Deset kilometrů na sever od Prostějova narušuje nekonečnou rovinu kopeček, který pro tvar svého hřebene ve tvaru kosiště získal jméno Velký Kosíř a v místním nářečí získal velmi sebevědomý název „Hanácké Mont Blanc“. Se svými 442 metry to sice není zrovna velehora, ale výhled nabízí na svou výšku opravdu nevídaný a okolí má také velmi malebné.
Celý „masiv“ Velkého Kosíře a všechny zajímavé body v jeho blízkosti propojuje naučná stezka Velký Kosíř o celkové délce 19 kilometrů. Záleží na chuti, času a fyzické zdatnosti (opravdu to není náročný terén a cesty jsou sjízdné i na kole) každého jedince, jestli ji projde celou. V následujícím článku si projdeme osmikilometrový úsek propojující lokální centra „Podkosířska“.
Výlet začneme v hanácké obci s překvapivým názvem Čechy pod Kosířem, kam jezdí autobus z Prostějova každou hodinu, případně tam jezdí několik autobusů z Olomouce. Začneme na zastávce Čechy pod Kosířem, pošta, a před výstupem na Kosíř si projdeme samotnou obec. Vesnička totiž může nabídnout opravdu mnoho. Už u zastávky si můžeme všimnout, že je to velmi pěkná obec s typickou hanáckou architekturou a prostornou návsí, která zde je pojmenována jako náměstí Svobody. Tím, že se rozkládá po úbočí Kosíře, tak má vesnička trochu šplhavý charakter a to jí, oproti jiným placatým hanáckým obcím, také dává navrch.
Na náměstí Svobody nás čeká další zajímavost. Čechy mají dvě muzea. „Hasičské“ a „Kočárů“. Muzeum kočárů Josefkol je dokonce největší sbírkou ve střední Evropě a každý rok v létě své kočáry předvádí na historických hrách v místní zámecké zahradě.
Tím se dostáváme k další zajímavosti. Na konci náměstí, za silničním téčkem je zámek Čechy pod Kosířem s rozsáhlou zámeckou zahradou. Zahrada je volně přístupná a v zámku je pamětní síň Josefa Mánesa, malíře, který tento zámek často navštěvoval. První zmínky o zámku pochází až z 11. století. Součástí zámecké zahrady je kromě dvou rybníčků i 15 metrů vysoká rozhledna ze 40. let 19. století, která je již bohužel neudržovaná a nepřístupná.
Zámecká zahrada o výměře 21 hektarů nenutí návštěvníky k pohybu jen po vymezených stezkách, takže je ideálním místem k odpočinku, piknikům nebo procházkám ve stínu místních vzrostlých listnáčů. Zvláště na podzim musí být zahrada obzvlášť nádherná.
Po prohlídce zámecké zahrady a zámku můžeme pokračovat dál k vrcholu Kosíře. Vydáme se v pohledu od zámecké brány doprava nahoru kolem kostela svatého Jana Křtitele, který také stojí za nahlédnutí, na křižovatku, kde začíná žlutá turistická značka. Odbočíme vpravo a následujeme ji k dalšímu rozcestí. Cestou se můžeme občerstvit v místním venkovním občerstvení, kde za dobré ceny nabízí nadstandartní porce (třeba flákoty tlačenky, že má jeden člověk problém to sníst :)).
U rozcestí se již napojíme na výše zmíněnou naučnou stezku Velký Kosíř, a odbočíme vlevo do prvního výrazného hanáckého kopce. Je to klasická lesní cesty, místy trochu vymletá pokud před tím pršelo, ale celkově pohodlná, široká a stoupání by nemělo dělat nikomu problém.
Když po necelém kilometru stoupání vysupíte k dalekému toužebnému obzoru, světla na konci zeleného tunelu, tak stanete na hřebeni hanáckého Mont Blancu a očekáváte už minimálně vysokohorské dřeviny, ale ono tam je… pole 😀 (No to by nebyla Haná, aby neměla pole i na svém Mont Blanc). Pole má podle tabulky naučné stezky bohatou historii, patří pod statek Gabrielov z dob Františka Josefa II. (název Gabrielov je po princezně ze Schwarzenberku: Gabriele Silva Tarouc, manželce majitele panství), dnes ze statku jsou jen ruiny.
Žlutá značka odbočuje vpravo podél lesa k vrcholu, pokud však půjdete rovně do pole směrem k zelenému ostrůvku uprostřed obilí, tak objevíte pietní místo bývalého statku s lavičkami, malým rybníčkem, bývalým ovocným sadem a kousky zdí celého stavení, které dříve bylo zámeckým statkem patřícím pod bývalý zámek. Od 24.5. 1945 byl dozorem nad statkem pověřen národní komisař a statek postupně zanikl.
Pokračujeme pak dále po žluté značce mírným stoupáním, přejdeme cyklostezku a před námi na obzoru se objeví nová krásná rozhledna Velký Kosíř na vrcholu stejnojmenné hory. Architektonický majstrštyk má ve spodním patře za „hobitím vstupem“ návštěvní místnost, kde se prodává vstupné a jsou zde k vidění informace o celé stavbě z roku 2013. Po zaplacení vstupného 20 kč stoupáme dřevěným schodištěm vonícím novotou, kde na každém schodu jsou jména lidí i obcí, které přispěly na stavbu.
Z vrcholu se otevírá kruhový rozhled na půlku Moravy. Za ideální viditelnosti můžeme vidět Králický Sněžník, Praděd, Hostýn a dokonce i Lysou Horu v Beskydech, nemluvě o úrodné Hané se svými středisky Olomouc, Prostějov a Litovel. Na severu z roviny vyčnívá druhý vyšší hanácký kopec Bradlo. Je třeba upozornit, že vzhledem k tomu, že v širém okolí není vyššího bodu, tak na rozhledně dost fouká.
Od rozhledny se vydáme průsekem jako bychom po příchodu k rozhledně šli rovně. Postupně klesáme lesem do údolí potoka Deštná. Cesta není moc dobře značená, ale všechny cesty dolů jsou správné. Po čase dojdeme k asfaltové cyklostezce, až dojdeme na okraj vesničky Slatinky, kde je jejich kombinace hasičské nádržky a koupaliště. Místní mládež tím nepohrdne a určitě jsou na svou stavbu hrdí.
Na první křižovatce, kterou potkáme, nás naučná stezka vede ostře vlevo podél domků nahoru. Pozor potom na lehce schovanou odbočku doprava nahoře za parkovištěm mezi domky do polí. Naučná stezka nás vede mezi poli a sady k nevýraznému vrcholu Malého Kosíře. Vrchol poznáme podle kříže pod břízou. Výhled odsud není tak bohatý jako z „velkého bratra“, ale pohled na tamní úrodnou zemi, medem a strdím oplývající, má také něco do sebe.
Z Malého Kosíře nás naučná stezka svede do lázeňské obce Slatinice. Mezi domy nás dovede k rozcestí se žlutou značkou. Opustíme naučnou stezku a vydáme se po žluté značce směrem k železniční zastávce, vzdálené ještě 1,5km, tedy musíme projít obec napříč.
První, na co narazíme, jsou lázně, s udržovaným lázeňským parkem i lázeňským dvorem. Podle stránek se místní prameny používají na léčbu pohybového ústrojí, nemocí nervových, kožních a onkologických. Léčivý pramen je přímo ve středu parku. I mimo lázeňský park je ves velmi pěkná a klidná. Atmosféru by jim mohly závidět i jihočeské vesničky. Prostorné návsi vévodí obrovský kostel Nanebevzetí Panny Marie, na okraji je hostinec a muzeum veteránů. Velmi se mi líbí, jak kolem silnice je široký pás zeleně, a pak teprve začínají domy. Díky tomu je celý prostor krásně vzdušný a příjemný.
Žlutá pak odbočuje vpravo k nádraží, kolem obecního úřadu sídlícím v Lichtenštejnském dvoře (také pěkná stavba) a naproti mineme boží muka. Čím dál jdeme, tím více řídne zástavba a najednou jsme uprostřed pole u přejezdu na konci obce. Vedle přejezdu je železniční zastávka. Pohledem na nekonečné lány polí ukončujeme návštěvu a vracíme se motoráčkem do Prostějova, Litovle nebo Olomouce.
Délka trasy: 8,4 km
Náročnost: Nízká, krátké prudší stoupání na Velký Kosíř
Druh turistiky: Vhodné pro pěší i cyklisty na horských kolech. Na trekovém kole je lepší objet počáteční stoupání.
Stoupání: 229 výškových metrů
Klesání: 267 výškových metrů
Nejvyšší bod: Velký Kosíř 442 m. n. m.
Možnosti občerstvení: Čechy pod Kosířem, rozhledna Velký Kosíř (pár maličkostí), Slatinice
Související weby:
Čechy pod Kosířem: http://www.cechypk.cz/
Zámek Čechy pod Kosířem: http://www.zamekcechy.cz/
Muzeum kočárů Čechy pod Kosířem: http://www.historickekocary.cz/
Hasičské muzeum Čechy pod Kosířem: http://www.cechypk.cz/kultura-a-sport/hasicske-muzeum
Rozhledna Velký Kosíř: http://www.kosir.cz/
Slatinice: http://www.slatinice.webzdarma.cz/ a oficiální http://www.slatinice.com
Lázně Slatinice: http://www.lazneslatinice.cz/
[slickr-flickr tag=“Kosir“ type=“gallery“]
Díky za bezva putování. Znám to tam slušně a taky tam určitě ještě někdy vyrazím.
To je tak hezky napsané, že i když jsme tam už byli, tak se tam letos, až bude zase aspoň trochu teplo, zase vypravíme!!
Arince přeju k narozkám i nadále takovou super paničku a bezva psí partnerku!! A s tou jugulárou – jestli ty jí, Dede, nedáváš občas číst Terryho Pratchetta – takové Carpe jugulum ji klidně mohlo inspirovat 8:))
Jo, tady je ještě Ariino narozeninové album 🙂
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Ari_ma_druhe_narozeniny
Ari má narozeniny, my máme přání jediný….no to je taky od Uhlíře 😀
Milá Dede, Ari je nádherná a s Beruškou jsou dobrá dvojka.
Psí božstvo Tě miluje, když ti přiděluje takovou krásu, napřed Daník s Kazanem a teď černobílé potěšení.
Nemůžu se vynadívat. (inlove)
Já náramná. Tu hřívu má pořád, nebo je to zimní kožich? Svařil jsem si právě portské, tak Arině připíjím. (d)
Je. Ne já. (headbang)
Pořád, je to ta dlouhosrstá varieta… i když proti Berušce to nic není. Když Angličané řeknou, že je něco dlouhosrsté, tak to stojí za to – Berry si nijak nezadá s kólií, myslím tím se skotským ovčákem 🙂 A to ani nevím, jestli ti taky mají tak huňaté tlapy, jako má Berry. A to ji pravidelně stříhám! 🙂
A jak to snáší? Neprchá před nůžkami?
No, obvykle se snaží „nenápadně“ odejít, ale protože je to poslušná holčička, tak to nakonec přetrpí.
Mnohem víc protestuje proti česání, takže třeba chápe, že jí stříhání vlastně zjednodušuje život 🙂
Houbelec! Stačí nadhodit – hele, když se ti to nelíbí, bude tě česat Marek a je po protestování. Touhle metodou jsem z ní vyčesala dvě menší Berinky.
A opožděně gratuluji té bílé půlce Ariberry!
A ještě jedna poznámka – Ari jsou právě dnes dva roky. Je sice stále vtělením znamená Střelenec, ale už bez delikventních choutek – tedy většinou (inlove)
Doma je to neuvěřitelný mazel, dokonce se už většinou umí mazlit tak, aby nedělala spolumazliteli modřiny (wasntme) Zato na vsi není zrovna oblíbená – když totiž štěká za plotem, vypadá kapku krvežíznivě… jako by říkala: „nebejt tam ten plot, tak už uvažuju, která z tvých žil je ta jugulární!“ Hlídá totiž s nelíčeným nadšením a navíc to bere vážně 🙂
A přitom je to moje malá bílá holčička (chuckle)
To je jako sousedův Agadir, ten je k tomu ještě černý jako matkovrahovo svědomí, takže každý kdo jde kolem obchází naše pozemky po parabole. 😀 Přitom by mohl vyučovat předmět mazlení s člověkem na Vysoké Psí Škole. Naštěstí on tudy málokdo chodí, jinak bychom ohluchli.
Matkovrahovo svědomí! (rofl) Alasdaire, ty jsi ale číslo (chuckle)
Jo, to naše černá Beruška je dáma a pouštění hrůzy bez vážného důvodu neholduje, takže ji nikdo nebere vážně. Lidé vidí jen její laskavé oříškovohnědé oči a mají za to, že těžkým vrahounem z této dvojky je bílá vlčice 🙂 Přesto jsem přesvědčená, že kdyby šlo do tuhého, tak to bude Berry, která „odstraní“ problém (blush)
…zatímco Ari bude zpovzdálí na Berrynu křičet „dej mu Berry, dej mu ! Kryju ti záda!“ 😀 Tak nějak? 😀
(rofl) Asi ano (rofl)
No můj oblíbenec je teda Berry- i když od té doby, co si hlídala čáru v asfaltce, si to třeba Světluška rozhodně nemyslí. Borůvce je to jedno- na uštěkané tvory háže povznesený čenich, že tohle snad probůh není zapotřebí… 🙂
Jo, to byla blesková proměna z plyšáka v psa baskervillského (wasntme)
Arizonke – burizonke všetko naj! Je to prekrásna psová, na tom snehu obzvlášť vyniká (a nemá šancu sa zabahniť, všakže?) Tiež sa ale pridávam do klubu Berryškiných fanúšikov, ona je proste taká dôstojná s tým jej pevným rámcom, hrubými pacičkami a fakt teda dôkladným kožuchom a aj do tváre je mi veľmo sympatická 🙂 . Ari je taký štíhly vetroplach a živé striebro, možno sa vekom trošku skľudní (ehm, u Jackie – JRT – na to čakáme už 3 roky, že kedy sa teda začne skľudňovať. Zatiaľ nič.). No a spolu sú to proste hviezdy a sú neskutočne fotogenické!
Parádní výlet, díky! 🙂 Když si člověk vybere ne úplně plnou sezónu, mohl by to být i proma psovýlet (chuckle)
Já Hanou vůbec neznám, ale podle tvých fotek je to taková moravská zahrádka:))
Ostatně když jsem na ty fotky koukala, vzpomněla jsem si na Svěrákovu a Uhlířovu písničku „Prázdniny u babičky“ Já ty holubičky na horkých střechách úplně vidím! (inlove)
Jééé na tu jsem úplně zapomněl, no jo prázdniny u babičky, prázdniny v Čechách (pod Kosířem) 😀
To je moravská zahrádka a obilnice a lužnice a vůbec těch zemědělských produktů co se tady vypěstuje na malé ploše, to by jeden zíral. V Olomouci rozhodně není o kvalitní potraviny nouze. Psovýlet úplně v pohodě, tam je tolik cest, že není nutné se držet značek, jen na tu krásnou rozhlednu nevím jestli by mohli.
Taky obdivuju úrodnou černozem… u nás na kopečkách se můžeme chlubit maximálně tou proslulou červenou půdou, co barví rozvodněné Labe (chuckle)
Takovou jsem loni zahlédl když jsem jel z Německa na Prahu po karlovarské, na Žatecku kolem chmelových polí.
Další zajímavý výlet „prstem po mapě“ do kraje, který neznám. A k tomu ty nádherné fotky – děkuji !!!
Znova musím pochválit názorně popsanou trasu a krásné fotky! (y) Ta moje rodná Morava je tuze krásná zem! (inlove) Potíž je jen v tom, že když už se tam dostanu, na výlety většinou není čas – člověk sotva stačí probrat všechny novinky s příbuznými a už se zase jede domů.
Díky 🙂 Já bych to neomezoval, země Česká je krásná zem 🙂 S výlety začínám mít taky obtíž, když jsou jen volné víkendy.
Zajímavá trasa, moji rodiče vzali do Čech pod Kosířem do muzea mou dceru, z kočárů byli naprosto nadšení. Já jsem viděla sbírku kočárů jen v Miloticích v maštalích, když tam byly vystavené, ale už si nepamatuju, komu patřila.
Tenhle člověk z Čech o sobě říká, že když najde ve světě kočár, který chce, tak ho vždy dostane 😀
Hmm, pokud ho to fakt baví, tak to naprosto chápu.
Hmm, díky, tohle místo tak trochu plánuju (teda zatím jen tak volně). Jen potřebuju ještě vymyslet nějaký další program, kvůli jednodennímu výletu se mi takovou dálku nechce.
Helfštýn, sv. Hostýn, Svatý Kopeček u Olomouce a Zoo na Kopečku, Hranická propast a Zbrašovské jeskyně (u Teplic nad Bečvou, na druhou stranu od Olomouce Javoříčské a Mladečské jeskyně….
Jo a ještě pokud miluješ veterány, tak Veteran Arena v Olomouci 🙂
Vedle té pracuju, stojí to za to vstupné? 🙂
V Bohemce? Nebo na nádru? Ačkoliv jsem ženská, tak jsem tam áchala a óchala 😉 , autíčka jsou krásně renovovaná, byly tam i částečně renovované karosérie – ze dřeva, oplechované, motorky, staré stroje…Mně se to dost líbilo.
Dobré vědět, vemu tam někdy nějakou návštěvu (y) Myslel jsem u Bohemky 🙂
Kočáry jsou také v zámku v Náměšti na Hané, pro změnu arcibiskupské.
Kousek je to do moravských Benátek – Litovle a odtud vede stezka Litovelským Pomoravím. Pak třeba arboretum Bílá Lhota.
Nebo abych nelobovala přímo za Olomouc, tak teda pevnůstky kolem Olomouce, ty jsou unikátní a některé z nich jsou přístupné.
Stav pevnůstek v okolí Olomouce je jeden z nevyřčených zločinů komunistů. Většina vyla zdevastována zacházením s nimi jako např. se skladištěm.
Co třeba pivovar v Horce nad Moravou, o víkendu výborné pitivo 🙂
Lidi, já pořád nějak nechápu módu stavění rozhleden – vykácí se hektar lesa, aby se postavila rozhledna. Podobně se třeba plánuje kolem Helfštýna vykácet les, aby byl hrad vidět a aby bylo z hradu vidět do dálky (headbang)
Opět pěkné potouláníčko včetně fotek. Myslím, že je tady další placatý kout naší zemičky, který je moc krásný (to je šťouchnutí do místních horolezců (rofl) ).
Rozhledna se mi líbí a dvacka fakt není moc – i když např. v našich krajích jsou zdarma (např. v Hustopečích). Na druhou stranu – třebas výlez na Apollonův chrám je za pajcku a to se mi už zdá dost velká částka.
50 za výlez už je dost, ale v zahraničí jsou ty částky ještě mnohem dál, tak buďme rádi za to.
Dokud na Kosíři nebyla rozhledna, tak to bylo krásné tiché místo. Teď je to tam jak na pouti – spousta lidí, hluk, místo krásného lesa vyštěrkované holé návrší, na zděném ohništi si lidé opékají buřty, takže smradu jak na Václaváku u stánků…. To místo ztratilo svou romantiku ;(
Spokojený je jen provozovatel rozhledny – ačkoli byla postavena z dotací, vybírá se nemalé vstupné .
Já tam byl v době konání toho Josefkol na zámku (takže tam bylo lidí jak na Václaváku), dole spousta lidí, nahoře skoro nikdo. Na rozhledně byli dva lidi, kteří brzy odešli. Nevidím to tak bledě s cenou, dvacka za rozhlednu není tak hrozná, při té frekvenci co tam projde za rok, to je tak na údržbu. A kdyžtak ta hora není jen kolem rozhledny, cest a skrytých míst je tam plno. Pozitivní na rozhledně je, že nabídne ten výhled, který z těch lesů jde s těží vychutnat z „terénní výšky“.
Já na Kosíř chodím několik let na výlet s chodskými psy, takže vidím ty změny k horšímu (envy) . Loni na podzim to byla opravdu katastrofa – nahoře tak sto lidí, cyklisti, do toho rodinky s povykujícími dětmi, opékači špekáčků….a do toho jsme nic netuše přišli s dvaceti psy (whew) Asi to byl poslední výlet na Kosíř.