Před pár dny mě napadlo, že ten obrázek na monitoru mám na počitadle už nějak dlouho a je na čase vyzdobit si monitor něčím novým. Co by to mohlo být? Koně! To bude to pravé. I zadala jsem v googlu do vyhledávání obrázků „horses wallpapers“ a pak už jen okouzleně koukala na desítky překrásných fotek.
Některé byly takříkajíc přírodní, jiné stylizované, další byly zajímavé fotomontáže. Procházela jsem jednu za druhou a čekala, až mě nějaká osloví. Protože hezké mohly být všechny, ale na to, co se mnou bude sdílet můj pracovní prostor, mám přece jen trochu specifické nároky.
Mám totiž ráda fotky, které mě tak nějak vtáhnou do děje. Do děje, který se mi líbí, který mě neznepokojuje. Fotky, do kterých mám chuť sáhnout a něčeho se dotknout, pohladit, případně se třeba posadit a s potěšením koukat. Uznávám, že je to podivné kritérium, ale nakonec je jen moje, ne? A tak jsem se dívala na koně cválající, tryskem letící, skákající, nořící se do vody, vzpínající… Krása to byla veliká, ale pořád to nějak nebylo ono.
A pak jsem tu fotku uviděla a bingo! To je to pravé. Poklidně kráčející arabský kůň, nejspíš klisna, řekla bych, s červenou šňůrou (poprsníkem:)) kolem krku. Kůň z obrázku kouká přímo na mě, a já prostě cítím, jak k němu přicházím, pohladím jemné nozdry, rukou přejedu po teplém měkkém krku, a třeba se na chvilku o příjemné hladké koňské tělo opřu.
Pak zlehka chytím za šňůru a půjdu dál vedle toho koně, budu poslouchat klapot kopyt tlumený hustou trávou, a občasné zafrkání, které mi řekne, že kůň je spokojený, že o mě ví a že je se mnou rád. Pak se zastavíme, kůň si o mě opře hlavu, já se zapřu, abych nespadla, čichám koňskou vůni a hladím důvěřivě nastavenou hlavu a je mi nádherně.
A tak na mě působila jedná fotka z mnoha. Sama si říkám – proč právě tahle? Možná proto, že je kůň v klidu, blízko a autorovi se podařilo zachytit nejen obraz, ale i náladu, atmosféru… vždyť já z toho obrázku úplně cítím vůni mokré země a těším se z čerstvého vzduchu, který už nepostrádá ostřejší příchuť podzimu.
Je hodně fotek, které mě takto k sobě pozvou, ale je tisíckrát víc takových, které to neudělají, byť by si na první pohled byly i podobné. Sama netuším, co v tom je, ale řekla bych, že to má něco společného s uměním:))
Kdysi, jako malá holka, jsem dostala velikou vzácnost – švýcarský kalendář! Hory, údolí, městečka s kostely se špičatými věžemi, domy ozdobené spoustou květin. To byly první fotky, kde jsem objevila magii obrázků, do kterých se dá vstoupit. Ano, pořád mluvím jen o fotografiích, ne o obrazech – to je jiná kategorie.
A tak se dnes ptám: umíte také vstupovat do obrázků? Jak vypadají fotky, které probouzejí vaši fantazii? Také se rádi díváte na fotky cest a přemýšlíte, co je za obzorem? Pojďme si povídat o umění zase trochu jinak:))
Na mne momentálně koukají obrázky s duší nejenom z PC….. Krásné kalendáře, plné obrázků s duší, které je radost každý měsíc otáčet a těšit se tak co na mne vykoukne za obrázek mají na http://www.pg.cz . Jelikož mám kalendář skoro, pořád na očích je hezké když je to slast pro očka. Hezké dny
Moc hezké téma Dede, moc hezký název. Krásní koně !!!
Moc ráda si prohlížím všechny druhy fotek, obdivuji krásy zvířat, krajiny. Ale „opravdu vstoupit“ duší umím jen do těch z mé domoviny ! Neberte to jako stesk, já jsem tady spokojená, ale jak říká pan Pešek v pohádce při návratu „tak tady jsme oslíčku doma“ (nebo tak nějak). Tady mám druhý domov, jsem tu fakt ráda, ale opravdové „doma“ je (a pro vždy bude) prostě tam, kde jsem se narodila a vyrostla. Vzpomínky z dětství a mládí bývají nejsilnější a pohledy na známá místa jsou skoro v 3D. Když vidím fotky alpských velikánů, bouřícíh moře… – líbí se mi to, umim si místa živě představit, „přenést se“ do těch, kde jsem osobně byla“. Ale ani úchvatný „Grand Canyon“ mě nedokáže vzít správně za srdce, ač umím tu nádheru ocenit, žasnout nad zázrakem přírody. Ale „vstoupit duší do obrázku“ ve umí vzbudit jedině fotky české krajiny – mého domova. Lesní, nebo polní cesty, vlčí máky, hřemánek mezi obilím, rozkvetlá louka, rybníky, výhledy do kraje atd. Ale nejvíce ty lesy – borové, smíšené, nejkrásnější jsou asi březové háje, paseky. Žila jsem v podobých krajinách (jak tady, tak i v Německu), ale prostě to nikdy není přesně ono, nevím proč, asi je to „nemoc“ emigrantů. Je tu mezi vámi hodně těch, do jejich fotek „vstupuji“ – nebudu jmenovat, abych někoho omylem nevynechala. Když jsem byla na podzim v r.2012 naposledy v Praze, strávila jsem pár dnů s bratrem na chatě. Šli jsme spolu na houby, po všech našich dávných „lovištích“. A já si to fotila schválně právě proto, abych se tady pak na ně mohla kdykoliv podívat a „vstoupit do nich“.
Jo a samozřejmě Dede přeji, aby už bylo jen čím dál tím lépe !
Děkuju (wave)
Maričko, tak já ti budu fotit lesy a vesničky, jo? (inlove)
To budeš hodnááá Dede (h) Děkujůů.
maričko ty jsi to tak krásně napsala a popsala. žádná krajine nikde na světě není tak krásná jako je česko. it just feels right
Hrozně dlouho jsem měla jako tapetu tohle: http://ioannina.rajce.idnes.cz/Penny_in_memoriam/#babice5.jpg
Fantazie mi víc pracuje na písmenka než na obrázky, takže nevím. (Ale ten podzimní kůň je paráda!)
Taky mě občas napadají příběhy, když na ulici uvidím někoho, kdo je přesný ztělesnění nějaký mojí postavy. Fotka mi málokdy stačí, musím toho člověka vidět se hýbat, aby se to seplo.
Tu fotku si pamatuju! (inlove) Byla u článku o Penny, že jo?
Jo. Ona je moc povedená.
Podobně se povedla fotka Melly s malou Dondou, co je z ní puzzlík. Z fotky, ne z Dondy. (Hmmm, že bych si změnila tapetu?)
Jinak – Donda byla na rentgenu, měli jsme částečně pravdu, potíž je v levé zadní (ne v pravé) a naštěstí není velká; ten řev při protahování byl pravděpodobně zánětem. Prý měla moc velkou zátěž – no, od 5. měsíce měla naopak menší zátěž než předtím, ale co naděláš se psem, kterej to dá z 0 na 100 v půl vteřině? 😀 Takže teď budem řešit zánět a pak preventivně posilovat Dondí zadek, jelikož jedna noha je lehce hypermobilní. 🙂 Takže aby mohla bláznivě lítat celej život, musí být děvenka namakaná. 🙂
Jsem fakt zvědavá na ten klidovej režim. 😀 No co, tak se v rámci nenudění se kólie bude učit rozeznávat hračky…
Je parádní. Hlavně to ouško. 😀
No, to ti nezávidím, držet tenhle živel v klidu 🙂 Mně stačilo držet Ari v klidu necelých 10 dní poté, co si zranila šlachu na přední tlapce. Přemýšlela jsem, která z nás se z toho zblázní jako první (whew)
Tak držím palce, ať to zvládnete!
dede ta fotka bílého koně v moři je krásná, přímo jako z fantasy příběhu. na počítači ani laptopu moc často tapetu neměním, tak vánoční, velikonoční, letní a podzimní. ale na tabletu a mobilu si měním často, mám stažené backgrounds od ocq a mají velký výběr krásných tapet
Vygoogli si image: horses wallpapers a uvidíš, kolik jich tam je – normální i stylizované. A koní v moři je tam plno… 🙂
ocq neznám, ale najdu si! (wave)
DEDE, tieto vracajúce sa nemoci sú hnusné. Myslím, že tentoraz sa to bez antibiotík nezaobíde.
A ľahni si do postele a poriadne sa vylieč. Ja Ti kašlem do Dedeníku a iných výtvorov, keď máš byť chorá !!!
My Ťa lúbime. teda moji kočičáci + ja. A nechceme, aby sa Ti niečo zlé stalo.
Děkuju, milá Yetti (inlove)
Já většinou ležím, ale nevydržím to pořád. Tak si prostě občas k tomu počitadlu na chvilku sednu 🙂
Mám svoji oblíbenou fotoblogerku. Ženu svého nejlepšího kamaráda. Ne nedám vám odkaz, protože její blog je už několik měsíců nesnesitelně smutný. Na pozadí mého monitoru je jedna její fotka a na ní její dcerka za „mříží“. Není to mříž, je to jakési pletivo, nebo co, foceno je to na designmarketu. Mám tu fotku strašně ráda. I když je vlastně smutná.
Její fotky mluví. Vždycky mají duši, i když většinou postrádají barvy.
Ale jinak miluju ty dokonalé fotky z přírody. A to včetně hmyzích. Jen nesnáším, když se to překlopí už moc směrem ke kýči. Nebo jak to říct. Prostě kůň dokáže působit strašně kýčovitě, nebo kočka, ale třeba dravec v letu ne.
A teď mi došlo, že se to píše dyzajn market, no jo, člověk má věčně starost, aby něco nenapsal blbě a pak si neuvědomí, že tady to mají jako značku (chuckle)
To je zase opak toho, když se název dopravce Student Agency, vyslovuje student agency. 😀
Jo, ještě mě něco napadlo – pokud máte svoje oblíbené fotky někde na netu, dejte sem odkaz! Užijeme si všichni (wave)
Jak je ti, Dede?
Děkuju za optání, Alasdaire, je mi líp. Už se můžu napít (když to nepřeháním), i kus suché housky jsem dokázala sníst. Prostě už se to dá vydržet, než to bude dobrý 🙂
Mně tak za týden pustí. Sice s pazourou v sádře a s kompresními obvazy, ale pustí.
Skvělé zprávy, oba dva! (h)
Skvělé! Tak se ještě honem ulejvej a přemýšlej, co budeš psát (inlove)
Taková výstava fotek je zážitek v dnešní době mnohdy pocitově lepší(obohacujícnější :)),než výstava obrazů…
Na monitoru střídám vlastní extra povedené fotky vnuček a brzy přijde na řadu i vnouček…
Je fakt, že najít dnes obrazy, které k člověku doopravdy mlvuí, není úplně snadné.
A blahopřeju k vnučkám a nadcházejícímu vnoučkovi (inlove)
Mňa zásobuje fotkami na pozadie môj strýko, ktorý sa na staré kolená zažral do fotografovania a posiela mi krásne fotky z prírody, vtáctvo, krajinky, hmyz, kvietky, fakt mu to ide. Má aj nádherné fotky z kolónie včelárikov zlatých (česky vlha pestrá) z areálu starej tehelne pri Senci. Boli tam strmé hlinité brehy po ťažbe hliny, v ktorých si včeláriky vyhrabávali hniezdne nory a páriky sa tam každý rok vracali zo zimovísk. „Boli“ hovorím preto, že areál pred nejakým rokom alebo dvoma vykšeftovali developeri na stavebné pozemky, brehy zrovnali so zemou a včeláriky (mmch prísne chránené) majú po hniezdisku :@
Teraz mám ale na monitore fotku – detail babočky pávookej od môjho synovca. Fotil ju mobilom na našom poslednom spoločnom výlete na jeseň. Bolo skoré ráno, babočka ešte stuhnutá nočným chladom sedela na fialovom kvietku nevädzovca a tankovala ranné lúče slnka, takže pózovala celkom bez pohybu dobré 3 minúty. Na to, že to bolo fotené mobilom, je tá fotka úplne ostrá, vidno každý chĺpok a každú farebnú šupinku na krídlach. Bol to krásny deň a super výlet a tá fotka mi ho pripomína.
Km, já to moc přeju to potěšení z fotky babočky! 🙂
Já bych s takovou fotkou koexistovat nemohla… 🙁 i motýl je pro mě prostě jen hodně velkej hmyz, a hmyz já opravdu nemusím. (shake)
Ja som skoro presvedčená Dede, že tento by sa ti páčil. Je naozaj veľmi estetický, skôr ako taký prírodný ornament, než ako hmyz. A drž sa prosím, nech sa ťa ten navrátivší chcíp rýchlo pustí! (hug)
Děkuju, milá km (inlove)
Eh, s tím motýlem… asi bych se koukla. Ale na monitoru bych ho mít nedokázala! (blush)
už asi 6 let mi dělá kamarád grafik stolní kalednář, dodám 55 fotek, požadované velikosti. Zatím jsem se nedostala k tomu, abych každou fotku poslala kde jsme byli co jsme dělali ale já si to pamatuju a tak si ráda vzpomenu a připomenu.
Jinak fotečky koní jsou krásné (y)
Když nad tím tak uvažuju, tak vlastně nemívám jako tapetu žádné vlastní fotky, ani rodinné, ani jiné. A vlastně vůbec nevím proč.
Pájo, a fotky radši popisuj, on pak člověk za pár let kolikrát fakt neví! 🙂
já mám včil tapetu sebe a psiska a fenky od kámošky, úplně náhodou, hledala jsem fotky do kalendáře a asi jsem na tuto klikla, aby se použila jako tapeta a zatím se mi to líbí 🙂
Dost často mám na monitoru fotku svých psů- některou vydařenější. A jindy si stáhnu něco nebo vylovím ze svého archivu něco, co mě momentálně osloví. Třeba fotka japonského parku na podzim. Myslím, že teď půjdu hledat nějaké jarní kytky, kavalírky ve sněhu už nejsou aktuální- a vlastně bych ani nechtěla, aby byly 🙂
Hledej něco jarního a když najdeš, nabídni 🙂 Však máš rajče… já tak strašně potřebuju něco jarního, nebo mě z toho bahna klepne (tmi)
tak u nás právě zasvítílo jarní slůňo ale na to blato asi stačit nebude (sun)
Jako tapetu mám tuhle: http://malcka.rajce.idnes.cz/2014_03_jaro/#DSC08710.jpg
Nadějná! Děkuju (inlove)
Tam, kde by mi měly vylézt cibuloviny, je jen bahno a dvě zelené špičky – ani nevím, čeho. Je to místo, kam jsme odhazovali sníh, ten teď už roztál, ale zanechal za sebou dokonale rozmáčenou zem. Jsem zvědavá, jestli ty cibulky vůbec přežily…
Matyldo, to je to úžasný album, jak se honí Světluška se svou kočkou! (inlove) Jsem si ho zase užila 🙂
Nuž ja trpím na vesmír (*) .
Ako pozadie mám nastavené V838 je to planetárna hmlovina.
Fotky mám rada staré, profesionálne. Keď sa dedko s babkou navliekli do „kostolných“ šiat a išli sa dať odfotiť na památečnou fotku. Napr. mám fotku mojej starej mamy a jej sestry z roku 192* (teda 1920 a niečo), keď obe boli ešte mladé slečny. Alebo mojej prastarej mamy Zuzany, po kt. som dostala meno 🙂
Tie fotky majú vlasnú atmosféru a poéziu.
Ano Yetti také miluju ty staré rodinné fotky focené v atelieru. Táta, máma a holčičky s mašlemi a chlapečkové v námořnickém oblečku.
Míša
Ano, já to mám podobné, střídám vesmír se zvířaty. 🙂 Momentálně mám doma na monitoru planetu Neptun, veliká nádherná modrá koule.
No moja prvá fotka ako pozadie na PC bol bengálsky tiger. Potom nasledovala rodinka 4-roch mladých rysíkov. A keď som objavila adresár NASA, bolo rozhodnuté. Keby vedľa mňa pristal Jean-Luc Piccard, a ponúkol mi let, tak nezaváham.
Netuším sice, kdo to je, ale jinak koukám, že to fakt máme podobné. 🙂 Střídám fotografie z Hubblea nebo obrázky planet, s fotkami většinou velkých kočkovitých šelem, naposledy to byl výstavní černý levhart. 🙂
https://www.google.cz/search?q=Jean+Luc+Picard&client=firefox-a&hs=PAg&rls=org.mozilla:cs:official&channel=np&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=3VvwVPjCJ4T6UKXAgqAJ&ved=0CCAQsAQ&biw=1536&bih=731
🙂
A tady je jeho životopis: http://www.trekkies.cz/view.php?cisloclanku=2005101201
🙂
Aha. 😀 No aido, tohle já už nedoženu.
Málo žehlíš 🙂 Já na žehlení miluju právě Star Trek. A série Next Generation s Picardem je moje oblíbená. Když Picard velí, Riker vchází do dveří jedním ramenem napřed, jako by se bál, mu nebudou stačit futra a Worf se klingonsky mračí, tak je žehlení snesitelnější 🙂 Prostě je to předvídatelná pohádka, a proto ji mám ráda.
No Worfa milujem 🙂 .
Keď sa nevie rozhodnúť, či je pozemšťan (vychovali ho ruskí manželia), alebo Klingón, idem sa na ňom usmrtiať 🙂 .
No, a teď asi před hodinou jsem se dozvěděla, že zemřel pan Spock, bylo mu 83. R.I.P.
Milá DEDE také si moc ráda prohlížím fotky.
Z každé naší dovolené si přivážíme vždy na ten další rok kalendář s fotkami. Vloni v Římě jsme si koupili kalendář Gatti a Roma.
Jsou tam nádherné fotky kočičáků ležících či sedících na památkách Říma např. Coloseum, Forum Romanum nebo Trastevere.
Dívám se na fotky a zase na okamžik jsem tam. Svítí slunce, na ulicích voní káva a všude je klid a pohoda.
Jednu fotku z tohoto kalendáře mám opravdu ráda. Jsou na ní dvě staré paní sedící venku na židlích na ulici v Trastevere. Na klíně má každá kočku, kterou hladí a povídají si. Já je úplně slyším :
“ Ej Giovanno slyšela jsi to. Frederico Abbatini si prý vzal Marcellinu Bartoli.
“ Chiaro, to myslíš tu 20-ti letou. Madona Mia on se zbláznil. “
Tož asi tak.
Míša
Jéééé,
To by bolo niečo pre mňa – pamiatky a kočky (cat) .
Teraz som si spomenula na scénu z filmu Modrá hlbočina. Jean Reno a jeho priatelia tam zachraňujú delfína z morského akvária a chcú ho vypustiť do prírody. Nočným mestečkom na Sicílii nesú delfína v plachte. Staršia pani sedí na stoličke pred domom. Pašeráci nesúci delfína ju slušne pozdravia, dáma odzdraví. Že nesú delfína, to ju vôbec netankuje 🙂 .
Na druhý deň vyšetruje polícia – stará pani NIČ NEVIDELA 🙂
Tak takový kalendář by se mi taky líbil, milá Míšo! A krásně jsi napsala ten dialog:))
Yetti, a dopadl ten film dobře? (blush) Pokud jo (nedokázala bych se dívat na fil o utrápeném zvířeti), tak bych se na něj o koukla, Rena mám ráda 🙂
Ten delfín dopadl dobře a ono to o něm zas tolik není to je jen epizodka. Celý film dopadl – no, tak napůl. Jmenuje se The Big Blue – u nás bývá k vidění pod názvem Magická hlubina. A doporučuji, Jean Reno i Jean Marc Barr jsou víc než dobří.
Miluju fotky a čím jsem starší, tím je mám raději. Fotky daleké přírody, podivukrásných cizích zvířat, obyčejné lidské okamžiky. Když se dívám na obrázky kanadské přírody, tak si říkám – nojo, to se to fotí, když to tam je. To já nikdy nemůžu mít, kdepak je u nás Kanada (ano, já vím, kde je Česká kanada, ale tam medvěda, lovícího lososy, nenachytám) – a pak nějaká Dede vyfotí kostelík orámovaný ojínělými stromy a já padnu na prdel, protože to je u nás a je to tak jedinečné zachycení v čase, že fotky safari se můžou jít zahrabat.
Kdysi jsem byla nadšena z kouzla pohybujících se obrázků, dokonce jsem byla přesvědčená, že film je něco víc, než fotky – ale velice brzy mne to přešlo. Dobrá fotka je kouzlo – setina sekundy zachycená na obrázku, která se nebude už nikdy opakovat. Na některé snímky se nemůžu vynadívat a stále se k nim vracím …
Poznámka – ohledně obrázků na monitoru jsem samožer – většinou jsou tam moje fotky … i když někdy vykradnu Veverky (chuckle)
Ygo, zahlédla jsem na Zvířetníku tvůj článek, ale vzhledem k tomu, že je o jídle, jsem ho nedokázala přečíst. (Zatím jsem se dostala jen k tomu, že dokýážu pozřít kousek suché housky) Tak později, jo? (blush)
Jinak tvoje fotky mám moc ráda, umíš zachytit spoustu pocitů, které mě oslovují. Nejradši mám tvoji vodu a stromy (inlove)
A moje hmyzáčky … (chuckle) (chuckle) (chuckle)
Jo, ty přeskakuju! Se přiznám (blush)
Jednou na mně v Indii popadali sklípkani, asi 4, docela mackové to byli. Říkám si, že když nemusíš ani motýly, že to bys neměla daleko k infarktu? 🙂
Tak nevím, jestli bych ještě ječela, nebo by zapracoval piud sebezáchovy a já prostě teleportovala daleko daleko… 😛
Minule jsem měla velikého pavouka (pavoučici?) v bidetu. Nechtěla pryč a já byla doma jako obvykle sama. Tak jsem přehodila přes bidet ručník a čekala do pátku, než přijel Martin a pavoučici vynesl… (wasntme) Jsem nemožná – a to je to se mnou už mnohem lepší, než když jsem byla malá a puberťák. Taková můra na okně bývalo drama a zachraňoval mě obvykle brácha…
Nemysli si, ve mně taky hrklo, sklípkani Haplopelma jsou obstojně jedovatí. Zaťal jsem zuby a pomalu jsem je smetl rukavicí. 😀
No u mňa sa pavúci ani osy nezabíjajú – ja podporujem všetko, čo vraždí muchy. A títo predátori mi to aj vracajú. Napr, keď som mala záhradku so stupňami, tak v jednom stupni sme mali dieru a v nej osí hrad. Osy si nanosili rozhryzený papier a postavili si hniezdo. Vypadalo to veľmi pekne a veľmi nebezpečne.
Osy nám v to leto obžrali maliny a letné jablká, ale nikoho nepopichali. 🙂
Keď mi do domu zablúdi osa, lapím ju do uteráka a vypustím von.
Najlepší “ expert“ bol môj ex. Ten sa „bojíl“ všetkého, čo malo viac ako 4 nožičky.
Napr. keď prišiel domov kocúr a na hlavičke mal nacucaného kliešťa.
Hovorím Vladovi: ja podržím kocúra a ty mu vyber kliešťa.
Niéééé, ja podržím kocúra a TY mu vyber KLIEŠŤA !!!
Nuž podľa mňa je nebezpečnejšie držať brániaceho sa „košťúra“ ako nacucovaného kliešťa 🙂 .