Milí hraví literáti, už víc než týden máme pěknou zimu, tak si myslím, že je na čase ji pustit i do našich drabblátek. Připravila jsem vám témata, která se do prostředí studených zasněžených hor hodí a je na vás, jak je dokážete oživit.
Je mi celkem jedno, jací tvorové se v těch zimního horách vyskytují, v jakém věku se příběh odehrává, či jaký svět (fandom) ke svému příběhu použijete. Podstatné je, aby bylo zřetelně poznat aspoň jedno z témat. Témata samozřejmě můžete kombinovat.
Takže, co tu dnes máme?
- A lyže velmi rychle mizela z dohledu…
- Mlha se rozestoupila a on ke svému zděšení uviděl…
- Věřil bys, že mi to jde na lyžích do kopce rychleji, než z kopce dolů?
- A zabořil se ještě hloub
Co na to říkáte? Už se vám rozebíhá představivost? Doufám, že ano:)) Těším se na vaše příběhy!
Děkuju za báječné drablíky – už jsem se bála, že vás psaní úplně přestavlo bavit 🙂 A milá JJ, ty mě nepřestaneš překvapovat! (inlove) Pokud tohle má být ukázka inteligence v kýblu, tak to musíš sršet, když se cítíš dobře! (chuckle)
Jinak držím palce, ať jsi brzy zdravá (sun)
Jo a pobavil mě drablík „čůrací“… ano, tyhle činnosti jsou problematické stále, kvalita běžek na ně jaksi nemá vliv (chuckle)
Díky, Dede. Naopak. Těším se na sobotu večer, protože bude drabblík. Choroba už ustupuje, ale sedla si na mého tatínka 🙁 . Takže to přání přesměruji k němu. Děkuji moc, mávám a ztrácím se zase do procesu.
Dnes zde popíši autentickou příhodu, jejíž třicáté výročí jsem si předevčírem připomněl. Pravda, vyšlo mi to na dvoudrabble, ale zato jsem se tam okusil dostat všechna čtyři témata.
Ilegálně na sjezdovce
Je čtvrtý den našeho gymnazijního lyžařského kursu a naše třetí družstvo je konečně vpuštěno na pořádnou sjezdovku s vlekem. Vyjma mne. Já mám trénovat na mírném svahu v dojezdovém prostoru. Po chvíli přijíždí můj spolubydlící z pokoje a kyne mi směrem k vleku. Vysvětliv předtím vlekaři, že zde má zvláštní případ, který potřebuje dostat nahoru, dostává mne bez fronty a bez placení na vlek. První jízdu na vleku v životě zvládám, na vleku pro dvojice to jde. Zůstávám nahoře v mlze, iniciátor jede informovat profesorský sbor o svém (ztřeštěném) nápadu. Po chvíli vyjíždí nahoru i s mým třídním a pak již se mlha rozestoupila a já spatřil svah, který mám zdolat.
Samozvaný trenér začíná koučink. Jeho snahy jsou marné. Mé výkony jsou ještě horší než na malém svahu. Poukazuje na okolo lyžující menší děti, na moji oponenturu, že jsou to talenti, odvětí, že spíše já jsem úplné dřevo. V tom má bohužel pravdu. Nakonec experiment končíme, odepínám lyže, které mi jeden spolužák sváží dolů na rameni, takže mi tyto mizí z dohledu. Sestupuji okrajem sjezdovky pěšky, nohy v přezkáčích se mi boří do sněhu téměř po kolena. Nahoru to šlo tedy rychleji než dolů.
Příště na vleku? Až jako vysokoškolák.
Lidi, náhlý záchvat inspirace:
Mlha jako na Ben Nevisu
————————-
Jakmile vykoukl ven z observatoře, mlha ho olízla studeným vlhkým jazykem. Komukoliv jinému by to vzalo okamžitě chuť k procházce, on však statečně šlapal do kopce. Třeba seshora vyfotí nějakou zajímavou formaci mraků. Mlha se srážela všude. Odkapávala z kapuce, z vousů, stíral ji z objektivu fotoaparátu. Ben Nevis – nejmokřejší hora na světě. Vlhkost kondenzuje na prachu, povrchových nerovnostech, možná … že by… kondenzovala i na nabitých částicích? Tu se však mlha rozestoupila a on ke svému zděšení uviděl, kam došel. Opatrně couvl, aby se nezřítil z příkré skalní stěny. Kdepak. Experimenty s mlžnou komorou bude bezpečnější udělat v laboratoři.
————–
Charles Thomson Rees Wilson pracoval jako meteorolog na stanici Ben Nevis (doporučuji Google maps plus fotky, je to fakt něco). Příběh se odehrává zhruba v roce 1894, o dva roky později sestrojil funkční prototyp mlžné komory. Vyzkoušel, že RTG záření způsobuje kondenzaci mlhy – kapičky se srážejí na iontech, které záření vytváří ve vzduchu.Na jeho objev navázali další fyzikové, kteří přidali na stěny komory magnetické pole. Detekce nabitých částic byla na světě…
Děvčata,
krásně píšete, perfektně jsem se pobavila. Léč – zdraví v kýblu, inteligence tamtéž. Chtěla jsem cosi spáchat, tak se omlouvám, někdy příště. Mávám všem a zdravím.
Už chvíli se jí nešlo dobře. Obtížně zvedala nohy a batoh těžknul s každým dalším krokem.
Sněžilo hustě, tvář měla mokrou a vítr už zvítězil nad všemi vrstvami oblečení.
Jak se snažila nadhodit si batoh, upadla. Padala stále, sníh ji obklopoval a když se mu pokoušela bránit, zabořila se ještě hloub. Byla sevřená ze všech stran, nemohla dýchat, sníh se změnil v závaží.
Z posledních sil se vzepjala a posadila se.
Ze tmy na ni vyčítavě poulil oči Mikeš, který si jí ustlal na prsou. Kožíšek měl už skoro suchý. Úlevně se zasmála a šla přivřít okno. Venku padal sníh.
Hančo, to je hezký takový v dobrém probuzení.
Jinak jsem myslela, že píšeš o mém dnešním venčení. :))
Hlavně, že vás neodfouklo, nikam jste nezapadli a jste pěkně doma v teplíčku.
U nás též fučelo, ale tak nějak celkem snesitelně.
Tak přidán jen popis jisté události ze života.
V dobách dřevních byl vždy problém pro nás ženy a dívky
jít na lyžařském svahu na „malou“. Ani vybavení nebylo nijak uzpůsobeno.
Měly jsme s kamarádkami jedno úsloví „není větší potěšení, než studená zadel do
teplých gatí“.
Jo, to bylo sice hezký ale ať to bylo jak to bylo, muselo se dřepnout.
V neskutečné pozici bylo jen otázkou času, kdy se některá z nás rozjela. Lyže se prostě neodepínaly.
Mezi smrčky to ještě šlo. Horší však byl zážitek, když se z okraje lesíka rozjela lyžařka se
spuštěnými kalhotami a s řevem, chyťte tu lyži. Prostě k popukání ale pro druhé.
🙂
JEJDA,, JENNY, DÍK ZA TVOJE BARVITÉ VYLÍČENÍ MÉ VLASTNÍ PŘÍHODY.UŽ ZAS JSEM SE OCITLA S PARTOU KAMARÁDŮ NA KLÍNOVCI,KAM JSME JEZDILI NA LYŽE OPRAVDU AŽ DO 9.KVĚTNA. A PODOTÝKÁM, ŽE ŽÁDNÝ UMĚLÝ SNÍH TEHDY NA ZANĚŽOVÁNÍ NEEXISTOVAL,TAKŽE VYHÝBAT SE ŠUTRŮM A PAŘEZŮM, KTERÉ SE DOST ČASTO NA OSLUNĚNÉ SJEZDOVCE NA KONCI SEZÓNY VYSKYTOVALY,BYLO DOCELA UMĚNÍ A ADRENALINU MOŘE. A JEŠTĚ DOBŘE PAMATUJU Z DĚTSTVÍ LYŽOVÁNÍ V JAKÉSI DOST TĚŽKÉ A PROMOKAVÉ BALONOVÉ KOMBINÉZE. TA MĚLA PROTI DALŠÍMM OBLEKŮM JEDNU VELIKOU VÝHODU. NA ZADKU BYL TZV PADACÍ MOST. ZAPÍNAL A ROZEPÍNAL SE VŠAK KNOFLÍČKAMA, TAKŽE ZMRZLÉ RUCE STEJNĚ TY OJÍNĚNÉ A NAMRZLÉ KNOFLÍKY ROZEPNOUT NEDOKÁZALY. KDYŽ SE MUSELO NA ZAČÁTKU TÚRY A MOC SE JEŠTĚ DO SNĚHU NEPOPADALO, ŠLO TO VELMI DOBŘE A ZAŘÍZENÍČKO BYLO GENIÁLNÍ, JELIKOŽ SE JEDNA SVLÍKAT NMEMUSELA CELÁ. N JEN NETUŠÍM, PROČ DNEŠNÍ VÝROBCI NEDOKÁŽOU TYHLE PADACÍ MOST NA DÁMSKÝCH GATÍCH Z UDĚLAT. TAKOVÝ SUCHÝN ZIP MÍSTO KNOFLÍKŮ BY BYL JISTĚ GENIÁLNÍM ŘEŠENÍM. JEDNÉ BY POTOM NANAMRZALA ŘIŤ, ŽE? HALÓ, HALÓ, XERXOVÁ , BUBU, VAVE, MATYLDOM S DCEROU A OSTATNÍ ZDEJŠÍ ŠVADLENKY, NECHCE SE POKUSIT O NĚJAKÝ NÁVHRÁŘSKÝ ZVRAT A NÁVRAT LYŽAŘSKÉ MÓDY Z ROKU PŮL S PADACÍM MOSTEM PRO LYŽUJÍCÍ PANÍ A DÍVKY DNEŠNÍ DOBY?M MYSLÍM SI, ŽE LECKTERÁ DNEŠNÍ LYŽAŘKA BY TAKOVÉ GAŤKY S PADACÍM MOSTEM NA SUCHÝ ZIP NA ZEDELCE UVÍTALA S NADŠENÍM. NEBYLI TI NAŠI O PŘEDCI TAK ÚPLNĚ HLOUPÍ, ŽE? MÁVÁM VŠEM A HLÁSÁM, ŽE TU SICE SVÍTÍ OBČAS SLUNÍČKO, ALE CHUMELÍ, CHUMELÍ A ZAS CHUMELÍ JAQK O ŽIVOT. JE -5 I NYNÍ V POLEDNE, , VÍT NEFIČÍ, ALE JÁ STEJN+Ě VEN NEMŮŽU. SOTVA DECH POPADÁM, TAKŽE SE DÍVÁM NA TO NADĚLENÍ JEN PŘES OKNO. ŠTVE MNE TO, ALE PLÍCE TOHLE POČASÍ NECHTĚJÍ UDEJCHAT. CHOPN JE SVINSTVO VELIKÝ A NEPŘÍJEMNÝ.
Ve zvířeném sněhu jen zahlédl, jak lyže velmi rychle mizela z dohledu. Snažil se zvednout, ale zabořil se ještě hloub do sněhové peřiny. Seděl, až se mlha rozestoupila a pak ke svému zděšení uviděl těsně u své hlavy ohromnou tlamu bernardýna. „Gastone?“ Pes se nehnul, jen se otočil po hlase svého pána, který vyšel na zápraží. „Jak jste se tam proboha dostal“, udivědně se ho zeptal, když k němu došel, pohled upřený na jeho druhou, zlomenou lyži? „No víte, ten netknutý sníh mě zvábil a nenapdalo mě, že leží na střeše vašeho dřevníku. Prosím vás, mohl byste mi pomoci dolů?
Vždyť jenom chci bejt učitel! Proč musím umět lyžovat?
Na tu zimu si nikdy nezvyknu. Ale na hory prej jenom v prváku a holky z kruhu mi upletly super svetr. Teda dost kouše, ale hřeje, to jo.
Ten tělocvikářskej sadista naštěstí zmizel s prvnim družstvem někam na vlek. Že nás tu nechá s docentem cvičit na loučce obloučky v pluhu.
Jede to strašně rychle, jak to mám zastavit? Naštěstí jsem si nechal rozepnutý přezkáče. Fakt to bylo moc rychle, tak jsem z těch přezkáčů vyskočil. Lyže se o tři metry dál samy zastavily.
U nás v Ghaně prostě nelyžujem.
True story, FF UK 1987
Šplhal pořád dál a a výš. Namrzlá skála klouzala a každou chvíli mu hrozilo, že spadne. Ještě kousek a uvidí do rozsedliny. Třeba tam bude poklad! Ve vesnici říkali, že když tam vyleze, tak něco uvidí!
Chytil se rukou za skalní římsu. Vytáhl se a vykoukl. Mlha se rozestoupila on ke svému zděšení uviděl…draky. Stádo draků. Smečku draků. Hejno draků… prostě spoustu. Modré, zelené, hnědé a jeden byl dokonce zlatý. Zářil jako poklad. Ve vesnici měli pravdu, že tady teda něco uvidí!
Vtom se mu nejmenší modrý drak podíval do očí a mrkl. Poklad byl nalezen.
Tak si tu radost Dede pekne uzivej. Patrik uz musi byt rozverne batole. Moc pekny vek. (h)
Tak jo, já to načnu. U nás teď sice sníh není, ale když je, má z toho Karolína přesně tyto pocity:
Kouknu se oknem ven. Fůůj. Zase to bílé, studené a mokré. A do toho mám jít? Panička nás nesmlouvavě vyhodí na mráz.
Opatrně udělám několik kroků (pět… ehm tři), přikrčím se a… no však víte. Jediné, co je na tom bílém výhodné, že se to využít k hrabání. Vytvořím svou oblíbenou, velmi symetrickou kupku a ohlídnu se po Samovi.
Neuvěřitelné. On si v tom snad libuje. Uši nastražené, ocas vztyčený. Courá se tím bílým, má to až po boky, najednou vyskočí a zaboří se ještě hloub.
Zamňoukám na paničku, ať mě pustí domů. Sam si nás nevšímá. Skáče a skáče.
Jenom honem mávám – musím se podělit o radost 🙂 Zatímco Marek je ještě doma (zítra zase odlétá po týdnu prázdnin do školy), tak dnes přijede synovec a Andy s Patrikem. Doma je s Markem i Nikola, takže bude plný Dům. Tak vařím, peču, a strašně se těším (inlove)
Hezky pište, já nakouknu! (wave)
To je fajn, Dede, že se ti mládež sešla, tak si to všichni užijte! (inlove) Jak vlastně mluvíte s Patrikem, česky ?
My máme tento týden volno, takže drabblíka napíšu, slibuju.