Tenhle tip jsem si chtěl původně nechat na později, ale pak mi došlo, že je vlastně pro jeho publikování ideální doba. Vodopády na říčce Černá Desná, které tvoří dlouhou soustavu, jsou nejlepší v době, kdy je všude hodně vody. Takže nejlépe v momentě, kdy taje sníh a že v těchto krajích je sněhu dost.

Výlet začneme u zastávky vlaku Desná-Riedlova vila, kam se dá pohodlně každých 40 minut dojet z Liberce (nebo Tanvaldu, kam jezdí rychlíky z Prahy). Zajímavostí už je samotná zastávka. Je relativně mladá, otevřená v roce 2010 a je nejkratší v Česku. Její nástupiště má pouhých 35 metrů, takže u vlaku složeného ze dvou motorových vozů lze vystoupit u zadního jen ze předních dveří. Zastávka je postavená na okraji viaduktu, tak je z ní výhled na školu a samotnou Riedlovu vilu, kde dnes sídlí informační centrum městečka Desná.

Sejdeme od zastávky dolů k silnici, odbočíme vlevo, podejdeme viadukt a pokračujeme dál po červené značce. Cestou si všimneme, že Desná je stokomínové město, komínů je tu díky sklářské a textilní tradici nepočítaně, ale valná většina jich už neslouží svému účelu. Napravo nad námi se tyčí rodinná hrobka rodu Riedlů, která vypadá jako pěkná kaplička. Někteří lidé o tom nejsou moc dobře informovaní, tak se u Riedlovic hrobky občas konají i svatby.

Před čerpací stanicí zahneme vpravo a po červené značce a Riedlově ulici sledujeme tok Černé Desné hloub do hor mimo silnici. Poslední civilizací před vstupem do lesa jsou bývalé dělnické domky v lokalitě Heleštajn. Na kraji lesa a značně podudržované nevypadají zrovna příjemně, ale když byly nové, tak to mohlo být pro místní pěkné, možná i nadstandartní bydlení. Malou elektrárničkou začíná údolí Černé Desné, a pokud je dost vody, tak už tady vám řeka demonstruje svou sílu. Kousek dál po cestě dojdeme k Fuschovu kříži, místu, kde se za velké vody utopil roku 1912 devítiletý Otto Fuchs. Voda ho smetla i s lávkou na které stál.

Pokračujeme dál nahoru, ulice se změnila v cestu a Černá Desná je divočejší. Můžeme pozorovat četnější vodopády, obří hrnce a celkovou krásu horské řeky. O dalších několik stovek metrů dál začíná přírodní park Černá Desná a tady je ta pravá divočina. Vodopády tu dosahují pořádných rozměrů, nejvyšší má až 10 metrů a každý je něčím zajímavý, třeba obřími balvany, které vodopády buď obtékají nebo přes ně přetékají, velkými tůněmi pod nimi a jeden připomíná divokou verzi skluzavky. Nad vodopády se tyčí les plný čertových kamenů a cestu občas kříží nějaký menší potůček (zde závisí na stavu vody). U cesty je jedna skála, ve které pravděpodobně pramení voda a stéká po skále dolů na cestu. Výsledek bývá obrovská ledová plotna, která dokáže cestu přehradit.

Pokračujeme dál nahoru, řeka stále udivuje svými kouzly, v létě by lákala i ke koupání. S koncem přírodní rezervace se i řeka začne vzdalovat od cesty, kopec se začne narovnávat, potůčků přetékajících cestu ubývat a vcházíme ze vzrostlého lesa do mladého smrčí. Po dalších pár set metrech se objevují první roubenky osady Souš, patřící stále pod Desnou, jako celý úsek podél řeky. Když dojdeme k rozcestníku u silnice, máme několik možností:

1. Odbočit doprava po silnici a vyjít nad hráz přehrady Souš. Tato varianta má několik ale. Přehrada je určena pro pitnou vodu, je v ní zakázáno se koupat a má ochranné pásmo, jinudy než po silnici se tam chodit nesmí a turistické stezky tam nevedou. V zimě tam začíná jedna značená lyžařská stezka. Dojít kamkoli dál tímto směrem znamená však minimálně 4 kilometry po silnici. Je tudy však možné dojít k Protržené přehradě. K místu, kde se roku 1916 protrhla přehrada na Bílé Desné (Bílá a Černá Desná se stékají v Desné) a valící se voda z hor zaplavila a výrazně poničila Desnou. Údolím Bílé Desné pak lze snadno sejít do Desné.

2. Pokračovat přes silnici a jít po modré značce. Přes sedlo vrchu Zámky do osady Jizerka. Místu s nejnižší průměrnou teplotou a nejvyššími úhrny srážek. Je tam však zachovalá architektura, muzeum Jizerských hor a naučná stezka rašeliništi okolo Safírového potoka. Z Jizerky lze pokračovat dál do Polska nebo do Kořenova na vlak.

3. Přejít silnici a jít dál po červené značce až do Kořenova na nádraží. Cestou budete procházet zachovalou osadou Nýčovy domky s otevřenými loukami a krásnými výhledy na protější kopce a do údolí. Totéž platí i o části Kořenova Polubném. Jeden místní pán říkal, že dřív lidé chodili z těchto končin pěšky do práce do Desné nebo do Vysokého nad Jizerou což je při pohledu na mapu opravdu dnes nepředstavitelné. V Kořenově je zajímavé muzeum místní ozubnicové dráhy, nejstrmější železnice v ČR a po ní se dá vlakem vrátit zpět do Desné.

4. Odbočit vlevo a pak znova vlevo, po modré značce projít částí Desné Novina a klesat postupně zpět do města. Nejdříve jdete 3km po asfaltce, Uvidíte zapadlé osady v lese, kudy prakticky nikdo nechodí a cestou do Desné i pěkné výhledy do okolí, když máte štěstí na počasí.

5. Vrátit se autobusem zpět, ale to vzhledem k tomu jak málo tam autobus jezdí je možné jedině s předchozím plánováním.

Délka cesty kolem vodopádů Černé Desné z Desné do Souše je 3,7 km, další varianty závisí na individuálním plánování. Ať se rozhodnete jakkoli, tato oblast vklíněná mezi Jizerské Hory a Krkonoše má co nabídnout.

[slickr-flickr tag=“jvjizerky“ type=„gallery“ flickr_link=“on“  ]