Někdy mám pocit, že stačí počkat pár let a budu mít v nějakém plastu zabalené i myšlenky – tedy aspoň ty nové! Taky máte pocit, že ať děláte málem cokoliv, tak se kolem vás hromadí plastový odpad?
První záchytné místo na plasty mám v kuchyni, však také tam se odpadového plastu generuje nejvíc. Je to také místo třídění: některé použitelné tašky a sáčky nacpu do k tomu vyhražené tašky – samozřejmě proto, abych v případě, že budu potřebovat něco zabalit, nemusela shánět nový sáček nebo tašku.
Zbytek se dělí na plasty suché – ty jsou hned do přístěnku po schody, kde fungují pytle od psích granulí coby záchytný kontejner, a na ty umyté, které musejí v kuchyni nejdřív uschnout, aby mohly skončit v pytli u svých suchých bratří. Patří sem hlavně kelímky od jogurtů a další plastové nádobky, ve kterých se prodává jídlo.
Mýt je musím, protože jinak by se nedaly skladovat. A skladuju je proto, že ke sběrným kontejnerům na tříděný odpad musím jezdit autem, takže obvykle odpad vyvážím až tehdy, když už to stojí za to. Bohužel musím říct, že to stojí za to častěji, než bych chtěla.
Přesto tyhle plasty pro mě vlastně problém nepředstavují – horší jsou igelitky – tašky, ty pěkné. Mám totiž nutkání je schovávat – vždyť se budou ještě hodit! No ano, velmi často se hodí. Navíc často cestujeme, a když balím kufr, mám ráda věci úhledně rozdělené, což obnáší použití čistých, různě velkých tašek. Leč ty hezké, pevné a správného tvaru dokážu takto občasně používat i pár let…
A pak se divím, že se v nich topím, přestože se snažím na nákupy používat tašky z trvanlivějších materiálů a kde můžu, tam se igelitce vyhnu. V autě mám několik různě velkých nákupních tašek – od těch velikých pevných až po koketní látkové. Přesto se mi nějak tiše plíží do domu a tam se nejspíš množí.
A tak se dnes ptám: Taky se v těch zatracených, jinak opravdu užitečných plastech tak trochu topíte?
A ještě jedna šeptem: taky máte doma někde igelitovou tašku plnou igelitových pytlíků a tašek, které se třeba ještě mohou hodit?:))
ANO,ANO,ANO.Poznávam sa v každej vete.Som sysel!!V špajzke za dverami mám veľký igelitový vak,kde starostlivo schovávam igelitové tašky a triedim ich.Tie pekné užívam,tie škaredé nosím do zahrady na zelinuRaz za rok robím inventúru a triedim tie pekné na krajšie a škardešie-škaredšie vyhadzujem-ale srdce mi krváca-pretože aj tie škaredšie sú vlastne pekné.
No a tesco „zahodilo“ nádherný slogan spoplatnením svojich tašiek/to sú tie škaredé/.Slogan znie:V živote je vždy niečo za niečo,len tašky v Tesco sú zadarmo.
Kelímky od jogurtov a tak užívam a denne mením na kuch.drobné odpady.Výborná vec.
Jednou jsem jela autobusem na fakultativní zájezd do Ahtén, říkám sousedce na sedadle, podívej na ty Řeky jak mají nazdobená ocelová svodidla, samý barevný praporek, hezké. Nebyly to praporky, byly to igelitové sáčky, barevné, až do Athén.
Doma : skořápky zvlásť pro slepičky do Troubek, kamarádovi, ostatní bio na kompost.
Ig. sáčky do plastové flašky od mléka tlačím a tlačím, jakmile je plná , zavřu víko a dám do plastů.
Papír- hasičům do sběru balíme, ostatní do kontejner.,
Tašky skládám do proutěného koše, až nezavírá víko, odeberu opět do plastů.
Plastové krabičky na mně vypadnou, kdykoliv otevřu jednu skříňku, svině klouzavý, asi je brzo vyhodím a koupím další.
Koš na odpadky mám velmi malý do něj dávám ty tašky za kačky, po naplnění svážu vyndám a dám do směsného. Dnes jsem si ulevila od nastřádaných skleněných zavařovacích, pěkně třískaly v kontejneru, je to balzám na nervy.
Kočičí eee, splachuji, substrát přesypu do původních obalů a sešívačkou uzavřu a dám do popelnice.
Varováním je připomínka toho, co jsem musela likvidovat po mamince, to nebralo konce,dalo by se to nazvat Igelitová hora.
Jo, mile lidi, to byste meli videt, jak se zachazi s recyklaci u prednostovy rodiny. (headbang) Je teda fakt, ze v bazinach jim smeti nevybiraji, musi to vsechno vozit na skladku. Ale je tam I cast na recyklaci – jen by si to museli oddelit. A to ani ne po cesku – plasty, sklo, papiry, vsechno zvlast. Staci to tam privezt v jedne kupe. Jenze ne, oni to mrskaji vsechno dohromady s vseobecnym odpadem. A to jeste navrch maji neuveritelnou spotrebu plastu a polystyrenu. Jo, maji doma porcelan nebo keramiku, sklo, a mycky nadobi, ale z 99% ji a piji z polystyrenu. V nejlepsim pripade,obcas, pouziji talire papirove. Na vsechna jidla. A kdyz se ta rodina sejde na vetsi jidlo v jednom z domu, co je maji vedle sebe, tak na nas s prednostou jdou mrakoty. Pred lety jsem castecne v zertu poznamenala, ze za ty penize, co uz utratily za hory polystyrenu, by mohli jist z Misne. Chet se jim obcas jeho ucitelskym zpusobem snazil vysvetlit blbost jejich pocinani, od cehoz jsem ho poslwze odradila, protoze jejich teorie je, ze skladka je velika. A tchyne ma teorii, ze jist a pit z nove zakoupenych veci na jedno pouziti je hygienicke. Skoda mluvit. (devil)
Koukám (vlastně čtu), že jsme tu vesmeš šetrné hospodyňky, co se ig. sáčků a tašek týce. Jsem na tom úplně stejně, v popisu bych se jen opakovala, ale hezky jsem si početla.
Matyldo, ty tvoje ruční práce jsou úžasné, je mi téměř nepochopitelné, kolik jsi toho už našila a jaké krásy?
A k „problému“ JanyBa, který mě vskutku pobavil. Já sice přišít knoflík umím, ale s navlékáním jehly, jejím vypadáváním z ruky (na tmavém koberci je to fakt slast ji hledat), uzlováním nitě a popíchaným prstem (nemohu najít otvor knoflíku) jsem na tom úúúplně stejně. Protože mi navlečení jehly v posledních letech trvá stokrát déle, než samotné přišití knoflíku (včetně sbírání jehly), když už se mi to povede, protáhnu hodně dlouhou nit, aby mi vystačila na více, než jeden knoflík (nebo něco, co chce delší nit). Myslím, si, jak jsem chytrá – tedy jen do té doby, než se mi ta šikovně dlouhá nic nezačne cuckovat a trhat. Patří mi to. V dobách, kdy já navlékla nit jako nic na první pokus, jsem se „v dobrém“ smála mamince, když ona slinila a šmoulala nit a pak se prance a dlouze snažila trefit do očka jehly (a často mi oboje vrazila do ruky s tím, že já mám „lepší oči“). Teď tu já nemám nikoho, komu to vrazit a tak se pachtím sama. (a zpívat také umím, s básničkami už je to špatné, zpaměti bych zvládla tak první verš, nebo sem tam nějaký uprostřed ).
Fšímáte, jak jsou dnešní komentáře monotematické? Abych neopakovala po předřečnicìch, něco z jiného soudku.
Trochu mám problém v létě na trhu, když mi prodejci cpou každou hlávku zelí, květák nebo okurek do taštičky. Zvlášť mi to vadí u hlávkového salátu…
Jo, mimochodem‘ kam řadíte kartony od mléka – mezi plasty nebo papír? Spec. kontejnery v naší „výspě civilizace“ nemáme…
Ani jedno. Kartony od mléka a od nápojů jsou samostatná kategorie a mají svůj oranžový kontejner. Jestli takový kontejner nemáte, tak do směsného odpadu.
To je zajímavé – tak u nás kartony od mlíka či džusů patří do kategorie plasty …
Nápojové kartony se u nás dávají do kontejnerů na plasty, neboť se na nich skví oranžová nálepka, což značí „nápojové kartony ANO“. Někde na žlutých kontejnerech nálepku nemají, tudíž (s těžkým srdcem( do směsného.
Mám dokonce celý jeden oddíl v kuchyňské lince vyhrazený igelitkám, ve kterých uchovávám igelitky a pytlíky (mám jich několik, roztříděných podle velikosti a kvality 😀 ), dále se v něm nacházejí tašky papírové obyčejné, tašky dárkové, tašky látkové a velké tašky nákupní. Igelitky a pytlíky, zdá se mi, celkem kolují, co však přibývá, jsou papírové tašky, jaksi pro ně nenacházím použití. Ale že bych ihned takovou tašku vyhodila, to ne, co kdyby byla někdy potřeba (jenže takových tam na svou příležitost čeká už hafo! (tmi) ).
Třídíme plasty, papír, sklo, kontejnery nemáme daleko. A věděli jste, že do papíru nepatří nejen krabice od vajíček, ale ani rulička od toalet. papíru? Prý co už je jednou vyrobeno jako recyklované, patří do směsného odpadu. (nod)
HANČO, NA HOUBY CHODÍŠ? TAQKOVÁ PAPÍROVÁ TAŠKA JE ÚPLNĚ NEJLEPŠÍ A PO STRÁNCE NEBEZPEČNÉHO ZAPAŘENÍ HUB I FAKT BEZPEČNÉ ŘEŠENÍ PŘENOSU PLODNIC I V NEJPARNĚJŠÍM LÉTĚ. A POKUD MÁŠ TAŠEK PAPÍROVÝCH HODNĚ, NEBUDE TI LÍTO POUŽITOU PAPÍROVKU VYHODIT. ALE Z TÉ LÁTKOVÉ HOUBOVÉ FLEKY FAKT NEDOSTANEŠ NIJAK.POKUD TI BUDOU L PAPÍROVKY PŘEKÁŽET, RÁDA TI NA KVĚTNOVÉM SETKÁNÍ OD NICH ODPOMOHU.
Houby se nosí v košíku 😉 , papírová taška nic nevydrží.
NA HOUBY CHODÍ MLP PRÁVĚ S TAŠKOU HADROVKOU, STRČENOU V KAPSE. PROTOŽE PRIMÁRNĚ VLASTNĚ NEJDE NA HOUBY, ALE SE PSEM.
TAŠKY PAPÍROVKY TI MILERÁDA PŘIVEZU, HNED SI TO JDU ZAPSAT !
Samozřejmě, že mám. Mám jich dokonce několik a v každé jiný druh igelitek. Malé mikrotenové pytlíky používám na kočičí výtvory a hážu je do popelnice (při čtyřech kočkách je spotřeba nemalá). Větší taškopytle používám na běžný odpad do odpadkového koše (toho mám ale minimum, takže ubývají velmi pomalu). Klasické igelitky používám v případě potřeby na zabalení nebo na přenášení věcí, přestože mám několik skládacích látkových tašek, obvyklě mám v kabele složenou i jednu igelitku, která se při nákupu často hodí. Ale hlavně a především je používám na shromažďování plastů a pak to celé hodím do „plastového“ kontejneru. Plasty nemyju, kontejnery na tříděný odpad mám na dohled z okna, takže vynáším, jakmile se igelitka naplní, a ta se vždycky naplní pozoruhodně rychle. Nestačí to ani začít smrdět. Někdy jen vypláchnu misky od masa, ty přece jen začínají smrdět brzy. Navíc mi přijde, že bych tím mytím, tedy zbytečnou spotřebou pitné vody, vlastně popírala ekologično třídění. Navíc se ty plasty při zpracování stejně perou.
Třídím poctivě a náruživě – plasty, papír, sklo a kartony. V kuchyni mám misku na bioodpad, ten sypu do kompostu (to bohužel skončí, až se přestěhuji do bytu). Kovy netřídím, protože je bohužel nemám kam dávat, nemám poblíž ani kontejner ani sběrnu. Na papír používám papírové tašky od kočičího steliva, když se naplní, vrhnu to celé do „papírového“ kontejneru. Výsledkem je, ža mám úplné minimum běžného odpadu. Mám jen malou poloviční popelnici s odvozem jednou za dva týdny a ani tu úplně nenaplním. Vlastně je v ní obvykle spousta pytlíků s kočičími výtvory, plechovky od kočičích konzerv a tak jeden, výjimečně dva taškopytle naplněné převážně jen vyprázdněnými kočičími kapsičkami (s těmi si při třídění nevím rady), víčky od jogurtů, tvarohů, paštik apod., papírovými kapesníky a kosmetickými ubrousky a nametenými chlupy a prachem.
TAPUZ, NETUŠÍM, ODKUD JSI, ALE TY PLECHOVKY NEPATŘÍ DO POPELNICE, BO JE TO KOV. U NÁS JE VOZÍME DO SBĚRNÉHO DVORA, KTERÝ MÁME K POUŽITÍ ZDARMA, PROTOŽE PLATÍME DOST VYSOKÉM ČÁSTKY PRÁVĚ ZA ODPADY.
Pokud v místě není oddělený sběr kovů, patří kovy do směsného odpadu. Jsem z Prahy. Nevím, jak kde, ale v mém obvodu kontejnery na kovový odpad nejsou. Až budou, budu třídit i plechovky a hliníková víčka.
Sběrný dvůr máme samozřejmě taky zdarma, jako všude. Neprodukuji ovšem tolik kovového odpadu, aby se vyplatilo s ním jezdit do sběrného dvora. Ten máme přístupný prakticky pouze autem a „ekologické škody“ napáchané tím, že bych např. každý týden vezla pár plechovek autem do dvora, by byly větší, než přínos z jejich vyhození do kovů ve dvoře. A jejich delší skladování odmítám, smrděly by (o jejich mytí viz moje poznámka k mytí plastů).
😀 Právě už pár dní chodím okolo dvou tašek s taškama a přemýšlím, jak je zredukovat.
Na příležitostné nákupy tahám v kabelce tašky plátěné, na plánovaný nákup zásadně batoh.
V dárkových taškách už nevhodných na další dárek posílám sestřence tvrdé pečivo pro zvířata – obvykle to doma syslím delší dobu, než se to k ní dostane, a na to jsou tyhle tašky ideální.
Jinak třídím papír, plasty, sklo – ano, kontejnery mám přímo před barákem. Ale i jinde mám doslova zásadní problém hodit petku, čistou papírovou krabici nebo kus rohlíku do normálního koše. U našich se netřídí a vždycky mě fascinuje, jak rychle se jim ten odpaďák zaplní 🙁
Dneska se tady placatím, byla jsem na tahání vody z kolene a následně jsem dostala nějakou injekci a mám nakázané odpočívat. Tak jsem uvařila oběd a umyla nádobí, vyprala dvě bundy zašpiněné od našich stodol a střídavě si jdu sednout k PC ….
Koukám, že máš při nařízením nicnedělání taky dost napilno (inlove)
Tak ať tě koleno nebolí a zase běháš! nebo aspoň chodíš (wave)
Nemám tašku na tašky, mám látkový kapsář. Má tři kapsy. V jedné se hromadí dárkové taštičky, v druhé igelitové tašky a ve třetí takové ty šustivé, ale větší „taškopytle“. Prostě taška to není a pytlík taky ne, něco mezi. V kuchyni skladuju ještě mikrotéňáky, ale tak nějak nesystematicky. Jak už psali někteří, když vařím, položím jeden na pult a pak plný přesunu do koše. Akorát občas mi přijde, že se jich kolem pohybuje nějak moc a vyházím je. A při příštím vaření nadávám, že žádný nemám.
Třídím pečlivě, myju a suším kelímky, krabice od mléka i džusu, teď už třídím i kovy. (Strašně mě štvalo, že na kovy není kontejner. Neprodukuji jich tolik, aby se mi vyplatilo jezdit do sběrny, ale do kontejneru je odnesu ráda. V Podolí jeden takový je.) MLP mi to občas bojkotuje a něco vyhodí do koše.
A ke zbytkům látky: stále ještě mám poslední kapesníky, které babička ušila ze starého flanelového pyžama. Používám je, když mám velkou rýmu a odřený nos. Klidně bych ušila nové, ale nemáme flanelová pyžama.
Ano, dárkové tašky jsou taky skladovací fenomén 😛 nemám na ně vyhrazené místo, tak je nacházím leckde… a málokdy ve chvíli, kdy je nutně potřebuju (chuckle)
Áno, a keď aj nejaké nájdem, tak ani jedna nie je správnej veľkosti! 😀
No jo, taky mám v lince igelitku na igelitky
(wave) Skoro bych se zeptala… kdo nemá? (chuckle)
Já. Mám na zdi takovou rouru s otvorama, která je v celé přední části asi čtyři cm otevřená, do ní strčím složenou igelitku, v případě potřeby zatáhnu, vytáhnu a použiji. Docela dobré udělátko. Tedy koupené, manžel néé.
Mám díratý kontejner z Ikey a skládací tašku z Ikey a tu miluju láskou velikou, protože se mi vejde i do kapsy. Páč jestli něco fakt nesnáším, tak je to kráčet do obchodu s prázdnou taškou. Když už je pak plná, tak mi neva, ale ta prázdná tak zbytečně zaplňuje ruce! A tak mám kapsičkovou látkovou tašku z Ikey a až ji roztrhám, koupím si novou. 🙂
Jinak – igelitové minipytlíky vyhazuju, mokrý igelit neskladuju, vyhazuju, tašky za kačku recykluju v koupelnovém koši a pak naplněné vyhazuju. V ikeovém díratém kontejneru končí pro strýčka Příhodu takové ty pevnější igelitky na víc použití. Ale jakmile se zašpiní, nemeju, vyhazuju.
Měla jsem kdysi v kontejneru ty samorozkládací. Jsou zajímavé. Jsou takové příjemnější do ruky, ale stárnou – po několika letech prasknou, když po nich třeba jen nechtěně přejedete nehtem. Ale zase, dají se zahrabat mezi ostatní biologický odpad (vyzkoušeno, fakt je z nich nakonec kompost).
Pokud jde o recyklování – nepřeháním to. Když mám kamna, tak všechno papírové pálím. Když mám kompost, tak všechno shnitelné kompostuju. Zbylého odpadu zdaleka není tolik, abych se tím musela trápit. 🙂
Jo a pytle od žrádla jsou báječná nádoba na nějaké další smetí! Drží a nepraskají. Nevyhazuju nikdy pytle od žrádla jen tak – když mají letět, přibude do nich obsah koše. 🙂
Přesně, pytle od granulí jsou skvělá věc – zvlášť ty, co se v nich doručí těch granulí 20 kilo! 🙂 Taky je nikdy nevyhodím prázné – skladuju v nich ty plasty a obvykle je plním aspoň třikrát. Papír mám v jedné z pevných tašek – do kamen se stejně naprostá většina z něj nehodí. Sklo mám v lince u odpadkového koše, odkud ho pak třídím na vratné a vratné zálohované (chuckle)
Papír se taky snažím co možná nejvíc zplamenit, ale ne vždycky to jde.
Dvacetikilový pytle, jo! Od té doby, co jsem objevila Vaše Krmivo (nejsou tak předražení jako Zoohit), tak mám šťastně patnáctikilový pytle. Vydrží to celej měsíc a přivezou mi to až k bráně. Paráda!
Doufám, že tam, kam se přestěhuju, budou taky dovážet. (Vozí po městě zdarma, mimo město to záleží na domluvě a radši to posílají, to už by se mi až tak nelíbilo, protože by tam bylo tahání pytle z pošty.)
Když nemůžu papíry zplamenit, tak do nich s oblibou čistím zeleninu. Shnije to (igeliťák se šlupkama ne); zbavím se letáků. S těma použitelnýma taky myju okna. 🙂 Je jich mezi letákama právě tak málo, aby to na to mytí oken v roce stačilo (a tak je schraňuju).
Taky škrábu brambory do letáků. 😀 Ale nosím si je na to z obchodů, až ke mně roznašeči nechtějí chodit. To je skandál. 😀
To teda jo, to ti povím 😀 Měl by sis stěžovat u těch agentur, že máš málo materiálu na podpal a škrábání brambor.
Jo, a oni budou nenápadně couvat k telefonu a vytáčet nejbližší psychiatrickou ambulanci. 😀
😀
A to proto, že si neumí vážit zákazníka.
🙂
No jo, taky mám v lince igelitku na igelitky 😀
Plasty třídím na použitelné, (¨do hranatých od masa seju semínka kytek, do kelímků od jogurtu rajčata) a nepoužitelné, které skončí – řádně vylízané od psů – v pytli od krmiva. Po vysázení kytek tam skončí i ty druhé. Taštičky na pečivo, zvané košilky, schovávám a dávám do nich nakrájenou zeleninu do mrazáku. A taky předvařené houby. Několik jich mám i v nákupní tašce a dávám do nich v krámě pečivo. Nemusím pak odmotávat z roličky v sámošce, kde mě strašně rozčiluje, že nejdou otevřít.
Jo a v krabicích od kočičích kapsiček se skvěle uchovávají přes zimu gladioly a podobné cibulky (rofl)
Ty hranaté od masa, pokud už tak zabalené maso koupím (většinou chodím do masny, odkud ho nosím v pytlíkách:)) upotřebím vlastně jen v létě, když se griluje – občas v nich to maso nakládám 🙂 Jinak se mi líbí ta fikaná schovka na cibulky (wave)
Ano – v kuchyni za linkou na háčku visí kabela a v ní jsou sáčky a tašky „pro strýčka příhodu“. A jak říkáš příjem převyšuje výdej. Klasické sáčky používám též na psí exkrementy (když nám dojde jejich příděl z úřadu), ale takové ty taškosáčky za kačku jsou téměř nepoužitelné – na hovínka velké a na další nákup málo bytelné. A proto taky používám hlavně kabely hadrové. Dobré jsou takové ty propagační, které teď mnohé podniky používají míst klasických igelitek, mnohé mi ušila moje mamka (ona je fakt šikovná – teď si ušila tašku na minipejska, kterého má ségra v Brně a kterého ji chodívá venčit, když je u nich na návštěvě), a na velký nákup je dobrá taška z teska, kterou je možné po poškození zase v tesku zdarma vyměnit.
Ygo, vážně je můžeš vyměnit? Ta moje má už natržené ucho… nevím, zda za to mohou těžké nákupy, nebo psí zuby, ale načaté je (wasntme) Bylo by fajn mít ji zase celou, i když… no, mám těch tašek taky dost, těch pevných. Tak mám dojem, že se mi doma hromadí všechny tašky! Kdepak asi bude chyba? 😛
Ano – zajdeš na informace a dají ti novou – buď tu jutovou (ta se mi líbí víc) nebo tmavě modrou z pevného plastu – do té se toho zase víc vleze. Bez problémů, nikdo nezkoumá, proč ji měníš.
Nemám. U nás igelitky, které by se daly použít, bydlí v takovém díratém kontejneru z Ikey. Tamtéž jsem si opatřila i ty skládací tašky a ubytovala je v kabelce. Dvě. Zatím dokázaly pobrat veškerý nákup (s výjimkou deseti metrů vatelínu 😀 )
Třídivec jsem u nás já. V kuchyni visí igelitka na plasty a s plnou se jde na vycházku 🙂 , na okně miska na bioodpad, který se recykluje za domem u slepic, papíry … teď mi to došlo. Mým hlavním problémem nejsou igelitky, ale kartony od kočičích kapsiček, krabičky od čajů, krabičky od sýrů, bedny od zásilek objednaných po internetu a mraky papírových pytlů od krmiv. Ty totiž nejdou přes kuchyň, kde bych je měla pod kontrolou, ale hnízdí v různých meziskládkách za senem nebo v garáži. A ne. Spálit v kamnech se nedají.
Krabičky od čaj schovávám, protože čas od času do nich dostanou holky mlsky s tím, že je na nich, jak se k tomu dostanou.
Ari otevře cokoliv velmi rychle, zatímco Berry obvykle přičichne, prohlásí, že dáma z krabičky nežere a odkráčí. Pak uplynou ty tři vteřiny, než se do té její krabičky dostane Ari, která žádné zábrany nemá… (wasntme)
Ty máš nějakou rychlou metodu, jak posbírat ty spousty malých kousků létajících po zahradě? Rony miluje destrukci.
Rád vyrábí malé kousky. Nejradši z igelitek 😀
Ale krabičky bere taky 😀
U nás všechny papírové krabičky krom od bot dostanou syčáci na likvidaci. Sbíráním kousků si procvičuju zádové svalstvo. Menší sebere vysavač.
Největší problém mám s těmi mikroteny od pečiva. A na psí bobky je obvykle použít nelze – mají totiž dírky od soli z pečiva
U nás solené pečivo neprodávají skoro žádné… tak já mám obvykle mikroteňáky celé. Ovšem některé bývají roztržené v celé délce, jako třeba včera ten, co v něm byl zabalený do ubrousku kus bagety s ledovým salátem a trochou tvrdého sýra. Nesnědla jsem ho v práci a večer jsem přijela domů. Než jsme se stihla převléknout, Borůvka bagetu vybalila z pootevřené kabelky ležící na zemi a podle hesla „co je na zemi, to je psí“, jedním škubnutím rozervala sáček, rozdrbla ubrousek a tu málem vegetariánskou bagetu sežrala. Nezbyl ani drobek, zanechala jen obalový materiál. Taková je to psice spořivá, bestie jedna!
Ani zrno na zmar (rofl) !
Šikovná Borůvka! Psíkom syr veľmi voní, taký starší tvrdý syr zvlášť. A dnes už nebohý špringeršpaniel mojej kamošky, menom Beny, miloval rohlíky. Suché. Vybalil si z igelitky s nákupom čerstvý rohlík, utiahol sa s ním do kútika, uložil si ho nastojato medzi predné labky a pekne úhľadne zhora nadol odhrýzal, až ho zbaštil. Keď sa mu ponúkla na jednej ruke šunka a na druhej rohlík, vybral si jednoznačne rohlík.
Co chceš? Mělas kabelku na stole? Neměla. A co je na zemi je psí – Borůvka zná pravidla. Přece to nenechá v té kabelce zkazit 😛
Vlhké plasty se u nás nevyskytují. Všechny kelímky od jogurtu, misky od Lučiny, platíčka od masa apod. umyjou dosucha psi. Jsou oba naučení, že si „poklad“ převezmou, odnesou na pelech, vylížou, přinesou a předají. Na vyhození přímo do koše na plasty pracujeme 😀
Skvělá prácě (rofl) Proč to naši psi neumějí do sucha??? A oslintané potom v přístěnku, no, nevoní 😛 Tak meju…
No, na nákupy mám od Bimbovy maminky nádherný košík a dvě velké tašky, Ty visí společně na věšáku a při odjezdu na nákup je automaticky bereme s sebou. Takže igelitové tašky se u nás už leta negenerují. Ale nemyslete si, že nemáme igelitku plnou igelitek – zásobuje mne kamarádky, jejíž dcera snad ty igelitky rodí…
Paradoxně schraňuji pytlíky prý na hovínka, ale Majda vytvoří hovínko venku tak jednou za týden a ty ze dvorka skladujeme v popelnici na Bio odpad.
Ale strašně mne štve, že v době, kdy existují plasty, které se rozloží stále používáme takové, které nás přežijí. Jsem velký třídič a vím velmi dobře, kolik toho jenom my dva vyprodukujeme
Inko, chápu tě – taky mě to množství plastů, které naše domácnost produkuje, byť jsme teď vlastně obvykle doma jen dva, straší. A to jsme jen malá domácnost. (whew)
Já teda nemyslím jen plasty, třídím papír, plasty, sklo, kartony od mléka apod, kovy, hliník, bio. Takže co týden vleču 4 desetilitrové kýble a popeláři odvážejí popelnici, ve které jsou obsahy dvou košů a popřípadě kočičích záchůdků.
Ahoj Dede. Tento song už má svoje roky, ale je v rámci dnešního tématu velmi nadčasový.
https://www.youtube.com/watch?v=1vUhD9Aosv0
Ahoj Alasdaire, ta písnička mi připomněla spíš oblíbené vozítko než pytlíky (chuckle) Ale zase mi hlavou bleskla zajímavá představa, jak odnáším do plastů vysloužilého trabantíka 😛
Slyšel jsem, že to je dneska ceněný veterán. 😀 Ale jinak mi připadá že ta píseň dnešní dobu vystihuje dobře. A jinak tyhle tašky nevedu, na nákupy mám k tomu určený takový ošumělý batoh a v autě přepravky, obvykle nakupuji aspoň na 10 dní.
Hmmm… mám. Ale u nás na vsi se odpad třídí blbě, protože obec je spoluvlastníkem obří skládky za kopcem. Takže se tam vyváží všechno, snad až na sklo a petky.
Malé plastové sáčky používám na psí bobky a odpad z kuchyně. nesnáším mít pořád otevřený odpadkáč, o který se každou chvíli přerazím. Tak si dám na linku sáček a do něj sypu všechno, co mi odpadne od ruky a pak to zavážu a šupnu do koše celé.
Igelitky nemám ráda, snažím se mít látkové tašky, v případě, že ji nemám, se snažím koupit si tašku papírovou. Tím mě děsně naštvala Ikea, že je přestala prodávat a místo toho má takové ty jejich nerozbitné, ale já jsme ty papírovky měla moc ráda.
No a pokud jde o ty látkové, trochu se i bavím jejich výrobou- můj poslední model obsahoval staré džíny, kus nepoužitelného ubrusu a vzorek čalounické látky z obchodu (ale ty mi už došly, tak budu muset vymyslet jiný pevný bok tašky, jenže tyhle zbytky byly s kytkama a byly achach). 🙂
Prohrabu a když najdu tak pošlu. Vím, že bych v nějaké ,,IGELITCE “ měla mít uložené zbytky pevné čalounické látky s kytkama
Jé, to bys byla hodná 🙂 Vznikne z toho tohle: http://matyldin-svet.webnode.cz/fotogalerie/photogallerycbm_223652/72/#dsc09892-jpg
a další fotka je právě ten bok z čalounického hadru. Vejde se do toho nákup v neuvěřitelném množství 🙂
To je nádhera http://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/38.gif
Matyldo, jak je možné, že tohle někdo umí!? Leváci prominou, ale já mám levé ruce obě! Šiju knoflík. Než začnu, upadne mi několikrát jehla, potom se někde na niti udělá uzel, následně se píchnu, protože nenajdu knoflíkovou dirku zespoda a ve finále musím knoflík odstřihnout, protože je několik milimetrů jinde. Látka je zavlhlá a zmuchlaná. Ale zato!! Umím zpívat a říkat básničky. Výhra, co?
Jani, tohle se naučí každý, tohle není žádné umělecké dílo, tohle je jen obyčejná taška. Jsem praktik, neumím umělecká díla 🙂 Třeba tě to babička nenaučila 🙂 Myslím, že v tomhle bylo vzdělání v rodině nezastupitelné. Na druhou stranu- asi netrpíš chorobnou recyklací jako já- mám v sobě natlučené od babičky i od mamky, že třeba staré povlečení se nevyhazuje, ale ušijí se z něj utěrky (opraný hadr báječně leští sklo). A tak 🙂
Jo spořivost našich maminek – moje mamka taky šila a šije utěrky ze starého povleční, ale … za mého dětství byla tak spořivá, že i kapesníky byly ze zbytků látek (ona totiž byla navíc velice šikovná a všecky nás obšila podle poslední módy) – a protože ne každý zbytek byl pravoúhlý, tak i ty kapesníky byl mnohdy tvaru poněkud nepravidelného – jak já záviděla kamarádce minikapesníček s dětmi na sáňkách (rofl)
Jo, to babička dělala taky- pracovala ve Zbrojovce a bavlněné kazové látky dostávali na čištění strojů. Když se jí líbil vzor, donesla to domů- takže jsme taky mívala kapesníčky ZHRUBA čtvercového tvaru s různě rozmazanýma kytičkama- dneska by to byla módní grafika, tehdy trapas.
Matyldo, tak já jsem asi tvoje babička. My jsme v práci kdysi také fasovali hadry – různé nové zbytky látek. Než se mohly použít tak jsme si je rozebraly a byly z toho halenky nebo něco na holky, polštářky a pod. na čištění v dílně toho moc nezbylo. Byla to kvalitní bavlna, jen ty vzorky byly trochu nestandartní.
Kdybys byla moje babička, tak by ti bylo devadesát let 🙂
A v Benaru „zbývaly“ prostřihy. Šila se tam bavlněná, flanelová nebo plátěná vypínací prostěradla. A ty rožky prostě zbývaly. Byly sice malé, ale univerzální. Od kapesníků až po hadry na čištění ložiskových kuliček (z kola) 🙂
Každý? Matyldo, Matyldo, snad, vyjma mne. A nesnižuj svou dovednost. Kdo rozhoduje co je umělecké dílo. Knížák?
Jsem nějak od igelitek odkloněná. Neschraňuji, ale mám jich přiměřeně. Zato máme hafo krabic a krabiček – úlety mého muže. Některou z nich zlikvidovat je úměrné likvidaci psa nebo kočky. Žal veliký.
Se přiznám- při stěhování do domku mi byla zklikvidována spousta krabiček a některé dodnes postrádám! 😛
Jano tak do tohohle klubu se hlásím všema deseti, i s tím zpíváním a básničkama 😀
Popsala jsi to naprosto přesně!
Jsme jedné krve, ty a já. Můj otec se jmenoval Vilém.
Matyldo, miluju tašku, kterou jsi mi ušila, byť s ní obvykle vypadám maličko podivně (chuckle)
Pro vysvětlení – ta taška je ušitá z krásné látky, převážně růžové, vzor staroanglické růže. Má i kanýrek! Ta taška, myslím 🙂 No a já obvykle klušu městem v pohorkách a svém zálesáckém outfitu, protože se většinou zastavím jen pro nějakou nezbytnost a v autě mívám psy. 😛 No a ta kombinace je… neodolatelná (rofl)
Já podobnou osobu jednou potkal!! Měla maskáče, na nohou kanady a kabelku nejspíše od jakéhosi slavného kabelkáře. 😀 Prchal jsem do houští aby nebylo vidět, jak se dusím. 😀
Náááhodou, tomu miešaniu štýlov sa hovorí že „mix-and-match“ a je to totálne IN (chuckle)
Ano tzv. mišmaš
Jo Matyldo, pytlík coby odpadkový koš na pultě při vaření používám taky… a taky proto ty pytlíky schovávám. jen ten příjem pořád znatelně převyšuje výdej (wasntme)
Milá DEDE, můj manžel Petr je na třídění expert. Máme normální koš, koš na plasty, koš na biologický odpad a koš na papíry. A běda tomu kdo se splete 😀 . Z koše na biologický odpad často vyndaváme Fousíka. Zřejmě mu to připomíná bezdomovecké období na sídlišti Vinice.
Plastových tašek mám také schovaných docela dost, ze stejných důvodů jako ty.
Ovšem v poslední době, kdy jsem si v IKEE koupila tašky látkové, které jdou složit do úhledného čtverečku, tak používám tyhle. A na velký nákup máme 2 pojízdé vozíky.
Takže plastové nepřibývají ale ani neubývají.
Míša
To tedy mám, protože, co kdybych je ještě potřebovala, že ? ):) Na nákup raději používám tašky nákupní, látkové nebo zkrátka pevné. V autě mívám přepravku /klapsboxku/
No jasné, tiež sa mi množia! Trošku som ich ale hádam zredukovala zakúpením dvoch látkových tašiek, ktoré sú fakt objemné, majú veľkú nosnosť (8 kg vyskúšané) a majú na sebe bočnú kapsičku, do ktorej sa dajú poskladať na malý obdĺžnik. Tak tieto stále nosím v až dvoch svojich použiteľných kabelkách (viac kabeliek nevlastním) a teda už v obchodoch igelitky brať nemusím. Ale nanosia sa mi zvonka, potvory. Množstvá plastu, v ktorých sme nútení kupovať potraviny ma tiež vytáčajú, snažím sa tomu vyhýbať, ale nie vžda sa to dá. A do tých nanosených igelitiek obvykle vytriedim práve tie plasty 🙂
Stále však ešte nie sme na tom tak zle, ako napr. v takej JV Ázii. Kamoška žila istý čas v Thajsku a aj na fotkách, ktoré doniesla vidno, že tam už fakt v tých plastoch chodia po kolená a nikto to nerieši. Na každom kroku sa tam predáva jedlo alebo nápoje na ulici, všetko to balia do plastov a miestni to po skonzumovaní všetko odhodia pod seba (ako hovorila moja babi, rovno tam, kde im to od ruky odpadne). To sú úplne ine kvantá plastu ako u nás a to ma fakt desí, keď si vezmeme, aké ľudnaté sú to krajiny … :S
Mám, a mikrotenové taky.
Když jedu kolem skládky a zrovna fouká, je těmi mikroteňáky ověšená vegetace v širokém okolí. Šéf skládky vždycky po utichnutí větru pošle zaměstnance to posbírat, ale je to boj s větrnými mlýny. Je těch mikroteňáků prostě moc a možná by nebylo od věci zašít balit do něčeho jiného (přiznávám, že jsem se ty sáčky snažila eliminovat tím, že svačiny dávám do krabiček. Dost to pomohlo).
Sváču v sáčcích nosí prý jen ,,socky“ – to je vyjádření dcerky jedné známé. ):)