Milí hraví literáti, jak vidíte, dnes máte témata přímo ze života – únor je období řádících virových epidemií, takže se nám vpletly i do literárních toulek. Možná mnozí z vás zrovna posmrkáváte a popíjíte horký čaj nebo něco silnějšího v naději, že se za víkend stačíte dát do pořádku. Tak proč si z těch chorob tak trochu neudělat legraci?
Takže tady jsou dnešní témata:
A moje viry jsou silnější než tvoje, heč!
Promiňte, ale proč čekáte na ošetření u veterináře, když nemáte žádné zvíře?
K nebi stoupal dým. Asi nebyl nejlepší nápad požádat draka, aby udělal „ááá“…
Tak co, líbí se vám něco? Moc doufám, že ano. Mám ráda vaše příběhy, každý umíte pojmout téma jinak a já mám z té mnohotvárnosti, na kterou se jedinec prostě nevzmůže, velkou radost.
Jinak pokud chcete slovem nevázaným drabbletem pohovořit na dané téma, jste vítáni. Kdo ví, třeba zrovna vaše poznámky inspirují dalšího drabblecího tvůrce:))
Jeden malý spin-off (to je bezva sprosté slovo, co?) z letošní mlokovaté povídky:
— Skvělý pomocník —
Velemir poslouchal, jak Andrej v ordinaci utěšuje pacienta. Prý zkažený vzduch, jistě. Podle Velemirova skromného názoru na tom ten simulant kupecká nebyl zdaleka tak špatně, aby musel nějak výrazněji skučet. Chrchlal sice ukázkově, ale ještě nesípal. Velemir ano. A kňučí snad Velemir Andrejovi v ordinaci? Ne, vaří mu tady v příruční laboratoři lektvary pro tu hordu simulantů!
Odměřil další ingredienci. Zakroužil měchačkou. Teď by to chtělo čtyři minuty prudce vařit. Nadýchl se, že rozfouká oheň pod kotlíkem, a div se neudusil.
„Iljo? Mohla bys mi sem trochu dýchnout?“
Dračice ochotně vyhověla.
„Ach. Stejně se mi ten kotlík nelíbil…“
Páni Io, víš, že si to pořád ještě pamatuju? A to jsem tu povídku četla hodně dávno! (inlove)
Fakt? Tak to jsem hodně ráda!
Tak já to zkusím 🙂
Seděla v čekárně a rozhlížela se kolem. Na každého zvířecího pacienta se usmála a tak zvláště si ho prohlížela. Sama byla bez zvířátka. Seděla a usmívala se. Jedna paní to nevydržela a zeptala se: co děláte u veterináře když žádné zvíře nemáte?? Než stihla odpovědět otevřely se dveře a vyšel pan doktor. Rozhlédl se po čekárně a když ji uviděl usmál: chvilku vydržte a hned se Vám budu věnovat, paní kolegyně. A bylo jasno. I ta zvědavá baba konečně věděla co chce v ordinaci u veterináře bez zvířátka. A ona seděla a dál se usmívala. Těšila na svůj nový život. Bude lepší??
Pájo, vidíš, jak jsi dobrá? Moc hezké! (inlove)
no někdy v noci mívám dobré nápady, pak už jen si je pamatovat 🙂
K nebi stoupal dým. Asi nebyl nejlepší nápad požádat draka, aby udělal „ááá“…
„Ty dnes tak divně mluvíš, dráčku!“
„Jsem rád, že sis všimla! Škrábe mě v krku od včerejška, kdy´s na mě vychrstla konev ledové vody.“
„Promiň, ale co jsem měla dělat, když jsi málem zapálil kupku sena? Počkej, podívám se ti tam. Vyplázni jazyk !“
Markéta se rozkašlala. K nebi stoupal dým.
„Co tam děláš, Markéto?“, zaznělo od domu.
„Nic, mami! – To nám ještě scházelo. Okamžitě se vrať na obálku, dráčku! – Co bych dělala, čtu si.“
„A co tu tak …… jako by kouř! Ukaž, pořád čteš Eragona, neumíš ho už nazpaměť?“, usmála se na dceru. A strnula – drak na obálce přimhouřil oko!
Hančo, já toho draka úplně vidím – dobrej nápad 🙂 Eragona jsem četla jedničku s napětím, dvajku zvolna a trojku ani nezačala… nějak mi došel dech 😛
Už roky chodíme k veterinárom – manželom. Raz mi popri ošetrovaní môjho zvera rozprávala pani doktorka :
Bola tehotná a potrebovala krvné vyšetrenie na nejakého zvieracieho príživníka, kt. je nebezpečný pre tehotné ženy. Tak zašla za svojim ľudským doktorom, nechala si odobrať krv a o týždeň prišla po výsledky. Lenže – krv sa kdesi stratila. Tak nový odber a znova týždeň čakať na výsledky. A o týždeň – teraz sa pre zmenu stratili výsledky (fubar) .
Tentoraz sa už manželia veterinári naštvali a vymysleli plán B.
Pán dr. zobral svojej manželke krv a odoslal ju čoby krv nemeckého ovčiaka na vyšetrenie do KE na Veterinárnu kliniku. O 3 dni prišli výsledky, že „dunčova“ krv žiadne nepríjemné breberky neobsahuje 🙂 (dog) .
Takže veterinárni lekári sú niekedy spoľahlivejší ako ľudskí (chuckle) .
:), veterinári sú pekne prefíkaný.
Drablík nemám, jaksi mi to nemyslí ale aspoň malé příhody:
U našeho bývalého veta v rodném městě stálo na papíře na dveřích – „upozorňuji, že na zvíře zde ošetřené opravdu nelze napsat paragraf“ (kdo neví, tak ten § co se píše na uznatelné placené volno při ošetření blízkých osob) 🙂 a ještě jednu dračí . Můj syn chtěl na benzínce koupit módní zeleného dráčka soptíka pro dcerku, měli však jen růžového. Rozverná ošampíčkovaná prodávající, s patřičným hihotáním sdělila synovi, že jestli chce tak mu toho růžového plyšáka trochu přidusí, že možná zezelená.
Přeji všem krásnou neděli a žádné chcípy a boje s dráčky.
Rozverná prodavačka měla nejspíš štěstí, že tam nebyla tvoje vnučka – umím si představit, jak by ji takový návrh rozhořčil a patrně by si své rozhořčení nenechala pro sebe (chuckle)
Drabble nemám, bo hlídám Šárčinu tříhlavou saň, takže nestíhám, ale u veterináře jsem si pro léky už byla :-). Když mi přinesl chondra na Yummininy klouby, žertem jsem se zeptala, jestli bych je mohla užívat i já – že jsem na tom s dysplazkou podobně jak Yummča. A on na to, že tyhle zrovna ne, protože by mi nechutnaly, ale že mi může objednat balení bez „příchutě“. A já souhlasila. Nakonec jsme šli s veterinářem na půl, protože zrovna probíhala akce „dvě balení za cenu jednoho“ :-). Bylo to cosi s kyselinou hyaluronovou a ulevilo mi to od bolesti docela na dlouho.
Miki, o nečem podobném mi povídal jeden starej pán na poště – že s manželkou berou alavis pro koně – vždycky prý ráno špetičku a jak to jejich kloubům dělá dobře! Poradil jim to prý jejich veterinář – tedy vet ošetřující jejich pejska (chuckle)
Já dnes taky nemám (zatím) žádný drabblík, možná až zítra večer, až odjedou vnoučata. Jen jsem se u prostředního tématu rozvzpomněla na svoji příhodu – ne že bych se dožadovala ošetření u veterináře, jen jsem vymáhala recept na prášky u nesprávného lékaře. (fubar) A nutila jsem sestru, ať se dobře podívá. že ho tam někde musí mít, neb ho mám slíbený. Sestra hledala, nenašla, tak mi přišla říct, ať počkám, že mi paní doktorka prášky napíše. Po chvíli se přišla zeptat, jaké to prášky že vlastně chci. A potřetí mi se smíchem přišla sdělit, abych se posunula o patro výš, že tam svůj recept jistě dostanu. Se divím, že mi přitom nenabídla prášky na hlavu! (chuckle)
Hančo, ta sestra musela být formát! (rofl) Dobrá příhoda k vyprávění, ne úplně nejlepší v té chvíli (chuckle)
MaRi, moc hezká drabblátka.
Mě to dneska na drabble jaksi nechce myslet. Ale prostřední téma mě rozesmálo. Můj manžel mě totiž často v legraci klade na srdce jednu věc. Vzhledem k tomu, jak ho fenka Sadie vždy nadšeně olizuje (a při tom miluje požírání kdejakého hnusu), prý kdyby někdy vykazoval znaky otravy, mám s ním místo na pohotovost jet rovnou na veterinu. Je větší pravděpodobnost, že tam rychleji zjistí původ a nasadí správnou protilátku.
(rofl)
On je, Hani, taky oběť jednoho sta a sedmi fatálních nemocí? 🙂
Nemůžu si pomoct, naskočila mi tahle knížka, a protože už je v čítankách, dovolila jsem si sem dát odkaz. Velmi poučné 🙂 http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jerome-klapka-jerome/tri-muzi-ve-clunu.html
Tak nevím, jestli napsat, žes mě rozesmála, anebo rozkašlala. Oboje. 🙂
No, a ještě to patřilo pod Hanku.
Dekuju, JJ, za pripomenuti tehle historky a vubec vseobecne skvele knizky. Budu si ji muset zase precist.
Zkusím:
„Jak to vypadáš, Karle?“ zděsila se Helena. „Snad jsi zas nedělal pokusy v laboratoři…“
„Kdepak,“ povzdechl si Karel. Navyklým pohybem si posunul brýle na kořen nosu, ale zasykl bolestí. Polovina jeho obličeje měla stejnou barvu jako Helenina záda, když jí je na loňské dovolené první večer mazal hojivou mastí.
„Co se ti stalo?“
„Ale, do ordinace vešel jeden s divným hřebenem na čele, jako Klingoni ve StarTreku. Povídám mu, co děláte u veterináře, když s sebou nemáte žádné zvíře? Prý ho bolí v krku. Tak jsem mu řekl, aby udělal áá. Že jsem ho neposlal radši vedle k doktoru Piškulovi…“
Snad nebude vadit, když se kapku odchýlím od zadání:
„Babi, pojď si ke mně sednout.“
„Už jdu,“ pohladila vnoučka. „Chceš vyprávět pohádku?“
„Povídej mi radši, jak jsi byla malá…“
Babička se usmála a začala jako mnohokrát předtím vyprávět, co všechno v dětství spolu se svými bratříčky prováděla. Malému nemocnému se brzy začala klížit očka a upadl do neklidného spánku. Babička si povzdechla. Čaje a obklady, které vždycky zabíraly, tentokrát nestačily. Už se nedalo dál čekat, musí zavolat lékaře.
Nemohla se dočkat. Konečně uslyšela šustot a do dveří vstoupil doktor.
„Tak co, Ajaxi, která hlavička tě bolí?“ zeptal se a složil si křídla, aby mu nepřekážela při vyšetření malého dráčka.
MaRi, já tě asi miluju – to je skvělé, oboje! (inlove)
Já tu mám taky nemocného dráčka, i když má jen jednu hlavičku… Chudák Patrik smrká a kašle za dva draky. Naštěstí ale nemá to, co já – asi jeho viry byly silnější než moje 😛
Chůdě malý jednohlavý neokřídlený. Brzo se pozdravte.
Mari, oboje moc krásné, a to druhé ještě lepší.
Drablik nemam, jen poznatek ze zivota. Kdyz mne obcas boli hlava, tak prednostu boli sichr vic. Kdyz mne boli kycelni kloub, tak ho taky boli kycle. Atd., od shora dolu, ma to taky, ale vic.
Připojím se k JJ, taky mě to napadlo (chuckle) A co dělá v případě ženských nemocí? (blush)
No, ze by menstruoval, to ne…
Ale bez srandy: keď som menštruovala ja, moja mama vždy tvrdila, že aj ju bolí brucho, hoci ona už bola v menopauze.
Kdesi som čítala, že žena vtedy vylučuje feromóny, kt. môžu vyvolať takúto reakciu 🙁 .
Či je to pravda – netuším .
Něco na tom asi bude.
Říká se, že když žije delší dobu pohromadě více žen, tak se jim postupně synchronizuje menstruační cyklus.
Ono to má svoji logiku – je lepší, aby se v tlupě nebo smečce rodila mláďata v přibližně stejný čas… lépe se pak vychovávají i chrání, řekla bych 🙂 A taky si pak mají s kým hrát a neodrbávají dospělé (chuckle)