„Já to nechápu. Tady je vám každému děsná zima a přitom ve většině vašich zemí mrzne mnohem víc, než v Anglii. Jak je to možné?“ Rozhlédla jsem se. V učebně prozatímní budovy East Surrey College se choulilo asi šestnáct lidí, většina z nich zatím neodložila ani kabát.
Byl leden a všichni jsme už měli své zkušenosti s bydlením na anglickém venkově. Hrabství Surrey, rozkládající se jižně až jihozápadně od Londýna, je velmi krásné, jak přírodou, tak kouzelnými městečky a vesnicemi, jaké zná většina diváků populárního seriálu „Vraždy v Midsomeru“.
Bohužel onen klasicky krásný vzhled také znamená jednoduchá okna, minimální zateplení a tedy i přetrvávající chladno ve většině tamních příbytků. My sami jsme bydleli v mimořádně půvabném domě, ale upřímně řečeno, vytopit se nedal.
V obchodě s prádlem jsem pak zjistila, že noční kabátky a chlupaté ponožky do postele se nevyskytují jen v klasických anglických románech, ale jsou součástí žhavé současnosti. Věděla jsem tedy, co říkám, když jsem učitelce angličtiny pro cizince odpověděla: „Ale ano, u nás umí pořádně mrznout, ale doma máme teplo, takže se to mnohem líp snáší!“
Znovu a znovu si tu pravdu uvědomuju, když jsem doma, píšu a vyhřívám se v teple našich krbových kamen. Není problém milovat mráz a sníh, když se doma můžete zahřát! A pak mě napadlo, že ono to vlastně stejně funguje i v životě. Když se doma cítíte bezpečně, máte své blízké, na které se můžete spolehnout, vyrážíte ochotněji za dobrodružstvím svého života a snáze čelíte jeho nástrahám.
Teplo domova nás tedy zahřívá minimálně dvakrát – fyzicky i emociálně. Obojí teplo k životu nutně potřebujeme. Ani jedno z nich není zadarmo, byť to rodinné si člověk za peníze nekoupí. A tak vám při tom studeném lednovém úterý přeju, aby vám teplo nikdy nechybělo – ani doma, ani na duši:))
A tak se dneska ptám na oba aspekty tepla domova:))
Jaká teplota vám doma vyhovuje? Bydleli jste někdy v domě či bytě, jehož teplotu se vám nedařilo změnit žádaným směrem? (Ať k teplu nebo chladnu::))
Co pro vás ztělesňuje ono emociální teplo domova? Např. lidé s vámi žijící, pohodlí, zvířecí mazlíčci, vůně jídla, které vám někdo připraví nebo ho připravíte těm druhým…:))
Zde teplomil.
Teda – miluju teplo z kamen.
A proto mám ráda zimu – v normálních krajích, kde umí stavět domy tak, aby se daly vytopit. 🙂
Nejradši mám teplo z opravdových kamen. To pak sedím v co nejtěsnější blízkosti a opékám se tu z jedné, tu z druhé strany.
Asi nejpříjemněji tak bývalo na chatě – člověk přijel, zatopil v obojích kamnech, sedl si k tomu rekreantovi do kuchyně, na rekreanta strčil hrnčisko s čajem (bylo tam místo, kde voda nikdy nevařila, a tam to puclák vydržel), vedle si dělal nasucho topinky se sejrem, sedl si na šamrličku k tomu rekreantovi, lapnul nějakou knížku, třeba Hobita, a blaženě tam skejsnul na několik hodin. 🙂
Nejodporněji bylo v Makovým domku, než jsem z něj vyhnala tu tříletou neobydlenost. Vyháněla jsem to z něj na jaře 2012, to bylo to jaro s hromadama sněhu. Fakt je, že ty kamenný zdi dole drží opravdu fest. I tu zimu držely. A než se udělala dole podlaha, tak tam byla akorát hlína, izolace proti vodě a beton, a to teda fakt nehřálo. První noc jsme spaly s Penny a Melly všechny v jednom spacáku, já ve dvou svetrech a vlněných fuseklích, a jindy horkokrevné holky si stěžovaly, proč prý se otáčím, že se nám zip spacáku rozepnul o dva centimetry. 😀
Když se Makovej domek vytopil na slušnou přežitelnou úroveň, tak se ukázalo, že staří dobří uměli stavět, protože v té kamenné části byla permanentně teplota 16-22 °C, zima, léto, vše jedno. Když se zatopilo, bylo tam rázem těch 22 i v té zimě; v létě se domek prostě nezahřál (nahoře jo, tam bývaly i třicítky, jenže nahoře už byly syporexy). Zkrátka – obydlenej kámen dobrej. Ovšem několik let opuštěnej kámen – led a zmar! 🙂
Toužím po dřevěným domku, protože dřevo se vyhřeje do půl hodiny, větší prostor do hodiny. Dřevo to teplo odráží, nepolyká, takže zdi nejsou studený, takže člověk musí topit míň, a přitom má lepší pocit než ve zděným (natož kamenným!). Proto asi naši dávní předci vestavovali do hradních komnat ty dřevěný obklady. Jinak by tam bídně zdechli, krb nekrb. 🙂
Nebo 2013? Už nevím… Loňsek pro mě jako by byl v černý díře, takže mám v těch letopočtech trochu chaos. Prostě to jaro, co nebylo jaro – zima někdy koncem května, začátkem června přešla během dvou týdnů přímo do léta.
Já jsem dával někde dřevo, někde štípanou břidlici, ale s tou tepelnou charakteristikou dřeva naprostý souhlas, je výstižná. 🙂
Štípanou břidlici zevnitř?
To musí vypadat zajímavě! Miluju kombinaci dřevo-kámen! (inlove) Kam jsi to dával – a jak to tam funguje?
Ano zevnitř, například v kuchyňo-jídelně tam je kolem linky. V dolním pokoji, který by se snad mohl nazvat i obývákem, je to pak takový dekorativní široký pruh kolem krbových kamen, jinak je dřevo. V horním pokoji to není, tam je všude dřevo. Funguje to dobře, teplo tu je a velmi dlouho vydrží, to je tím dřevem. Esteticky je to krása a taky velká legrace pozorovat návštěvy (a to i ty, které to tady už znají), jak si pokaždé musí na to břidlicové obložené sáhnout. 😀
To je geniální!!!
Jestli budu jenom trochu moct, tak to opíšu.
U těch kamen je to stoprocentně lepší než nějaké kovové pláty (které sice nehoří, ale teplo vedou) a nejspíš i lepší než kachle (břidlice akumuluje víc než kachle). V té kuchyni… pokud není problém s čištěním (netuším, jak moc je břidlice porézní ve srovnání s glazovanou kachlí asi trochu víc), ale zato mi to dokonale sedí k mojí představě dubovo-dubové kuchyně s černými korpusy, černým kamenným dřezem a kovanými chytkami, kterou jsem si do Dřevěnýho domku vysnila a teď přemýšlím, jak vyřešit tu stěnu mezi deskou a spodkem skříněk – bílá kachle ne, barevného cokoli ne, černá fakt ne, tolik by už nebylo hezké – ten kámen je prostě geniální nápad, akorát jsem nevím proč pořád viděla pískovec, což je blbost, páč ten je porézní a všecko by do něj zalezlo. Jestli jde břidlice dobře čistit, tak tě s dovolením opíšu, jo?
Čistit jde dobře, ale pozor, je na to lepší speciální čistidlo na přírodní kámen. Břidlice ale nijak zvlášť citlivá není a mohou být i agresivnější. Klidně mně opiš. 🙂
Díííík! (h)
Zařazuju do databáze možností.
Ano Io, dřevo je úžasné – takhle reagoval i naše více než dvě stě let starý roubený mlýn… (inlove)
Nikdy jsem nemusela žít ve starém dlouho neobývaném kameni a jsem tomu ráda 🙂 Jen v Cornwallu jsme měli pronajatý maličký kamenný domek – byl duben a byla tam děsná zima, i když jsme topili… 🙂
Kámen není špatný, ale nesmíš ho na dlouho opustit.
Ale dřevo je dřevo! (inlove)
Vzpomínám na domov svých prarodičů, býval jsem u nich někdy na prázdniny, jako dítě. Starý dům uprostřed nehostinných lesů, ponurá samota, oprýskané zdi, dusné světnice, temné svaté obrazy. Na schodech vedoucích do pokojíku kde jsem spával, na odpočívadle stával takový obrovský kříž a na něm Kristus. Bál jsem se kolem něj chodit. Hrozně jsem tam nechtěl být. Můj dům je pravý opak. Je malý, ale dal jsem si moc záležet aby byl útulný a hřál. A myslím že, se mi to povedlo.
Ahoj Alasdaire, to je dost strašidelný vzpomínka na dům prarodičů! (inlove)
Pro mě babička a děda znamenají slunný teplý byt, často otevřená okna v kuchyni (babička), teplý obývák (děda), všude vůně – jídlo a leštěnka a láska vůkol 🙂
Chápu, že sis domov budoval jinak a po svém (inlove)
To mi připomíná ten vtip, jak Šlojmeček chodil do té židovské školy, no hrůza, propadal, zlobil příšerně. Tak ho odtud tateleben vzal a dal ho do protestantské školy. A zase – Šlojme propadal, poznámky domů nosil, zlobil strašlivě. Tak ho tateleben vzal i odtud a dal ho k jezuitům. A Šlojme hned po týdnu začal nosit samé jedničky a dvojky. I zeptal se tate, čím že to, učitelé jsou lepší? Spolužáci?
„I ne, tate. To mají tak. Vejdu do školy, tam hned proti dveřím visí chlápek na kříži. Vejdu do třídy, vedle tabule zas chlápek na kříži. A tak jsem si řekl, Šlojme, nedá se svítit, musíš zabrat. Tady se s nikým neserou!“
😀 😀 😀
Tak o teple. Pokud jde o tělesné, jako jinni, v pražském velkém bytě mého dětství se topilo hlavně uhlím a plynovými kamny (taková samostatně stojící žebrová). Přestěhování to paneláku (do Zahr. města) bylo sice do menšího prostoru, zato s ústř. topením a sluncem do bytu. Jak mizerně se topilo v Anglii už tu bylo lamentováno, v Německu jsme měli ustř. topení (jednou i pod dlaždicemi podlahy), ale někdy to byly takové ty tenké placky pod okny, které se s žebrovým nedaly srovnat. Ve severních am. domech bylo někdy v doměch typické ustř. topení (vlastní kotel ve sklepě), nebo (a to jsme měli převážně) foukal horký vzduch úzkými podélnými “žebry” v podlahách u okrajů zdí místností. Sice mi bylo teplo od nohou (což je u mě přímo nutnost), ale jinak se byty vyhřívaly špatně (no daly se i hodně, ale ty účty !!!) Tady máme topení a klimatizaci ze stejného zdroje – horký nebo studený vzduch (na elektřinu) fouká od stropu otvory v každé místnosti (i koupelnách), trubky jsou na půdě. V zimě máme termostat na denní teplo nastavený na +23, v noci máme rádi chladno, tak snižujeme na 15 a otvíráme okna tak na polvinu (zde jsou vyšupovací nahoru). Když se ochladí a prochladne celý dům tak, že se topení samo zapne, okna holt zavíráme. Stejně tak, když hlásí noční mráz, pak máme třeba jen škvíru v okně. My prostě k dobrému spaní potřebujeme alespoň nepatrné proudění čerstvého vzduchu. V létě přehodíme termostat na “chlazení”a nastavíme na +26 přes den, +24 na noc. Přes noc “vychlazený” byt tak vydrží asi do dvou odp. pak rozpálené venkovní cihly prosáknou do domu, teplota stoupne to na těch 26 a klimatizace se spustí. Ovšem čím víc couráme z domu ven a dovnitř (kočky, pes!!) a proniká sem horký vlhký vzduch z venku, tím dříve se termostat spouští. Každopádně je těžší (a dražší) udržet v teplém období dům příjemně vychlazený, než v zimě vytopený. Já ale přetopené byty nemám ráda. V zimě nosím doma lehčí sweatshirt, ale na nohou musím mít boty se silnější podrážkou (tedy ne bačkory) – když je mi teplo od nohou, je mi i na těle. Jak píše ri, když jsem v Praze v zimě viděla pány vybíhat s košem odpadků jen v trenkách říkala jsem si, jak mohou lidi v takovém horkém bytě žít. Já bych asi byla furt ospalá.
Pokud jde o emocionální teplo – tak k němu nesporně patří zvířata v domě. Jinak, večer vylezu z mé milované horké lázně, vlezu do noční košile, přesunu se do obýváku na svoje místo na kanapi (máme velké třídílné, každý máme jednu stranu a prostřední díl je sklopený “na stolek”). Vysunu u něj podnožník, je-li potřeba zachumlám se do deky, nejprve si čtu a pak se společně koukáme na film z DVD. Na středním stolku kanape je buď sklenička vína, voda, nebo nějaká ta čokoláda. Díváme se na film, před námi na polštáři je blaze rozvalená Trixie a když se při tom teď v zimě ještě díváme do živých plamenů – no mě tahle útulnost dokonale stačí ke štěstí domova a jen si přeji, aby takhle ještě dlouho vydrželo.
Maričko, dovedu pochopit, že chladit je obtížnější, než topit… a přiznám se, že pro mě je horko horší, než zima! Proti zimě se dá nějak bránit a přitom normálně existovat. Ale jak je moc velké horko, mám tendenci hynout (blush)
Zimy v domě jsem si užila požehnaně. V rodném domě bylo teplo jen v kuchyni, v pokojích se mlžilo od huby. Ráno, zima , darmo mluvit, klepala jsem kosu. Pozdější přesun do bytu s ústředním topením, to byla lahoda, kotelnu měl dům svoji a tak jsme nebyli odkázáni na socialistické šetření, správce – domovník topil, když ne, byl by ubezdušen . 🙂
Ve škole na ZDŠ bylo také ústředko, zato na průmce , jedny kamna v rohu třídy, vpředu zima, vzadu hořeli. Výsledkem bylo takové revma, které mne provází dodnes.
Mám ráda domácí teplo,které si mohu řídit a regulovat, díky za to. Domam mám do 23 st., optimální teplota.
Horší je léto, nemám klímu a někdy je to děs.
Taky jsme měli na Vinohradech domovníka a kotelnu pro jeden dům. Potíž byla v tom, že on rád jezdil na víkendy pryč… 😛 Bohužel hrozbu ubezdušením se na něj nikdo neodvážil aplikovat (wasntme)
A ještě jsem zapomněla – podle mě je fyzické teplo otázkou individuální potřeby. Když jsem bývala služebně v Cambridgi, tak moje tamní kolegyně měly neustále vypnuté topení a pracovaly velmi teple oblečené a já mrzla i ve firemním penzionu, kde jsem si přitápěla otočným „ventilátorem“. A stejně tak moji kamarádi z jedné valašské vísky mají domy s ústředním topením a velkými krby, ale já v jejich domech mrznu, protože oni i v zimě topí až večer a jen pár hodin a není to proto, že by museli šetřit, prostě jejich hranice tepla je úplně jinde než moje….
Jo, někdy jsem tak nějak vnitřně unavená. Pak neexistuje teplota při které bych necvakala zubama. Prostě i sebemenší náznak průvanu mě roztřepe.
Ony vůbec teplotní spád, průvan a vlhkost v prostoru se dokážou ďábelsky kombinovat. A ve starých domech (nebo aspoň v tom našem) je vlhkost kolem 45% dosažitelná jen v zimě, když venku mrzne, místnost se důkladně vytopí a zároveň větrá.
Ano ri, jak je mi z nějakého důvodu bídně, mrznu i při objektivně příjemných teplotách… (angel)
Já jsem v dětství u obou babiček i doma zažila skvělé óbr kachláky s píckou (všechny stavěl můj přeslicový děda), které hřály, i když se v nich zrovna netopilo (držely teplotu několik hodin), a tak jsem si po návratu ze sáňkovačky buď vlezla na pícku nebo se jen opřela zády o teplé kachle a četla nebo poslouchala hry z rádia. Takové Zvony smrti od Ernsta Halla na pokračování a za okny už skoro tma – dodnes ta vzpomínka ve mně vyvolává pocit silného nejen fyzického, ale i emocionálního tepla a bezpečí. Dnes bydlím v námi opraveném stoletém domku tak „fest“ zatepleném, že třeba v kuchyni máme radiátor skoro neustále vypnutý, ale stejně je pro mě ten nejlepší pocit tepla, když se opřu v pokoji o teplý radiátor, nad hlavou stojací lampa, u nohou, resp. tam, kde se dá panička nejlíp přilehnout, pesové, venku se stmívá a já si zase čtu a čtu, poněvadž hry v rádiu jsou již prakticky minulostí (jen ČRo2 dává po desáté večer např. S. Holmese, kdysi nahraného pro předchůdce rádia Junior….). 8:D
Také mám ráda teplé povrchy, ale litinová kamna jsou spíš horká, že… tak mi pro tohle potěšení zbývá jen vyhřívaná podlaha v koupelně. Mimochodem, to považuju za úžasnej luxus! (wasntme)
dede, jak so po sobe ctu svuj prispevek, rikam si, jestli by nesel pridat ‚edit‘ cudlik?
Porozmýšlím… když oni mi nejdou rozchodit ani ti smajlíci – wordpress má svoje vlastní, ale když já mám ráda tyhle! (wasntme)
Napadá mě vysvětlení k tí „neizolaci“ domů, že lidé byli a někteří i jsou tam zvyklí hodně vycházet z domu a proto by neustálé měnění oblečení kvůli teplotnímu rozdílu třeba 20 stupňů bylo velmi nepraktické.
Hm, hm, hm… Já z toho mám dojem, že si říkají, že to prostě na tu chvíli nestojí za to – aspoň tak nám to vysvětlovali na Taiwanu, kde jsme mimochodem zmrzli v zimě úplně nejhůř! (angel)
Emociální domácí teplíčko jde ruku v ruce s tím teplem fyzickým. Alespoň pokud si pamatuji z dětství. V nájemním bytě, ve starší vilce, byla kamna na vaření v kuchyni (tam na plátech babička dělávala bramborové placky s povidlím a od té doby je miluju). Tam se topilo stále, i v létě a v zimě se teplo pouštělo do obou pokojů a koupelny. Byla tam i prosklená veranda a tam babička pouštěla tu a tam teplo na zazimované klívie a amarylisi. V jednom pokoji byla kamna,ale tam se moc netopilo-ta kuchň ská stačila na celý byt. Cítila jsem se tam dobře, v bezpečí, dětství jsem prožila s babičkou, která mne hlídala.
Dnes topíme tak maximálně přes den u počítače a utelevize na 21°, v nolci tak 18°. Trenkovou a tričkovou teplotu nemám ráda, to je pro mne i pro muže přetopeno. Chodíme v domácím, teplém oblečení a i na noc, když je třeba, tak si dávám noční kabátek, který si vždy jednou za čas upletu. Je to vlastně dlouhá nohavice, na obou koncích pletená do patentu a sešitá na délku rukávů. To mi kdysi upletla maminka, za jejího dětství se v takových „kabátcích“ spávalo běžně. Myslím, že všeobecně už jsme zchoulostivělé generace. Navíc posledních 10-15 let jsou zimy velmi teplé.
Alex, tos řekla moc hezky: Emociální domácí teplíčko jde ruku v ruce s tím teplem fyzickým. Máš pravdu, když vzpomínám na hezké a bezpečné chvíle, tak mi v nich není zima 🙂
Pokud se má sečíst taková ta obyčejná, každenní mizérie kompilací pocitů, tak bych navrhla: je mi zima, mám hlad a potřebuju na záchod! 😛
Keď som bola celkom malá,bývali sme v tehlovej bytovke s ústredným kúrením a v kuchyni sme mali sporák na drevo, takže ak náhodou nastali v septembri (září) chladné dni a ešte nenastala vykurovacia sezóna, dalo sa pritopit aj sporákom. Keď som mala 9 rokov, nasťahovali sme sa do rodinného domu po starej mame. ÚT (ústřední topení) tam nebolo, kúrilo sa v sporáku v kuchyni, v obývačke bola kachľová pec, kt.slúžila na vykúrenie obývačky a spálne, v kúpelňo-WC sa kúrilo len v sobotu. Takže moc tepla som si neužila. Rodičia ÚT nenamontovali, pretože po niekoľkých rokoch bol dom asanovaný :(.
V byte, kde bývam teraz je príjemne teplo, ale radiátory sú už opotrebené, takže regulovať kúrenie sa veľmi nedá – buď hrejú na plné pecky, alebo nijak.
Najväčší zimný horror som zažívala v Rakúsku, kde som opatrovala starú babku v obrovskom dome, ktorého najstaršie časti pochádzali z polovice 19. st., okná iba s jedným sklom a izolácia veškerá žádná. Ten dom jednoducho nešiel vykúriť a babka bola veľmi „šetrná“. V mojej izbe bolo pri radiátore 22 – 23 C, avšak v kúte, kde stála posteľ bolo slabých 17. Navyše ma babi niekedy aj 3x za noc zobudila, musela som prejsť cez 3 nevykúrené izby, posadiť starkú na WC, počkať ju na studenej chodbe, uložiť do postele a až tak sa vrátiť do vlastnej.
Neskôr som prišla na fintu a brala som si do svojej spálne vetrovku. Keď bábi na mňa zazvonila, najprv som si obliekla na nočnú košeľu vetrovku a až potom som išla opatriť bábi.
Pri nástupe do nového zamestnania som sa opýtala svojho predchodcu, či majú v dome teplo. Našťastie táto rodina bola zámožnejšia a nemuselo sa šetriť každý cent 🙂 .
A ešte som zabudla napísať, že patrím medzi „teplomilné rastliny a +30 C pre mňa neznamená žiaden problém 😀 .
Yetti, jako telomilná rostlinka máš pozoruhodný nick! (chuckle)
Vyrostla jsem v paneláku, tudíž jsem teplomil (já jsem vůbec teplomil a letní teploty kolem třicítky si užívám). Před sedmadvaceti lety jsem přesídlila do domku. Je starý, teď už více než 80 let. Když ho stavěli, tak se na nějaké zateplování a izolace nehledělo, takže zateplený není, původně neměl ani izolovanou střechu. Kamna v každé místnosti jsem hned na začátku vyměnila za plynové ústřední topení (a samozřejmě přidala radiátor na záchod, který byl do té doby nevytápěný, a tak jsme si vždycky v zimě dlouho rozmýšleli jít na záchod, prkénko bylo jako kus ledu). V průběhu let jsem vyměnila stará špaletová okna, kterými táhlo a zatékalo, za nová pořádná dřevěná eurookna, nechala udělat novou střechu včetně izolace. Do určité míry to pomohlo, ale situace není pochopitelně ideální. Vytápím tak, abych v přízemí v obýváku a v kuchyni měla 22-24 stupňů, v patře je vždycky podstatně chladněji. Tam se ale jen spí, takže to jde, když si vezmu pořádnou peřinu a zavinu se do ní celá. Dřív jsem na schodišti z obýváku zatahovala tlustý závěs, aby teplo zdola neutíkalo nahoru, takže dole bylo tepleji, topení nespínalo tak často (termostat je právě dole v obýváku), ale zato nahoře byla ledárna. Takže už to nedělám, ale když je venku skutečně zima, protopím majlant.
Po mamince jsem teď zdědila náš původní panelákový byt, už mám domluvenou rekonstrukci, která proběhne cca v únoru-březnu, pak sbalím svých pět švestek a přestěhuji se tam, odkaď jsem před mnoha lety vylétla. Dům prodám. A už se těším na to teplíčko a bezstarostný život (mj. bez neustálého lítání po schodech a s teplou vodou tekoucí ihned, ne až po dlouhém „odtečení)).
U nás máme kliku, že kamna fakt umějí hřát i radiátory zahřívat, takže platí politika otevřených dveří po Domě – pak je teplo všude, i na chodbách. Ale je fakt, že Dům je relativně nový a dobře izolovaný… 🙂
Tak ať si v bytě uděláš hnízdečko přesně podle svých představ, milá tapuz! (inlove)
V pražském bytě jsme měli vpravo vstup do kuchyně – tam se topilo kamny Kabor (pamatujete je někdo?). Zatápěla jsem, když jsem přišla ze školy. Do obýváku a ložnice byl vstup nalevo z předsíně a tam se topilo jen o Vánocích. Byla tam americká kamna, která hodně „žrala“ a navíc jen koks. Ten byl drahý a my byli chudí. Na Kladně jsme bydleli v paneláku a tam jsme se věčně dohadovali s mým mužem. On chtěl okno v ložnici zavřené, já otevřené. Teď bydlím na starém statku, topím jen v kuchyni – kamna Bullerjan na dřevo – a teplo pouštím vedle do obývákoložnice. 😀
Ovšem v noci trvám na aspoň pootevřeném okně. Jelikož jsem v ložnici sama, není to problém. V koupelně topíme přímotopem, když se chceme vykoupat, jinak předloni ve velkých mrazech mi tam zamrzla baterie. Tohle je daň za to, že v létě(a na jaře i na podzim) je tu nádherně a můžu snídat venku.
Hihi a nejenom snídat, domů chodím jenom spát a občas něco uvařit 😀
Lído, samozřejmě, že pamatuju Kaborky! Topily rychle a dobře, jen potřebovaly hodně na drobno naštípaná polínka a moc se jich tam nevešlo. My jsme je na chalupě používali na letní vaření 🙂
Jinak já taky potřebuju mít v ložnici zimu a pokud to jde, i otevřené okno. Martin mi to zatím trpí (inlove)
Myslím, že vytápění paneláků bylo ještě v nedávné době velmi velkorysé. Zejména tam, kde se topilo odpadním teplem. Lidi se běžně vyskytovali v bytě ve velmi spodním prádle a klidně tak chodili i otvírat 😀
Táta to tehdy překřtil na havířovský smoking 😀
Zvykli jsme si na to a připadá nám divné, že bychom měli doma chodit ve svetru a huňatých ponožkách. Ale jak čtu komentáře z jiných krajin, spíš je neobvyklé to nedělat.
😀
Empiricky jsem vyzkoušela, že v ložnici, ve které klesne teplota pod 14 stupňů spát nemůžu. Nedokážu si „zahřát pelech“ a klouby mě doslova kroutí (naposledy jsem to ověřila asi před měsícem. Skoro celý den jsme pak lítali kolem topného systému, než jsme objevili a opravili chybu.)
Teď tu mám 19. Nevadí mi to, protože jsem na nohách a protože venku svítí sluníčko. Večer, než si sednu k televizi a počítači, donesu si dřevo a udělám aspoň 23 stupňů. I psiska to ocení 😀
Tak to je samozřejmé, že jsem doma v kalhotách a tričku, často jenom v trenkách. Není třeba mluvit v minulém čase 🙂
😀
ri, ja si to pamatuju! kdyz jsem byla hodne mlada, nez jsem odstehovala, tak jsme doma bezne chodily v tricku a kalhotkach. i kdyz, kdo otviral dvere, tak si natahl slusive teplacky. ale vim, ze spousta lidi ne. ted si to vubec neumim predstavit, ze bych po domku chodila jenom takhle.
jinak v anglii mi byvala desna zima dokud jsem bydlela v ruznych pronajmech, fakt ma dede pravdu, ze maji topeni skoro porad vypnute, aby setrili, a zatopi si treba dve hodiny a dve hodiny rano, jenomze nez se dum vyhreje, tak to spotrebuje vic energie, nez kdyby to topeni proste nechali zapnute celou zimu treba na 18 stupnu. nastesti manzel je rozumny a taky zimomrivy, tak to doma tak delame, topeni je zapnute tak na 16-18 stupnu v noci a pres den kdyz jsme v praci. pokud jsme doma, tak mame tak 22. ja se strasne nerada navlikam, nemuzu vystat vrstvy obleceni, tak i pres zimu chodim doma v tricku, a je mi tu celkem teplo. nas domecek co mame pronajaty je ale nova vystavba, ne starozitnost jako ten pekny venkovsky co bydlela dede, tak je to o neco lepe zateplene.
Tak to ti k novějšímu a zatplenějšímu domku blahopřeju, Wendulko (inlove) Oni i Angličané už objevili kouzlo dvojitých oken, jen ty rekonstrukce starých domů musejí být problém – a hlavně je to asi drahé.
Vraždy v Midsomeru, ano, vždycky jsem si říkal, že ty dveře, co tam mají doma, by u nás nebyly snad ani do chlíva. A vůbec mi ty jejich domky nepřipadají pěkné, ani náhodou, mám prostě docela jiný vkus.
Ale k tomu teplu. V dětství jsme měli hodně studený byt, dost velký, v přízemí, nad studeným sklepem, okna netěsnila. V pokoji Clubky, kde jsem zatápěl až po příchodu ze školy. V kuchyni svého času se přitápělo jen někdy, troubou plynového sporáku (měla odtah do komína). V koupelně se zatápělo pod kotlem jen v sobotu. V ložnici se nikdy netopilo, jen se otevřely dveře z obýváku, kde už v té době chladla kamna.
Spát v místnosti, kde se trvale topí, to jsem vlastně zažil až na koleji. Dnes bych bez topení v ložnici (23,5°C!) asi nepřežil. To myslím (skoro) vážně, zkoušet to nechci.
Náš panelák je výborně zateplený, trojskla, na chodbě teplo jako v bytě, zasklené lodžie. Za teplo poslední roky vraceli dost velké přeplatky.
Ale to léto! Okna na východ, ještě větší okna na západ. Kdysi mi to vedro nevadilo, ve stáří je to k nepřežití.
Clubky bývaly u babičky a byla to skvělá kamna. pak jsme je meli na chalupě a s nimi tam začalo být opravdu teplo. Jen taťka „upravil“ vnitřní šamot – vyboural ten komínek na uhlí a pak se tam dala házet velká polena. Fungovalo to moc dobře… 🙂
Jo a vedro ze západních oken znám a chápu, jak moc ti vadí – já ho taky nesnáším (angel)
Tady je to se zimou ošemetné. Velmi dlouho byla elektřina velmi levná (většina lidí tady topí elektrickými přímotopy), stále je ještě na evropské poměry velmi levná, ale už to není, co to bývalo. Proto ze starších dob lidé nebyli zrovna zvyklí své domy dobře izolovat, podle Finnu je průměrná energetická známka na domech v Norsku E, což je zoufale špatné, když si vezmu, že domy starší než 2006 v Česku mají průměrnou C a ty novější nesmějí mít horší, než C. Vytopit norské domy za rozumnou spotřebu energie není jednoduché (samozřejmě jde-li o to v nich zahřát pořádně, tak se to dá, jen to něco stojí), ale alespoň to jde, což je v Anglii nebo v Nizozemí téměř nemožné. Mnoho nizozemských domů nejenže jsou na tom s izolací podobně na štíru jako ty anglické, ale ještě navíc strašlivě táhne otvorem na noviny ve dveřích a žádné dveře ani žádná okna nemají izolaci, všechny škvíry táhnou hrozně. A když fouká vítr… brr.
Taky máme na noviny škvíru ve dveřích, ale je na ní klapka asi na pružinu a kolem těsnění, aby tudy netáhlo. Chceš říct, že tahle vymoženost do Nizozemí nedorazila?
Neviděl jsem, většinou je nad škvírou z vnitřní strany nějaká guma, aby dovnitř nebylo vidět a netáhlo tam silně, ale i tak tam táhne, protože ta guma vůbec netěsní.
Ve Španělsku je to podobné i horší, protože často používají obrovská tahací okna v kuchyni, za kterými bývá šňůra na věšení prádla a ta tahací okna často ani nejdou pořádně zavřít, jedinou útěchou je, že jim tam moc neprší, kor v zimě.
Nemám osobní zkušenosti se zimou jinde, než v Čechách. Doma je trošku potíž, že MLP by rád 25 a já max. do 23, ale obvykle teda máme těch 22-23. Kupodivu, moje maminka s tatínkem to mají podobné. Teda neznám přesné hodnoty, ale tatínek má radši tepleji, maminka chladněji. A strašně špatně se mi spí v ložnici, kde je nad 20.
Ono taky záleží, co člověk dělá. Když sedím u počítače, tak se halím do teplého oblečení, či dokonce do deky. Když lítám po bytě s vysavačem, nebo vařím, tak vrchní vrstvy oděvu zase odkládám.
Ale já pořád říkám, že zima se snáší dobře, protože si můžeme zatopit, teple se obléknout, nalít horkým čajem. Ale extrémní horka jsou horší, protože klimatizace není všude, naložená ve studené vodě taky nemůžu být pořád a odkládání svršků má svou mez.
To léto, co jsme bydleli v garsonce s okny (no v podstatě celou prosklenou stěnou) na západ (lehce pootočeno k jihozápadu), v šestém patře a výhledem do daleka, tak to si budu pamatovat dlouho. Západy slunce se tam daly pozorovat nádherné, ale my očima tlačili to slunce za obzor, aby konečně začalo aspoň trochu vychládat. A studený vzduch z chodby do bytu pustit nešel, protože tam nebyl. Východní strana měla důmyslný systém chodbových skleníků, které celý dům ještě dovyhřívaly.
No ale teď v kanceláři mi je docela zima na nohy. Protože co? Protože sedím u počítače!
Ano to proklaté sezení u počítače. Činnost s kterou příroda v evoluci a „návrhu lidského těla“ vůbec nepočítala a kterou tak často vykonáváme…
Ano, proto v zimě píšu vždycky dole v jídelně – jsou tam kamna, je tam nejtepleji 🙂
Jo a u nás jsem doma nejteplomilnější já – Martin má většinou rád chladněji… 🙂
V teplé slunné Itálii se také netopí, tedy rozhodně se to nepřehání. Už jsem to tu vyprávěla několikrát. Pravda je, že oblast Udine sami Italové nazývají nočníkem Itálie. Je to asi 60 km od Jadranu a zhruba stejně od alp, no možná tam je to o pár kilometrů dál. Tato poloha způsobuje, že se přesně nad Udine srazí mořské a horské vzdušné proudy se vším, co to přináší, a především deštěm. Srážkový průměr je tam cca 1400 mm (pravda, co to je proti Norsku). Teď ale přijde to „vylepšení“. dodnes v mnoha domech mají pouze jednoduchá okna, druhé tam dávají osvícenější majitelé. Izolace vnějších stěn je také nulová, navíc bývají poměrně tenké. Mění se to až teď s novými technologiemi, ale starší domy izolované nejsou. Do toho je třeba připočíst šetřivost Italů. Možná se to týká více seveřanů Furlanců, ale v Itálii byla dříve opravdu velká bída, tak se není co divit. Topení je drahé, tudíž správný Ital téměř netopí. Jak říkám s oblibou po bydlení u mé kamarádky – vedro v kuchyni – 18 C, příjemných 15 C v obýváku a tak 10 C v ložnici na zdravé spaní. V koupelně je dovoleno si na dobu pobytu pustit teplomet, který ale musí být co nejdříve vypnut, nejlépe tak ihned po opuštění sprchy. Teploty v zimě v Udine bývají v průměru okolo nuly (mrzne několik dní v roce až do -8-10 C), zdá se, že to není taková hrůza. K tomu je ale třeba připočíst opravdu velkou vlhkost, která je problematická jak v zimě, tak v létě. V zimě tedy člověk vyjde ven z prochladlého domu sám zmrzlý a vyjde do sychravého nevlídného počasí. To můžete být oblečeni, jak chcete a klepete se zimou, protože jste promrzlí až na kost.
A podobné otázky jako od té anglické učitelky jsem také slyšela. „Jak to, že tak mrzneš, když u vás jsou teploty v zimě mnohem nižší?“ Ano, jsou nižší, ale nikdy nejdu z domu tak promrzlá jako v teplé, slunné Itálii a kromě toho vzduch je sušší, tak i ten mráz je mnohem snesitelnější.
Alpy se píší s velkým „A“. Nejsem takový buran, ale dělám hrozné překlepy. Asi je toho více.
A do postele jsem si brala teplé ponožky určené do horských podmínek, na tělo kraftovo teplé spodní prádlo, na to flanelové pyžamo, na hlavu minimálně čelenka, někdy i čepice, pak bylo třeba se zamotat do fleesové deky, takto vlézt do postele a přikrýt se pořádnou peřinou. Ideální by bylo ještě strčit nos pod peřinu, protože i to dýchání studeného vzduchu mě mrazilo, ale to bylo nejobtížnější.
Roky jsem žila v domě, který se vytápěl pomocí tuhých paliv – do cca osmi roků jsme měli v každé místnosti jedny petry, v kuchyni športhlet, v koupelně lázeňská kamna a v ložnici nic. A na záchod se muselo ven přes celé násypy – v zimně obzvlášť výživné. Po rekonstrukci domku naši pořídili ústřední topení. Takže první věc po návratu ze školy bylo vynést popel (někdy i dva kýble) a udělat oheň v kotle. To blaho, když člověk sáhl na radiátor a on už byl vřelý! Jenom podotýkám, že to topení jsme měli udělané tak „dobře“, že když bylo v kuchyni (která přišla k vytopení jako poslední) 18 °C, tak jinde už bylo osmadvacet. Ovšem když jsme ráno vstávali, tak v té kůchni bylo osm stupňů.
Takže po přestěhování do paneláku jsem si teplo opravdu užívala – my tam opravdu měli běžně šestadvacet a to jsme měli zavřené topení v ložnici i v kuchyni a Terce topila permanentně jen půlka radiátoru.
Takže po dalším stěhování do domku jsme první zimu fakt trpěly (my holky, Jenda ne) – za jedno byl přece jenom trošku syrový, protože téměř všude byly nové omítky a za druhé jsme přešli na režim přiměřeného šetření plynem – takže žádná trenková teplota, ale maximálně 22 °C. Ale už jsme si zvykly a tuhle dokonce Terka říkala, že je jí horko – a to je u ní nepředstavitelná věta, neb ta ještě v červnu nosí punčocháče pod rifle a v září už chodí v rukavicích (chuckle) .
Já mám jiný postup- jako dítě jsem bydlela v paneláku, kde bylo pořád tak 26 stupňů. Pak jsme se odstěhovala do pavlačáku, kde se celý byt 2+kk vytápěl jedněmi vawkami. K přežití to bylo, ale… Pak jsem se odstěhovala do obrovského bytu s ústředním topením a radovala se, že mi končí období neustálých telefonátů s plynařem, protože dřív i teplá voda byla jen skrz karmu, které jsme se děsně bála. Radost trvala jen do prvních mrazů, než jsme zjistila, že v bytě 1.kategorie topení v noci netopí (na co, byl názor kotelníka, dm měl vlastní kotelnu patřící dvěma vchodům a babky z vedlejšího říkaly, že za Hitlera měly větší zimu, tak o co mi jde) a přes den je maximum 18-20 stupňů, jelikož kotelna je z padesátých let (tehdy moderna plynová) a v jednom domě topí jak o dušu a v druhém je na zmrznutí. Až závažná porucha kotle v lednu, kdy se vůbec netopilo týden, přiměla bytovku koupit nový kotel, ale i tak vedro nebylo, protože pokoje byly obrovské a radiátory malinké. Takže nastěhování do domečku s elektrickým kotlem a ústředním topením pro mě bylo spásou, konečně mám doma 22 stupňů a je mi teplo (zkuste sedět u počítače a psát při nižší teplotě).
Jako malé předškolní dítě jsem bydlala s maminkou a babičkou v bytě v domě, kde topilo kamny. Takže večer zalézt pod peřinu a rychle se zahřát a nevystrkovat ani nos.
V první třídě jsme se přestěhovaly s maminkou do paneláku. A v panelovém bytě žiji dodnes. Zatopím si, jak je třeba. V ložnice málo, v obýváku více a v kuchyni vůbec, tam je teplo z vaření.
Ale víte na co ráda vzpomínám, jak jsem si u prababičky na venkově ohřívala záda u kamínek. To jsem milovala.
Co se týče emocionálního tepla domova. Tak doma jsem v bezpečí, schovaná před nástrahami života. Jsou tam moji milí, jak lidé tak kočičáci.
Moc rádi jezdíme s manželem za poznáním do Evropy. Ale rádi se vracíme domů. Neboť všude dobře, doma nejlépe.
Ale to člověk musí cestovat, aby si to uvědomil.
Míša
Článek mi úplně vybavil mé první měsíce v Madridu. Přistěhoval jsem se 1. února a mé naivní představy o věčně teplém Španělsku a tomu, že oni si neumí představit jak vypadá zima u nás platí někde u moře, ale určitě ne 600km v 660 m.n.m. s horami přesahujícími 2000 metrů na dohled. Teplota kolísala mezi nulou a 22 stupni. Je to šílené, ale v noci a hned jak zapadlo slunce teplota spadla klidně o 15 stupňů a přes den na slunci bylo teplo a jak zafoukal vítr od hor bylo naráz jen 5. Jejich byty však pojem izolace vůbec neznaly, studený vítr profukoval i místy, kde by to člověk nečekal. Chladnost podtrhoval fakt, že tam jsou úplně všude dlaždice, studené, na pohled vlhké dlaždice a vytápění pomocí karmy a ta fungovala spíš na ohřátí horké vody, protože plyn je ve Španělsku opravdu nechutně drahý. U druhého bytu dokonce majitel odpojil topení z karmy a nechal ji jen na ohřev vody, že už je březen (jenže teploty furt proklatě nízko). A Španělé běžně prý spí ve svetru a nijak jim to divné nepřijde. Velmi obtížně se počasí odhadovalo, protože tam je permanentně modro, Madrid je nejslunnější hlavní město Evropy a modrá naprosto neměnná obloha tam vydrží několik měsíců, jen teploty při tom mohou skákat jak na horské dráze. Výsledek byl ten, že člověk chodil po městě, 10x měnil oblečení od trička po zimní bundu a čepici a když ho chytil ten strašný vítr, tak se těšil domů, jen po vstupu do bytu a odhození zimní bundy zjistil, že mu je zase zima. No prostě mi byla ZIMA PŘES 2 MĚSÍCE V KUSE :O Na jejich obranu, ty dlaždice byly při čtyřicítkových vedrech spásou.
Ani „někde u moře“ to není ideální – kamarádka takhle strávila zimu ve Valencii a taky si stěžovala: jasně, nemrzne, ale neexistuje topení, takže je těch stabilních šest nad nulou všude, uvnitř jako venku. Vlastně popisovala úplně stejný dialog jako Dede – Proč si tak stěžuješ na zimu? Vždyť u vás je přece zima daleko větší? – No to jo, ale jenom venku! 🙂
Je pravda, že v Algarve (jih Portugalska) jsme byli někdy kolem 16. března a bylo tam 11 stupňů venku i uvnitř. Topení nikde, člověku to teplo pak opravdu chybí.
A pak se řekne přesídlit do teplých krajin 😀
Tak já jsem si toho prvního chladu užila hodně. Jako dítě na Vinohradech, měli jsme velký byt, který byl vytápěn pouze jedněma Clubkama a v obří zimě tatínek roztopil v ložnici kachlová kamna, taková ta zámecká. V koupelně byly lázeňský kamna a dvakrát týdně se topilo na teplou vodu. Přesun na sídliště byl v tomto aspektu fantastický.
Naše první společné bydlení mělo studený záchod a kotel na pevná paliva uprostřed baráku na tom nejvyšším místě. Při každém vypnutí proudu nastala katastrofa.
Jezeďácká vila, kterou jsme obývali patnáct let byla od jara do zimy nádherným velkým bydlením. V zimě utrpení. 25m2 plochy o výšce 3,60 m, stará okna a akumulačky. Teda akumulačky ve dvou haluznách, v té třetí topení žádné. Jednou jsme měli na venkovní stěně v ložnici 4 cm ledu, spali jsme i v +4°C. Záchod bez topení, koupelna se zářičem. První, co jsme v našem domečku řešili bylo topení a to všude a zejména v koupelnozáchodě. Jinak naše provozní teplota je 20°C, pomalu třicet let žijeme s fudlama.
No a nezávisle na Dede jsem si uvědomila, jak samozřejmě beru to domácí teplo. A slibuju, že si ho budu vážit mnohem více, než dosud
Moje oblíbená teplota je v zimě 20-21°C v místnosti,vlhkost 46%. Při spaní preferuji 17-18°C. V létě bez klimatizace snáším teploty do 23°C, při vlhkosti 46-53%, co je nad, je hrůza, proto mám vymyšleno,jak studenější vzduch z chodby,dostanu do bytu…a hned je lépe.