V děství na psa nebyly podmínky – centrum Prahy, peníze atd. Zpětně si říkám, že to bylo asi dobře. Měla jsem spoustu jiných dětských a mladistvých zábav a ač jsem odmala zvířata milovala, mít kočku bylo mnohem jednodušší. Nevím, jak pečlivě a svědomitě bych se byla starala o psa. Možná by chudák pes strádal. I později v manželství (při častém stěhování) by pes neměl snadný život. Takže jsem se nikdy vážně nazabývala myšlenkou, kdybych mohla mít psa, jakou rasu bych měla nejraději. No a pak nám tady spadla do klín Trixie a my už naštěstí měli podmínky si ji nechat. Trixie je úžaný pes a tak jsem se pochopitelně do pitbullů zamilovala. Kdyby nám do klína spadl NO, čivava, nebo jakákoliv jiná rasa, pes byl stejně milý jako Trixie, tíhla bych jistě zase k nim. My si Trixie nevzali proto, že jsme „potřebovali“ hlídače, nepotřebovali jsme ani chlupatého kamaráda (měli jsme kočky), vlastně jsme psa nepotřeobvali vůbec. Ale Trixie potřebovala nás a láska je to teď vzájemná. Myslím, že je hodně právě takových jako my – psa za ně a pro ně vybere osud. Jak tu bylo zmíněno, nemyslím, že je správné, když si lidé vybírají psa jako módní doplněk, pro obdiv druhých že dítě chce právě takovéhle štěně (nebo třeba i kotě). Nebo že tak která rasa je zrovna „in“, protože o ní byl film a lidé se bláhově domnívají, že ten jejich pes se pak bude chovat přesně tak, jak se choval ten ve filmu. Proto díky všem, kteří se rozhodnou pro určitou rasu nejen podle obliby (vzhledu, vlastností, velikosti) ale podle předem získaných informací a s vědomí, že psu dokáží poskytnout zázemí, které právě téhle rase odpovídá. A je jich tu mezi námi hodně. Jakékoliv hanění ras na úkor druhých považuji za velmi nespravedlivé. Ano, některé rasy mají v genech lepší výkony – chytrost, sílu, odolnost, vytrvalost – ale všichni mají myslím jedno společné – chtějí být milovaní, netrpět.

Už rok bydlí naproti našemu vedlejšímu domu mladá rodinka (manželé a malá holčička). Pán je policajt od „K9 unit“, tedy má policeního psa – černého NO. Bohužel jsou to velmi málo sdílní lidé (až nejižansky), takže je vůbec neznáme (tedy ani jména). Celou dobu to zůstává jen pozdrav rukou na dálku. Skoro to vypadá, že se sousedským vztahům straní. Možná mají své důvody, my se ji rozhodně nevnucujeme. ale je to škoda, docela by mě zajímalo, jaké je soužití s policejním psem. Jejich sousedství má jednu výhodu. Pán zřejmě pracuje noční směny (auto zmizí k večeru) a přes den pak spí. Jeho policejní auto tak stojí celý den přes domem – vítaný „odstrašovač“ případných zlodějů okolních domů. Psa jsem zahlédla jen asi 4x. Vyběhne s pánem z domu, ten mu dovolí krátce se proběhnout kolem auta a pak šup na zadní sedadlo. Povel, který vždy od svého pána dostal byl jen přísný rozkaz, nikdy jsem ho neslyšela na psa mluvit mile, nebo ho pohladit. Nevím, jestli pes spí uvnitř s rodinou, nebo v nějakém kotci venku na zadní zahradě (má dřevěnou ohradu), tam jsem ho zaslechla zaštěkat jen asi 2x a krátce. Možná má tohle, na můj vkus chladné chování psovoda, důvod – jak tu už bylo zmíněno – aby pes příliš nepřilnul k jednomu majiteli, ale byl schopen stejně „věrně“ pracovat s dalším. Kdy, kam a jestli vůbec tenhle pán jezdí se psem cvičit nevím, možná to dělá vzadu za ohradou v úplné tichosti. Pes svojí černou barvou a stavbou těla budí respekt, ale zlý určitě není. Asi před týdenm jsem k večeru z naší garáže sledovala scénku. Pán se asi chystal odjed do práce. Zaslechla jsem hlasy a automaticky se tím směrem otočila. Pán zrovna nesl od garáže psí misku. Otevřel zadní dveře, na sedadle ležící pes se zvednul a pustil se do (na sedadlo položeného) jídla, nebo vody, neví co. A v ten moment se na zádech psa zjevila jejich asi 2 letá holčička (musela tam vlézt někdy dříve). Přes hřbet toho „černého ďábla“ přelézala směrem k rodičům, až mu se smíchem přepadla přes hlavu na zem – pes klidně pokračoval v jídle(pití). Pak se otočila a oběma rukama hladila psí čumák – pes zase nic. Rodiče stáli těsně u auta a tak jasně museil vědět na co se dívají a zda se o malou bát či ne. Pak pán zase psa v autě zavřel a všichni odešli do domu. Pes ležel v autě ještě asi půl hodiny, pak s pánem odjeli zřejmě na noční službu.

Jejdajejda, teď koukám, jak jsem se rozepsala a při tom to vlastně ani není přesně k tématu (blush)

Dede, moc držím palce tatečné vlčce, je vidno, že drvet ví jak pátrat po důvodu slzení a tak přeji, aby nakonec našel a vyléčil.

A zase vele chválím fotečky !!!!

Já bych řekla, že z lidí, kteří jedním dechem tolik vynášejí pastevecká plemena a zatracují německé ovčáky nemluví nic jiného než bledá závist. 😛 Protože NO hravě ohlídá pozemek zrovna tak jako pyrenejský horský pes, ale pyrenejec nebude excelovat na cvičáku ani stopovat. Viděla jsem jednoho takového pyrenejce s vlastní hlavou, nádherný pes, ale když on se rozhodl, že se půjde právě tím jeho zvoleným směrem, pochodovala v závěsu za ním i jeho panička.
Píšu to trochu v nadsázce, ale na druhou stranu – řekni mi, který pes je tak všestranný jako právě německý ovčák? Může hlídat, stopovat, dělat záchranařinu, pracovat jako služební pes, jako slepecký pes, pást stádo. Toho psa prostě baví se učit, baví ho pracovat, a to nejlépe ve spolupráci s lidmi, a že se to naučí rychle a perfektně je známka jeho inteligence, nikoliv hlouposti.
To, že se psi učili drilem a jinými nevybíravými metodami, není jejich vina, za to můžou jen a jen lidi.
Myslím, že mýty o německých ovčácích jsou stejně úporné a mezi obyvatelstvem rozšířené jako mýty o tzv. bojových plemenech. S těmi taky nic nenaděláš!

Tak jsem strávila s Berry víc než hodinu na veterině. Berry má už delší dobu problémy s očima, musím jí je vlastně denně čistit borovou vodou, občasná kůra atb sice na chvíli situaci vylepší, ale nevyřeší. Navíc kultivace ukázala, že žádnou zlovolnou bakterii Berry v očích nemá. Tak jsme dnes měli pátrat dál.
Vet sice vzal v úvahu moji laickou diagnózu, že to asi budou slzné kanálky, ale hodlal zkontrolovat všechno. Tak nejdřív Berry měřil takovým papírkem množství slz. To bylo sice pro psinu popuzující (papírek v oku), ale aspoň výsledek byl v pořádku. Pak z ní udělal Berry Baskervillskou – kápl jí do očí fluorescenční roztok, aby jednak zjistil, jestli není někde poškozená rohovka, a potom sledoval, zda jedovatě zelené slzy projdou nosem nebo tlamou.
Dvakrát popuzující, říkala Beruška zelenooká, leč stále zachovávavala klid. Zelená však jen stékala koutkem ven, nic neprošlo do nosu nebo tlamy, takže nastal čas propláchnout slzné kanálky. I byly jí do očí nakapány znecitlivující kapičky, chvíli jsme počkali a vzali Berry na vyšetřovací stůl. Tohle Beruška fakt nemusí, ale zase to zvládla, lehla si a nechala se trápit. Po delší době se podařilo propláchnout slzný kanálek na pravém oku, ale na levém se to prostě přes všechnu snahu nepodařilo.
Znamenalo to, že chudák Berry byla mordovaná s očima skoro třičtvrtě hodiny v kuse, ani jednou nezavrčela, ani se nepokusila se ohnat, a nepokusila se pana doktora sežrat dokonce ani ve chvíli, kdy jsem se nedívala:)) Je fakt, že když jsem ji držela, tak jsem jí celou dobu vysvětlovala, že je moje kočička černá zubatá nejhodnější a že to všechno bude dobré.
Když jsme skončili, tak povídám vetovi – vy si musíte myslet, že jsem blázen, když jí pořád něco povídám. A on se jen usmál, otázku bláznovství přešel a pravil, jak oceňuje, že je Berry tak skvěle zvladatelná. Že to není běžné. Tak jsem si říkala, že je lepší bláznivé špitání než vyceněné zuby:)) Nakonec, Beruška mi prostě věří.
No a pokud jde o oči, tak jsme se dohodli na pozorování a podle výsledku buď budeme pokračovat u něj, ale Berry na to přispíme, nebo pojedu do Pardubic za doktorem Beránkem. Takže tak:))

Nemám psa a nikdy jsem neměla, takže se mohu vyjádřit jen naprosto laicky. Já za tím „shazováním“ povahy NO a naopak „vyzdvihováním“ povahy některých jiných plemen vidím bohapusté snobství, které nemá se psy samotnými nic společného. Mezi snoby jsou NO vnímáni jako příliš obyčejní psi, kterých je moc, má je kdekdo (a hlavně dřív je míval kdekdo), takže pochlubit se mezi takovými lidmi tím, že člověk má NO, moc dojmu a parády nenadělá. Zato pochlubit se vlastnictvím jiného plemene, pokud možno co nejneobvyklejšího a s co nejzáhadnějším názvem, to je něco jiného! A protože dotyční nechtějí ani sami sobě přiznat, že je to čiré snobství, vymýšlejí podobné „teorie“, kterých se chytají jim podobní.
Mám kočky, takže často slýchám to, co tu napsala už Míša – „já bych kočky nemohl, protože jsou falešné“. Už mě to ani nerozčiluje, přijde mi to spíš k smíchu. Nikdy jsem nepochopila, co to znamená, že je kočka falešná. Kočka je prostě kočka, pes je pes, pták je pták atd. Jediný tvor na celém široširém světě, který dovede být falešný a předstírat ve zlém úmyslu, je bohužel člověk.
Myslím, že slušní a poctiví bývají určitými lidmi vysmíváni vždycky, prostě proto, že v tom neumí chodit a nejsou schopni oststní „přečůrat“ a „vytřískat“ ze všeho, co se dá. Mohlo by se zdát, že dnes je situace horší, než kdy byla. Ale myslím, že není. Jen se o těch bezohledných vychytralcích víc mluví a oficiální propaganda jim bohužel nahrává (už řadu týdnů se mi například dělá nevolno, když si pustím zprávy, protože skoro večer co večer je tématem výše platů, zvyšování platů a výše majetku některých lidí, průměrné platy, ceny atd., takže vzniká dojem, že na světě není nic důležitějšího, než peníze). Ale ruku na srdce, copak jste vy sami také takoví? A vaši přátelé, ale i spousta dalších lidí, které denně potkáváte? Já nemám ten dojem, zdá se mi, že znám spoustu slušných a poctivých lidí a že se s mnoha takovými často nově setkávám. Jen prostě nejsou „tak zajímaví“, protože není co skandalizovat. Myslím si, že slušnost, poctivost a spolehlivost svůj kredit mezi lidmi má. Alespoň pro mne ano, a pro vás všechny určitě také.

Měla jsem několik psů za svůj život. Jezevčíka, greyhounda, slovenského čuvače. Teď mám zase jezevčici a tibeťanku. Každý byl jiný, ke každému se muselo přistupovat jinak. Ne vždycky jsem to zvládla na jedničku, ale všichni jakžtakž poslouchali. Jezevčík, když chtěl(většinou ano). Chrt poslouchal víc mého muže, tam to byla obrovská vzájemná láska. Čuvače jsme dostali jako velice zkažené štěně od „takychovatelky“ a byl celý svůj život hodně problémový. Ale byl hrozně hodný, aspoň na nás. Velice bázlivý pes, který si ze začátku ani piškot nevzal z ruky, co jsme s ním dokázali, bylo asi maximum. Tibeťanka je opravdu svá! Poslechne, ale předtím se musí rozmyslet, jestli je to v souladu s jejím vlastním názorem 😀 Já bych ovčáka mít asi nemohla, nedokázala bych ho zaměstnat tak, jak si zaslouží. Je to chytrý pes, který potřebuje hodně pracovat ( i hlavou) a já holt tolik pracovat nepotřebuju (chuckle)

Milá Dede, nebuď smutná, že tví psi se dávají strhnout k lovu (nebo aspoň ke stopování). Jednou nám jeden zasloužilý kynolog – takto se věnující sportovnímu stopování právě s vlčáky a dosahující s nima vynikajících výsledků – povídal, kterak ty jeho dvě šampionky taky zdrhají po čerstvé stopě a ač kynologii se věnuje padesáte let, nepřišel na to, jak je to odnaučit … tož tak.

A k středoasiatům – majitelé stájí, kam kdysi chodila i Terka, si taky pořídili středoasiaty s tím, že TY SE ZÁSADNĚ NECVIČÍ. Dopadlo to tak, že k Darovi se bál přiblížit sám majitel, a když si Dar usmyslel, že ho nepustí domů, tak čekal ve stáji, až si to rozmyslí … A když zdrhli oba s Ašou do okolních lesů, tak bylo na problém zaděláno – všichni hledali psi. Hlavně, že to byli pejsci se svojí hlavou, kteří se zásadně necvičí.

K té první otázce DEDE se nemůžu zodpovědně vyjádřit, neboť jsem a byla jsem bezpsí. Mě ale stejně tak rozčiluje klišé, když se o kočkách tvrdí, že jsou falešné a milují jen dům a ne svého páníčka. Tak to není. Honásek i Fousín a věřím, že i ta naše složitá kočičí osobnost Hepinka, milují svého člověka. Jen oni to nedávají tak moc najevo. Páníček si na to musí počkat, pak to ale stojí za to.

K té tvé druhé otázce: proč bývají slušnost, poctivost a ochota považovány v naší společnosti za slabost? Já Ti nevím DEDE. Vím, že ani za první republiky nebylo vše růžové. Ale myslím si, že lidé si dříve vážili slušnosti, poctivosti a ochoty. Po další válce za těch 40 let komunismu jsme nějak všichni zhrubli. A naše děti a vnoučata, čeho si mají vážit . Když vidí, že vítězí různí kmotři a ten kdo má peníze.

Jak ráda bych věřila, že se vyplní výrok mého pana prezidenta Havla :
„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“.

Míša

nebylo milejšího a něžnějšího kamaráda a přítele, než byl Šarik..uměl pouštět hrůzu, ale vzápětí byl rozchechtaným uličníkem, co by za objetí a úsměv duši dal…a jsem Dede na tohle přirovnávání stejně háklivá jako ty…

Psa nemám a tak sa nemôžem vyjadrovať k výcviku psov. Ale služobní psi ( to sú väčšinou NO) bývajú „hlúpi“ práve preto, že ich zlomia surovým zaobchádzaním a bezduchým drilom. Je známy prípad, keď služobný pes spôsobne vykonával príkaz „Zostaň“, zatiaľ čo o 20 metrov ďalej chuligáni mlátili jeho psovoda.

A odpoveď na druhú otázku? Pretože terajšia spoločnosť je viac materialistická, ako tá, kt. mala „vedecký materializmus“ v svojich stanovách.
Človek je hodnotený podľa toho, aké má postavenie a aký má majetok – jedno akým spôsobom to dosiahol.
Platí „Človek človeku vlkom“. Aj keď teraz urážam vlkov, pretože vlci sú veľmi sociálne bytosti 🙂 vrámci svojej svorky.
Po roku 1989 sme sa nedopracovali k modernej spoločnosti západného typu, ale ku kapitalizmu začiatku 19.storočia, kde materíálny zisk je postavený nadovšetko. A kto má nejaké také „zbytočnosti“ ako je slušnosť, poctivosť a ochota je looser, kt. nič nedosiahne.
Ako spieva Richard Muller:
“ Štěstí je krásná a přepychová věc, ale prachy si za ni nekoupíš“.