co do něj budu psát je spoustu, ale zůstávám jen u plánů, takže se notýsky vrší. Klasikou mezi notýsky jsou ty od firmy Moleskine. Jsou v kůži, s gumičkou, aby se neotvíraly a kapsičkou na papírky s poznámkami. Jak já je zbožňuju! Úplně nejhůř jsem na tom byla v Mnichově, kde je celý obchodní dům – má 5 pater, POUZE s papírnictvím. Tam jsem vydržela obcházet hodiny. Tvůj notýsek je překrásný a snad na tom budeš líp než já a něco si tam napíšeš!
Heduš, díky. Zítra další chemoška, tak zas budu poněkud „odvařená“. Ale pak už jen 2! Stříhám metr, stříhám….
Kaštánku, já si tvoji papírnickou zálibu pamatuju a částečně ji s tebou i sdílím 🙂 A těší mě, že s těmi prázdnými zápisníky je nás víc! (chuckle)
A držím palce na tu chemošku, ať je to brzy za tebou a není ti moc špatně. (inlove) A pak už jen dvakrát – to je vlastně už za pár! (wave)
Jo jo, papírnictví. To je skoro stejně nebezpečná zóna, jak knihkupectví. A notýsky jsou uplně ze všeho papírnického zboží nejlepší. Já je tedy moc nekupuji, protože co bych do nich psala. Nakonec koupím nějaký méně honosný a časem ho popíšu všelijakými poznámkami, plány a účty. A pak už tak pěkný není. A kvůli Věšínu jsem si loni koupila nový sešit (a pak ho nechala doma) na plánování a seznamy. To jsem měla velkou radost, že jsem měla důvod, koupit si nový.
Já nakonec vymyslím, co do krásného notýsku budu psát. Ale když je moc krásný, tak do něj vymyslím něco důstojného, jako deník, nebo cestovní deník, a pak to nezvládnu dodržet. Takže mají popsáno prvních pár stran a pak nic :(.
Kaštan, držím palečky.
JÁ JSEM STEJNÁ JAKO KAŠTAN!!! Ne zas tolik, ale taky si třeba vyrábím svoje zápisníčky a nemám co do ně psát. PROSTĚ HRŮZA!!!! Jo a taky se hlásím do klubu sběratelů nepopsaných notýsků!!!!! JSEM PROSTĚ HROZNÁ!!!!!!!✔ A DEJTE MI TAM TEN NÁPAD NA MALÝ ZÁPISNÍK!!!!!!! PŘEDEM FAKT MOCCCC DĚKUJI!!!!!
Krásný notýsek, bylo by skoro škoda, kdyby zůstal nevyužitý!
Já bych si tam zaznamenávala třeba kulturní zážitky – knihy, filmy, koncerty, výstavy…. I k takovým poznámkám je někdy zajímavé se vracet. Anebo co takhle zážitky s Patrikem?
Ovšem jinak bych všemi deseti hlasovala pro nápad JJ – dopsat příběh Alžběty, Artuše a Brandy! 🙂
Hančo, máš pravdu s tím Patrikem – o tom jsem už začala i uvažovat. Ovšem uvidím, jak dlouho mi to uvažování potrvá – aby mezi tím kluk nedospěl (chuckle)
Tak mám přece jen drabblík, takže je Tobě pro radost, Dede.
To se mi to píše, když za mne 80% práce udělal hlavní hrdina 😀 .
______________________
Někdy je lepší názor nenapsat
————————
Drahý Castelli,
podrobnosti Vašeho rozhovoru s velkovévodkyní matkou mně poskytly příležitost uvažovat o tom, zda je vhodné uvést Písmo svaté do diskuzí, jež se vztahují k přírodní filozofii, zejména onu pasáž z Jozue, kterou velkovévodkyně kladla proti pohybu Země a nehybnosti Slunce….
Pokud se mne týče, domnívám se, že autorita svatých knih spočívá pouze v přesvědčování lidí o článcích a větách, které se vztahují k jejich spáse a které, protože jdou nad veškerý lidský rozum, mohou být hlásány a mohou být učiněny věrohodnými pouze prostřednictvím Ducha svatého…
Galilei list složil a zapečetil. Píše přece příteli, proč by nemohl být upřímný?
—————————————————
Nebyl to zrovna nejlepší nápad. Dopis se dostal na veřejnost a stal se jedním z hlavním podkladů pro inkviziční proces proti Galileimu.
Děkuju moc, milá JJ! Mám velikou adost, že sis našla čas a sílu tvořit a moc to oceňuju. A ještě navíc můj oblíbenec Galilei! (inlove)
Krásný kousek. Ale asi by se u mě několik let různě přeléval a zůstával nepopsaný. Případně bych poslala dál.
Já píšu do červených notýsků formátu A6. První je nadepsaný „Jak mě tak co napadá a říct není komu…“ a začíná sáhodlouhým popisem a úvahami nad nějakou roztržkou mezi mnou a kamarádkami. Datum má tenhle zápis někdy počátkem gymplu, to mi bylo patnáct let a kousek? Asi tak nějak. Nejspíš jsem zrovna jiný papír neměla po ruce. A od té doby se těch červených sešitků držím, ostatní už jsou jen číslované, nedávno jsem založila desátý. Není to vysloveně deník, spíš občasník. Někdy po pár dnech, někdy třeba s lednovým datem shrnutí zásadních událostí celého předchozího roku. Čtu to po sobě spíš výjimečně, když mě někdy chytne nostalgická nálada, ale je to pak zajímavé. Třeba už jen to, co jsem si v určitém věku považovala za důležité zapsat.
Docela dost jsem psala během prvního těhotenství, tak mám teď dobré srovnání a prostě VÍM, že to minule bylo o dost jiné a ne jak mi tvrdí mamka i tchýňová, že ty nepříjemnosti člověk prostě zapomene 🙂
Kromě červených notýsků mám dvě zelené Kroniky. Zážitky a popis různých výletů, čundrů, hor a vod. Ty jsou psané tak, aby to mohlo být veřejně přístupné a čitelné komukoli. Druhá ale končí někdy před koncem vysoké a zbývá v ní spousta volných listů. Tak uvidíme, jestli do ní ještě někdy něco napíšu.
Čím jsem starší, tím míň mi to psaní jde. Samozřejmě si hůř hledám čas a tu správnou náladu. Tak se poslední roky snažím udržet v pořádku aspoň fotková alba: fotky v papírové podobě a k nim popisky: aspoň kdy kde a s kým jsme kdy byli, a to se mi zatím docela daří.
Pavčo, to se mi líbí, že píšeš – já obecně neznám moc lidí, kteří by aspoň v nějakém intervalu něco zapisovali. A ještě do notýsku! A popsaná alba navíc – jsi zdatná žena (inlove)
Mám dojem, že pro spoustu lidí je vlastně takovým deníkem Facebook, ale popravdě si neumím představit, jak tam hledám třeba jen rok staré zápisky…
Asi bych notýsek „povýšila“ na Památníček.
Přemýšlela jsem o tom, milé S, ale tak nějak mě nenapadá, co bych vlastně měla do památníčku psát (blush)
Třeba sbírat podpisy, obrázky od kamarádu, učitelek, od lidí na které nechceš zapomenout
klidně se na něj nějaký čas jen dívej, ber ho do rukou,hlaď ty nádherné desky,čichej tu krásnou vůni ručního papíru..nespěchej…třeba do něj začneš psát pro vnoučata… nebo do něj napíšeš nějaká vyznání a svoje myšlenky a pocity…svá přání….
Máš pravdu Sharko, zatím je to ta nejhezčí činnost s tím zápisníčkem spojená – je to opravdu krásný kousek věci 🙂
Dede, to je tak krásný notýsek! Co takhle do něj sepsat příběh Alžběty, Artuše a Brandy a odnést ho nakladateli? 🙂 (Já bych to už konečně ráda viděla celé a pohromadě. Anebo potřebuješ ještě jeden duben? (wave) )
Anebo – vypadá jako zrozený pro kresby a verše.
Přidávám se. Chci Brandy!
Sama ujíždím na podobných diářích. Je príma brát běžně do ruky krásnou věc.
Spíš to vidím na ty verše (chuckle)
Brandy je zakletá v drabblících a nevím, jak ji odeklít. A ani nevím, jestli bych chtěla… (wasntme)
Právě se tiskne můj pokus o oddrabblování Anzelma. Třeba se jím inspiruješ.
Co jsem začal programovat víc jako práci, tak jsem zjistil jak je tužka a papír (jakýkoli) neocenitelný. A podle mě to platí pro jakoukoli práci. Rychlost a jednoduchost jakou lze zapsat, zakreslit cokoli a jakkoli podle mě žádná technologie nikdy nenahradí. Co je jednodušší, když kontroluju jestli program jede správně? Ukládat hodnoty proměnné do nějaké databáze nebo to prostě naškrábat za tři vteřiny na papír? 🙂
Když Kačka ve škole navrhovala oděvy, ukázala jim jejich učitelka, že na to je skvělý tablet (děsně drahej). Omdlela jsem nad cenou a naznačila, že i papír a tužka jsou řešení. Naštěstí Kačka je tradicionalistka, a tak preferuje blok a tužku dodnes.
Nejlepší byl ten vizionář co řekl, že do tří let tablety nahradí papír, to už je docela slušná kravina. Tablet se dá určitě použít jako nástroj (kalkulace a tak), ale tužku a papír to nenahradí
Tyto „vize“ jsou vždycky hrozně ošemetné a jen velmi zřídka se vyplní, zejména když jsou i datovány. Nechápu proč si na to tihle lidé nedají pozor a neustále se nějakými vizemi blamují. Něco jiného jsou sci-fi příběhy, ale to nejsou tyto případy, které se tváří jako „to je jasný, tak to bude“. 🙂 Ti, kdož se skutečně podílejí na pokroku a posunu v technologiích, ti mlčí a skutečně „posouvají“. 🙂
Hm, počítače nejsou moje silná stránka, ale příklad mne napadá právě z této oblasti.
Kdysi dávno jeden nejmenovaný Bill G. prohlásil, že uživateli budou stačit disky velikosti stovek kBy. Dneska už se tímto výrokem zrovna nechlubí 🙂 .
Prognóza, která fungovala dlouho, ale už se taky dobírá ke konci své platnosti, byl Moorův zákon. Ale Moore byl dost rozumný na to, aby platnost prognózy limitoval. Stejně je to úžasná představa, mít v tranzistoru jakožto „hradlo“ jediný atom…
Náhodou, kdysi mne tablet (ale pozor, myslím tím zařízení, které se připojilo k počítači USB a používalo se s myší anebo lépe s dotykovým perem) ušetřilo dost práce. Naučila jsem se na něj tím perem podepsat a podpis vložit do PDF dokumentu. Myslím, že jsem vynalezla elektronický podpis v zcela původním slova smyslu. 🙂
Já tě chápu – zápisky a náčrtky jsou prostě rukou rychlejší. A ještě si mlžeš po stranách kreslit! (chuckle)
Ovšem sama za sebe jsem zjistila, že na papír píšu jen velmi zřídka a někdy mi to chybí.
Takovy pekny rukodelny (?) kousek jsem dostala letos na vanoce od netere. No, zatim, je nepopsany. Jo, a nastesti pro mne je linkovany – na nelinkovanem papiru pisu strasne sikmo a sama sebe matu. A, jak jsem shledala z ceskeho tisku, nekdy si drzet detailni denicek neni v jistych situacich pro autora zrovna to orechove. (fubar).
O jistých (fubar) s deníčkem radši mluvit nebudu. jen jsem si vzpomněla na docenta Chocholouška (Jáchyme, hoď ho do stroje) a jeho varování: Neber úplatky, nebo se zblázníš! A jakou měl pravdu:))
Jinak mě těší, že nejsem sama s nepopsaným zápisníkem! (wave)
Tak to je krásný rukodělný kousek! Kdysi jsem si psala do obyčejnéo sešitu jakýsi deník, mám v něm zapsanou i okupaci sovětama – viděno očima 16-ti leté puberťačky.
Když píšu článek, tak prostě sednu k noťasu a sedím a píšu a píšu, až dopíšu. Teprve další den se pouštím do oprav gramatických i slohových (mnohdy to vyjde na stejno i bez dalšího čtení 😉 ). Poznámky, i když mám myšlenku v hlavě si nedělám, bohužel, protože myšléénka se rychle vytratí z hlavy.
Alex, a nechceš ty zápisky puberťačky o pohnuté době nějak upravit a někde vydat? Myslím, že to bude moc zajímavé čtení! (inlove)
Kastanku, včera jsem se docetla cim prochazis…nezbyva mi jen si povzdechnout a na dalku te obejmout a poslat silu a prani brzkeho uzdraveni! Myslim na tebe, drz se!!!!!
Kdysi jsem měla podobný vyšívaný notýsek a psala jsem si do něj zajímavé citáty z přečtených knížek. Mám ho v knihovně a když jsem do něj před časem nakoukla, bylo docela zajímavé vidět, co se mi tehdy líbilo- bylo to v bezdětných studijních dobách 🙂 Ale rozhodně není dopsaný do konce a možná by si po 25 letech zasloužil, abych se k němu vrátila. jenže nevím, jestli bych do něj teď nepsala spíš recepty na buchty 🙂
Pokud píšu článek, mám kroužkový blok, kam to drápu propiskou nebo fixou, text je silně počmáraný a plný vpisů, ale vymýšlí se mi to líp než rovnou do počítače. Jenže zas to někdy musí počkat na přepis do počitadla 🙂
Ano, Matyldo, taky casto pisu napred do bloku. Cmaram, maluju sipky, skrtam, pisu otazniky… Vetsina mych vetsich pravnich praci se takto zrodila. Obcas se v praci divili, kdyz jsem rikal, ze uz to mam hotove a vytahla jsem velky zluty blok, ktery jenom mne daval smysl. (chuckle)
Děvčata, tak v tom psaní článků nejdřív na papír se k vám nepřidám. za prvé – škrabopis. Někdy to sama po sobě nemůžu přečíst. Za druhé – miluju počítač dvojnásob, zvlášť, když si vzpomenu na psací stroje a opravování textů na něm… brr.
Na papír píšu jen poznámky 🙂
Takovy zapisnik mám, pisu si do nej sny, myslenky, pocity, basnicky (resp.pokusy o ne:) prani, nekdy ho pul roku neotevru, ale nekdy popisu 10 stran najednou. Je velmi zajimave cist si veci zpetne a sledovat ten vyvoj… Ale zapisovat kazdy den nezvladam, neumim nic delat prubezne, chvili jsem psala Rafaelkovi „denik“,ale pak jsem par dni vynechala,pak to chtela dopsat,nedopsala…klasika. Nezvladam ani prubezne cvicit,ucit se slovicka, nic. Všechno jsou u mne narazovky 🙂 Manzel se takto prubeznou denodenni rutinou naucil (musim ho prasknout na zachode po ranu) 2 jazyky. Nechapu to, ale obdivuji, to ano:). A Dede zapisniky mas prekrasne, mozna by si zaslouzily obrazky, kresleni…? Nebo recepty:D
Heduš, moc chápu potíže s průběžnou a soustavnou činností – sama jsem taky „nárazník“ (chuckle) Ale je fajn, že vůbec píšeš a nedej se odradit mezerama. Hlavně zápisky o malém Rafaelkovi jednou moc oceníš! (inlove)