Úvod tohoto povídání byl o tom, jak se moje maminka dostala do Domova Sv. Alžběty v Žernůvce. Dnes nabízím pokračování.

Do veškerého dění v Domově nemohu vidět. Nejsem každodenním účastníkem jeho života. Ale vím, že se v Domově sv. Alžběty pořádá spousta akcí! Běžně a každodenně se provádějí nějaké ruční a výtvarné práce. Koná se čtení beletrie, na přání klientů se promítají filmy.

Kromě canisterapie, kdy každý týden dochází do Domova paní se dvěma labradorkami, využívají klienti Domova i – lamoterapii! Ano, tak se nazývá terapie lamami! Dotyční manželé, kteří se této terapii věnují, vozí dvě lamy v zadní části SUV spolu s anglickým kokršpanělem a pyrenejským horským psem, kteří pracují zároveň s lamami.

Ty usmívající se a spokojené obličeje klientů Domova mne, jako milovnici zvířat, hřejí u srdce. Do Domova mohou příbuzní vodit i rodinné pejsky, samozřejmě za podmínek dobrého chování psů a na veřejných místech musí být na vodítku.

Často navštěvuji maminku s Ajvinkou. Ajvi se chová klidně a tiše, neštěká, není zbrklá a je ohleduplná. Maminku má ráda. Přivezu si sebou prostěradlo, které dám mamince na postel a Ajvi si s ní hoví v pelechu, ke spokojenosti obou dvou 🙂

V Domově se konají také různá divadelní představení, koncerty, zpívání dětí z okolních základních škol, různé zájmové kluby předvádějí, co lidé ve svém volném čase dokáží – např. styl oblékání od středověku po baroko. Dámy si přesné repliky historických šatů šijí a potom předvedou – tancem.

V přízemí na hlavní chodbě se po měsíci střídají různé výstavy obrazů nebo fotografií regionálních výtvarníků a fotografů. A opět pro Zvířetníky – nedávno byl předváděn tanec se psem. V hlavní roli byl pes border kolie. Panička ochotně vysvětlovala zájemcům, co takový trénink obnáší.

V minulém roce v lednu jsme byly s pracovnicemi domova na bále v Tišnově. Pomáhala jsem jako řidička a opatrovatelka. Prostě jsme naložily vozíky do aut i s klientkami, které měly zájem, slavnostně se oblékly a už jsme šupajdily do společnosti. Nebo v dubnu přiletěly čarodějnice a opékaly se u táboráku špekáčky.

V září se koná pouť k Panně Marii Bolestné, patronce místní kaple. To Domov najednou ožije obrovskou spoustou lidí, přáteli, rodinami klientů, přijedou řádové sestřičky sv. Františka i z jiných domovů. Je sloužena mše. Hraje živá kapela a pro všechny hosty je připraveno občerstvení. O pouti se prodávají rukodělné výrobky klientů.

V loňském létě byla za pochodu vyměňována stará netěsnící kastlová okna za nová. Klienti z pokojů, kde řádili zedníci, byli i se svými věcmi vystěhováni do jídelních koutů na patrech. Veškerá péče, kterou potřebovali, při tom pokračovala dál i když za nesmírných obětí pečovatelek. Jedna bábinka mi důvěrně sdělila, že jsou jako na táboře, na dovolené 🙂 Prostě to klienti nebrali jako nutné zlo, ale vlastně také jako zpestření. Logistika celé akce byla perfektní!

Atmosféru lásky a péče vytváří celý kolektiv zaměstnanců od paní ředitelky a ekonomky, přes sestřičky, pečovatelky, rehabilitační a sociální pracovnici, aktivizátorku, uklízečky, kuchařky, pana správce a paní v prádelně. Ano, domov má svou prádelnu, s velkými průmyslovými pračkami, ložní prádlo a osobní věci se perou v Domově.

V létě se suší na sušácích venku (hospodyňky jistě tuší, jak prádlo voní), co se má žehlit, tak se vyžehlí a odešle na příslušná patra a tam sestřičky prádlo umístí do skříní klientů. A že v takovém zařízení toho prádla je! Každý klient má na svých osobních věcech vyšité bavlnkou svoje číslo, aby nedošlo ke zmatkům.

Začátkem prosince minulého roku, postihla část Jižní Moravy silná ledovka, která způsobila kromě jiných nepříjemných věcí i popadané stromy na elektrická vedení. Vzhledem k této situaci se Domov v Žernůvce ocitl na tři dny bez proudu. Generátor, který byl ihned uvedený do provozu, nestačil „utáhnout“ veškerá zařízení.

Nefungoval výtah, myčky na nádobí, sporáky v kuchyni, prádelna, ale co bylo nejhorší, zároveň nefungovaly antidekubitální matrace. Sestry, ale i ostatní pracovníci neustále přepínali v jednotlivých pokojích do prodlužovaček postele, aby se ležícím klientům nezhoršil zdravotní stav.

Jela jsem na jeden půlden pomáhat alespoň při mytí nádobí. Na vlastní oči jsem viděla, s jakým obrovským úsilím personál Domova v takových bojových podmínkách udržoval jeho chod. Velice si vážím jejich zodpovědného přístupu.

Je toho ještě hodně, co se dá napsat o práci všech zaměstnanců, ale když pozoruji dění v Domově, napadá mě myšlenka – kde vlastně končí pracovní povinnost a začíná empatie, dobro, kladný vztah k lidem… Je to jemná, tenká hranice, vinoucí se a prolínající se jako nitka životy klientů i lidí, kteří jim pomáhají.

Chtěla bych poděkovat Dede, že mne popíchla napsat tyto řádky a umožnila je zveřejnit na svých stránkách. Je to o lidech, kteří pracují s velkým nasazením okolo starých a bezbranných lidí, o lidech, kteří jim poskytují zázemí, péči a bezpečí. Díky.

Na fotografiích v přiloženém albu jsem z pochopitelných důvodů rozmazala tváře klientů, kromě maminky, personálu nebo účinkujících 🙂  http://dig.rajce.idnes.cz/Zernuvka/