Bylo léto 2013 a strašlivé vedro. Bloumala jsem velikým Tescem na Březhradě a snažila se koupit všechno, co jsem měla napsané na velkém seznamu, který jsem pro změnu nezapomněla. A umírala jsem žízní – láhev vody jsem už měla v košíku, ale přece jen jsem si netroufla ji otevřít před zaplacením.
No a pak jsem uviděla ten stánek. Byla u něj jen nešťastně se tvářící dívčina, nějaké plechovky a plno malých kelímků. „Voda!“ zajásala jsem. „Jiná tekutina!“ opravila jsem se, když jsem přijela s nákupním košíkem blíž. „Ovocný pivo!“ přečetla jsem si sklesle. Jenže žízeň je žízeň a tohle bylo aspoň nealkoholické.
Tak jsem to riskla. A byla mile překvapená! Samozřejmě jsem o existenci ovocných piv a radlerů věděla, už dlouho, ale trpěla jsem předsudky:)) Prostě mi ta kombinace přišla příliš šílená, než abych si ji chtěla představit. Ne to něco takového vyzkoušet. Ovšem záchrana před potupnou smrtí žízní uprostřed regálů s nápoji mi otevřela oči. Ono se to dá pít!
To je tak. Pivo, myslím normální alkoholické pivo, piju málokdy. Jsou chvíle, kdy mám pocit, že ho opravdu potřebuju – třeba po hodně těžké jízdě autem, nebo po některých jídlech. Taky jsem si užila některé ochutnávky zajímavých piv, na které mě vzal Andy – třeba Erdinger Weissbier mi opravdu chutnal. Pili jsme ho v jedné útulné hospůdce v Maastrichtu a byl to zážitek k zapamatování.
Jenže v normálním životě se mi moc nevyskytuje, protože mi jednak zas tak nechutná a jednak skoro nepiju alkohol. Nemá s tím co dělat nějaké přesvědčení, spíš fakt, že denně řídím, když neřídím, tak vím, že se může stát, že budu muset řídit, a po večerech, kdy bych třeba už neřídila, zase pracuju – a k tomu se alkohol taky nehodí. Takže piju většinou vodu.
Nic proti vodě. U nás na vsi máme výbornou vodu z artézského vrtu, když toužím po bublinkách, mám soda stream, když toužím po příchuti, mám citróny:)) Jenže co třeba v restauracích? Jsou chvíle, kdy mám opravdu chuť na cokoliv jiného než vodu! Navíc, mívám dost žízeň, voda nebývá v restauracích nijak levná a málokdy mi jí dají aspoň ten půllitr. Někde mívají sedmidecové lahve, ale ty bývají dost drahé.
Limonády jsou na mě moc sladké, ochucené vody mi málokdy chutnají. Výjimku má coca-cola na dlouhých cestách autem a kofola, když na ni mám občas chuť. Sem tam si dám malinovku – ani nevím proč, asi to bude sentimentalita:))
Dobrou volbou je nealkoholické pivo, u nás většinou Birrel. Je to řešení pro řidiče i pracující osoby:)) Ovšem co jsem tehdy ochutnala citronovou Bavarii, našla jsem si i ovocný Birrel. Ukázalo se, že je to pro mě to pravé. Nejradši mám „žlutý“ (citron a granátové jablko), „červený“ (limetka a malina) mi už přijde sladký. Zázvorový mi moc nechutná a zjistila jsem, že by měla existovat i příchuť pomelo a grep, ale tu jsem v našem Tescu zatím neviděla. Ještě mám ráda grepový Zlatopramen bez alkoholu.
Z mého hlediska to má výhodu, že je to méně sladké než limonáda, chutná mi to a v hospodách to mívají, takže nemusím do nekonečna lemtat jen vodu. I když s mojí žízní jsem schopna si objednat nealko ovocné pivo a půl litr vody ještě navíc. Ale ve sklenici to nemíchám!:))
Martin ovšem nad mým pivním (ne)vkusem krčí rameny a dál si stojí za tím, že to nechce ani ochutnat. Že si vystačí s poctivým pivem nebo jeho nealko variantou (taky pořád řídí nebo pracuje:)) Nenutím ho, každý máme jiné chutě.
A tak se vás dnes ptám: Pijete pivo? Pijete i ovocné pivo? A vy, kdo také dáváte z různých důvodů přednost nealko pití – co si objednáváte v restauracích? A taky vás tak štve drahá voda balená v dvoudecových lahvičkách?
Pojďme si povídat o pití!:))
A ještě jsem zapomněla – co se týká balené vody, jde mimo mě – nekupujeme ji a nekonzumujeme (je pro mě nemyslitelné dát šílené peníze za něco, co teče všude z kohoutku za mnohem míň peněz ve vyšší kvalitě).
V mládí jsem měla vztah k alkoholu kladný, takže cokoliv, hlavně pivo (hlavně hořké).
Dnes alkohol v podstatě nechci (minimálně, nějak mi nechutná), ale vztah k pivu zůstal, takže v restauracích nealko pivo (Birell), když alko, tak Radegast, občas ve velkých vedrech pro změnu ovocné grepové.
Jinak v podstatě funguji na čajích všech druhů a v létě na vodě s citronem a mátou…
to je taky dobré téma dede, jako všechno kolem jídla. pivo mi moc nechutná, i když ze zoufalosti občas piju ten tmavý staropramen, teda v česku. v anglii zase ze zoufalství občas cider. problém v restauracích mám obrovský, obzvlášť když mám žízeň a prostě chci velkou sklenici něčeho studeného, ale ne kolu a podobné.
Já mám pivo rád. Rád ochutnám různé druhy. Dobrá je většina českých piv, bavorské, které jsou skoro stejné. Tzv. spodně kvašené. Ale i lehké svrchně kvašené piva jsou dobrá. Mám rád pšeničné kvasnicové (weizen, weizen mit heffe). Dokonce i ta východoněmecká piva jsou dnes už dobrá, Akorát Lübzer je pivo znalců: kdo ho zná, ten ho nepije. 🙂
Skvělá jsou Holandská, Belgická, Anglická i Irská piva.
Radler jsem znal z Německa že existuje, ale netrofal jsem si to ani ochutnat, dnes to piju běžně a chutná 🙂 Na letní horka při práci nebo na kole (viz už název) je to dobré, méně alkoholické a dodá cukry a ionty.
Mám rád dobře natočené vychlazené pivo v orosené sklenici. Bohužel u nás žádná hospoda není a i na dojetí na kole jsou to spíš jen putyky, takže na pivo se musí autem a já zrovna řídím 🙁 Takže piju lahvové nebo plechovkové a dobře natočené je vzácnost na dovolené.
S dovolením si slogan ohledně piva Lübzer půjčím pro Starobrno, můžu? 😉
Ač jsem brněnská rodačka a patriotka, to se vážně nedá pít.
Původně jsem to slyšela o Pražanu, nebo jak se to holešovické pivo jmenovalo 🙂
A jakkel kecá, Lübzer pije, protože u Seeräubära jiné nemají. A točí ho tam dobře. V láhvi to taková sláva není, ale přežít se na tom taky dá 😀
Nie som abstinent a dúfam preboha,že ani alkoholik-dôverne alkáč.
Som vínar-mali sme vinohrad a vôbec vždy sa to točilo okolo vína a roboty vo vinohrade.
Pivo ľúbim len v lete cestou na Jadran,ke´d sa zastavujeme na oddych a všetci majú pred sebou orosené štíhle poháre na stopkách a v nich pivo-len ja sa napájam nejakou minerálkou.Hrozné chvíle.
Inak vždy ma zaujímalo,prečo u nás lejú pivo do tých nevzhľadných kríglov,na mňa to pôsobí tak alkoholicky-také zaradenie žien medzi trochu noo zlú societu.
Je mnoho jídel, ke kterým si neumím představit, že bych pila něco jiného než pivo, mám ráda černé Krušovice nebo kozlíka, plzeň si kupuju domů na Vánoce, kdyby mi „náhodou“ bylo těžko :-D. V létě na žízeň, když je vedro, mám ráda radlera Zlatopramen zázvor-pomeranč, není to tak sladké jako limonády a chutná mi.
Dede, zapomněla jsem pogratulovat Ari, k narozenínám – to to letí. A to úžasnéééé fotkyyy ! Předpokládám, že dělal zase Marek, nebo ne? To je fakt neuvěřitelné, jak se mu povedl pes „v pohybu“ a Ari je na úplně všech úžasná fesanda .
Jsem (jsme) pivař i vinař, každý večer máme skleničku jednoho či druhého k večeři, jinak bychom si asi nepochutnali. Jeden z důvodů, proč tu nechodíme do rest. Licence na podávání alkoholu je tu hodně drahá a tak tu v blízkosti jsou asi tři a chodíme tam jen vyjímečně s hosty nebo na nějakou oslavu (a když máme chuť na steaky) Navíc ve zdeším baptistickém pásu , kdy je většina restauracích tzv. „family rest.“ a rodiny chodí i s malými dětmi se veřejné popíjení alkoholu nepodporuje. Takže „vine of the South“ je zdejší „ice tea“ nebo různé coly. Ty pijeme pouze v řetěžových rest., když jsme někde mimo dům a zastavíme se na jídlo. Jinak, tak jednou týdne manžel přiveze večeři z jedné z mnohých řetěz. rest. co tu máme blízko a doma si k tomu dáme alcohol. Colu (nebo Pepsi) doma pijeme jen vyjímečně a hlavně v létě. Jiné šťávy doma nevedeme, když ne colu, tak čistou (Brita filtrovanou) vodu.
Z dovážených piv převažuje holandský Heineken, z německého St.Pauli Girl, nebo Beck’s a chutná nám mexické pivo Corona, je opravdu hodně podobné českému). Z am. nejvíce pijeme Miller, ale kupujeme i bostonské tmavší pivo Samuel Adams. České pivo se tu dá také koupit, ale na to, že jsou to jen třetinky je fakt drahé a tak ho máme jen svátečně. Pivo pijeme tak, že když vařím české jídlo, pijeme evropské pivo, k ostatním americké. Vína pijeme halvně kalifornská, slavnostně francouzská nebo německá, někdy australská. Bohužel české se tady koupit nedá – škoda, mám je ráda. A před každou večeří si dáváme „na procedůry“ (podle tatínka mé slovenské kamarádky) štamprličku buď becherovky, slivovice, nebo Jagermaisera. Jo, jo, alcohol máme rádi. Ale nepamatuji se, že bych byla kdy v životě opravdu nametená, natož aby mi bylo z alkoholu zle ! V příjemné uvloněné pohodičce jsem samozřejmě byla párkrát, ale nikdy ne opilá.
Pivo s ovocnou příchutí jsem nikdy nepila a tak nemohu posoudit, ale nevím, nevím …
Nealko pivo jsem chutnala v Praze (z nutnosti ho pije bratr), a musím říci, že mi chutnalo, já nejsem pivní fajnšmekr abych rozeznala chuťové nuance.
Zaskočila jsem dočíst přídané komentáře a zároveň opravuji chybu – anglický je víno „wine“, nějak jsem to české slově měla v hlavě. Myslím se tím ale vino v lahvinkách, to „na vinohradech“ – tedy réva to je „vine“ (holt se to plete,že?)
Hezky jste se tu o pivečku, vínečku a jiných nápojích rozepsali. Já osobně také považuji pěkně vychlazené pivečko skvělé na schlazení žízně v horkém létě. Jen rychleji stoupne do hlavy. Už jsem to tu možná jednou psala. V Německu jsme si s manželem vyjeli na delší tůru na kolech. Bylo horko a tak po určité době přišl odpočinek a posezení v maĺé zahradní hospůdce vhod. Neměli jsme hlad, jen děsnou žízeň a tak jsme si dali jen piva. A já ten svůj půllitr prvně v životě vypila na ex (a manžel jen zíral). Když jsme si odpočali, nasedli jsme na kola a jeli dál (téměř okamžitě po polních cestách). Ještě štěstí, že choť jel první, takže neviděl jak já se za ním na svém kole poněkud více kývám (holt se mi to pivečko v těle rozleželo). Ale žádná, sebeledovější cola by mi v ten moment nepřišla vice vhod.
Jdu posílit minoritu nepivařů, pivo nepiju vůbec, poněvadž je hořké a s bublinkama. Občas zkusím upít z mužovy sklenice, abych se ujistila, že mi stále nechutná, ani po vepřoknedlozelu. V hospodě si dám neperlivku, někdy ji míchám s džusem.
Nedávno jsem byla otestovat novou hospůdku u nového pivovaru (možná bude Ivu zajímat, že to bylo ve Cvikově 🙂 ), všichni si samozřejmě poručili pivo, já jsem váhala, co bych tak, až mi servírka nabídla mošty. Zvolila jsem švestkový a byl vynikající !!!!! Jinak hospůdka příjemná, jídlo moc dobré, výběr tak akorát, kéž by jim to vydrželo !
no, mám pocit, že těch, co o sobě tvrdí, že pivo nepijí, je tady naprostá většina, ne minorita 🙂
hančo, jaká pěkná hospůdka u cvikova?
Nedávno tam otevřeli po letech pivovar a u něj je restaurace Sladovna. Mají v nabídce tradiční česká jídla – králíka, kachýnku, srnčí. Mně tam opravdu chutnalo a navíc ten božský švestkový mošt! 🙂
Podívat se můžeš tady :
http://www.pivovar.cvikov.cz
Pardon, správně je to takto :
http://www.pivovarcvikov.cz/
Jedno pivo k obědu, jedno k večeři. Značky s malým a ještě menším obsahem alkoholu (pivaři by se nad tou „kvalitou“ ošklíbali), ale nealkoholická piva, to ne. Do hospody nechodím, na koupališti 3 až 4 kousky. Ty musí být v kelímku, ve sklenici ne!
Ale trošku bych si dovolil uhnout od hlavního tématu:
Já si pivo nechladím. Před lety, když jsem měl chřipku, jsem si řekl, že studené nápoje ne. A ono mi zachutnalo teplé, tedy nevychlazené pivo! Co říkáte na správnou teplotu piva?
Víte, co to bylo ohřívátko? Nevím, jestli to někde mají ještě dnes. Vždycky si vzpomenu na jednoho pána, který si poručil do piva 2, slovy dvě ohřívátka.
Takže už úplně OT: byl to ing Vilém Gajdušek http://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Gajdu%C5%A1ek
Býval štamgastem restaurace U Rady, ale tohle prý udělal někde ve výletní restauraci. Ostravskou restauraci U Rady měl v oblibě i skladatel Paul Hindemith.
http://www.krasnaostrava.cz/legendarni-hospoda-u-rady-oslavi-100-let-stamgastem-byl-i-svetovy-skladatel-paul-hindemith/
O mně se celkem ví, že pivo piju – asi právě proto, že neřídím. Přesně vzato doma ho piju úplně minimálně, jen k těm jídlům, co po něm vyloženě volají, ale v hospodě si ho dávám. Na výletech nic jiného tak nehasí žízeň – limonády jsou sladké a voda je… prostě jenom voda.
Když jsem po embolii nemohla alkohol, bylo to dost zoufalý. Nealko pivo se dá vypít maximálně jedno, druhý už jsem do sebe nedostala a žízeň jsem ještě měla. Colu a limonády nepiju, je na mne sladký. Vodu mi všude nedají… Nakonec jsem se ze zoufalství naučila pít kofolu, přijde mi trochu míň lepivá.
Doma a v práci piju čaj, ve velkým. Proti vodě nic nemám, ale nedokážu jí vypít moc. Jo a rádlery všeho druhu mi nechutnají 🙂
Nevím, kolik mám času, tak bez čtení diskuse rovnou reaguji. Piju pivo, hlavně po jídlech jako vepřo knedlo zelo, ale i jindy. Ne moc často, protože si ho zapomínám koupit a MLP pivo nepije, takže se kupuje jen pro mne. Pivo s ovocnou příchutí jsem od pohledu a vyprávění znala a odmítala ochutnat. Až na Křivonosce jsem ochutnala, z velké kolující lahve. Asi staropramen rozhodně to bylo s citronem. A ono mi to chutnalo. Zapamatovala jsem si to, ale ještě nějaký čas jsem nekupovala. Nejradši mám právě příchuť grep, nebo hořký pomeranč. Taky potřebuju, aby to nebylo moc sladké. Hodně mi vadí, že zmizely malé lahve a jsou jen plechovky, nebo velké dvoulitrovky. Tedy aspoň u nás v krámu na rohu. Nemám ráda plechovky. Tato skutečnost mi prudce snížila spotřebu. MLP se naučil na Cider. Původně jsme kupovali Mad Apple, ale nějak zkrachoval, či co. Pak jsme dlouho testovali, ale všechny nám přišly moc sladké. Nakonec jsme akceptovali Somersby, přestože je moc sladký. Nějak jsme si zvykli. Manžel oije hlavně ochucené minerálky, já spíš čaje a vodu se šťávou. Limonády sem tam, prostě to sladěj moc a já se tim nenapiju.
Loni ve Švýcarsku jsme objevili schorle, moc nám chutnalo (je to v podstatě jablečný nebo jiný džus smíchaný s perlivou vodou). Pak jsme zjistili, že to dělá mattonka. Ale není to ono! Je to co? Správně, přeslazený….
No, pivo piju minimálně a letos v létě jsem přišla docela na chuť těm ovocným pivům, ale zase jen tak u grilování nebo podobně.
Jsem vinař, denně končím den skleničkou či dvěma vína. Na tvrdej mne příliš neužije, takhle ještě nějakej ten koktejl, to jo
V restauracích mi fakt vadí cena kohoutkové vody, proboha, na kolik si ten litr mohou asi tak počítat! Naše prostřední vnučka většinou chtívá k pití jen obyčejnou vodu, takže mám bohaté zkušenosti, protože jak rády holky někam chodí aspoň na pizzu
Dneska se cítím vyřazena z kolektivu 😀 Nepiju pivo, protože je hořké, nemám ráda hořkou chuť a to ani v toniku. Nepiju ani jakýkoliv jiný alkohol. Mám pravděpodobně na alkohol alergii, jak tvrdí moje švagrová – lékařka. Po vypití čehokoliv alkoholického mám pocit, že se mi něco sevře v krku a že nemůžu dýchat. A tak mi synové k různým příležitostem kupují bezalkoholové víno. Je k dostání bílé, červené i šampáňo. A to mi chutná. Jinak mám ráda mattonku perlivou. Je zajímavé, že nemůžu pít ani obyčejnou vodu, tlačí mě v žaludku. Když tu samou vodu proženu sodastreamem, nevadí mi. Myslela jsem, že jsem jen zpovykaná, ale stěžuje si na totéž i starší syn. No nejsem ňáká divná? (chuckle)
Nejsi sama, já také nemám ráda, nebo spíš nemůžu neperlivou. Sodastream je dobrý, protože si dáš bublinek kolik chceš.
Že jo, bez bublinek to spadne do břicha jako kámen
Jojo, bublinky nadlehčují 🙂 . Ale pak bohužel stoupají nahoru – a jak klepou zespod na jícen, strašně mi to vadí 🙁 . Platí to hlavně pro bublinky pivní a limonádovopivní (limonádové, kofolové a minerálkové ujdou.
Já jsem kofolová a vodní (vodu si barvím šťávou, jen tak kvůli barvě, aby to nebylo sladké).
V Norsku pivo nepiji nikdy, v Česku při posezení s kamarády ano. Co se týče těch takypiv, jsem zajedno s Martinem a nemám chuť ani ochutnat.
Překvapuje mě a trochu i pobuřuje, že karafa vody stojí v Česku 20 kč, jak někdo psal. Tady v Norsku je karafa vody první, co dostanete v restauraci na stůl a je průběžně dolévána. Možná je nějaké promile zakalkulováno v ceně jídla, nevím, ale rozhodně nehamoní dvacet korun za otočení kohoutkem! Námitka českých hospodských, že se jim zvýší spotřeba vody a tudíž to musí zaplatit zákazník, je nehorázná. Voda má být zakalkulována v provozních nákladech. I pan podnikatel by měl sakra nějakej ten peníz utrousit.
No tak já opravdu nejsem abstinent (i když doufám, že alkoholik taky ne) – v našem kraji být absolutním abstinentem je dost těžké 😉 . Mám ráda dobré víno (a že teď vína bývají dobrá), a taky mám ráda dobré pivo, ale taky mám ráda sebe a vím, kdy je dost, aby mi na druhý den nebylo zle (takže dvě piva a dost). Pivo si většinou dávám jedenáctku řezák – v naší hospodě Krušovice.
Na druhou stranu mi vůbec nevadí být za řidičku u alkoholových dýchánků – jsem tak nějak otrlá a nevadí mi poslouchat řeči už notně rozveselených spolustolovníků (což by Jenda nesnesl). V těchto případech si dávám nealkoholické pivo a prokládám kofolou (já jsem totiž notorický piják – furt musím něco popíjet a toho nealkoholického dvakrát tolik (chuckle) ).
Ovocná piva mne neuráží, ale ani nenadchnou – sama si je neporučím, ale dávám se je v létě s Terkou, protože ona jiná nepije a půl litr taky nevypije, tak se dělíme.
Jinak – pokud jedu na kole, tak si pivo nemohu dát – ztuhnou mi po něm kolena a pak je jízda pro mne horor. Zajímavé, že po víně se mi tak neděje (chuckle) .
Hmmm, ještě nikdy jsem nezkoušela pít víno (ani střik) při jízdě na kole. Mě vůbec nenapadlo, že by to šlo 😀 možná proto, že ve víně je „málo vody“. Když je hodně horko, objednám si půllitr piva a půllitr vody a než jedeme dál, bez problémů vysosám oboje a někam pod kůži se mi to vejde 😀
Asi jsem velbloud ?
😀
Těžko. Záda máš rovná 😀 .
Jsem pivař 🙂 Odevždycky a odjakživa. Jako správný rakovničák 🙂
Nějak to patřilo ke kytaře, ke kolu, i k dobrému posezení v zahrádce. Rakovnický bakalář, Krušovice, Hradecký Votrok, Bělečský car … kde je těm malým pivovarům konec. Pod těmi názvy se dnes prodává ledacos. Škoda, hradecký kvasničák byl skvělý (a zákeřný :/ ), dnes je místo pivovaru ouřad :/
Pivo je pro mě pořád skvělý ionťák při dlouhých jízdách na kole i dobré pití do horkého dne při práci na zahradě. Z toho vyplývá, že ten alkohol mi tam překáží. Takže Birell 🙂 Kdysi existovala nějaká sedmička, ale ta bývala na šachtách a dnes se asi neprodává?
A protože obecně nerada sladké, mám v sobě na všechny ty „radlery“ blok. Připadá mi, že kromě sacharidů z piva piju i sacharidy z limonády, takže vlastně dvakrát 🙂 Můžu číst nálepku shora dolů a zase nazpátek, je to iracionální … prostě ne! Limonádu nee.
😀
Sedmičku mě učili pít na brigádě v cihelně, tam se fasovala 🙂
Já ti někde četla, že ji v létě snad někdo vařil – právě pro cyklisty.
Ovocná takypiva úplně nenávidím. Mě to připadá jako kdyby někdo slil něco co mu zbylo. Teď, o vánocích, když jsem měla virózu, tak jsem pila jen Birrel. Čaj jsem nemohla pít.
stačí tomu neříkat ovocné pivo…já to mám jako nahořklou limonádu a moc dobře si pamatuju,jak jsem se ksichtila na Němce, když si míchali pivo se Sprajtem a říkala si,že jsou čuňata…trvalo několik let, než jsem to ochutnala a musela konstatovat,že jsme to čekala mnohem horší…
myslíš Amaru ?
😀
Na pivo jsme chodili na vejšce, ale nikdy mi nějak zvlášť nechutnalo. A teď i kdybych na něj měla chuť si ho dát nemůžu, obsah cukru v půl litru je stejný, jaký můžu mít na oběd. Takže jasná volba – buď pivo a hlad nebo jídlo bez piva 😉
Mně pivo prostě nechutná a navíc po něm usínám. Takže mám ráda nealko pivo- nejradši polotmavé- a z ovocných grepový Zlatopramen a švestkový Bernard, ale to jen v létě. Zato víno můžu kdykoli, na ročním období nefrčí 🙂
četla jsem kdes, že usínání po pivu má na svědomí lupulin (chmelový pyl). Prý se to srovná po třetím pivu – to povzbuzující účinek požitého alkoholu přebije tlumící účinek lupulinu.
Jo, onehdy jsem to sem psala (a předtím už mockrát) 😀 – byla to citace oblíbeného pedagoga, který nás učil Hygienu vegetabilií. 😉
A protože jsem při poslední citaci tohoto pána stručně popsala svůj vztah k pivu, pro dnešek se zdržím komentářů, leda kdyby došla řeč na jídlo, to pak jo. 😉
promiň Aido, nechtěla jsem ti upřít autorství, to jen má paměť funguje selektivně – utkví mi fakta, ale ne okolnosti. Už se mi stalo, že jsem muži vyprávěla cos, co mě zaujalo – zhnuseně se na mě podíval a pravil „to jsem ti říkal předevčírem já!“ 😀
Klid, to není moje autorství, jen citace.
Jo a něco podobného se mi taky stává, celkem často. 😉
Já to shrnu,citaci jsem zapomněla nebo nečetla a ani ji nemohu ověřit neb k třetímu pivu jsem se ještě nikdy nedostala. :)) Pivo mám ráda ale nejvíc v létě když je horko a max. dvě. Mám ráda Plzeň a v zahraničí Amstel.
Niekedy som chodievala s teraz už EX-manželom na pivo. Zvládla som vypiť (pomaly) tak 2 poháre a dosť, najradšej som mala tzv. rezané pivo, to je naspodu čierne, navrchu biele a nesmie sa to pomiešať.
Raz ma kamoška nahovorila, aby som ochutnala pivo s malinovým sirupom. Prvý a zároveň posledný raz. Pivo má byť pivo a nie malinovka. Preto som ani neochutnala pivá z ovocia.
Na záver perlička. Keď sme boli s mojim vtedy ešte manželom v Čiernej Hore, pivo v reštaurácii stálo 1,50 DM (Euro ešte nebolo) a 7 decka bublinkatej minerálky domácej produkcie 6 DM. Tak čo sme mali piť ??? 🙁
Erdingera mají u nás v Jablonci ve sportovním centru Břízky. Squash + 3 Erdingery patřilo k našemu pravidelnému rituálu (pravidelný byl, dokud jsem neodjel do Olomouce, teď spíš nepravidelný).
Já to mám tak, že nealko pivo mi nechutná, nechutná mi žádná varianta, pro mě to je jak když někdo do neumyté sklenice nalije vodu. Asi nejhorším momentem je si po několika klasických pivech dát nealkoholické…
Piva piji spíš při společenské příležitosti, nikdy bych si nedal pivo doma jen tak, pro mě má trochu společenský aspekt. Občas s kamarády děláme i nějaké ochutnávání něčeho co neznáme, v tom má pivo obrovskou výhodu, je ho neskutečné množství druhů.
Tak konečně vím, odkud jsi 😉 , stejně jako já – Severočech přesazený na Hanou. Jen jsem tady asi dýl, pro mě „u nás“ už je Přerov….
Tak je to, pracující v Olomouci, ale furt to mám v hlavě jako když odjíždím na brigádu. Úplně jsem se s místem nezžil, je to pro mě víc exotika než realita 😀
Tenhle článek bych mohla podepsat jen s tím rozdílem, že díky dětem jsem se v obchodech přestala jakkoli žinýrovat. Tudíž je běžná věc, že ke kase přijede v pytlíku půlka ožraného rohlíku a prázdná flaška od vody 😀 Je pravda, že načatý balíček šunky, nebo sýra jsem k namarkování ještě nikdy nedávala. Mám co dohánět!
Za mého pobytu v Mnichově jsem si ale „užívala“, co by Češka nepijící pivo. Nechutná mi. Za to ale miluju víno a za dobrým bych šla světa kraj. Z alkoholu „tvrdého“ je pro mě nejoblíbenějším nápojem gin s tonikem, přičemž nejoblíbenějším je Hendrick’s gin. Už jenom jejich internetové stánky jsou zážitkem http://www.hendricksgin.com/. Tento se nepije s citónem, nýbrž s plátkem okurky. Samotný „tvrdý“ pak nepiju vůbec. Ale zpět k pivu. Za mého pobytu v Bvorsku jsem objevila citrónové pivo. Jmenuje se to Weisser Russe a je to světlé pivo půl na půl s citronovou limonádou. Tady to dělá Staropramen. Ale díky tomu, že o bublinky v nápojích nestojím, je to většinou jen letní venkovní záložitost. Ono taky sedět v Biergarten o limonádě není to pravé….
Já to mám jako Dede. Co jsem nezaplatila, to prostě neotevřu. Nedokážu to a ani nemám potřebu s tím nějak začínat. A naučila jsem na to i děti: dostneš, až zaplatím. Prostě krkavčí matka. Maximálně to nechám projet kasou první. Problém byl, dokud byli menší a viděli, že tamhleten chlapeček může. No on může, ty ne. Nakonec to pochopili a ani nepamatuji, kdy naposled něco vyžadovali ještě v prostoru obchodu. Vyloženě scény mi v tomhle udělali možná každý jednou. Myslela jsem, že to bude těžší (s těmi dětmi, co to smějí, na dohled), ale kupodivu to prošlo v pohodě. Mám hodné děti 🙂
Máš. Já taky. Ani je to nenapadne, pokud nejde o točenou zmrzlinu, tak si to dokonce odnesou domů (nebo na nějaké místo, kde se dá k tomu sednout, když to máme domů daleko).
Horší bylo, když se v nich jednou probudily pedagogické geny. Vrhli se na jednoho takového chlapečka (naštěstí jen slovně) a vysvětlili mu, že to ještě není jeho. Byl z nich tak šokovaný, že to nechtěl ani za pokladnou 🙂 . Povedlo se mi je odvést dřív, než se otec toho chlapečka vzpamatoval a zareagoval 😀 .
Ahoj Dede. Jako domácí konverzační alkohol pivo nepiji, raději dobré víno. A do hospod za účelem konverzačního pití nechodím. A na žízeň taky pivo ne. Obvykle vodu a v restauraci točenou kofolu pokud ji mají a oni ji už vesměs mají. Většinově ale tomu alkoholu taky moc nedám, z podobných důvodů jako ty, člověk nikdy neví kdy bude muset za volant a při práci bych si tím tedy také moc nepomohl. Hrůza, já jsem vlastně hrozně nudný patron! 😀 Zkusím ale ta nealkoholická ovocná piva, dám na tebe. 🙂 Malé lahve balených vod nekupuji, považuji to za vyhozené peníze za nesmysl.
Alasdaire, ony jsou možná alkoholická (pokud nejsou oboje), tak vybírej opatrně. 🙂
Jinak – piju pivo i víno, občas mám chuť na to, občas na to. Ale – nejsem klasickej pivař, takže když pivo, tak divný. Tím pádem je pivo s ovocím to pravý pro mě!
Poprvé jsem ho potkala v Německu, byla to verze „hutný černý pivo, který nebylo polívka jen proto, že se k němu neservírovala lžíce + jahodová šťáva, tedy takový to koncentrovaný z jahodový zavařeniny, aspoň to tak vypadalo + ty zavařený jahody“ (aha, takže lžička byla). Bylo to sladké a překvapivě skvělé. Tudíž jsem po radlerech skočila nadšeně a mám je ráda.
Včera mě furt žraly spamy, tak jsem zvědavá, jestli jim chutnám ještě dnes…
Ahoj Ioan. Já dám pozor, kdyby byla alkoholická, tak holt nic. „Divná“ piva bych neměl problém ale okusit, to tvoje německé zní zajímavě.
Holt máš smůlu řidičů. (Jsem šťastný neřidič a doufám, že ještě chvilku budu.)
Bylo to asi nějaká krajová specialita, protože potom jsem ho už nikdy nikde neviděla. Bohužel si nepamatuju, jak se jmenovalo. Stejně jako to výborný víno, který mi donesl ten italský hostinský jinde v Německu – objednali jsme si brambory pečený v alobalu a k tomu nějakou myslím rybu, můj tehdejší objednal láhev nějakého dobrého vína. Jelikož studoval chvíli i v Itálii, mluvil s hostinským italsky, a jelikož jsme spolu mluvili latinsky, měl hostinský zábavný dojem, že potkal skorokrajany. Načež prohlásil něco jako že to Mondavi(? nevím, nepamatuju se ?) si objednávají všichni, ale že pro speciální návštěvy má speciální víno. Ti zdejší němečtí barbaři by ho neocenili, ale my… Signorina posečká? Na účet podniku, na účet podniku! Signorina posečkala a mezitím se kochala geniální bramborou (rozkrojená, vložený kousek másla a bylinky, zaalobalovaná, upečená v troubě – slast!). Ital přitančil na svých kratičkých nožkách (byl to fakt zjevem i projevem typickej hostinskej, výbornej člověk), nad ozástěrovaným bříškem držel tác s bohatýrsky naplněnou skleničkou. Signorina ochutnala, signorina pochválila. Ital se rozzářil: Tu capisci vina, tu capisci vina!
Rád věřím, brambory na tenhle způsob si někdy dělávám. A vinařská příhoda moc pěkná, padnout do oka hostinskému se vždycky vyplatí. 🙂
Vysvětloval nám, že taková brambora musí být tak velká, aby stačila jednomu člověku jedna. Že z těch malých se to dělat nedá. (To pro inspiraci.)
Jo – padnout do oka hostinskému se vyplatí. Kdybych to uměla i na požádání, bylo by to supr, ale mně se to obvykle povede, aniž jsem co zamýšlela, a pak jsem strašně překvapená. 😀
To tak bývá, mně se to také povedlo vždycky když jsem to nečekal. Ono to ale mívá různé zvraty. Jednou před lety jsem takhle například dostal od paní či slečny hostinské ke kávě báječný koláček a k tomu zářivý úsměv, a pán u vedlejšího stolu nic z toho, ačkoli měl také kávu. Jenže po chvíli přišla posadila se ke mně moje tehdejší a bylo po úsměvu. Kdby mohla tak mi ten koláček asi zase vezme, ale já už ho stačil vdechnout. 🙂
(rofl) (rofl) (rofl)
Povedené!!!
Taky se mi povedlo. Byly jsme s kamarádkou na pizze a číšník s náma tak hezky flirtoval. Dokud se nedostal k bodu „vy máte ale pěknýho pejska“. (Výhoda toho, když máš psa. Pochválit tebe je takový trapný a jeden neví, jestli za to nedostane facku, pochválit ti psa je sázka na jistotu.) Prý, jak se jmenuje? Penelopka, povídám. To je ale hezký jméno, říká číšník. Já za to nemůžu, pravím pravdomluvně, to jí vymyslely děti.
A přestala jsem pro něj existovat dřív, než jsem měla šanci dodat, že to byly děti mýho kamaráda a jeho ženy – ty, který Penušku našly. 😀
😀 😀 Taky dobré! Jsi ty ale smolařka, mohla sis udělat známost v pohostinství. 😀 😀
Já ač rodilý Plzeňák se musím přiznat, že pivo mě nikdy nechutnalo.
Ovšem časem jsem pochopila, že malá sklenička 12 stupňového piva po nedělním obědě není na škodu. A chutná mi i pšeničný Fenix. Ale pivo piju opravdu sporadicky.
Nealkoholické pivo jsem jeden čas pila , hlavně v létě, a nejlepší je opravdu Litovel černý citron. Není sladký, je spíše do hořka.
Teď mě tu pravověrní pivaři asi ukamenují, ale musím konstatovat, že nejvíc mě chutnala italská piva. Jejich Peroni a Moretti mi opravdu chutnala.
A také je hezký zvyk Italů dávat velkou láhev minerálky k jídlu. Tolik neochucené minerálky jsem jindy a jinde nevypila.
Míša
Pivo by mi v zásade aj celkom chutilo, ale strašne (ale fakt strašne) ma uspáva. So sesternicou sme zvykli chodievať po práci na debatnú hodinku-dve „na pivo“ (čapovaná desiatka) u nás k zimáku, čašníčky si nás zaradili ako sestry (pri povrchnom pohľade sa asi aj trochu podobáme, obe sme špinavé blond s brýlkami, ale tým asi všetka podobnosť aj končí). Ja som sa spočiatku snažila s ňou s tým pivom držať krok, ale v polovici pollitra som usínala uprostred vety. Tak som potom prešla na obrátené vínne striky (viac sódy ako vína) a tie znášam podstatne lepšie. Ďalej sme tomu hovorili že „na pivo“, ale ona si dávala to svoje točené a ja ten svoj vypláchnutý vínny sud 🙂 . Tradícia už nanešťastie zanikla, sesternica – zradkyňa sa presunula s priateľom na dedinu, do rodinného domu so záhradou a 2 psami, čo jej nepokryte závidím a pri každej príležitosti jej to vykrikujem (chuckle) .
Ani tie ovocné pivá ma moc nechytili. Tiež vlastne skoro nepijem kvôli šoférovaniu a robote, keď bola mamina chorá, musela som byť stále v pohotovosti a teraz to vyzerá, že sa mi začína rozpadať aj tata, takže nastáva to isté v bledomodrom, lietanie po doktoroch. Navyše, vypozorovala som, že akonáhle si dám čokoľvek s obsahom alkoholu, duševná práca je u mňa prakticky vylúčená, neviem sa viac na nič poriadne sústrediť a myšlienky nadobudnú vlastný, obvykle úplne neužitočný smer. Preto keď mám ešte po práci alebo cez víkend povinnosti a musím niečo na termín odovzdať, už viem že si nemôžem dať ani ten strik. Skoro-abstinent z donútenia, no… (doh)
obyčejnej Birrel nee, nechutná mi, nealkopivo jako takový,je pro mne Bernard, z ovocných preferuju zázvorový Birrel, správně vychlazený je výborný, pak Litovel- černý citron (má i alko verzi)a švestkový Bernard. Birrel pomelo -grep, mají na Slovensku, tady jsem ho taky Dede ještě neviděla. Ale Radler růžový grep je taky moc dobrej… 😛
Zázvorový Birrel mám rád, ale působí na mě velmi povzbuzující účinkem. Mnohem silněji než čaj nebo káva.
Piju pivo. Nepiju ovocné pivo. Piju nealko pivo – Hřívnatec ještě nemá řidičák (ale už brzo mít bude :))
Před osmnácti lety jsem málem způsobila hromadný infarkt sestřiček v porodnici na Bulovce, protože mi švagr přinesl basu piva. Bylo nealko, ale to sestřičky na první pohled neodhalily, šokovala je ta basa 🙂
V restauraci k jídlu nejraději piju vodu a asertivně se snažím, aby mi přinesli za nějakou symbolickou částku „kohoutkovou“. Tam, kde kohoutkovou nemají oceněnou (bývá to tak 20,- za karafu) a ochotně mi ji přinesou, zvyšuji spropitné i o více než tu dvacku.
Dvacka za džbán kohoutkové mi nevadila ve chvíli, kdy v ní byl na plátky nakrájený citrón, to jsem měla dojem, že fakt se někdo snaží. Jinak mi dvacka za trochu vody přijde dost, ale furt lepší, než ta voda balená v malých lahvích.
Já pivo běžně nepiju, i když nejsem žádný abstinent, ale v zásadě proti pivu nic nemám. Uznávám, že když je potřeba pořádně se napít například na takovou kachničku/husičku nebo vepřo, tak to prostě chce pivo.
Jsem zvědavá a tak když jsem jako mladší hodně cestovala po Evropě a občas i někam mimo, tak jsem všude ochutnávala, mimo jiné i pivo. Ze všeho možného, dobrého i méně dobrého, zvláštního i pro nás Čechy běžného, mi zachutnala některá belgická piva (není divu, jsou proslulá a výběr je takový, že si snad musí vybrat každý), třeba tzv. bílé pivo wittbier/biere blanche (pšeničné, ňam ňam) podávané samotné i s citronem, některá silná tmavá kláštěrní piva a pak především višňové pivo, třeba Echte Kriek nebo Mort Subite Kriek (tento název, který znamená „náhlá smrt“, mě fascinuje). Když se ale potřebuji skutečně napít piva, vracím se vždycky k naprosté staré české klasice plzeňskému Prazdroji nebo budějovickému Budvaru, přičemž Budvar mi chutná víc, protože je méně hořký. Nealko pivo nepiju, když řídím, dám si minerálku.
Ostatně minerálka je mým nejčastějším nápojem doma i na cestách, téměř mým výhradním nápojem. Poté, co jsem vyzkoušela různé, jsem definitivně zakotvila taktéž u české klasiky – Mattoni perlivá, neochucená.
Limonády nepiju vůbec.
Drahá balená voda v malých lahvičkách mě pochopitelně štve, ale co nadělám. Nemám ráda kohoutkovou vodu, je pro mě mdlá, protože prostě není perlivá, a já ráda jen pořádně perlivou. Zase tak často si ji nekupuji, tak mě to nepoloží. Holt, každá sranda něco stojí. Levnější asi nebude :-).
Už nějakou dobu přemýšlím o sodastreamu (jde v tom snad dělat i neochucená?), tak možná do nového bytu. Kdysi jsme samozřejmě doma dělávali sodovku, takovou tu skleněnou láhev opletenou kovovou síťkou mám ještě někde ve sklepě. Jako dítě jsem věčně chodila pro bombičky.
to víš, že v tom jde i neochucená jen bublinková..a pokud máš doma starou sifonovou lahev, tak ti ji opraví v Sifosu v Chrasti u Chrudimi..a bude zase spoustu let sloužit….
Lenže u nás už do tých starých sódových fliaš prestali predávať bombičky. Preto napríklad aj tatko, inak stará konzerva, bol nútený prejsť na sodastream, ale chváli si to. Neochutená bublinková voda je tam základ, tie sirupy sa aj tak musia pridať až do hotových bubliniek (vyslovene tam upozorňujú v návode, že sa nesmie sýtiť už sladký roztok, mohlo by to mať nepredvídateľné následky (wait) ).
sifos je dodává kamkoli…jak do sodovky tak do šlehačky…