BTW: Polštářky pro radost

1230dar1_1To bylo tak – začalo to opravovanou chatkou a skončilo Ježíškem. A někde mezi oběma krajními body byla práce a nadšení spousty lidí, kteří nelitovali času ani peněz, aby udělali radost dětem, které tu radost opravdu potřebují.

 

Ale začněme od začátku. Bylo to na jaře, když Martin jel spolu se skupinou přátel pomáhat do dětského domova Pepa (http://detskydomovpepa.cz/). Bylo třeba dát do pořádku dřevěné chatky, využívané pro návštěvy, protože jejich případným pronájmem si může malý, takřka rodinný dětský domov přece jen maličko vylepšit rozpočet.

A potom mi vyprávěl o starém statku, který byl upravený tak, aby tam našlo domov vždy dvanáct opuštěných dětí. Na rozdíl od velkých ústavů si zde přece jen vytvářejí návyky života… když ne přímo v rodině, tak ve společné domácnosti. Vychovatelé se střídají jen čtyři, vždy muž a žena – děti tak mají přece jen možnost okoukat „rodičovské“ role.

 

1230dar1

 

Jak se mě osobně institut velkých dětských domovů moc nelíbí, tento koncept mě oslovil. Připadalo mi, že se snaží dětem nabídnout optimální alternativu, když už jejich rodinné prostředí z nějakého důvodu selhalo. „Bylo by hezké pro ně něco udělat,“ pomyslela jsem si. „Ale co?“ Pak jsem dostala nápad.

I zavolala jsem Matyldě a zeptala se jí, čím se budou švadlenky v „jejím“ patchworkovém klubu (http://patchworkbrno.webnode.cz/pomahame/) letos zabývat. Bylo teprve jaro, takže se ukázalo, že členky klubu ještě žádný jasný charitativní cíl nemají. (A mají – každý rok. Není to nádherné?:)) Tak jsem se zeptala: „Co takhle vyrobit polštářky pro dvanáct opuštěných dětí? Nejdřív kývla Matylda a předala můj nápad dál. Pak kývly i švadlenky.

 

1230dar2

 

Napsala jsem tedy ředitelce dětského domova, seznámila ji s tím, co máme v plánu, a poprosila ji, jestli by nemohla poslat jména dětí i s nějakou charakteristikou – co mají rády. Barvy, motivy… Souhlasila a já dostala žádané informace, které jsem po Matyldě poslala dál.

Teď přeskočíme pár měsíců i výstavu patchworkového klubu ve Šlapanicích. Ježíšek už nakukoval, tak jsem se ptala, jak to s polštářky vypadá. Matylda mi poslala obrázek toho svého a začala s namáhavou pastýřskou prací – sehnat do houfu všechny polštářky od všech švadlenek.

Díky tomu, že je to žena rázná a organizačně nadaná, podařilo se jí polštářky shromáždit a společně jsme se dohodly na řetězci osobních kurýrů mezi Brnem a Prahou – nechtělo se nám hotové dílo svěřit poště:))

 

1230dar3

 

Nakonec nastal den D, já se psima sedla do auta, dojela do Prahy, u taťky vyzvedla polštářky a vydala se do nelítostného prostředí předvánoční IKEY dokoupit do polštářků správné vnitřky. Nebudu vám líčit zoufalý telefonát Matyldě, když jsem ty správné polštářky v tom chaosu nemohla najít…:))

Pak už zbývalo jediné – vyjet směrem na Příbram, nikde se neztratit (Martin věděl, proč jsem od něj dostala k narozeninám navigaci do auta:)) a všechno správně předat. Klaplo to skvěle… až na drobný problém. Veliký problém! V létě dvě dívky dosáhly osmnácti let a začaly bydlet mimo Domov (ale jemu na dohled), takže na Vánoce tam přibyla sedmiletá dvojčata – a byla bez polštářků!

 

1230dar4

 

Paní ředitelka mi honem poslala mailem informace o dětech a já ještě z auta volala SOS – Matyldě a Bubu. Bylo před Vánocemi, prakticky nikdo neměl žádný volný čas a já potřebovala dva polštářky. A rychle! Ale na obě děvčata je spoleh. Vytáhla odněkud nejen látky se žádanými obrázky, ale i ten čas, aby polštářky obratem ušily a poslaly mi je poštou (taky předvánoční!).

Já je pak dovezla Martinovi k vlaku, kterým se vracel ze Slovenska do Prahy (ano, bylo to komplikované – jako vždy, když nemáte čas:)). On je zase v Praze předal mému otci, který mezitím podnikl další výpravu do ikeové divočiny a ukořistil příslušné polštářkové náplně. Nakonec se ještě v metru potkal s paní ředitelkou dětského domova, která polštářky převzala – časový plán byl tak těsný, že bez „kurýrů“ to opravdu nešlo.

 

1230dar5

 

Takže nakonec Ježíšek polštářky do Domova opravdu přinesl a jak napsala paní ředitelka, děti měly z takto osobních dárků velkou radost. A já tak teď můžu ze srdce poděkovat Matyldě, Bubu a brněnským švadlenkám, že nelitovaly času, práce a ani peněz a stvořily krásné originální dárky pro děti, kterým osud neukázal zrovna vlídnou tvář.

Takže… DĚKUJU!  (inlove)

 

Obrázky polštářků najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_polstarky_pro_deti_z_DD_Pepa/

 

Aktualizováno: 30.12.2014 — 09:52

18 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děkuju vám všem za uznání pro švadlenky! Ono je to všechno relativně snadné, když člověku dojde, jak málo vlastně stačí, aby druhé potěšil. Hlavní ovšem je, že je potěšit chce:))

  2. O.T.
    Tak sice s povánočním zpožděním, ale o to pozorněji jsem si konečně v klidu poslechla „Takové obyčejné vánoce“ !!! Dede moc děkuji, žes nám dala možnost si to poslechnout, o tohle příjít by byla velká škoda. Měla bys hru někam poslat, to by se mohlo skvěle „uchytit“ nejen na malých scénách ale hrát přímo pravidelně na Vánoce. Já bych na ni chodila každý rok stejně ráda, jako tady už léta chodíme do divadla na Dickensovu „Christmas carol“. ¨

    A já v celé hře úplně jasně slyším tebe jako autorku – stejně skvělé dialogy jaké jsem si vychutnávala v Nedopovídkách.

    Tady několik vět, které se ti obzvláště povedly. Skvělé byly všechny, ale tyhle se mi asi vryjí do paměti nejvíce.

    „Ta majolka je lajtka….tak tam dáme celou“ (dcera, babi)

    „Už ani to Ohmmm nepomáhá“ (dcera)

    „Prošla ta hlava záchodem“ (dcera)

    „To je strom, který děda neuříz“ (děda)
    „Huňatej, souměrněj, v síťce nám ho dají“ (babi)

    „Jako bych se koukal do zrcadla“ (Vašek)

    atd, atd, atd, (clap)(clap)(clap):D (f)

    1. Hmm ten potlesk „není vidět ani slyšet“, ale je mohutný stejně jako pugét pro autorku, režiserku a herečku v jedné osobě.

    2. Děkuju Maričko 🙂 Ono to je strašně amatérné, nikdo jsme s ničím neměli zkušenost, ale dali jsme do toho srdce a ohromně jsme si to užili (blush)

  3. Tak to je další příklad, co dobří lidé dokáží, když se do toho dají. Jste všichni úžasní. (clap) (h)

    Trochu mi popis celé akce připadal jako pohádka o slepičce a kohoutkovi 🙂 Tedy kolik lidí se „štafetově“ naběhalo, najezdilo a napracovalo, aby nakonec polštářky dorazily včas na místo určení. A když už ne přimo zachránily život, udělaly, určitě zahřály srdce nejen obdarovaných dětí, ale jistě i všech do akce zapojených.

  4. Dede, svadlenky a vsichni zucastneni – jste proste super. Asi I o tom je duch vanoc – prinest poteseni mene stastlivym mezi nami. (h) (bow)

  5. Jste děvčata šikovná a navíc se srdíčkem na pravém místě (h) Polštářky jsou krásné, logistika vynikající, nezbývá, než poděkovat za děti, které těch radostí v životě moc nemají. Takže DÍKY !! (rose1)

  6. Veliká poklona všech zúčastněným, těm s organizačními schopnostmi a těm se šikovnýma rukama.Přeji všem do nového roku hodně zdraví, štěstí a také takové krásné vřelé a obětavé srdce.

  7. Pred cestou na Moravu som sem nakukla a dievčatá ste fakt úžasné/a aj chlapci-M + J/.Neviem to vyjadriť slovami!!!.
    A prosím ešte narýchlo:všetko najlepšie v Novom roku,šťastie lásku,pokoj Vám prajem.

  8. Všichni zúčastnění si zaslouží velikánskou pochvalu. To jsou ty velké maličkosti, které někoho potěší a povzbudí. Byli jste pro to ten správný tým. 😉 (inlove) (h)

  9. Dede, to byla tedy logistika!!! Hlubokosklon přede všemi zúčastněnými. I taťku jsi zapojila 🙂 .
    Ten polštářek SENIOR mne dostal 😀 .
    YZO 420 jsem hledala a od nočního klubu, přes třpytky pro rybáře … nic. Snad skutečně nějaký motozávodník (y) . Tak ať mu to jezdí!!!!

    1. To YZO 420 je snad nějaká hudební skupina. Přiznávám, že mě to překvapilo, ale přesně tak to stálo na seznamu přání, tak o tom nikdo nediskutoval, ale podivily jsme se všechny 🙂

      1. Matyldo, já velmi obdivuji šikovné ruce všech piškvorkářek se kterými spolupracuješ. Máte krásného, obdivuhodného koníčka!!!

  10. Klobouk dolů DEDE. Jste všechni úžasní. Polšťářky jsou krásné a jistě udělaly dětem veliku radost.

    My s manželem alespoň už několik let před Vánoci kupujeme hračky pod stromeček splněných přání v našem Globusu. Dárky putují dětem z kojeneckého ústavu v Plzni.

    Míša

  11. Hlubokosklon před organizačním a pracovním nasazením všech zúčastněných! Jste báječné, vlastně báječní, vzhledem k Martinovi a Josefovi. Díky vám!

  12. Jak jsem psala na rajče – holky včetně Dede mají zlaté srdíčko a šikovné ruce a hlavně organizační schopnosti. Já vždycky jen zírám. Ušít bych to neuměla. Momentálně jsem zavostalá- pokouším se dát do provozu šicí stroj, nevím, zda mám neschopnost nebo nechuť anebo jiný blok.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN