To bylo tak – začalo to opravovanou chatkou a skončilo Ježíškem. A někde mezi oběma krajními body byla práce a nadšení spousty lidí, kteří nelitovali času ani peněz, aby udělali radost dětem, které tu radost opravdu potřebují.

Ale začněme od začátku. Bylo to na jaře, když Martin jel spolu se skupinou přátel pomáhat do dětského domova Pepa (http://detskydomovpepa.cz/). Bylo třeba dát do pořádku dřevěné chatky, využívané pro návštěvy, protože jejich případným pronájmem si může malý, takřka rodinný dětský domov přece jen maličko vylepšit rozpočet.

A potom mi vyprávěl o starém statku, který byl upravený tak, aby tam našlo domov vždy dvanáct opuštěných dětí. Na rozdíl od velkých ústavů si zde přece jen vytvářejí návyky života… když ne přímo v rodině, tak ve společné domácnosti. Vychovatelé se střídají jen čtyři, vždy muž a žena – děti tak mají přece jen možnost okoukat „rodičovské“ role.

Jak se mě osobně institut velkých dětských domovů moc nelíbí, tento koncept mě oslovil. Připadalo mi, že se snaží dětem nabídnout optimální alternativu, když už jejich rodinné prostředí z nějakého důvodu selhalo. „Bylo by hezké pro ně něco udělat,“ pomyslela jsem si. „Ale co?“ Pak jsem dostala nápad.

I zavolala jsem Matyldě a zeptala se jí, čím se budou švadlenky v „jejím“ patchworkovém klubu (http://patchworkbrno.webnode.cz/pomahame/) letos zabývat. Bylo teprve jaro, takže se ukázalo, že členky klubu ještě žádný jasný charitativní cíl nemají. (A mají – každý rok. Není to nádherné?:)) Tak jsem se zeptala: „Co takhle vyrobit polštářky pro dvanáct opuštěných dětí? Nejdřív kývla Matylda a předala můj nápad dál. Pak kývly i švadlenky.

Napsala jsem tedy ředitelce dětského domova, seznámila ji s tím, co máme v plánu, a poprosila ji, jestli by nemohla poslat jména dětí i s nějakou charakteristikou – co mají rády. Barvy, motivy… Souhlasila a já dostala žádané informace, které jsem po Matyldě poslala dál.

Teď přeskočíme pár měsíců i výstavu patchworkového klubu ve Šlapanicích. Ježíšek už nakukoval, tak jsem se ptala, jak to s polštářky vypadá. Matylda mi poslala obrázek toho svého a začala s namáhavou pastýřskou prací – sehnat do houfu všechny polštářky od všech švadlenek.

Díky tomu, že je to žena rázná a organizačně nadaná, podařilo se jí polštářky shromáždit a společně jsme se dohodly na řetězci osobních kurýrů mezi Brnem a Prahou – nechtělo se nám hotové dílo svěřit poště:))

Nakonec nastal den D, já se psima sedla do auta, dojela do Prahy, u taťky vyzvedla polštářky a vydala se do nelítostného prostředí předvánoční IKEY dokoupit do polštářků správné vnitřky. Nebudu vám líčit zoufalý telefonát Matyldě, když jsem ty správné polštářky v tom chaosu nemohla najít…:))

Pak už zbývalo jediné – vyjet směrem na Příbram, nikde se neztratit (Martin věděl, proč jsem od něj dostala k narozeninám navigaci do auta:)) a všechno správně předat. Klaplo to skvěle… až na drobný problém. Veliký problém! V létě dvě dívky dosáhly osmnácti let a začaly bydlet mimo Domov (ale jemu na dohled), takže na Vánoce tam přibyla sedmiletá dvojčata – a byla bez polštářků!

Paní ředitelka mi honem poslala mailem informace o dětech a já ještě z auta volala SOS – Matyldě a Bubu. Bylo před Vánocemi, prakticky nikdo neměl žádný volný čas a já potřebovala dva polštářky. A rychle! Ale na obě děvčata je spoleh. Vytáhla odněkud nejen látky se žádanými obrázky, ale i ten čas, aby polštářky obratem ušily a poslaly mi je poštou (taky předvánoční!).

Já je pak dovezla Martinovi k vlaku, kterým se vracel ze Slovenska do Prahy (ano, bylo to komplikované – jako vždy, když nemáte čas:)). On je zase v Praze předal mému otci, který mezitím podnikl další výpravu do ikeové divočiny a ukořistil příslušné polštářkové náplně. Nakonec se ještě v metru potkal s paní ředitelkou dětského domova, která polštářky převzala – časový plán byl tak těsný, že bez „kurýrů“ to opravdu nešlo.

Takže nakonec Ježíšek polštářky do Domova opravdu přinesl a jak napsala paní ředitelka, děti měly z takto osobních dárků velkou radost. A já tak teď můžu ze srdce poděkovat Matyldě, Bubu a brněnským švadlenkám, že nelitovaly času, práce a ani peněz a stvořily krásné originální dárky pro děti, kterým osud neukázal zrovna vlídnou tvář.

Takže… DĚKUJU!  (inlove)

Obrázky polštářků najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_polstarky_pro_deti_z_DD_Pepa/