V Norsku je to s počasím a se vším okolo něj jako na houpačce. Dokáže na jednu stranu vykouzlit ty nejúchvatnější barvy, tvary a jevy jaké člověk může kdy vidět, ale na druhou stranu dokáže pořádně lézt na nervy.
„Det finnes ikke dårlig vær, bare dårlig klær“, říká se. Česky to znamená „Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“. Podíváme-li se na to, jak jsou Norové zařízení (a co je tu k dostání) k tomu, aby dokázali sami sebe pokud možno odseparovat od ohavného počasí, musí jim člověk vzdát hold.
Začíná to kontaktním oblečením na celé tělo z jemné vlny (ullundertøy), které se nosí pod normálním oblečením a má fantastické termické vlastnosti. Oblékají se do toho už nemluvňata a kupodivu nejenže tato vlna nedráždí pokožku dospělých – když už se nosí rovnou na těle – ale ona nedráždí ani ta nemluvňata. Taková tenká vlněná vrstva dokáže člověka krásně zahřát, pohybuje-li se venku, a je-li člověk uvnitř, nepřehřeje se a nezpotí. Tím je vyřešen problém tepla.
Další problém je voda. Poté, co jsem sám kdysi nosil v Norsku bundy, které byly dělané pro jiné trhy a které tady promokly skrz naskrz, ačkoliv byly prodávány jako outdoorové, kupuji výhradně bundy norské. On totiž déšť tady je něco trochu jiného, než déšť jinde, a to beru v potaz i Anglii, Skotsko – a dokonce i Irsko. Zdejší déšť je často doslova maniakální.
Buďto má podobu přívalového deště, který ovšem netrvá dvacet minut jako ve střední Evropě, ale třeba deset hodin v kuse stále se stejnou intenzitou, takže je-li člověk venku, valí se na něj bez přehánění tolik vody, jakoby si stoupl rovnou pod sprchu. Druhý typ zdejšího šíleného deště je ten, který je drobnější, není tak intenzivní, ale bez problému zvládne biblických čtyřicet dní v kuse jako nic.
V zimním období doporučuji si představit výše uvedené typy deště v podobě srážek sněhových. Ano, naprosto bez problémů dokáže v Norsku napadnout více než metr sněhu za den. Naprosto geniální věc, kterou tu vyrábí více výrobců (Stormberg, Helly Hansen a Marin Alpin), je bunda proti dešti, která má na sobě našité reflexní prvky, zpravidla svítivě žlutou či svítivě oranžovou kapuci a vydrží, pokud jde o kombinaci vítr + déšť, naprosto všechno a je schopná ochránit i vlasy aby zůstaly suché, a to vše aniž by se v ní člověk potil.
Od té doby, co takovou bundu mám, v ní chodím i v Evropě, což má za důsledek, že může na tamní poměry nastat klidně i dešťová a větrná apokalypsa a budu dobře připraven. Další norské firmy vyrábějící bundy (Skogstad, Bjørn Dæhlie, Norrøna či Bergans of Norway) mají rovněž velmi dobré produkty, ale spíš na sníh a mráz, než na déšť.
Další lahůdkou, kterou počasí v Norsku rádo na nepřipravené přichystá, je to, čemu se tady říká bez větší nadsázky „doba ledová“ (istid). Hrozí zejména v prosinci, když ještě není sníh, ale mrazu už je dost a teploty se motají kolem nuly a jde o jev, opět nepříliš známý jinde, kdy je půda natolik promrzlá, že bez ohledu na teploty nad nulou třeba i po několik dní (klidně i 3-4°C) má voda, která na zem spadne, na ní tendenci zamrzat a držet ve formě ledu.
Velmi častý jev je, že intenzivně prší (viz výše) a část té vody se zachytí ve formě ledu, vytvořivší velmi hladkou a kluzkou vrstvu a část odteče pryč. To je období, které je extrémně nebezpečné, protože stékající voda led maximálně uhladí, navíc se led vytváří nejen na rovných plochách, ale klidně i na prudších svazích. Posyp samozřejmě nepomáhá, protože ho voda odnese.
Nakonec tekoucí voda zamrzne a zůstane jen silná vrstva uhlazeného ledu, která se posypat dá, ovšem s prvním dalším mrznoucím deštěm přichází veškerá snaha o schůdnost chodníku vniveč. Protože se ale chodit i jezdit musí, nezbývá, než se přizpůsobit – v Norsku se všude, včetně kiosků (7-Eleven, Narvesen), supermarketů či lékáren prodávají mačky s ostrými hroty, které se navlékají přes boty.
Takto široká distribuční síť je nutná, protože přijedete-li například autobusem někam, kde panuje doba ledová, tak po vystoupení z autobusu, nemáte-li se čeho držet, je nejbezpečnější dojít si koupit mačky na nejbližší místo po čtyřech, což je způsob, kterým se daleko nedojde.
Mnoho aut je na toto období připraveno tím, že má zimní pneumatiky s hroty, které jsou tu legální pro všechny účastníky silničního provozu od 1. listopadu do 15. dubna. Policisté jsou ochotni přimknout oko, jste-li z horských oblastí a přijedete-li například do Oslo i mimo tuto dobu, jste-li tam jen na chvíli, případně vydáváte-li se zrovna na cestu do hor.
Osobně hroty na autě zatím nemám, protože jezdím hodně do Evropy, kde jsou hroty nelegální. S výjimkou čistého ledu tu ovšem poměrně dobře pomáhají zimní pneumatiky, které donedávna nebyly ve střední Evropě vůbec k sehnání, nyní už jsou, ale jsou strašně drahé, které sice hroty nemají, ale dokáží držet auto na silnici velmi slušně i tak. Nejoblíbenější jsou tu finské pneumatiky Nokian Hakkapeliita R2, které patří k běžnému zimnímu standardu většiny aut (alespoň podle mého pozorování). Sám je používám a mohu jedině doporučit, když na nich jedu v zimě do Česka, můžu si dovolit na sněhu například v Podkrkonoší, kam jezdím, výrazně víc, než místní.
A pak je tu sníh. Jak jsem již předeslal, sníh umí být pořádně zákeřný, protože můžete jít spát s tím, že venku žádný sníh není a ráno se vzbudit a jeho tam najednou 80 centimetrů. To není nepříjemné pouze ex post, když už ten sníh najdete, ale samozřejmě i během doby, kdy sněží – stačí si představit, jak hustě musí sněžit, aby se stalo tohle a co to znamená pro dopravu.
Kvůli takovému sněžení bývá v nejnáročnějších úsecích zavedené „kolonnekjøring“, což je průjezd takových úseků v pomalu jedoucím konvoji, kdy jede fréza, pluh a pak všichni ostatní, přičemž po průjezdu takové kolony zpravidla netrvá dlouho, než je sněhu zase tolik, že bez kolony nikdo neprojede. A to je řeč o úsecích, jejichž průjezdnost – aspoň nějaká – je natolik nutná, aby se tam konvoje zaváděly, spousta úseků silnic není v zimě průjezdná vůbec!
Vzpomínám si na to, jak jsem jel minulou zimu lodí Color SuperSpeed z dánského Hirtshals do norského Larviku a na palubě jsem potkal partu mladých Slováků, kteří měli sice poměrně hodně cestovatelských zkušeností (jeli minibusem, který si pronajali), ale ve Skandinávii nikdy nebyli.
Když mi ukázali, kam až chtějí dojet a kolik času na to mají (chtěli zvládnout Larvik – Narvik přes hory za čtyři dny, což je čistého času jízdy 35 hodin když není sníh), tak jsem jim trochu zkazil nadšení, když jsem jim řekl, jaké jsou jejich možnosti a kolik nejistoty a zrádných momentů se na jejich cestě může skrývat. Nechali si poradit, ale ne moc ochotně; čte-li tento článek některý z nich, zajímalo by mě, zda tam dojeli a jaká ta cesta byla.
Sníh samozřejmě znamená nutnost ho odhazovat (lingvistická perla – odhazovat sníh se řekne å måke, přičemž måke je název pro racka, takže odhazovat sníh by se dalo doslovně přeložit jako „rackovat“), protože bez odhazování se člověk nikam nedostane, ale také může skončit bez střechy nad hlavou. Když napadnou dva metry sněhu, načež přijde obleva a začne do toho pršet, i šikmé střechy mají problém.
Mnoho lidí, které znám, má chaty v horách a přijde-li taková situace, nemohou jinak, než jet třeba i čtyři-pět hodin autem jednu cestu na chatu, klidně si i vzít volno z práce a jít odhazovat – protože jinak riskují, že najdou chatu s probořenou střechou. Sněžení už na zasněžené silnice samozřejmě znamená nejen problém z průjezdností, ale kolikrát naprostou slepotu, takzvanou „bílou tmu“.
Bílé je naprosto všechno, silnice nebývají posypané ani posolené, jen vypluhované. Trochu pomáhá nosit takové ty duhově zbarvené lyžařské brýle, které aspoň trochu zvyšují kontrast, ale i tak je důležité každou cestu velmi důkladně zvážit, zda je opravdu nutná, jsou-li takové podmínky, protože vzdálenosti mezi sídly nejsou v Norsku malé a zůstat někde stát s tím, že je 10+ kilometrů k nejbližšímu obydlí může být životu nebezpečné.
Samozřejmostí v takových podmínkách je jezdit pokud možno vždy s plnou nádrží a vozit si v autě jídlo, pití a teplé oblečení. Na většině území Norska je mobilní signál a v případě nouze se dá dovolat pomoci, jste-li na běžné veřejné silnici (zejména dáte-li jim pozici z GPS), ale než se k vám pomoc dostane, může to být i několik hodin.
Další lahůdkou je mráz. Mráz není tak krutý jako ve Finsku, o Rusku nemluvě; -40°C se tu stává málokdy, ovšem na rozdíl od Finska či Ruska je tu vyšší vlhkost vzduchu, takže -25°C je pěkně nepříjemných, navíc je potřeba počítat s častými inverzemi; v Norsku je spousta dlouhých hlubokých údolí, kde se umí držet teplota pod -20°C přestože o 200-300 výškových metrů více je teplota kolem nuly, nebo i nad ní.
Mráz se dokáže připlížit velmi nečekaně, není výjimkou jít spát při plus dvou a vzbudit se s -25°C. V takové situaci bývá problém nastartovat auto, proto má mnoho Norů ohřívání motoru napájené externě z elektrické zásuvky a nabíječka na akumulátor a startovací kabely jsou v zimním období běžnou výbavou téměř každého řidiče.
Mráz ale znamená i skvělou příležitost pro bruslení – v prosinci a v lednu, kdy není běžné, že je sníh, ten většinou přichází až v půlce ledna, ale zato intenzivně mrzne, bývají pro bruslení dostupné fjordy i jezera. Je dobré sledovat internetové stránky Sdružení norských turistů (Det norske turistforening), kde se píše, jak silný je kde led; hlásí to běžně i v rádiu v oblastech, kde je zvykem bruslit.
Je to totiž zážitek k nezapomenutí. Dá se bruslit na fantastickém ledu i desítky kilometrů, aniž by člověk musel změnit směr; ideální pro takové bruslení jsou tzv. švédské brusle (svenskeskøyter), což jsou speciální turistické brusle s noži dlouhými průměrně 55 centimetrů a s volnou patou, které se používají v kombinaci s běžkovými holemi. Díky nim se dá bez větší námahy bruslit mnohem rychleji, než na „klasických“ hokejových bruslích.
Další problém přišel do Norska s klimatickou změnou, a sice hurikány. Podle místních pamětníků se v Norsku před třiceti lety a dále do minulosti nevyskytovaly ani obyčejné letní bouřky, přišla-li nějaká, bylo to jednou za mnoho let. V poslední době jsou bouřky, a i silné bouřky, poměrně běžným standardem od května do září, ovšem to není nic proti hurikánům, které si poslední roky nacházejí cestu přes Atlantik a pravidelně pustoší norské pobřeží.
V době, kdy píšu tyto řádky, se země připravuje na víkendový úder hurikánu Dagmar, který se má s hrozivou silou přehnat přes Skotsko směrem na Norsko a Dánsko. Hurikán znamená vítr o rychlosti větší, než 33 m/s, čili 119 km/h a označují se tak cyklické tlakové níže pocházející z Mexického zálivu. Donedávna to byl fenomén čistě americký, protože po zpustošení východního pobřeží USA ztratily hurikány svou sílu a přes Atlantik se nedostávaly.
S tím je konec, protože v posledních letech dokážou Atlantik přelétnout a dostat se přímo sem. Jejich oko mívá v průměru několik desítek kilometrů; na podzim se mi podařilo přímo v něm vézt synka do školky a sebe do práce. Takový hurikán vypadá následovně – první příznaky jsou nízko a rychle letící, mnoho desítek kilometrů dlouhé „cípy“ jeho okraje, které jsou vidět proti modré obloze. Poté mraky houstnou a 5-8 hodin po cípech přichází pořádná bouře, kombinující extrémní vítr, extrémní déšť, spoustu blesků a často i kroupy (létající skoro vodorovně).
Když přijde oko, všechno to ustane, jako když utne, a do 30 minut od doby, kdy byla taková divočina, přijde bezvětří a modrá obloha. Oku trvá zhruba hodinu, než přejde a pak se zase velmi rychle setmí a celé to šílené počasí začne nanovo. Po uklidnění počasí pak den-dva prší.
Přijde-li hurikán, policie často radí lidem, aby zůstali doma a nevycházeli kvůli riziku předmětů létajících vzduchem (větve či poštovní schránky jsou standard, občas i kusy střech či jiné věci), takže chodit se dívat například na rozbouřené moře (vlny i přes 15 metrů) opravdu není dobrý nápad. Lodě odvolávají spoje, je-li předpověď vln vyšší, než 10 metrů, do té doby se jezdí.
Nebylo by to povídání o norském počasí, kdybych nezmínil – na poměry jinde poměrně extrémní – střídání dne a noci. Zde v Sandefjordu je úplná tma během letního slunovratu pouze od cca půlnoci letního času do cca dvou ráno, v Oslo, které je na rovnoběžce o zhruba sto kilometrů severněji, tou dobou úplná tma není vůbec, je pouze šero. Od polárního kruhu dále nezapadá v letním období Slunce za horizont vůbec.
V době zimního slunovratu je zde v Sandefjordu úplná tma od půl čtvrté odpoledne do zhruba půl desáté dopoledne, v Oslo pak od zhruba tří odpoledne do desáté dopoledne, na sever od polárního kruhu slunce v zimním období nevychází vůbec. V Tromsø je ještě přes „den“ takový soumrak, ale například Hammerfest má už celodenně tmu. Pro mnoho lidí, kteří na to nejsou zvyklí, je už samotná představa takové tmy poměrně těžká, ale naštěstí existují technologie, které tento problém řeší.
Firma Philips prodává v Norsku tzv. „dagslyslampe“, což je speciální lampa imitující poměrně dobře denní světlo, která opravdu pomáhá proti zimní depresi. V létě bývá problém opačný – sice je velmi příjemné přijít z práce domů a pořád mít před sebou sluncem zalitý den až do momentu, kdy se jde spát, takže se dá spousta věcí dělat venku, ale chodí-li člověk do práce a musí-li spát, je potřeba se před světlem bránit. Zde pomáhá buď dobrá okenice, nebo nezbývá, než se naučit spát za denního světla.
Pro lidi, kteří nikdy nezažili půlnoční slunce (čili slunce svítící v jednu ráno letního času) to pro představu vypadá tak, že Slunce je v tu dobu velmi nízko nad obzorem, ale nečervená; svítí normálním žlutým světlem, efekt je takový, jako dejme tomu slunce svítící v Česku v pravé poledne na Vánoce.
Čili dlouhé stíny, ale barvy jako ve dne. Když už jsme u slunce, je to něco, na co je potřeba rovněž dávat pozor. Slunce má ve Skandinávii v létě výrazně větší sílu, než v Česku a je mnohem snazší se spálit. Člověk se dokáže opálit, i když je slunce za mraky a nechrání se dostatečně.
Jenže, jak už to tak v Norsku bývá, každá nepříjemnost je vyvážena něčím zcela nezvykle příjemným. Když už přečkáte déšť, vítr, sníh, mráz, tmu i silné slunce, čeká vás několik naprosto překrásných úkazů, které jinde nenajdete, a pohled na které vám vynahradí leckterou nesnáz, jenž na vás počasí jinak chystá. Začneme-li od toho nejběžnějšího, pak jsou to západy slunce od podzimu do jara.
Tak ostré barvy, jako se vyskytují během západu slunce zde, v nižších zeměpisných šířkách nenajdete; v kombinaci s mraky dokáže slunce vykouzlit každý večer takovou podívanou, ve srovnání se kterou i zvlášť pěkné západy slunce jižněji jsou pouze slabým odvarem. Těžko se to fotí, zatím se musí do Norska přijet. Ale jen tak pro představu, o čem je řeč, zde jsou obrázky, které to podle mě celkem dobře vystihují, nakolik se to dá.
Pokračujeme-li v krásách na obloze seřazených od nejčastějších po nejvzácnější, další na řadě je polární záře. Světelný efekt, který je vytvořený slunečním větrem, který narazí do zemské atmosféry, vytváří kolem magnetických pólů překrásné světelné úkazy, které jsou normálně viditelné na zimní obloze od polárního kruhu výš, ale občas zasáhnou i do nižších zeměpisných šířek (zcela výjimečně po úroveň Manchester – Flensburg – Gdańsk).
Chcete-li jistotu, že polární záři uvidíte, kupte si v době, kdy předpověď počasí pro Altu ukazuje celé dva týdny bez mraků letenky a jeďte se podívat tam. Aktuální rozsah polární záře je zde. Zelenou barvou je vyznačeno, kde polární záře je a zelená linka označuje hranici, od které na sever je polární záře viditelná na severním obzoru.
Dalším, mnohem vzácnějším efektem, jsou perleťové stratosférické mraky (perlemorskyer). Vznikají tak, že v hornatém terénu se silný vítr obrátí směrem vzhůru a „vyfoukne“ běžnou oblačnost v horních částech troposféry až do stratosféry, běžně do výšky kolem 25 kilometrů. Tam se pak vytvoří mrak, který je velmi tenký a tvořený krystalkami ledu, o které se láme sluneční světlo a vytváří perleťový efekt.
Mraky samy o sobě jsou viditelné pouze na večerní či ranní obloze, když je slunce již za horizontem a na temně modré obloze bíle/duhově svítí. Vzhledem k tomu, že se musí sejít poměrně hodně faktorů, které způsobují tento jev, je velmi vzácný a viditelný zejména na zimní obloze, kdy je vrchní hranice troposféry níže, než v létě a úhel, pod kterým dopadá sluneční světlo na povrch Země nižší. Měl jsem tu možnost takový mrak vidět 22. prosince 2014 a je to pohled zcela nezapomenutelný.
Ještě vzácnější jsou zářící mraky na noční obloze (lysende nattskyer), které jsou ve výšce 80 kilometrů nad zemským povrchem a při správné shodě okolností jsou vidět na letní noční obloze a jsou tvořené zmrzlým metanem. Pozorovatelné jsou ve druhé polovině července v jižním Norsku (jinde je na ně příliš mnoho světla) a svítí díky tomu, že odrážejí sluneční světlo, které je pod takovým úhlem pod horizontem, že nedokáže nasvítit ani zemský povrch ani mraky nad ním, ale díky výšce 80 km nad zemí dosáhne na ně. Zářící mraky jsou ovšem efektem extrémně vzácným a člověk musí mít opravdu velké štěstí, aby je kdy spatřil.
Má-li pozorovatel štěstí a vidí-li některé z výše uvedených efektů v horských oblastech Norska mezi horami a fjordy, pak je to opravdu zážitek na celý život. Ostatně pohledy tohoto typu byly první velkou motivací pro mě osobně k tomu, abych se do Norska přestěhoval.
Jde o 19. díl seriálu „Jak se co v Norsku dělá“. Celý zatím vydaný seriál najdete zde.
Před několika dny jsem desetiletému vnukovi pomocí globusu názorně vysvětloval, proč právě vidí zapadající srpek Měsíce hodně „položený na bok“ (tzv. turecký měsíc v jednom příběhu o Makové panence o motýlu Emanuelovi). V těch zeměpisných šířkách, o kterých píše Finrod, musí být v zimních měsících tento úkaz ještě výraznější (severní polokoule je odkloněna od Slunce a v noci se severní oblasti Evropy dostávají téměř až k rovině ekliptiky).
Díky, díky! Tolik zajímavostí a novinek, o kterých jsem se zatím jinde nedočetla, je vážně skvělé! Pokud se mi podaří si do Norska zajet (je to už pár let moje velké přání), tak to ALE bude určitě v létě 8:D
„Bielu tmu“ som zažila v decembri 2005, keď sa na diaľnici D1 v smere z Bratislavy do Senca stala jedna z najhorších hromadných havárií (http://www.topky.sk/cl/10/97838/Policia-eviduje-uz-6-obeti-nehody-na-dialnici-D1). D1 bola hodiny zablokovaná a my ostatní sme sa snažili domov z Bratislavy dostať po „starej“ ceste. Bolo to čisté šialenstvo, strašne nafúkavalo sneh na cestu a miestami sa išlo fakt úplne naslepo, v kolóne, človek sa len snažil nestratiť z dohľadu speťáky auta pred sebou. A pár km pred mojím rodným mestom sa vedúce auto kolóny – biela dodávka s BB značkou – zaťalo, že ďalej nejde, nevidí na krok. Tak nás tam zafúkalo tak, že sme tam ostali trčať vyše 6 hodín, našťastie som mala plnú nádrž a spolujazdca 🙂 . Potom nás prišli odkopať tie obrovské traktory (John Deere?) z blízkeho družstva a vytvorili k mestu „koridor“, ktorý vyzeral ako bobová dráha a aj sa tak šmýkal. Na druhý deň prišla obľava a celá nádielka sa za pár hodín roztopila! Ale všetko jedno mi tam teda nebolo…
no nekdy ma clovek zazitek na cely zivot diky divokemu pocasi. pred par lety v breznu jsem letela do ceska na dovolenou, za maminkou. tak jsme pristali v ruzyni, tam hafo snehu. zacalo drama, i kdyz jsem si to v tu chvili nejak neuvedomila. traktorama dotahli letadlo pomalu k hale, ale nesly otevrit ty spojovaci dvere do haly, protoze zamrzly, tak nas nemohli pustit z letadla. za par hodin konecne vyreseno, stastne shledani s kufrem, a metrem do holesovic odkud jezdi autobus smer ceska lipa a novy bor. tak za husteho snehu cekam na autobus, ten konecne prijede, a pak se pomalicku vezeme smerem novy bor. v zatackach pred dubou bylo par vybouranych aut, cesta huste zasnezena, tak jsem si teprve zacala uvedomovat, ze to pocasi neni nejlepsi a mam docela stesti, ze jsem so do boru dostala. v novem boru potom metr snehu, autobusy uz zadne, ale sehnala jsem taxi do kamenickeho senova, at mamka nemusi vyjizdet. pak jsem vecer koukala na zpravy a doslo mi jake jsem mela stesti celkove. nase letadlo bylo jedno z poslednich, co na letisti pristalo ten den (asi 11 dopoledne), po cele republice snehova kalamita, hafo nehod.
úžasně zajímavá esej. to je opravdu hodně nezvyklých klimatických podmínek na jeden evropský stát.
Andy, docela mě zaujaly ty pneumatiky. My tady samozřejmě musíme používat zimní pneumatiky od listopadu do konce března. A protože jsem zrovna měnila (pravda u Fabie), zase tak strašné cenově mi to nepřišlo. Podle prodejce a výrobce průměrně mezi 1000-1300 Kč/ 1 pneu, větší auta o nějakou tu stovku za pneu více. Já to měla asi za 1100,- Kč/1 pneu. Uznávám, že na SUV, kterých je asi v Norsku více, to bude dražší, ale kdo má auto, zase s tím asi počítá.
Takže jde asi o nějakou speciální skandinávskou směs gumy, která se tady zřejmě skoro neprodává a pak to tady asi může vycházet draho. Ale běžné zimní pneu zase tak strašné nejsou. Takže jaký je rozdíl?
Bílá tma je skutečně odporná, do toho jsme vjeli před třemi lety na obyčejné Vysočině a neviděli jsme, kam jedeme, ani zda jsme ještě vůbec na silnici. Ani jsme nemuseli být v Krkonoších. Počítám, že v Norsku je to ještě výživnější.
V Norsku jsem strávila cestováním někdy před 20 lety celý červenec a byla jsem nadšená. V zimě bych to asi nedala. Ani ne tak kvůli zimě (jak je vidět, lze se náležitě oblécia vůbec přizpůsobit), ale kvůli tmě. Tmu skoro nezvládám tady, natož více na severu. Zato půlnoční slunce, to je moje.
Rozdíl je ve stylu jízdy. Když naši žili v Norsku, tak tam dva roky byli s českým autem (Volvo V70) na – na středoevropské poměry dobrých – zimních pneumatikách. Přesto na norských silnicích museli jezdit v zimě výrazně pomaleji než Norové, aby to bylo bezpečné. Pamatuji si dobře, jak nás lidi předjížděli i když to bylo pro nás trochu na hraně. Když jsem půjčil svoje auto tatínkovi (ty severské zimní gumy mám) když jsme jeli do Telemarku, kde byla zima opravdu fest, silnice jen vypluhované a stejně na nich byla pořádná vrstva sněhu, posyp žádný, ani kamínky ani sůl, tak také říkal, že si s tím může dovolit výrazně víc než s těmi středoevropskými a byl překvapený, jak dobře to sedělo na cestě. Jinak v ČR ty pneumatiky stojí na fabii kolem čtyřech tisíc Kč, na kombíky (mám Mondeo) kolem pěti jedna. Guma je jiná a vzorek je dobrý.
Bílá tma v Norsku, hlavně v krajích jako je Telemark, umí být o život, to pokud člověk nemusí jezdit, neměl by.
Prima, díky za vysvětlení. Tím je to jasné, jiná směs gumy a jiný vzorek. Tady to logicky musí vycházet dráž a určitě ani není přiměřená poptávka po tomto druhu pneumatik. Jak to tak vidím, asi s mou Fábinkou do Norska v zimě nepojedu 😀
Článek prostě pa-rád-ní! Díky a zanořím se do ostatních norskovin, bude to počteníčko.
I já se ještě pořád nořím do Norska a zkoušela jsem si dávat otázky a norsky stručně na ně odpovídat. 🙂 Fakt dobrý. Pak jsem zase bádala nad tím oblečením,potřebuji různé druhy a tak jsem konfrontovala všechny rady a názory s tím, co používám. Jak přibývají léta, vozím na různé cesty čím dál míň věcí. Díky, všechno je to strašně zajímavé a to mám ráda a hlavně se zase poučím, taky ráda.
A ještě něco – pokud jde o diskuzi, tak doplním otázky, které Andyho článek neobsahuje:))
Dnes bych navrhovala diskuzi o oblečení do přírody – zajímají mě vaše tipy a vychytávky, jak se udržet v přírodě v suchu, jak se chránit před deštěm a podobně.
Souhlasíte s tím, že na počasí nezáleží, pokud jste správně oblečeni?
(sun) (rain)
(wave)
Ahoj Dede. Jen do jisté míry a jak kde, možná v Norsku ano. Ale kdyby nějaký Nor toto přísloví řekl například před Američanem ze středozápadu tak ten by se jen asi vědoucně pousmál a odpověděl cosi ve smyslu „počkej si na nejbližší tornádo“. 😀 A kdo zažil deště v jihovýchodní Asii tak pak kdekoli v Evropě snadno získá pocit že nikdy neprší. Představ si všechny druhy deště které znáš od nás, jen je tak 50x zesil, k tomu přidej ještě pár dalších druhů, jako třeba hemžení vodních koulí, apod. Směr deště není rozhodující, ten se stále mění a může být jakýkoliv (i zdola nahoru). A těch biblických 40 dní není žádná míra. Vhodné oblečení? Snad skafandr. V naší přírodě umím postavit provizorní přístřešek, který udrží v jakéms takéms suchu 2 osoby a několik předmětů do minuty, ale nejsem v tom nejrychlejší, rekord drží jistá Akeretta, která se zde pod tímto nickem možná také objeví. 😀
Eh, Alasdaire, přiznám se, že nemusím mít všechno – tedy třeba deště v JV Asii (chuckle)
Zažila jsem detě na Taiwanu, ale to nebylo v přírodě, ale ve městě, kde jsou střechy i nad většinou chodníků. Postavit přístřešek na čas – to by byla u mě ostuda, ale v nouzi něco postavím. Už proto, že vím, jak je v případě maléru potřebný – nezapomeň, že mám nastudováno hledání ztracených osob a tam se učíme nejen, co se dělat má, ale hlavně to, co lidé místo toho obvykle dělají (chuckle)
Na Akerettu se těším! 🙂
My na to máme takové zařízení, náš vlastní vynález, je to velké nepromokavé plátno nastříkané poyluretanem a jsou do něj pevně všité ostré bodce a háky aby bylo možno jednotlivé cípy rychle zarazit do země, nebo za něco zaháknout. Pokud nic z toho není možné, je k plátnu připevněná taková konstrukce, aby ukrývající se osoby mohly zatížit přístřešek vlastními korpusy. :o) (Tohle vymyslet a vyladit dalo nejvíc práce.) Špatně se ta věc fotí, je moc velká, příležitostně to zkusím a někam to dám.
P.S. Pardon překlep – ten divný materiál je samozřejmě polyuretan. 😀 A co se týče oblečení tak u nás je to něco šusťákového navrch a pod to, co kdo snese, jak praví klasik, ale taky záleží na teplotách. Jinde ve světě, to podle toho kde.
To bych chtěla vidět v praxi… (inlove) Miluju takovýhle chytrý vynálezy!
Ono to složené ani není moc velké (to bylo nutné, musí se to vejít do batohu k jiným věcem). Samozřejmě to ale nevláčím pokaždé.
Můj syn se jeden čas hodně zabýval přežitím v přírodě (skaut), ale je fakt, že teď co má dvě malé děti, má jiné starosti :-). Takže nějaké základy na přežití od něj znám, ale netuším, zda bych to sama venku zvládla. Není to jednoduché a hlavně si myslím, že šedivá je praxe a zelený je strom života, tak nevím, zda bych ty mé vědomosti dokázala předvést i v praxi. Nicméně co se týče oblečení do naší přírody, snažím se oblékat tak, aby mi nebylo vedro, nebyla zima a hlavně jsem měla v suchu nohy, to je pro mně základ. A tak vrstvím a pak odebírám, přidávám, odebírám, přidávám… ale miluju chodit do přírody, v létě, v zimě. Co fakt nemusím, jsou deště, a to nemusí být ani norské, ani tropické.
To s tím zeleným stromem je svatá pravda, univerzální rada, která by se dala zkomprimovat do jednoho komentáře, neexistuje. Z tropů jsem si odnesl zkušenost, že nejlepší způsob, jak se nechat najít někde hluboko v divočině mobilního signálu prosté, je sedět na zadku a nesnažit se zabřednout ještě hloub. Pokud je zima a tma, rozdělat oheň mám-li čím (nechme stranou zda se to smí nebo ne, tady jde o život), občas střílet do vzduchu, mám-li čím, a pak už neměnit pozici, pokud to není nutné z hlediska ohrožení života.
Ano, odhadnout, kdy už to sám nezvládám, nezazmatkovat, dokázat přivolat pomoc a potom hlavně zůstat sedět na zadku tam, kam jsem si tu pomoc pozval – základ. Jak jednoduché, řeklo by se. A jak moc se toho dá ve stresu a strachu na těhle jednoduchých věcech pokonit…
Já Ti neslíbím že přijde, zatím o tom uvažuje, ona považuje diskuse na netu za ztrátu času. 😀 S těmi ztracenými osobami jsem si vzpomněl (za to můžeš ty, ty vždycky položíš otázku a nastartuješ mi v hlavě nějaké vzpomínky, to snad děláš naschvál nebo jak), jak se vynález onoho přenosného přístřešku jaký popisuji níže, vyplatil. To se vydala na procházku starší paní s vnoučetem, podívat se na divoké vodní ptactvo. Nějak je oklamalo podzimní slunce a přišedší liják je zastihl neprávě nejlépe oblečené. Neztratili se, ale říkala mi pak že zažila skutečný strach o život protože liják byl vydatný a oba prochladli a promohli. Našel jsem je za pět minut dvanáct, roztáhl nad nima tu naši příšeru a do rukou jim strčil ty polštářky co se z nich při mechanickém podnětu nastartuje krystalizace solného roztoku a vyvíjí se teplo (to se mi mimochodem osvědčuje v zimě, ale musí se s tím opatrně). Pak jsem ještě hodil na kluka svoji bundu a volal mobilem kolegu ať přijede autem na pozici XY. Paní svůj mobil měla, ale nějak ji nenapadlo ho použít. Jo, oblečení je důležitá věc. 🙂
Buď jsem správně oblečená, nebo mi nezbude, než se zařídit podle jednoho zenového rčení: „Proč nadáváš na déšť? Zmokneš, ať nadáváš, nebo ne.“ V těch případech jsem radši jenom zmoklá, než zmoklá a naštvaná. 🙂
Vychytávka pro středoevropské hory je jednoduchá: bavlna, vlna, šusťák. Šusťák pokud možno impregnovaný. Tenký bavlněný / vlněný rolák a tenčí svetr / mikina přes to je lepší, než jeden tlustý svetr, páč se to dá sundávat postupně. Vlna je (pro mě – alergika na kde co umělého, když se zpotím) lepší než mikina, protože je sice hamatnější, ale hřeje i navlhlá. Bílá bavlna vespod je pro mě zdravotní nutnost, jinak daleko nedojdu.
A samozřejmě boty. V nich naspod nylonky, navrch vlněné / bavlněné fusky. Takhle se nedělají puchýře. Nevěřím na super-hi-tech materiály, mám ráda gumovou podrážku s traktorem a koženej vršek. Dýchá to a nemusí se do toho dělat dírky, kterýma teče. Dá se to naimpregnovat.
Až budu jednou velká, asi tak třímetrová, tak to Norsko zkusím.
„Nevěřím na super-hi-tech materiály, mám ráda gumovou podrážku s traktorem a koženej vršek.“
Aleluja, konečně někdo rozumný! 🙂
(blush) … jsem dostala první pohorky ve třech letech a od té doby po těch horách chodím… (blush)
Kólie zdaleka netuší, co všecko ji čeká!!! (devil) (rofl)
Kólie, teď nastraž uši
a zapiš toto sobě v duši
Hory doly černý les
tudy všudy, bude běhat tenhle pes!
(A.MCC. – Podivuhodné cesty) 😀
Fenisko uchem pohodilo
a praví: Tak je mi milo!
Když bude všude bílo,
proběhat kopců kilo,
a když by třeba lilo,
lítat v tom dešti jak dílo,
a když by sucho bylo,
skákat, až by se zaprášilo.
(io o kólii nezdolné)
Dede, to jsi mi trochu nahrála – znáte někdo značku Tilak? Je to česká firma s outdorovým oblečením, mělo by být kvalitní.
Chtěla bych si později (ještě mám navrch cca 10 kilo)koupit kalhoty na chození, mám ráda chození s hůlkami, jak se vznešeně říká nordic walking. Zatím nosím kalhoty normální, ale jednou bych chtěla nějaký pěkný, příjemný a pokud možno neprofukující, nepromokavé (hned tak) a přitom dobře střižené. Tak jsem při hledání narazila i na tuhle firmu. Pravda, jsou cenově výš, proto bych ráda, kdybych měla nějaké reference… předem děkuji, pokud znáte a napíšete…
Můžu doporučit. Kalhoty nevím, ale mám bundu, je nepromokavá, pěkně „dýchá“ a přitom v ní není zima a hlavně je hodně mechanicky odolná, což já potřebuju, protože člověk se každou o něco takzvaně „štrejchne“. Je to dobrá bunda. Je z bavlny, ale zvláštním způsobem hustě utkaná a používají se jen speciální vlákna. Je ale pravda že nestojí pět peněz.
Díky, právě tohle potvrzení jsem potřebovala k rozhodnutí, protože přesně, jak říkáš, nestojí pět peněz. Ale na druhou stranu nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit kupovat nekvalitní věci.
S norským počasím jsem sžívala a sžila. Za nejhorší považuju dobu ledovou, ta umí být fakt šílená. Za nejdepresivnější paotom ten maniakální velni vytrvalý déšť, který dokáže trvat několik dní. Podle mého vnímání je to horší než zimní tma. (wasntme)
O oblečení bych mohla psát dlouho a jen potvrdím, že norské značky outdoorového oblečení, obvykle vycházející ze značek výrobců vyrábějících pracovní oblečení pro námořníky, jsou spolehlivé a skutečně před počasím ochrání. Já teď zrovna preferuju značku Marin Alpin (výroba kousek od Sandefjordu), která má kromě módních vzorů i unisex bundy s větším množstvím kapes. (proč výrobci u ženských bund dbají víc na linii než na kapsy???:))
Na zimu mám bundu ostře žlutou, na jaro a podzim nově svítivě červenou. Stejně jako Matylda pak doufám, že mě tak někdo neodstřelí místo divočáka (wasntme)
Jo jen tak mimochodem, dnešní vichřice (28-30 m/s) co lízne celé pobřeží od Bergenu po Ålesund nebude zdaleka poslední. Zítra se přes Atlantik přižene nová o síle hurikánu, tedy přes 33 m/s (už zase) a ta půjde rovnou na Ålesund, Kristiansund a Trondheim, u nás má být „jen“ kolem 20 m/s – to jsou všechno rychlosti větru normální, ne nárazy. Vlny u Ålesundu mají být zase 15 metrů vysoké. A ve čtvrtek má to, co měli tenhle víkend, letět zase na Bergen/Stavanger.
To už fakt není normální. Vezmi, že my jsme žili v Norsku mezi roku 2006-9 a ty bouře jsme vlastně nezažili. Já vím, že k Oslo to obvykle už tak divoké nedojde, ale i tak jsme o nich četli jen párkrát za sezónu (na podzim), ale byly to pořád dost výjimečné záležitosti…
28 m/s, tolik měl vítr v sobotu večer v Jablonci, ale v nárazech (normál byl 16-20). V kombinaci s ledem na cestě a hodně silným deštěm se tím skoro nedalo projít. Tu normální ještě vyšší rychlost si ani neumím představit 😮
Já jsem zažil v létě ca. 25 m/s na Hardangerviddě, kdy jsem vylezl z auta a šel na takovou vyhlídku nad cestou a proti tomu se skoro nedalo ani jít. V nárazech tam bylo o hodně víc, těžko říct o kolik. Jít proti hurikánu je podle mě nemožné, tady když to přijde, tak to dokáže bez problémů vzít těžkou ocelovou poštovní schránku a nést ji dost daleko vzduchem.
Jak Norské pracovní právo myslí na tyto přírodní kalamity? Kvůli počasí pravděpodobně lidé nedorazí do práce několikrát do roka.
Dostaneš normální plat za ten den.
A z pohledu firmy? Mají nějakou pojistku pro tyhle případy?
Teď jsem se byl zeptat naší paní účetní a říkala, že žádné pojištění na to neexistuje, firma to bere normálně z vlastního rozpočtu. A počítá se to jako placené volno.
Páni, to by v ČR neprošlo (asi taky proto, že z druhé strany by to lidé byli schopni zneužívat)
V Americe v severni casti atlantickeho pobrezi se tvori bourky zvane nor’easter (vyslovnost z Nove Anglie), jinak tez northeaster. Ty s hurikanem nemaji nic spolecneho, i kdyz ten tocici se efekt tam muze byt. Vytvori se, kdyz nad teplou vodu z Golfskeho proudu prijde studeny vzduch a je konstelace dalsich faktoru. Narozdil od hurikanu v jizni casti atlantickeho pobrezi to muze trvat dva az tri dny, a casto nastanou i v zime – coz prinese neuveritelne mnozstvi snehu. Ja jsem nort’easter zazila na Outer Banks pobliz Cape Hatteras v Sev. Karoline, coz je tak maximalni jih, kde se tohle muze odehrat, a jsou to malinke ostruvky dost hluboko v Atlantiku. Tam, kde jsme byli, bylo na kontinent temer 50 mil. Byly to fascinujici dva dny. Snad nejdramatictejsi byl zacatek, kdy ta bourka zacala strasne rychle, jako cerna stena, ktera se zvedala ze zatoky za naprosteho bezvetri a ticha, ze ktereho fakt mrazilo. http://img17.rajce.idnes.cz/d1702/2/2074/2074779_a7bbd9a1afbaf4e520dce075e71ba3ab/images/DSCN3645.JPG?ver=0
Skutecny obraz dostanete, kdyz noutbuckuv monitor zaklonite vic dozadu.
Bourky mne fascinuji – I kdyz jsem hypokryt, protoze samozrejme nemam rada obcasne spatne dusledky.
Anebo tady za par minut: http://img17.rajce.idnes.cz/d1702/2/2074/2074779_a7bbd9a1afbaf4e520dce075e71ba3ab/images/DSCN3650.JPG?ver=0
Opet nutno zaklonit monitor.
Jinak kdo byste chtěli, tak jsem na dnes dal k vydání článek o komunikaci s Nory – zde: http://andrejruscak.blog.idnes.cz/c/443486/Jak-se-co-v-Norsku-dela-dil-20-Koselig-ale-hlavne-strucne.html
Tak to je opravdu alchymie, ale je mi sympatičtější než pokrytecká kultura UK.
Moc zajímavý a dobrý článek. A navíc je u něj i smysluplná diskuse (až myslím na jeden, ten první příspěvek), což je také s podivem. Gratuluji.
Andy ještě jednou ťuki, ťuk – také mně nefunguje video!
Odtud s tím bohužel nic nesvedu, zkusím kolem páté večer.
Milý Andy, tak to bylo velmi zajímavé a poučné čtení. I když nežijeme v tak extrémních ledovicových podmínkách 😉 , vlastníme oba s manželem nesmeky a hojně je, jenom při náznaku uklouznutí, používáme. Jsou uloženy v praktických pytlíčcích, takže se dají dát do ruksaku nebo tašky. Haló YGO, slyšíš (wait) ??? Bojím se zlomenin a nejvíce zlomeniny kostrče (upadnutí na ledu na zadel). Ta se dost nechutně napravuje (sweat) .
Skvělý článek, jen to člověka trochu odradí od dlouhodobého plánování cesty po Norsku, protože se stát může prakticky cokoliv 😀
Jinak video mi také nefunguje (think)
To se může stát prakticky všechno, a to i když jedeš v létě – s tím se musí počítat, to je právě část toho dobrodružství 🙂 Sám jsem v létě zažil u Stavangeru počasí takové, že bylo nejdřív asi 36°C slunce, pak po dvou hodinách 12°C a šílená bouřka s ještě šílenějším větrem a deštěm a pak odpoledne zase přes 30.
To jo, na druhou stranu nehrozí že: Na celém území bude stejné počasí, celý pobyt bude jen (hnusně,hezky,vedro,zima), takže statisticky vzato na tom Norsko není tak špatně pro plánování dovolené 😀
Už vidím přejíždění autem za hezkým počasím 😛 Skákat si takhle za hezkým počasím z jednoho konce Norska na druhý, bylo byto docela prima, kdyby to bylo reálné…. Když jsme tam tenkrát byli, tak u vzdálenosti do cíle 160 km jsme si pokaždé říkali, že už je to jen kousek. Tolik to máme na chalupu, takže tam to už bylo za rohem (rofl) Průměrně jsme při přesunech najeli tak okolo 500-600 km, někdy i více. A kolikrát samozřejmě v dešti. Zato jsme ho projeli od Nord Kapu až do Osla.
Ty vzdálenosti jsou v Norsku vůbec zrádné. Jednak v tom, že se člověk podívá na mapu a vidí vůči velikosti Norska „takový maličký kousek“ a ono je to tři sta kilometrů, a jednak v tom, že těch tři sta kilometrů se jede průměrnou rychlostí 50-60 km/h.
Díky za informace- do Norska se asi hned tak nepodívám, takže je prima o něm aspoň něco vědět.
Pokud jde o bundy- zde prodávané outdoorové oblečení často nevydrží ani jihomoravský déšť. Navíc ty bundy nedýchají. Takže touhou mého srdce se stala bunda co nepromokne, ani neprofoukne (u nás na rovině prostě strašně fučí, tady když se vítr rozběhne, tak neví, kdy přestat), ale navíc se v ní nebudu pekelně potit. Tuhle jsme byla v obchodě s outdoorovým oblečením a pídila jsme s epo bundě dotyčných vlastností, ale zároveň v nějaké pestré barvě. Po zvědavém dotazu na druh sportu nebo aktivity jsem suše řekla, že proto, aby mě myslivci viděli a nezastřelili mi na volno běžící psy. Prodavačkám trošku padla brada.
A našlas? Taky po něčem takovém toužím … zde nabízené softčelky jsou, kulantně řečeno, na ho…uby.
Matyldo a YGO, zkuste tohle – není to nejlevnější, ale můžu se zaručit za to, že to je prodyšné a ani déšť ani vítr se přes tu bundu nedostanou. Mám ji už 3 roky a je pořád stejně dobrá. Snad ji budou schopni dopravit do ČR. http://www.stormberg.com/no/pram-jakke-dame-hoved.html?nosto=nosto-page-search1#20572
Pozor, je potřeba kliknout na „Finn din størrelse“, tedy „najdi svou velikost“, protože v Norsku jsou jinak značené velikosti, zpravidla zdejší M je třeba větší, než evropské M. Já třeba nosím v Evropě L a tady M.
Andy, je hezká, ale v mé velikosti (XL) ji stejně nemají. Já prostě potřebuju bundu, do které narvu hrudník, víš- a to jsme tu tabulku poctivě zkonzultovala 🙂
Oni je zase budou mít na jaře, teď mají prázdný sklad 🙂 většinou jim přicházejí tak v dubnu. Ona to není zimní bunda, ledaže by sis pod ni vzala tu jemnou vlnu a fleeceku, to by pak šlo 🙂
To doufám, protože dovážejí do ČR a jejich stránky se dají překlopit do české měny. Což mě nadchlo, protože večer strávený s kalkulačkou mi přišel děsivý. A ceny nejsou nízké, ale ani nesmyslné, pokud to oblečení dokáže splnit požadavky na barvu, větruvzdornost a prodyšnost. Takovou bundu si nekupuju každý rok, takže bych uvítala naplnění skladu 🙂
Matyldo, větrovku od Marin Alpin mám teď víc než sedm let (dva roky z toho ji měl Andy) a teprve letos jsem kupovala novou, protože ta stará už nestačí na ty extrémnější podmínky 🙂 Ale tu starou ještě ráda nosím, když jsou podmínky obvyklé (wave)
Jsem se na jejich stránky podívala a všechny bundy jsou černé nebo černomodré a navíc se stránky nedaly překlopit do angličtiny huhuuuuuuuuuuuuuu….
Právě že nenašla. Teda koukla jsem hlavně do výprodeje, kde tu softshelku měli jen za 1500 (uf, na to, že je to výprodej) a byla růžová. Tak úplně barevnou jsem teda nechtěla 🙂
Stejný dotaz jako YGA! Našla jsi? Protože já jsem z té své žloutkově žluté už „vyrostla“ a potřebuji během času novou, ale černou nemám ráda!!! Chci opět barevnou!!!
Andy, moc zajímavý článek. Přiznávám, že jsem jako Marička teplomilec (a to až takový, že dodnes mám za zlé praotci Čechovi, že se nechal nachytat na strdí a nešel níž, ke Středozemí (rofl) ) a tak severské země nejsou nic pro mne. Navíc nemám ráda sníh. Ale jsem ráda, že tvoje rodina se v Norsku zabydlela a že se jí tam daří.
P.s. – dlouhodobé náledí? V noci ze čtvrtka na pátek tady taky vypukla poledovia a to bys viděl ty problémy, než jsem se dostala do práce, nesmeků nemaje, neb na jihu Jižní Moravy jich mnoho neužiju (chuckle)
a já ti Ege měla dojem, že praotec Čech šel od moře, protože tam bylo vedro….
No tak to byl teda úplné pako (fubar) – tož dobře, ale nechápu, proč s ním musel držet basu aj praděd Morava (ještěže se trhl dřív než na Řípu)?!
Mám dojem, že šel od Visly, tak to je spíš sever, ne? Prostě měl jít víc dolů, já mám taky radši teplo, jinak bych se nenastěhovala pod Pálavu. Akorát nikdo neříkal, že tu tak strašně fučí.
Šel prý odněkud z dnešní Ukrajiny, Běloruska. „Za Tatrami, v rovinách při řece Visle…“, jak psal Jirásek, je prý celkem dobrý odhad. A ke Středozemí, resp. Středomoří nemohl, tam bylo obsazeno. A šel prý proto, že se tam rvali jak koně, takže možná ano – i svým způsobem proto, že mu bylo horko. 😀
Jó, tak ono bylo obsazeno – líný byl, pozdě zadel zvedl z polské židle a nejlepší fleky ú móře obsadili jiní! A pak prej mlíko a strdí.
Ještě že je u nás tak krásně, proto předkům odpouštím, že tady zakotvili (a tak si říkám, že ono bylo zrovna jaro, všecko v rozpuku – oni ti praotcové asi měli uměleckého ducha).
P.s. Samozřejmě, že zlehčuji, vím, že historie byla úplně jiná.
Ale depa, zkvasily jim švestky, někoho napadlo je vypálit a už zůstali na místě (chuckle) .
Pradědovi Moravovi zkvasily švestky, co ale zkvasilo praotci? Spíš bych tipla, že si uhnal puchýře na tom … na patě (chuckle)
Zajímavý a poučný článek Andy,
my jsme byli s manželem v Norsku v Oslu před 2 roky. Byli jsme tam v červnu a zrovna tam odkvétaly šeříky. Měla jsem pocit, že je tam pozdní jaro. Krásně se tam dýchalo.
A 2 dni nato v Drøbaku jsme zažili zase léto. A je pravda, že slunce pálilo fest.
Západ slunce v červnu nad fjordem v 23 OO hod byl nádherný.
Návleky s bodcemi na boty mám. A užila jsem je i tady v Čechách, když bylo náledí. Dá se na ně spolehnout.
Míša
Ahoj, Oslo a Drøbak, třebaže jsou kousek od sebe, mají poměrně odlišné klima, Drøbak totiž leží na hranici, kterou já většinou na dálnici E18 přejíždím, když jedu od nás do Oslo mezi Holmestrandem a Sande. Na jih od ní bývá výrazně tepleji, než na sever od ní, je to vidět i v zimě, kdy na sever od téhle hranice je sníh a led a u nás nic z toho, případně kdy u nás je už jaro a tam je ještě pořádná zima.
Milý Andy, velice zajímavý článek, hlavně jsem ocenila vysvětlení jako je to u vás během roku se sluncem a tmou – tedy hezky přesně od kdy do kdy.
Nehrozí, že bych se tam stěhovala, ale až dosud jsem to takhle časově rozdělené nečetla. Od teď budu mít lepší představu, až zase uvidíme nějaký norský film (na DVD jsme skandinávských filmů viděli už několik).
Jsem ráda, že se vám oběma (vlastně všem třem) v Norsku žije dobře a jste tam spokojení. Na moji teplomilnou povahu by to ale nikdy nebylo . Neubírám sněhu a ledu jejich krásy, věřím, že chytré hlavy vymysleli, jak se zahřát a nahradit denní světlo… ale já mám prostě ráda teploučko a sluníčko.
Jediné co bych brala by byly ty dvě „pozitivní strany Norska“. Zaprvé bruslení !!!! To musí být úžasný zážitek. A švédské brusle mě zaujaly natolik, že jsem si je vygooglila. Tady je odkaz (tedy pro mě jen obrázek, co tam dale stojí netuším), kdyby to take někoho zajímalo.
http://www.aftenposten.no/nyheter/iriks/article2843784.ece
A a zadruhé ty kouzla na obloze. My jsme si kdysi koupili takové asi 30cm, na pohled dřevěné tyčky do krbu. Byly něčím napuštěné a když se jedna nebo vice hodily do ohně, tak se plameny změnily v krásně duhově barevnou „polární zář“. To jsme pak vždycky na tu chvilku zhasly a kochali se tím pohledem. Poslední jsme spotřebovali, když tu v listopadu byl bratranec a i jemu se to moc líbilo. Budeme se muset poohlédnout po nové krabici tyček.
Bohužel, co je na dolním videjku nevím, nehraje mi to. Měla jsem to puštěné celou dobu, co jdem četla článek, ale jen se to „nahrávalo“ a nic. Tak jsem to vzdala.
Nemohl by ses nám pochlubit nějakou „čerstvou“ fotečkou Patrika? Už z něj musí být kluk jako buk, když už zvládne školku.
Ahoj, na dolním videu je telefonem natočené, jak vypadají ty cípy na okraji hurikánu. Tmavé proti modré obloze, dlouhé, tenké a rychle a nízko letící 🙂 Jinak švédské brusle musí být fajn, já je nemám, protože u nás bohužel k tomu moc nejsou podmínky, ty jsou až kolem Oslo nebo dál na sever, ale viděl jsem lidi je používat a třeba když já jsem na „hokejových“ bruslích jel naplno, tak mě velmi elegantně bez větší námahy lidi předjížděli odhadem tak o polovinu rychleji. S tou tmou ráno je to tady asi nejhorší, ale dá se na to zvyknout, protože v práci svítí světlo umělé tak jako tak, akorát ze své kanceláře vidím ještě dvě hodiny poté, co do práce přijdu, naprostou tmu. Odpoledne to není takový rozdíl proti ČR, tedy u nás – už v Oslo je, a to je to opravdu jenom kousek, je až k nevíře jak se podnebí i střídání dne a noci mezi Sandefjordem a Oslo liší.
Jinak fotky mám, ale ne tady, odpoledne bych mohl něco někam dát. Už umí trochu mluvit (napočítali jsme zatím 36 slov, která používá opakovaně a ve správném kontextu) a do toho žvatlá za tři. Akorát je líný nebo příliš opatrný a nechce se mu moc chodit. Nachytali jsme ho při tom, že chodit umí (když jsem ho vedl za bedra a pak jsem ho z ničeho nic pustil a on došel k Anie sám, než si uvědomil, že jde bez opory), ale sám nechce. Když něco před sebou tlačí, klidně. Když se drží za věci kolem sebe, klidně. Ale jak má přejít volnou a rovnou plochu, tak jde na všechny čtyři a uhání po čtyřech (zato ale pořádně rychle). Rád leze po schodech, po žebříku a po čemkoliv, po čem se dá lézt. Jinak stále ještě platí to, co odmala, a sice že má obrovský apetit a miluje jíst, což je trochu problém, protože neví, kdy má dost. Ale váhu má přesně v optimu, takže asi nemá smysl ho brzdit víc, než aby se nepřecpal a nebylo mu pak špatně.