Tak jsem přemýšlela, jaké téma by se mohlo tento týden v drabblení objevit. Zimu jsme měli, nemoci taky, jaro je přece jen ještě kousek z ruky, dobrodružství tu už bylo několikrát. A pak jsem uvažovala, co uvařit o víkendu a téma bylo na světě!:))
Prakticky každý někdy v životě něco uvařil, takže všichni máme nějakou představu. Milí hraví literáti, vzburcujte tedy fantazii, třeba i chuťové buňky a pojďte „vařit z písmenek“:))
Tady jsou témata:
- Polívka sice není lektvar, ale o tolik těžší to být nemůže…
- Ty troubo! Říkal jsem devatero koření a ne huby hoření!
- A sakra, proč jsem si nevzala brejle, když jsem četla ten recept?
Pro ty, kdo mají dojem, že na řeč vázanou jim nezbývá síla nebo trpělivost, pak vypisuju zvláštní otázku:
Pamatujete si na svoje kuchařské začátky? Jaký byl váš výtvor, na který prostě nezapomenete?:))
AMC . moc ráda tě tu vidìm. Přeju rychlé zhojení.
Ještě nedávno bych nevěřila tomu, že budu o víkendech psát drabble, ale je to (pro mě) asi návykové. (chuckle)
Polívka sice není lektvar, ale o tolik těžší to být nemůže
– Podívej se, Doriano, čas kvapí – začneš polívkou nebo omáčkou? –
– (Co teď? Polívka sice není lektvar, ale o tolik těžší to být nemůže.) Polívkou. –
– Dobrá, a už jsi někdy vařila bramboračku sama? Ne? Propánajána, koho mi to z tý kanceláře zase poslali! Prosím tě, běž – třeba pro bylinky. Počkej, vyzkouším si tě, co dáme do bramboračky? –
…………
– Mluv, prosím tě! Znáš vůbec nějaké byliny? –
– (Co jsme to dávali do lektvaru?) Blín, durman, vraní oko…………… –
– Vraní oko! Ještě něco? –
– Bolehlav. –
– No to se podívejme! Mazej támhle na záhon pro majoránku a pak budeš kmitat tak, že z toho budeš mít bolehlav do zejtřka! –
Díky Hančo, zasmála jsem se (rofl) a že jsem tu bramboračku dnes taky vařila! A bez vraního oka… (rofl)
A díky, že se zamýšlíš nad psaním a píšeš. Já pořád uvažuju, jestli to není zbytečné, vypisovat témata, jestli to někoho baví. tak jsem ráda, že tebe jo! (inlove)
Jo a Remosku mám, zánovní, mám ji rok, je to super na sekanou, na vepřovou pečeni, na buchty a na kuře. Jistě i na mnoho jiných věcí, ale já v tom dělám tyhle čtyři.
Prozatím jenom zrecykluju jeden starší kousek. Možná k němu do večera ještě přitvořím bratříčka.
― Disputace kulinární ―
Mistr Severin hleděl na beznadějně chudou kuchyňskou polici.
Nevaříval si. Když si vzpomněl na jídlo v době, kdy se ve školní jídelně podávalo, najedl se něčeho teplého (ani moc nevnímal, čeho). Když si vzpomněl jindy, donesl si od pekaře bochníček chleba. Když byla zrovna hluboká noc… inu, obvykle schroustal nějakou tu okoralou patku, uvařil si vajíčko (pokud ho doma měl), nebo… nebo si nalil korbílek slabého piva a znovu se zabral do práce.
Jenže dítě potřebuje pravidelnou a kvalitní stravu.
A do jídelny s ním nesmí.
„Hm… jíš ovesnou kaši, Liso?“
„Ano, mistře.“
„A pamatuješ si, jak ji vaří maminka?“
Jeee! To jsi mi teď narvala vzpomínku, jednou se sousedův kluk nedobyl domů, protože rodiče byli pryč a pes neměl klíče. Proč a kde byli, to je teď jedno. Já byl doma a on se dozvonil na mně a že má hrozný hlad. Byl jsem jak Severin, jen s tím rozdílem že jsem nabízel kaši krupičnou. 😀
Alasdaire, to je moc hezká představa, jak stojíš ty a malej kluk a společně přemýšlíte o tom, jak uvařit krupicovou kaši (inlove)
Io, díky za Severina a Lisu! Ty mám opravdu ráda 🙂
No já to fakt neumím, pomohl jsem si internetem…mimochodem, Dede, tímhle dnešním tématem mi tedy dáváš, já ještě nemohu pevnou stravu. 🙁 😀
Chúďatko malé! (inlove) Holt musíš něco chutného pít! 🙂 Nebo zkus krupicovou kaši pro miminka – to je ta řídká. Tuším to znamená jen tři lžíce (ne moc vrchovaté) dětské krupičky na 1/4 litr mléka… nezapomenout na cukr a špetičku soli (wave)
No, co já zkusím nebo nezkusím o tom rozhodují tady moji bílí andělé a bělomodří andílci. 🙂
Jo, tys vlastně ještě ve špitále… mě to nedošlo. Tak poslouchej andílky a doufej, že ti dají něco dobrého 🙂
Jsem a budu. 🙁 Kdybych měl tady taxativně udělat seznam co všechno mi je, tak to by bylo na trojdrabble. To ti byly takové rány, na to člověka nic nepřipraví. (n)
Strom, ne?
Když on má potvora váhovou převahu a nějak moc končetin, to je pak nefér… 😉
Krmí tě ještě z té flašky nahoře, nebo ti už dovolí i Severinkovy kaše?
Nebo Alasdairovy. (inlove)
Jo, jen tak ze zvědavosti, povedla se tehdy?
Povedla, nebyly v ní cucky a malej si pochvaloval notnou vrstvu cukru se skořicí, kterou jsem aplikoval. 😀
Dneska poprvé kaše a takové strašně sladké hutné „džusy“, ale i to je docela fuška. Jedna větev se mi vrazila rovnou do pusy, vylomila 4 zuby, natrhla koutek, tam jsou dva stehy, narazila čelist a uvnitř pusy to obstojně zdevastovala. Popravdě řečeno TOHLE mně dere nejvíc i když žebra a levačka jsou asi objektivně horší. Jestli já až se uzdravím a ty zmetky tam někde potkám… (devil)
Cukr se skořicí to jistí! Když se do toho ještě přihodí kus másla… 😛 (olizovací)
Chceš půjčit na to potkání meč, nebo meč i s rukama? (devil)
Ty máš meč?? Gotický? I když Tebe odhaduji spíše na nějaký japonský! No, jsem v pokušení říct ano. (devil)
Jo, katanu.
Hele, tak srosť a já tě s ní naučím pracovat. Bereš?
Nu, proč ne? Beru, děkuju. Zlomené a naražené věci jsem už nejednou měl, to nic není, teď je toho jen holt víc najednou, ale ono to sroste. 🙂
OK – k nějakému takovémuhle výsledku třeba. 😀 (Mifune tu nemá dvojníka, on to doopravdy umí.)
https://www.youtube.com/watch?v=-sULTwrKipc
Na nelidi jak dělaný!
😉
To je Rudé slunce, to znám. 🙂 Jo, Bronson byl dobře vyjevený z toho jak dostal naloženo. Aby Mifuneho přepral, musel si na něj počíhat v záloze a připotopit ho, pak to šlo. 😀
Jo. 😀
Já na tomhle konkrétním kousku miluju to suchý „Almost certainly.“
Ano, to bylo moc pěkné. 🙂 Ale potom, když dali dohromady schopnosti a přednosti obou světů, ta souhra v boji!
Když na ty zmetky pomyslím, tak nakopat je málo (devil) Jak mohli nezavolat pomoc?
Co už s některými lidmi naděláš, milá Dede, to si zvykneš, že považují za samozřejmost, že pro ně nasadíš krk, ale když pak mají pomoci, třeba jen telefonem…nechci na to myslet nebo se rozčilím a dostanu zase horečku.
Víš, já si dělala ten záchranářskej kurz (jako stopaři ho máme všichni) a občas trnu, jestli bych se v opravdovém průšvihu osvědčila, jestli bych to dokázala udělat všechno správně. Ale nevzít ani ten mobil a nezavolat… to je mimo moje chápání.
A víš co? takovejch, co pomáhají, je taky strašně moc, jen ti kluci hasičský… Ti tvoji nelidi byli (doufám) skutečně výjimkou
Já jsem je z té zóny ohrožení zčerstva a nevybíravě hnal a nedělalo na mně dojem že je jich pět. Tak se mi pomstili asi nebo co.
Sráči to byli.
(Dede promine.)
Dede, o ty dva si to vysloveně říkalo. 🙂
U nás doma vařily babičky a později jen babička přeslicová,po ní jsem hned nastoupila já a začala jsem vánočním cukrovím. Pod bábinčiným vedením to šlo dobře a krásně jsme si užívaly těsta, dobrůtek a kafíčka.Nejvíc se mi líbilo to bouchání s těstem aby bylo dobře zpracované 🙂 Velmi brzo jsem odešla z domu a hospodařila samostatně. Mým náčiním byl dvouplotýnkový vařič a zlatá,stříbrná, mnou vyznamenaná a určo i ostatními, stará dobrá remoska. Dělala jsem v ní snad všechno, od drůbeže,zeleniny, přes třené buchty, bublaninu, rychlé koláče ,šunkofleky a já nevím co ještě. Na pečení cukroví pro celou rodinu, jsem si půjčovala z domu, el.troubu, taková byla žlutohnědá, celostátní mor z Mory ale buchty v ní dělané, jedna báseň. Bydleli jsme jednu chvíli s manželem ve startovním bytečku pro mladé manžele, než jsme měli další a normální byt 2+1.Byly to tenkrát někdy krušné začátky ale zároveň krásné a nezapomenutelné. 🙂
Na remosku nedám dopustit, používám ji přesně tak, jako Ty, to znamená v podstatě na cokoli. Používala ji tak i moje maminka, od ní jsem to její všestranné použití vlastně odkoukala.
Nejraději v ní dělám „sekanou svíčkovou“, tohle trochu podivné bufeťácké jídlo se u nás dělá odjakživa, dělávala ho už moje babička. Troufám si ale říct, že jak sekaná, tak omáčka je trochu lepší, než bývávalo kdysi v Koruně, u Rozvařilů apod.
Vařit jsem se naučila samovolně od maminky. Nic mě neučila, prostě jsem se od dětství ochomejtala v kuchyni a všechno to prostě odkoukala. Vařím ráda, hlavně slané. Sladká jídla a pečení mě tak nebaví, ale zvládám je samozřejmě taky. Za ta léta se pochopitelně občas něco nepovedlo, to jinak ani nejde, ale zas tak moc toho nebylo. Nějak si to nedovedu vybavit. Dobře si ale pamatuji, jak jsem si absolutně neporadila s perníkem, který jsem jednou chtěla udělat k takové trochu mimořádné příležitosti podle nějakého složitého receptu. Patlala jsem se s tím strašně dlouho a výsledkem byla černá nechutná tvrdá cihla :-).
Jenny! Remoska a ta trouba! Oboje se používalo u babičky, u nás jen remoska. A trouby měla babička na chatě dvě stejné – ta nefunkční byla pod tou funkční a sloužila jako zásobárna na koláče, které bylo třeba schovat před mouchama a nenechavými členy rodiny (chuckle) (a samozřejmě jako důl případných náhradních dílů pro tu funkční:)) Mimochodem si myslím, že je funkční dodnes…
V remosce jsme taky dělali všechno, bylo to rychlé a dobré – pamatuju, že jsme měli ke každé dvě mísy – mělčí a hlubší. Já jsem poté, co moje chcípla, už novou nechtěla, ale Andy si ji koupil a okouzluje s ní Nory, pro které je to úžasná novinka 😀 Jo a taky na ni nedá dopustit 🙂
Ja s remoskou zase okouzlovala v Americe. 🙂 V USA vsechno, s vyjimkou susicky a sporaku, jede na 120 voltu. Moje rodina v Praze bydlela pobliz Vaclavaku a tam do druhe poloviny 70.let bylo napeti 120. A tak zbyla remoska, kterou ma schanliva sestrenice uschovala ve sklepe na chate a po letech mi ji privezl jeji syn. Deluxe verze: hluboka a melka misa, extra misa na moucniky, se vsazkou na babovku. I puvodni navod a receptar se uchoval. Akorat jsem musela koupit konvertor, aby se to veslo do nasich zastrcek. Brala jsem to s sebou na delsi kempovaci dovolene, protoze v dobrych kempech ma kazde misto pro stan vlastni napojeni na elektriku a piknikovy stul s lavicema. Vetsinou jsem varila na propan butanovem varici, ale tu a tam remoska prisla k dobru a lidi v udivu koukali. I do prace jsem ji obcas vzala, kdyz jsme meli nejake slavnostni prilezitosti, kde se prinasela doma udelana jidla.
Remosku milovala moje maminka a pak, když se ji rozbil ten těsnící uzávěr na pokličce, používala jednu z vnitřních vložek na pečení buchet v normální troubě na chatě. Já jsem viděla její výhody, jeden čas jsem také uvažovala koupit si jí “do ciziny”, ale nikdy jsem to neudělala.
Když jsem se vystěhovala do Anglie a začala kuchtit, zjistila jsem, že se tam nedalo sehnat čerstvé droždí. Nevadilo mi to ani tak na pečení, k němu jsem se dopracovala až později, ale toužila jsem si udělat do polévky svoje milované drožďové knedlíčky (ty jsem uměla). Tak jsem si s první návštěvy Prahy vezla domů celou cihlu čerstvého droždí. Knedlíčky jsem si z části udělala, čás oddělila na další použítí a zbytek jsem uzavřela do plechové krabice, aby mi droždí nevyschlo (pamatovala jsem si, jak pouze zabalené v papíře dokázalo vyschnout a ztvrdnout v kámen). Když jsem si po čase zase chtěla kus vyndat, čekalo mě pořádné překvapení – v plechovce místo droždí byla smrdutá tekutina a hnědý sliz ze zbytku. K droždí nemohl vzduch a ono se dokonal na základě vlastních kvasných buněk rozložilo v niveč. Musela jsem to celé vyhodit a tím jsem s čerstvým droždím navždy skončila. Pak jsem začala péci a naučila se používat suché droždí tak, že teď bych to s čerstvým už ani neuměla. Zkusila jsem si z něj udělat i ty knedlíčky, jde to, ale není to ono.
Hanko Remosky prý se nějakou dobu prodávaly i v USA, Kanadě a Austrálii (někdy kolem roku 2002-3)
Všem vám moc děkuji za podporu, přečetl jsem si nyní všechno zpětně. Jsem hrozně vděčný za vaše slova. A Maričko, ne, s tou cestou je pro mně konec, pojede nejspíš někdo jiný, ale možná taky nikdo, ještě o tom nebyla řeč. Já se teď musím dát do pořádku aspoň natolik abych mohl dělat svoji práci a postaral se o sebe, není mi už dvacet. Jenom doufám že se zde neobjeví jistý pán hor, aby mi sdělil, jaký jsem trouba. 😀 je ale pravda, že ten už tady dlouho nebyl.
Ten má jiné starosti 😉 .
Jinak přeji rychlé uzdravení v rámci možností. Před nějakou dobou jsem též byla dobitá, ruku v gypsu, nohu v gypsu, nic se nedalo dělat, ležení bolelo… Nespadl na mě strom, spadla jsem sama, ze schodů. Jak to v těch filmech dělají, nepochopím 😀 . sletí ze schodů, otřepe se a jde pokračovat ve rvačce (rofl)
To jsou vskutku železní muži. 😀
Ani ne, jenom vědí, jak spadnout. Jsou za tím roky tréninku. 🙂
Věřím, svoje určitě dělá i to když člověk spadne schválně a řídí to, což bude případ filmů, než když pád nečeká. 🙂
Jo, v těch filmech obvykle dělají pádový sekvence dobře namaskovaní kaskadéři. Ale když umíš padat, tak si tělo pamatuje, jak převzít kontrolu i nad nechtěným pádem. Prostě je to pro tebe známej pohyb. Proto potom dokážeš vstát a odejít po svých.
Což neznamená, že se nemůžeš přerazit jinak, žejo, člověk je tvor kreativní…
(Mimochodem, oboje z vlastní zkušenosti. 😉 )
Jo, pády se učí a na každém tréninku opakují. Člověk se pak začne automaticky balit do toho správného tvaru, aby si neotloukl hlavu a ten zbytek. Navíc kaskadéři mají obvykle pod oblečením chrániče, pokud to jde (kaskadérky v minisukni to mají horší). A přestože jsem se pády léta učila a spadnout fakt umím, vymkla jsem si kotník při pádu ze schodů, když jsme nesla několik pytlů smetí a přišlápla si vyšmajdanej příliš velkej pantofel. Tolik k nácviku 🙂
Alasdaire, to je príma, že jsi na příjmu. Přeji, ať uzdravování zdárně postupuje! (wave)
Ahoj Alasdaire! Mám velkou radost, že jsi zase na příjmu, byť zatím jednoruce (inlove)
S tou cestou… víš, nech to zatím koňovi a nevzdávej se předem. Třeba to nebude teď, může to být příští jaro, nebo podzim, já nevím, kdy se tyhle ledové kočky sledují nejlíp 🙂 Hlavně, že jsi živej a můžeš si dělat plány.
Jo a instatní lektvary… to by se mohlo líbit Io! (chuckle)
Ach Dede, prakticky nikdy. Je to zvíře tak neskutečně ostražité, mazané a plaché, že to snad ani víc nejde. A ten terén je těžký, irbis si ve šplháním po sklaách nezadá s kamzíkem. Vylétne na kolmou skalní stěnu jako blesk, pak se nacpe do nějaké škvíry, tam ztuhne a vydrží tak hodiny. Zprávy o nich jsou plné zoufalství zoologů, kteří je hledali. Pomohly až fotopasti a jiná moderní technika.
Tak holt budeš za nějakej čas sedět v úkrytu ve skalách, budeš koukat do kamení, snít a doufat, že se ta kočka zjeví (inlove)
A kdo ví, třeba ti nějakej irbis tu radost i udělá. Když ty zvířata miluješ, když jim nechceš ublížit a víš to celým srdcem, tak oni to mohou pochopit a třeba packou nebo ocasem mávnout, než zase zmizí 🙂
Alasdaire, vítám zpět na Dedeníku a ať léčba dále zdárně pokračuje. To je mi opravdu líto, že cesta nevyjde (já už se sobecky těšila na reportáž), ale jestli ji někdy někdo jiný přesto podnikne, detailní popis (fotky, videa) od očitého svědka by mohly být malou náplastí na tuhle bolístku zklamání.. Ale jak píše Dede, hlavně, že jsi na živu. Že je irbis tak plaché zvíře je pro “pozorovatel“ tvrdý oříšek, ale snad právě díky té ostražitosti stále ještě tyhle krásné kočky přežívají ve volné přírodě.
Jo a o výhodě instntních polévek (hlavě na Štědrý večer) ví své “doubravická babička” , že Dede 😀
Ano Maričko, přesto už jich moc není (i to ztěžuje jejich nalezení). Holt ten zatracený kožich. Takový manul, který žije ve stejných oblastech, má stejný problém, a vůbec většina velkých koček. Nicméně vidět je můžete i vy všichni. Irbisy mají v Zoo Jihlava a Plzeň. 🙂
Tak mamula jsem si teď právě vygooglila – tééda to je ale náááádherné zvíře !!! Vůbec jsem ho neznala. No vida,co já se tady všechno dozvím, díky.
U nás je prosím +23 a manžel mi začal přerývat záhon. Tak mu jdu pomoci z rýče odebírat bílé červy, kterých je tam zase velká „úroda“ a už vidím Woody, jak nám je pak bude zase nadšeně nosit domů 😀
Manul, (Octolobulus manul), nikoliv mamul. Ten je sice maličký, ale taky pěkně divoká potvůrka.
Taky te zas rada vidim. Uff, to byl pruser. Ale jak si obcas rikam, stoji to za houby, ale mohlo by byt hur. To je nahodou optimisticky nahled.
Ahoj, synu Collův, vítej mezi živolama!
Irbise nevzdávej, on tam na tebe počká. (inlove)
I kdyby měl čekat dva roky, než se rozhejbeš.
Ahoj Ioan, neboj, nevzdávám nic. Napiš nějakou kolií příhodu, vždycky se na ně těším.
Přišla bída na kólii,
to je už věc zřejmá,
výcvik jí zas přitvrdili,
teď je jednou z hejna.
Zapsali ji do školky
pro štěněčí pacholky.
Á, konec dětství.
Na drabble mi to nemyslí dost pružně. Ale ty polévky, to závisí na tom, zda jsou z pytlíku nebo ne. Jsou-li z pytlíku, pak je to snazší. Přemýšlel jsem o tom a napadlo mně (když člověk pořád leží, napadají ho strašné pitominy), že v pohádkovém světě čarodějů a čarodějnic by si mohl nějaký čaroděj otevřít obchod lektvary z pytlíku, stejně, jako jsou ty polévky. Že by nikdo nemusel pracně shánět ty zběsilé přísady, které kolikrát jsou zapotřebí a dodržovat o nic méně šílené postupy přípravy. Prostě by si v tom obchodě zakoupil pytlík, stejný jako je na hrachovku třeba a lektvar stejným způsobem uvařil. Slogan: po výrobku Lektvarajda(c), nechytne vás žádná sr…běhavka. To je hrůza vyťukat tak dlouhý text jednou rukou.
Vítej zpátky, Alasdair, třeba s jednou rukou! Přeji co nejmíň bolesti.
Přeji též brzké uzdravení a návrat mezi nás (h) Přírodě pomáháš ty tak snad se ti příroda odvděčí a pomůže tobě, hodně síly (flex)
Také jsem ráda, že jsi se zase objevil. Tak ať jde uzdravování dobře a rychle.
Vitaj človeče.Mám radosť.
Ráda tě vidím, Alasdaire.
Vitaj medzi nami (inlove) .
Dobre, že si znova tu (f) .
Vítej Alasdaire, jsem moc ráda, že tu zase jsi. Koukej se rychle a naplno uzdravovat, ať zas můžeš brzy psát. Ráda tě čtu. Tak hodně sil (handshake)
Tomu říkám nápad! 😀
(Vymyslela jsem to trochu jinak, ale uznávám, že mnou vymyšlenej způsob zdaleka není tak srandovní!)
Drabblátko nevytvořím, i kdybych se na holou hlavu postavila 😀
Ale na posledy se mi podařilo zvrznout lososa. Na štědrovečerní večeři. Za účasti mých rodičů a tchýňka. To bylo tak… Ráda se učím nové věci a nějak se mi to občas pomíchá. Viděla jsem na své oblíbené televizní stanici Paprika recept na lososa, kterého kuchař nakládal do bylinek, soli a cukru, cca na dva dny. Nějak jsem ale blaze pozapomněla, že výsledkem měl být gravlax a nikoliv losos pečený. Vytáhla jsem tedy lososa a zjistila, že je komplet vysušený a bez vody. Chutnal sice fantasticky, jako uzený, ale moji rodiče i tchýňka chtěli pečeného. Tak jsem se rozpomnenula na další kuchyňský trik, zmuchlala a namočila jsem pečící papír, filet pevně zabalila a upekla. Kupodivu se to dalo jíst, losos zas část vody nasáknul zpět. Bylo to sice hodně slané, ale moje mamka přinesla neslaný bramborový salát, tak se to dalo dohromady a jíst to šlo. Žádný zázrak to ale nebyl. Jak ale pravil můj milovaný muž, v restauraci jedl lososa i o hodně horšího 😀
Kaštánku, tam jsi zasloužila metál za nápaditost 🙂 Ryba se dá celkem snadno zkazit, protože podle mojí zkušenosti obecně platí, že čím míň se s ní dělá, tím líp – mluvím o dobrých rybách:))
Jak bylo na horách? (wave)
Losos byl fantastický, dokonce voněl, což v místním ďolíku není samozřejmost. Proto mě opravdu mrzelo, že jsem mu dala takovou ránu a to ještě za účasti skoro celého příbuzenstva 😀
Hory byly fantastické – děkuju za optání, sice jsme měli program veeelmi nenáročný, ale kluci s námi lyžovali a všichni jsme si to moc užili. Sněhu byly hromady a čtyři dny jsme se mazali, abychom se nespáli. Líp už to vyjít snad nemohlo. Usnesli jsme se, že tohle pokud možno podnikneme každý rok.
Naopak dnes jsem ale slavila fenomenální úspěch. Koupila jsem včera hovězí líčka s tím, že vyzkouším recept líčka na víně Alfonse Schuhbecka – slavného bavorského kuchaře. Povedlo se to tak, že jsem tomu ani věřit nechtěla. Nedávno jsem v restauraci měla beef bourguignon a nedalo se srovnat. Moje bylo o tisíc procent lepší!!! Pravda, je to taková upravená verze, protože Nielsík nerad houby, ale překvapilo mě, jak jednoduché to je a jak fantastický výsledek z toho vyleze. Přičemž líčka jsou skoro nejlacinější hovězí maso. 1 kg stálo 145,-. Omáčku co zbyla zamrazím a použiju, až se mi nebude chtít maso dělat 3,5 hodiny.
prosím prosím o recept?
Kaštánku, taky škemrám o recept! 🙂
Jo a je skvělé, že vám ty hory takhle báječně dopadly… (inlove)
Líčka svážeme do válečků provázkem (ne modrým:), aby se dělala stejnoměrně a zatáhneme na pánvi, to absolutně bez tuku. Dáme stranou. Nakrájíme do hrnce nebo pekáčku cibuli, celer a mrkev na kostky cca stejně velké. Na 1 kg líček jsem měla 3 velké cibule, 1 óbrmrkev a půlku menšího celeru. Zeleninu restujeme v hrnci a tady je schuhbeckův fígl – s asi dvěma vrchovatými lžícemi cukru moučka. Cibule pustí šťávu, restujeme, dokud není pryč cukr, ne cibule :D. Přidáme rajský protlak – malou konzervu a opět restujeme, dokud se nezačne přichytávat ke dnu. A pak už nastoupí čerené víno. Přilejem tak decku, zarestujeme, aby se víno úplně vyvařilo. Další decku zarestujeme, vyvaříme. Tohle asi tak 3 – 4x a je to vlastně nejdelší fáze celého receptu. Mě to trvalo asi 20 minut. K zelenině vložíme maso a dolijeme vývarem tak, aby bylo vše akorát ponořené. Já přilila vodu a přihodila kostku kuřecího bujónu. Pak vrazíme s poklicí nebo nějak zakryté do trouby na 200°C na 3,5 hod. Po třech hodinách pečení přidáme jalovec, nové koření a bobkový list. Schuhneck toho přidával hodně, já kvůli dětem míň. Pak vyndáme maso a přes síto přecedíme zeleninu s kořením do dalšího kastrolu. Zeleninu jíst můžeme a nemusíme, kus jí propasírujeme do omáčky, hotovou omáčku zjemníme máslem. Přelijeme přes maso. Schuhbeck ještě omáčku dochucoval strouhanou citron. a pomeranč. kůrou a troškou zázvoru + malým kouskem hořké čokolády. Tu jsem neměla a omáčka byla tak fantastická, že mi přišlo škoda to ještě nějak chutit. Recept je absolutně bez tuku, jen ten kousek másla v omáčce je tam tučný. Pokud se rozhodnete, že zkusíte, dejte mi vědět, jak jste dopadly 😀
Páni, Kaštánku, to zní báječně! Základ dělám podobný dost často, ale nikdy jsem nezkusila ten cukr ani to postupné přilévání vína (dnes byl pod roštěnkama merlot:))
Zeleninu vždycky ráda jím. Zaujal mě ten poslední trik s citrusovou kůrou (dávám citron), zázvor dávám někdy a určitě nedávám čokoládu:)) Díky Kaštánku, to by mohl být skvělej slavnostní recept – čekají mě slavnostní Velikonoce (wave)
Jo, to zni vyborne. Ja bych tam kousek cokolady dala. Akorat licka tady nesezenu. A zrovna tak klizku na gulas. A vite na cem jsem v Cesku vyzivala? Na hovezich zebrech. Tady jsou silene draha, to same ohanka. U nas na vesnici (v Holici) je vyhlaseny reznik a ten mel nadherna hov. zebirka. Byla silna polivka pomalu varena, varene hovezi k rajske omacce, zebra pomalu pecena v necem jako chilli omacka. Mnam. A to ja na hovezi zas tak moc nejsem. Ale to maso od zeber je nadherne mekkoucke.
dík za recept, dneska udělám
už jsem vařila, cukr jsem dala demerara, tak polovinu množství, bylo to dobré
Také přeju rychlé uzdravování těla i duše.
Téma 3
Vyndavám recept, ač ho umím zpaměti. Na party bude hodně lidí, tak abych dvojitou dávku nepopletla. Mouka, cukr, skořice, kakao, máslo, z vajíček sníh. Pracuji rychle. Party začíná ve tři odpoledne, chci dovézt buchtu co nejčerstvější. Naplním veliký pekáč, šoupnu do trouby, po chvíli vůně skořice naplní celou kuchyň. Prochladlé nadýchané kousky kladu na velkou mísu. Pohled mi říká, že se povedla, netřeba chutnat. Jedeme. Donešená jídla jsou rozmanitá, plní dlouhý stůl. Moje buchta příliš neubývá, je mi to líto. Jdu ji ochutnat. A sakra, proč jsem si nevzala brejla…Mohla jsem poznat, že použitá mouka byla trochu tmavší – chlebová.
————-
Tohle se mi fakt stalo. Normálně na party dělám všemi oblíbené tvarohové šátečky, které vždy zmizí mezi prvními. Tentokrát jsem se rozhodla „překvapit“ něčím jiným. Viděla jsem několik odebraných kousků, ale pak se hromádka přestala zmenšovat. Naštěstí jídla i lidí bylo tolik, že se po mých šátečcích nikdo neptal a já se k té „záhadné“ buchtě nemusela veřejně hlásit (přiznala jsem se jen hostitelce).
Dede (Toro a ostatní marodi), přeji brzké a dokonalé vyléčení. V Japonsku je prý vééélmi nespolečenské na veřejnosti smrkat (a snad ani kýchat). Takže lidi různě mohutně popotahují, což naopak mě přijde horší, než se poctivě a rychle vysmrkat. Jak to pak proboha dělají při velké rýmě ?!?!?!
Maričko, dnes jsem pekla a ta chlebová mouka se mi taky tak nějak vnucovala – mám ji tu od poslední snahy dělat cosi zdrvého, chleba totiž nepeču (nepotřebuju, v okolí dostanu plno druhů skvělého chleba)
K tomu smrkání – popotahování, byť uznávané za zdvořilejší, mě umí přivést úspěšně k šílenství a touze po vraždě. jednou jsem vedle takového seděla v letadle a celou cestu si zoufale přále, aby se konečně vysmrkal! A co dělají, když rýma teče prudem, to nevím. Možná moudře nevycházejí z domu a čas tráví ve sprše 😛
Eh, u Patrika to řešila Ari, když jsem ji nestihla odvolat – štěně si prostě očistila po svém (wasntme) a malej protestoval jen velmi vlažně, protože Ari chtěl mít obvykle u sebe. Ti dva se opravdu našli (inlove)
No, ono i u nas v praci lidi skoro nesmrkali, ale soustavne popotahovali. A zrovna tak prednosta. Ten, kdyz uz ho premluvim, at se proboha vysmrka, tak lehce foukne jak krehka slecinka na prodlouzene. 😀
Keď sa sestra zoznámila s budúcim manželom študovala a variť nevedela.Túto skutočnosť nikde nedeklarovala.Budúci tchán ju požiadal,aby prišla k nim a uvarila bryndzové halušky pre jeho kolegov z Prahy,s ktorými tvorili nejaké vážne návrhy zákonov.Nastal problém,priznať sa k nevedomosti nechcela,tak sme doma asi 10 dni mali denne halušky.mama vychytávala nedostatky a potom jej napísla presný postup k vareniu.Spomínam si,že zemiakov bolo 8 kusov veľkosti 9×6 cm/za socíku zohnať umenie/ presné množstvo múky,časy miešania,množstvo škvarkov,bryndze a pod./Muselo to byť absolutne presne pre pablba/
Dopadlo to výborne,halušky sa podarili,sestra vydala,len odvtedy robíme halušky len násobok 4 zemiakov,kvôli ingredianciám-vždy sú výborné.
Jeden z tých vtedy mladých právnikov ešte žije a je na vysokom ústavnom poste Českej republiky.Keď ho vidím v tv,vždy si na príhodu spomeniem-možno tam bol začiatok jeho politickej kariéry./to bz snáď mohlo byť double drable.
Verenko, líbí se mi váš kolektivní přístup k řešení problému mezinárodně-diplomatických halušek (rofl) Jako ženské z rodiny jste obstály na jedničku s hvězdičkou! (inlove)
Moc pekna historka, Verenko. To by bylo, aby nebylo… 🙂
Nezkazí nic jen ten, kdo nic nedělá. Mě učila vařit maminka, ale samosebou že mě to v těch šestnácti a víc moc nebavilo, stát u plotny, měla jsem jiné zájmy. Nicméně základy jsem měla, takže samostatné vaření nebyla žádná velká katastrofa, spíš občas selhaly některé technické věci. Například ocet jsem měla v takové malé lahvičce s víčkem, ve kterém byla dírka, takže se přikapával do jídel. Jenže jak se víčko sundávalo při doplňování, tak teřelo a teřelo až jednoho krásného dne, když jsem dochucovala svíčkovou omáčku, to udělalo lup a v omáčce byla octu plná lahvička. Jíst se to nedalo, jediné, co se s tím dalo dělat – za stálého míchání vylít do záchodu.
Na to, že vařím už pětatřicet let, to není žádná katastrofa. Tak doufám, že jsem si ty katastrofy teď nepřivolala. Huš.
PS. Slova nepočítám, na drabble dnes nemám, ještě pořád se peru s chcípem a jsem ráda, že jsem ráda, nemyslí mi to.
Toro, chápu, jak ti je… já mám taky v hlavě místo mozku pudink – kdyby byl aspoň čokoládovej! 😛 Ale je fakt, že od úterka je mi první den kapku líp, takže neboj, taky bude líp (inlove)
Podívej, za tohle nemůžeš – myslím s tím octem. To je prostě jiná forma vyšší vůle! (chuckle)
Tak chcíp už dorazil i za kopec? Bac bacila! (h)
Pridám sa úplne čerstvou skúsenosťou. Do dnešného ranného čaju som si namiesto cukru nasypala soľ 🙁 .
Zbadala som to, až keď som „čajíček“ vzala do pusy (puke) .
Fuj, fuj fuj… taky se mi to už povedlo (v době, kdy jsem si ještě sladila čaj:)) a ten šok v puse byl nezapomenutelnej 😛
Nemáš sladit :*
Můj nezapomenutelný výtvor byly makové koláče. Mák jsem promíchala s cukrem bez mléka a pak se divila, že se to z koláče osypalo. Určitě by se našlo za ten můj život spoustu dalších kiksů ale toto nezapomenu. Jinak o vyvařených vejcích jsem tu psala, že byly rozházená po celé kuchyni, o sádle, které mi chytilo na plotýnce v kastrolu a když jsem přišla tak bylo všude černo a museli jsme malovat….to by stačilo na jednu ženskou, ne?
Maruško, kromě toho máku to jsou nehody a nehody se prostě stávají – hlavně, když má jedna hlavu plnou jiných myšlenek a vaří jen na autopilota (rofl)
Ovšem myslím, že mohu směle konkurovat tvému máku – nevím, kolik mi bylo, tak dvanáct, třináct? To už jsem dělávala jednoduché teplé večeře, když mamina bývala na služebních cestách. No a usmyslela jsem si, že udělám šunkafleky. A co myslíš, napadlo mě nejdřív ty fleky uvařit? (wasntme) Nenapadlo… výsledek si jistě umíte představit. když jsem to vyhazovala, tak to rachtalo… 😛
Jenomže já byla krátkou dobu vdaná. A maminka pekla tak dobré makové koláče jenže mák třeli v takové míse a samozřejmě že musel být povařený. Já jsem měla už ruční mlýnek na mák a tak mě to ani nenapadlo, protože to se zase musel mák mlít suchý (headbang) a zeptat se ? Vždyť už všechno umím a znám…..
MARUŠKO, TY JSI SE ASPOŇ ZEPTAT MOHLA. MOJE MAMINKA, AČ UČILA VAŘIT CIZÍ DĚVČATA A CHLAPCE NA STŘEDNÍ ŠKOLE EKONOMIKKY SLUŽEB, COŽ BYL JAKÝSI předchůdce RODINNÉ ŠKOLY, MNE učit VAŘIT NIKDY NECHTĚLA . Z KUCHYNĚ MNE POKAŽDÉ VYHNALA PRÝ PrO MALOST VEŠKERÝCH ČINNOSTÍ a děsnou nešikovnost. NAKONECBRAMBOROVÉ I HOUSKOVÉ MNA UČILA STARŠÍ SESTRA, KTERÁ SAMA VYCHOVÁVALA DVA DOSPÍVAJÍCÍ SYNY, COŽ BYLY VÁŽNĚ KYSELINY. MŮJ PRVNÍ SAMOSTATNÝ POKUS O UVAŘENÍ PRVNÍCH HOUSKOVÝCH KNEDLÍ SE ODEHRÁL KRÁTCE PO SVATBĚ A BYLI TAM NA NÁVŠTĚVĚ I JIŘÍHO RODIČE.TEHDY JSEM KDESI VYČETLA RECEPT NA „VÝTEČNÉ “ HOUSKOVÉ KNEDLE, KTERÉ SE MĚLY VAŘIT V MIKROTÉNOVÉM SÁČKU. CO VZNIKLO, BYLY TVRDÉ PUMLÍČE, KTERÉ BY PRUŽNĚ ODSKOČILY, KDYBY DOPADLY NA PODLAHU.ALE MUSÍM OCENIT STATEČNOST A TAKT SVÝCH TEHDEJŠÍCH STRÁVNÍKŮ, JELIKOŽ BEZ PROTESTŮ TY TVRDÉ BALÓNY K RAJSKÉ OMÁČCE POZŘELI.NO, I CHYBAMI SE ČLOVĚK UČÍ. „NEJLEPŠÍ “ KUCHAŘSKÝ KOUSEK SE MI STAL, KDYŽ JSEM CHTĚLA Z DOMÁCÍHO KRÁLÍKA VYROBIT SKVĚLOU VELIKONOČNÍ SVÍČKOVOU. NAKLIZENÁ KUCHYŇ SE VÝBUCHEM TLAKÁČE STALA RÁZEM NEOBYVATELNOU A VESKRZE ZAPRASENOU JESKYNÍ. A K ODĚDU BYLA MÍSTO SVÍČKOVÉ KRUPIČNÁ KAŠE.
CHA, LENI, JA JEDNOU VIDELA NASLEDKY BOUCHNUTI PAPINAKU V KTEREM BYLO ZJEVNE PRILIS MNOHO FAZOLI. A NEBYL TO PEKNY POHLED. I PO VELMI DUKLADNEM UKLIDU SE JEDNOTLIVE FAZOLE ZJEVOVALY JESTE HODNE DLOUHO PO VYBUCHU.
Z OBAVY PRED VÝBUXHOM SOM NIKDY PAPIŇAK NEVLASTNILA,RAZ SOM Z NEHO U PRíBUZNZCH MALA VYBRAT POKRM A PREDSTAVTE SI Tú HANBU-NEVEDELA SOM VYBRAT POKLIčKU.ANI SOM NEVYBRALA,SPUSTILA SOM JU DOLU A Z BOKOV SOM VYBERALA JEDLO.
LENKA-VˇSetko najlepŠIE V MENINÁM
NA PAPIŃÁK NEDÁM DOPUSTIT, TEN MI JEŠTĚ ZATÍM NEBOUCHL. ALE ŠLEHAČKOVÁ LÁHEV, TA JO. KDYŽ BYLY DĚTI JEŠTĚ DĚTMI TAK JSEM JIM UPEKLA DORT A ŘÍKÁM : TEĎ SI HO OZDOBÍME ŠLEHAČKOU. TEHDY BYLY ŠLEHAČKOVÉ LÁHVE S BOMBIČKOU. NO A DĚTI SEDĚLY U STOLU, JÁ JSEM VZALA LÁHEV A POŘÁD ŠLEHAČKA NEVYLÉZALA A TAK JSEM POVOLOVALA A POVOLOVALA AŽ NA KONCI ZÁVITU ZDOBÍCÍ HLAVICE VYLETĚLA A BYLA ŠLEHAČKA VŠUDE JEN NE NA DORTU. A DĚTI BREČELY A JÁ MĚLA CO UKLÍZET
MARUŠKO, TAK TOHLE SE MI UŽ STALO TAKY, TAKŽE NOVOU ŠLEHAČKOVOU LÁHEV MÍSTO TÉ VYBUCHLÉ A ZDEFORMOVANÉ NEMÁM. VELMI PODOBNÝ OSUD POSTIHL I SIFONOVOU LÁHEV, KTERÁ BYLA NAŠTĚSTÍ OPLETENÁ KOVOVÝMI SMYČKAMI. NO, KDYŽ JE JEDNA HLUPAŇA A NARVE DO NÍ DVĚ NÁPLNĚ , PAK TO JINAK ANI SKONČIT NEMOHLO. A HÁDEJTE VŠICHNI, PROČ JSEM TAKY STVOŘILA TU SVOU KUCHAŘSKOU KNIHU PRO ÚB. ANO, JE TO PRÁVĚ Z TĚCH DŮVODŮ, ABYCH MOHLA VŠEM ZAČÁTEČNÍKŮM A KUCHAŘSKÝM IGNORANTŮM, JAKÝM BYLA A JE NAŠE STARŠÍ DCERA,PŘEDAT VŠECHNY ZKUŠENOSTI A ABYCH POPSALA VEŠKERÉ SVÉ KUCHAŘSKÉ NEZDARY A KATASTROFY.
VERENKO, JSEM TU POZDĚ NA PODĚKOVÁNÍ, ALE MUSÍM PODOTKONOUT, ŽE JÁ SE TLAKOVÉHO HRNCE NAPROSTO NEBOJÍM ANI PO TOM VÝBUCHU KRÁLIČÍ SVÍČKOVÉ. BYLA TO MÁ BLBOST A NEZKUŠENOST S KRÁLÍKEM A VAŘENÍM TÉHLE SVÍČKOVÉ. MÁM S PAPIŇÁKEM TY NEJLEOPŠÍ ZKUŠENOSTI , PROTOŽE BYL A JE V NAŠICH RODINÁCH POUŽÍVÁN UŽ CELÁ DESWETILETÍ. MÍ RODIČE DOSTALI CCA V ROCE 1965 DEVIZOVÝ PŘÍSLIB NA FORINTY,PROTOŽE JEDINĚ DO NDR A MNOHEM POZDĚJI DO MAĎARSKA NÁS TEHDEJŠÍ KOMUNISTIČTÍ HLÍDAČI PO STRAŠNĚ DLOUHOLETÝCH ŽÁDOSTECH A ŽADONĚNÍ KVŮLI MÉ VLEKLÉ LUPÉNCE MILOSTIVĚ PUSTILI. V TOM MA´DARSKU NAŠI MAMI PŘÍMO UNESL A OHROMIL TLAKOVÝ HRNCE, ZDE ZVANÝ KUKTA. BYLA TA KUKTA HLINÍKOVÁ A MĚLA HLAVNĚ DVĚ VELIKOSTIM OBJEMU. NAŠI TEHDY VZALI TU VĚTŠÍ VELIKOST, BO NÁS DOMA BYLO I S BABIČKOU PĚT.A MAMINKA V TÉ KUKTĚ VAŘILA VELICE RÁDA, JELIKOŽ TŘEBA VÝVAR- POLÉVKA SE V NÍ UVAŘILA MNOHEM RYCHLEJI. MAMINKA PO KRÁTKÉ DOBĚ ZÍSKALA PŘÍMO BRAVURNÍ DOVEDNOST, V KUKTĚ SI TROUFALA VAŠ ŘIT JAK MASO,A ZELENINU, ALE I V NÍ VAŘILA LUŠTĚNINY. VŠECHNY TYHLE ZKUŠENOSTI JSE OD MAMINKY PŘEVZALA UI JÁ D SAMA. TEN VÝBUCH KRÁLÍKA SE ODEHRÁL PRÁVĚ V TLAKÁČI ZCELA NOVÉM, NEREZOVÉM. MAĎARSKÁ KUKTA MÁ JEDNODUCHÉ A SKVĚLÉ ZABEZPEČENÍ, KTERÉ TY NOVÉ A NEREZ TLAKÁČE POSTRÁDAJÍ. V E VÍKU MAĎARSKÉ KUKTY JE OTVOREK A N V NĚM JE MALÝ KRUHOVÝ A DOCELA TENKÝ PLÍŠEK, ,KTERÝ JE VELM KOU VYCHYTÁVKOU. VZNIKNE -LI V KUKTĚ VELIKY PŘETLAK NEBO SE BĚHEM VARU VYVAŘILA VODA, POJISTKA SE ROZTAVÍ A PÁRA UTEČE VEN, TAKŽE SE KUKTA NEDEFORMUJE, ANI NEVYBUCHNE. JEN OBSAH HRNCE S ROZTAVENOU POJISTKOU SE PĚKNĚ DOKÁŽE NAPÁLIT NA DNO, COŽ NENÍ ZAS AŽ TAKOVÝ PROBLÉM JAKO VÝBUCH NATLAKOVANÉHO HRNCE. JÁ VAŘÍM V TLAKÁČÍCH HODNĚ POKRMŮ, ALE NA TY NEREZOVÉ SI DÁVÁM BEDLIVÝ POZOR. TŘEBA LUŠTĚNINY BYCH V NIČEM JINÉM NEŽ V MAĎARSKÉ KLUKTĚ NEVAŘILA.KDYSI JSEM JEŠTĚ STIHLA MAMINCE DOVÉZT Z MA´DARSKY I KUKTU S MENŠÍM OBJEMEM, TU UŽ DOMA NEMÁM, JELIKOŽ SI JI NA MNĚ DOSLOVA VYŽEBRALA STARŠÍ DCERKA PATRUŠKA, KTERÁ UŽ S NÍ DOKÁŽE BRAVURNĚ ZACHÁZET, I KDYŽ BYLA DŘÍVE KUCHYŇ JEN NEPŘÁTELSKÉ A NEBEZPEČNÉ UZEMÍ. DNESKA PETRA VAŘÍ V KUKTĚ SKORO VŠECHNY STEJNĚ JAKO I JÁ SAMA.