Kuřáci patří do společnosti a často otravují život nám, nekuřákům. I když se proti minulým létům situace podstatně zlepšila, tak kuřáků je ještě stále dost. Je určitě více ohleduplnosti, restaurace mají nekuřácké hodiny či prostory. Je prý dokázáno, že pasivní kouření je ještě horší než aktivní.
V letadlech se kouření zakazuje. Jde to tak daleko, že se v různých zemích vydávají vládní zákazy kouření v restauracích a barech. Zato u nás provozovatelé těchto prostor spínají ruce a hovoří o budoucích bankrotech. Viděl jsem v roce 2005 při cestě do Skandinávie toto opatření v Norsku. Lidé, kteří bez kouření nevydrží, jdou si zakouřit ven nebo do vyhrazeného prostoru, kde neruší nekuřáky. A že by bylo v restauracích prázdno, to se mi opravdu nezdálo. Vše jde udělat, záleží na lidech.
Při svých cestách po světě jsem snad nejvíce viděl kuřáků v arabských zemích a v Srbsku. Právě v této balkánské zemi kouří hodně ženy, a to i ty nejmladší. Tam by zákaz kouření v restauracích byl asi opravdu problémem. Pasivně kouří i nemluvňata v kočárcích, když se maminky baví a obě bafají jak komín. Ostatně občas je to vidět i u nás. Je znepokojivé, že kouří stále více mladí lidé ve školách a přibývají děvčata. Jako by moderní způsoby agitace, upozorňování na následky tohoto zlozvyku, vůbec neměly účinek.
Co mě velmi rozčiluje, je chování kuřáků. Oni si myslí, že jsou pány a můžou znečišťovat okolí, kde se jim jen zachce. Nedopalek hodí opravdu všude a považují to za své výsostné právo. Měli by platit daně za veřejný úklid, nebo by měl každý z nich nějakou tu hodinu týdně na veřejném úklidu strávit.
Je nespočetných míst a způsobů, kde nedopalek odhodí. Kouří u vlaku, vlak se rozjíždí, pořádný nedopalek, aniž ho majitel ráčí zhasnout, přistane před vámi na peroně. Jdou po ulici a odhodí špačka všude, bez ohledu na prostor, kde se právě nacházejí. Snažíte se zamést chodník a zametáte převážně špačky.
Jedete autem a před vámi přistane ohnivý gejzír na silnici. Kdybyste převáželi výbušnou látku, tak to možná i bouchne. Jedete k moři a pláž je zanesena nedopalky. Mistrně je zahrabou do písku, aby je pak přiliv obnažil a ukázal, že písek bez nikotinu ani tady není.
Vynalézavost kuřáků nemá hranice. Plitvická jezera jsou známá svoji krásou a vysokým stupněm ochrany před znečištěním. Nedopalky nenajdete na zemi ani ve vodě, to si kuřáci asi netroufnou sklánějíce konečně hlavu před krásou mocné přírody. Ale při troše pozornosti objevíte spoustu nedopalků na okraji značených cest, pod kořeny, nebo jen tak zahrabány do hlíny a později obnažené deštěm.
Co by situaci pomohlo řešit? Zvýšení ceny cigaret nejspíš ne. To jen stát si spraví rozpočet tam, kde to promrhá jinak. Upozornění na riziko rakoviny? To pochopí jen hrstka. Znám lidi, kteří rakovinu měli a kouří dál. Řeknou, na něco umřít musíme.
Tak zbývá pak jen singapurský recept na čistotu. Represe. Za každý odhozený odpadek včetně nedopalku dostaneš takovou pokutu, že se prohneš. Po druhé si to rozmyslíš. Ale to by musela být neúplatná kontrola a v tu při české povaze nevěřím.
Různé léky, zázračné náplasti či elektronické cigarety? Nevím, ale myslím si, že vše je to jen velký marketingový tah. Vydělá televize na reklamě, výrobce na prodeji a výsledek? Zatím jsem o něm neslyšel.
Takže kouřit se bude a nedopalky budou dále zdobit veřejná prostranství či rekreační prostory. Poraďte, co s tím.
- S.
Po dlouhé době jsem měl příležitost projít ráno v sedm dvorské náměstí. Působí klidným dojmem, jen několik obchodů je otevřených. Pod podloubím i okolo je na první pohled pořádek, pokud se nezadíváte pozorněji. Všude plno špačků. Kanálová mříž naproti radnici je plná, mezi dlažbou je jich nespočet. Dělají se různá opatření k pořádku, ale s tímto nikdo nehne. Kuřák je pán, který si svůj nedopalek může odhodit, kam se mu zlíbí. Nemělo by to nakonec být aspoň jako u těch psů?
Já nevím, proč pranýřujete kuřáky šmahem…jsou i slušní,jsou tací,co nehulí jak darebný kamna a cigaretu si dají jen ke kávičce a vytvoří si svoji pohodičku a relax. Tabákový průmysl na nich příliš nevydělá, protože jedno retko denně není to, co by je uživilo. Mě kuřáci,co mají z kouření svůj obřad nevadí. Vadí mi ti bezohlední huliči… Patřím mezi ty napravené, nejsem tabákovým otrokem…ale občas, si cigarilku dám… krabička cigarillos mi na rok v pohodě vydrží ( a ještě nabídnu ostatním)… a nikoho svým kouřením neobtěžuju a nedopalky-vajgly, neházím kam nemám, pěkně do popelníčku….
Já je nepranýřuju šmahem, jen ty bezohledné. Slušní kuřáci mi nevadí. Ale nechtějte vědět, co třeba o kuřačkách říkají kosmetičky, když taková paní típne cigáro až před salónem, nebo klidně i dřív, ale nevezme si pžed ošetřením žvejkačku. Kuřák to necítí, nekuřák strašně moc. Jo a samostatnou kapitolou jsou u mě kouřící matky malých dětí. třeba jsme byla v pizzerii a tak oba rodiče kouřili a povídali si u toho se svými dětmi, co tam s nimi seděly u stolu. Tak to fakt nechápu…
to já Matyldo taky ne, kde jsou děti nekouřím, prostě když už si přes léto na dovolené zapálím, tak u toho chci klídek,siestičku a žádný děti 😉
Pamatuji si jedno dobové heslo z cca 50.let.
„Nekuřáci, dobří v práci, nepijí a neutrácí“ :))
Za mlada jsem kouřila i když málo. Přestala jsem.
Zato moje maminka kouřila jak sádrovej ježek.Na stará kolena kouřila stále, dožila se 85 let, jen poslední cca 2 roky kouřit zcela zapomněla ale napřed , v době kdy ji smysly opouštěly, hledala sirky a zapalovala od vařiče papírky, které sice nahradily sirky ale zároveň spěly k požáru, jen velké náhody tomu zabránily a stejně jsme to museli řešit.
Jenny, co je to do háje zeleného sádrový ježek? To mne úplně dostalo (rofl) .
Například tady:
https://www.poradte.cz/spolecnost/23788-sadrovy-jezek-moc-kouri.html
http://pc.poradna.net/q/view/63358-cigarety-sadrovych-jezku-co-je-v-nich?
Nikdy jsem to neviděl, ani jsem netušil, že něco takového existuje. Ale v Ostravě je hospoda s tímto názvem, tak mě to zaujalo.
JJ, to neznáš? To byla taková malá figurka – sádrovej ježek nebo i jiná, taky jsme to doma kdysi měli. Strčila se tomu do hubičky takový malý smotaný papírek, ten se zapálil a ježek kouřil. Fakt. Nekecám. Zkus si na net zadat sádrový ježek kouřící a uvidíš ho.
U nás se říkalo hulíš jak cikán za bukem.
Nicméně já jako bývalá kuřačka a půl roku nekuřačka (i když prý pořád jen bývalá kuřačka) se víc raděj vyjadřovat nebudu.
Tak jsem to zkusila – ten JE ale ošklivý! Dík za objasnění.
Jo,jo, pěkná ohava to byla, kouřící,umělecké dílo,přímo. :))
Ja si zas pamätám nie ježka ale takého malinkého trpajzlíka! Vozilo sa to tuším z Ruska? ako suvenír a mal aj vlastné špeciálne pidi-cigaretky…
A u nás sa hovorí aj „hulí jak žatevná hliadka“ a „hulí jak polský zájazd“ 🙂
U nás doma pro změnu – „hulí jak svalený kamna“.
u nás zas: hulí jak darebný kamna
Hulí jak fabrika.
Hulí jak cigán za bukem
Hulí ako fabrický komín
Hulí jak nezbedný kamna.
Dnes se ovšem zdaleka tolik nekouří jako kdysi. V poválečných letech (určitě i za války) se prý cigarety fasovaly na vojně. Pokud se vůbec vyskytl nějaký nekuřák, tak asi neměl problém to prodat. Manželka, když byla malá holčička, chodila pro otce sbírat vajgly na tramvajové zastávky, on si z toho pak balil. Měla na to zvlášť ušitý pytlík. Tehdy ovšem neexistovaly filtry, tak v nedopalcích zbylo toho tabáku dost.
Jsem nekuřák, ale nemám s kuřáky problém. Akorát když někteří jsou, jako osoby, tím smradem odporně nasáklí, to je pak hrůza. V ovzduší mi trochu kouře nevadí. Manželka kouřila, v posledních letech života už jen velmi mírně. Na pracovišti se vždycky kouřilo, ale ne ve všech místnostech a nepřesahovalo to rozumnou míru.
Zdraví ničí sobě i ostatním, bordel dělají, smrdí jak skunci a ještě je to stojí nemalé peníze. Do smrti jejich motivaci nepochopím.
Jsem kuřačka. Nedopalky na ulici odhazuji do koše (řádně uhašené), v autě do popelníku, popelník vysypávám do koše a nikoliv na parkoviště.Když jdu s kamarádem na pivo, tak si vybereme hospodu, kde se smí kouřit. Nemám ráda sociální inženýrství.
Renato, chválím a čest vyjímkám (clap). Bohužel čeho člověk vidí více, toho si také vice všimne a pak se v kritice vezou i ti, kteří si to nezaslouží.
Ano,Renato – o slušných kuřácích nikdo nepíše a přitom je jich dost.Já se drze považuju za jednoho z nich.Na ulici nekouřím, když jdu na návštěvu k nekuřákovi, nekouřím – jako např.v kině to musím taky vydržet.Když jsem hlídala vnoučka, nosila jsem ven sebou malou skleničku s víčkem, kam jsem mohla dát nedopalky a pak je vysypat do koše.Vadí mi kouř z výfuků aut a nevolám po tom, aby nesměli jezdit…
Fallowa, z duše mně mluvíš. Taky mně vadí smrad z výfuků, ale holt nepodnikám hon na čarodějnice na majitele aut.
Můj vztah ke kouření je známý, tak jen ocituju jeden citát, nevím, kdo to vlastně řekl, ale je to pravda:))
„Pro kuřáka je celý svět popelníkem“ No a pak bych dodala, že mě štvou jedinci, kteří třeba při příjezdu vlaku odhodí hořící nedopalek na nástupiště a zároveň poslední kouř vydechnou do vlaku…
Jinak se omlouvám, nebudu moc přítomná – jsme u Andyho a já se těším na babičkování (inlove)
Užij si babičkování! (h)
Dede užívej(te) si vnoučka a ty také té své milované „bilé, sněhové zimy“.
Tady je to s kouřením jako v Australii, jak píše Míla. Jsem tomu ráda, jen by se to nemělo přehánět, jako např. to, že se u některých (hlavně zdravotních) budov nesmí kouřit ani na parkovištích.
Ale plně souhlasím s José ohledně odhazování vajglů, to mi fakt pije krev. Kdyby je alespoň předem zašlápli, ale kuřáci je běžně buď odhodí (kamkoliv), nebo dokonce „odcvrknou“ do dálky a ten žhavý konec se jen zableskne. Budovy mohou stokrát nabízet různé nádoby s pískem právě na vajgly, oni je zcela přehlížejí. A chovají se takto klidně i v lese a pak není divu, že to někde ten jediný malý oharek vzplane a shoří hektary lesa !!! Jedeme autem, a někdo před námi, nebo vedle nás vyhodí ještě hořící vajgl z okna. Že ten dopadl na suchou trávu u silnice a zapálil ji, už nevidí, protože on si vesele pokračuje v jízdě(a třeba hned zapálí další cigaretu). A co mě doslova rozzuří je to, když vidím někde na parkovišti ležet hromádku vysypaných vajglů. Prostě jak si dotyčný vyprázdnil popelník v autě, protože už se mu tam další vajgl nevešel. Proč by si ho prázdnil doma, když to může udělat hned tady na vzduchu (však on to někdo jiný zamete, nebo déšť někam spláchne). To je u mě vrchol nezodpovědnosti a sobeckosti.
A co z duše nesnáším je smrad velkých doutníků. Malé dámské ještě ujdou, ale ty „havany“, u nich cítím ten smrad daleko za sebou (předzvěst, že se kuřák blíží) a ještě dlouho když mě mine. Z toho smradu je mi fakt až spatně. A při tom kouřit tyhle tlusté doutníky bylo před pár lety najednou z nepochopitelných důvodů „IN“ a kdejaká ženská i mužská celebrita s ním byla vidět na veřejnosti. Naštěstí to asi nějak v tichosti vyšumělo.
Ja bych nerekla, ze je to jen otázkou dnešní mládeže. Mému tátovi je 75 a kouřit začal v osmi letech, což mi na sebe sám prozradil. Přestal ve svých 40ceti, když mi to jako čtyřleté slíbil. Krome toho zacal delat kArate a nestačil s dechem. Takže ona i ta mládež před skoro sto lety nebyla jina, nez ta dnesni. Me spis desi drogy, ke kterym ma spoustu skolaku pomerne snadny přístup, stejne jako akolhol, protoze v mnoha restauracich je porad jeste pivo levnejsi, nez jakekoli nealko…
Milá Kaštan, co zdraví, myslím na tebe?
Sice mimo dnešní téma, ale musím to sem dát – jestlipak to Dede včerejším článkem nerozpoutala ?
http://www.novinky.cz/domaci/359629-na-vychode-napadne-na-horach-az-30-centimetru-snehu-varuji-meteorologove.html
My tedy nejsme na východě, ale vločky tu, zatím jen tak lehce, poletují. Beru čepici a jdeme s Denisem ven. (wave)
U nás, to je tedy pár kilometrů od vás, taky proletují kousky sněhu ale na zem snad ani nedopadnou. Je venku velmi nepříjemně, zataženo a mokří, špinaví psi.
Já si nemůžu pomoct, ale protikuřácká hysterie, šířící se republikou, už mi přijde trochu přehnaná. Kouření mi smrdí, do zakouřené hospody nejdu, pokud mám nějakou jinou možnost, zavajglované chodníky mě žádným zvláštním nadšením rovněž nenaplňují. Jsem ráda, že se mluví o tom, že to spoustě lidí vadí, a že hospody tím dostávají námět k přemýšlení, kdo jim vlastně vydělá víc (jako se zmiňovala nedávno Dede, jak to u nich hezky funguje). Zakazovat kouření na úrovni zákázu vstupu se zmrzlinou (např. v autobuse) mi připadá rozumné. Ale na druhou stranu – kdybychom u všeho, co někoho jiného obtěžuje, dělali stejný pokřik „zakázat, přikázat, kontrolovat, zdanit, deset milionů pokutu!“, žili bychom v dost jednotvárném světě. Mě třeba opravdu hodně obtěžuje „zlozvyk“ sousedů chovat v domech s minizahrádkami kočky. Mám zahradu plnou kočičích produktů, což je dost obtěžující a rozhodně nijak moc zdravé. Mám chtít po sousedech taky zdanění a likvidační pokuty? To mi přijde poněkud přehnané. A podobně mám tendenci přistupovat i ke kuřákům se snahou o přiměřenost. Když se budou snažit mě obtěžovat tak málo, jak to půjde, budu holt tolerovat ten zbytek. Nějak spolu v těch přelidněných obastech musíme vyjít i se všemi zlozvyky, co všichni máme…
Asi sa nemusíme báť, že by niekto niekedy išiel fajčenie celoplošne zakazovať, na to sú fajčiari príliš dobrí prispievatelia do štátnych rozpočtov (cez dane na tabakové výrobky. Otázka je, či túto tzv. „výhodu“ celkom neznegujú náklady na choroby tak či onak súvisiace s fajčením, ale to je už úplne iná pesnička). Tu skôr ide o základnú slušnosť a ohľaduplnosť voči druhým. Ale to je starý známy spoločný menovateľ viacerých problémov …
V Austrálii jsou kuřáci „v nevýhodě“. Kouření je zakázáno vlastně všude ve veřejných budovách (obchody, nákupní střediska, restaurace, hospody, úřady a pod). Samozřejmě na pracovištích. Také ve veřejné dopravě. Dříve ve vlacích byly kuřácké a nekuřácké vagóny, dnes si tam kuřáci nesmí zapálit nikde. Ani na nástupišti. Navíc teď v meziměstských vlacích zavedli „tiché vagóny“. Děsně si je pochvaluji, i když denně nejezdím. Prostě první a poslední vagón v soupravě 4 vagónů je TICHÝ. Žádné mobily, hlasité rádio či hovor. Už se to pomalu docela vžívá a je paráda si tam prostě sednout a pěkně v tichu a v čistém vzduchu si číst knížku. U nás v rodině nikdo nekouří a tedy problém zakouřeného prostředí odpadá – naštěstí.
Kdysi dávno tomu, za pitomých mladých let jsem kouřila, ale když jsem zjistila, že smrdím jako tchoř, tak jsem okamžitě přestala. Už je tomu 30 let. Nepatřím mezi hysterické nekuřáky, ale je fakt, že ten smrad mi vadí. V létě jsem ráda, že návštěvní kuřáci smrdí venku, v zimě je nechám kouřit doma, ale otevřu klapku do komína krbu a ještě i ventilačku v okně. Ihned a před nimi. Jakmile odchází, tak začnu bleskově větrat. Pro mne jsou zarážející kamarádky, které přestaly na několik let kouřit a „na stará kolena“ opět začaly. Nechápu. Tvrdí že potom ztloustly, či co. Není to pravda, když jsem tak náhle přestala, tak jsem neztloustla, naopak, protože se mi líp dýchalo, tak jsem čiperněji chodila!
Kouření jsme nikdy neměla ráda (dědečka jsme musela v zakouřeném bytě hledat, byla tam mlha jak na blatech), smrdělo to, ale nevadilo mi to až tak moc do té doby, než jsme s ev jednou přeplněné a moc zakouřené hospodě přiotrávila. Vyrobila jsme si tím úžasnou alergii, kdy mi stačí půl hodiny v jedné místnosti s kuřákem a teče mi z nosu, z očí a po cca dvou hodinách totálně ochraptím. Tudíž nejsme ten správný člověk na hodnocení, protože mě kouření vadí fakt strašně. O to horší je, že kouří moje maminka i tchýně. Moje máti aspoň ne přede mnou, protože ví, co mi to dělá. Tchýně je toho názoru, že jí to dělám schválně.
Nicméně vajgly mi vadí. Mizerně se uklízí, smrdí a jejich poločas rozpadu je hodně dlouhý. Když už lidi přestali odhazovat kolem zastávek prošlé jízdenky, mohli by se to naučit i s nedopalky.
Udělalas mi radost. Říkala jsem si, že od té doby, co mi jistý člověk vytáhl během krátké doby přímo do obličeje dvě krabičky, reaguju na cigaretový kouř nějak silně. A mám vysvětlení – otrava a pak alergie. To dává smysl. (inlove)
(Jsem nekuřák, ale máti odjakživa kouřila v bytě, i když jsem byla malá. V mojí domácnosti mají kuřáci smůlu – musí jít ven a za roh, aby to netáhlo ani otevřeným oknem. Je fakt, že od momentu, kdy jsem se od máti odstěhovala, přestaly se mi vracet pravidelná nachlazení minimálně třikrát ročně, vždycky na tři a víc týdnů.)
Pokud jde o vajgly – no, jsou. Ale za bezohlednější považuju samotné kouření. Foukat někomu do tváře něco, co mu udělá zle…
Vajgly jsou, plastové pytlíky jsou, petflašky jsou, hovínka psí, kočičí i lidská jsou… Neměly by být, ale jsou.
Nevěřím na represe při jejich neodstraňování. Daleko víc věřím na slušnou domluvu.
Ale do zakouřené hospody jdu jen tehdy, když to jinak fakt nejde. A z vlastního bydla kuřáky vyhazuju za ten výše zmíněný roh. 🙂 Protože – aby mě kvůli nim tři dny bolela hlava jako střep a nemohla jsem spát, to ne. 🙂 Ať si se otravujou u sebe doma, když musí.
jo, asi tak 🙂
kuřáky ráda nemám, nidky jsem nekouřila, z dětství mám vzpomnínku kdy mi jde dat maminka pusu na dobrou noc a smrdí kouřem nebo si zuby vyčistila ale ten smrad je tam furt, máte vidět jak se tváří když jí to vzpomenu…
když jdeme do hospody tak vybíráme nekuřácké, na všechny možné večírky cvičákové a angličtinové, vybrat si můžeme a že je v nich plno 🙂 kuřáci chodí ven, stojí u vchodu což je blbé protože když vycházím s Olim tak to musíme chvilu čuchat…
asi lék na na ně není, to by musel stát na každém rohu dráb s bičem a mlátit je po rukách a to se nestane
Víte, pan José, dokud bude v senátu kuřák pan Kubera, tak se to tady nepohne.
My jsme byli důsledně nekuřácká rodina, protože můj dědeček v roce 1968 zemřel na rakovinu plic a to poměrně mladý. Byl vášnivý kuřák.
Bohužel můj mladší syn kouří, i když jako dítě brojil proti kouření. Doma nesmí, chodí na balkon. A my se s ním neustále hádáme o pořádek. Je to tak, jak vy píšete, kuřák si myslí, že ten špaček může odhodit, kam se mu zachce.
A ještě perlička. Kamarádka mu přivezla krabičku cigaret z Norska. Samozřejmě jí je zaplatil a to se divil, jak drahé to tam je. A na krabičce cigaret byla fotka, noha umrlcova na patalogii se štítkem. Morbidní leč účinné. Alespoň v Norsku doufám.
Míša
Protože v celé budově teplického magistrátu je kouření zakázáno, tak zavilý kuřák pan senátor et primátor Kubera na dveře své kanceláře dal připevnit označení „Kuřácký koutek“ – a vesele zde hulí. A před vchodem budovy magistrátu podupávají úřednice, které si sem i za mrazu musejí jít vykouřit jednu podnosnici libočudnou. Já bohužel kuřák nejsem, jinak bych si při návštěvě magistrátu zašel k panu primátorovi do jeho kanceláře jedno cigárko vykouřit. Co by na to asi říkal.
Míšo, mě umřela kamarádka na rakovinu plic v 38 letech a NIKDY NEKOUŘILA.
Moja kolegyňa v práci NEFAJČILA, NEPILA, NEPREJEDALA SA, ŠPORTOVALA a v 47 rokoch zomrela na rakovinu hrubého čreva 🙁 ,
Mám aj ja s týtmo dosť veľký duševný problém. Bez veľkých proklamácií som si vzala pod „patronát“ malý, asi meter široký pásik zelene, čo máme pred barákom pod oknami(lebo náletové pajasene mi už siahali skoro po okno na prízemí – inak hrozná to burina, všade sa to uchytí a z najmenšieho kúska koreňa zas vyrastie), dosadila tam so sesternicinou pomocou odolné rastliny, čo jej už prerastali v záhrade a snažím sa to tam udržiavať. Moje susedy, mladé ženy do tridsiatky, chodia pred náš vchod fajčiť (však veď prečo by si to zasmradili doma) a hádajte, kam hádžu špaky. A to sa im tam hrajú malé deti na dvore. A kočíkujú so zapálenou cigaretou v ruke. Keď sa chcem dostať domov cez ich „špalier“ pred vchodom, tak prídem za tých pár sekúnd napáchnutá jak zo štvrtej cenovej. Celkovo mi fajčiari pripadajú tak trošku bezohľadnejší ako nefajčiari, aj keď to nutne nemusí tak byť. Mám kamošku čo fajčí, chodíme spolu 20 rokov na dovolenky, a keď si na pláži zapáli, všetky špaky si po sebe na záver vždy vyzbiera a ide odniesť do koša. Obvykle je ale na tej pláži sama, čo to robí. :S
JSEM TU PRVNÍ, NEMŮŽU USNOUT ,TAKŽE: VŘELE SOUHLASÍM S AUTOROVÝM KONSTATOVÁNÍM BEZOHLEDNOSTI KUŘÁKŮ. JSOU TO SLABOŠI A SOBCI, AVŠAK MŮJ NÁZOR JE, ŽE ANI TA SEBEMASTNĚJŠÍ POKUTA I NĚKOLIKRÁT ZA SEBOU ZAPLACENÁ, KUŘÁKA NENAPRAVÍ.KAŽDÝ VÍKEND BRZY RÁNO BY LAPENÝ PROVINILÝ KUŘÁK VYFASOVAL PYTEL, KOŠTĚ ,LOPATKU A HRÁBĚ.DOKUD BY NA ZEMI , V KEŘÍCÍCH, V TRÁVNÍCÍCH KOLEM DOMU A V ROHOŽKÁCH BYL JEDINÝ NEDOPALEK, NESMĚL BY ODEJÍT .POKUTÁM SE KUŘÁK JEN SMĚJE. CHYCDN JE JEN MÁLOKDY, ALE UŽ JSEM TŘEBA NA PERÓNĚ PLZEŇSKÉHO NÁDRAŽÍ ZAŽILA, KTERAK KUŘÁCI MUSELI OPRAVDU ZAPLATIT 500 KČ ZA KOUŘENÍ V MÍSTĚ ZAPOVĚZENÉM.BYLI TI KLUCI ČTYŘI A VĚK MĚLI DO 156. ENĚZ MĚLI ZŘEJMĚ DOST, JELIKOŽ S ODMLOUVÁNÍM TU PĚTISTOVKU KAŽDÝ Z NICH VYSOLIL. BYLY TO JISTĚ PODNIKATELSKÉ DĚTIČKY, KTERÝM TA PĚTISTOVKA ZŘEJMĚ NECHYBĚLA. ALE MÁM POCIT, ŽE PRÁVĚ NA TYHLE „KLACKY“ BY ÚKLID JIMI ZNEČIŠTĚNÉHO VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ PLATIL VÍC NEŽ POKUTY. JENŽE, JAK TO UHLÍDAT, ABY OPRAVDU DORAZILI A UKLÍZELI, TO NETUŠÍM.NEJHORŠÍ JE, ŽE PAK SI V TĚCH NEDOPALCÍCH A PSÍCH EXKREMENTECH NA TOM TRÁVNÍKU NEBO V PÍSKU HARJÍ MALĚ DĚTI.NA NAŠEM SÍDLIŠTI JE MOC PĚKNÉ NOVÉ DĚTSKÉ HŘIŠTĚ, KTEERÉ Z VĚTŠÍ ČÁSTI FINANCOVALY FONDY EU. BOHUŽEL KAMÍNKY A PÍSEK POD PROLÉZAČKAMI JSOU PLNÉ NEJN PSÍCH, ALE BIHUŽEL HLAVNĚ KOČIČÍCH HO A NEDOPALKŮ, TAKŽE MAMINKY S MALÝMI DĚTMI TAM TÉMĚŘ NECHODÍ.KDO BY TAKY RÁD PROSÍVAL PÍSEK PLNÝ HO NEBO NAKLÁDAL A VOZIL KAMÍNKY. SAMA JSEM NAŠI MALOU ADÉLKU DOSLOVA NÁSILÍM OD TOHO HŘIŠTĚ ODTÁHLA.RADĚJI JSME SPOLU ZKOUŠELI,LÉZT PO STROMECH KOUSEK ZA OBCÍ. ALE JAK LIDI VYCHOVAT, TO FAKT NEVÍM
LENO, BYDLÍM NA VSI A KOČEK JE TU SPOUSTA, ONO JE TU TOTIŽ TAKY SPOUSTA MYŠÍ. a MÁME TU I DĚTSKÁ HŘIŠTĚ S PÍSKOVIŠTI. jENŽE TO PÍSKOVIŠTĚ JE OBROVSKÁ DŘEVĚNÁ BEDNA, NAD KTEROU SE PO KOLEJNICÍCH ZATAHUJE KRYT TAKY ZE DŘEVA. MAMINKY SI TO HLÍDAJÍ, ABY PŘI ODCHODU PÍSKOVIŠTĚ ZAKRYLY, A TÍM PÁDEM NEJSOU PROBLÉMY.